Pětihodinová hranice: co přesně vědci u dětí měřili

Autoři studie pracovali se širokou skupinou dětí a dospívajících. Pečovatelé vyplňovali upravenou verzi dotazníku silných stránek a obtíží, který mapuje emoce, chování, vztahy s vrstevníky i celkové potíže. Badatelé pak zjišťovali, kolik času u obrazovek musí uplynout, aby se odpovědi rodičů znatelně posunuly.

Obrazovky rozdělili do dvou skupin. První tvořilo všechno, co se odehrává před televizí, tedy pořady, videa i konzolové hry. Do druhé spadala ostatní digitální zařízení. Právě proto existují dvě čísla, která se k pětihodinové hranici blíží z obou stran.

Závěr autorů zní střízlivěji, než by si přáli zastánci i odpůrci technologií. Vztah mezi časem u displeje a fungováním dítěte vyšel malý a plný nuancí. Studie nevylučuje potíže při velmi vysokých dávkách, zároveň ale naznačuje, že vliv samotné délky bývá menší a složitější, než se v rodičovských debatách traduje. Pět hodin tak funguje jako práh, kdy si změn všimne dospělý pozorovatel. Za povolenou porci, do které je vše v pořádku, je považovat nelze.

Čeští teenageři a mobil: přes čtyři hodiny denně jen na jednom zařízení

Americké číslo by mohlo působit jako vzdálený extrém. Česká data ho však stahují nepříjemně blízko. Výzkumníci z IRTIS Masarykovy univerzity neměřili dotazníkem, ale přímo aplikací v telefonech adolescentů ve věku 13 až 17 let. Výsledek? Průměrně 4 hodiny 11 minut denně, a to pouze na chytrém telefonu. Podrobnosti shrnuje report IRTIS Masarykovy univerzity.

Stejné měření přineslo ještě jeden údaj, který stojí za pozornost: teenageři rozsvítili displej v průměru 78krát denně. Pozornost se tak drolí na desítky krátkých úseků a potíž může spočívat i v neustálém přerušování, nejen v souhrnném čase.

Další čísla doplňují obraz:

Když se k telefonu přičtou televize, počítač a herní konzole, část starších dětí se pětihodinové hranici přiblíží, nebo ji dokonce přesáhne. U chlapců zůstávalo pod dvouhodinovou hranicí jen 19 %, u dívek 39 %. Průzkum O2 Chytrá škola navíc ukázal, že téměř 40 % malých dětí sleduje obrazovku bez dospělého. Pro české rodiny tak americká studie přestává být akademickou kuriozitou.

Co obrazovka v dětském dni nahrazuje: spánek, pohyb i rozhovor u večeře

Rozhodující otázka podle nás zní: co by dítě dělalo, kdyby zrovna nescrollovalo? Americká Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) upozorňují, že intenzivní nebo nevhodně načasované používání, zejména pozdě večer, souvisí s narušeným spánkem, horší náladou, nižší fyzickou aktivitou a potížemi se soustředěním. Tablet v posteli o půl jedenácté tedy znamená něco jiného než hodina společného hraní v sobotu dopoledne.

Totéž potvrzuje rozsáhlá metaanalýza v JAMA Pediatrics, která shrnula 100 studií se 176 742 účastníky do šesti let. Sledování pořadů a zapnutá televize na pozadí se pojily s horšími kognitivními výsledky. Věkově nevhodný obsah a rodič, který sahá po mobilu během jídla či ukládání ke spánku, souvisely s horšími psychosociálními výsledky. Společné používání obrazovky s dospělým naopak vykazovalo pozitivní vazbu na kognitivní rozvoj. Autoři výslovně varují, že samotný údaj o celkovém čase zplošťuje mnohovrstevnatý jev.

Opatrnost vyžaduje i otázka příčiny. Dítě s úzkostí nebo skleslou náladou může u obrazovky hledat únik, kontakt či rozptýlení. Nadměrné používání zase může zhoršovat spánek a pohyb, a tím i psychiku. Vztah tedy nejspíš běží oběma směry a do hry vstupuje rodinný stres, sociální situace, ADHD nebo domácí pravidla.

Americká pediatrická akademie proto opustila starou poučku o dvou hodinách a nabízí rámec pěti otázek, známý jako 5C:

• Dítě: jaké je, co zvládá, jak na obsah reaguje.
• Obsah: kvalita, násilí, komerční tlak, nereálné ideály.
• Uklidnění: zda obrazovka neslouží jako hlavní nástroj na zvládání emocí.
• Vytlačování: co z rodinného života kvůli displeji mizí.
• Komunikace: jestli se o online světě doma mluví.

Rodičovské hranice tím neztrácejí smysl. Jen se z nich stávají chytřejší pravidla.

Batolata, školáci a teenageři: limity se s věkem proměňují

Pětihodinový práh se týkal dětí a dospívajících obecně. U nejmenších platí výrazně přísnější preventivní doporučení. Světová zdravotnická organizace u dětí do jednoho roku čas u obrazovky nedoporučuje vůbec, u jednoletých odmítá sedavé sledování displeje a pro dvouleté až čtyřleté stanovuje maximum jednu hodinu denně, přičemž méně je lépe.

Český odborný přehled v časopise Pediatrie pro praxi k tomu přidává praktické detaily. Děti by neměly obrazovky používat samy bez dozoru, při jídle ani hodinu před spaním. Televize a další zařízení mají být vypnuté, jakmile je nikdo aktivně nepoužívá. Rozumnou výjimkou bývá videohovor s babičkou.

U školáků a teenagerů ustupují univerzální minuty do pozadí. Větší váhu dostávají spánek, pohyb, škola, duševní pohoda, sociální sítě a zóny bez zařízení. Čím je dítě starší, tím víc se rodičovská role posouvá od hlídače ke společníkovi, který se ptá a vysvětluje.

Jak poznat, že displej přebírá vládu, a jak ho vypnout bez hádky

Aktivní a pasivní čas se dá rozlišit jednoduchými otázkami. Musí dítě přemýšlet, tvořit, mluvit, rozhodovat se nebo něco přenést do skutečného světa? Anebo jen čeká na další klip? Nálepka „vzdělávací“ u aplikace sama o sobě nestačí.

Varovné signály bývají čitelné: dítě je po obsahu rozhozené, napodobuje agresi, nedokáže skončit, displejem zahání nudu i smutek a kvůli němu ubývá spánek, úkoly nebo kamarádi. Klinika NeuroHealth Associates, která pracuje s pojmem „závislost na obrazovkách“, uvádí osm příznaků, mezi nimi zaujetí obrazovkami, abstinenční projevy, rostoucí toleranci, ztrátu zájmu o jiné činnosti, lhaní o rozsahu používání a útěk od špatné nálady. Odborníka má smysl vyhledat ve chvíli, kdy používání narušuje spánek, školu, jídlo, hygienu, vztahy nebo vede k výhrůžkám a agresi.

Na domácí konflikty pomáhá předvídatelnost. Child Mind Institute doporučuje při přechodech mezi činnostmi rutiny, odpočítávání a předem popsaný další krok, třeba „za deset minut vypínáme a jdeme péct“. CDC radí, aby dospělí sami předváděli zdravé digitální chování a zařízení nocovala mimo ložnici. Fungují i:

• rodinný plán, který platí pro děti i dospělé,
• jídelní stůl a postel bez telefonů,
• dopředu domluvený obsah i délka,
• konkrétní aktivita, na kterou se po vypnutí přechází.

Představte si obyčejné úterý: dítě spí dost, odpoledne běhá venku, večeří s rodinou a pak hodinu staví v Minecraftu hrad s kamarádem. A vedle toho jiné úterý, kdy stejnou hodinu doplňují čtyři další strávené pod peřinou s krátkými videi. Stopky by obě situace změřily, rozdíl však uvidí jen rodič, který se dívá na celý den.

Článek Děti by musely sedět u obrazovky přes 5 hodin, než si rodič všimne změny chování. Problém není čas, ale typ obsahu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od idealismu k apatii: čtyři fáze, které odborníci popsali už v roce 1980

Jerry Edelwich a Archie Brodsky vydali v roce 1980 knihu Burn-out: Stages of Disillusionment in the Helping Professions, v níž rozčlenili cestu k vyhoření do čtyř po sobě jdoucích etap. První je nadšení: člověk přichází s vysokými ideály, ochotně přesčasuje, ztotožňuje se s posláním. Následuje stagnace, kdy počáteční elán opadá, uspokojení z práce klesá, objevuje se únava a napětí. Třetí fází je frustrace, provázená podrážděností, pochybnostmi o vlastní kompetenci, cynickým podtónem v řeči a prvními tělesnými obtížemi. Poslední stadium představuje apatie: odtažení od kolegů i klientů, minimum iniciativy, fungování na autopilotu.

Podstatné je, kde v tomto modelu leží zlomový bod. Frustrace bývá posledním oknem, kdy bolest ještě mobilizuje ke korekci. Člověk cítí nesoulad mezi tím, co investuje, a tím, co dostává zpět, a právě tady má ještě dost energie, aby změnil podmínky, nastavil hranice nebo vyhledal pomoc. Jakmile se přesune do apatie, obranné vypnutí už korekci ztěžuje řádově víc.

Proč mozek reaguje na pochvalu jako na odměnu, a na kritiku jako na ohrožení

Neurovědní výzkum posledních dvou dekád přinesl koncept takzvaného „neurálního sociometru“. Aktuální sebevědomí se průběžně proměňuje podle toho, jak člověk čte signály přijetí nebo odmítnutí od okolí. Studie Naomi Eisenbergerové a kolegů ukázala, že pokles sebevědomí po sociálním odmítnutí provází zvýšená aktivita v dorsálním předním cingulárním kortexu a přední insule, tedy oblastech, které zpracovávají i fyzickou bolest. Pozitivní sociální zpětná vazba naopak aktivuje ventrální striatum, tedy odměňovací okruhy mozku, které reagují i na jídlo nebo finanční zisk.

U lidí s nižším sebevědomím bývá tato neurální odezva na hodnocení výrazně silnější. Výzkum Somervilleové, Kelleyové a Heathertona prokázal, že mediální prefrontální kůra u nich reaguje na hodnoticí sociální zpětnou vazbu intenzivněji než u jedinců se stabilním sebehodnocením. Prakticky řečeno: pochvala pro ně představuje silnější „dávku“ odměny, zatímco kritika zasahuje hlouběji. A právě tady se rodí mechanismus, který z odpovědného pracovníka může udělat kandidáta na vyhoření.

Výkonově podmíněná sebeúcta: když se hodnota člověka měří podle posledního hodnocení

Švédský psycholog Lennart Hallsten popsal profil, který nazval výkonově podmíněná sebeúcta (performance-based self-esteem). Člověk s tímto nastavením odvozuje svou hodnotu primárně z toho, jak dobře plní úkoly a jak ho hodnotí okolí. Typické znaky zahrnují silné úsilí, váhání odmítnout další práci, zanedbávání osobních potřeb a intenzivní přemítání nad zpětnou vazbou.

Hallstenův model přitom výslovně zapojuje i socializační zkušenost: hodnoty rodiny, školní prostředí, firemní kulturu a hodnoticí klima na pracovišti. Nejde tedy o čistě vrozený rys. Longitudinální studie Richterové a kolegů navíc prokázala vzájemné vazby mezi výkonově podmíněnou sebeúctou, konfliktem práce a rodiny a emočním vyčerpáním; tyto tři proměnné se v čase navzájem posilují.

Systematická přehledová studie Angeliniho z roku 2023, publikovaná v BMC Psychology, potvrdila, že vyšší neuroticismus zvyšuje riziko vyhoření, zatímco extraverze, přívětivost, svědomitost a otevřenost bývají častěji ochrannými faktory. Ochranný profil tedy nepředstavuje „nezodpovědnost“, spíše odpovědnost spojenou s emoční stabilitou, jasnými hranicemi a sebeúctou, která nestojí výhradně na posledním pracovním výsledku.

Česká realita: učitelé, lékaři a firmy bez strategie

Česká data potvrzují, že vyhoření se tuzemskému pracovnímu trhu rozhodně nevyhýbá. Celostátní šetření mezi všeobecnými praktickými lékaři z jara 2024 odhalilo vyhoření ve všech třech dimenzích u 19,7 % respondentů; o rok dříve to bylo 21,8 %. Národní institut SYRI uvádí, že pětina českých učitelů trpí fyzickým vyčerpáním a šest procent splňuje diagnostická kritéria syndromu vyhoření, přičemž významným zdrojem zátěže je právě konflikt mezi prací a rodinou.

Na straně zaměstnavatelů situace zaostává. Státní zdravotní ústav sice v roce 2026 zveřejnil materiály k psychosociální zátěži a prevenci na pracovišti, benchmarking projektu Zdraví ve firmách ale ukázal, že podpora duševního zdraví zůstává ve většině organizací spíše výjimkou. Řada firem přistupuje ke zdraví zaměstnanců bez jasné strategie; běžnější jsou jednoduché benefity typu multisportka než systematická prevence psychického přetížení. Vyhoření navíc v České republice stále nefiguruje na seznamu nemocí z povolání, byť operativní doporučení NIKEZ z roku 2025 navrhují jednotnější terminologii, používání diagnostického kódu Z73.0/QD85 a větší osvětu na pracovištích.

Co dělat dřív, než frustrace přejde v odtažení

Orientační mapa varovných signálů podle čtyřfázového rámce:

• Nadšení: vysoké nasazení, idealismus, tendence dokazovat si hodnotu výkonem, ochota obětovat volný čas.
• Stagnace: klesající uspokojení, únava, napětí, první zhoršení regenerace.
• Frustrace: podrážděnost, pochybnosti o smyslu práce, cynický tón, silnější reakce na chybějící uznání, tělesné potíže, přemítání.
• Apatie: odtažení od lidí i práce, minimum energie, fungování na nezbytné minimum, úvahy o odchodu.

Praktické minimum pro toho, kdo se pozná v prvních třech bodech: pojmenovat zdroje zátěže a vyhodnotit, co z nich lze ovlivnit. Mluvit s nadřízeným o objemu práce a prioritách. Obnovit spánek, pravidelný pohyb a regeneraci. Zařadit relaxační techniky nebo mindfulness. Aktivně si říct o podporu v práci i doma. Využít zaměstnanecký program pomoci, pokud ho firma nabízí. Mayo Clinic doplňuje, že při výrazném poklesu fungování, častých somatických obtížích nebo silné beznaději je na místě vyhledat odbornou pomoc bez čekání na „samozhojení“.

Článek Loajální a zodpovědní lidé vyhoří nejsnáze. Za sklonem k vyhoření stojí neurologická vazba mezi sebevědomím a potřebou pochvaly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otázka na pocit: vzorec, který bývalý agent CIA nosí v hlavě

Bustamante nepracuje s jednou kouzelnou větou, kterou by stačilo naučit se nazpaměť. Používá šablonu: „Jaký jsi měl/a pocit, když…?“ a za ni přidá konkrétní detail údajné události. Článek na Novinkách.cz, který jeho postup převzal, uvádí několik variant:

• Ztracené peníze: „Jaký jsi měl pocit, když jsi zjistil, že ti chybí peníze?“
• Pozdní návrat: „Jaký to byl pocit, když sis po večírku konečně lehl?“
• Večeře nebo koncert: „Jak se ti líbilo v restauraci, kde jsi byl včera s kolegou?“

Cílem žádné z nich není ověřit čas, adresu nebo jména. Dotyčný má popsat emoční otisk zážitku. A patnáct vteřin? Tolik podle Bustamanteho zabere položit otázku a zachytit první reakci. Rozhoduje bezprostřednost. Čím méně prostoru dotazovaný dostane, tím hůř přestaví naučené alibi na uvěřitelné vyprávění o tom, co cítil.

Téma se v posledních týdnech vrací hned na několika místech. Bustamante ho rozebral ve videu na YouTube nazvaném v překladu „Jak odhalit lháře za 15 vteřin pomocí pocitů“, které vyšlo 19. srpna 2026. Na začátku října ho převzaly Novinky.cz a 8. října se k otázce na pocity vrátil také podcast EverydaySpy, tentokrát i s rozborem pauz a strnulého výrazu. Že téma zaujme, ukazuje i anketa pod českým článkem. Hlasovalo v ní přes 29 tisíc čtenářů a nejvíc z nich se přiznalo, že občas sáhnou po milosrdné lži.

Proč vymyšlený prožitek vyčerpá mozek lháře

Bustamanteho popis zní populárně, výzkum ale míří stejným směrem. Psychologové kolem Alderta Vrije dlouhodobě pracují s takzvaným kognitivním přístupem k odhalování lži. Vychází z jednoduchého poznatku: lhaní dá hlavě víc práce než vybavení skutečné události. Pravdomluvný člověk sahá do paměti. Lhář musí zvládat několik úloh současně:

• potlačit pravdivou verzi, která se mu sama dere na jazyk,
• vymyslet prožitek, který zní věrohodně,
• sladit ho s alibi, které už dřív vyslovil,
• hlídat reakci protějšku,
• a dávat pozor, aby nový detail nepoškodil předchozí výpověď.

Studie Monarové a kolegů z roku 2018 tento mechanismus popisuje přímo: lháři odpovídají na nečekané dotazy pomaleji, protože musejí zadržet pravdu a sestavit náhradu. Otázka na pocit takový nečekaný prvek představuje. Kdo si doma nacvičil, v kolik odešel a s kým seděl u stolu, počítal s výslechem faktů. Na emoci připravený není.

Čísla dávají tomuto principu váhu. Podle metaanalýzy v časopise Legal and Criminological Psychology z roku 2017 dosahoval kognitivní přístup, tedy zvyšování mentální zátěže, pobízení k delší odpovědi a kladení neočekávaných otázek, celkové přesnosti 71 procent. Standardní postup se zastavil na 56 procentech. Rozdíl patnácti procentních bodů je v oboru, kde člověk bez pomoci tipuje jen o málo lépe než hodem mince, mimořádně výrazný.

Uhýbavý pohled jako falešná stopa: co sledovat místo očí

Lidová moudrost tvrdí, že lhář uhne očima, škrábe se na nose nebo neví, kam s rukama. Bustamante tyto poučky odkládá a výzkum mu dává za pravdu. Studie Strong, but Wrong v časopise PLOS One zjistila, že víra v uhýbavý pohled patří k nejrozšířenějším představám laiků i policistů. Zároveň jde o představu, kterou data nepotvrzují. Přehled v Annual Review of Psychology z roku 2019 jde ještě dál: dosud nalezená neverbální vodítka lži hodnotí jako slabá a nespolehlivá. Zkušení lháři navíc oční kontakt záměrně udržují, protože vědí, co od nich protějšek čeká.

Bývalý agent proto přesouvá pozornost od gest k námaze. Sledovat se vyplatí hlavně tyto projevy:

Rozdíl oproti detektoru lži vystihuje celou podstatu metody. Polygraf zaznamenává tep, krevní tlak, dech a vodivost kůže, tedy tělesné reakce, které spustí i obyčejný stres. Americká psychologická asociace APA proto uvádí, že pro většinu soudních, právních a pracovních situací nemají polygrafy dostatečnou spolehlivost. Otázka na pocit měří něco jiného: jak pracně odpověď vzniká a jestli obsah ladí s emocí.

Čeští vyšetřovatelé i rodiče: kde otázka na prožitek dává smysl

Česká policie řeč těla také nepřeceňuje. Ve stanovisku Policie ČR k výslechům z listopadu 2025 sbor uvádí, že nestandardní projevy vyslýchaného mohou pramenit ze stresu, nervozity nebo ze samotné situace výslechu. Chování proto představuje jen indicii a případné nepravdivé tvrzení je nutné prověřit dalšími důkazními prostředky. Policisté se v základní přípravě i specializačních kurzech učí taktiku výslechu, verbální a neverbální komunikaci a rozpoznávání manipulace. Pomoc nabízejí i policejní psychologové, kteří kriminalisty podporují při výsleších a profilování.

Fyziodetekci, jak se u nás detektoru lži odborně říká, česká policie využívá jen v trestním řízení a provádějí ji vyškolení experti Kriminalistického ústavu. Počet vyšetření přitom roste: v roce 2020 jich bylo 38, o čtyři roky později už 92. Ani tady výsledek nezní „lhal, nelhal“. Experti posuzují, zda osoba něco tají nebo odpovídá neupřímně.

Prvky kognitivního rozhovoru se v Česku probírají i akademicky. Diplomová práce z Univerzity Karlovy z roku 2020 ovšem zjistila, že ze čtyř paměťových technik kognitivního interview se v analyzované praxi běžně uplatňovala jediná. Tuzemské výslechové místnosti mají tedy v práci s nečekanými otázkami stále rezervy.

Doma a v kanceláři metoda funguje nejlépe, když zní jako zájem, a ne jako nastražená past. Několik formulací, které lze rovnou použít:

• Dítě: „Co tě napadlo, když sis všiml, že peníze chybí?“
• Partner: „Jaký to byl pocit, když jsi tam večer dorazil?“
• Kolega: „Co tě při dokončování podkladů nejvíc zdrželo a jak ses u toho cítil?“

Postup po otázce je stejně důležitý jako otázka sama. Nechte odpověď doběhnout a nepřerušujte. Pak se zeptejte na drobnost, kterou dotyčný nemohl předvídat, třeba co hrálo za písničku nebo kdo seděl naproti. Když něco nesedí, pojmenujte rozpor, nikoli vinu: „Nějak mi nesedí, jak popisuješ ten večer.“ Do hovoru tak vstupuje jasný bod, o kterém se dá mluvit. Kdo otázku opakuje každý týden, z blízkých si ale udělá podezřelé a připraví je na ni.

Článek Lháře odhalíte jedinou otázkou za 15 vteřin. Mozek nedokáže rychle simulovat pocit, který nikdy nezažil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Recept na lepší den podle algoritmu: víc lidí, méně kanceláře

Studie s názvem What does a good day look like? (Jak vypadá dobrý den?) vyšla 13. března 2026. Autoři čerpali z American Time Use Survey, vládního šetření amerického statistického úřadu o využití času. To po respondentech chce, aby minutu po minutě zrekonstruovali předchozí den: práci, péči o děti, jídlo, spánek, volný čas i schůzky s lidmi. K tomu se váže jednoduchá otázka. Když se zamyslíte nad včerejškem jako celkem, byl lepší, stejný, nebo horší než váš typický den?

Výzkumníci pracovali se dvěma vlnami dat, s údaji od 9 286 lidí z roku 2013 a 6 196 lidí z roku 2021. Polovinu zaznamenaných dnů tvořily soboty a neděle, takže vzorek zachycuje víc než jen pracovní všednost. Model, takzvaný podmíněný náhodný les, dostal přes sto kategorií činností. Měl z nich odhadnout, zda člověk den označil za nadprůměrný. Učil se na 80 % dat, zbylou pětinu viděl až při testu.

Rozdíly mezi lepšími a obyčejnými dny jsou u dat z roku 2021 výrazné:

Nejvýš v žebříčku důležitosti stanul čas s rodinou. Za ním následovalo povídání s lidmi, cesty spojené s jídlem, práce, výpravy za zábavou a přátelé. Do první dvacítky se probojovaly také domácí povinnosti, sport a pohyb.

26 hodin 40 minut: kolik času by ideální den spotřeboval

Autoři žádnou délku dokonalého dne nevyhlásili. Tabulka dvaceti nejvlivnějších proměnných ale svádí k jednoduchému pokusu, a tak jsme ho v redakci provedli. Průměrné minuty, které účastníci s lepším dnem věnovali jednotlivým položkám, jsme sečetli.

U dat z roku 2021 vyšlo 1 600 minut, tedy 26 hodin a 40 minut. U starší vlny z roku 2013 dokonce 1 633 minut, čili 27 hodin a 13 minut. Jde o náš výpočet z publikované tabulky, žádný z autorů ho nevyslovil. Přesto výmluvně ilustruje, kolik toho šťastnější den v sobě nese.

Kdo by chtěl povedený den poskládat jako stavebnici, tedy blok rodiny, blok kamarádů, blok jídla a blok sportu, narazil by na strop. Do kalendáře se to celé nevejde. A to v součtu chybí spánek, který zabere další třetinu dne.

Proč se štěstí nesčítá jako položky v účtence

Vysvětlení tkví v tom, jak data vznikají. Šetření každé epizodě přiřadí jednu hlavní činnost, třeba jídlo nebo cestování. Autoři k tomu ovšem přidali širší proměnné podle toho, kdo byl u činnosti přítomen: rodina, přátelé, partner. Nedělní oběd s rodiči se tak v datech objeví jako jídlo i jako rodinný čas zároveň. Cesta autem na chatu s dětmi spadne do dopravy, do času s rodinou i do času s potomky.

Jedna hodina tak v tabulce figuruje dvakrát či třikrát. Proto součet přetéká přes půlnoc.

Druhá komplikace spočívá v tom, že přínos jednotlivých činností neroste rovnoměrně. Model odhalil několik bodů nasycení:

• Socializace zvyšovala šanci na lepší den hlavně zhruba do dvou hodin, pak se efekt vyrovnával.
• Čas s přáteli pomáhal déle, křivka stoupala až k pěti či šesti hodinám.
• Práce se s horším hodnocením výrazně pojila teprve po překročení šesti hodin.
• Odpočinek a volno vyšly překvapivě nepříznivě. Autoři to přičítají skladbě kategorie: televize a filmy v ní tvořily 70 % času v roce 2021 a 72 % v roce 2013.

Z toho podle nás plyne nejcennější poznatek celé studie. Vydařený den vzniká chytrým vrstvením času, kdy jedna událost obslouží několik potřeb najednou. Rodinný výlet na kole spojuje vztahy, pohyb, svačinu v trávě i odpočinek. Pivo s kamarádem po cestě z práce zkrátí osamělé dojíždění a přidá sociální kontakt. Pasivní večer u obrazovky naproti tomu zabere hodiny a v datech se s lepšími dny pojí spíš slabě.

Šest hodin práce a cesta do kanceláře: co z toho plyne pro Čechy

Americká čísla nelze bez úprav roubovat na české poměry, principy se ale přenášejí snadno. Podle Eurostatu odpracoval průměrný Čech v roce 2025 skutečně 37,5 hodiny týdně. Při pětidenním týdnu to dělá zhruba sedm a půl hodiny denně, tedy citelně nad šestihodinovou hranicí, za kterou se pravděpodobnost lepšího dne v amerických datech znatelně snižovala.

Silnice a vlaky tomu nepomáhají. Ze Sčítání 2021 vyplývá, že za prací mimo obec bydliště vyjíždělo 40,9 % zaměstnaných se zjištěným pracovištěm, tedy přes 2,1 milionu lidí. Evropský průměr doby dojíždění podle Eurostatu činil v roce 2019 zhruba 25 minut na jednu cestu. Za pracovní den tak padne bezmála hodina, přitom ve studii se lepší a běžné dny v čase stráveném na cestách lišily jen o tři minuty.

Kdo si chce vlastní den prověřit, může si tři až sedm dní zapisovat čas po čtvrthodinách či půlhodinách. Barevně pak stačí odlišit čtyři skupiny: vztahy, práci, dojíždění a pasivní volno. Smyslem nemusí být radikální přestavba týdne. Spíš hledání míst, kde se dají činnosti spojit: procházka s dětmi místo dalšího seriálu, oběd s kolegou místo svačiny u monitoru, kratší trasa nebo jeden den práce z domova. Tato doporučení jsme odvodili z logiky studie, autoři sami podobné rady nerozdávají.

Co ve výpočtu zůstává pod čarou

K číslům v tomto textu patří několik upřesnění, protože svádějí k příliš jednoduchému výkladu.

• Číslo 26 hodin 40 minut je redakční součet průměrů z tabulky. Studie samotná délku dokonalého dne neuvádí a přesah přes 24 hodin vzniká hlavně překrýváním kategorií, nikoli tím, že by lidé skutečně potřebovali delší den.
• Umělá inteligence zde znamená interpretovatelný model strojového učení. Jeho vyvážená přesnost dosáhla 63 % u dat z roku 2021 a 62 % u roku 2013, lepší dny správně poznal zhruba v 57 až 59 % případů. To je nad úrovní náhody, jednotlivci ale model jeho den spolehlivě nepředpoví.
• Souvislost, ne příčina. Autoři výslovně píší, že výsledky jsou popisné. Dvě hodiny s přáteli podle dat s lepším dnem souvisejí, nedá se však tvrdit, že ho samy vyvolají.
• Jen lepší a stejné dny. Respondenti, kteří včerejšek hodnotili jako horší, do analýzy nevstoupili.
• Americký vzorek. Hranice v minutách platí pro populaci Spojených států, srovnání s Českem je redakční analogie.
• Únava či finanční stres v hlavní tabulce studie měřeny nebyly, proto je nelze považovat za prokázané příčiny horších dnů.

Představte si sobotní výlet: auto plné dětí, prarodiče na zadním sedadle, buřty u ohně a cesta zpátky s nohama ztěžklýma od kopce. V tabulce vědců by ten jediný den zabral pět řádků najednou. Možná právě proto se na jeho konci tolik lidí zastaví a pomyslí si, že stál za to.

Článek Dokonalý den vyžaduje víc hodin, než kolik jich máme. AI model ukázal, proč se aktivity spojené se štěstím nedají sčítat lineárně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně měří persistence a proč záleží na definici

Slovo „persistence“ ve studii NEMESIS znamená konkrétní věc: člověk splnil diagnostická kritéria duševní poruchy v posledních dvanácti měsících při vstupním rozhovoru a znovu je splnil kdykoli během následujících tří let. Výzkumníci pracovali se dvěma variantami. Úzká definice počítá jen případy, kdy přetrvala tatáž diagnostická kategorie, například generalizovaná úzkostná porucha na začátku i na konci. Široká definice zachycuje i diagnostické přechody: člověk vstoupil s úzkostí, ale po třech letech splňoval kritéria deprese nebo poruchy spojené s užíváním návykových látek. Právě tato široká optika odkrývá fenomén, který běžná statistika přehlíží: pacient se může „zbavit“ jedné diagnózy, a přesto zůstat psychicky nemocný.

Srovnávané kohorty dělí dvanáct let. NEMESIS-2 sbírala vstupní data v letech 2007–2009 a sledovala účastníky do roku 2012. NEMESIS-3 nastoupila s výchozím měřením 2019–2022 a kontrolním sledováním do roku 2024. Obě vlny používaly totožný diagnostický nástroj CIDI 3.0, takže metodický posun jako vysvětlení nárůstu odpadá.

Tři osy jednoho problému: prevalence, incidence a přetrvávání

Persistence nestojí osamoceně. Stejný výzkumný program NEMESIS dodal data i pro další dvě osy. Dvanáctiměsíční prevalence jakékoli běžné duševní poruchy v nizozemské populaci stoupla ze 17,4 na 26,1 procenta, to ukázala již dřívější publikace ve World Psychiatry. Tříletá incidence, tedy podíl lidí, kteří onemocněli poprvé, vzrostla z 8,5 na 14,0 procenta. A k tomu přibyla třetí vrstva: ti, kdo už nemocní byli, se uzdravují pomaleji.

Tato kombinace vytváří efekt sněhové koule. Přibývají noví pacienti, stávající se zotavují déle a celková zátěž roste rychleji, než by odpovídalo samotnému nárůstu nových případů. Poruchy nálady přitom vykazují nejvyšší míru přetrvávání, v široké definici 63,2 procenta v novější kohortě. Úzkostné poruchy dosáhly 57,1 procenta, závislosti 55,1 procenta.

