Bez klobouků by to nešlo

Černé taxíky v Londýně jsou natolik vysoké, že pokud nastoupíte s cylindrem, nemusíte si ho uvnitř sundávat. V polovině 19. století nosili cylindry během hry i baseballoví rozhodčí. Vysoké bílé kuchařské klobouky nebo čepice mají tradičně 100 záhybů, což představuje 100 způsobů přípravy vejce. Zavedl je jeden z nejslavnějších kuchařů 19. století Marie-Antoine Carême a sloužily jako metoda odlišení hierarchie v kuchyni. Který klobouk se liší od ostatních?

Ve 20. letech platil v Americe podivný zvyk, že lidé, kteří nosili po 15. září slamáky, byli okolím zmláceni. Vikingové nikdy nenosili rohaté helmy. Francouzský kouzelník Louis Comte jako první vytáhl z klobouku králíka, bylo to v roce 1814. Ve Wyomingu existuje zákon, který zakazuje v zábavních podnicích – například divadlech – nošení klobouku, který by ostatním bránil ve výhledu. Barevné bezpečnostní helmy odlišují funkce na stavbě.

Ve světě čoček a obrouček

Prvními čočkami brýlí prošlo světlo kolem roku 1000. Tehdy se jim však říkalo „čtecí kameny (reading stone)“. Šlo totiž o malé skleněné koule, které se pokládaly na drobná písmena pro lepší čitelnost. Nositelné brýle se dají vystopovat do Itálie asi do roku 1284. První byly jen čočky v rámu, který se nosil v ruce nebo na nose. Rámy a obruby byly z přírodních materiálů, tedy dřeva, mědi, kůže či kostí. Které brýle nám nesedí do obrázku?

Podle mnoha studií a výzkumů, které proběhly po celém světě, potřebuje nějakou formu brýlí nebo korekčních čoček 50 % populace. Levnější brýle poskytují úplně stejnou ochranu před UV zářením jako drahé značky. Dražší modely na předpis ovšem poskytují lepší ochrany, protože jsou upraveny přesně podle konkrétního uživatele. Navzdory populárnímu přesvědčení vám nošení cizích brýlí nezkazí zrak, nezvyk vám oči jen unaví.

Na ta nejkrásnější ouška

Před stovkami let nosili náušnice mnohem více muži než ženy, byl to trend tehdejší doby. Můžete je vidět na portrétech starých indiánů před příchodem bělochů. Stejně tak je najdete na podobiznách Williama Shakespeara. Dnes jde ovšem o záležitost mnohem více ženskou, přestože některé skupiny mužů je nosí také. Náušnice se navíc dá nosit v celkem devíti pozicích ucha, lalůček rozhodně není jediným místem. Která náušnice se liší?

Římané jako první představili nošení náušnice s drahými kameny. V dnešní době jde asi o nejpopulárnější provedení. Stejně tak se skrze tento šperk vyjadřuje mnoho věcí jako sociální status, náboženství, sexuální preference a další. Například námořníci si propichovali lalůček na znamení toho, že dokončili plavbu kolem světa a přešli přes rovník. Jde také o velmi starý šperk, archeologové našli kousky datované do doby před 2 000 lety.

Jak jste v testu uspěli, kolik odlišností jste správně zachytili?

Zdroj: Science

Článek Najdete mezi obrázky jeden lehounce odlišný? Procvičte si svoje vnímání a postřeh, jde o perfektní test kognitivních schopností se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jiný monitor, jiné podmínky

Jestli však pustíte psu film na moderní obrazovce s větším FPS (Frames Per Second neboli snímky za vteřinu), pravděpodobně uvidí to samé, co vy. Pro představu psího vnímání obrazovky vám poslouží video dole. Další odlišnost jejich zraku spočívá v jiném barevném podání. Coby lidé máme tři druhy barevných receptorů, zatímco psi disponují pouze dvěma. Vidí tak svět v odstínech modré a žluté, nerozlišují však zelenou a červenou.

Vnímají tak svět méně barevně, než my, a například semafory jsou pro ně šedé. Zelená je vybledlá žlutá a žlutá je žlutou bez hloubky. Podle odborníků na psí zrak vidí tato zvířata v dobrém světle asi stejně, jako normální lidské oči za soumraku. Ovšem soumrak je na druhé straně dobou, kdy psi vidí mnohem lépe. První důvod je v jejich sítnici, která má více našich tyčinek. Jde o nejcitlivější fotoreceptor, který zachytí i jediný foton světla.

Podobný zrak jako u koček

Pozadí očí u psů je – stejně jako u koček i dalších zvířat – lemováno tzv. tapetem. Jde o vrstvu pigmentovaných krystalů guaninu, která tvoří jakési zrcadlo. Fotony, které nenarazí na receptor, jsou tak odraženy zpět do sítnice pro zvýšení množství světla. Právě tato vrstva způsobuje, že oči psů svítí ve tmě a také na fotografiích. Obecně vidí psi hůř, asi jako krátkozraký člověk. Jejich rozlišení je totiž znatelně menší než u lidského oka.

Navzdory těmto nevýhodám je psí zrak adaptovaný mnohem lépe na jiné funkce. Psi perfektně zachytí pohyb, jejich oči jsou dobré za špatného osvětlení a kombinují ho se sluchem a čichem. Právě tato kombinace jim umožňuje sledovat kořist například na poli nebo v nočním lese. Takové lovecké případy kdesi v šeru nebo noci jsou přesně těmi situacemi, kdy je naše schopnost rozlišit padesát odstínů barev zcela k ničemu.

Jaké psí plemeno vám dělává u televize společnost?

