Nevinná dívka byla po dobu 13 let připoutána k židli a oděna do provizorní svěrací kazajky. Extrémní nedostatek péče se pro badatele stal vzácnou možností studia lidského vývoje.
Příběh Genie Wiley patřící mezi tzv. vlčí děti zní jako materiál pro pohádku. Nechtěné a zanedbané dítě přežije pobyt u zlobrů a objeví se znovu v lidském světě v mladém věku, který neodpovídá toku času. Bohužel v případě Wiley jde o temnou pohádku, která nemá šťastný konec. Nebudou tu žádné víly kmotřičky, žádná kouzelná záchrana ani magická transformace. Wiley byla prvních 13 let svého života bez jakékoli socializace a pobytu ve společnosti.
Dívka, která byla stále zavřená
Její extrémně násilný otec a bezmocná matka ji zanedbávali tak šíleně, že se nenaučila ani normálně mluvit. Její růst se také zastavil, takže nevypadala na víc než 8 let. Její případ byl ovšem darem z nebes pro vědeckou komunitu různého druhu. Týkalo se to hlavně psychologie a lingvistiky, ačkoli byli vědci později obviněni ze zneužití tohoto dítěte. Jenže její situace si přímo říkala o zkoumání základní otázky – co to vlastně znamená být člověk?
Genie není pravé jméno dívky, to má kvůli ochraně totožnosti. Hlavně od chvíle, kdy se stala podívanou pro badatele všeho druhu. Narodila se roku 1957 Clarku Wileymu a jeho mladičké ženě Irene Oglesby. Clark strávil značnou část dětství v sirotčincích, jeho matka vedla nevěstinec a vídala ho jen zřídka. To na něj a jeho pozdější vztahy mělo značný vliv. Pracoval v továrně, nikdy nechtěl děti kvůli rámusu a starostem, které přinášely. Narodilo se však první, tak ho nechal umrznout v garáži.
Prožité peklo a cesta ven
Druhé dítě zemřelo na vrozenou vadu, poté se narodil ještě chlapec a dívka. Smrt matky Clarka dorazila a jeho krutost vzrostla. Rozhodl se, že jeho dcera je postižená a že nebude pro společnost žádným přínosem. Zavřel ji do temné místnosti, kde ji držel spoutanou. Za každé vyrušení ji bil velkým prknem, podle některých vědců figurovalo i sexuální zneužívání. Takhle strávila 13 let. Její matka Irene jednoho dne konečně sebrala odvahu a odešla i s ní, pak oslovila sociální pracovnici.
Té bylo ihned divné, jak se dívka chová, protože poskakovala jako králík. Okamžitě se rozjelo vyšetřování, Clark se ale krátce před zahájením soudního procesu zabil. Genie se dostala do nemocnice, kde ji označili za „nejpoškozenější dítě, jaké jsme kdy viděli“. Následně se stala centrem vědecké pozornosti. „Nebyla socializovaná a její chování bylo příšerné,“ podotýká lingvistka Susan Curtiss. Současně však dívka testovala etiku vztahu vědce a jeho subjektu.
Další vězení a pozdější život
Žila pod drobnohledem mnoha vědců, což nejen ovlivňovalo samotné pozorování, ale bylo to v zásadě pokračování zneužívání, jakého se jí dostalo předtím. Jednou z hlavních otázek bylo, zda se projevilo jako první zneužívání, nebo mezery ve vývoji. Narodila se jiná, nebo jde o symptom věznění? Wiley ukázala, že jazyk je nevysvětlitelný dětem, které ho netrénují mezi 5–10 rokem života. Ačkoli případ poskytl vhled do lidské existence, byl také notně kritizován.
O pozdějším životě dívky existují jen mlhavé zmínky. Jakmile její matka získala opatrovnictví, zakázala jakékoli další pokusy. Irene zemřela v roce 2003, bratr John roku 2011. Navzdory tomu na ni ale nezapomínají ti, kteří se o ni starali. „Jsem si jistá, že je stále naživu. Zeptala jsem se na ni pokaždé, když jsem rodině volala, a řekli mi, že je v pořádku,“ uvádí Curtiss. „Nikdy mi s ní nedovolili žádný kontakt, nemohla jsem ji navštívit ani jí napsat.“
Zdroj: Ranker
Které další děti s podobným osudem vás napadají?
Technika
|
PŘEČTENÍ: 32965
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 35585
Technika
|
PŘEČTENÍ: 35476