Proč běžné vysvětlení selhává a co říkají hypotézy autorů

Nabízí se otázka: nestojí za vším prostě horší dostupnost péče? Data ji vyvracejí. Podíl lidí s poruchou, kteří využívali pouze praktického lékaře, se mezi kohortami posunul jen mírně, z 12,5 na 16,5 procenta. Specializovanou psychiatrickou nebo psychologickou pomoc vyhledalo v obou vlnách prakticky totéž procento: 26,3 versus 26,2. Vyšší persistence tedy nejde jednoduše připsat tomu, že by se lidé léčili méně.

Stejně tak selhávají klasické sociodemografické proměnné. Navazující analýza téhož týmu ukázala, že změny ve věkové struktuře, příjmu, vzdělání či životním stylu vysvětlují jen malou část nárůstu. Autoři formulují hypotézy opatrně: hlubší individualizace společnosti, všudypřítomnost sociálních sítí, tlak na výkon, nedostupné bydlení, klimatická úzkost, ozbrojené konflikty v Evropě. Žádný z těchto faktorů studie kauzálně nepotvrdila, jde o interpretační rámec, který čeká na ověření.

Druhá kohorta sbírala vstupní data částečně během pandemie covidu-19 (2019–2022). Autoři však ve svých dřívějších pracích nenašli významný rozdíl v prevalenci duševních poruch před pandemií a během ní (26,7 versus 25,7 procenta) a pandemii tedy považují spíše za krátkodobý otřes než za hlavní příčinu dlouhodobého trendu.

Co to znamená pro systém péče, a jak na tom stojí Česko

Studie NEMESIS mění optiku, kterou se díváme na duševní zdraví. Dosavadní veřejnozdravotní debata se soustředila převážně na záchyt nových případů a na to, kolik lidí se k léčbě vůbec dostane. Nizozemská data ukazují, že stejně zásadní je otázka, jak dlouho a jak kvalitně systém pacienta provází. Diagnostické přechody, z úzkosti do deprese, z deprese k závislosti, vyžadují kontinuitu sledování a flexibilitu terapeutického plánu, kterou fragmentovaná péče obtížně zajišťuje.

Česká republika srovnatelnou longitudinální studii persistence nemá. Existující data ale naznačují obdobný směr zátěže: počet pacientů v oboru psychiatrie vzrostl podle ÚZIS z necelých 465 tisíc v roce 2007 na více než 637 tisíc v roce 2020. Měření NÚDZ během pandemie zachytilo nárůst prevalence jakéhokoli duševního onemocnění v dospělé populaci z 20 na 33 procent. Jde ovšem o prevalenci a léčebný kontakt, nikoli o persistenci v nizozemském smyslu.

Systémová odpověď se rýsuje v Národním akčním plánu pro duševní zdraví 2020–2030, který klade důraz na koordinaci péče, komunitní dostupnost a datový monitoring. Praktickým nástrojem jsou centra duševního zdraví; v rámci projektu CDZ IV má vzniknout minimálně patnáct nových. Právě tato centra mohou zajistit dlouhodobé provázení pacienta přes hranice jednotlivých diagnóz, nikoli jen jednorázový zásah v akutní fázi.

Kdy hledat pomoc a na co se ptát

Pro člověka, který se s úzkostí potýká déle než rok bez výrazného zlepšení, nabízejí klinická doporučení několik konkrétních kroků:

• Ověřit, zda byla diagnóza znovu posouzena, protože za úzkostí se může skrývat komorbidní deprese, tělesné onemocnění napodobující úzkostné příznaky nebo problém s návykovými látkami.
• Prověřit, zda léčba proběhla v dostatečné dávce a délce; předčasné vysazení medikace patří k nejčastějším příčinám zdánlivé neúčinnosti.
• Při selhání dvou adekvátních léčebných pokusů požádat o konzultaci specialisty.
• U závažnějších stavů kombinovat psychoterapii s farmakoterapií, protože obě metody se vzájemně posilují.

Článek Podíl lidí s přetrvávající úzkostí vzrostl za dekádu z 43 na 58 %. Příčinou není víc nemocných, ale pomalejší návrat k normálu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč sovy překonávají skřivany v kognitivních testech

Westová ve svém institucionálním blogu vysvětluje, že večerní typy v jejím vzorku vykazovaly konzistentně silnější výkon v úlohách měřících paměť, zpracování informací i logické uvažování. Přitom šlo o starší populaci, u níž se tradičně předpokládá, že ranní rytmus prospívá zdraví i mysli. Autoři spekulují o věkově podmíněných proměnách cirkadiánních mechanismů a stárnutí mozku, přímý fyziologický mechanismus ovšem neměřili. Studie stojí na dotazníkových údajích o spánku, zdravotních proměnných a standardizovaných kognitivních úkolech z UK Biobank, jde tedy o observační design, který kauzální závěry omezuje.

Večerní aktivita patří mezi šest vzorců chování, které různé vědecké týmy po celém světě opakovaně nacházejí u kognitivně zdatnějších jedinců.

Šest návyků bystré mysli: co říkají jednotlivé studie

Zbývajících pět prvků seznamu pochází z odlišných výzkumů, každý s vlastní metodikou a vzorkem. Dohromady ale vytvářejí pozoruhodně sourodý obraz.

• Preference samoty. Li a Kanazawa z London School of Economics v práci z roku 2016 zjistili, že u vysoce inteligentních lidí častější socializace s přáteli nezvyšovala životní spokojenost tak výrazně jako u zbytku populace. Novější studie Hendrixe a kolegů z roku 2025 potvrdila vyšší afinitu k samotě u nadaných adolescentů oproti typickým vrstevníkům. Klíčové upřesnění: nejde o izolaci, nýbrž o dobrovolnou volbu trávit čas o samotě.
• Samomluva jako pracovní nástroj. Guo a Dobkinsová publikovali v roce 2023 výzkum ukazující, že množství vnitřní řeči u mladých dospělých pozitivně předpovídalo výkon ve vizuálně-prostorové pracovní paměti. Mluvit sám k sobě při řešení úkolu tedy funguje spíš jako kognitivní lešení než jako znak podivínství.
• Tolerance nepořádku. Slavný experiment Kathleen Vohsové z University of Minnesota z roku 2013 ukázal, že účastníci v neuspořádaném prostředí generovali kreativnější nápady. Důležitá poznámka: pozdější replikační studie tento efekt nepotvrdila. Spojitost mezi chaosem na stole a vyšší inteligencí je proto třeba brát s rezervou, původní zjištění se týkalo kreativity, nikoli přímo IQ.
• Vyhledávání mentální námahy. Meta-analýza z roku 2025 zaměřená na koncept „Need for Cognition“, tedy potřebu kognitivní zátěže, odhalila malou až střední korelaci s fluidní, krystalickou i obecnou inteligencí. Lidé, kteří si aktivně vyhledávají intelektuální výzvy, tendují k vyšším skóre v testech. A co víc, tato záliba se podle longitudinálních dat do jisté míry rozvíjí, zejména v prostředí s kognitivní stimulací a rodičovskou podporou autonomie.
• Sebekritika. V populárních přehledech bývá uváděna jako šestý znak, v dohledaných primárních zdrojích se ovšem pro ni nepodařilo nalézt stejně robustní vědecký podklad jako pro předchozí body.

Jak populární psychologie míchá důkazy různé síly

Každý z uvedených výzkumů pracoval s jiným vzorkem, jinou metodou a jiným cílem. Westová analyzovala téměř 27 tisíc starších Britů pomocí dotazníků. Vohsová provedla laboratorní experiment s desítkami studentů. Li a Kanazawa těžili z amerického longitudinálního průzkumu. Meta-analýza potřeby kognice syntetizovala desítky studií najednou.

Když se tyto výsledky spojí do jednoho „šestibodového seznamu znaků vysokého IQ“, vzniká dojem jednotného vědeckého objevu. Ve skutečnosti jde o redakční syntézu, mozaiku příbuzných zjištění, která sdílejí určitý společný jmenovatel: sklon k vnitřně řízenému zpracování, nižší závislost na sociálních a konvenčních podnětech a vyšší toleranci k nejednoznačnosti. Pojem „společný neuronální podklad“ se v londýnské práci přímo neobjevuje a žádný z dohledaných zdrojů ho experimentálně neověřoval pomocí neurozobrazování.

Co si z toho odnést: návyky versus diagnostika inteligence

Žádný z uvedených výzkumů nepoužívá seznam šesti návyků jako diagnostické síto pro měření IQ. Kdo chce svou inteligenci skutečně posoudit, potřebuje standardizovaný test. V českém prostředí nabízí prezenční, dozorované měření fluidní inteligence Mensa Česko. Online Mensa IQ Challenge od Mensa International slouží výhradně pro zábavu a ke členství neopravňuje.

Praktičtější pohled nabízí samotná Westová: adekvátní a konzistentní spánek v rozmezí sedmi až devíti hodin a práce v souladu s přirozeným denním rytmem. To jsou doporučení podložená jejími daty. Zbytek seznamu funguje spíš jako mapa pracovního a myšlenkového stylu, zajímavá, inspirativní, ale s velmi různou mírou vědecké jistoty.

Kdo se v těchto šesti vzorcích poznává, může si z toho odnést potvrzení, že jeho zvyklosti mají oporu alespoň v části vědecké literatury. Kdo se v nich nepoznává, nemá důvod k obavám, korelace na úrovni skupin neříká nic spolehlivého o konkrétním jednotlivci.

Článek Šest návyků spojuje lidi s vyšším IQ. Nepořádek na stole i samota mají společný neuronální podklad, říká studie z Londýna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odkud pochází výraz „alpský rozvod“ a proč zní tak temně

Kořeny sahají hlouběji než k jakémukoli algoritmu. Skotsko-kanadský spisovatel Robert Barr publikoval povídku An Alpine Divorce v říjnu 1893 v The English Illustrated Magazine. Její zápletka je mrazivá: manžel plánuje shodit svou ženu ze srázu v Alpách, aby „vyřešil“ manželství. Barr text později zařadil do sbírky Revenge! z roku 1896. Název tedy nese daleko temnější náboj, než naznačuje odlehčený tón TikToku, a odkazuje k úmyslnému ohrožení partnera v horském prostředí.

Současná definice je mírnější, ale stále znepokojivá. Partner, zpravidla muž, zrychlí, přestane čekat a nechá partnerku samotnou na trase, kde spoléhá na jeho orientaci, vybavení nebo prostou fyzickou přítomnost. Britský Guardian přinesl v březnu 2026 vlastní reportáž s rozhovory, které ukazují, že nejde o ojedinělou historku. Žena jménem MJ popsala výstup na Angel’s Landing v Utahu: její partner ji předběhl a dolů sešel s jinou ženou, kterou cestou potkal. Naomi zase vyprávěla, jak ji muž odmítl počkat, protože plnil osobní výkonový cíl, totiž zdolat nejvyšší vrchol v každém utažském okrese. Obě epizody skončily rozchodem.

Proč ego a výkon v horách rychle přerostou v ohrožení života

Terapeutka Doriel Jacov v rozhovoru pro Guardian pojmenovala jádro problému: mužská socializace v outdooru klade důraz na sílu, nezávislost a stoicismus. Fotografka Julie Ellison doplnila, že v pozadí často stojí mužské ego, potřeba dokázat si vlastní výkonnost, i za cenu opuštění pomalejšího parťáka. Magazín REI Co-op Journal přidává širší kulturní rámec: outdoorové sporty po dekády nesly narativ, v němž ženy bývaly vnímány jako pomalejší, slabší a méně odvážné. Ženské komunity, jako třeba Women’s Wine Hiking Society, vznikají právě jako protiváha tohoto kultu závodění; jejich filozofie stojí na společném tempu, vzájemné podpoře a odmítnutí summitové soutěživosti.

Kde přesně leží hranice mezi neohleduplností a skutečným nebezpečím? Podle Jacov v momentě, kdy někdo vědomě zanechá partnerku ve vysoce rizikovém terénu, vstupuje dynamika do oblasti zneužívajícího chování. Prakticky to znamená: neznámá trasa, odbočky bez značení, výškový nebo zimní terén, fyzická vyčerpanost, nulová orientace, žádný plán návratu. Americká National Park Service výslovně stanovuje, že tempo má určovat nejpomalejší člen skupiny a že se skupina nemá rozdělovat kvůli rozdílné rychlosti, ani v nouzi, pokud to nevyžaduje bezpečnost.

Tragédie na Grossglockneru: když se z trendu stane trestní kauza

Extrémní pól celé debaty představuje případ rakouského horolezce Thomase P. Dne 26. ledna 2025 vyrazil se svou partnerkou na zimní výstup po Stüdlgratu na Grossglockner (3 798 m n. m.). Žena krátce pod vrcholem zkolabovala vyčerpáním a podchlazením. Zemřela. Soud v únoru 2026 uznal Thomase P. vinným z hrubě nedbalostního usmrcení a uložil mu pět měsíců podmíněně a pokutu 9 600 eur. K březnu 2026 verdikt nebyl pravomocný; obě strany se odvolaly.

Německý alpský spolek (DAV) po kauze zveřejnil pět poučení. Tři z nich mají přímou vazbu k fenoménu alpského rozvodu:

• Hory nejsou bezprávný prostor, kdo vede méně zkušeného partnera do náročného terénu, přebírá faktickou odpovědnost.
• Obrat na hoře je projev síly, rozhodnutí vzdát se vrcholu chrání životy.
• Zkušenější se přizpůsobují slabším, kompetentní horolezec musí umět rozpoznat, že druhá osoba túru nezvládne, a podle toho jednat.

Srovnání s tiktokovými příběhy je na místě jen opatrně. Většina virálních videí zachycuje označené stezky, sólový sestup a rozpad vztahu. Grossglockner znamenal zimní vysokohorský výstup, kompetenční propast mezi partnery a smrt. Společný jmenovatel ale zůstává: silnější člen skupiny upřednostnil vlastní cíl před bezpečností toho slabšího.

Co dělat, když vás partner opustí v terénu, a jak tomu předejít

Česká turistická metodika zná tento problém strukturálně, i když pro něj nepoužívá virální anglický název. Klub českých turistů ve svých učebních textech stanovuje jasný řád: vedoucí vpředu, hned za ním nejslabší účastníci, systém „na zadního“ a povinné zastavení celé skupiny při ztrátě kontaktu. Slovenská Horská záchranná služba řešila obdobný případ v Nízkých Tatrách, kde se turistická skupina rozdělila a musela být znovu navigačně spojena.

Před každou společnou túrou stojí za to projít jednoduchý checklist:

• Trasu volit podle kondice slabšího partnera, včetně převýšení a technické náročnosti.
• Domluvit pevný čas obratu, hodinu, po které se skupina vrací bez ohledu na vzdálenost od vrcholu.
• Rozdělit vybavení tak, aby každý unesl základní nouzové minimum, mapu nebo GPS, vodu, teplou vrstvu, nabitý telefon.
• Stanovit plán pro případ nevolnosti, strachu nebo zhoršení počasí.
• Sdílet itinerář s někým mimo skupinu, elektronická kniha túr v aplikaci Záchranka odešle přesnou polohu a umožní přivolat Horskou službu na lince 1210.

A pokud k opuštění přece jen dojde? Nehnat se za partnerem naslepo mimo značenou cestu. Zastavit na rozcestí, šetřit baterii telefonu, vyhodnotit orientaci a počasí. Při jakémkoli zdravotním problému nebo ztrátě orientace volat pomoc; čekání „až se vrátí“ v horském terénu představuje hazard, který se s každou hodinou prohlubuje.

Proč ženské outdoorové komunity rostou jako odpověď na výkonový kult

TikTok dal chytlavou nálepku situaci, kterou bezpečnostní manuály popisovaly desítky let. Virální vlna z února a března 2026 ale přinesla i něco navíc: hromadné svědectví žen, které v komentářích pod jedním videem zjistily, že jejich zážitek sdílejí tisíce dalších. Krátký formát, algoritmické šíření a komentářová kultura proměnily osobní příběh v kolektivní výpověď během dnů.

Reakce outdoorového světa na sebe nenechala čekat. Ženské turistické a horolezecké skupiny zaznamenávají rostoucí zájem a jejich filozofie stojí v přímém protikladu k logice alpského rozvodu. Místo závodění na vrchol nabízejí společné tempo, vzájemnou péči a prostor pro přiznání, že člověk potřebuje pauzu.

Článek Na TikToku nasbíral pojem „alpský rozvod“ miliony zhlédnutí. Muži na túrách opouštějí partnerky, za vzorcem stojí soutěživost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sedm frází, které uzavírají debatu dřív, než začne

Žádná jediná studie nepřišla s oficiálním seznamem „vět nižšího IQ“. To, co koluje internetem, je redakční syntéza vycházející z několika psychologických konceptů: Dunning-Krugerova efektu, výzkumu intelektuální pokory a textů o kritickém myšlení. Přesto se určité obraty objevují napříč zdroji opakovaně:

• „To je jen selský rozum.“ Nahrazuje argument autoritou davu.
• „Tak to prostě je.“ Odmítá jakoukoli revizi.
• „Všichni to přece vědí.“ Sociální nátlak místo důkazu.
• „To není tak hluboké.“ Znehodnocuje nuanci.
• „Lidi jsou prostě hloupí.“ Pohrdání jako náhražka analýzy.
• „Takhle jsme to vždycky dělali.“ Status quo jako argument.
• „Jsem oprávněn mít svůj názor.“ Nárok na názor bez znalosti tématu.

Poslední frázi rozebírá Craig B. Barkacs, profesor obchodního práva a etiky, v textu pro Psychology Today. Upozorňuje, že právo na názor neznamená, že je každý názor stejně hodnotný, a že právě tato záměna patří k nejčastějším únikovým manévrům v debatě.

Co je na těch větách vlastně špatně

Společný jmenovatel? Všechny uzavírají prostor pro revizi. Místo aby diskuzi posunuly, zabetonují pozici mluvčího. Barkacs pro tento jev používá pojem „kritické myšlení ve slabém smyslu“, tedy stav, kdy člověk kritické myšlení sice ovládá, ale nasazuje ho výhradně k obraně vlastního postoje, nikdy k jeho zpochybnění.

Psycholožka Liane Gabora přitom upozorňuje na důležitý detail: stejná věta může nést opačné významy. „Je to, jak to je“ může být moudrým přijetím složité reality, i línou rezignací. Rozhoduje kontext, frekvence a to, co následuje. Řeknete-li „tak to prostě je“ a vzápětí vysvětlíte proč, jde o zkratku. Řeknete-li to jako tečku za debatou pokaždé, když vám dojdou argumenty, je to signál.

Nižší IQ, nebo nižší ochota přemýšlet?

Titulek zní ostře, realita je opatrnější. Studie z roku 2022 publikovaná v Journal of Intelligence zkoumala, jak přesně lidé odhadují vlastní inteligenci. Závěr: slabší sebeznalost se prokázala hlavně u verbální inteligence, a to na vzorku mladých, vysoce vzdělaných lidí. Autoři sami upozorňují na limity zobecnění.

Původní práce Krugera a Dunninga z roku 1999 pak popisuje něco specifického: lidé s nižší kompetencí v konkrétní oblasti (logika, gramatika, humor) si svůj deficit neuvědomují, protože jim chybí právě ta dovednost, která by jim umožnila chybu rozpoznat. Nejde o paušální diagnózu „nízké inteligence“. Jde o slepou skvrnu v jedné doméně.

Co výzkum ukazuje konzistentněji, je role intelektuální pokory. Práce Leor Zmigrodové a kolegů z Cambridge zjistila, že ochota měnit názor a respektovat oponentní pohledy souvisí s kognitivní flexibilitou a inteligencí, ale zprostředkovaně, přes schopnost přepnout rámec a přiznat omyl. Jinými slovy: nejde tolik o to, kolik máte bodů v IQ testu, ale o to, jestli dokážete říct „možná se pletu“.

Jak to poznat sám na sobě

Jedna fráze nic nedokazuje. Varovný je vzorec. Čtyři signály, které stojí za sledování:

• Mluvíte v absolutnech: „vždycky“, „nikdy“, „všichni“.
• Odvoláváte se na „lidi“ místo na konkrétní argument.
• Používáte rezignaci jako závěrečnou tečku.
• Po protiargumentu necítíte zvědavost, jen potřebu se bránit.

Dobrá zpráva: nic z toho není pevně dané. Barkacs popisuje kritické myšlení jako dovednost, kterou lze trénovat. Pomáhá zpomalení úsudku, vědomé hledání protiargumentu a jednoduchá otázka položená sobě samému: „Co by mě přesvědčilo, že se mýlím?“

Co dělat, když tyhle věty slyšíte od druhých

Nejhorší reakce je zaútočit na inteligenci protějšku. Lepší strategie: rozbalit zkratku do otázky. „Co tím přesně myslíš?“ „Jaké pro to máš důkazy?“ „Platí to vždy, nebo jen v tomhle případě?“ Pokud druhý opakovaně odmítá konkretizaci a mění diskuzi v obranu identity, má smysl debatu ukončit, ne proto, že je hloupý, ale proto, že v tu chvíli nehledá pravdu.

Nejcennější věta, kterou můžete v diskuzi říct, není chytrá pointa. Je to „můžu se mýlit“, a myslet to vážně.

Článek Psychologové popsali věty, které odhalí nižší inteligenci. Často jde o pouhý obranný štít se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dívka

Pokud vaši pozornost přitáhla jako první dívka, nebudete se bát poznávat nové lidi. Rádi komunikujete a jste ve společnosti. Máte také velmi vyvinutou představivost a je tudíž obtížné předvídat vaše chování. Neumíte pořádně lhát, někdy ovšem nesdělíte všechno.

Dveře

Vaší klíčovou vlastností je schopnost soustředit se na plány a úkoly. Lidé okolo vás se ani nediví, jestli zažíváte nepříjemné pocity. Všechno, o co se snažíte, je získat klid a štěstí.

Kočka

Je známkou toho, že máte velkou schopnost motivovat lidi kolem sebe. Staráte se o ně a jste také vždy připraveni pomoci potřebným. Pokud je někdo v obtížné situaci, nemusí váhat, aby vás kontaktoval. Dalším vaším rysem je diplomacie a problémy řešíte bez hádek a střetů.

Strom

Jste úžasní, ale často zahazujete vše, co můžete. Žije ve vás velmi harmonicky vyvinutý člověk, který touží po dokonalosti. Snažíte se dosáhnout celkové rovnováhy a máte velice hlubokou a přemýšlivou mysl.

Dům

Neradi ztrácíte čas. Jste si velmi vědomi jeho hodnoty, takže se snažíte dělat všechno rychle a efektivně. A také velmi neradi věci předěláváte, chcete, aby všechno dopadlo naprosto perfektně. Mnoho lidí vás z těchto – i jiných důvodů – vnímá jako svůj vzor.

Dvojice obličejů

Žijí ve vás současně dva různí lidé a tato rozpolcenost má vliv na každé vaše rozhodnutí. Vaším snem je nalezení kompromisu a vyváženosti obou těchto hlasů. Nicméně se s jejich vnitřním odporem zatím vyrovnáváte jen s potížemi.

Květina

Mnoho lidí je celkově nadšených z toho, co děláte. Máte určité vnitřní kouzlo, které vám napomáhá přitahovat pozornost okolních osob. Baví vás to, nevěnujete tomu ovšem zvláštní pozornost. Na komplimenty spíše reagujete též komplimenty a budujete se všemi velmi dobré vztahy.

Létající loď

Nemáte obecně rádi, když se na něčem zaseknete, preferujete totiž jak svobodu slova, tak i vlastního chování. Musíte se v životě pohybovat s volností a užívat si každou jeho vteřinu. Pokud budete mít silné a zdravé ambice, můžete dosáhnout opravdu mnoha věcí.

Jaké vlastnosti na vás sedí?

Zdroj: TheScientist

Článek Co vás na obrázku zaujalo jako první? Odhalte díky tomu své vnitřní přednosti a využijte je na maximum se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cisgender

Tento termín popisuje osobu, jejíž genderová identita se vyrovnává nebo shoduje s pohlavím určeným při narození. „Když doktor při narození určí podle genitálií holčičku, a osoba se s tím srovná, pak je to právě cisgender,“ upřesňuje Jackie Golob. Tento termín je poměrně často zkracován na pouhé „cis“.

Transgender

„Tito lidé jsou opakem předchozího případu a jejich gender se neshoduje s anatomickým pohlavím. Může jít o trans muže, trans ženy nebo nebinární lidi. To znamená, že se neidentifikují ani jako žena, ani jako muž,“ říká Pagés. „Neříkejte ovšem trans nebo transgender. Místo toho říkejte trans osoba, nebo transgender osoba, trans muž nebo trans žena,“ připojuje pro jistotu rychlou poznámku.

Cishet

„Termín odpovídá lidem, jejichž genderová identita a anatomické pohlaví se shodují (cisgender) a sexuálně je přitahuje opačné pohlaví,“ říká Marsh. Například osoba, která se narodila s vagínou, identifikuje se jako žena a v romantických vztazích vyhledává muže, je klasický příklad cisheta.

Nebinární osoby

„Nebinární osoba popisuje člověka, který se neidentifikuje jasně ani jako muž, ani jako žena,“ říká Dr. Alexandra Bausic, lektorka v Let´s Talk Sex. „Mohou se cítit oběma gendery nebo naprosto odlišně od obou.“ Tento termín může sloužit jako zastřešení různých skupin lidí, kteří se neidentifikují ani jako muži, ani jako ženy.

Intersex

„Osoba, která se narodila buď s nějakou kombinací prvků obou pohlaví (genitálie, hormony, chromozomy), nebo genitální variantou, která se neshoduje s žádným biologickým pohlavím,“ vysvětluje Bausic. „Jde o přirozenou variaci v lidské anatomii a neměla by být vnímána jako něco špatného.“ Je také potřeba vědět, že právě tato varianta není nijak neobvyklá, obvyklý výskyt je u dvou lidí ze sta.

Genderqueer

Tito lidé se neidentifikují ani jako ženy, ani jako muži, případně jako muži i ženy nebo kombinace obou těchto genderů. Termíny genderqueer a nebinární lze používat jako synonyma. Genderqueer je často také identita s politickým podtextem, někdy třetí pohlaví.

Genderfluid

Stejně jako se může měnit vaše sexuální orientace a preference, může se měnit i váš gender. Genderfluidní osoba se může projevovat mužskou i ženskou stránkou, a kolikrát i jeden den tak a druhý den jinak. Dobrým nástrojem porozumění je například Genderbread Person.

Gender Nonconforming

Tato osoba se neslučuje s genderovými normami danými kulturou. Může to být například AMAB nosící nalakované nehty. To může být znakem nonkonformity, protože lak na nehty je typicky ženským projevem. Stejně tak se nemusí shodnout s použitím konkrétních zájmen.

Gender expansive

Tato fráze se stává v LGBTQIA komunitách preferovanější náhradou „gender nonconforming“. Ten původní se ve výzkumech objevuje pořád, je ovšem vnímán jako náznak problému, pokud se taková osoba účastní něčeho uvnitř společnosti.

Agender

Takový člověk se neidentifikuje ani s jedním genderem, necítí se tedy ani jako muž, ani jako žena. Preferují často onikání nebo označení množným číslem, v angličtině většinou „they“. Agender znamená také genderovou volnost, prázdnotu nebo negenderovitost bez spojení.

Gendervoid

Podobný agenderu, ovšem navíc bez jakýchkoli pocitů týkajících se genderové identity. Tito lidé nezažívají ani nejsou dle vlastních slov schopni cítit jakýkoli svůj gender. Obecně je užitečné mít na paměti, že biologické pohlaví je fyzické, gender je o pocitu.

Jak diskuse o genderech vnímáte a jak na vás problematika působí?

Zdroj: ScienceNews

Článek Už dávno neplatí, že existují jen 2 pohlaví. Aspoň ne ta sociální. Experti formulovali obsáhlý seznam genderových identit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik vnitřního konfliktu v sobě máte?

• V různých částech těla cítím pálení, husí kůži, mravenčení, necitlivost.
• Málokdy se zadýchám a necítím silné bušení srdce.
• Jednou nebo víckrát za týden jsem velmi rozrušený.
• Často mě bolí hlava.
• Dvakrát nebo třikrát za týden mám během spánku noční můry.
• V poslední době se celkově cítím hůř než kdykoli předtím.
• Skoro každý den se stane něco, co mě děsí.
• Měl jsem dříve období, kdy jsem v důsledku rozrušení špatně spal.
• V práci obvykle zažívám hodně stresu.
• Někdy jsem tak rozrušený, že nedokážu usnout.
• Většinou zažívám nespokojenost se stavem svého života.
• Pořád mě něco znepokojuje.
• Snažím se setkávat se svými známými a přáteli čím dál méně.
• Život je pro mě téměř neustále stresující.
• Je pro mě náročné soustředit se na jakýkoli úkol nebo práci.
• Během dne bývám velmi unavený.
• Věřím ve svou budoucnost.
• Často se oddávám smutným myšlenkám.
• Občas mám pocit, že moje hlava pracuje pomaleji, než je obvyklé.
• Nejtěžší konflikt prožívám sám se sebou.
• Téměř neustále se v souvislosti s někým nebo něčím trápím.
• Mám obecně malé sebevědomí.
• Často se cítím nejistý sám sebou.
• Několikrát za týden mě ruší nepříjemné pocity v horní části břicha, tedy pod žaludkem.
• Někdy mám pocit, že je přede mnou tolik problémů, že už je prostě nelze překonat.
• Jednou týdně nebo i častěji najednou cítím teplo po celém těle, a to bez jasného důvodu.
• Občas se vyčerpám, protože si toho na sebe naberu příliš mnoho.
• Dávám si zvlášť velký pozor na to, jak se oblékám.
• Poslední dobou vnímám zhoršení svého zraku.
• Vztahům mezi lidmi nejčastěji dominuje nespravedlnost.
• Mám období tak silné úzkosti, že nedokážu ani sedět.
• Kdykoli je to možné, velmi rád tančím.
• Když je to jen trochu možné, snažím se vyhýbat velkým davům.
• Hodně mě zlobí žaludek.
• Přiznávám, že si občas dělám starosti s maličkostmi.
• Jsem často naštvaný sám na sebe, že bývám tak mrzutý a podrážděný.
• Několikrát za týden mám silný pocit, že se stane něco hrozného.
• Zdá se mi, že mi moji příbuzní dost dobře nerozumí.
• Často cítím bolesti srdce nebo na hrudi.
• Na večírcích obvykle sedím někde stranou a povídám si s někým o samotě.

Jaké jsou výsledky tohoto testu?

Kladné odpovědi jsou body, a čím víc, tím více máte vnitřního konfliktu: 0–14 je nízká hladina, 15–24 odpovídá průměru, 25–32 je zřetelný vnitřní konflikt a 33–40 opravdu silný. Vysoká hladina ukazuje značnou emoční vzrušivost, jejímž důsledkem jsou negativní zkušenosti. Sem patří únava, úzkost, napětí, neklid, podrážděnost a zmatenost. Stejně tak je přítomen nedostatek iniciativy, který vede k problémům v souvislosti s neuspokojením potřeb.

Vysoká hladina neuroticismu svědčí také o egocentrické orientaci sebe sama. To vede k hypochondrické fixaci na somatické vjemy a také silnému vnímání osobních nedostatků. Ruku v ruce s tím jdou problémy s komunikací a neschopnost vyjádřit se. V zásadě se tak necháváte ochromit vlastními chybami a bojíte se využít možnosti změny. Jak řekl Buddha – „Všechny zdi, o něž si hlavu rozbíjím, jsou v mé vlastní hlavě.“

Jak jste dopadli a kolik konfliktu v sobě máte?