Zdroj: LiveScience

Článek Jak psi vidí svět: Umí rozpoznat barvy či nikoliv? Jejich zrak funguje jinak než ten náš se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je ve skutečnosti bolest?

Obecně přijímanou definicí bolesti, kterou vypracovala Mezinárodní asociace pro studium bolesti, je její označení za nepříjemný emocionální a senzorický zážitek, který je přímo spojený s (potenciálním) poškozením tkáně. Takový zážitek se poté variuje od nepříjemného pocitu až po agonii a může vyvolávat další fyzické příznaky (nevolnost, slabost, závratě, deprese, hněv a další). Samotná bolest má mnoho podob a různou délku trvání – v základu se rozlišuje bolest chronická a akutní, které se dále dělí na pulzující, bodavou, štípající, trvalou apod.

Porodní bolesti

Když se uvažuje o nejbolestivějších situacích, téměř vždy stojí na prvním místě porod a porodní bolesti. Ty jsou způsobené děložními stahy a tlakem plodových obalů (později hlavičky dítěte) na děložní hrdlo, které se tímto rozšiřuje. Poté následuje druhá doba porodní („tlačení“), při které jsou bolesti nejsilnější. Představte si, že by každé 3 minuty vaše tělo zachvátila křeč tak silná, že se nemůžete pohnout. Některé ženy mají bolesti tak výrazné, že přestávají vnímat svět kolem sebe, mají tunelové vidění či například přechodně ohluchnou.

Bolest zubů

Ti, kdo nezažili porod, označují jako nejmučivější bolest zubů. Ta je způsobena podrážděním nervu v kořeni zubu a zpravidla přichází prudce a náhle a vydrží vás trápit až do návštěvy zubaře. Její největší „zákeřností“ je fakt, že v noci, poté co se přestanete rozptylovat běžnými činnostmi, nabývá na intenzitě.

Popáleniny II. stupně

Ve výčtu nejbolestivějších situací rozhodně nesmí chybět popáleniny II. stupně. Ty jsou dle mnohých tvrzení vůbec nejbolestivější. Ohoří při nich první i druhá vrstva kůže a zůstanou obnažené nervy. I ten nejjemnější dotek či závan větru vás zanechá v agónii. Extrémně bolestivé mohou být i ledvinové kameny, zlomenina stehenní kosti, zánět slepého střeva nebo neuralgie trojklaného nervu.

Cluster headache (bolest hlavy)

Ostré, pronikavé a pálivé ataky bolesti jen v některé části obličeje jsou pro mnohé výrazně horší než migréna. Často propukají v průběhu noci a projeví se jako intenzivní jednostranná bolest, typicky uvnitř oka. Trvají bez přestání i několik hodin a pokud si sednete či lehnete, zhorší se. Jejich příčina nebyla dosud spolehlivě vysvětlena.

Tetanus

Onemocnění, které vyvolává neurotoxin produkovaný bakterií Clostridium tetani, se projevuje náhlými, mimovolnými křečemi a ztrátou koordinace svalových pohybů. Typickými projevy jsou prohnutí v šíji a zádech, ztuhnutí nohou, které vám znemožní jakýkoliv pohyb, a několikaminutové sevření pěstí. Bez léčby zemřete v důsledku zástavy srdce či kolapsu dýchacího systému.

Která zkušenost pro vás byla nejbolestivější?

Zdroj: ScienceDirect  

Článek Jakou největší bolest může člověk zažít? Některými z nich jste už pravděpodobně prošli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Miliony barev světa

Lidské oči dokáží rozeznat přibližně 10 000 000 různých barevných odstínů. Oči zůstávají také po celý život ve stejné velikosti, zatímco naše uši a noc neustále rostou. Každý člověk provede v průměru 4 200 000 mrknutí ročně. Každé oko obsahuje víc jak dva miliony různých pracujících „součástek“. Každé oko také disponuje 107 miliony buněk, které jsou všechny citlivé na světlo. Oči jsou nejrychlejší svaly, odtud také fráze „v mžiku“.

Nejčastější světová barva očí je hnědá. Zajímavé je, že barvy jsou jako vrstvy a modré se skrývají právě pod hnědými. Operativním zákrokem je tak možné změnit hnědé oči na modré. Noční vidění tygra je šestkrát lepší než to lidské. Existuje také postižení zvané ometafobie, které se projevuje iracionálním strachem právě z očí. A legendární piráti nosili náušnice, protože  věřili, že jim to zlepšuje právě zrak.

Každou chvíli pozornost

Naše oči se každou vteřinu soustředí na 50 rozdílných objektů v našem okolí. Jediný složitější orgán než oko je už jenom mozek. Je také nemožné kýchnout a současně udržet oči otevřené. Naše oči dovedou zachytit plamen svíčky na vzdálenost téměř 3 kilometrů. Naše duhovka má 256 odlišných znaků, zatímco otisk prstu člověk disponuje pouze 40. Při pohledu do lidské tváře vidíme jen jednu šestinu celého oka.

V průměru mrkáme 12krát za minutu (určitě jste mrkli právě teď). Zrakové nervy mají více než milion nervových buněk. Oči coby orgán se začínají vyvíjet už dva týdny po početí člověka. Oko nelze transplantovat. Je spojeno s mozkem pomocí více než milionu nervových vláken. Současná a nejspíš ani budoucí úroveň medicíny nebude na takové úrovni, aby takto komplexní konstrukci dokázala spolehlivě rekonstruovat.

