Šest návyků spojuje lidi s vyšším IQ. Nepořádek na stole i samota mají společný neuronální podklad, říká studie z Londýna

Raha Westová (Imperial College) analyzovala data 26 820 účastníků (53–86 let) z UK Biobank.

Foto: FreeRangeStock

Raha Westová z Imperial College London analyzovala data britské biobanky od 26 820 účastníků ve věku 53 až 86 let a tým zkoumal, jak délka spánku, denní rytmus a životní styl ovlivňují výsledky kognitivních testů.

Proč sovy překonávají skřivany v kognitivních testech

Westová ve svém institucionálním blogu vysvětluje, že večerní typy v jejím vzorku vykazovaly konzistentně silnější výkon v úlohách měřících paměť, zpracování informací i logické uvažování. Přitom šlo o starší populaci, u níž se tradičně předpokládá, že ranní rytmus prospívá zdraví i mysli. Autoři spekulují o věkově podmíněných proměnách cirkadiánních mechanismů a stárnutí mozku, přímý fyziologický mechanismus ovšem neměřili. Studie stojí na dotazníkových údajích o spánku, zdravotních proměnných a standardizovaných kognitivních úkolech z UK Biobank, jde tedy o observační design, který kauzální závěry omezuje.

Večerní aktivita patří mezi šest vzorců chování, které různé vědecké týmy po celém světě opakovaně nacházejí u kognitivně zdatnějších jedinců.

Šest návyků bystré mysli: co říkají jednotlivé studie

Zbývajících pět prvků seznamu pochází z odlišných výzkumů, každý s vlastní metodikou a vzorkem. Dohromady ale vytvářejí pozoruhodně sourodý obraz.

• Preference samoty. Li a Kanazawa z London School of Economics v práci z roku 2016 zjistili, že u vysoce inteligentních lidí častější socializace s přáteli nezvyšovala životní spokojenost tak výrazně jako u zbytku populace. Novější studie Hendrixe a kolegů z roku 2025 potvrdila vyšší afinitu k samotě u nadaných adolescentů oproti typickým vrstevníkům. Klíčové upřesnění: nejde o izolaci, nýbrž o dobrovolnou volbu trávit čas o samotě.
• Samomluva jako pracovní nástroj. Guo a Dobkinsová publikovali v roce 2023 výzkum ukazující, že množství vnitřní řeči u mladých dospělých pozitivně předpovídalo výkon ve vizuálně-prostorové pracovní paměti. Mluvit sám k sobě při řešení úkolu tedy funguje spíš jako kognitivní lešení než jako znak podivínství.
• Tolerance nepořádku. Slavný experiment Kathleen Vohsové z University of Minnesota z roku 2013 ukázal, že účastníci v neuspořádaném prostředí generovali kreativnější nápady. Důležitá poznámka: pozdější replikační studie tento efekt nepotvrdila. Spojitost mezi chaosem na stole a vyšší inteligencí je proto třeba brát s rezervou, původní zjištění se týkalo kreativity, nikoli přímo IQ.
• Vyhledávání mentální námahy. Meta-analýza z roku 2025 zaměřená na koncept „Need for Cognition“, tedy potřebu kognitivní zátěže, odhalila malou až střední korelaci s fluidní, krystalickou i obecnou inteligencí. Lidé, kteří si aktivně vyhledávají intelektuální výzvy, tendují k vyšším skóre v testech. A co víc, tato záliba se podle longitudinálních dat do jisté míry rozvíjí, zejména v prostředí s kognitivní stimulací a rodičovskou podporou autonomie.
• Sebekritika. V populárních přehledech bývá uváděna jako šestý znak, v dohledaných primárních zdrojích se ovšem pro ni nepodařilo nalézt stejně robustní vědecký podklad jako pro předchozí body.

Jak populární psychologie míchá důkazy různé síly

Každý z uvedených výzkumů pracoval s jiným vzorkem, jinou metodou a jiným cílem. Westová analyzovala téměř 27 tisíc starších Britů pomocí dotazníků. Vohsová provedla laboratorní experiment s desítkami studentů. Li a Kanazawa těžili z amerického longitudinálního průzkumu. Meta-analýza potřeby kognice syntetizovala desítky studií najednou.

Když se tyto výsledky spojí do jednoho „šestibodového seznamu znaků vysokého IQ“, vzniká dojem jednotného vědeckého objevu. Ve skutečnosti jde o redakční syntézu, mozaiku příbuzných zjištění, která sdílejí určitý společný jmenovatel: sklon k vnitřně řízenému zpracování, nižší závislost na sociálních a konvenčních podnětech a vyšší toleranci k nejednoznačnosti. Pojem „společný neuronální podklad“ se v londýnské práci přímo neobjevuje a žádný z dohledaných zdrojů ho experimentálně neověřoval pomocí neurozobrazování.

Co si z toho odnést: návyky versus diagnostika inteligence

Žádný z uvedených výzkumů nepoužívá seznam šesti návyků jako diagnostické síto pro měření IQ. Kdo chce svou inteligenci skutečně posoudit, potřebuje standardizovaný test. V českém prostředí nabízí prezenční, dozorované měření fluidní inteligence Mensa Česko. Online Mensa IQ Challenge od Mensa International slouží výhradně pro zábavu a ke členství neopravňuje.

Praktičtější pohled nabízí samotná Westová: adekvátní a konzistentní spánek v rozmezí sedmi až devíti hodin a práce v souladu s přirozeným denním rytmem. To jsou doporučení podložená jejími daty. Zbytek seznamu funguje spíš jako mapa pracovního a myšlenkového stylu, zajímavá, inspirativní, ale s velmi různou mírou vědecké jistoty.

Kdo se v těchto šesti vzorcích poznává, může si z toho odnést potvrzení, že jeho zvyklosti mají oporu alespoň v části vědecké literatury. Kdo se v nich nepoznává, nemá důvod k obavám, korelace na úrovni skupin neříká nic spolehlivého o konkrétním jednotlivci.