Zdroj: TheScientist

Článek Vnitřní konflikty mají na svědomí mnoho nemocí a problémů. Odpovězte si na pár otázek a určete tak stav svého nitra se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Komunikace tváří v tvář a tělo na tělo

Lidské tělo vyjadřuje mnohem víc, než bychom si kolikrát přáli. Pokud muž a žena právě hovoří o samotě, je rozeznání případného zájmu poměrně jednoduché. Jakmile se ovšem do situace přimíchá více lidí – například jeden muž a tři dívky – věci se začínají prudce komplikovat. Znaky zájmu zůstávají, je ovšem mnohem těžší určit, na který potenciální protějšek vlastně směřují. Zájem totiž znamená natočení se k cíli.

Muž bude svým tělem více natočen k ženě, která ho zajímá, nejjasněji to bude patrné na jeho botách. Z toho jednoznačně plyne, že muž na obrázku má zájem o třetí dívku. A jak je to obecně se signály zájmu u žen? V první řadě při pohledu na ni neuhýbejte očima, tím ukazujete na vlastní nejistotu. Jestli vám to dělá problémy, pak se hodí trénovat u zrcadla oční kontakt se sebou samým. Po nějaké době vám to přestane vadit.

Když chce vaši společnost a zajímáte ji

Sledujte výraz ženina obličeje, ale zároveň ji upřeně nehypnotizujte, nikdo snad nechce působit jako podivín. Jestli o vás jeví zájem, bude se na vás dívat a také se při tom pohledu nechá přistihnout. Neuhne tedy v momentě, kdy se vaše pohledy setkají. Jasný zvídavý pohled přes místnost plnou lidí je jistou pozvánkou k přímé konverzaci. Pamatujte, že hra pohledů na dálku se nemá moc protahovat, jinak riskujete ztrátu zájmu na její straně.

Nemusíte za každou cenu vést konverzaci jen vy, klidně zaujměte i roli posluchače. Zatímco bude mluvit ona, věnujte pozornost výrazu a dalším znakům. Pokud zapojuje svoje rty, souhlasí skoro se vším, co řeknete, a také si hraje s vlasy, máte dobře nakročeno. Dostanete-li se k ní blíž, můžete si všimnout roztažení zorniček oka. Ty jsou neovládnutelným signálem – oči tak reagují na cokoli, co mozek zajímá. Z vlasů se zase uvolňují feromony.  

Jak jste si vedli a jak vám jde seznamování?

Zdroj: PsychologyToday

Článek Která z dívek se líbí muži na obrázku? Zkuste si logicko-psychologický test a zjistěte, jak moc rozumíte řeči těla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Domácí lékař a terapeut

Kočičí přítomnost a společnost je tím nejlepším lékem na obtížné životní situace. V jakýchkoli nesnázích totiž toto zvíře pomáhá přežít těžké emoce jako strach, smutek, depresi, úzkost nebo žal. Kočka je odpradávna jakýmsi emočním hromosvodem a pohlcuje mnoho negativního v našich životech. Dokonce se mohou zlepšit i vaše vztahy s jinými lidmi. Asi 70 % mužů totiž velmi důvěřuje právě ženám, které mají kočku za společnici.

Soužití s kočkou nejspíš časem zvýší a rozvine i vaši inteligenci. Komunikace se zvířetem s tak složitými vzorci chování také pomáhá obecně v dovednosti navazovat kontakty. Budete navíc chodit méně k lékaři. Léčivé vlastnosti koček jsou známé již dlouhodobě a existuje i tzv. felinoterapie. Podobně jako canisterapie využívá léčivé vlastnosti a schopnosti psů, felinoterapie se zabývá dopadem těchto heboučkých léčitelů na náš organismus.

Přítelkyně, která vás nikdy nezradí

I kdyby neměla kočka jiné pozitivní vlastnosti, jde za všech okolnosti o skvělého přítele. Badatelé dokonce došli k závěru, že život v bytě s kočkou je srovnatelný s životem manželského páru. Tito tvorové opravdu vědí, jak rozdávat lásku a něhu. Také vám nepustí do života nikoho s postranními úmysly. Jsou jakýmsi chodícím detektorem falše a věří jen slušným lidem s dobrými záměry. Nemá-li vaše zvíře někoho rádo, zpozorněte.

Trpíte-li rozhozeným spánkovým režimem, kočka ho srovná do latě. Ženy spí prokazatelně mnohem lépe tehdy, když na vedlejším polštáři dříme kočka, a ne jejich partner. A pokud máte děti, budou mít skrze kočku velmi silný imunitní systém. Nehrozí jim tak náchylnost k alergiím a mnoha dalším neduhům. Tenhle chlupáč vám může dokonce zachránit život. Kočky mohou vycítit zárodky požáru nebo úniku plynu a vzburcovat celou rodinu.

Kolik koček už prošlo vaším životem a s jakým dopadem?

Zdroj: TheSprucePets

Článek Kočičí společnost pomáhá zvládnout stres a nejen to. Spává s vámi tento mazlíček v posteli? Ví, proč to dělá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vrcholné pozice nebo život ve vězení

Příroda nemá problém dát šanci i jednotlivci, a to ani v případě jinak čistě kooperativního druhu. Právě tyto vlastnosti, které způsobují takové opovržení psychopaty mezi běžnou populací, jim ale dávají značnou výhodu. Nota bene ve světě, kde jsou omezené zdroje a boj o ně je tak intenzivní. Tento pohled zkoumali kanadští vědci a namítli, že psychopatie postrádá některé znaky poruchy. Má být tedy považována spíše za operační funkci.

Jejich závěr je založen na analýze již existujících výzkumů. Ty měřily přítomnost psychopatie spolu s detaily ohledně levorukosti osob. Nicméně tato korelace připomíná překonané vědecké postupy z raných dob kriminální psychologie. Rané modely mentálních poruch braly levorukost jako vhodné znamení degenerace jednotlivce. Věda tak už ovšem nečiní, ačkoli úvahy o souvislostech preferované ruky a dalších psychologických vlastností jsou stále v kurzu.

Věčná otázka přírody versus výchovy

Centrem všech těchto úvah je otázka přírody versus východy. V otázce „rukosti“ hraje pravděpodobně roli genetika, věc je však nejspíš komplikovanější. Preferenci jedné ruky může značně ovlivnit kultura, protože člověk chce zapadat do komunity praváků. Dalšími vlivy jsou také výživa, vlivy prostředí i to, čemu je dítě vystaveno v děloze. To může totiž ovlivnit genetickou výbavu na tu či onu stranu včetně preference ruky.

Protože tito badatelé nenašli jasný důkaz toho, že by psychopati byli spíše levorucí, jejich vývoj nebyl ovlivněn prostředím, minimálně ne ve znatelné míře. To nechává otevřenou možnost, že ať už fungují jakékoli geny, evoluce je vybere a poskytne „alternativní životní strategii“, jak to vědci nazvali. Je hodně důvodů, proč se v celé této debatě zdržet souzení jedné či druhé strany. Konkrétně zde se jedná o velmi slabý vzorek populace.

Spousta neznámých namísto závěrů

Rozdíl mezi funkcí a poruchou je v mnohem větší míře filosofickou otázkou. O definicích zdraví a nemoci byly napsány celé stohy knih. Psychopatie se může v jedné situaci ukázat jako nežádoucí a jindy naopak velmi vítaná, aniž by odpovídala modelu nemoci. Může jít zároveň o strategii pro přežití a v určitém kontextu pomoci. V jiném scénáři se naopak stane silnou poruchou. Jako v jiných případech se jen snažíme komplexní věc nacpat do malé krabičky.

Jestli budeme i v budoucnu pokračovat ve vnímání psychopatie jako poruchy, závisí na širokém spektru okolností, rozhodně ne na výsledcích studií jakou je zrovna výše zmíněná. Bez ohledu na to, jak budeme na mentální poruchy všeho druhu pohlížet, psychopatie může hrát roli ve způsobech chování, které narušují a ničí spokojený život mnoha lidí. Vědění, jak funguje a jak lidem tohoto typu pomoci, je informace, ze které budeme mít užitek všichni.

S jakými projevy psychopatického chování jste se setkali?

Zdroj: TheScientist, SagePub

Článek Odvážná studie tvrdí, že psychopatické chování nemusí být psychickou poruchou. Údajně za to může několik vlivů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zacílení podle řeči těla

Steve Kardian má zkušenosti z pozice strážníka, detektiva, vedoucího detektiva i instruktora obranných taktik u FBI. Odhalil, že kriminálníci si svoje oběti volí na základě posouzení určitých charakteristik. Je pro ně důležité, zda útok bude větším rizikem zranění nebo chycení, či nikoli. Podle Kardiana může tohle trvat jen 7 vteřin, během kterých potenciální oběť zhodnotí a rozhodnou se k dalšímu kroku. Tedy přímému útoku, nebo nasměrování pozornosti na jiný terč.

Pravidlo 7 vteřin je založeno i na výzkumu provedeném sociobioložkou Betty Grayson a Morrisem I. Steinem v roce 1981. Tento experiment zahrnoval vězně, kteří sledovali běžný provoz lidí na ulici v New Yorku. Chodce měli pak hodnotit na stupnici 1–10 od „snadný úlovek“ po „tomu bych se vyhnul, moc riskantní, moc náročné“. Oběti byly voleny podle vícero faktorů, včetně řeči těla jako délky kroku a pohybů rukou během chůze.

Trocha sebevědomí do chůze

Aby se jedinec na ulici vyhnul pozici „lehkého cíle“, doporučuje Kardian několik věcí. V první řadě důrazný a pevný krok, který ukazuje asertivitu, dynamiku a sebevědomí. Člověk má kráčet plynule, elegantně dopředu a současně přirozeně pohybovat rukama. Bradu držte vzpřímeně, páteř rovně a ramena dozadu. Všímejte si také svého okolí a dívejte se přirozeně kolem sebe. Na druhou stranu ale nemá člověk vypadat nepřirozeně.

Bývalý policista také doporučuje průběžně hodnotit ostatní lidi na ulici. Nejde přitom o nějaké dlouhé prohlížení, spíše pohledy na zlomek sekundy, které ostatním dávají najevo „vím, že jste tady“. „Jakmile predátor ví, že ho vidíte, může se rychle zaměřit na někoho dalšího. Ví totiž, že jakýkoli moment překvapení je ztracen,“ podotýká k tématu Kardian pro NBC. Tohle může vypadat docela jednoduše, ale jen na krátký čas.

Smyčka mezi tělem a myslí

Podle Kardiana je výzvou udržovat tento rytmus a postup po delší dobu. Ideálně se má stát normálním režimem vaší chůze. Problém je totiž ve vyrušení. Pokud tento režim vlastně jen předstíráte, přejdete při jakémkoli dalším podnětu do „snadného cíle“. To může být setkání se známým člověkem, telefonát nebo vstup do budovy. Na ulici tak můžete zločince odpudit, ale záhy si vás někdo vyhlédne stejným způsobem na poště – protože se chováte jinak.

Zde se může hodit princip fake it, till you make it neboli „předstírej to, dokud se to nenaučíš“. Využijte psychologickou zpětnou vazbu. Sebevědomá chůze a postoj vám totiž dodají pocit skutečného sebevědomí. Jakmile se popsaný přístup naučíte používat pravidelně, stane se postupně přirozenou součástí vaší chůze a póza snadného terče už pro vás bude podivná. Slušná šance na to, že si vás nikdo nevyhlédne za cíl, za trochu cviku stojí.

Článek Bývalý policista vysvětluje pravidlo 7 sekund, které zločinci používají k výběru oběti: Jak se nestát snadným cílem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nechodíte s nikým na rande

Pokud se cítíte starší, než reálně jste, nestojíte o známosti na jednu noc, od kterých se pak hned posunete dál. Toužíte totiž po opravdu dlouhodobém vztahu, či dokonce sňatku. Není to nutně špatný přístup, ale dost možná o něco přicházíte. Pamatujte, že před sebou máte celý život a nemusíte nikam spěchat. Zkuste třeba online seznamku nebo návštěvu klubu. Pocit, že skutečně žijete přítomným okamžikem, může být ve vašem životě velmi příjemná změna.

Díváte se vlastně zvenku dovnitř

Máte pocit, že nepatříte do „populárního“ davu v práci nebo na škole? Možná od nich očekáváte podobnou vyzrálost, té se jim však nedostává. A protože se nedokážete s nikým propojit, může být obojí osamělé místo. Zkuste se seznámit s jedním po druhém, abyste měli trochu snesitelnější prostředí. Nasajte jejich osobnost a najděte na nich to dobré. Třeba nakonec zjistíte, že jiný přístup k životu taky stojí za to, a nebudete už tak sami.

Cítíte se osamělí

Lidé s uvězněnou duší se často přistihnou v pátek večer doma s tím, že nemají co dělat. Opět je to tím, že máte pocit, že nepatříte mezi lidi kolem vás. Preferujete klid a ticho vlastního domova, stejně jako jeho bezpečí. Není na tom nic špatného, ale netravte svoje nejlepší roky zavření doma. Vypravte se občas ven a skutečně buďte v místě, kde žijete, nejlépe s dalšími lidmi. Jakmile se dostanete ze své skořápky, dost možná dění kolem sebe i oceníte.

Sociální sítě nejsou nic pro vás

Facebook a další sítě kontrolujete jen jednou za čas a většinu času o nich ani neuvažujete. Možná máte i Instagram, protože vám ho někdo doporučil, ale nezáleží vám na něm. Protože se na to cítíte staří a nechcete tam plýtvat svým časem. Je to v pořádku, ale možná vaše společenské vztahy také trpí. Mohlo by pomoci trochu vhledu do okolního světa. Najděte si zdravou rovnováhu online života a toho reálného a uvidíte, že budete mnohem šťastnější.

Jste hodně unavení

Mít starou duši vás může vyčerpat a jen pozitivní myšlení to nespraví. Někdy se prostě cítíte fyzicky mnohem starší, než jste doopravdy. Unavíte se, bolí vás svaly a ani se vám nechce lézt z postele. Opět na tom v zásadě není nic špatného, připusťte si ale, že vaše duše možná potřebuje i nějaké uvolnění. Zkuste změnit stravu, návyky, začněte sportovat nebo něco podobného. Pohyb a nová energie vám může jen prospět a vyčistit hlavu.

Lidé vám mnohdy nerozumí

Ať už je to rodina, přátelé nebo kolegové, nerozumíte si. Možná vás napadá, že jste v této situaci sami, ale je vás víc. Pokud můžete, zkuste se otevřít někomu, komu skutečně důvěřujete. Může to být klidně terapeut nebo duchovní guru. Zkrátka někdo, kdo vám pomůže přijmout onen nepoměr těla a nitra.

Článek Duše uvězněná v čase aneb Když je člověk unavený, má pocit, že mu nikdo nerozumí a cítí se osamělý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dívka, která byla stále zavřená

Její extrémně násilný otec a bezmocná matka ji zanedbávali tak šíleně, že se nenaučila ani normálně mluvit. Její růst se také zastavil, takže nevypadala na víc než 8 let. Její případ byl ovšem darem z nebes pro vědeckou komunitu různého druhu. Týkalo se to hlavně psychologie a lingvistiky, ačkoli byli vědci později obviněni ze zneužití tohoto dítěte. Jenže její situace si přímo říkala o zkoumání základní otázky – co to vlastně znamená být člověk?

Genie není pravé jméno dívky, to má kvůli ochraně totožnosti. Hlavně od chvíle, kdy se stala podívanou pro badatele všeho druhu. Narodila se roku 1957 Clarku Wileymu a jeho mladičké ženě Irene Oglesby. Clark strávil značnou část dětství v sirotčincích, jeho matka vedla nevěstinec a vídala ho jen zřídka. To na něj a jeho pozdější vztahy mělo značný vliv. Pracoval v továrně, nikdy nechtěl děti kvůli rámusu a starostem, které přinášely. Narodilo se však první, tak ho nechal umrznout v garáži.

Prožité peklo a cesta ven

Druhé dítě zemřelo na vrozenou vadu, poté se narodil ještě chlapec a dívka. Smrt matky Clarka dorazila a jeho krutost vzrostla. Rozhodl se, že jeho dcera je postižená a že nebude pro společnost žádným přínosem. Zavřel ji do temné místnosti, kde ji držel spoutanou. Za každé vyrušení ji bil velkým prknem, podle některých vědců figurovalo i sexuální zneužívání. Takhle strávila 13 let. Její matka Irene jednoho dne konečně sebrala odvahu a odešla i s ní, pak oslovila sociální pracovnici.

Té bylo ihned divné, jak se dívka chová, protože poskakovala jako králík. Okamžitě se rozjelo vyšetřování, Clark se ale krátce před zahájením soudního procesu zabil. Genie se dostala do nemocnice, kde ji označili za „nejpoškozenější dítě, jaké jsme kdy viděli“. Následně se stala centrem vědecké pozornosti. „Nebyla socializovaná a její chování bylo příšerné,“ podotýká lingvistka Susan Curtiss. Současně však dívka testovala etiku vztahu vědce a jeho subjektu.

Další vězení a pozdější život

Žila pod drobnohledem mnoha vědců, což nejen ovlivňovalo samotné pozorování, ale bylo to v zásadě pokračování zneužívání, jakého se jí dostalo předtím. Jednou z hlavních otázek bylo, zda se projevilo jako první zneužívání, nebo mezery ve vývoji. Narodila se jiná, nebo jde o symptom věznění? Wiley ukázala, že jazyk je nevysvětlitelný dětem, které ho netrénují mezi 5–10 rokem života. Ačkoli případ poskytl vhled do lidské existence, byl také notně kritizován.

O pozdějším životě dívky existují jen mlhavé zmínky. Jakmile její matka získala opatrovnictví, zakázala jakékoli další pokusy. Irene zemřela v roce 2003, bratr John roku 2011. Navzdory tomu na ni ale nezapomínají ti, kteří se o ni starali. „Jsem si jistá, že je stále naživu. Zeptala jsem se na ni pokaždé, když jsem rodině volala, a řekli mi, že je v pořádku,“ uvádí Curtiss. „Nikdy mi s ní nedovolili žádný kontakt, nemohla jsem ji navštívit ani jí napsat.“

Zdroj: Ranker

Článek 13 let byla vlastním otcem vězněna v tmavé místnost. Jakmile se dostala na svobodu, stala se objektem zkoumání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejdřív stroje, poté medicína

Na přání svého otce si však vybral inženýrská studia. Když ale hlava rodiny zemřela, přesedlal okamžitě na medicínu, pak psychologii a pedagogiku. S diplomem v ruce se usadil v Západním Berlíně a vedl zde oddělení vzdělávání dospělých pedagogického centra. Na univerzitě v Hannoveru dokončil doktorát s dizertační prací Sexuální osvícení rodičů. Ta se dočkala i knižní podoby a s 30 000 prodanými kusy byla tehdy bestsellerem.

Oblíbený sexuolog se v Hannoveru stal profesorem, působil však i jako poradce samosprávy pro věci mládeže. Působil při studentských nepokojích nebo soudních sporech s pedofily. Často také vystupoval v televizi a pro celou generaci Západního Německa bylo jeho jméno spojeno se sexuálním osvícením a myšlenkami nové, velmi svobodné sexuality. Nijak se netajil svým cílem sexuální revoluce, která ostatně odstartovala už v 60. letech.

Když úřady tiše souhlasí

Dle jeho náhledu bylo načase navždy skoncovat s konzervativním a zkostnatělým vnímáním sexu a jeho tabuizací a naopak nechat působit volnou lásku. Ve spojitosti s tím se ovšem na veřejnost dostaly i škodlivé tendence. Některé hlasy chtěly ve jménu onoho „osvícení“ legalizovat také kontakty dětí a dospělých. Kentler tehdy prohlásil, že věznit pedofily je škodlivé. Věřil také, že rané vystavení sexualitě by mohlo dětem jednoznačně prospívat.

Vztah dospělého a dítěte se vzájemným souhlasem vnímal jako proces učení, který mohl být oboustranně prospěšný. V tom ho podporovaly také úřady. Od roku 1969 využil svého vlivu a nechal děti bezdomovců umístit do péče známých pedofilů. Podle něj tak byly v prostředí, kde o ně bude opravdu postaráno, a sexuální atrakce vzájemné pouto jen posílí. Před veřejností pokus tajil, úřady ale přesvědčil, že skutečně rehabilituje děti s těžkým osudem.

Elitní síť využívající legislativu

Jednalo se o uznávané vědce a učitele a elitní pedofilní síť. Často využívali promlčení a další mezery v zákonech. Tyto zločiny byly promlčeny za 5 let, takže Kentler počkal a až poté zveřejnil některé své závěry. Ochránilo ho respektované postavení, oběti se často bály ho obvinit – ostatně kdo by tehdy věřil narušenému dítěti. Pokus takto probíhal nerušeně po 30 let a dle Kentlera byl velmi úspěšný. Reálně skončil až roku 2003, úřady byly stále laxní.

Sám profesor zemřel roku 2008 ve věku 80 let. Nikdy nebyl z ničeho obviněn a až do konce života byl respektovaným členem vědecké komunity. Dle odhadů mohlo jít o týrání stovek dětí během 3 dekád, přesné číslo asi nikdo nikdy nezjistí. Jen velmi málo obětí se odvážilo vystoupit. Případ získal větší publicitu až s kauzou Fritze H. Ten zemřel v roce 2015, Kentler mu svěřil do opatrovnictví celkem 9 chlapců, které Fritz znásilňoval a týral.

Jaký srovnatelně obludný případ vás napadá?

Zdroj: Science

Článek Německý psycholog svěřil malé děti do péče pedofilům. Jeden z nejhorších experimentů měl údajně pomoci oběma stranám se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pobyt ve vězení začal nabírat na obrátkách

Po tomto incidentu se stráž rozhodla vytvořit jakousi celu pro privilegované, ve které vězni, kteří se rebelie nezúčastnili, dostávali různé výhody a odměny. Jednalo se výhradně o lepší jídlo a drobné užitečné věci. Ti, kteří v této cele skončili, však nejlepší jídlo ze sounáležitosti s přáteli v neštěstí odmítli.

Jak daleko to až mohlo zajít?

Třicet šest hodin po začátku experimentu začal vězeň číslo 8612 divoce nadávat a zcela nekontrolovaně křičet. V důsledku toho musel koordinátor experimentu Philip Zimbardo pustit tohoto vězně domů. Situace se ale začala zvrhávat daleko více. Dozorci brzy začali vězně trestat tím, že je nutili dokola opakovat jejich čísla a cvičit v drastických podmínkách. Odnášeli jim matrace, takže spali na holé podlaze. Došlo to dokonce tak daleko, že žalářníci začali používat záchod jako privilegium. Vězni jej po sobě navíc museli čistit holou rukou.

Hrdina, který všechny osvobodí?

Téměř polovina strážců vykazovala sadistické sklony. Dokonce i sám Zimbardo se nechal rolí šéfa věznice příliš unést. Konkrétně když se čtvrtý den vězeňského experimentu objevila fáma, že se propuštěný vězeň vrátí a všechny osvobodí. Zimbardo a strážci tedy přesunuli všechny vězně do jiného patra, zatímco on sám zůstal ve sklepě a čekal, až údajný osvoboditel dorazí. Měl v plánu mu zalhat, že experiment je již ukončen. Nikdo však nepřišel, a tak se věznice znovu přestěhovala do suterénu.

Zásady vězňů proti možnému blahobytu

Dále se ve věznici objevil nový vězeň, který dostal od organizátorů experimentu pokyn zahájit hladovku na protest proti špatnému zacházení. Jiní vězni v něm však neviděli soudruha v neštěstí ani oběť jako oni, ale potížistu. Strážci nechali nově příchozího na samotce a zbytku vězňů nabídli jeho přikrývky. Pouze jedna osoba s tím souhlasila. Zimbarda toto chování překvapilo, jelikož si vězni cenili více svých morálních norem než touhy dostat se ven. A to i přes všechny drastické vymoženosti.

Skutečná hrdinka, která všem otevřela oči

Šest dní po začátku experimentu byla do provizorního vězení pozvána postgraduální studentka, aby provedla průzkum vězňů a strážců. Pohled na situaci dívku šokoval do morku kostí. Když Zimbardo viděl dojem, který to na ni udělalo, rozhodl se experiment přerušit. Zároveň poznamenal, že z padesáti lidí, kteří experimentální vězení navštívili, pouze tato dívka zpochybňovala morálku jeho výzkumu. Stanfordský vězeňský experiment byl tedy zastaven a dle etického kodexu Americké psychologické asociace je přísně zakázáno jej opakovat.

Článek Uvnitř vězeňského experimentu, který byl tak nemorální, že musel být přerušen se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když vidíte divoké koně

Například test pomocí obrázku s koňmi. Pointa je velmi snadná. Podívejte se na něj a řekněte, kolik koňských hlav na něm vidíte. V seznamu níže pak podle počtu zjistíte, jaká jste vlastně osobnost. Přestože sdělení takového testu není zdaleka vyčerpávající a mnohé je třeba ještě doplnit, obecné obrysy lze s jeho pomocí získat poměrně snadno.

1–4 koně

Jste typ člověka, který se na věci a situace dívá především jako na celek, přičemž obvykle odhazujete pro vás zcela triviální detaily. Tento bleskový postup může ale snadno vést k velmi unáhleným rozhodnutím a zavádějícímu, povrchnímu posouzení věcí i lidí.

Můžete ovšem zároveň velmi svižně reagovat, především v kritických situacích. Plán se vám vlastně objeví v hlavě ještě předtím, než kdokoli kolem vás byť jen navrhne první krok dalšího postupu. Nejedná se však – ač to tak může vypadat – o skutečnou účinnost. Vaše dovednost reakce by se totiž měla rozvíjet společně s vytrvalostí a také citem pro – mnohdy klíčové – detaily.

5–10 koní

Navykli jste si eliminovat detaily a soustředit se především na kritické body problému či situace. Celý váš život je ve znamení neustálého pohybu, nevyhnutelně tak sklouzává k chaotičnosti. Vy ale nevydržíte stát na místě, neustále v sobě máte puzení k nějaké aktivitě.

V tom ovšem spočívá váš problém. V některých případech jste totiž aktivní, aniž by to situace reálně vyžadovala. Kolikrát je nejlepším řešením neudělat vůbec nic, jen v klidu zastavte a počkejte. Pokud se nenaučíte jednou za čas přikázat sami sobě „stop“, budete se posouvat jen zdánlivě.

11 a více koní

Vaším příjmením je odpovědnost. Vaše okolí se na vás může absolutně spolehnout a svou práci vždy perfektně odvedete. Z toho ovšem vychází některé problémy. Když totiž věci dokončíte, budete se pak ještě zaobírat myšlenkou, že jste přestali moc brzy nebo mohli něco udělat lépe. Tato posedlost perfekcionismem pro vás může skončit opravdu špatně.

Zkuste se přestat neustále obávat, rozebírat a přemýšlet, naučte se vypnout a jen čistě relaxovat. Mozek potřebuje občas jet opravdu naprázdno a skutečně odpočívat je taky velmi užitečná dovednost. Máte kolem sebe lidi, na které se můžete v mnohém spolehnout, tak toho využijte. Hlavně je naučte, aby vás občas zastavili a upřímně vám řekli, že už toho bylo dost.

Zábava, nikoli diagnóza

Výsledek tohoto testu je samozřejmě jen povrchní. Pro reálný obraz vaší osobnosti je třeba provést komplexní psychologickou analýzu. Tohle je mnohem víc zábava než skutečná psychologie. I tak se v ní ale nejspíš skrývá kousek pravdy, která o vás leccos vypoví.

Jak moc se koňské hlavy trefily?

Zdroj: Science

Článek Kolik vidíte koní na obrázku – jednoho, či dokonce 11? Odhalte své charakterové rysy, které si ani neuvědomujete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kolik zachytíte lvů

Otestování vašeho mentálního věku je poměrně snadné. Podívejte se na úvodní obrázek a pečlivě ho prozkoumejte po dobu 10–15 sekund. Kolik na něm vidíte lvů? Podle níže uvedených rozsahů můžete snadno určit svůj psychický věk.

Vidíte 1–4 lvy

Jste stále mladí a v srdci velmi svobodní. Váš mentální věk odpovídá rozmezí 25–30 let. Na všechny události se díváte pozitivně a jste schopni sice nestandardních, ale zato velmi efektivních rozhodnutí. Tento mentální věk pro vás bude ve stáří jasným požehnáním. Budete tak vždycky plní energie a celkově vitální.

Zahlédli jste 4–6 lvů

Vaše psychika odpovídá věku 30–40 let. Jste velmi vřelý a milující člověk, hledáte především vyrovnaný a klidný životní styl. Velkou hodnotou jsou pro vás právě rodinné vztahy, spokojenost v práci a dostatek přátel. Jste klidní, srovnaní sami se sebou, duší i životem. Je to ta nejkrásnější životní etapa, protože v tomto období bývá člověk nejšťastnější a nejspokojenější.

Našli jste 6–10 lvů

Psychicky je vám kolem 40 let a můžete se považovat za dosti moudrého člověka. Ve všem milujete pořádek, ze kterého vychází pohodlí. Současně potřebujete pečlivě plánovat všechno, co děláte. Nejste také zvyklí čekat a milujete dochvilnost. Už nějakou dobu vás neláká trávit čas na všemožných zábavách, máte rádi, když ho můžete využít prospěšně. I váš odpočinek je tudíž aktivní a nějak užitečný. Výsledkem je vaše produktivita a úspěšnost.

Nalezeno 10–12 lvů

Váš mentální věk je menší než 25 let, což vám poskytuje značnou upřímnost. Jste také velmi přátelská osoba. Dělá vám ovšem velký problém zachytit mnoho svých myšlenek. Současně jste také velmi zranitelní, a pokud jste zamilovaní, je to na vás velmi patrné. V případě, že jste někomu ublížili, máte tendenci se rychle vzdálit. Vyhnete se tomu a jdete dál, protože víte, že každá životní situace – dobrá nebo špatná – tvoří vaši celkovou životní zkušenost.

Jak jste dopadli, odpovídá výsledek skutečnosti?

Zdroj: Science

Článek Jaký je váš mentální věk? S jeho určením vám pomůže obrazový psychologický test se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vidíte 1–3 ptáky

Jste velmi pozorný člověk. Nestaráte se příliš o malé detaily a poměrně rychle se rozhodujete. Máte víru v kolektivní sílu a také jednotu, jste tím pádem vynikajícím členem týmů a také dobrým vůdcem. Na vše se díváte trochu atypickýma očima, takže váš pohled se liší od většiny ostatních. To ovšem neznamená sobectví nebo zlobu. I když chcete stát pevně na nohou, znáte svoje slabé i silné stránky. Nestaráte se příliš o to, co si o vás myslí ostatní.

Když spatříte 4–6 ptáků

V každé situaci pozorujete každý detail. Jste typ perfekcionisty, poměrně otevřeného a cílevědomého člověka. Vyznačujete se hlavně optimismem, události obvykle plánujete, abyste nad nimi měli později kontrolu. Nemáte problém si něco zopakovat či najít, hlavně když vám to pomůže s dosažením některého z cílů. Kvůli sebevědomí některé situace nedoceníte, což vede k frustraci. Nescházíte ovšem z cesty a jdete stále dopředu.

Spatřili jste 7 nebo více opeřenců

Jste skutečně velmi pozorný člověk. Vidíte a také vnímáte velké množství věcí, které vašemu okolí prakticky vždycky uniknou. Když máte cíl, většinou děláte vše dobře a nezanedbáte ani ten nejmenší detail. Zkrátka se snažíte dosáhnout ve svém konání i výsledku dokonalosti. Dáváte průběžně pozor a kontrolujete situaci, aby se vše vyvíjelo přesně podle stanoveného plánu a v souladu s vašimi představami.