Zdroj: BrightSide

Článek Zábavný oční test, který prokáže kvalitu vašeho vnímání a bystrosti. Dokážete se dostat mezi 3 procenta nejrychlejších? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když už jsme u toho zraku

Lidské oči jsou fascinující záležitost. Jejich složitost je například jedním z trvajících zdůvodnění inteligentního designu, který propagují kreacionisté. Podle nich zkrátka něco tak složitého a funkčního nemohlo vzniknout náhodou. Činnost očí – a tedy naše schopnost vidění – vyžaduje více jak polovinu mozkové kapacity. V jejich funkci je přímo nebo nepřímo zapojena více než polovina neuronů celého našeho mozku. To už je úctyhodný výkon.

Svaly obklopující oko nám dovolují pohled do jakéhokoli směru. Kromě toho jsou to nejaktivnější svaly těla a také ty, které se pohybují nejrychleji ze všech. V průměru mrkáme asi 8krát – 21krát za minutu v případě, že odpočíváme. Během čtení je to jen asi 4krát, naopak během konverzace se frekvence zvyšuje. Naše oči se mohou také spálit na slunci. Projevuje se to bolestí, zarudnutím, rozmazaným viděním a škrábáním jako při přítomnosti písku v očích.

Syndrom suchého oka

Když jsme u toho mrkání, digitální doba nám v tomto ohledu přivodila nepříjemnou komplikaci. Jmenuje se syndrom suchého oka a vypadá podobně jako zánět spojivek. Při zánětu je ale zarudlé celé oko. Syndrom suchého oka se projevuje při dlouhém a pravidelném pohledu do monitoru nebo jiného digitálního displeje. Máme pak totiž tendenci prakticky nemrkat, což oko silně vysušuje. Pravidelný pohyb očních víček ho udržuje vlhké.

Při syndromu suchého oka se objeví lehké zarudnutí často spojující zorničku s krajem oka. Někdy můžete zažít i prudké píchnutí v oku a na části bělma se objeví lehounká síť zarudnutí. Všechny tyto projevy většinou zmizí po nějaké době, kdy je oku poskytnuta úleva díky jeho zavření. Pokud vás tento jev trápí navečer, obvykle zmizí do rána, protože v noci si oči dostatečně odpočinou. Není ovšem na škodu si dojít k očnímu lékaři pro přesnou diagnózu.

Zdroj: BrightSide

Článek Vyzkoušejte svou pozornost a najděte na obrázku chybu. Jen 5 % Čechů to zvládne pod 10 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vždy stoprocentní výkon

Průměrné mrknutí lidského oka trvá 100–150 milisekund. Máme sklon mrkat velmi málo u monitorů a displejů, odtud pochází syndrom suchého oka. Frekvence se ovšem zvyšuje během konverzace a mluvení obecně. Lidské oko je 100% funkční v jakémkoli momentu, nepotřebuje k tomu nikdy žádný odpočinek. Jeho únava se projevuje zarudnutím, svěděním nebo bolestmi, ale funguje a snímá okolí stále stejně kvalitně.

Pokud bychom měli přirovnat oko k digitální kameře, bude mít rozlišení asi 576 megapixelů. Dvě oční bulvy nám dovolují vnímat hloubku. Porovnání dvou snímků téhož objektu totiž dovoluje mozku určit, jak daleko od nás se nachází. První osoba s modrýma očima žila nejspíš před 6–10 tisíci lety. I když nikdo ve vaší rodině neměl zelené nebo modré oči, stejně se tato barva může objevit v dalších generacích potomků.

Ne každý pláč přináší slzy

Všechna čerstvě narozená miminka jsou barvoslepá. Samotná barvoslepost je mnohem častější u mužů. Krom toho miminka sice pláčou, ale nemají žádné slzy. Ty začne tělo produkovat až ve věku přibližně šesti týdnů. Čím jsme starší, tím méně slz při pláči máme. Novorozeně vidí nejostřeji objekty, které jsou od něj 20–40 centimetrů daleko. I slepí lidé vidí své vlastní sny, pokud se jako slepí nenarodili.

Buňky v našich očích jsou jediné z celého těla, které přežívají od narození až do momentu naší smrti. Naše vzpomínky jsou z 80 % tvořeny právě tím, co vidíme. Životnost očních řas je pět měsíců a slouží jako štít před špínou. Obočí slouží k tomu, aby se do očí nedostaly kapky potu. V řasách se vyskytuje mnoho mikroskopických organismů, které nikdy neuvidíme. Jedno z nejčastějších kosmetických zranění je bodnutí se do oka řasenkou. Tak jak se popraly s okolními obrázky vaše oči?

Zdroj: BrightSide

Článek Byl by z vás dobrý Sherlock Holmes? Otestujte svou bystrost a najděte na obrázku vetřelce do 5 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stárnutí a zvířecí oči

Skoro 94 % viditelných vrásek a stárnutí kolem očí je způsobeno tím, jak nám obličej poškozuje UV záření. Oblíbené varování, že si čtením v šeru zkazíme oči, je mýtus. Jediné, co se může stát, je, že budou naše oči unavené. Psi neumí zrakem rozlišit červenou a zelenou barvu, oči pštrosů jsou zase o něco větší než jejich mozek. Rohovka žraloka se používá při očních operacích a z celé zvířecí říše je naší vlastní rohovce nejpodobnější. Kolik očí už takhle asi žraloci zachránili?

Škorpioni mohou mít až 12 očí a čtyřhranky – druh medúzy – dokonce 24. Řasy velblouda mohou dosahovat délky až 10 centimetrů a chrání zrak zvířete před pískem a nečistotou pouště. Kromě toho mají tato zvířata také trojitá oční víčka, opět jako ochranu před pískem. Včely mají 5 očí. Oči chameleonů jsou na sobě navzájem nezávislé, takže se ještěr může koukat do dvou směrů najednou. Gekoni vidí i v šeru barvy 350krát lépe než jakýkoli člověk.

