Psycholog přiměl puberťáky, aby se navzájem nenáviděli. Pro svůj experiment do nich strkal a podporoval nepřátelství

Jak lehce lze podnítit děti k nenávisti, si psycholog vyzkoušel na dětském táboře. Průběh výzkumu i výsledky jsou opravdu kontroverzní.

Zdroj fotografie: S vědomím The University of Akron

V roce 1954 se psycholog Muzafer Sherif pokusil v rámci dětského tábora provést nevídaný experiment. Prvně vše nevyšlo podle jeho představ, takže celý pokus o rok později zopakoval. Sám se narodil v roce 1906 a vyrůstal v bohaté rodině, která do vzdělání syna hodně investovala. Když mu bylo 13 let, zabraly během turecké války o nezávislost dům jeho rodiny řecké jednotky. Jednoho ze sousedů mu před očima zabili bajonetem, jeho nakonec nechali být.

Zkoumání konfliktu a společnosti

Tyto události určily jeho touhu po psychologii a propojení s politikou. Chtěl totiž zjistit, jak politické události ovlivňují společenský život. V Turecku získal magisterský titul a následně pokračoval na Harvardu. Hospodářská krize mu však sundala růžové brýle a vedení univerzity se nelíbila jeho témata. Uvědomil si, že nebe na zemi je iluze, a rozhodl se na svět dívat velmi střízlivě. Roku 1935 obhájil doktorát a o rok později vydal svou první knihu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Oženil se s psycholožkou Caroline Woodovou a oba je zajímalo, kdy, jak a proč se rodí nepřátelství mezi lidmi. Stal se proto zakladatelem dětského tábora a přesvědčil charitu o dotaci 38 000 dolarů (dnes cca 400 000 dolarů, asi 10 milionů Kč). Následně kontaktoval rodiny ze střední třídy, v nichž vyrůstali chlapci ve věku 11–12 let. Rodinám řekl, že jde o tábor pro americké elity související s výzkumem. Ačkoli neuvedl podrobnosti, mnozí rodiče souhlasili.

Dvě skupiny na jednom území

Reálně šlo o jeden velký experiment, na který bylo adaptováno celé prostředí. Park byl kompletně přestavěn a všichni dospělí byli výzkumnými asistenty. Celkem 22 chlapců bylo rozděleno do dvou skupin a navzájem o sobě nevěděli – byli na protilehlých stranách území. Jedni si říkali „Panteři“, druzí „Hadi“. Nejdříve se v rámci skupin vzájemně poznávali, chodili na procházky, pořádali sportovní klání a další běžné volnočasové aktivity.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Když ve skupinách vznikla hierarchie a nepsaná pravidla (tzv. klovací řád), uskutečnilo se náhodné setkání obou skupin. Z iniciativy dospělých začali ihned měřit své síly. Nicméně ani vítězství, ani porážky nezpůsobily žádnou rivalitu. Chlapci se podporovali a pomáhali si, což badatele naštvalo. Asistenti měli tedy vyvolat konflikty. Začali týmům krást věci, ničili chatrče i symboly. Ani to ale u dětí nevyvolalo žádnou agresi.

Druhý pokus, druhý tábor

V druhém pokusu byly podmínky stejné, jen se o sobě skupiny dověděly už druhý den. Badatelé také podporovali rivalitu, mimo jiné ji povzbuzovali hodnotnými cenami v soutěžích. Fungovalo to a děti nejen předváděly větší výkony, ale také velení na určitém území. Když se projevilo nepřátelství, pustil se Sherif do třetí fáze, smíření, což se projevilo jako náročné. Nicméně jakmile se vyskytl obecný problém (nedostatek jídla), dovedly skupiny opět táhnout za jeden provaz.

Experiment potvrdil psychologův předpoklad, že konflikt skupin může vzniknout z konkurence, hlavně pokud se týká zdrojů. Potvrdil také dvě hypotézy. Cizí lidé se rychle spojovali do skupin a podmínky konkurence mezi dvěma skupinami vedou k nepřátelství. Navzdory meznímu významu pokusu se objevila kritika. Ta se týkala především umělosti prostředí, protože konflikty vyvolali badatelé, nikoli samotné děti. Výsledky tedy nejsou spolehlivé.

Jak vzpomínáte na dětské letní tábory?

Zdroj: Science