Milujete, když můžete něco dělat zcela metodicky, řídit se přitom pravidly a dodržovat pokyny. Pamatujte ale, že vaše přehnaná pozornost k detailům může být v některých situacích i na škodu. Vaše celková cílevědomost a snaha o dokonalost vede často ke zpochybnění dosažených výsledků. Není tudíž od věci také občas sledovat celkový obrázek, tok událostí a nebrat některé detaily zase tolik vážně.

Kolik opeřenců jste na obrázku spatřili?

Zdroj: ScienceNews

Článek Vyzkoušejte si na obrazovém testu, jaký máte postřeh. Najdete mezi kočkami všechny ptáky, nebo vám nějaký uletí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dcera horníka

V roce 1936 se v severní Francii narodila dívka jménem Jeanine. Její rodiče žili velmi chudě, proto se pro ně narození dítěte stalo spíše přítěží než radostnou událostí. Po 6 letech si ale rodiny horníka všiml čtyřiatřicetiletý bohatý Francouz Louis Didier. Ten jim nabídl za dceru pohádkovou sumu a slíbil, že ji dobře vychová. Podmínkou bylo, že se s ní už nikdy nesetkají. Rodiče to odsouhlasili.

Didier dodržel svůj slib. Přestěhoval dívku do velkého města, ukázal jí jiný život a dovedl ji k vysokoškolskému vzdělání. Vychoval dívku velmi přísně a pokusil se na ní provádět psychologické experimenty. Od dětství byl posedlý myšlenkou vytvořit superhrdinu. Časem zjistil, že dívka pro tuto roli nebude ta nejvhodnější, jelikož ve věku 6 let byla na převýchovu dost stará.

Svatba a plán B

Louis Didier si vzal Jeanine, když jí bylo osmnáct. A 23. listopadu 1957 se v rodině narodila dcera, která dostala jméno Maude. Otec rozprodal veškerý svůj majetek, koupil dům daleko od zvědavců a rodinu tam přestěhoval. Od prvních dnů Didier vychovával svou dceru ve spartánských podmínkách. Spala na tenké tvrdé matraci v oddělené místnosti, která nebyla vytápěná. Směla jíst jen rýži a čerstvou zeleninu. Nikdy nepoužívala teplou nebo horkou vodu a směla použít pouze jeden čtvereček toaletního papíru denně.

Zábava byla cesta ke slabosti

Maude neměla žádné hračky, neznala žádnou dětskou zábavu. Dívka nepoznala ani své vrstevníky. V rodině bylo zakázáno projevovat jakékoli city a emoce. Za smích, nenávist a slzy byla dcera trestána. Otec dívce ani nedovolil jen tak mluvit. Zdálo se mu, že to všechno dítě svádí od hlavního cíle. Louis věřil, že superman by měl být vždy klidný a stabilní. Den ode dne jeho nároky rostly a dívka se rozhodně nemohla spolehnout na pomoc své matky.

Superhrdinka, nebo dívka plná strachu?

Ve školním věku dívka věděla, jak hrát na všechny možné hudební nástroje, věnovala se jízdě na koni, šermu, plavání a gymnastice. V jejím rozvrhu nebyla jediná volná minuta, až na jeden okamžik, kdy Didier dceru probudil a zavedl do sklepa. Dívka doufala, že se schyluje k něčemu velkému, nějaké životní změně. Opak byl opět pravdou. Otec usadil dceru do křesla a striktně jí zakázal jakýkoliv pohyb. V tmavém sklepě nebylo slyšet nic jiného než krysy. Jeanine zavolala dceru zpět a otec se jen smál Maudině zbabělosti.

Touha po svobodě

Časem se dívka začala častěji dívat na život za plotem. Bála se překročit hranici, ale potají snila o svobodě. Jednoho dne se na Louisově panství zřítila jedna zeď poblíž plotu. Povolal zedníky, aby nainstalovali kovové tyče a provedli opravu. Dceři to narušilo denní plán. Maude poprvé viděla, jaký je život mimo domov. Stála na pevné zemi vedle domu, obklopena otevřeným světem a bez rodičů a poprvé se cítila volná.

Onemocnění výjimečně jako osvobození

V roce 1973 Louis onemocněl a už nemohl svou dceru vychovávat ke svému účelu, tedy aby se stala superhrdinkou. Najmul jí učitele pana Molina. Maude cítila učitelovu laskavost a hned na prvních lekcích vyprávěla o všem, co s ní její otec dělal. Učiteli se podařilo Didiera přesvědčit, že hodiny hudby by byly mnohem efektivnější, kdyby za ním Maude přišla sama. Začala se seznamovat s vnějším světem a poznávat život za plotem panství. Časem jí pan Molin nabídl práci v obchodě s hudebninami. Dívka se tehdy konečně začala přizpůsobovat běžnému životu.

V očích veřejnosti se stala superhrdinkou

Ve stejném obchodě dívka potkala muže, který se stal jejím milencem. A když bylo Maude Julien 18 let, mladý pár se rozhodl pro svatbu. Starý Didier nebyl proti sňatku, ale požádal dceru, aby s ním zůstala a postarala se o něj. Maude nemohla souhlasit, ale občas za rodiči přišla. Nyní je Maude 64 let, pracuje jako psychoterapeutka a s manželem má dvě děti. Během života strávila kvůli experimentům spoustu času v nemocnicích. Dlouhou dobu nemohla s nikým o své minulosti mluvit. Své pocity vyjádřila v knize, díky níž ji veřejnost považuje za skutečnou superhrdinku.

Co by si podle vás Louis Didier za tuto výchovu zasloužil?

Zdroj: Science

Článek Život bez her a přísné tresty za smích: Drsná výchova malé holčičky, ze které se otec snažil udělat supermana se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Red Bull

Protože chtěli srazit veškerou konkurenci, rozhodli se výrobci modrobílých plechovek nastavit cenu 2krát vyšší než veškeré ostatní energetické nápoje. Kromě toho požádali všechny obchodníky, aby jejich produkt dali stranou všech ostatních energetických nápojů. V samotném umístění jim ovšem nechali zcela volnou ruku.

IKEA

Také vás iritují dlouhé a klikaté uličky tohoto obchodního domu? Nejsou tam bezdůvodně. Můžete díky tomu nahlížet prakticky na veškerý sortiment z více úhlů. Tento krok tak podvědomě zvyšuje touhu zákazníka si výrobek nakonec koupit. A to i v případě, že jej nijak zvlášť nepotřebuje.

Taxi Mike

Proslulá taxislužba nenabízela letáčky propagující své služby. Místo toho vytvořila průvodce městem, který pokryl hlavně kavárny, restaurace, bary a další zábavní podniky. A všude se můžete snadno dostat přirozeně využitím Taxi Mike.

HBO

Seriál Hra o trůny se z mnoha důvodů stal naprostým fenoménem. Streamovací služba HBO přišla se zajímavým trikem, kdy se silueta draka objevovala spolu s titulem série na zcela náhodných místech. Obálky časopisů nepřekvapí. Jenže stín jste spatřili i na běžných novinách nebo na zdi tovární budovy.

Červená Marlboro

Fígl byl tentokrát na straně samotných kuřáků. Ti se totiž naučili tahat cigarety z krabičky v kapse, aniž by museli vytáhnout samotnou krabičku. Ostatní lidé tak nemohli vidět, jakou značku vlastně kouří.

Motorky Harley-Davidson

Jeden z nejproslulejších výrobců motorek drží zajímavé prvenství. Neexistuje totiž jiné logo značky, které by si nechalo vytetovat více lidí. Komukoli, kdo navštíví její tetovací salon, nabízela tato firma výrazné slevy.

Muži, ženy a holicí strojky pro obě pohlaví

V průzkumu trhu vyšlo najevo, že ženy a muže ovlivňují během nákupů různé podněty. Co to konkrétně znamená? Identické zboží bylo často jen mírně pozměněno, takže vypadalo jako určené jen pro jedno pohlaví. A s výrazně odlišnou cenou. Klasickým příkladem jsou žiletky, je toho ale mnohem víc.

Plenky Pampers

Nápad na jednorázové pleny dostal chemický inženýr Victor Mills. Pomáhal tehdy své dceři s přebalováním jejího druhého dítěte a viděl neustálou nutnost prát a žehlit pleny kvůli dalšímu použití. Značka Pampers se mimochodem stala tak slavnou, že je slovo „pampersky“ synonymem pro vlastně každé jednorázové pleny. A nejen pro ně, ale pro jakýkoli vysoce savý materiál.

Starbucks

Často je výborným tahem vymezit se proti jiné značce. To udělala i kavárna, která se jasně označila jako „neStarbucks“. Uvnitř byl jiný nábytek, atmosféra, hudba i služby. Co na tenhle krok původní kavárna? Podnik koupila a nechala jet dál. Všechno bylo zachováno. Silná společnost se tak vypořádala s konkurencí a zákazníci si mysleli, že pijí kávu na zcela jiném místě.

Článek Obchody vědí, jak s námi manipulovat. Používají promyšlené marketingové triky, kvůli kterým utratíme víc se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Symbol 1

Jestli padla vaše volba na tento symbol, patří mezi vaše největší slabosti nedůslednost. Máte totiž silnou tendenci se velmi snadno rozptýlit, vaši pozornost od původního záměru odvede i drobný podnět. To vás může výrazně ovlivňovat při snahách o dosažení cílů, ať už jsou jakékoli. Chcete-li s tímto přístupem skončit, zorganizujte si jak svůj prostor, tak hlavu. Naučte se soustředit na to, co je opravdu potřeba, ne na podružné záležitosti.

Symbol 2

Pokud vás zaujal druhý symbol, vaší skutečně slabou stránkou je lehkomyslnost. Bez jakéhokoli přemýšlení máte velký sklon riskovat, poté ještě minimalizovat následky svých neuvážených činností či aktivit. Naučte se odolávat svůdným podmětům a svoje kroky skutečně zvažovat se všemi pro a proti. Co se zkusit jednou za čas rozhodovat racionálně, místo abyste se nechali unášet emocemi? Může to pomoci a nemáte prakticky co ztratit.

Symbol 3

Vaše volba je tento symbol? Váš život často ohrožuje mnohdy až přílišná empatie. Jste totiž přecitlivělí k pocitům druhých do té míry, že se cítíte zodpovědní za jejich problémy. To může být v některých ohledech nebo situacích velmi prospěšné, současně vás to ale vnitřně vysává. Naučte se distancovat a pamatovat na vlastní místo v příběhu, které je minimálně stejně důležité. Nenechte se zavalit věcmi, které se vás netýkají a nemůžete je reálně ovlivnit.

Symbol 4

Tento symbol reprezentuje jako největší slabinu osobnosti neustálé hledání souhlasu v okolí. Nejste si totiž jisti sami sebou, proto hledáte potvrzení všeho, co děláte, nebo za čím si stojíte. To vám ovšem dlouhodobě brání v tom stát se reálně sami sebou. Takto budete neustále postupovat tempem ostatních, nikoli svým vlastním. Dejte se do rozvoje pevného sebevědomí a přestaňte neustále chtít souhlas ostatních. Jedno malé tajemství – váš život se radikálně změní.

Redakce VědaŽivě

29 července, 2025

Předmět, který jste na obrázku viděli jako první, odhalí, co opravdu v nitru prožíváte: Psychologický test podprahových emocí

Symbol 5

Když jste se přiklonili k tomuto symbolu, vaší slabou stránkou je opravdu přílišná paranoia. Prakticky na každém kroku nebo v každém předmětu či osobě vidíte potenciální nebezpečí, které vám zcela brání v klidném postupu životem. Pro vlastní dobro se dostaňte z této zcela pekelné spirály. Naučte se situace kolem sebe vyhodnocovat realističtěji, ne každý a na každém kroku se vás snaží nějak poškodit. Stačí jen sledovat jiné věci a dostanete jiné výsledky.

Článek Psychologové ho používají k odhalení osobnosti pacientů: Výběr symbolu prozradí nejhlubší tajemství vaší osobnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vrstvy, které odhalují

Tyto obrazy obvykle skrývají hned několik vrstev, které odhalují odlišnosti mezi lidmi. K tomu dochází na základě toho, co kdo vidí na obrázku jako první určitý prvek. Je to ovšem i dobrý „měřák“ vlastní osobnosti. Teprve s dostatečnou znalostí sebe sama začne totiž člověk kolikrát stejně dobře poznávat i ostatní. Stejně tak jako vlastní vývoj.

Lev, nebo strom? Co bude první?

Na této kresbě vidí někteří lidé jako první lvy, jiní zase několik stromů. Skutečně pečliví pozorovatelé mají třetí možnost, tedy lví tvář v koruně stromů. Na základě zcela prvního vjemu se dají odvodit velmi zajímavé detaily lidského vnímání. Především to, jak vás budou neznámí lidé vnímat během prvního setkání.

Strom

Pokud jste jako první viděli na obrázku strom, pak jako člověk obecně preferujete samotu. Vaše představa dokonale stráveného času je, když se o samotě věnujete tomu, co máte nejraději. Vypadá to, že vztahy s ostatními vás příliš nezajímají ani s nimi nepotřebujete trávit příliš mnoho času. Chcete být prostě doma, nicméně to neznamená, že byste k okolí byli nějak hrubí. Ve vašem způsobu odmítání družení je určitý stupeň celkové zdvořilosti.

Lev

Jestli vaši pozornost upoutal hned napoprvé lev, jste osoba, která nenávidí tlachání. Současně se cítíte nervózní tehdy, když se máte setkat s novými lidmi. Vás totiž drží při životě a nabíjí energií opravdu hluboká konverzace. Obvykle proto ostatním připadáte chladní až téměř nepřátelští, hlavně na první pohled. Jakmile však někdo investuje trochu energie do toho poznat vás lépe, jsou pro něj vaše vnitřní pocity za chladnou maskou mnohdy překvapení.

Jste totiž vřelý člověk, který se velmi pečlivě stará o ty, na kterých mu skutečně záleží. Máte také ambice a toužíte po celkově spokojeném životě, ke kterému se nakonec dostanete. Jen pokračujte v tom, co děláte už teď.

Článek Víme, co si o vás lidé myslí: Tento test má přesnost 99,7 %, stačí si zapamatovat, čeho jste si na obrázku všimli první se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vaše zodpovědnost

Jak už bylo zmíněno, pointou tohoto testu je odhalení stránek vaší osobnosti, hlavně stran zodpovědnosti. Pokud jste již zvolili, směřujte dál k seznamu rozboru vašeho rozhodnutí. Je však třeba si uvědomit, že tento test je hlavně zábavnou hříčkou bez jakékoli vědecké platnosti.

Redakce VědaŽivě

4 července, 2023

Psychologický test osobnosti s přesností 98 %: To, co na obrázku vidíte jako první, o vás odhalí netušené

Dítě A

Jste člověk, který vždycky dbá i na ty nejmenší detaily, celkově jste velmi zodpovědní. Lidé kolem vás znají jako někoho extrémně opatrného, a i vás tak uznávají.

Dítě B

Vždycky hledáte spravedlnost a jste velmi svědomitá osobnost. Nesoudíte také žádnou situaci, dokud nemáte adekvátní důkazy. Nikdy byste také nedovolili, aby byl bezmocný kdokoli, kdo potřebuje lásku. Prakticky všechny problémy berete také za své a jste člověkem výrazně logického myšlení.

Dítě C

Máte vůdčí osobnost a výraznou dovednost rozeznat problémy, které vycházejí z jednání ostatních. Velmi rádi svoje okolí vedete k vytyčeným cílům. Disponujete mnoha různými úhly pohledu, které vrhají na události nové světlo.

Dítě D

Vaše životní úspěch vyvěrají z toho, že jste sebevědomý a současně velmi zodpovědný člověk. Právě díky jasnému vědomí svých silných i slabých stránek se snažíte dosahovat svých cílů, obvykle s úspěchem.

Článek Psychologický test s přesností 98 % prozradí šílené detaily o vaší osobnosti. Tohle o sobě raději nechtějte vědět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První symbol – oko a vějíř

Padla-li vaše volba právě na tento znak, je vaší největší osobní slabinou vnitřní pocit nejistoty. Právě ta se pak promítá do neustálých obav, bez ohledu na reálnou závažnost situace. Ať už se setkáte v životě s čímkoli, máte sklon velmi rychle přecházet k těm nejčernějším scénářům. A to i přesto, že k nim není reálně žádný důvod. Stejně tak přeceňujete nejhorší varianty, což vás ve výsledku naprosto paralyzuje.

Tváří v tvář této úzkosti však po nějakém tom váhání dokážete najít odvahu skutečně jednat. A to přesně tak, jak je v takovou chvíli potřeba. Přes veškeré počáteční obavy tak nakonec převezmou kontrolu vaše kognitivní schopnosti. Díky tomu najdete řešení problémů, kdykoli se s nimi setkáte. Tento strach by vás neměl definovat, neboť jste uvnitř logický člověk. Naučte se racionálně zvládat vlastní obavy, ne každý problém znamená hned katastrofu.

Druhý symbol – dva obličeje

Jestli zrovna tento symbol upoutal vaši pozornost, je vaší slabinou extrémní perfekcionismus. Jste totiž pevně přesvědčeni, že se vše musí odehrávat podle vašich vlastních pravidel. Každý výsledek musí být také dokonalý, jinak se podle vás rovná neúspěchu. Takový náhled ale není vždycky pozitivní, vede totiž k dalším problémům a také neustálému tlaku. Ten vyvíjíte nejen na sebe, ale i na ostatní, pořád totiž hledáte dokonalost, která je však jen klamem.

Redakce VědaŽivě

8 srpna, 2023

Známe pravdu: To, čeho jste si všimli na tomto obrázku jako první, prozradí nečekanou pravdu o vaší osobnosti

Není to omluva pro to upadnout do nedbalosti. Najděte si jen správnou rovnováhu mezi vlastními požadavky a realistickou flexibilitou. V perfekcionismu pak paradoxně leží vysoký cit pro detail, který je dnes poměrně vzácnou vlastností.

Třetí symbol – brána a Měsíc

Výběrem tohoto symbolu ukazujete, že váš strach dokáže občas ovládnout jak váš pracovní život, tak i ten osobní. A to každodenně. Důvodem může být trauma z minulosti, je však potřeba se tuto průběžnou úzkost naučit zvládat. Rychle se totiž může ukázat jako zcela vyčerpávající, a to jak fyzicky, tak i emocionálně. Proč nezkusit jednoduché, ale účinné relaxační metody? Například obyčejné užití si horkého čaje nebo dobré domácí čokolády?

Vaše mysl je plná toho, čím ji sami krmíte. Dbejte tedy na kvalitu, a hlavně pozitivitu této stravy, hlavně během zvláštních okamžiků. Takové chvíle si užívejte, vyhýbejte se dotěrným, nebo dokonce negativním myšlenkám všeho druhu. Jakmile se to stane vašim návykem, uvidíte sami, jak se vaše celková úzkost sníží.

Článek Egyptský test osobnosti starý 2000 let: Stejně jako dokázali postavit pyramidy, dokáží s přesností 99 % odhalit vás skutečný charakter se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kontrola nad sebou samým

Kdo nedokáže řídit vlastní život, nemůže mít kontrolu ani nad svými penězi. Všimli jste si, že za loterie nebo automaty utrácí hlavně chudí lidé? Případně za sázky na fotbal? Věří totiž, že bohatství k nim dorazí skrze štěstí a náhodu. Ano, i bohatí si jednou za čas koupí los. Je to pro ně však výstřelek, ne plánovaný zdroj příjmů. Krom toho za tuto komoditu neutratí i polovinu své výplaty, jak se to děje právě chudým. Která žena je tedy podle vás nejchudší z této trojice?

Asi nejvýznamnějším důvodem, proč se lidé nedostávají ke svým cílům, je absence reálné představy. Nevědí tedy, co vlastně tím cílem je. Bohatí v tom mají jasno. Nepochybují o tom, nemlží o tom a nijak to neskrývají. A jsou odhodláni pro tento cíl pracovat. Chudí lidé jen chtějí být bohatí. Bez konkrétních plánů, bez metod a znalostí. Chybně předpokládají, že pouhou přítomností mnoha peněz se zkrátka všechno spraví.

Redakce VědaŽivě

25 července, 2023

Obrázek, na který Češi nemají nervy: Jen 1 % lidí dokázalo najít na tomto obrázku rozdíl do 15 vteřin

Postoj k ostatním

Kdokoli má jen malý majetek, vnímá bohaté s odporem až nenávistí. Pokud vnímáte bohatství jako negativum, nikdy ho nedosáhnete. Bohatí ostatní bohaté obdivují a zjišťují, jak dosáhli ve svém oboru takových úspěchů. Chudí se soustředí na negaci místo toho, aby zjišťovali, jak se to oněm úspěšným podařilo. A protože bída má ráda společnost, ti chudí se setkávají a nadávají společně. Žena v kostýmku má sice drahé oblečení a telefon, ale přestože je těhotná, v košíku má samé nezdravé potraviny, protože jsou levné.

Jedním ze základů bohatství je investice do systémů, které peníze vydělávají. Chudí si místo toho kupují jen věci, které je budou další peníze stát. Řešení této hádanky naleznou jen velmi všímaví lidé. Pokud jste zvolili jinou ženu, nebo jste si vůbec nevěděli rady, nic si z toho nedělejte. Pusťte se do dalších podobných úloh a potrénujte svou logiku a schopnost dedukce.

Článek Jedna z žen je ve skutečnosti chudá, bez logického myšlení ale nezjistíte, o kterou z nich se jedná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stříhající provaz

Pokud jste vsadili na osobu muže střihajícího provaz, vypovídá to hodně o vašem vztahu k riziku, potažmo dobrodružství. Do obojího máte skutečně silnou chuť. Nebezpečné situace vás tudíž vůbec neděsí. Nespokojíte se s málem, rádi vyhledáváte nové výzvy a překonáváte i velké potíže.

Sedící na provaze

Vybrali jste si dělníka v papírové čepici a se štětkou v ruce? Znamená to, že máte větší sklony zůstávat ve vlastní zóně pohodlí. Nebudete jen tak čelit nebezpečným situacím, pokud to nebude opravdu potřeba. Chcete si pokud možno zachovat klid svého současného života. Ideálně v obklopení blízkého rodinného kruhu a přátel, kteří si vás váží.

Muž s pilou

Padla-li vaše volba na stavaře řezajícího kládu, jste opravdu zapálený pracovník až workoholik. Jakmile si najdete a vytyčíte cíl, je prakticky nemožné vás od něj odradit nebo jakkoli odklonit. Jste ponořeni do všeho, co děláte. Potřebujete také dokázat, že jste ve svém oboru ten nejlepší.

Redakce VědaŽivě

24 července, 2023

Test osobnosti: Způsob, jakým používáte zubní pastu, odhalí děsivé skutečnosti o vašem charakteru

Natěrač na žebříku

Pak je tu ještě muž se štětkou a kbelíkem. Povahou jste rozený samotář. Ať už děláte cokoli, raději pracujete o samotě, týmová práce pro vás prostě není. Pravděpodobně byste v takovém prostředí nedokázali dlouhodobě fungovat. Jste totiž vnitřně přesvědčeni, že bez druhých dovedete fungovat mnohem lépe a postupovat rychleji k vašim cílům. Nebrání vám to ovšem v tom chovat se soucitně a také pečovat o vaše blízké.

Článek Psychologický test: Který z mužů spadne první? Vaše odpověď prozradí nejhlubší tajemství o vaší osobnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zubní pasta jako test osobnosti

Může se to zdát zvláštní, ale ani zubní pastu neužíváme všichni totožně. Někomu se to bude zdát podivné, protože je to natolik automatická operace, že uniká naší pozornosti. Statisticky však bylo pozorováno 5 různých způsobů, jak s tímto výrobkem na denní bázi operujeme. Podívejte se na obrázek a najděte si „ten svůj“. Pak si na následujícím přehledu zkontrolujte, co všechno to o vás vypovídá. Dost možná se zděsíte, co se dá ze zubní pasty odvodit.

Každý z nás si totiž uvědomuje, že existují stránky osobnosti určené pro veřejný formální kontext a pak záležitosti soukromé. Ty druhé zpravidla skrýváme před lidmi, které dost dobře neznáme, nemáme s nimi bližší vztahy. I když jsme však dobří ve skrývání těch nejhorších stránek, mnoho gest děláme zcela nevědomky. Naše tělo totiž komunikuje automaticky. Někdy stačí jediný zrádný výraz, který vypoví, jací skutečně jsme a co to vlastně ukrýváme.

Metoda 1

Jestli jemně stisknete zespodu a zabráníte ohnutí tuby, jste člověk se zálibou v kontrole. Vždycky a za všech okolností se rozhodujete čistě podle sebe. Současně nesnášíte, pokud vaše aktivity řídí někdo další, nebo vám dokonce přímo nařizuje.

Redakce VědaŽivě

23 července, 2025

Co jste na tomto obrázku viděli jako první? Vaše odpověď prozradí nejhlubší tajemství o vaší osobnosti

Metoda 2

Stisknete tubu ve střední části? Pak jste klidný a přemýšlivý člověk, který dokáže naslouchat druhým. Nemáte problém s autoritami, jen je musíte uznávat.

Metoda 3

Pokud pro vás platí to, že tubu rádi mačkáte až skutečně nadoraz, jste člověk beze strachu z jakéhokoli rizika. Stejně tak se nikdy nebojíte ukázat takoví, jací doopravdy jste, přetvářka je vám naprosto cizí. Jste milovníkem dobrodružství, a hlavně malých i velkých výzev.

Metoda 4

Začínáte celou tubu mačkat zespodu, dokud nedojde i poslední zbytek pasty? Patříte mezi velmi zodpovědné a také nadmíru organizované lidi. Nejen, že musíte konat malá i závažná rozhodnutí. Obvykle totiž vytváříte i mnoho dlouhodobých plánů s přesně stanovenými cíli.

Metoda 5

Lidé, kteří vyberou tubu stlačenou a zmačkanou naprosto ve všech bodech, jsou typem osobnosti, které se příčí vnucená pravidla. Ze všeho nejraději máte totiž na světě svobodu. Jste člověk kreativní, máte mimořádnou představivost a také vám není cizí vynalézavost.

Článek Test osobnosti: Způsob, jakým používáte zubní pastu, odhalí děsivé skutečnosti o vašem charakteru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slepice číslo 1

Pro vás žádná poloviční řešení a zbytky od stolu. Každé situaci, která vás v životě potkala nebo ještě potká, jste čelili nebo budete čelit s odvahou a včetně veškerých důsledků. A to všechno bez ohledu na okolnosti. Vaším zlatým pravidlem je říkat vždycky pravdu, a to i v takových případech, kdy je v sázce opravdu hodně. Prakticky nic vás totiž neděsí, v životě čelíte veškerým zkouškám, dobrým i špatným. Jen tak dál.

Redakce VědaŽivě

15 července, 2023

Tohle podle psychologů vypovídá tvar rtů o člověku: Pokud máte tvar číslo 7, nejspíš máte problém

Slepice číslo 2

Odvaha rozhodně není vaší silnou stránkou. Raději utečete hned, jakmile se věci jen trochu vyostří. Nekomplikujete si život ničím složitým. Problém ale je, že v takovém nastavení také velmi snadno opustíte lidi, na kterých vám skutečně záleží. Pojďte vylézt z ulity, nadechněte se zhluboka čerstvého vzduchu a naučte se čelit realitě.

Kohout číslo tři

Buďte zcela bez obav, jste totiž na správné cestě. Stává se, že v momentě zhoršující se situace vás trápí určitý stupeň paralýzy. Ale minimálně se o změnu k lepšímu snažíte a obecně zlepšujete svoje chování. A tato změna vyžaduje také nějakou námahu a čas. Jak se říká, ani Řím nepostavili za den, velké věci chtějí prostě čas.

Slepice číslo 4

Lev, který ve vás zřejmě spí, taky někdy dostane strach. To se týká naprosto všech. Strach je normální součástí života, otázkou je, jak s ním naložíme a co si z něj vezmeme. Jste totiž schopni překonat sami sebe a v těžkých situacích ukázat tu nejlepší verzi sebe sama. Staráte se tak o lidi, na kterých vám záleží, zajišťujete jejich zdraví i spokojenost. Zbabělost? Ve vašem slovníku cizí a zcela neznámé slovo.

Pamatujte si ovšem, že v tomto testu není špatná, nebo správná odpověď. I když se vám výsledek nebude zamlouvat, je to signál, že je načase se sebou něco udělat. A i taková informace je navýsost pozitivní. Jakýkoli problém lze totiž napravit až tehdy, když se o něm ví.

Článek Možná vás všichni nenávidí: Test s přesností 98 % prozradí, jak vás vnímá okolí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

1. Držení telefonu jednou rukou

Samozřejmě hodně lidí drží telefon jen jednou rukou a scrolluje palcem. Znamená to, že věcem hodně důvěřujete. Jste osoba, která je ochotná v každé oblasti svého života připustit nějakou míru rizika. Je to ovšem velmi úzce spojeno s problémy ve vztazích. Lidé tohoto typu jsou totiž úzkostní k tomu, aby si někoho pustili více k tělu. Nemáte problém čekat opravdu dlouho, abyste se pro nějaký vztah rozhodli. Je to proto, že přemýšlíte velmi opatrně a také hodně dopředu.

2. Držení levou rukou, zatímco pravá operuje

Je-li mobil držen právě takto, naznačuje to moudrost uživatele. Lidé držící přístroj tímto způsobem bývají chytří, intuitivní a stojí za námahu s nimi jednat. Budou o svých činnostech totiž opravdu přemýšlet. Bohužel ve vztazích ani tato moudrost často nestačí. Obvykle jsou totiž uspěchaní a stran romantických věcí se rozhodují naprosto nerozumně až nesmyslně.

3. Držení i operování pomocí obou rukou

Lidé užívající chytrý telefon tímto způsobem ukazují svou rychlost, efektivitu a většina jejich rozhodnutí je správná a rychlá. Držíte-li telefon takto, velmi rychle se adaptujete na nové věci i okolní podmínky či prostředí. Bohužel je tu i druhá strana mince, opět související se vztahy. V romantických záležitostech totiž často selžete. Nedostanete se často do reálné blízkosti někoho druhého, protože jste hrozně pevní až přísní.

Redakce VědaŽivě

4 září, 2025

Test osobnosti: Tvar vašeho obličeje předurčuje váš přístup k životu. Je to přesné na 99,9 %

4. Úchop levou rukou, operování pomocí ukazováku pravé

Pracujete s chytrým telefonem právě tímto způsobem? Nejspíš jste kreativní člověk, pravděpodobně vytváříte věci, které přivádí ostatní lidi k úžasu. Bohužel je právě tato vaše výrazná tvořivost něčím, co vám může bránit v silnějších závazcích. Pokud ale znáte někoho opravdu dobře, určitě budete vlastní povahou velmi příjemně překvapeni.

Článek Takhle jednoduše psychologové odhalují naší osobnost: Neuvěříte, co o nás prozrazuje způsob držení mobilního telefonu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Typ 1

Máte první typ rtů? Jste velmi odvážní, dominuje u vás zvědavost a energie. Poměrně rádi flirtujete a celkově poznáváte nové lidi. Výzvy jsou pro vás denním chlebem, máte také velmi rádi dobrodružství. Současně se necháváte dosti snadno ovlivnit emocemi, jak v pozitivním, tak i negativním smyslu. Jednáte proto rychle a mnohdy bez hlubší úvahy. Jste impulzivní a býváte také často nervózní.

Typ 2

Patříte mezi celoživotní optimisty. Život je pro vás pozitivní dráhou, vždycky se soustředíte na to dobré. Jak ve věcech a činnostech, tak i v lidech. Místo toho, abyste hledali nové problémy, snadno a rychle vyřešíte ty stávající. Realitu můžete přijímat takovou, jaká doopravdy je. A vy to dokazujete každý den. Dokonale vás vystihuje věta „nic není tak špatné, aby z toho nebylo něco dobrého“.