Od hadů po vážky

Rohovka je jediná tkáň v celém lidském těle, která neobsahuje cévy. Věděli jste, že delfíni spí s jedním okem otevřeným? Majitelkou největšího oka na světě je obří oliheň, tento orgán u ní má průměr 27 centimetrů. Hadi mají zase dvě sady očí – jedna slouží k normálnímu vidění, druhý pár detektuje teplo a pohyb. Vážka má v očích 30 000 čoček. Ty slouží hlavně k detekci pohybu a jakýmkoli predátorům velmi komplikují snahy tento hmyz chytit.

Ryby, které mají čtvero očí, dovedou vidět najednou dění pod hladinou i nad hladinou. Hadi zase nemají oční víčka, jen tenkou membránu, která oko překrývá. Kozy mají obdélníkové zorničky, které jim dovolují zabrat mnohem větší zorné pole. Sovy jsou jediným druhem ptáka, který může vidět modrou barvu. Většina křečků mrká najednou jen jedním okem. Tak co, kolik rozdílů v sekvenčních obrázcích jste našli? Jak je na tom vaše pozornost?

Zdroj: BrightSide

Článek Jaká myška na obrázek nepatří? Najděte ji do 5 sekund a zařaďte se mezi 6 % bystrých Čechů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Testování upřených pohledů

Italský psycholog Giovanni Caputo provedl na univerzitě v Urbinu studii, při které ho zajímal právě tento efekt. Tedy co se stane s lidským mozkem, když se dva lidé navzájem upřeně dívají do očí po delší čas. Spolu se svým týmem nabral 40 zdravých dospělých a rozdělil je do dvou skupin. Dvacítka se spojila s dalšími účastníky a přesunuli se do pokoje s tlumeným osvětlením. Zbývající se pak měli upřeně dívat na prázdnou zeď.

Ani jedna skupina přitom dopředu netušila, o co badatelům vlastně jde. Po ukončení hromadného zírání měli účastníci studie vyplnit dotazník, aby tým zjistil, čím vším si prošli. Ukázalo se, že ti, kteří se dlouho dívali do cizích očí, zažili určité symptomy odloučení, jako odpojení se od vlastního těla a okolní reality. Vyskytly se také změny ve vnímání barev a zvuků, stejně jako odlišné pojetí ubíhajícího času.

Dokonce zažili i halucinace

Ještě zajímavější je, že většina účastníků zakusila halucinace. Asi 90 % jich uvedlo, že se během 10 minut tvář protějšku 2 – 4krát překlopila. Jiní uvedli proměnu v monstrum nebo zvířecí tvář. U dalších se pak neznámý člověk změnil do podoby kamaráda nebo rodinného příslušníka, případně dokonce do jejich vlastní. Jaké hry to s námi tedy náš vlastní mozek hraje? Ani Caputo nemá konečnou odpověď na důvod výskytu halucinací.

Podle něj může jít ale nejspíš o smyslovou deprivaci, tedy pauzu v používání ostatních smyslů. Věří, že jde o produkt vlastního mozku, který promítá do okolí (tedy na tvář) podvědomé obrazy, když se připojuje zpátky k realitě, od které byl odloučen. To se shoduje s předchozí studií, která dospěla k podobnému závěru při dlouhém zírání na neživé objekty. Otázkou je, zda je možné tohle zažít se znalostí toho, co pozorovatele čeká.

Kdy jste na něco upřeli zrak tak, že jste přestali vnímat cokoli kolem?

Zdroj: BrightSide

Článek Zkuste se upřeně dívat do očí po dobu 10 minut. To, co se stane, vás šokuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neolitický lovec s kloboukem

V Alpách nalezli Ötziho, mumii starou asi 5 000 let. Nález je jedinečný proto, že tělo bylo v ledu zachováno naprosto vynikajícím způsobem a odhalilo tak mnohé o dávném neolitickém životě. Krom jiného se zachoval i jeho klobouk vyrobený z kožešiny medvěda. Tento důkaz jasně dosvědčuje, že naši předci už tehdy nosili klobouky. Krom toho měl ještě kožené boty vycpané travou. Najdete na tomto obrázku schovaný klobouk?

Svou roli během historie měly také špičaté klobouky. Dnes jsou známkou ostudy a v akademickém prostředí ukazují jedince s mizernými výsledky. Případně takové, kteří se chovali velmi špatně a něčím naštvali kantora. Nicméně tomu tak nebylo vždycky a existuje spojení mezi právě špičatým kloboukem a moudrostí. John Duns Scotus ho vytvořil jako pomůcku zlepšení své inteligence a podle některých mělo jít o pojítko s bohy.

Anglický zákon na nošení klobouků

Tento zákon nařizoval, aby kdokoli neurozený nosil v neděli vlněný klobouk, stejně jako během uznaných svátků a dalších dnů volna. Nařízení cílilo hlavně na muže z nižších vrstev a chlapce od 6 let. Kdokoli ho porušil, musel zaplatit pokutu 3 farthingy, což byla pro nízkou vrstvu značná suma. V roce 1571 mohl takový zákon působit povrchně a podnítit lidi k nošení klobouku do kostela, nařízení ovšem skrývalo hlubší význam.

Parlament tento zákon schválil proto, aby podpořil domácí produkci vlny, která bojovala o přežití. Někteří lidé nosí klobouk kvůli stylu a módě, jiní si jen chtějí udržet oči ve stínu. Obecně platí, že jen skrze samotnou hlavu ztrácíme 20 % tělesného tepla. Hlavním důvodem je to, že jde o nejexponovanější část těla během studených dní. Použití klobouku této ztrátě brání a tělo je tak udrženo v teple. V létě proto zkuste například panama klobouk.