Typ 3

Jste velmi společenský člověk, veselý, upovídaný, otevřený a mnohdy důvěřivý. Máte rádi lidi kolem sebe a takové prostředí potřebujete k životu. Kdykoli jste sami, nudíte se a obecně se cítíte špatně. Čím více aktivity kolem vás, tím lépe pro vás.

Typ 4

Vaše druhé jméno je pracovitost a ambice. Míříte opravdu vysoko, také si dáváte náročné cíle, od sebe samých máte vysoká očekávání. Nespokojíte se totiž jen tak s něčím. Dovedete obětovat opravdu hodně, abyste se k cíli dostali.

Typ 5

Jste brilantní, chytří a pekelně inteligentní. Vyznačujete se kreativitou, vaše mysl generuje miliardu nápadu a všechny jsou skvělé. Nedělá vám potíže řešit i složité problémy. Podle lidí jste génius a nepletou se. Můžete uspět v mezinárodním měřítku.

Redakce VědaŽivě

6 srpna, 2025

Zadívejte se na obrázek a najděte jedno zvíře. To odhalí, co je na vaší povaze úplně nejlepší

Typ 6

Středem vesmíru je pro vás láska, chcete ji mít a opětovat. Jako velmi citlivou osobu je snadné vás zranit. Jakmile vás někdo zraní, dlouho trpíte a trvá vám se vzpamatovat.

Typ 7

Na prvním místě je pro vás vaše vlastní blaho, podle některých jste sobec. Místo toho se o ně však staráte každou chvíli. Děláte cokoli pro to, aby byli spokojení se svými životy. Nejste však ochotni se pro ně obětovat, protože pomoc druhým není vaše práce. Jste velmi sebestřední, současně však nikomu neubližujete. Prostě si žijete po svém, na což máte plné právo.

Typ 8

Tohle jsou rty dokonalého altruisty, neustále pomáháte svému okolí. Je to pro vás velká radost, cítíte se tím naplněni. Musíte mít prostě někoho, o koho se budete starat. Nebo minimálně nápad, kterému se můžete věnovat. Rodina a přátelé jsou tak vaší prioritou.

Typ 9

Prakticky za všech okolností jste středem pozornosti, rádi vzbuzujete zájem. Jste hvězdná osobnost, které je těžké si nevšimnout. Nemůžete prohrát a za cílem jdete přes překážky i mrtvoly. Ke svému se vždycky dostanete. Velkou pozornost věnujete vlastnímu vzhledu, takže vypadáte vždy naprosto dokonale.

Článek Tohle podle psychologů vypovídá tvar rtů o člověku: Pokud máte tvar číslo 7, nejspíš máte problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od paranormálního zájmu k vědeckému bádání

Počátkem tohoto tisíciletí se badatel Alan Brown rozhodl dát dohromady přehled všech vědců, kteří do té doby o déjà vu něco napsali. Většina z toho měla paranormální příchuť a týkala se minulých životů nebo psychických schopností. Našel ovšem i práce, které sledovaly zkušenosti normálních lidí, kteří tento stav zažili. Na základě toho byl Dr. Brown schopen sesbírat některé základní skutečnosti pojící se s tímto jevem, například jeho četnost.

Určil kupříkladu, že alespoň jednou zažily déjà vu dvě třetiny lidí. Nejčastějším spouštěčem bylo pak místo, případně scéna. Hned na třetím místě byla konverzace. Na základě narážek ve staletí starých lékařských spisech došel k možnému spojení. Konkrétně mezi prožitky déjà vu a některými typy mozkové aktivity během různých záchvatů. Jeho bádání ovšem přeneslo tento fenomén do oblasti skutečné vědecké pozornosti.

Laboratorní testování staré hypotézy

Na základě jeho bádání se tak další týmy rozhodly pro pokusy, které měly zjistit konkrétní mechanismy funkce déjà vu. Byla tak prověřena skoro sto let stará hypotéza. Ta navrhovala, že déjà vu se odehrává při prostorové podobnosti mezi momentální scénou a nevybavenou scénou z naší minulosti. Psychologové to nazývají hypotézou gestaltové podobnosti. Představte si například, že procházíte nemocnicí a jdete za nemocným kamarádem.

Ačkoli jste v této nemocnici nikdy nebyli, máte neodbytný pocit, že ano. Podprahovou příčinou zkušenosti je pak rozložení scény, včetně umístění nábytku nebo dalších objektů. Ty mají velmi podobný tvar tomu, co jste zažili někdy v minulosti. Pracovní stoly, věci na pultech, způsob spojení chodeb a místností. Platí to hlavně pro nemocnice nebo úřední budovy, které jsou budovány podle stejných vzorců. Úplně stejný případ jsou školy.

Nejen prostorová podobnost

A pokud se vám nevybaví přímo předchozí situace, zůstane vám minimálně velmi silný pocit déjà vu, tedy podobnosti s předchozím zážitkem. Během pokusů použil tým vědců virtuální realitu a umisťoval lidi do různých scén. Díky tomu se dalo s prostředím bez problémů a omezení manipulovat. Některá rozestavení sdílela prvky, jiná byla zase velmi odlišná. Jak bylo předpovězeno, déjà vu se více vyskytovalo při prostorové podobnosti scény.

Tento výzkum naznačuje, že spojujícím faktorem pro déjà vu je opravdu především prostorová podobnost. Mozku se jen nepodaří vytáhnout z paměti kompletní předchozí zážitek. Neznamená to ovšem, že jde jen o prostor. I hodně dalších faktorů má vliv na to, jak nám určité prostředí přijde povědomé. Největším fixátorem vzpomínek jsou totiž vůně. Proto nám třeba bábovka připomene dětství strávené u prarodičů na venkově.

Článek Vědci jsou o něco blíže k pochopení déjà vu. Přisuzují ho prostorové podobnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mohou se tři Ježíšové uzdravit navzájem?

Jeho další specializací byly rozdvojené osobnosti. V roce 1959 například čet článek o dvou ženách, které měly být obě Pannou Marií. Jakmile se spolu však setkaly, konstatovaly, že matka Ježíše Krista nemůže být ani jedna z nich. Dvě Marie prostě existovat nemohou. Tento pokus ho natolik povzbudil, že se rozhodl pro podobný. V něm ale zvýšil počet účastníků na celkové tři. Na psychiatrickém oddělení se tak ocitli hned tři verze Ježíše Krista.

Ti spolu byli zavřeni na psychiatrickém oddělení nemocnice v Michiganu. Doktor choval naději, že když se tři pacientu – Clyde Bendon, Joseph Cassel a Leon Gabor – setkají, bude to mít podobný průběh jako s jejich „matkami“. Vzájemná konfrontace měla vyústit ve vědomí, že Kristu nemůže být ani jeden z nich. Tentokrát se však Rokeach těžce přepočítal. Tito tři schizofrenici totiž nebyli schopni jakéhokoli racionálního vhledu do svého stavu.

Ženy se dohodly, muži málem zabili

Na tvrzení svých společníků reagovali s neobvyklou mírou hněvu a agrese. Všichni tři stále věřili, že jen oni jsou Ježíšové, ostatní nazvali samozvanými proroky. Často se ostatní dvě o své pravdě snažili přesvědčit násilím. Badatel se však s naprostým fiaskem experimentu nesmířil. Místo toho zvolil drastičtější, a hlavně neprofesionální metody. Konkrétně manipulaci se subjekty, což bylo jasně za hranicí jakékoli vědecké etiky.

Nejmladší Leon si například představoval, že jeho manželkou je dáma jménem Madame Yeti, která mu dává rady a příkazy. Tohoto podivného klamu Rokeach využil a jejím jménem začal Leonovi posílat dopisy. V nich mu nařídil změnit postoj a chování k ostatním. Muž tomu uvěřil, a dokonce na dopisy i reagoval. Lékař proto navrhoval stále odvážnější a manipulativnější věci. Metoda však selhala a Leon ho přestával poslouchat.

Další manipulace a rozpad celého pokusu

Psycholog později přesvědčil jednu z asistentek, aby s Leonem flirtovala. Věřil totiž, že láska muže z jeho fantazií vyléčí. Mladík ovšem začal chovat k ženě city, ty však nebyly opětovány. Neúspěchem jeho bludy jen zesílily. Falešné dopisy chodily i dalším dvěma, nikde však Rokeach nedosáhl kýženého výsledku. Stále více jeho kolegů mezitím pochybovalo o správnosti tohoto přístupu. Postupně si na sebe pacienti navíc zvykli.

Přijali zkrátka fakt, že jich může existovat více, žádný se však z bludů nevzpamatoval. Bizarní pokus tak skončil naprostým neúspěchem. Rokeach později shrnul bádání v knize, která měla velký úspěch. Teprve v jejím 2. vydání v roce 1984 však přiznal pochybné metody. Místo, aby 3 muže vyléčil, vyléčil sama sebe z vědomí, že on a psychologové jsou bohové. V roce 2018 se z případu stalo filmové drama ukazující bizarnnost experimentu.

Článek Psycholog zavřel 3 lidi, kteří si mysleli, že jsou Ježíš Kristus. Neskončilo to dobře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ohlášení nového věku, který stále nepřichází

Po celé tyto dekády slibují také příznivci hnutí New Age příchod právě nového věku. Někteří si možná ještě pamatují „Harmonic Convergence“, která se konala v srpnu 1987. Tehdy se tisíce lidí shromáždily na údajně posvátných územích po celém světě, včetně Stonehenge a mostu Golden Gate. Měli pomoci uvést globální věk míru, bratrské lásky a jednoty. Navzdory dvěma dnům písní, tanců a modliteb jsou tu války, genocidy a teroristé pořád s námi.

Uplyne nějaký čas a opět je slibován jasný důkaz, který se rozplyne. Upřímně se to všechno odehrává ve velmi předvídatelných vzorech. Jako první přijde laik či nevědec s tím, že objevil nové a velmi důležité skutečnosti. Jako objevení Noemovy archy v Turecku nebo nových stop Yettiho. Média se toho chytí a i z drobné věci se stane naprostá senzace. Jak se zájem hromadí, původce slibuje, že všechno prozkoumají vědci a nepochybně to potvrdí.

Stejný vzorec bez ohledu na nález a humbuk

A mohli byste si myslet, že dalším krokem tedy bude opravdu vědecký průzkum objeveného artefaktu nebo experimentální ověření tvrzení. Pak by měla následovat tisková konference s potvrzením UFO, paranormálních dovedností nebo Yettiho. Zkrátka konečné potvrzení existence něčeho, co tu s námi bez vysvětlení bylo již dlouho. Jenže na to vůbec nedojde. Místo toho původní tvrzení prostě jen vyšumí a někdy se „důkazy“ ukáží jako podvrhy.

Jako případy Bigfoota „spatřeného“ v Georgii nebo světla UFO z New Jersey. V některých případech nejsou důkazy padělek, jsou však dvojznačné a otvírají více možností vysvětlení. Z původního příběhu tak nakonec nic není, protože z důkazů nelze nic konkrétního vyvodit. Příkladem budiž nález stop Bigfoota Joshem Gatesem v roce 2007. Ten se pak stal hostem pořadu Destination Truth. Nedokázal určit, co způsobilo stopy v Himálaji.

Nalezeno na vrcholku světa

Rychle usoudil, že muselo jít o Yettiho. Objev se dostal i do mezinárodního tisku a televizního vysílání. Stopy byly poslány do USA k podrobnému prozkoumání předními vědci. A co se poté stalo s otiskem, který se nabízel jako nepopiratelný důkaz existence pověstného kryptida? Jako obvykle začala zpráva jako velká senzace a skončila jen nevýrazným zafňukáním. Nejlépe zachovalá nalezená stopa se vědcům na stůl nedostala.

Není na pořadu dne ve Smithsonovském institutu ani jasným favoritem pro vědecké bádání, jehož výsledky by se dostaly do renomovaného časopisu a byly prověřeny dalšími autoritami. Ne. Tento nález, kolem kterého bylo původně takové pozdvižení, jasný důkaz existence Bigfoota, se momentálně nachází jako atrakce v Disneylandu. V zásadě se tak věci točí v kruhu a část světa jako by ustrnula.

Článek Duchové, mimozemšťani či bájná monstra: Proč stále nemáme důkazy pro paranormální jevy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vytvořte pocit dluhu

Jestli chcete, aby pro vás někdo něco udělal, můžete se snadno setkat s odporem a nesouhlasem. Jedním ze snadných triků je udělat nejdříve něco pro dotyčnou osobu, takže se vám bude cítit lehce zavázána. Tohle spoléhá na normu známou jako princip reciprocity. V základu mají pak lidé pocit nutnosti takovou službu oplatit. Postup se dá použít různými způsoby, například číšníci píšou vzkazy na účtenky a říkají si tak o vyšší dýško.

Zrcadlení

Ano, použil to v Kanclu Andy Bernard a jde o reálný psychologický postup. Zrcadlení znamená podvědomé napodobování lidí kolem vás. Jejich gesta, slovník, postoje. Všichni máme sklony toto dělat a tento postup se dá použít k vědomému ovlivnění našeho okolí. Shoda v těchto prvcích totiž zvyšuje vzájemnou důvěru podobně jako třeba stejný hudební vkus nebo čtený autor. Stáváte se tak autoritou i důvěrníkem, protože lidem připomínáte je samotné.

Přílišná žádost na začátek

Chcete-li po někom něco, zkuste metodu DITF (Door in the Face čili Zabouchnutí dveří). Nejdříve budete chtít něco mnohem náročnějšího až drzého, než co potřebujete doopravdy. Zkrátka něco, co druhá strana nepochybně odmítne. Pak se stáhněte a požádejte o skutečný cíl, který bude jednodušší. Když totiž snížíte svoje požadavky, podvědomí to vnímá jako ústupek a vytváří to opět pocit dluhu. Lidé pak ochotněji souhlasí s druhou žádostí.

Často se opakujte

Potřebujete-li někoho o něčem přesvědčit, jedním z nejefektivnějších psychologických triků je zaujaté opakování. V zásadě jde o to, že vnímáme něco jako pravdivé, jakmile je to dostatečně často opakováno. Odsud ostatně přísloví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Posledních několik let jasně ukázalo, jak silný tento efekt může být. Jakmile tedy chcete přesvědčit, opakujte se a časem druhou stranu nejspíš udoláte.

Náznak nedostatku

S tímhle trikem se setkáváme prakticky na denní bázi. Konkrétně kdykoli vidíte reklamu na nějaké zboží, které je omezeno množstvím nebo časem. Je jednoduché pochopit, proč právě tohle funguje. Čemukoli, co je nějakým způsobem vzácné, automaticky připisujeme větší hodnotu. Podílí se na tom strach ze zmeškání, tedy FOMO (Fear Of Missing Out). Jakmile bude váš čas omezený, budete pro ostatní vzácností.

Projev se sebedůvěrou

Na to, jaký děláme dojem na okolí, má naše vystupování klíčový vliv. Jakmile používáte fráze typu „já si myslím“ nebo „nejsem si na 100 % jist“, stáváte se v očích okolí okamžitě méně důvěryhodnými. Sebevědomé vystupování, vyjadřování i slovník dodávají vašemu projevu autoritu. Sami můžete mít pochybnosti o tom, co říkáte, lidé kolem však budou mít silnější sklon vám důvěřovat.

Jméno a sex

Oslovujte ostatní jmény. Evoluce nás naprogramovala zpozornět při vlastním jméně a zmínce o sexu.

Článek Psychologické triky, kvůli kterým daná osoba udělá, co budete chtít. Možná si někdo hraje s vámi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zvolili jste dítě A

Jste typ člověka, který věnuje pravidelně pozornost i těm nejmenším detailům. Stejně tak je vám silně vlastní zodpovědnost za všechny vaše činy. Lidé kolem vás také často prohlašují, že jste velmi opatrný člověk.

Viníkem je dítě B

Jste vysoce svědomitá osoba, neustále hledáte spravedlnost a nesoudíte nic a nikoho bez jasných důkazů. Veškeré problémy, které se kolem vás vyskytnou, berete minimálně částečně za vlastní.

Udělalo to dítě C

Osobností jste typ vůdce a dokážete bez problémů rozeznat problémy, kterých se dopouštějí ostatní. Právě lidem kolem sebe rádi ukazujete cestu, takže máte nejrůznější úhly pohledu na tu samou věc.

Dítě D

Vaše první jméno je sebevědomí a zodpovědnost, díky čemuž jste se stali v životě velmi úspěšnými. Vždy se snažíte splnit každý cíl, který si stanovíte, také si jasně uvědomujete své silné i slabé stránky.

Nikoli plná diagnostika

Berte ovšem v úvahu, že tento zábavný rébus zdaleka není plnou diagnostikou a rozborem vaší osobnosti, spíše zábavnou hříčkou. Pokud do své charakteristiky chcete proniknout hlouběji, navštivte příslušného specialistu. Testy osobnosti obecně slouží k měření různých osobnostních charakteristik respondenta. Lze je také rozdělit do několika typů.

Projektivní testování

Termín projekce označuje skutečnost, že respondent některé své duševní obsahy promítá navenek. Spatřuje je pak v dalších lidech, věcech nebo zvířatech. Na základě podnětů vyvolávají tyto testy určitou reakci, která je výpovědí o vnitřních pochodech a stavech dotyčného. Asi nejslavnější je Rorschachův test se skvrnami.

Objektivní testy

Jsou obecně velmi dobře kvantifikovatelné a lze je systematicky opakovat. Respondent navíc nemá možnost záměrně vyšetření zkreslit. Jeho snaha o předstírání se odrazí v měřítku důvěryhodnosti uvedených odpovědí. Blíží se testům výkonovým, jde jim však o měření osobních vlastností. Do této skupiny patří i zkoumání fyziologických vlastností, jako je puls srdce nebo vodivost lidské kůže.

Dotazníkové šetření

Tento typ obsahuje množství tvrzení nebo otázek, které testovaný jedinec zodpovídá nebo posuzuje. Musí se během toho zamyslet nad vlastním prožitkem a vybrat nejvýstižnější možnost. Konkrétní dotazníky jsou určeny jak na zkoumání jedné stránky osobnosti, například sklonů k agresivitě, tak i více vlastností v různé škále. Buď jsou tvořeny otázkami, nebo stanovisky, kde je vyjádřena míra nesouhlasu.

Článek Které z dítek má na svědomí rozbitou vázu? Volba podezřelého vypovídá o tom, jak moc je člověk zodpovědný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Televizní projekt a hora pláče

Zaměstnanci britské televize se proto rozhodli provést na toto téma experiment. Chtěli zjistit, jak dlouho je schopen člověk vydržet naprosto sám. A ukázalo se, že většina lidí to dokáže sotva den. Někteří dobrovolní účastníci byli požádáni, aby na dobu 5 dní zapomněli na veškeré moderní formy komunikace. Současně měli tuto dobu strávit ve speciálních místnostech. V nich byla postel, toaleta a 3 zařízení, která nepotřebovala elektřinu.

Žádná televize, žádný internet ani nic dalšího. Studentka si chtěla dokázat, že takovou situace zvládne. Už za pár hodin se začala nudit a plakat. Potom otevřela dopis od manžela, i když si jej chtěla přečíst až v polovině pokusu. Ještě ten den v panice místnost opustila. Svobodná matka sice přežila celých 5 dní, během nich ji však trápila úzkost a následně onemocněla. Televizní moderátor opustil místnost po 1 dni, kdy nevěděl, jestli je den, nebo noc.

Komunikace jako klíčová lidská potřeba

Nejlépe tak obstála blogerka, která strávila v dobrovolné samotě celých 5 dní celkem bez problémů. Hlavně kreslila a zabavovala se mluvením do kamery. Proč je pro nás tedy komunikace vlastně tak podstatná? Člověk je společenský tvor a interakce s okolím je pro něj zcela niternou touhou. Potřebuje vyjadřovat své pocity a stejně tak přijímat vjemy z okolí. V důsledku oboustranné výměny se pak cítí dobře.

Právě nedostatek této komunikace může vést k depresím, úzkostem a záchvatům paniky. Proto voláme například během smutku někomu, kdo je nám blízký. A jen proto, že jsme se vypovídali, se nám uleví. Odsud ostatně pochází přísloví, že „sdílená radost je dvojitá radost, sdílený smutek je poloviční smutek“. Tato komunikace nemusí vést k řešení problémů – a mnohdy to ani není její účel. Podělením se o bolest ji lépe zvládáme.

Pokud je něco zadarmo, jste produktem vy

Pravdou však je, že moderní doba učinila mnoho lidí zcela závislými na okamžité možnosti naprosto jakékoli komunikace. Spolu s dostupností zmizela dovednost využívání a ztratila se také hloubka informací, které vysíláme i přijímáme. A jedním z důsledků této dostupnosti a zároveň prázdnoty je neschopnost být sami. Profesor Jan Sokol problém zmiňoval ve svazku Malá filosofie člověka. Moderní jedinec je na tom tedy stejně jako kuřák.

Respektive jako kuřák, kterému v neděli dopoledne dojdou cigarety. Nemůže je koupit a před sebou má celý den, kdy nemůže holdovat své vášni. Přesně tohle se děje s lidmi, kteří si z digitální komunikace udělali středobod bytí. Stejně jako cukr nebo alkohol se věčná připojenost a dostupnost stává jen jiným druhem drogy. Ostatně je při takto volném čase v prostoru bez rušivých vlivů něco snazšího než si vzít několik knížek?

Článek Internetovým závislákům na 5 dní odebrali přístup k telefonu i počítači. Experiment pro některé skončil tragicky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

1. figura

Za každou cenu hledáte rovnováhu ve všech aspektech a životní vyváženost je pro vás naprostou prioritou. Vaším cílem je celková bezpečnost, v jejímž zájmu jste vytrvalí, trpěliví a spolehliví. Mnoho lidí vás tudíž vnímá i jako příklad hodný následování. Každý den se pečlivě snažíte plnit všechny své cíle a jen velmi neradi necháváte věci nedokončené.

2. figura

Ve většině situací a případů jste stálý člověk. Málokdy se tváří v tvář těžkostem a problémům chováte jakkoli odevzdaně a pasivně. Jste naopak vždy proaktivní a dá se říct, že energie je vaším hlavním znakem, čehož si všímá i okolí. Dalším aspektem, který je vám zcela vlastní, je důvěra v sebe sama. Nebojíte se předsudků nebo toho, co o vás ostatní řeknou. Sami sebe totiž vnímáte jako velmi autentického člověka bez nutnosti studu za své chování.

3. figura

S velkou pravděpodobností dáváte všechno do toho, abyste byli pro ostatní lidi originální a také trochu pozoruhodní. Jste tudíž plně odhodlaní být den za dnem lepší verzí sebe sama. Pečlivě se hodnotíte a snažíte se napravit jakékoli současné i případné budoucí chyby. Možná se ukáže, že jste trošku sebestřední. Tento dojem však vychází spíše z vaší jasné definice jak střednědobých, tak i dlouhodobých cílů.

4. figura

Neustále se snažíte o praktickou dokonalost čehokoli, na čem zrovna teď pracujete. Současně ovšem nechcete zanedbávat rodinu, přátele a další vztahy s lidmi kolem vás. V minulosti jste měli silné zkušenosti, které vás – v pozitivním i negativním – poznamenaly. Teď jste se ovšem rozhodli následovat tu nejlepší verzi sebe sama. Ceníte si náklonnosti, reagujete na uznání, které přichází od druhých. Hlavně ale toužíte po vnitřním míru a klidu.

Klid je pro vás totiž ústředním klíčem pro celkové osobní a životní štěstí. To je ta hlavní praxe, kterou aplikujete na celý svůj život.

Co jsou to testy osobnosti?

Osobnostní testy běžně využívají kliničtí psychologové i firemní personalisté. Dovolují důkladné hodnocení psychologických a behaviorálních rysů, a tedy určení způsobu reakce jedince za určitých okolností. Nicméně je třeba brát v potaz, že takto snadné testy nemají vědeckou platnost, ačkoli mohou ukázat některé části vaší osobnosti. Berte je však spíše jako zábavnou hříčku.

Článek Tento test dokáže správně identifikovat přednosti a touhy jedince. Jaké jsou ty vaše? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otázka na základě Eichmanna

„Je možné, že Eichmann a miliony jeho kompliců v procesu holocaustu jen poslouchali rozkazy? Můžeme jim vůbec říkat komplici?“ Účastníky si vybral inzerátem v novinách a cílil na muže. Byli rozděleni do dvojic a losovali, kdo bude „žák“ a kdo „učitel“. Losování bylo ale „cinklé“, takže účastník byl vždy učitel a student jeden z Milgramových asistentů. Ten pak předstíral, že je skutečným účastníkem probíhajícího výzkumu.

Student (říkejme mu Wallace) byl vzat do místnosti a na ruce měl elektrody. Učitel a badatel šli do další místnosti, ve které byl generátor proudu. Na něm byly páčky s označením 15 voltů jako mírný šok až po 375 voltů s rizikovým varováním. Maximum bylo 450 voltů. Milgrama zajímalo, jak daleko lidé zajdou v poslechnutí příkazů, pokud jejich akce jasně zraní dalšího člověka. Tedy jak snadno se běžný člověk stane pachatelem i válečných zvěrstev.

Žák, učitel a elektrický trest

Skupina zahrnovala 40 mužů ve věku 20–50 let s širokým spektrem profesí. Jen za účast dostali 4,5 dolaru. Wallace byl připoután k židli s elektrodami a měl se naučit konkrétní dvojice slov. Učitel ho pak zkoušel tím, že mu říkal jedno slovo a on si měl vybavit to druhé. Učitel měl také instrukci udělit elektrošok pokaždé, když se žák spletl a vždy dávku zvýšit. Generátor měl dohromady 30 hladin a žák schválně odpovídal špatně.

Když učitel odmítl pustit proud, pobízel ho k tomu sám žák stylem „Prosím, pokračuj,“ či „Pokus vyžaduje, abys pokračoval,“ nebo „Je naprosto nezbytné, abys pokračoval.“ 65 % účastníků pokračovalo s šoky až na nejvyšší míru. Celá skupina se přitom dostala na 300 voltů. Milgram provedl více než jedno „kolo“, dohromady bylo variant pokusů 18. Všechny ale zahrnovaly jen různé varianty stejného základního mechanismu.

Něco v nás a vliv situace

Jednotlivé vysvětlení chování by bylo, že v sobě máme jako lidé tendenci poslechnout. Realističtější závěr však je, že dotyční byli pod vlivem situace, což je dovedlo k chování, jaké předvedli. Některé tyto faktory mohou zahrnovat konkrétní místo, chování žáka a fakt, že celá situace byla součástí experimentu. K němu se dobrovolně přihlásili a dostali zaplaceno. Obyčejní lidé jsou tedy schopni poslechnout, i kdyby se jednalo o zabíjení.

Roli hrálo také ujištění, že použité šoky jsou sice bolestivé, ale reálně neublíží. Ve skutečnosti žádné šoky neprobíhaly, žák dostal signál a předváděl adekvátní reakci. Nakonec se oba aktéři setkali a klam byl vyjeven. Na Milgrama se snesla vlna kritiky za klamání účastníků, vliv na sebeúctu účastníků a celkový stres. Pokus ovšem proběhl víckrát a účastníci v dotazníku odpověděli, že účast pro ně byla osobně přínosná, nakonec cítili úlevu.

Zdroj: SimplyPsychology

Článek Milgramův experiment zkoumající hranice poslušnosti: Učitelé nechávali studenty probíjet elektrickým proudem od 15 do 450 voltů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bez jazyka, přesto v kontaktu

Jen o pár let později se usadili ve Walesu, kde se Glorie starala o domácnost, zatímco manžel Aubrey byl u armády jako letecký technik. Jak však plynul čas, zdálo se, že s dívkami není něco v pořádku – nezačaly mluvit. Rodiče se dokonce zděsili, že mají němé potomky, a rozhodli se navštívit lékaře. Vada řeči se sice našla, ne však natolik vážná, aby promluvu znemožnila. Stejně tak se ukázalo, že dívky rozumí mluvenému slovu.

Během čekání na další testy spolu dívky začaly komunikovat, nikoli však běžným jazykem. Rodiče jejich projev přirovnali k ptačímu cvrkotu, povídaly si velmi rychle. Neznělo to jako cokoli známého, nicméně si dokonale rozuměly. „Doma spolu komunikovaly pomocí různých zvuků. Bylo jasné, že nemáme doma obyčejné děti,“ konstatoval Aubrey. Později jeden z psychiatrů analyzoval nahrávky rozhovoru a zjistil, že jde o velmi rychlou angličtinu.

Spojeny na více úrovních

Jak dívky rostly, rodiče si všimli, že jsou stále uzavřenější. Nikoli ovšem jednotlivě, působily spíše jako vlastní uzavřený ekosystém. Všechna jejich pozornost se upírala jen na sebe navzájem, okolní svět prakticky neexistoval. Angličtinu ignorovaly, s jinými lidmi se vůbec nebavily, četly a psaly jen z vlastního rozhodnutí. Poměrně děsivé bylo, že se často pohybovaly v plné synchronizaci a naprosto totožně, přitom zcela bez důvodu.

Ve škole čelily jako dívky, a navíc jediné černošky neustálé šikaně. Své emoce si pak zapisovaly do deníků, kromě toho psaly také fiktivní příběhy. June si jednou zapsala: „Někdy se probudila a byla mnou. A pak jsem se probudila já a byla jsem jí. Říkaly jsme si: Vrať mi mé já! A když mi ho vrátíš, vrátím ti to tvé.“ Dr. John Rees na zvláštní dívky upozornil ve škole. Chovaly se jako panenky, nereagovaly na zákroky ani necítily injekce.

Věčné studium, žádná diagnostika

Lékaři nejrůznějšího druhu sledovali dvojčata prakticky celý jejich život, diagnostikovat je ale nedokázali. Dívky strávily roky psaním příběhů a vymýšlením her. Pak se také rozhodly ukázat svoji temnou stránku. V pubertě napadaly lidi, vykrádaly obchody a zapalovaly je. Dostaly se do psychiatrické léčebny, kde strávily 11 let. O jejich historii se začala zajímat novinářka Marjorie Wallace, kterou k sobě jedinou pustily. Ta také přišla na jejich pakt smrti.

V nemocnici si obě uvědomily, že pro normální život musí jedna druhou osvobodit – svou smrtí. Volba padla na Jennifer. Ta v březnu 1993 upadla během převozu do jiné nemocnice do kómatu a už se neprobrala. Příčinou byla akutní myokarditida ve věku 29 let. June poté začala normálně mluvit a novinářce přiznala: „Po dlouhém čekání jsem volná.“ June je dnes 59 let, vztah dvojčat nebyl nikdy vyřešen a pro lékaře je dodnes záhadou.

Na kolik dvojčat jste v životě narazili?

Zdroj: DailyStar

Článek Dvojčata 29 let žila ve vlastním fiktivním světě a komunikovala jen speciálním jazykem. Pak se rozhodla, že jedno z nich musí zemřít se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokus na koktajících sirotcích

Monster Study byla provedena Dr. Wendellem Johnsonem, odborníkem na řečové problémy, aby zjistil, proč se u dětí objevuje koktání. Vyvinul tento pokus kvůli zjištění, zda je koktání výsledkem naučeného chování nebo biologie. Studie se odehrála na univerzitě v Iowě v roce 1936, celý pokus ovšem provázelo mnoho etických problémů. Etika tehdy nebyla prioritou, a kdyby byl stejný pokus proveden dnes, byl by zastaven ještě před reálným spuštěním.