Hierarchie stavebních helem

Jestli stále tápete ohledně obrázku se stanem, zkuste se zaměřit na hvězdnou oblohu. Dost možná najdete trochu příliš pravidelné seskupení hvězd. Nestačí-li ani tato nápověda, o kousek níž máte řešení rébusu. Byli jste někdy na stavbě a dumali nad tím, proč se liší barvy bezpečnostních helem? Inženýři nosí bílé, běžní pracovníci žluté, technický dozor má modré a bezpečnostní inspekce pak zelené. Jasně tedy vidíte, co má kdo za poslání.

Londýnská taxi mají zvýšenou střechu. Je to z toho důvodu, aby muž nastupující v cylindru nemusel svou pokrývku hlavy sundávat. Jedním z prvních nositelů tohoto vysokého klobouku byl John Hetherington v roce 1797. Při pohybu v ulicích ho zatkla policie, protože pokrývka hlavy děsila kolemjdoucí. Skončil u soudu a musel zaplatit pokutu 50 liber šterlinků. Jak je vidět, nová móda to kolikrát nemá lehké. Ale někdo zkrátka musí být první.

Článek Kdo má skrytý intelekt, najde na obrázku klobouk na první pohled. Většina se ale musela zbaběle podívat na řešení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zřetelně vidíte pouze jednoho koně

Jestliže jste po letmém pohledu na úvodní obrázek zřetelně zahlédli pouze jednoho koně, rozlišování detailů není vaší silnou stránkou. Vaše zrakové vnímání je s největší pravděpodobností oslabené, a to buď v důsledku některé z očních vad, nebo zanedbání tréninku. Ovšem nemusíte si zoufat – zrakové vnímání je jednou z oblastí, kterou je možné (s trochou vůle) snadno trénovat a cvičit.

Co se týče vaší osobnosti, jste pravděpodobně spíše impulzivní, tedy činíte rychlá rozhodnutí bez důsledného zvážení všech aspektů dané situace. Zpravidla přehlížíte maličkosti a detaily a raději se soustřeďujete na celek, a to jak v osobním, tak v pracovním životě. Dobře se vám daří při práci v týmu, kdy často přebíráte roli vůdce a koordinátora. Kvůli nepozornosti k detailům jste tvrdohlaví a ve sporech si stojíte neústupně za svým.

Na obrázku jste rozlišili 5 až 10 koní

V případě, že jste letmým pohledem odhalili 5 až 10 koní, váš postřeh a schopnost soustředit se na detaily je na standardní úrovni. Tohoto výsledku dosáhne většina populace. Obecně dokážete vnímat věci i situace velmi podrobně, ovšem leckdy vám některý z detailů „uteče“. Zpravidla se jedná o ty, které nepovažujete za důležité, nebo v oblastech a situacích, které vás příliš nezajímají nebo se vás přímo netýkají.

V osobnostní rovině jste pečliví a ke každému problému či úkolu se snažíte přistupovat zodpovědně. Oplýváte rovněž zdravým sebevědomím, které vám umožňuje realizovat řadu vámi vytyčených cílů. Ovšem čas od času se vám stane, že se v některém rozhodnutí unáhlíte, což vede k vašemu dílčímu neúspěchu – máte totiž tendenci opakovat úspěšné řešení situací, s nimiž jste se již setkali, a to bez ohledu na možné drobné odlišnosti.

Na první pohled vidíte více než 11 koní

Byli jste na první pohled schopní na úvodním obrázku rozpoznat 11 a více koní? Poté je vaše zrakové vnímání perfektní. Díky schopnosti rozlišovat velké množství detailů jste pro společnost takřka nedocenitelní. Dokážete přicházet s postřehy a řešeními nejrůznějších – na první pohled neřešitelných – situací a zprostředkovat druhým pohled z jiné perspektivy.

Co se týče vaší osobnosti, jste velmi pečliví, cílevědomí a soutěživí. Při snaze porozumět problému můžete snadno sklouznout do bezbřehého zkoumání (nepodstatných) detailů, což vás může zbytečně zatížit a ve výsledku i znemožnit nalezení řešení. Máte rádi přesně vytyčené pracovní postupy a můžete tápat v oblastech, kde je vyžadována kreativita a vlastní invence.

Jaká je na základě tohoto testu vaše osobnost?

Zdroj: ScienceNews

Článek Kolik koní jste na první pohled zahlédli? Výsledek odhalí, co děláte při řešení situací špatně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvody, proč vás přízrak pronásleduje

Podle dalších teorií je duch připoután ke konkrétnímu místu, osobě nebo předmětu. Duch vás také může strašit z více různých důvodů. Slavný lovec duchů Richard Southall uvedl dokonce 4 nejčastější. První je skutečnost, že si duch neuvědomí, že je mrtvý. Druhým je již zmíněná nedokončená záležitost. Osoba zemře, ale dokud problém trvá, nemůže se dostat na „druhou stranu“. Najdete ducha na tomto obrázku společnosti v místnosti?

To nás vede k třetímu důvodu. Protože tou nedokončenou záležitostí může být prostá skutečnost, že se duch nerozloučil se svými blízkými. Pak existuje ještě čtvrtá možnost – duch vás má nasměrovat k vašemu ideálnímu protějšku. Milovníci či lovci duchů obecně věří, že jsou duchové propojeni hlavně s místy, věcmi a konkrétními osobami. To se týká například slavného Winchesterova domu, který patřil tvůrci proslulé „winchesterovky“.