Johnson vybral 22 sirotků, z nichž někteří koktali. Není přitom neobvyklé, když malé děti koktají a pak s tím samy přestanou bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Děti byly rozděleny do dvou skupin, v obou bylo několik koktavých. Jednu nazvali „normální mluvčí“, druhou „koktavci“. Po celou dobu pokusu bylo se všemi z dotyčné skupiny zacházeno podle názvu. Badatelé se s nimi setkávali každých pár týdnů a „hodnotili“ jejich řečový projev.

Drastický pokus a etická kritika

Děti z „normální“ skupiny byly chváleny i tehdy, když koktaly. Druhá skupina byla shazována bez ohledu na kvalitu řeči. Pozitivní přístup badatelů neměl na normální skupinu přílišný vliv, ta druhá se ovšem drasticky posunula k horšímu. Ne všechny děti koktaly, pouze jim bylo řečeno, že koktají. Z 6 dětí, jejichž řeč byla kritizována, si 5 vyvinulo reálné problémy. Některé se stáhly, jiné přestaly mluvit úplně, byly přitom ve věku asi 5 let.

Experiment vznikl s dobrým záměrem, Johnson s kolegy často prováděl pokusy na sobě a dobrovolnících. Podle jeho kolegů však použití sirotků jasně překračovalo etickou hranici. Stejné pokusy prováděli například nacisté. Monster Study překročila hranice i v době konání, a dokonce ani zaměstnanci sirotčince nevěděli, co se vlastně děje. Mnoho koktavých si tak odneslo nevyřešená osobní traumata, někteří však věřili v jejich uzdravení.

Společná žaloba na vědce

Tři účastníci počátkem roku 2000 zažalovali univerzitu kvůli emočnímu utrpení a podvodným závěrům. Tvrdili, že důsledky studie jsou v jejich životech trvalé, a jeden z nich dodnes „nenávidí, když má mluvit“. Další žalující tvrdila, že má dnes dobrý život, ale v sirotčinci prý neměla moc přátel, protože byla hrozně tichá. Vyhráli finanční vyrovnání a univerzita zaplatila obětem experimentu přes 1 milion dolarů (23 milionů Kč).

Studie tohoto typu by nikdy neměly proběhnout znovu, ale zrovna tak je chybou je zametat pod koberec. Jde o kritickou lekci ohledně transparentnosti experimentů a hlavně souhlasu všech účastníků. Pokud se vědci z těchto omylů nepoučí, jsou odsouzeni je zopakovat. Je tedy podstatné o tomto pokusu mluvit i po 60 letech. O tom, proč byl špatný, a jak se od té doby psychologie vyvinula do disciplíny s mnohem etičtějším rámcem.

Jakou humornou situaci s koktáním jste kdy zažili?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Neetické pokusy koktajícího vědce: Oběťmi se stalo 22 malých sirotků, projekt se jmenoval „Monster Study“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zkoumání konfliktu a společnosti

Tyto události určily jeho touhu po psychologii a propojení s politikou. Chtěl totiž zjistit, jak politické události ovlivňují společenský život. V Turecku získal magisterský titul a následně pokračoval na Harvardu. Hospodářská krize mu však sundala růžové brýle a vedení univerzity se nelíbila jeho témata. Uvědomil si, že nebe na zemi je iluze, a rozhodl se na svět dívat velmi střízlivě. Roku 1935 obhájil doktorát a o rok později vydal svou první knihu.

Oženil se s psycholožkou Caroline Woodovou a oba je zajímalo, kdy, jak a proč se rodí nepřátelství mezi lidmi. Stal se proto zakladatelem dětského tábora a přesvědčil charitu o dotaci 38 000 dolarů (dnes cca 400 000 dolarů, asi 10 milionů Kč). Následně kontaktoval rodiny ze střední třídy, v nichž vyrůstali chlapci ve věku 11–12 let. Rodinám řekl, že jde o tábor pro americké elity související s výzkumem. Ačkoli neuvedl podrobnosti, mnozí rodiče souhlasili.

Dvě skupiny na jednom území

Reálně šlo o jeden velký experiment, na který bylo adaptováno celé prostředí. Park byl kompletně přestavěn a všichni dospělí byli výzkumnými asistenty. Celkem 22 chlapců bylo rozděleno do dvou skupin a navzájem o sobě nevěděli – byli na protilehlých stranách území. Jedni si říkali „Panteři“, druzí „Hadi“. Nejdříve se v rámci skupin vzájemně poznávali, chodili na procházky, pořádali sportovní klání a další běžné volnočasové aktivity.

Když ve skupinách vznikla hierarchie a nepsaná pravidla (tzv. klovací řád), uskutečnilo se náhodné setkání obou skupin. Z iniciativy dospělých začali ihned měřit své síly. Nicméně ani vítězství, ani porážky nezpůsobily žádnou rivalitu. Chlapci se podporovali a pomáhali si, což badatele naštvalo. Asistenti měli tedy vyvolat konflikty. Začali týmům krást věci, ničili chatrče i symboly. Ani to ale u dětí nevyvolalo žádnou agresi.

Druhý pokus, druhý tábor

V druhém pokusu byly podmínky stejné, jen se o sobě skupiny dověděly už druhý den. Badatelé také podporovali rivalitu, mimo jiné ji povzbuzovali hodnotnými cenami v soutěžích. Fungovalo to a děti nejen předváděly větší výkony, ale také velení na určitém území. Když se projevilo nepřátelství, pustil se Sherif do třetí fáze, smíření, což se projevilo jako náročné. Nicméně jakmile se vyskytl obecný problém (nedostatek jídla), dovedly skupiny opět táhnout za jeden provaz.

Experiment potvrdil psychologův předpoklad, že konflikt skupin může vzniknout z konkurence, hlavně pokud se týká zdrojů. Potvrdil také dvě hypotézy. Cizí lidé se rychle spojovali do skupin a podmínky konkurence mezi dvěma skupinami vedou k nepřátelství. Navzdory meznímu významu pokusu se objevila kritika. Ta se týkala především umělosti prostředí, protože konflikty vyvolali badatelé, nikoli samotné děti. Výsledky tedy nejsou spolehlivé.

Jak vzpomínáte na dětské letní tábory?

Zdroj: Science

Článek Psycholog přiměl puberťáky, aby se navzájem nenáviděli. Pro svůj experiment do nich strkal a podporoval nepřátelství se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ve jménu vědy mučil batole

John B. Watson se narodil 9. ledna 1878 v Greenville (Jižní Karolína, Spojené státy americké) a již od útlého mládí vykazoval mimořádný intelekt. Ve svých pouhých 30 letech se stal profesorem psychologie na Univerzitě Johnse Hopkinse, kde založil výzkumné pracoviště – sledoval zde chování zvířat a v roce 1920 dokonce i 11měsíčního chlapce (vzorem mu byl Ivan Petrovič Pavlov). Chlapce pro účely experimentu, který vstoupil do dějin jako jeden z nejzrůdnějších vůbec, označoval jako „malého Alberta“.

Watson toužil porozumět lidskému strachu a principu, na němž funguje. Batole pro svůj experiment zvolil zcela záměrně – vypozoroval, že do určitého věku se děti ničeho nebojí, naopak se vše snaží prozkoumat. U chlapce, kterého vybral pro účely diskutabilního experimentu, se snažil strach vyvolat skrze podmíněné reflexy. Malý Albert (vlastním jménem Douglas Meritte) se narodil zdravotní sestře, která pracovala v domově pro invalidní děti Harriet Lane. Navzdory prostředí, v němž vyrůstal, se vyvíjel zcela normálně (bez fobií a změněného chování).

Do experimentu přihlásila Alberta jeho matka s vidinou finanční odměny, která tehdy činila 1 dolar. V první fázi pokusu ukazoval Watson chlapci předměty, s nimiž se již mohl setkat a kterých se nebál. Postupně mu představil oheň, masku, kožich, živou opici, psa, zajíce a bílou krysu. Poslední zvíře hocha zaujalo nejvíce, pročež ho Watson zvolil za předmět experimentu. Když k Albertovi pustil krysu podruhé, ve chvíli, kdy se po ní chlapec natáhl, třískl kladivem do kovové tyče, která byla umístěná pouhý 1 metr za batoletem.

Strach ze všeho bílého a chlupatého

Hlasitý a nenadálý zvuk dítě přirozeně rozrušil. Pokaždé, když Albert uviděl bílou krysu a natáhl se po ní, Watson znovu a znovu třískal do kovové tyče. Malý Albert se v souvislosti s tím pokaždé rozplakal. Ve druhé fázi experimentu, která probíhala měsíc po první, položil psycholog před batole opět bílou krysu a čekal na reakci. K jeho obrovskému uspokojení se hoch rozplakal. Co ovšem Watson nepředpokládal, bylo, že u Alberta podmínil strach i z dalších známých předmětů, které měly stejné charakteristiky jako krysa (byly bílé nebo chlupaté).

Výsledky experimentu dokázaly, že fobie jsou podmíněné – zjištění bylo pro psychologii i jiné disciplíny bez nadsázky přelomové a inspirovalo k dalším (důležitým) výzkumům. Přesto je pokus hojně kritizován odbornou i laickou veřejností, a sice za svůj etický rozměr. Watson totiž nejen, že na chlapce nebral ohledy, ale nezajímal ho ani jeho další osud. Ten byl dle dostupných informací krutý. Albert se prý nikdy nenaučil mluvit ani chodit a zemřel v důsledku hydrocefalu v pouhých 6 letech.

Fascinují vás podobné experimenty, nebo jimi pohrdáte?

Zdroj: ScienceNews

Článek Experiment strachu dohnal 11měsíčního chlapce k šílenství. Slavný psycholog ho sprostě využil pro své potřeby se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jeden vězeň, jedna cela

A publikum v Alcatrazu nebylo úplně obyčejné. Inteligence místních vězňů totiž dalece převyšovala průměrné hodnoty ve všech ostatních nápravných zařízeních. Jak tedy vypadal skutečný život v tomto proslulém vězení? Prvním pravidlem bylo: jeden vězeň na jednu celu. Alcatraz má dohromady 336 buněk, plocha každé z nich je 4 metry čtvereční. Uvnitř je palanda, umyvadlo a WC. Věznice měla ještě blok D, kde byly cely o něco větší.

Tam byli umístěni trestanci, kteří neměli povolené vycházky. A pro některé to bylo dokonce dobrodiní. Došlo totiž nejen k minimalizaci komunikace, ale také eliminaci jakéhokoli obtěžování. To znamenalo žádné flirtování a žádné hádky či konflikty. Druhým pravidlem bylo, že každý vězeň měl v Alcatrazu pouze 4 práva. Šlo o právo na oblečení, jídlo, přístřeší a lékařskou péči. Tu poskytovala místní ošetřovna v budově hned vedle věznice.

Za dobré chování mnoho výhod

Nešlo však jen o léčbu zranění, byl tu i zubař a psychiatr. Tvrdou prací a dobrým chováním si mohl vězeň získat právo chodit do knihovny, poslouchat rádio, hrát softball, šachy nebo chodit do kostela. Existovala i možnost korespondenčně studovat na Kalifornské univerzitě. To zahrnovalo na 20 různých kurzů od matematiky přes literaturu až po chov zvířat. Jakoukoli nespokojenost také uhasilo kvalitní jídlo o několika chodech včetně koláče.

Zajímavou strategii představovaly sprchy. Voda v zálivu měla jen asi 12 stupňů Celsia, vězni měli ovšem teplé až horké sprchy. Nebylo tedy možné se otužit, takže kdokoli chtěl uplavat, ve vnější vodě nepřežil. Pro nejzatvrzelejší vězně měl blok D šest cel, nejhorší se také říkalo striptýzová. Šlo o malou místnost pokrytou kovem, kde byla jen díra na odpad a splachování kontrolovala ostraha. Zde byl člověk nahý v chladu a tmě, matrace byla poskytována jen na noc.

Ticho, kontrola, připomínka

Jakmile Alcatraz začal plnit svou funkci, přibylo další zvláštní pravidlo. Vězni museli být v absolutním tichu a neexistovaly jiné zvuky kromě přijímání potravy. Konverzace byla možná jen na dílnách nebo na procházkách po dvoře – v sobotu a neděli odpoledne. Pravidlo ticha bylo zrušeno v roce 1937. Také korespondence byla přísně regulována. Byl povolen jeden dopis týdně a nesměl být delší než 2 stránky, a to jen pokrevným příbuzným.

Vězeň také nedostal originál odpovědi, kancelář dělala kopie, které si mohl vězeň přečíst. A jako vrchol střílela stráž každou noc na cíle. Šlo o figuríny, které byly umístěny podél pracovní cesty. Dokud kanonáda neskončila, nebylo možné usnout. Zasažené terče zůstaly na místech až do rána, takže je vězni jasně viděli. Šlo o další ukázku toho, že snažit se odsud utéct naprosto nemá smysl. Nejslavnějším vězněm Alcatrazu byl Al Capone.

Které další legendární věznice vás napadají?

Zdroj: Science

Článek Proč je legendární věznice Alcatraz považována ze jedno z nejstrašnějších a nejkrutějších vězení na světě? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nechte své obavy vyplout na povrch

Podnikněte tedy výlet do svého podvědomí a zkuste pochopit, čeho se doopravdy bojíte. Jen se podívejte na obrázek a dobře si zapamatujte, který z motivů vás zaujme jako úplně první.

Pokud vidíte motýla

Máte obavu, že vás někdo může zradit. Trpíte problémy s důvěrou v lidi, pravděpodobně z důvodu minulého odmítnutí nebo podobné situace, která vás hodně bolela. Motýl také může symbolizovat traumatický zážitek z vašeho dětství. Případně odmítnutí na pracovišti. Když procházíme těmito typy nepříjemných zkušeností a náš mozek je nedokáže zpracovat, vyvstanou vzpomínky při jakékoli podobné situaci.

Když spatříte jako první jablko

Spatření jablka jako prvního předmětu symbolizuje váš strach ze smrti. Nemusí jít o nijak významné odhalení, protože ta děsí nás všechny. Skutečnost je taková, že se vlastně bojíte ztráty někoho, kdo je vám velmi blízký. Jste milující osoba, které na ostatních záleží, a tento strach nejspíš vychází z traumatizující zkušenosti. Ztratit někoho blízkého v minulosti může zanechat trvající jizvu, která je otisknuta ve vašem podvědomí.

Jestli jste spatřili housenku

Slyšeli jste někdy o fasmofobii? Pokud jste spatřili jako první housenku, můžete mít podvědomou obavu z paranormálních jevů, například spatření duchů. Váš mozek spouští poplach i tehdy, když jen slyšíte slova jako duch, čarodějnice nebo jméno jakékoli jiné nadpřirozené entity. I když váš racionální mozek ví, že to nemůže být pravda, máte pocit pronásledování. A tahle obava pak putuje celou vaší myslí.

Jako první jste viděli nůž

Nože jsou obecně symboly hrozby. Jestli jste ho spatřili jako první, máte nejspíš obavu z toho, že se nakazíte nějakou nevyléčitelnou chorobou. V pozdějším věku se nemocí bojíme všichni, tento strach je ale hluboce zakořeněn ve vašem podvědomí a děsí vás i jen pouhá myšlenka na takovou situaci. Většina lidí, které zaujme jako první nůž, se bojí buď nevyléčitelné nemoci, nebo náhlé smrti bez jakéhokoli důvodu či vysvětlení.

Která obava sídlí ve vašem podvědomí?

Zdroj: Science

Článek Tyto obrázky mají odhalit vaše nejhlubší obavy a strachy. Jste připraveni podívat se do hlubin vlastního nitra? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Společnost hojně navštívila „představení“

Zpráva o této avizované události se mezi lidem velmi rychle rozšířila, všichni o ní mluvili a vstupenky se vyprodaly prakticky okamžitě. Veškerá místa tak byla obsazena, všichni v hledišti čekali na muže v láhvi nebo toho, který se do ní má vejít a nadále zpívat. Jenže postupně bylo jasné, že nikdo nepřijde a jeviště zůstane celou dobu prázdné. Žádná láhev, žádný člověk, žádný zpěv, zkrátka vůbec, vůbec nic. Jen rostoucí hněv a plné hlediště.

Jakmile si toho večera lidé uvědomili, že žádné představení nebude, strhla se tvrdá, destruktivní a zcela pochopitelná vřava. Počínání davu skončilo „jen“ destrukcí, mohlo mít ovšem následky mnohem horší, a to včetně požáru. Na jeviště začaly dopadat hořící sirky, dav rozbíjel židle a vůbec všechno, co se lidem připletlo pod ruce. Když byl vnitřek stánku kultury zcela zdemolován, vynesli lidé trosky ven a na ulici je zapálili.

Marketingová sázka a experiment

Pravda o původu a zrodu celé události vyšla ovšem najevo až po letech. Ukázalo se totiž, že vévoda z Portlandu a hrabě z Chesterfieldu uzavřeli sázku. Podle tvrzení jednoho z dotyčných šlechticů je možné inzerovat naprosto cokoli. A můžete přimět hlupáky, aby za to zaplatili. Druhý oponoval, že tak to nefunguje, protože lidé rychle pochopí, že jde o hloupost a nebudou něčemu takovému věřit. Nebudou tedy ani platit a podniku se nikdo nezúčastní.

Sázka se vyvinula z předchozí diskuse o lidské důvěřivosti. Vévoda z Portlandu tvrdil, že lidem bude jedno, o co půjde, zaplatí za možnost být u něčeho takového. Výsledný inzerát pak zval do Nového divadla na Haymarketu. V textu bylo uvedeno také to, že osoba na jevišti bude provádět několik kejklí, například zahraje tónem jakéhokoli hudebního nástroje na vycházkovou hůl zapůjčenou kýmkoli z publika. Svět chce být zkrátka klamán.

Jakou nepodivnější věc jste na divadle zažili?

Zdroj: ScienceNews

Článek Žert z 18. století, který se vymkl kontrole. Na představení, kde se měl člověk nasoukat do obyčejné láhve, přišly davy lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drahá auta a velké ego za volantem

Ti řidiči, kteří jezdí často na červenou, rádi pořádně šlápnou na pedál a před nimiž ani chodci nebývají v bezpečí, mají obvykle dražší modely vozidel. Autor studie věděl, že dle předchozích výzkumů majitelé dražších značek mnohem častěji ignorovali dopravní předpisy. Tato souvislost se obecně vysvětluje domněnkou, že bohatství má na lidi škodlivý vliv. Primárně tedy na jejich chování v různých situacích, často kritičtějších.

Profesor sociální psychologie na univerzitě v Helsinkách se ale na problematiku podíval z jiného úhlu. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jaký typ lidí si častěji koupí drahé vozidlo bez ohledu na svou finanční situaci. Pak si chtěl ověřit tendenci těchto lidí porušovat dopravní předpisy. Odpovědi účastníků výzkumu analyzoval pomocí modelu o pěti faktorech, který je nejrozšířenějším systémem hodnocení osobnostních testů.

Pětice charakteristik pro každého řidiče

Tyto segmenty zahrnují otevřenost, svědomitost, neurotismus, přívětivost a extroverzi. Majitelé vozidel tak odpovídali nejen na otázky stran vozidla a řidičských návyků či majetku, ale také na dotazy na své osobnostní kvality. Výsledky byly v zásadě jednoznačné. Nesympatičtí, málo laskaví, méně pozorní a zřídka ohleduplní muži touží obecně po luxusním zboží, a to včetně drahých automobilů. Tato kombinace pak vysvětluje chování na silnici.

V případě opačného pohlaví nebyla tato shoda nalezena. Autor k tomu podotýká, že dostatek peněz jednoduše dovoluje nakupovat drahé věci, nevyhnutelně tedy i auta. Tato studie však ukázala, že „kanci“ si drahé vozy kupují častěji. Tito lidé mají silnou tendenci považovat se za lepší než ostatní a potřebují to tím pádem okolí také ukázat. Ne všichni majitelé jsou ovšem drzí omezenci. Majiteli drahých aut jsou také svědomití jedinci obou pohlaví.

Inteligence, úspěch a kvalita

Svědomití muži i ženy si vybírají drahé značky také, ovšem z jiného důvodu. Tito řidiči jsou ambiciózní, organizovaní, inteligentní a úctyhodní lidé. Starají se o své zdraví a odtud už je to jen krůček k potřebě drahého vozu. Na rozdíl od snahy dokazovat ostatním svůj status si vybírají vysoce spolehlivé a kvalitní vozy. Jde totiž o to, že jejich prostředky jim dovolují pořídit si dostatečně kvalitní věc, která vydrží dlouho. Opět včetně automobilu.

Za zmínku stojí skutečnost, že bádání ukázalo souvislost mezi svědomitostí mužů i žen a jejich touhou po kvalitním a spolehlivém voze. Tyto vlastnosti se pak odráží i v jeho ceně. Nekupují tedy auto proto, že je drahé, kupují kvalitní vůz, který je drahý. Souvislost mezi hrubostí, egocentrismem a touhou ukazovat svoje sociální postavení okolí se ovšem systematicky projevila pouze u mužského pohlaví.

Jakou máte nejhorší zkušenost s řidičem na silnici?

Zdroj: Infoniac

Článek Řidiče drahých aut dle studií spojuje jedno: Agrese a sebestřednost. Proč to bývá pravidlem? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Iluze s reálným dopadem na tělo

Jde o stejnou situaci jako v zábavním parku, kde se cítíte zděšeni, ale zároveň víte, že jste v bezpečí. Obecně vzato není sledování hororů nijak škodlivé, aspoň pro ty, kteří jasně odliší iluzi. Winston to popisuje jako „difuzi“ a „rozpletení“. Jde o předpoklad ke sledování hororů. Je ovšem několik věcí, které je potřeba mít na paměti. Horory mají za úkol vyvolat emoce jako napětí, stres, strach a šok, které způsobují vylučování určitých hormonů.

Jde hlavně o kortizol, adrenalin a noradrenalin, všechny z autonomního nervového systému. Na jejich přítomnost tělo reaguje rozšířením zorniček, zvýšením tepu a napětím svalů. Zvýšená hladina adrenalinu pak může negativně ovlivnit spánek. „Dokonce i euforie po hororu není pro tělo uklidněním, ale aktivací. Takže i když si užijete emoční jízdu radosti, napětí a akce, vaše tělo bude mít velké problémy normálně usnout.“

Úzkost bez ohledu na realitu

Lidé trpící úzkostmi budou takovým snímkem ovlivněni ještě více. „Chronická úzkost zvyšuje citlivost na tyto stimuly, takže již vystresovaní lidé budou reagovat ještě hůř.“ Úzkostlivá citlivost je strach z tělesných pocitů. Je spojený s úzkostí, protože tělo si tyto pocity bez ohledu na skutečnost vykládá jako reálné. Jak říká studie, je to vlastně „strach ze strachu“, odpor ke vzruchům a úzkostná reakce na pocity a emoční prožitky.

Právě lidé trpící tímto stavem budou horory prožívat mnohem silněji, a navíc v negativním slova smyslu. To, čeho se běžný člověk jen lekne, u nich může vyvolat vysoké stupně úzkosti až panické záchvaty. Sledování hororů tak může vést k nechtěným negativním prožitkům, takže lidé s touto citlivostí by se jim rozhodně měli vyhnout. Nikdy totiž není dopředu jasné, jak bude který stimul působit, může tak být vyvolána i dlouhodobá úzkost z konkrétní věci.

Pozitivní efekty sledování hord mrtvých

Navzdory obsahu krve a násilí mohou mít ale hororové snímky na diváka i velmi pozitivní efekt. „Obecně se lidé dívají na horory, aby si je užili, a to z mnoha různých důvodů. Pro většinu diváků to tedy může mít pozitivní efekt.“ Jde totiž i o příležitost, jak se s vlastními strachy vyrovnat. Divák vydrží hororovou podívanou s věcmi, kterých se skutečně bojí, a užije si skutečnost, že setkání vydržel bez hrozivé reakce.

Tohle se může projevit i u lidí se specifickými mentálními poruchami. „Trpí-li někdo úzkostnou poruchou nebo OCD, horory mohou poskytnout možnost se s těmito strachy bezpečně setkat. Pacient si tak buduje sebedůvěru, vydrží nepříjemný pocit a vlastně trénuje na reálné setkání,“ vysvětluje Winston. Je ovšem potřeba se v takových případech vždy poradit s lékařem nebo specialistou, zda může takový postup fungovat.

Tipy pro zdravé sledování

Máte-li s horory problémy, ale chcete se dívat, můžete si vše trochu usnadnit. V první řadě si zvolte subžánr, který vás pobaví, ale nevykolejí. Pro někoho to mohou být hory mrtvol, pro jiného zase psychologické hry. Hlavní je vaše osobní pohodlí, nepřistupujte na sledování snímku, protože se na něj chtějí podívat všichni kolem. Pokud nejste v kině, můžete film obvykle zastavit a vrátit se k němu později. Nikde také není psáno, že ho musíte dokoukat.

Stejně tak není povinností absolvovat filmové maratony. Právě míra konzumace je často to, co dělí bezpečné a rizikové sledování. Studie z roku 2017 ukázala, že nárazové sledování, tedy tzv. binge watching, stojí za mnoha poruchami spánku. A nemusí jít ani o horory. Dávejte si přestávky, nechte rozsvíceno a najděte si někoho, kdo vám pomůže cítit se při sledování bezpečněji. Horory jsou určeny pro zábavu, ale přednější je vaše psychická pohoda.

Který horor ve vás zanechal nesmazatelnou stopu a čím?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Hororové filmy jsou stále oblíbeným žánrem. Jde o zdravý koníček, nebo mohou poškodit psychiku? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mezinárodní studie

Tým shromáždil data od 104 365 dospělých účastníků v 63 zemích, aby změřil jejich soucit s druhými a jejich tendenci posuzovat situace z pohledu druhých lidí. Údaje byly získány prostřednictvím online průzkumů. Testy posuzovaly empatii, základní osobnostní rysy, prosociálnost a individualismus či kolektivismus. Tedy zda dotazovaný preferuje volně propojené sociální sítě a individualitu, nebo těsně propojené sociální sítě a vzájemnou závislost s ostatními.

U každého jednotlivce také měřili jeho sebevědomí a pocit pohody. Dobrovolníci byli požádáni, aby seřadili řadu výroků od: „Znepokojuje mě, že jsou někteří lidé méně šťastní než já“ až po „Celkově jsem se sebou spokojený“. Byli dotázáni, jak jsou spokojeni se svým životem a jak často darovali peníze či čas dobročinné organizaci nebo pomohli cizí osobě. Posuzovaly se i osobnostní rysy, jako je příjemnost a svědomitost.

Konečné umístění 

Výsledky ukázaly, že „kolektivistické“ země byly lepší v empatii a empatie u dobrovolníků v každé zemi byla spojena s přívětivostí, svědomitostí, sebeúctou, subjektivním blahobytem a prosociálním chováním. Nejvíce empatickou zemí byl podle výsledků Ekvádor, následovaly Saudská Arábie, Peru, Dánsko, Spojené arabské emiráty, Korea, Spojené státy, Tchaj-wan, Kostarika a Kuvajt. Mezi nejméně empatické země se zařadila Litva, Venezuela, Estonsko, Polsko, Bulharsko, Finsko, Slovensko, Lotyšsko, Česká republika a Rumunsko.

Některé údaje jsou poněkud překvapivé. Koneckonců několik ze zemí, které se dostaly do top 10, jsou známé svou dlouhou historií válčení a agresivity vůči sousedním zemím. Vědci však upozorňují, že studie nerozlišovala mezi tím, jak empatičtí byli lidé ke svým spoluobčanům oproti lidem z jiných zemí. Studie je v tuto chvíli stará více než 6 let a dosud nebyla zopakována, takže je těžké říci, nakolik by pořadí odpovídalo současné situaci. 

Kde by se podle vás nyní nacházela Česká republika?

Zdroj: ThePremierDaily, ScienceAlert, William J. Chopik, Differences in Empathic Concern and Perspective Taking Across 63 Countries, 2016

Článek Seznam nejvíc empatických zemí na světě odhalila mezinárodní studie. Umístění České republiky je trestuhodné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Specifická slepota a nemožnost příjmu

Pacient trpící tímto postižením nebyl schopen vědomě vnímat žádný zrakový podnět. Nemohl se dívat na film nebo si číst knihu. Jeho mozek ovšem přijímal informace skrze ostatní části, které fungovaly normálně. Z výzkumu vyplynulo, že mozek vnímá, pokud se na nás někdo upřeně dívá, ačkoli ho vědomě nevidíme. To vysvětluje právě fenomén pocitu „jsem sledován“, i když naše oči zrovna nesnímají nikoho, kdo by je na nás také upíral.

Další možnost je tzv. interpretační omyl, který se vyskytuje o něco častěji. Dochází k němu v momentě, kdy se otočíte a opravdu vidíte někoho, kdo se na vás zrovna dívá. I když to může vypadat jako potvrzení vašeho původního podezření – tedy že vás pozoroval delší dobu – ten pohled jste vyvolali právě svým otočením. Chybně jste si tak vyložili momentální aktivitu onoho člověka. Reagoval totiž on na vás, nikoli vy na něho.

Malé poplašné signály a lidské chování

Pocit, že jsme sledováni, může vyvstat také z drobných signálů, které zalarmují náš mozek, aniž bychom jim věnovali vědomě pozornost. Může jít o pohyb zachycený koutkem oka, nejasný zvuk někde v okolí nebo cokoli, co nedokážeme přesně zařadit. V kombinaci s lehkou paranoiou a nemožností vidět za sebe vzniká snadno předpoklad, že někdo sleduje náš pohyb a naše stopy. Většinou tomu tak není, ovšem mozek si neúplný obraz rád doplňuje.

Identifikace upřeného pohledu cizího člověka a stejně tak to, že jsme poznáni, je důležitou součástí vzorců lidského chování. Už od počátku sociální evoluce je upřený pohled mocným nástrojem, který přenáší výrazné emoce – lásku, hněv – i informace pro přežití. Od té doby se stále vyvíjel, a proto je na něj náš mozek specializovaný. V divočině totiž přežití záleží často právě na zachycení drobných zvuků a pohybů, takže si to neseme v sobě dodnes.

Vyložili jste si někdy mylně podivné zvuky nebo pohyby? Co za nimi bylo?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč si někdy myslíme a cítíme, že nás někdo sleduje, i když kolem vůbec nikdo není? Co je důvodem tohoto podivného stavu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Barbar Conan inspirující

Arnie na sebevědomého fanouška zareagoval, místo křiku ale zvolil laskavou radu. „Nebudu na tebe tvrdý. A prosím tě, abys nebyl tvrdý ani ty na sebe. Všichni procházíme svými výzvami, všichni zažíváme pády. Někdy je život cvičení. Klíčová věc je, že se zvedneš. Jen o kousek. Vylez z postele a udělej několik sklapovaček nebo se jdi projít. Prostě něco udělej. Jeden krok za druhým, doufám, že ti bude líp a do tělocvičny se vrátíš.“

„Ale netrestej se, protože to jsou jen zbytečná slova, která tě do posilovny nedostanou. A neboj se požádat o pomoc. Hodně štěstí.“ Ali odvětil, že z postele vyskočil, jakmile mu přišlo upozornění na reakci. Arnie ho dokonce další den zkontroloval a ukázalo se, že Ali opravdu do tělocvičny dorazil. Sílu mu dodalo právě Arnoldovo povzbuzení. Ostatní uživatele Redditu byli Arnieho angažovaností okouzleni.