Oběti zbraně a typologie duchů

Duchové dlouhou dobu pronásledovali jeho manželku. Šlo však výlučně o osoby zabité právě konkrétní značkou zbraně. Přemýšlet ovšem o duchovi jako o jedné univerzální entitě je chyba. Není to totiž jen typická bílá bytost, která vás bude pronásledovat. Existují také poltergeisti. Nejde o zřetelné bytosti, ale o jev způsobující hluk a pohyb věcí. Objevují se hlavně v budovách a žít s nimi delší dobu je prakticky nemožné.

Ve spojitosti s pronásledováním existuje jedna velmi zákeřná možnost. Podle římských pramenů je totiž možné docílit toho, aby duch začal pronásledovat některého z vašich nepřátel. Začínalo to napsáním kletby, kterou pak dotyčný vyryl do kamene. Kletba musela uvádět jméno terče a jakým způsobem ho má duch sužovat. Pak byla deska uložena ke hrobu nebo na hřbitov, aby podle ní zemřelí už mohli jednat dle vlastní úvahy.

Ďáblova hodina a řešení

Ve folklóru se objevuje často termín witching hour, tedy „ďáblova hodina“. Ta je spojená s více paranormálními jevy a také se během ní objevuje nejvíce duchů. I když je možné vidět ducha v kteroukoli denní dobu, právě tento čas je pro ně nejpříhodnější. Existuje ovšem více verzí, kdy tato doba nastává. Obecně však panuje shoda na tom, že jde o 3.– 4. hodinu ranní. Podívejte se na obrázek pořádně. Opravdu dámě u pravé zdi chybí kus trupu?

Spojení konkrétní hodiny s výskytem duchů nejspíš přišlo z katolické církve. Během 16. století totiž systematicky zakazovala v tento čas jakékoli aktivity. Toto nařízení pocházelo ze strachu z provádění čarodějnictví, které se mělo odehrávat výlučně v noci. Během ďáblovy hodiny se má nejvíce setkávat svět živých a mrtvých a také nejvíce hlučí poltergeisti. Takže až se příště v tento čas probudíte, dávejte si pozor na to, co uvidíte.

Článek Optická hádanka, která dokáže potrápit: Na večírku se zjevil duch, za 15 sekund ho najdou jen skutečně pozorní jedinci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mezi větvičkami a listy

Město není stromům příliš nakloněno. Ačkoli tu máme obvykle zeleně dostatek, průměrný strom přežívá v městském prostředí jen asi 8 let. Svého maxima ve schopnosti ukládat oxid uhličitý přitom nedosáhne do věku 10 let. A není to jediná věc, před kterou chrání, stromy totiž fungují také jako perfektní zvuková bariéra. Jejich kořeny navíc stabilizují půdu a brání její erozi. Tady je několik zvířat, která se na obrázku skrývají.

Jde tedy o jeden z nejužitečnějších prvků celé krajiny bez ohledu na typ. Stromy dále zlepšují kvalitu vody, protože zadržují a filtrují dešťovou vodu. Chrání také vodonosné vrstvy a celé povodí. Pokud jsou zasazeny podél silnic, fungují jako kontrola oslnění a odrazů, přispívají tudíž k bezpečnosti provozu. Jde obecně o nejdéle žijící organismy na planetě. Smrt jednoho stromu starého 70 let uvolní do atmosféry více jak 3 tuny uhlíku.

Co všechno se v lese skrývá

Když se pozorně podíváte na obrázek a mezi stromy, nejspíš zjistíte, kde se krásná dívka schovala. Kromě dívky se ale v lese skryli ještě další tvorové. Najdete tu například na zádech ležícího mývala a ptáčka schovaného v trávě. U tlustého stromu je pták a na jeho větvích malý zajíček. Ale kde se nám skrývá ona zmíněná zasněná dívka? Jakmile obraz otočíte, nejspíš ji okamžitě spatříte ve větvích jednoho ze stromů. Dobře se schovala, což?

Objem kyslíku, který produkuje jeden akr stromového porostu za rok, se rovná objemu spotřeby asi 18 lidí za 1 rok. Jeden strom vytvoří za rok víc jak 114 kilogramů kyslíku. Stejný akr stromů odstraní za rok 2,6 tuny oxidu uhličitého. Během léta ochlazuje stín stromů budovy až o 20 stupňů Celsia. Jedním z nejvyšších stromů je General Sherman, obrovský sekvojovec v Kalifornii dosahující výšky úctyhodných 84 metrů.

Kolik skrytých tvorů jste mezi větvemi našli?

Zdroj: TheScientist

Článek I těm nejpozornějším pozorovatelům dělá problém najít dívku, která se schovala v lese. Co vy? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tkáně nezbytné pro náš základní život

Tomuto arzenálu odpovídá také fakt, že bez něj bychom nedokázali jíst, mluvit, komunikovat, líbat nebo vyjadřovat pocity. Mračení vyžaduje 11 těchto svalů, zatímco upřímný úsměv o 1 víc. Nejtenčí kůže na tváři je ta kolem očí. Každý upřímný výraz vašeho obličeje je symetričtější než všechny předstírané. Člověk je pomocí nástrojů obličeje schopen až 10 000 odlišných výrazů. Kolik tváří najdete schovaných na této kresbě?

Kůže na tváři má tři odlišné vrstvy – pokožku, škáru a podkožní vazivo. Pravé štěstí a spokojenost člověka odhalují primárně oči, zatímco smutek se projevuje svaly na bradě. Výrazy vytváří 21 mimických svalů, které jsou připevněné ke kůži. Naprosto vědomě můžeme přitom manipulovat našimi ústy a úsměvem tak předstírat, že jsme šťastní. Tvář sestává ze 14 kostí. Jediná schopná vědomého pohybu je ovšem kost čelistní.

Nejsilnější svalstvo celého těla

Stárnutí způsobuje ztrátu kostní tkáně a týká se to i tváře. Proto se obličej s přibývajícími roky smrskává. Naprosto běžně také vysíláme tzv. mikrovýrazy, které trvají asi 1/25 vteřiny. Právě proto se emoce v obličeji střídají tak rychle. Je pro nás ale téměř nemožné předstírat pohyby svalů v horní části. Zejména tedy kolem očí. Upřímný úsměv se proto pozná také podle toho, že se během tohoto výrazu člověku vnitřně rozzáří oči.

Žvýkací sval, který používají naše čelisti, je nejsilnější svalovinou celého těla. Dokáže stisknout až 80násobkem své vlastní váhy. Svaly tváře se samozřejmě dají cvičit jako všechny ostatní. To je posílí a také celkově zpevní. Rty jsou naprosto unikátní částí těla. Kůže na nich je totiž natolik tenká, že vidíte drobounké kapiláry v jejich nitru. Právě to způsobuje ono červené zabarvení. Krev přenáší kyslík, proto je výrazně červená.

Flexibilita uší a neustálé naštvání

Naše uši a nos jsou tvořeny flexibilní tkání, konkrétně chrupavkou. Uši po celý náš život nepřestanou růst, nos se prodlužuje a s věkem se naklání dolů. Když jsme mluvili o počtu výrazů, není od věci zmínit šestici naprosto univerzálních. Konkrétně jde o radost, smutek, hněv, znechucení, překvapení a strach. Existuje také tzv. resting bitch face. Pokud jste stále na vážkách a tápete, podívejte se na hory vzadu, křoví po straně a ženské vlasy.

Jde o případ, kdy vypadá lidský obličej i v naprostém klidu jako neustále naštvaný. To může hodně lidí mást, nejde ale o chybu držitele tohoto výrazu. Důlky na obličeji jsou rodinné dědictví a způsobuje je zkrácené svalstvo. Jakmile se dotyčná usměje, svaly se natáhnou a odhalí ony důlky. Experti odlišují 19 typů úsměvů, které spadají do kategorií „společenských“ s méně zapojenými svaly a upřímných. Ty jich zapojují mnohem víc.

Článek Na lodičce na řece se projíždí žena s mužem. Z krajiny je ale sleduje několik tváří, všimnou si jen ti nejlepší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studené čenichy a věrné srdce

Málo lidí přežilo zkázu parníku Titanic, mezi šťastnými dušemi byli ale i tři psi. Jednoho jeho majitel zabalil do deky, když sám utíkal. Všichni si mysleli, že nese miminko a uvolňovali mu cestu. Podle PBS lze čich bloodhounda použít u soudu jako důkazní materiál. Tento pes dovede navíc pachy sledovat i po 300 hodinách a na neuvěřitelnou vzdálenost 209 kilometrů. Teď se zkuste zaměřit na obrázek a najít mezi skvrnami siluetu zvířete.

Ačkoli je za nejrychlejšího savce planety na pevné půdě brán gepard, jeho běhání má svá výrazná omezení. Je to totiž především sprinter, na dlouhé vzdálenosti ho překonává anglický chrt. Tento pes totiž dovede krásnou rychlost 56 kilometrů v hodině držet neuvěřitelných 11 kilometrů v kuse. Ačkoli je gepard velmi rychlý, zvládne toto tempo udržet jen na nějakých 180–270 metrů. Má tedy neuvěřitelný start, ale dlouho nevydrží.

Předloha rasy, hluchota a nejstarší pes

Psi se dostali i do slavné série Hvězdných válek a stali se předlohou rasy Ewoků. George Lucas je údajně navrhl přímo podle svého vlastního zvířete. Jedněmi z nejslavnějších filmových psů jsou nepochybně dalmatini. Asi 30 % těchto chlupáčů je hluchých na jedno ucho, 5 % dokonce na obě. Má to na svědomí gen odpovědný i za jejich bílou srst a modré oči – tedy u některých. Jedinci s většími fleky mají k hluchotě menší náchylnost.

Guinessova kniha rekordů uvádí plemeno saluki neboli perského chrta jako nejstarší psí druh na světě. Jeho původ se dá vysledovat až do roku 329 před Kristem, tito jedinci byli chováni jako mazlíčci ve starověkém Egyptě. Dle zpráv archeologů byly v jižním Iráku nalezeny jeskynní kresby psů podobných této rase, které jsou datovány až do roku 700 před Kristem. Plemena čau čau a šarpejové jsou jediné známé psí rasy, které mají plně černý jazyk.

Odpovědi na rébus přicházejí

Dokonce ani mnozí majitelé psů neví, že jejich nejlepší přítel má tři oční víčka. Tomu třetímu se říká „haw“ nebo niktitační membrána a je odpovědné za ochranu a průběžnou lubrikaci oka. Stále tápete v horní kresbě? Pak vám pomůže řešení níže, které vám kýženou siluetu odhalí. A jestli jste vy selhali v lovu, pak africký hyenový pes určitě ne. Jde totiž o nejlepšího loveckého psa na světě, který je také držitelem Guinessova rekordu.

Na začátku jsme zmínili, jak psům pomáhá vlhký čenich s pachy. Dalším důvodem, proč jsou v tomhle tak úspěšní, je samotný mozek. Jejich „čichové“ centrum je totiž 40krát větší než to lidské. Z toho plyne, že chlupáči cítí 1000krát lépe než člověk. Zatímco člověk má v nose asi 5 milionů čichových receptorů, nos obyčejného jezevčíka jich má 125 milionů. Právě proto najdou drogy, výbušniny, mrtvá těla, a dokonce určují přítomnost koronaviru.