Jako skutečný mentor

„Skutečnost, že jste tohohle člověka zkontroloval, z vás dělá úžasného mentora v očích všech těch, kteří chtějí změnit svět tak, jak jste to dokázal vy,“ zaznělo v jedné z reakcí. „Díky, pane Schwarzeneggere.“ Arnie také později zveřejnil videoodpověď, kde řekl, že je moc rád, že Aliho potěšil a že se mu už vede lépe. Samozřejmě také stylově dodal: „Hasta la vista.“ Tento příklad ukazuje lidskou povahu slavné osobnosti.

Bez ohledu na to, jak jste slavní, každý ocení tu a tam nabídnutou pomocnou ruku. Dokonce i profesor Stephen Hawking měl podobnou radu pro lidi, kteří se ocitli v obdobných nesnázích. Jen si pamatujte, že pomoc tam venku existuje a že když o ni požádáte, někdo se tohoto úkolu chopí. A pokud narazíte zrovna na Mr. Freeze, bude to o to silnější. Doufejme jen, že takových vzkazů bude potřeba co nejméně.

Která rada a od koho vás v životě zachránila? Držíte se jí stále?

Zdroj: IFLScience

Článek Arnold Schwarzenegger psychologem: Jeho reakce na zprávu od fanouška trpícího depresí mu pomohla v životním boji se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chůze a přemýšlení o problémech

Dejte si procházku, ještě než půjdete do postele. Kromě uvolnění těla vám to také pomůže „přejít“ přes denní problémy a připravit se duševně na noc. Užijete si jednoduché večerní ticho a popřemýšlíte si o tom, co vás trápí. Večerní procházka je také dobrým receptem tehdy, pokud máte například kvůli stresu se spánkem problémy. Během chůze vás také napadají lepší řešení problémů, tuto metodu používá i zakladatel Facebooku.

Nejen podle Darrena Hardyho je ideální dělat si večer plány na další den, což vám pomůže udržovat jistý řád. Denní úkoly si totiž často stanovujeme ráno, když spěcháme, tudíž pravidelně zapomínáme na důležité věci. Případně nemáme jasnou představu o tom, kolik toho můžeme reálně zvládnout. Pečlivé plánování v předstihu pomáhá prožít ráno v klidu a držet se cílů, které jste opravdu zvážili. Neplýtváte tak drahocenným časem ani energií.

Větrání pokoje a příprava oblečení či jídla

Lidské tělo obsahuje bílý tuk a ten se velmi často ukazuje tam, kde ho chceme mít nejmíň. Je tu však ještě jeden tuk, hnědý. Hraje roli v našem procesu termoregulace a funguje také jako zdroj energie. Více testů už potvrdilo, že bílý tuk se může změnit na hnědý vlivem chladných teplot, které podporují náš metabolismus. Větrejte navečer a pusťte chladný vzduch dovnitř. Už jen to stačí, aby se váš hnědý tuk pořádně rozjel i během spánku.

Když si večer připravíte svačinu i oblečení na další den, ušetříte si ráno čas, nejistotu, rozhodování, a tím pádem také nervy. Pokud se opravdu radikálně nezmění počasí, zkrátka jen postupně vezmete jednotlivé položky a vyrazíte z domu. Čas získaný večerní přípravou můžete navíc využít například ke cvičení, čtení nebo šálku kávy. Myslete na věci předem, a co můžete zařídit s předstihem, to udělejte.

Sklenka vody nebo třešňového džusu a vlasy

Podle různých výzkumů pomáhají dvě sklenky třešňového džusu prodloužit spánek nejméně o 90 minut každou noc. Červený pigment v třešních totiž snižuje zpracování tryptofanu a tento hormon tak na tělo působí déle. Pokud vám nevyhovují zrovna třešně, dopřejte si během večeře něco mořských řas. Ty obsahují omega-3 mastné kyseliny, které mají stejný efekt, napomáhají tedy delšímu a vydatnějšímu spánku.

Česání vlasů na noc pomáhá zbavit vlákna mrtvých kožních buněk, prachu a také kožního mazu. Právě tato lehká masáž pomocí kartáče pomůže do kořínků dopravit kyslík a výživné složky. Ráno navíc nebudou potřebovat tak výraznou údržbu a vy zase ušetříte trochu času a námahy. Podle stylistů je česání 2–3krát za den zcela dostačující, jinak budou vaše vlasy mastné a křehké. Pravidlo česat je 100krát podle nich také nedává žádný smysl.

To, co si chcete zapamatovat

Čtení je ideální cestou, jak nechat mozek odpočinout ještě před spánkem. K relaxaci vám přitom stačí podle výzkumů jen 6 minut čtení. Pozor, volte papírové knihy, nikoli displej telefonu. Věci zachycené těsně před usnutím si mozek pamatuje mnohem lépe, protože během snění dochází k třídění vjemů a informací. Tato skutečnost je využívána studenty, kteří se učí právě noc před zkouškou. Ale opět, ideální je papírová kniha.

Vyšetřete si během večera několik minut a udělejte si revizi celého dne. Toho, co se vám povedlo, i toho, co byste rádi změnili. Udělejte si také někam poznámky. Tento návyk je velmi užitečný, a pokud nemáte dostatek pozitivních emocí před odchodem na lože, dělejte něco příjemného. Dopřejte si například nerušených 10 minut s kočkou na klíně. Její předení je skutečným balzámem na duši i tělo.

Jaké jsou vaše ranní a večerní rituály? Mění se nějak během dní?

Zdroj: BrightSide

Článek Ne u všeho platí, že ráno je moudřejší večera. Existuje nespočet dobrých důvodů, proč tyto věci neodkládat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nestarají se o známky a hodnocení

Pro dobré studenty jsou známky meritem jejich úspěšnosti. Pokud mají dobré známky, znamená to, že něčeho dosáhli. Nicméně všechny známky jsou subjektivní a neodvíjí se jen od kvality znalostí studenta. Roli hrají také další faktory jako povaha nebo nálada učitele. Špatní žáci si nepotřebují dokazovat svou úspěšnost tímto způsobem. Jdou si za svými cíli, nehledají potvrzení u dalších lidí. Jejich hlavním měřítkem je jejich vlastní spokojenost.

Podobným faktorem je skutečnost, že dobří studenti se vždycky snaží udělat na učitele dobrý dojem. Proto jsou aktivní i tehdy, když je samotné učivo nezajímá. Na druhé straně mizerní studenti se nikoho okouzlit nesnaží. I když učitele a kantory respektují, nedělají věci, které dělat nechtějí. Velmi často zůstávají lidé u těchto modelů školní komunikace i později v pracovních poměrech.

Nedělají všechno jen na vlastní pěst

Hodně vynikajících studentů se drží zásady, že pokud chtějí něco udělat, musí to udělat sami. Jsou totiž navyklí se 100% koncentrovat a sami také všechno kontrolovat. V tu samou chvíli ovšem mizerní studenti využívají ostatní, aby dosáhli toho, co sami chtějí. Tyto vzorce – podobně jako chování k učitelům – přetrvají až do dospělosti a odlišného prostředí. Jedničkáři se tak vyčerpají tím, že se snaží všechno zvládnout, zatímco trojkaři úkoly delegují.

Dalším ohledem je perfekcionismus. Někteří lidé se totiž drží pravidla, že pokud není něco dokonalé, jako by to nebylo vůbec. Jenže takhle žít je neuvěřitelně náročné, protože být 100% úspěšný ve všem prostě není myslitelné. Stráví tak roky nesmyslnou snahou, aniž by dělali to, co je opravdu naplňuje. Trojkaři jsou se svou nedokonalostí naprosto v pohodě, a i když se jim něco nepovede, prostě se poučí a příště to zkusí znovu. Svět se jim nezboří.

Neberou si toho na sebe příliš moc

Trojkaře nejspíš nikdo nedonutí do věcí, které je nezajímají, hlavně věci, které považují za nesmyslné. Místo toho se věnují oborům, které je nějak oslovují. Jedničkáři se naučí i zbytečnou látku, jen aby zůstali právě jedničkáři. Později stráví hodně života v mizerných vztazích a pracích bez pointy, jenom aby vyhověli cizím očekáváním. Trojkaři tráví volný čas tím, co sami chtějí – sportem, četbou, hudbou, tancem nebo hraním si s dětmi.

Psychologové navíc zjišťují, že jedničkáři mají problém s relaxací, protože žijí v neustálém napětí z vlastních povinnosti. Bohužel tento problém si stejně jako další vzorce nesou ze školy i do dospělosti a tudíž práce. Často se pak cítí úzkostně a mají deprese z toho, pokud nesplňují očekávání svého okolí. Odtud je už snadná a krátká cesta k syndromu vyhoření, návštěvám psychoterapie a dalším civilizačním chorobám.

Přijetí jak úspěchů, tak i chyb

Lidé se vždycky těžko vyrovnávají s chybami, jenže i škola je nastavená tak, že chyba je špatná věc. Jedničkáři berou i nejmenší selhání jako obrovský problém, zatímco trojkaři jsou na chybování zvyklí. Špatná známka pro ně není konec světa, jen zakolísání na delší cestě. Ve výsledku se tak i s budoucím stresem vypořádají mnohem lépe. Pochopí, co udělali špatně a snadno zkušenost aplikují na budoucí situace, které je čekají.

Trojkaři se naučili adaptovat na reálné situace, nejen na umělé prostředí, které škola nastavuje. Stejně tak si dovolili žít podle vlastních představ, ne podle plánů, které pro ně vytvořil někdo další. S pozdějšími – a mnohdy vážnějšími – omyly i výzvami se tak naučili vyrovnat mnohem snáze. Škola se jim stala opravdu cvičištěm, a jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Trojkaři tento trénink obvykle využijí mnohem důkladněji.

Jací jste byli studenti a co z návyků z lavic přežilo do dospělosti?

Zdroj: BrightSide

Článek Existuje přísloví, že jedničkáři pracují pro trojkaře. Co všechno vede k tomu, že špatní studenti v životě tak uspějí? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Detektor projevů lži, nikoli lži samotné

Polygraf samozřejmě neumí detektovat přímo lživou výpověď. Jenže lhaní spouští v lidském těle širokou škálu změn a procesů, které se projeví na naší fyziologii. Patří sem zrychlený srdeční puls, pocení, změna rytmu dechu a zvýšený krevní tlak. Moderní detektory sledují asi 50 ukazatelů včetně rozšíření zorniček, které jsou okamžitou reakcí na překvapivou otázku. Většina společností ovšem používá klasické pozorování reakcí uchazeče, nikoli samotný přístroj.

Problémem polygrafu je však falešná detekce, stejně jako možnost ho „obejít“. Projevy, které sleduje, se zaměřují na vědomé lhaní. Jenže osoba může poskytovat falešnou informaci, které přitom sama opravdu věří, takže ke změnám sledovaných znaků nedojde. Nebo je zkrátka vystresovaná a detektor vyhodnotí jako lživé odpovědi i ty, které byly podány ve zmatku. Jde tedy stále jen o indicie, které je třeba vnímat v kontextu celé situace.

Buďte fyzicky připravení

Ideálně v době 24 hodin před podstoupením testu se snažte dostat do maximální fyzické pohody. Dopřejte si dostatek spánku, nepřejídejte se ani nehladovte. Mějte na sobě oblečení, ve kterém je vám dobře, a nevybočujte z normální rutiny. Chodíte ráno běhat? Nevynechávejte. Dáváte si ráno šálek kávy? Dejte si ho i dneska. Stejně tak si obecně dovolte nervozitu, protože je to normální tělesná reakce. Navíc vám může v testu pomoci.

Podle statistik jsou totiž výsledky lidí, kteří jsou nervózní při každé otázce, mnohem přesnější. V rámci kalibrace přístroje budete muset vědomě lhát pomocí tzv. kontrolních otázek. Je snadné je odlišit, protože nedávají žádný smysl. Pokud budete nervózní i během nich, vyhodnotí později polygraf vaše reakce na relevantní otázky jako pravdivé, zvláště pokud na ně budete pravdu odpovídat. Vlastní nervozitu si můžete také zkusit předem.

Detaily a jejich podpůrná role

Snažte se na otázky odpovídat co nejupřímněji. Můžete být například dotázáni, zda jste někdy v životě něco ukradli. Každý jsme ale asi chodili k sousedům na jablka nebo si nechali knížku z knihovny. Lidé mají často tendenci zamlčovat drobné detaily, které nikdo stejně nebere vážně. Otázky jsou formulovány na „ano“ a „ne“ a účastníci se obvykle bojí chytáků. Navíc se s typem otázek budete nejspíš moci seznámit předem kvůli odstranění reakce na novotu.

Neodpovídejte ve spěchu, i když se vám odpověď zdá naprosto jasná. Dejte si načas, klidně 20 vteřin. Otázky se budou opakovat a spěch vás bude zbytečně stresovat, což může opět narušit výsledky. Naslouchejte dotazům až do konce, buďte si jisti, že jim před odpovědí opravdu rozumíte. Pečlivé rozvážení vám také pomůže stanovit, na jaký typ otázky odpovídáte, jestli nepodstatnou, kontrolní nebo relevantní.

Kontrola emocí a pochybné triky

Například otázka „Jak se jmenujete“ je nepodstatná, „Ukradli jste někdy něco?“ je jasně kontrolní a „Zfalšovali jste v předchozí práci dokumenty?“ je relevantní. Existují metody, jak si pomoci, platí ovšem pro lidi, kteří dovedou opravdu perfektně ovládat své emoce. Naučte se uklidnit myšlením na něco pozitivního a příjemného. V momentě, kdy jste donuceni lhát, přesvědčte sami sebe, že na tom nezáleží a vnitřně se uklidněte.

Experty ovšem neoblafnou fyzické triky jako špendlík v noze a podobně. Polygraf navíc umí rozlišit reakci na fyzickou bolest. Pokud budete přistiženi, budete si muset test zopakovat. V některých případech může být test také kontraindikován a reakce ovlivněna stavem člověka. Krom duševní poruchy jde o těhotenství, srdeční choroby, respirační problémy, epilepsii, obecnou bolest a vynucené testování.

Jak se u vás projevuje nervozita? Dokážete ji ovládnout?

Zdroj: BrightSide

Článek Postupy, díky kterým lze projít detektorem lži, aniž by kdokoliv poznal, že člověk lže se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak strávit víkend a hodící se popis

Jak načerpáte sílu po náročném pracovním týdnu? (E) Zavoláte přátelům a zjistíte jejich plány. Ve městě otevřela nová restaurace, v kině hrají komedie a paintballový klubu má velkou slevu. Nebo (I) přepnete svou osobu do kompletního „Nerušit“ módu. To samé uděláte s mobilním telefonem a další elektronikou. Váš víkend je ve znamení osobního klidu a absence čehokoli rušivého, jedinou živou společností bude kočka.

Za (S) je pro vás nejdůležitější to, co se děje teď a tady. Posuzujete hlavně reálné situace a věnujete pozornost především detailům. Nebo (N) jsou pro vás fakta okolního světa nanejvýše nudná a milujete snění? Přehráváte si v hlavě události, které vás v budoucnu čekají? A spoléháte mnohem více na svou intuici ohledně vývoje, než na informace, které se k vám dostávají, ať už jakýmkoli kanálem a z jakéhokoli zdroje?

Konkurenční nabídka a blížící se svatba

Konkurent vašeho momentálního zaměstnavatele se vás snaží přetáhnout. Máte pochybnosti, protože ačkoli je plat mnohem vyšší, váš aktuální kolektiv je vynikající. Navíc vám šéf oddělení bokem řekl, že vás po odchodu vedoucí navrhne na jeho místo. Za (T) si zjistíte všechny informace, zeptáte se firemního personalisty a sepíšete si na papír pro a proti? Nebo (F) se budete řídit instinktem, intuicí a následovat své srdce?

Za dva týdny se koná svatba vašeho blízkého kamaráda, jak probíhají vaše přípravy? Už před měsícem (J) jste najali saxofonistu na školní písně, složili báseň, sesbírali staré fotky páru a nechali si vyžehlit oblek. Taky jste si našli stylistu a jste v plné zbroji. Nebo (P) jsou vám organizované přípravy naprosto cizí, prostě si chcete užít oslavu a svatební proslov dáte spatra? Ty nejlepší věci se přece dějí kouzlem okamžiku.

A jaká je ta typologie?

ESTJ odpovídá manažerovi, který je praktický a konzistentní. Má rád všechno v pořádku a plánování spolu s organizací je pro něj vším. ENTJ je velitel, jehož život je boj a extrémy. Takhle zná sebe i ostatní. ESFJ znamená učitele, který vychází s lidmi a život je jedna velká oslava. Jste starostliví, citliví a vždycky ochotní pomoci, i když tím obětujete vlastní zájmy. ESTP je zkratkou maršála, který spolupracuje i za cenu prohry.

Cílů dosahuje jakýmikoli prostředky i za pomoci síly, rozený bojovník. ENFJ je mentor, komunikativní s mnoho výrazy a gesty. Empatický k emocím, velmi žárlivý a s nedůvěrou ve vztahy. ENTP je kódem vynálezce, generátoru nápadů, který stále baží po něčem novém a snadno se adaptuje. ESFP je politik využívající příležitosti v okolí a často manipulující lidmi. ENFP znamená šampiona, energického a velmi tvořivého.

Další osobnostní vzorce

INFP odpovídá léčiteli, lyrickému snílkovi s vnitřní harmonií a vyrovnanosti. ISFP je znakem skladatele nalézajícího radost v jednoduchých věcech, zvládajícího snadno rutinu. INTP je zkratkou architekta, který k životu nepotřebuje mnoho, hledá jen klidné emoce a pohodlí. INFJ je poradce, který dokonale vycítí liti a jejich vztahy, zachytí náladu a skryté talenty. INTJ inspiruje a má nejbohatší vnitřní život, odkud se berou úžasné nápady.

ISFJ je zkratkou ochránce, který nedokáže vystát faleš a neupřímnost, hlavně ve vztazích. ISTP značí pomocníka, který má technický mozek a velmi rád dělá věci vlastnoručně. Nespěchá do rozhodování, je však velmi puntičkářský. Posledním typem je ISTJ neboli inspektor, který je důvěryhodný, ale nikdy nebere věci tak, jak jsou a veškeré příchozí informace si vždycky ověřuje. Je zaměřen na konečný výsledek.

Která osobnost vám vyšla? Trefil se tento test?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Osobnostní testy už dosáhly obrovské propracovanosti. Tento o vás odhalí mnohé pomocí pouhé čtveřice otázek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pro většinu rodičů neuvěřitelná představa

Muž se zrovna vrátil ze zahraniční konference a jeho první kroky vedly do dětského pokoje. Když potichu otevřel oči, spatřil, jak jeho žena leží vedle dcerky, která měla slzy v očích, v posteli, objímá ji a snaží se ji uklidnit. Muž byl pohledem dojat a okamžik, kdy viděl velmi silné pouto mezi manželkou a dcerou, mu připomněl hrůzy, které zažil na zahraniční cestě. Během své mise v Ugandě navštívil sirotčinec, kde viděl v postýlkách ležet stovky miminek. 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Mike Abrahams (@abrahamsmike)

Co muže v sirotčinci nejvíce překvapilo, bylo ticho. Navzdory nuzným podmínkám ani jedno dítě neplakalo. Slyšet byl jen jejich dech. Když se zeptal zdravotní sestry, jak je možné, že jsou tak potichu, dostalo se mu děsivé odpovědi. „Jakmile se sem děti dostanou, pořád pláčou, ale ten stav trvá jen týden. Za týden všichni utichnou, protože ví, že je nikdo nikdy neutěší.“ Při pohledu na svou dceru a vzpomínce na opuštěné děti dal svému dítěti v duchu slib: “Když budeš potřebovat utěšit nebo budeš ve složité situaci, vždy tu budu pro tebe.”

Pro mnoho dětí děsivá skutečnost 

Nemusíme však chodit do Ugandy. V druhé polovině minulého století se nacházely podobně děsivé sirotčince i v Rumunsku. V té době v zemi vládl Nicolae Ceaușescu, který chtěl dosáhnout vyšší porodnosti a jedním z prostředků, jak toho dosáhnout, byl zákaz potratů. Ženy tak byly nuceny porodit i děti vážně nemocné či postižené a ty potom skončily v budovách pro stovky dětí, kde se jim nikdo nevěnoval. Postaráno bylo pouze o jejich základní životní potřeby. O jakékoliv láskyplné péči nemohla být v drtivé většině případů řeč.

Studie Mary Carlson, provedená v Rumunsku, porovnávala hladinu kortizolu („stresového“ hormonu) ve třech skupinách dětí. Dvě skupiny byly ústavní, jedna měla stále stejnou pečovatelku, u druhé se pečovatelky měnily. Třetí skupinu tvořily děti vyrůstající v rodině. Děti z ústavu měly abnormální hladinu kortizolu, nízkou ráno a nejvyšší v poledne, zároveň mentálně i fyzicky zaostávaly. U skupiny se stálou pečovatelkou se však po 6 až 9 měsících začala hladina kortizolu optimalizovat. Normálně by kortizol měl dosahovat vrcholu ráno.

V jakém prostředí jste vyrůstali vy?

Zdroj: APNews, TheAtlantic

Článek Stovky dětí v jednom sirotčinci a ani jedno nikdy nepláče. Až zjistíte proč, ztuhne vám krev v žilách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč nás tekoucí voda takto dráždí?

Navzdory tomu, že tento trik používají celé generace jak rodičů, tak lékařů, máme hodně daleko k tomu prohlásit, že mu rozumíme. Nejočividnější a i nejpopulárnější teorie pracuje s motivem asociace. Zvuk tekoucí vody dopadající na kov nebo porcelán je zkrátka nadmíru podobný zvuku močení či splachování toalety. A pro valnou většinu z nás je malá potřeba spojená s tímto zvukem – dlouhé roky a několikrát za den. To už je velmi silná asociace.

Celková myšlenka pak je, že stejný zvuk v nás zkrátka reflexivně vyvolá tuto potřebu. Jenže je tu drobný problém. Tento reflex funguje i u lidí, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s námi běžně známým splachovacím záchodem. A těch jsou po celém světě stále miliardy. Ovšem podle potvrzených zpráv to na ně funguje také. Co tedy může stát za obrovskou univerzalitou tohoto spouštěče, přestože dotyční neprošli stejným „výcvikem“ jako my?

Prazákladní pocit klidu, míru a bezpečí

Alternativním výkladem tohoto reflexu je, že zvuk zurčení pramínku v nás probouzí jakýsi základní pocit bezpečí a klidu. Tím pádem uvádí do chodu nervy parasympatické soustavy. Ta má za úkol uklidňovat sympatické nervy, které jsou odpovědné za stav „uteč nebo bojuj“. Tyto dva systémy jsou si navzájem protikladné. Důsledkem aktivace parasympatické soustavy je tak fyziologický stav, který uvolní svaly kontrolující náš měchýř.

Parasympatikus patří do skupiny vegetativních nervů, které nejsme schopni vědomě kontrolovat. Nachází se v hladkém svalstvu zažívací trubice, v průduškách a průdušnici, a také v močopohlavním ústrojí. Tyto nervy vystupují z hlavy a z křížové míchy. Tato nervová síť také zpomaluje srdeční činnost a jejím mediátorem je acetylcholin. Opačný sympatikus srdce zrychluje a jeho hlavními hormony jsou adrenalin a noradrenalin.

Kdo všechno na vás tento trik použil?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Také si najednou potřebujete odskočit, když slyšíte tekoucí vodu? Nejste sami, má to svůj důvod se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vliv barvy na chuť konkrétního pokrmu

Opakované studie prokázaly, že barva jak pokrmů, tak prostírání a nádobí má přímý vliv na to, jak vyhodnocujeme vůni a chuť jídla. Například horká čokoláda nám mnohem více chutná v šálku krémové nebo oranžové barvy. Jahodové želé je zase na světlém talíři chutnější než na tmavém. Právě z toho důvodu mají lidé svoje oblíbené hrnky nebo další nádobí. Jídlo se dá takto ovlivnit mnoha způsoby, čehož využívá gastronomie.

Pro náš čich například platí, že citron na žlutém talíři nám voní silněji. Studené nápoje jsou studenější v šálcích studených barev. A když dostaneme jídlo na růžovém talíři, přijde nám sladší. Ale nejde jen o chuťové klamy – naše pravá ruka nám přijde delší než levačka. A to nejméně o dva centimetry. Má to na svědomí iluze, kdy věci bereme do pravé ruky rychleji. Tato iluze ovšem platí jen pro praváky, leváci si klamu vytvořeného mozkem nevšimnou.

Naše budoucí já je neznámou

Zítra vás čeká důležitý den a měli byste se připravovat. Jenže se jen koukáte na seriály nebo chodíte po místnosti a pijete čaj. Problém je, že když se chcete zamyslet nad tím, jak bude vaše „zítřejší já“ působit, je ten jedinec pro váš mozek neznámá osoba. Proč by se měl zabývat problémy někoho cizího? Tím pádem je naše mysl v klidu, tento budoucí neznámý přece jakoukoli nepříjemnou situaci zvládne, ne? Ze stejného důvodu žijí lidé nezdravě.

Pro mozek jsou stejně tak problematické naprosto zřetelné změny. Je to jeho vnitřní ochrana, díky které nemusí hned zpracovávat všechny informace, které se na něj valí. Vědci tohle ověřili, když pozvali studenty na fiktivní pohovor. Před ním je uvítala osoba, která jim pomohla vyplnit formulář a vysvětlila vše podstatné. Tato osoba se později vyměnila za někoho zcela jiného, čehož si ovšem studenti vůbec nevšimli. Tento pokus dopadl vždy stejně.

Nižší sebevědomí vylepšuje naše okolí

Jednoduchý experiment zahrnoval dobrovolníka a fotky celebrit. Jedna fotka byla skutečná, na druhé vypadala celebrita tlustší, na třetí hubenější. Účastníci měli najít pravou fotku a výsledky se lišily podle toho, jak byl kdo spokojen s vlastním tělem. Osoba spokojená sama se sebou našla skutečnou fotku bez problémů. Pokud však měl člověk s vlastním tělem potíže, volil si jako realitu opak vlastního problému – šlo o jasné zkreslení vnímání.

S tím souvisí také to, že náš mozek vidí naše úspěchy jako záminku pro shovívavost a úlevy. Pokud například hubneme a vidíme výsledky, máme větší tendenci si občas zahřešit, ideálně čokoládou. Dokud výsledky nejsou nijak zdůrazněny, vnímáme je jako neexistující. Z toho vychází psychologická rada, že pokud máte v plánu například právě zhubnout, není radno to nikomu sdělovat. Dotyčný by vás mohl pochválit a váš mozek by pak reagoval menší snahou.

Realita versus naše vlastní fantazie

Lucius Malfoy řekl Harrymu Potterovi, že by se měl naučit rozlišovat mezi sny a realitou. Měl naprostou pravdu, protože náš mozek má na oba stimuly stejnou reakci. Pokud například hrajete na klavír ve skutečnosti nebo si to jen představujete, mozek aktivuje naprosto totožné části. Funguje to i v případě tak hmatatelné věci, jako je jídlo. Když si jasně představíte žvýkání a polykání, budete mít menší pocit hladu, i když ho nepřekonáte celý.

Naše myšlenky a to, jak se cítíme, je totiž jasně propojeno. Chemická reakce v těle proběhne jak z představy, tak z reálné situace. Když se například stresujete neexistujícími hrozbami, zvýší se vám hladina kortizolu v krvi, zažijete tedy určitou míru stresu. Dobrá zpráva je, že to samé platí pro serotonin, tedy hormon štěstí. Představa štěstí nebo bezdůvodný smích vás tak mohou uklidnit úplně stejně, jako kdybyste spokojenost skutečně prožívali.

Máte nějaké cviky, které vás spolehlivě uklidní a potěší?

Zdroj: BrightSide

Článek Mozek nám předkládá velmi odlišnou realitu. Barvy ovlivňují chuť daného jídla, fantazie naše budoucí já se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak spravit rozbité randění

O nalezení způsobu nápravy špatně vedených vztahů se pokusil výzkum na univerzitě v Albertě. Vědci podrobně analyzovali data od skupiny 554 dobrovolníků, studie probíhala od roku 2008. Badatelé rozebrali různé stránky každého vztahu jako celkovou spokojenost či otevřenost k partnerovi, a to ve 4 různých obdobích vztahu. Konkrétně rok před koncem jednoho vztahu, pak poslední rok tohoto vztahu, první rok nového vztahu a také rok poté. Jaké jsou výsledky jejich bádání?

Celková dynamika vztahu je velmi podobná. Když totiž začneme nový vztah, je všechno naprosto úžasné (lze se také setkat s pojmem sexuální fascinace). Je to tzv. líbánková část, kdy se snažíme protějšek nezahrnovat do každodenních povinností, jako jsou třeba domácí práce. Ovšem tato zářivá fáze musí neodvratně skončit. A když ten moment nastane, vracíme se obvykle do stejných rutin jako ve všech předchozích vztazích, které jsme kdy měli.

Odchod ze vztahu při vychladnutí

Tehdy se obvykle posouváme k dalšímu vztahu, protože romantika najednou vymizela a celé to krásné zhořklo. Stinnou stránkou je, že se zkrátka nepoučíme z vlastních chyb. A jakmile nabereme z předchozích vztahů negativní emoce, neseme si je do veškerých následujících vztahů – je to jako choroba. Protože naše osobnost a naše osobní problémy ovlivňují dlouhodobý úspěch každého nového vztahu, který začneme. Další rozchody nepřinesou ideální protějšek.

Pozitivní skutečností je, že nám nikde není osudem pevně určeno trpět. Naše vztahy začínají a probíhají obdobně kvůli našim vnitřním nastavením a návykům. Například – což potvrdila další studie – pokud jsme hodně neurotičtí, má to výrazně negativní dopad. Proto nedoufejme, že se naše vztahy změní, pokud nezačneme kultivovat a měnit naše vlastní osobnosti. Chovat se stále stejně a doufat v jiný výsledek je totiž jeden ze znaků šílenství.

Jak začít se změnou v přístupu?

V první řadě je potřeba si ujasnit, zda jsou naše očekávání ohledně vztahu realistická. Zaplaveni endorfiny velmi rádi podléháme fantaziím. Jenže není například v lidských silách být neustále v dobré náladě. Když přijde na problémy, je třeba přijmout odpovědnost za svou část – zapomeňme na výmluvu „to není můj problém“. V každém vztahu existují dvě pravdy, protože dialog je o dvou stranách a vztah o dvou lidech. Svéprávných lidech.

Pokud se vyskytnou strachy a obavy, je třeba se dopátrat jejich kořenů, které napoví, proč reagujeme, jak reagujeme. Nakonec třeba zjistíme, že problémy nejsou vůbec o partnerovi, ale souvisí s něčím z naší minulosti. Pak je na tom potřeba zapracovat a navštívit například psychologa. Hlavní věc je nebát se komunikovat. Skrývání emocí, potlačování pocitů a názorové souboje jsou velmi spolehlivou cestou jak ke konci vztahu, tak k vlastním emočním jizvám.

Jaké partnerské problémy jsou podle vás nejčastější?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč váš nový vztah patrně skončí jako ten předchozí? Hru můžete změnit a rozbité randění spravit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Regulace teploty a rutina

Jsme teplokrevní živočichové, takže naše tělo si samo reguluje svoji vnitřní teplotu, proto se v horku potíme a v zimě třeseme. Jenže během hlubokého spánku mozek tento termostat vypíná, a my tudíž potřebujeme vnější ochranu. Přikrývka jednoduše izoluje naše tělo od okolí a dovoluje nám se zahřát a v tomto teple se udržet. K ochlazení organismu totiž nedojde hned, tato prodleva dovoluje si prostor vyhřát vlastním teplem, které pak přikrývka udrží na místě.

Zvyk použít na noc přikrývku zřejmě pochází už z pravěku, tudíž se stal velmi pevnou rutinou. Nejde o ochranu před divokými zvířaty (většinou), ale přikrývku na spaní používáme od dětských let a jde jednoduše o stejně pevný návyk, jako když při jídle skoro vždycky používáme příbor. Jde i o psychologický faktor, protože když si vlezeme do postele a přikryjeme se až k hlavě dekou, je to pro mozek spolehlivý signál, že se chystáme k odpočinku.

Stres, úzkost a ochrana

Jakmile pociťujeme stres nebo jakoukoli formu úzkosti, snaha usnout je obvykle zcela marná. Existuje však hormon serotonin spojený s příjemnými pocity, který hraje podstatnou roli také při našem usínání. Když se přikryjeme a jsme v teple, funguje to i na naši psychiku – začne se vyplavovat právě serotonin a mnohem snadněji odejdou všechny nepříjemné myšlenky. Díky přikrývce a rutině s ní spojené tak snadněji usneme a odpoutáme se od stresujících pocitů a úzkosti.

Přikrývka totiž vytváří bezpečné mikroklima, kde jsme jen my sami ve velmi příjemné teplotě. Naše kůže se tudíž ohřívá a všechen chlad je ponechán venku, prostě na nás nemůže. V takových podmínkách se mozek uklidní a uvolní. Deka tak rozpouští onen základní strach, který jsme měli jako děti – strach ze tmy. A právě úplné přikrytí nás od tohoto nebezpečí zcela izolovalo a cítili jsme se ochráněni. Ten pocit nám zůstává do dospělosti.

Máte nějaké zajímavé rituály spojené právě s přikrývkou?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč člověk nedokáže spát bez přikrývky? Důvodů je mnoho, od psychologických přes zvykové až po naprosto praktické se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědecká chiromantie

Po změření prstů vydělte délku ukazováku délkou prsteníku, abyste získali „prstový kvocient“ neboli Fq. Tento údaj může napovědět něco o vaší osobnosti, stejně jako o budoucím riziku některých nemocí. Během těhotenství ženy, která očekává chlapečka, dochází v druhém trimestru k návalu testosteronu. Ten má vliv na budoucí zdraví i chování jednotlivce. Jedním ze znaků tohoto hormonálního proudu je prsteník znatelně delší než právě ukazovák.  

Výzkum dosud nepokročil do stadia, kdy by se z délky prstu dala určit jakákoli diagnóza. Více důkazů ale nahrává tomu, že tato prenatální nerovnováha může ovlivnit celý lidský život. Jedná se hlavně o riziko některých chorob, stejně jako psychologii toho, jak rychle se dotyčný například v konfliktu přestane ovládat. Dále pokračuje výzkum, kde všude hraje hormonální nerovnováha roli a jakou úlohu má vlastně okolní prostředí během těhotenství.

O čem vypovídá délka prstu

Čím kratší ukazovák, tím ostřejší jazyk – to platí pro muže i pro ženy. Nižší Fq může znamenat vyšší sklony k verbálním soubojům. Vyšší dávka testosteronu může vést k větší průbojnosti – a tedy větším úspěchům – ve sportu, stejně jako k vyšší psychické odolnosti. Jedna taková studie srovnávala atlety obou pohlaví na univerzitách. Došla ke zjištění, že měli obecně kratší ukazovák než ostatní studenti. Více mužský poměr u žen predikuje lepší prostorovou orientaci.

Muži s kratším ukazovákem mají větší tendenci se hádat, u žen hrozí silnější agresivní reakce, pokud jsou nějak provokovány. Muži s delším prsteníkem pak volí v životě častěji riskování. Velmi dlouhý prsteník se objevuje například u finančních makléřů, toto chování se nejspíš projevuje jen u mužů. Krátký ukazovák může naznačovat riziko artrózy kloubů. U mužů souvisí krátký prsteník a dlouhý ukazovák s nižším rizikem rakoviny prostaty. Tak co říkají poměry o vás?

Zdroj: DiscoverMagazine

Článek Délka prstů je odrazem vašeho duševního i fyzického stavu. Co vše prozrazují ruce o vašem těle? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Test osobnosti s kostkou

V tomto testu je velmi důležité, abyste velmi přesně popsali první věc, která vás napadne při každé z otázek. Klidně si své odpovědi zapište, abyste později měli snadnější práci. Zároveň vás to nebude svádět odpovědi měnit nebo upravovat. Máte připravenou tužku a papír? Tak co nejupřímněji proveďte následující kroky. Nejdřív si představte pole, jeho velikost, co je na něm a kolem něj. Pak kostku – z čeho je, jak je veliká, jakou má barvu a kde na poli se nachází.

Jaký má povrch? Je průhledná, nebo ne? A co je uvnitř? Poté si v duchu doplňte žebřík. Jak je dlouhý a kde je, jak daleko je od kostky? Představte si koně. Jakou má barvu, co dělá a jak je daleko od kostky? Představte si květiny. Kde na poli jsou a kolik jich je? Jaké je na poli počasí? Slunečno, bouře, mlha? Představte si bouřku. Je přímo tam, nebo jen někde na obzoru? Silná, slabá? Tohle všechno si zapište pečlivě a podrobně, než se přesunete k výkladu.

Váš život, ego, přátelé a partneři

Pole je vaše mysl, velikost ukazuje znalosti, jeho kondice to, jak působíte navenek. Čím sušší, tím pesimističtější. Kostka jste vy, její velikost odpovídá vašemu egu. Povrch ukazuje vaši pozorovatelnou osobnost, tedy to, co ukazujete svému okolí. Struktura povrchu je vaše povaha a projevy směrem k ostatním – čím drsnější povrch, tím tvrdší jednání. Pokud je průhledná, necháváte ostatní snadno nahlédnout do svého nitra. Pokud ne, dostane se k vám opravdu málokdo.

Délka žebříku vypovídá o vašich ambicích – čím je delší, tím jsou větší. A čím blíž je kostce, tím více energie vkládáte do jejich naplnění. Kůň je symbol vašeho ideálního partnera, jeho činnost vypovídá o vašem vztahu a blízkosti. Barva zase prozrazuje jeho vlastní osobnost. Počasí na poli ukazuje, jak moc je váš život problematický. Takže pokud svítí slunce, jste bezstarostní optimisté. Čím víc máte ve svém obraze bouřky, tím větší problémy to znamená.

Zdroj: OwlCation

Článek Vyzkoušejte zábavný japonský test osobnosti. Pouhé 4 odpovědi odhalí, jací ve skrytu duše opravdu jste se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Štěstí průměrného Brita

V roce 2020 byl proveden výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaká výše příjmu zajistí průměrnému Britovi spokojený život. Odpověď je 33 864 liber nebo více, tedy něco málo přes 1 milion korun. Jenže kouzlo je také v tom „nebo více“, jak ukázala pozdější studie z univerzity v Pensylvánii. Čím víc peněz můžeme použít, tím jsme spokojenější. Nejde přitom o čistou aplikaci filosofie „chamtivost je dobrá“ neboli „greed is good“.

Peníze totiž vnímáme v kontextu obecného stavu světa a nerovnosti bohatství, kterou aktuálně zažíváme. Bohatší lidé bývají zdravější a lepší zdraví má logický dopad na celkovou spokojenost. Také si mohou dovolit více volného času pro své zájmy, záliby a zážitky, než aby kupovali spoustu nepotřebných věcí. Štěstí pochází z našich vztahů a pracovní spokojenosti. A dostatek peněz nám v těchto kategoriích dává jednoduše více možností.

Srovnávání s okolím

Celkovou spokojenost v životě také ovlivňuje srovnávání s ostatními. Pokud jsme dlouhodobě na stejné úrovni jako naše okolí, máme pocit souladu, a tedy spokojenosti. Když se s okolím v tomto rozcházíme, jsme rozhození. Jde o „relativní deprivaci“, která se liší od absolutní chudoby. Jedná se vlastně o stále stejný model zapadnutí do okolí. Je to obdobná situace, jako být jediní ve třídě s brýlemi. Jasná odlišnost nás činí nespokojenými.

Tato zákonitost vysvětluje stagnaci průměrné spokojenosti i při prudkém nárůstu světového příjmu. Celkový příkon totiž lokální rozdíl neposunul. Děti bohatých rodičů mají navíc vyšší riziko výskytu depresí, úzkostí nebo poruch příjmu potravy. Stejně tak jsou náchylnější k drogovým závislostem. Dalším okřídleným rčením je, že „peníze kazí charakter“. Není to ale pravda, peníze charakter pouze odhalují a dávají jeho držiteli více možností, jak ho projevit.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Přináší peníze člověku štěstí? Vědci přišli s revoluční teorií. Vyhrát ve sportce už nemusí být tak lákavé se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nesnažte se vždycky vyhrát

Okouzlující lidé se nesnaží vyhrát za každou cenu. Odmítnutí berou jako nevyhnutelnou součást procesu komunikace. Současně se snaží dát ve vztazích více, než přijímají. Nemají také problém uznat vlastní chyby či neúspěchy. Stejně tak jsou otevření ve svých slabostech. Základem je zkrátka jejich vyrovnanost se sebou samými. Svoje emoce jasně projevují a upřímně přiznají, když něco neumí. Obvykle následuje věta: „Můžeš mě to naučit?“

V jejich komunikaci s okolím nejspíš nenajdete stopu po falši. Oni se totiž s dalšími lidmi setkávají upřímně rádi a dávají to najevo. Usmívají se, drží oční kontakt, kroutí hlavou nebo přikyvují. Jenže to nejsou jen prázdná gesta – oni se opravdu soustředí na to, co říkáte. Oblíbenost ve společnosti je založena na skutečné komunikaci, nejen obvyklé iluzi. Podstatným prvkem je v ní také pátrání po shodách a porozumění, ne pouze po záminkách ke sporu.

Hledání společného základu

V dnešní moderní digitální době se upevnil zvyk hledat všude to, s čím se dá nesouhlasit. Jenže lidé s osobností pátrají naopak po shodě, po společných základech, a to s každým. Tohle porozumění doplňují doteky, protože ty kompletují vyjádření emocí. Soucit se dá vyjádřit slovem, jenže objetí navíc ukazuje skutečný zájem. Pokud chtějí někomu pogratulovat, potřesou srdečně rukou nebo poplácají po rameni – obojí podle situace.

Jak už bylo řečeno, jejich hlavní zbraní je vyrovnanost se sebou samými a absence předstírání. Díky tomu jim nevadí, když občas vypadají hloupě. To je opět nevyhnutelná součást lidské nedokonalosti, kterou přijali. Třetí podstatnou složkou je umění kladení správných otázek ve spojení s tím, že si pamatují jména. Lidé s tímto nastavením se totiž skutečně zajímají o to, co si druzí myslí, a to z nich dělá vítané společníky.

Zdroj: BrightSide

Článek Ověřené psychologické triky, díky kterým se stanete tou nejoblíbenější osobou na světě. Poblázněte lidi během pár sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Argumenty, osoba a emoce

Během každé hádky je velmi lákavé začít se trefovat do druhé strany místo zabývat se samotným problémem. Říká se tomu útok „ad hominem“, tedy „na člověka“ a jde o jeden z mnoha argumentačních faulů. Dává nám sice pocit, že máme navrch, jenže je to jen iluze. Problém není člověk proti vám, ale konkrétní věc, kterou provedl. Soustřeďte se na problém a na to, jak ho lze vyřešit.

Emoce jsou nevyhnutelnou součástí konfliktů a je potřeba je proto brát na zřetel. Vyjádřete přesně své pocity a berte v úvahu ty u protějšku. V emočním výkyvu, jaký hádky způsobují a eskalují, je velmi snadné vidět ve druhých to nejhorší a podezřívat je z toho nejhoršího. Jenže to jsou jen naše domněnky. Chování druhé strany může mít mnoho příčin a bez konkrétních důkazů a projevů není na místě hned skákat k nepodloženým závěrům.

Problematika pozice

Nejspíš neexistuje okolnost, která by vám dávala podsouvat druhému, co je pro něj dobré. O tom si rozhoduje on sám, vy mu můžete jen předložit vaše argumenty pro a proti. Stavění se do role arbitra je jen cesta k dalším konfliktům. Známkou zralosti je také schopnost uznat svoje chyby, nikoli hledání někoho nebo něčeho, za co se dá schovat. Jakýkoli problém má obvykle nějaké řešení. Právě na to se potřebujte soustředit, nikoli na to, kdo a jak za to může.

Díky různým pohledům na situaci a různým osobním zkušenostem máte – stejně jako ostatní – sklon si věci vykládat po svém. Stejně tak nejspíš vytáhnete na světlo něco z minulosti. Pokud vás ale něco rozčiluje, vyřešte to hned a v budoucnu už stejný problém nevytahujte. Vztahy jsou jako váhy, potřebují dvě misky. Ve vztahu nejste protihráči, jste dva lidi, kteří se mají doplňovat a navzájem obohacovat. Konflikty vám jen odsávají energii.

Zdroj: BrightSide

Článek Geniální způsob, jak utnout hádku během pár sekund. Ovládněte tento psychologický trik a vyhněte se nepříjemných situacím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prosté chrápání a osamělost

Tzv. apnea je situace, kdy dýchání během spánku není tak snadné a hladké, jak by mělo být. Důsledkem toho je neustálé přerušování spánkového režimu, které logicky vede k absenci skutečného odpočinku. Zvyk objímání polštáře má v takovém případě fyziologický dopad, protože podporuje celé tělo a dovoluje skutečné proběhnutí spánkové cyklu. Zjednodušeně řečeno polštář vrací chybnou polohu těla zpátky do správného nastavení.

Druhá příčina už leží v psychice člověka, který nechce být sám a polštář simuluje těsný kontakt s dalším člověkem. Ne každý je samozřejmě tzv. cuddly sleeper, tedy potřebuje ke spánku kontakt s další osobou, ale i zaryté samotáře může samota otrávit. V takovém případě se prostě člověk potřebuje k něčemu upnout, i kdyby byl jen kousek naplněné textilie. Placebo je ostatně prokazatelné účinné.

Hodnota silného spojení nebo úzkost

Uspokojení díky objímání polštáře o člověku říká, že si cení silného emočního spojení s někým dalším. Takoví lidé hledají hluboké vztahy, protože jen ty je citově a osobně naplní, hlavně v rodině. Bývají to také velmi nápomocné osoby, pro které je péče o druhé silnou životní stránkou. Návyk na objímání je ostatně oboustranný a malé děti se takto běžně chovají k rodičům. A děti si v důsledku takového přístupu mohou tento návyk zachovat do dospělosti.

Objetí něčeho nebo sebe sama je také způsobem vyrovnání se se stavy úzkosti. V takových případech se postel stává obvykle jednou z bezpečných zón, kde se z těchto stavů dá dostat. Člověk trpící úzkostí buď objímá polštář, nebo deku, případně se sám obejme rukama kolem ramen a sám sebe stáhne do klubíčka. Takto těsný kontakt se sebou samým je náhražkou kontaktu s blízkou osobou, u které by bylo možné hledat oporu.

Zdroj: BrightSide

Článek Proč potřebujeme při usínání něco objímat? Bez plyšového medvídka, polštáře, deky, či partnera to zkrátka nejde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spouštěč reakce těla

Jednou z teorií je, že klení funguje pro naše tělo jako spínač pro vypouštění konkrétních hormonů. Nadávky zvyšují tepovou frekvenci, víc se potíme a organismus se přepíná do tzv. módu pro přežití. Další teorie pracuje s tím, že náš mozek zpracovává sprostá slova naprosto jedinečným způsobem. Například lidé, kteří mají v důsledku poškozeného mozku ovlivněnou řeč (tzv. afázie), si někdy zachovali právě schopnost nadávat.

Efekt nadávání je vidět i ve sportu, ve rvačce nebo jiných extrémech, kdy je tělo v mimořádném zatížení. Podobně jako počítač může dočasně zvýšit svou výkonnost a víc se pak zahřeje, člověk pomocí klení dočasně posiluje svůj organismus a výkon. Vyvineme pak větší sílu, víc vydržíme, cítíme méně bolesti. Jenže je potřeba tohle dočasné nabuzení používat střídmě, protože všechno přichází se stinnou stránkou.

Inflace častého nadávání

Klíčem k udržení této schopnosti nadávek je to, že zůstanou pro tělo něčím mimořádným. Je to vlastně stejné jako s každým mimořádným vjemem, který naše tělo přijme. Pokud se občas dostaneme na rockový koncert, hlasitá hudba nás naprosto ohluší. Pokud bychom na něj jezdili každý týden, naše uši za chvíli otupí a budeme mít tendenci chodit stále blíž. Naše uši nám za to příliš vděčné nebudou.

Pro klení platí úplně stejná možnost inflace efektu a přesycení. Pokud budeme klít každý den při jakékoli činnosti v domnění, že budeme silnější, efekt brzy pomine. Náš mozek totiž vezme klení jako přirozenou součást našeho života a adaptuje se na něj. Pak můžeme říkat už naprosto cokoli a neposuneme se nikam. Jediné, co zůstane, budou prázdné vulgarismy a nejspíš pošramocená společenská pověst.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Proč cítíte takovou úlevu, když klejete a nadáváte? Psychologové mají jednoduché vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Osobní, ale zcela obecné

K tomuto efektu dochází v momentě, kdy slyšíme naprosto obecnou informaci, ale máme tendenci vztahovat ji na sebe. Tohoto efektu velmi využívají horoskopy, vykladači karet a další osoby, vyskytuje se také v online testech osobností. Dalším projevem je tzv. iluze průhlednosti. Cítíme například hněv nebo jiné silné emoce a máme sklon si myslet, že to musí každý poznat. Třeba úzkostní lidé si během veřejného projevu myslí, že jejich nervozitu vidí všichni.

Realita je ovšem taková, že naše vnitřní pochody nikdo nepostřehne. Velmi zrádným fenoménem je „freudovské přeřeknutí“. Stalo se vám někdy, že jste chtěli říct něco naprosto normálního, ale do proslovu se vám přimotalo něco, co jste vůbec nechtěli vyslovit? Ideálně něco spojeného se sexem? Tyto myšlenky máme v podvědomí všichni, jenže občas podvědomí pronikne do skutečného projevu. Pak se to často projeví během řeči nebo psaní.

Heuristika dostupnosti

Náš mozek si rád věci usnadňuje a toto je jedna z myšlenkových zkratek. Vyskytuje se hlavně tehdy, když zkoumáme nějakou skutečnost, událost nebo jev, a ovlivňuje naše rozhodování. Dáváme totiž přednost informacím, které si dobře vybavujeme, a tudíž k nim máme silnější vztah. Například módní věci vídáme častěji, takže v nich můžeme nalézt zalíbení bez ohledu na reálnou výhodnost. Tento proces přitom ohrožuje skutečné racionální rozhodování.

Velmi vyčerpávajícím jevem je tzv. zbytková pozornost. Máte někdy pocit, že váš mozek „mele“ z posledního už během dne, i když jste toho ještě moc neudělali? Problém je, pokud když věci reálně nedokončíme, má náš mozek tendenci se k nim neustále vracet. To ho nutí do neustálého multitaskingu, který ho vyčerpává. Pokud máte na den naplánovány nějaké úkoly, zpracujte je postupně a skutečně je dokončete. Pak si mozek oddychne.

Zdroj: BrightSide

Článek Nejpodivnější triky, kterými si s námi náš mozek hraje, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Čím se vás snaží obalamutit? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Za křikem jsou hluboké důvody

Jenže proč na sebe vlastně navzájem křičíme? Pokud na vás někdo křičí, bez ohledu na to, o co se jedná, je za tím poměrně hluboký mechanismus. V tomto ohledu existuje spousta dohadů a „zaručených pravd“. Jako že dotyčný chce dodat svému projevu váhu nebo že „kdo má pravdu, nezvyšuje hlas“. Případně takový projev považujeme za znamení osobní nevyzrálosti, které odhaluje absenci skutečné argumentace.

Podle více studií je ale pravda ta, že osoba, která křičí, byla sama v minulosti mnohokrát na druhé straně tohoto projevu. Slovní týrání je zpravidla velmi traumatickou záležitostí, kterou si s sebou neseme dlouhodobě. A následně – aniž bychom chtěli – se dopouštíme bezmyšlenkovitě jednání zcela totožného. Ostatně šikanující agresoři se často rekrutují z lidí, kteří přesně takovou situaci zažili sami.

Absence znalosti komunikace

Pokud na vás někdo křičí, zkrátka to znamená, že se nikdy nenaučil pořádně komunikovat. Stejně tak se nenaučil kontrolovat vlastní emoce a pocity a jednat konstruktivně. To sice svádí k předpokladu o nevyzrálosti, ale taková představa je klamná. Dotyčnému se zkrátka nedostalo potřebného vedení od jeho okolí a způsob, jakým jedná, jen ukazuje, jak bylo jednáno s ním. Vlastně stále ukazuje to, co potřebuje ve svém přístupu dohnat.

Křik je také známkou frustrace a pocitu bezmoci, bohužel máme ve zvyku odpovídat zpravidla stejnou notou. Je potřeba mít na paměti, že nejde o zlý úmysl, druhá strana je v zásadě v pro ni bezvýchodné situaci. Problém samozřejmě je, že nastavování hranic je s takovým člověkem obtížné a naučit se správně komunikovat je dlouhodobý proces. Pokud rozumná komunikace nezabírá, zkrátka takovou „konverzaci“ opusťte.

Zdroj: YourTango

Článek Proč při hádce na druhého řvete? Důvod zvyšování hlasu je tak prostý, že mu nebudete moc uvěřit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Máte zájem o tuhle super nabídku?

Hlavním cílem reklamy je ovlivnění chování jedince směrem k naplnění zájmu prodejce. Ideálním výsledkem je tedy přesvědčit zákazníka ke koupi produktu. Významnou složkou je dnes tzv. neuromarketing. To je disciplína zkoumající funkce mozku, které pak napojuje právě na prodejní strategie. Samotná psychologie má za cíl popsat chování člověka a najít v něm zákonitosti. To vede k možnosti jeho předvídání, schopnosti odstranit problémy a zvýšit tak duševní zdraví.

Možnosti ovlivnit lidské chování se nevyhnutelně chopili marketingoví experti a využívají tyto poznatky k tomu, aby spojili vhodné zboží se správným zákazníkem. Základem je prostá funkce řešení problému – zákazník má problém, který konkrétní výrobek nebo služba může vyřešit. Faktem ovšem je, že lidé dovedou reklamě velmi sofistikovaně nadbíhat a následně si svoje rozhodnutí obhájit. Není tedy úplně pravda, že by marketing byl bezohledný a zákazník oběť.

Potřeba vypadat dobře před zbytkem světa

Jedním z nejsilnějších faktorů je totiž u člověka potřeba vypadat dobře před ostatními – přáteli, rodinou, kolegy z práce. Tohle je hodně patrné v momentě, kdy přichází nějaký trend, který se ujme napříč populací. V reklamě se tomu říká efekt skupiny, který v zásadě říká, že „když to dělají nebo mají ostatní, já musím taky“. Je přitom zcela lhostejno, zda má člověk k aktivitě nebo výrobku nějaký vztah či ho reálně potřebuje.

Dalšími klíčovými postupy jsou nedostatek, vyvolenost a omezená nabídka. Zboží, které je stále dostupné v plném množství a za stejnou cenu, není nijak zajímavé. Pokud však máte šanci získat něco se slevou, ale tato možnost končí za několik hodin, okamžitě zpozorníte. Jakékoli omezení nebo forma nedostupnosti zvyšuje váš zájem, i když jste až doteď o výrobku vůbec neuvažovali.

Zdroj: Manipulative Marketing

Článek Reklamy s vámi manipulují, ať chcete, nebo ne. Jak se před nimi účinně chránit a mít nad nimi nadvládu? Řekněte Alzákovi ne se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

• Přátelství, která jste si utvořili ve věku 16 až 28 let, budou pravděpodobně dlouhodobá a silnější než všechna ostatní.
• Obecně dávají ženy přednost těm mužům, kteří mají hluboký a chraplavý hlas. Působí totiž více sebevědomě a méně agresivně.
• Lidé, kteří vám umí nejlépe poradit, mají většinou sami velké problémy.
• Čím chytřejší člověk je, tím rychleji přemýšlí, to pak vede k horšímu rukopisu. Často se o tom můžete přesvědčit, když vám doktor předepisuje recept.
• Emoce neovlivňují to, jak lidé komunikují. Ve skutečnosti to je přesně naopak – způsob, jakým komunikujete, má velký vliv na vaši náladu.
• Nejlepší je jít na první rande do restaurace a pozorovat, jak se druhá osoba chová k personálu. Hodně to vypovídá o jejím charakteru.

• Lidé, které často trápí silné pocity viny, dokážou lépe rozumět pocitům a myšlenkám ostatních.
• Muži nejsou zábavnější než ženy. Jen mají větší odvahu dělat vtipy, které kolikrát ani nemusejí být vtipné pro jejich okolí.
• Stydliví lidé vám toho o sobě moc neřeknou, ale umějí to udělat tak, že máte pocit, jako byste je moc dobře znali.
• Ženy mají na těle dvakrát tolik receptorů bolesti, zároveň ovšem vůči ní mají mnohem vyšší toleranci než muži. Celkem paradox, že?
• Pokud se potřebujete uvolnit a zrelaxovat, poslechněte si vysokofrekvenční hudbu. Ta by vám také měla přivodit pocity štěstí.
• Chcete spát, ale nemůžete zastavit proud vašich myšlenek? Vstaňte a zapište si je, uklidní vás to a usnete během chvilky.

• Textové zprávy přející dobré ráno a dobrou noc aktivují tu část mozku, která je zodpovědná za pocity štěstí.
• Překonávání vašich strachů a obav vás udělá dlouhodobě šťastnějšími. Takže hurá na skok s padákem!
• Průměrná doba, kterou žena dokáže udržet tajemství, je okolo 47 hodin a 15 minut.
• Lidé, kteří se snaží všechny okolo sebe udržet v pozitivní náladě, se často cítí ve výsledku nejosamělejší.
• Čím šťastnější jste, tím méně spánku vaše tělo vyžaduje.
• Jakmile držíte za ruku osobu, kterou milujete, začnete bolest pociťovat méně ostře a nemáte potřebu si dělat starosti.

• Inteligentní lidé mívají méně přátel než ti „průměrní“. Čím chytřejší člověk je, tím více si vybírá, koho bude mít ve svém okolí.
• Sňatek s nejlepším kamarádem/kamarádkou snižuje riziko rozvodu až o celých 70 % a většinou takové manželství vydrží celý život.
• Ženy, které mají převážně mužské přátele, mívají častěji dobrou náladu.
• Lidé, kteří mluví více jazyky, mohou podvědomě měnit osobnost, jakmile mění svou řeč.
• Být dlouhodobě sám je pro vaše zdraví stejně špatné jako vykouřit 15 cigaret denně.
• Cestování posiluje zdraví mozku a také snižuje riziko infarktu a deprese.
• Jakmile lidé mluví o věcech, které je doopravdy zajímají, vypadají více atraktivně.
• Když spolu mluví dva lidé a jeden z nich mírně natočí nohy směrem ven či s jednou opakovaně tímto směrem cukne, je to silné vyjádření jeho nesouhlasu a znak toho, že chce odejít.

Zdroj: Brightside

Článek Promlčená psychologická fakta, jak se stát přeborníky v komunikaci. Dostaňte z lidí informace, které by vám za normálních okolností nikdy neřekli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od kamer po špičku nosu

Asi nejznámějším příkladem termografie jsou termokamery, které měří například tepelnou ztrátu v budovách. Tento obor vznikl v Americe během druhé světové války, když bylo záhodno najít protivníka během noci a vznikly přístroje pro noční vidění. Vědci z Granady aktuálně zkoumají propojení teplotních jevů s těmi psychologickými, což je dovedlo k mnoha zajímavým zjištěním a závěrům. Například k detekci vzrušení a sexuální touhy u obou pohlaví.

A pohlaví je tu myšleno i doslova, protože teplota se zvyšuje v hrudi a genitální oblasti, a to ve stejný čas u mužů i žen. Týká se to i případů, kdy ženy tvrdí, že vzrušené nejsou, případně jenom lehce. Dalším prvkem je pak už zmíněná změna teploty tváře při úkolech náročných na přemýšlení. Sem patří například matematické úlohy, výslechy a soustředění obecně. Zajímavá je ovšem především termografie v oblasti detekce lhaní.

Pinocchiův nos není jen metafora

Ne, nos lhářů neroste jako u pohádkové postavičky, k určitým změnám u něj však dochází. Pokud lžeme ohledně našich pocitů, roste teplota kolem našeho nosu. Navíc se v obou hemisférách mozku aktivuje tzv. insula či insulární kortex. Tato část je aktivní pouze tehdy, pokud zažíváme skutečné pocity, a funguje jako detektor a regulátor tělesné teploty. Proto existuje silná negativní korelace mezi její aktivitou a růstem teploty konkrétních částí těla.

Čím aktivnější je insulární kortex, tím nižší je změna teploty a naopak, uvádí vědci. Termografie je velmi dobře aplikovatelná při detekci konkrétních emocí, protože jejich tepelný vzorec je odlišný. Další aplikací je možnost odhalení tepelných vzorců v celém těle, což je velmi užitečné pro programy ve fitness a pro hubnutí. Stejně tak se pomocí takových měření dají diagnostikovat poruchy příjmu potravy, jako je třeba anorexie.

Zdroj: Eurekalert

Článek Vědci potvrdili Pinocchiův efekt. Když lžete, lze to poznat na vašem nose se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Letité studie politických rozhodnutí

Struktura politických rozhodnutí je letitý obor, který se postupně dopracoval k mnoha objevům ohledně voličského myšlení, které odporují zdravému rozumu. Kupříkladu takové žaloby na bývalého prezidenta Spojených států Billa Clintona. Ukázalo se, že o přesvědčení o jeho vině nebo nevině nerozhodovala ani znalost Ústavy, ani jeho minulé činy. Rozhodovaly tři věci, vlastně tři druhy pocitů – ohledně politické strany, jeho osoby a feminismu.

Pozdější neurologické průzkumy potvrdily absenci racionality, když si lidé obhajovali existenci nelichotivých informací o preferovaném politikovi. Mozkové synapse, které se starají o skutečně racionální zdůvodnění, nebyly vůbec aktivovány. Rozsvítily se naopak okruhy negativních emocí a snahy utéct. Lidé se zkrátka vyhnuli nutnosti určitých úvah a obhájili si sami pro sebe negativa způsobem, který se jim zdál rozumný.

Mozek nás pochválí za vlastní hloupost

Pak se stalo něco ještě neuvěřitelnějšího. Mozek sám takové lidi obrazně poplácal po zádech a pochválil za jejich námahu. Vyplavil totiž spoustu dopaminu, po kterém se cítili velmi spokojeně. Takto nastavený mozek je velmi těžké změnit, protože se odměňuje za to, že lže sám sobě. Pro lidi je obecně velmi obtížné uznat racionální pravdu. Jenže pro kohokoli, komu na volbách záleží, je to velmi důležitá okolnost.

Myslíme z nějakého důvodu a naše důvody mají vždycky nějaký emocionální náboj. Přemýšlíme hlavně o věcech, na kterých nám nějakým způsobem záleží. A tyto pocity pak vedou naše akce. Racionalita nám nabízí mapu, kudy se vydat, ale nejdříve tím směrem musíme chtít jít. V politice, stejně jako kdekoli jinde, myslíme, protože cítíme. A politika je – bohudík, nebo bohužel – mnohem víc tržiště emocí než tržiště myšlenek.

Zdroj: Psychology Today

Článek Už jsou skoro za dveřmi. Jak politické strany vyhrávají volby? Jde o emoce, ne argumenty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.