Článek Obrázek černých a bílých flíčků mate celý internet. Ti nejlepší na něm bez bližšího zkoumání vidí zvíře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhada starověkého původu koček

I badatelům nějakou dobu trvalo, než rozlouskli hádanku o tom, kdy byla kočka poprvé domestikována. Přitom by se zdálo, že archeologové na tuhle otázku odpoví poměrně snadno. Problém je, že kočky domácí i divoké mají pozoruhodně podobné kostry, což celou záležitost značně komplikuje. První náznaky se objevily na Kypru v roce 1983, kde byla nalezena čelist kočky stará 8 000 let. Najdete teď jednu kočičku na této fotce?

I když to vypadá dosti nepravděpodobně, lidé na ostrov přivezli divoké kočky. Syčící, kousající a škrábající pasažér je nepochybně to poslední, co jako posádka lodi chcete. Nálezy ale ukazují, že právě v této době se odehrála kočičí domestikace. V roce 2004 bylo na Kypru odkryto ještě starší naleziště, kde byly kočky naprosto cíleně pohřbeny spolu s lidmi. To vědce ještě utvrdilo v tom, že domestikace proběhla zde, posunula se jen o 1 500 let.

Nejúspěšnější biologický experiment

Novější výzkumy pak dávají dílky dále dohromady na základě genetické analýzy. Všechny kočky domácí dle autorů pochází z divokých koček z Blízkého východu, tedy druhu Felis silvestris. To znamená doslova „kočka z lesů“. Kočky byly domestikovány v této oblasti a podle některých hlasů začal tento proces asi před 12 000 lety. Ačkoli tato doba může znít jako odvážný odhad, jde o naprosto logický závěr.

Právě tehdy totiž začaly v této oblasti vzkvétat první zemědělské společnosti. Když byli lidé ještě lovci a sběrači, byli psi jejich neoddělitelnými společníky. Jejich domestikace tedy přišla dávno před kočkami. Kočky se staly užitečnými až během lidského usazování. Hlavně v souvislosti se skladováním úrody, se sýpkami totiž přišly myši. A s příchodem první kočky do města se odehrál jeden z nejúspěšnějších biologických experimentů historie.

Zvíře, které se k nám pozvalo samo

Kočky velmi potěšila hojnost kořisti a člověku výrazně pomohl lovec škůdců. „Kočky se ve své podstatě domestikovaly samy,“ uvádí Carlo Driscolli. Pozvaly se dovnitř a lidé postupem času ocenily ty učenlivé. Konkrétní zvířata se tak adaptovala na nové prostředí a zplodila generace a generace potomků, které známe dnes po celém světě. Ještě tápete ohledně fotografie? Klid, tahle opravdu dobře splývá s cihlami mezi dveřmi a kontejnerem.

V USA je kočka nejpopulárnější mazlíček a je jich tam cca 90 milionů, v domácnostech asi 34 %. Během tisíců let se však projevil i ambivalentní postoj člověka k tomuto tvorovi. Starověký Egypt je, jak známo, uctíval a místní hřbitovy obsahují až 300 000 kočičích mumií. Středověká Evropa je naopak silně démonizovala a kočky byly považovány ze společnice ďábla. Mnohé byly tedy zabity v rámci ochrany před zlými silami nebo jako pomocnice čarodějnic.  

Článek Vizuální hádanka ze života: U popelnice se schovala kočka. Splývá tak dokonale, že ji 90 % lidí nedokáže najít ani po 5 minutách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zvířecí studnice zajímavých vlastností

Samci mají 40 zubů, tedy pokud jsou dospělí, což je asi od 5 let věku. Kobyly jen 36. V obou případech ale čelisti zabírají v jejich lebce více prostoru než samotný mozek zvířete. Nejdelší koňský ohon, alespoň podle Guinnessovy knihy rekordů, patřil kobyle z Kansasu jménem JJS Summer Breeze. Měřil 381 centimetrů a byl změřen 23. srpna roku 2007. Teď se pozorně podívejte na obrázek a zkuste najít všechny skryté koně kolem pláže.

Kvůli silnému svalstvu kolem jícnu nedovedou koně zvracet a produkují obrovské množství slin. Podle momentálních odhadů je na světě na 60 milionů koní. Například v Austrálii se ovšem toto zvíře neobjevilo až do roku 1788, kdy sem dorazilo s prvními osadníky ze západu. Ti je využívali hlavně na farmách a k dalším pracím. Jen ti nejodolnější jedinci přežili cestu přes moře z Evropy a australští koně si stále drží reputaci silného druhu.

Mozek, krk a postupné bělání

Mozek koně váží asi 623 gramů, tedy polovinu toho, co lidský orgán. Koně nemají klíční kost, jejich ramena drží na kostře kruhem svalstva a vaziva. Nejstarší člen koňské rodiny, tedy první druh, byl Eohippus, který se na Zemi vyskytoval v době před 55 miliony let. Každý den vypijí koně aspoň 18 litrů vody. Lidé mají v uších jen tři svaly, zatímco koně dokonce 10. Nedovedou ovšem dýchat pusou, jsou toho schopni jen nosem.

Obvyklé tempo koňského cvalu je asi 43 kilometrů v hodině, nejrychlejší sprint byl ovšem 88 kilometrů v hodině. Existuje dokonce i strach z koní zvaný equinofobie. Domestikovaní koně se většinou dožívají 25–30 let věku. Po celém světě je jich pak 350 plemen. Jestli také obdivujete bělouše, vězte, že začínali jako mnohem tmavší. Po narození teprve postupně světlají až do krásného sněhového odstínu. Narodí se ovšem i jako téměř vraní.

Nejmenší kůň, řešení a zvláštní zákony

Nejmenším koňským plemenem na světě je Falabella, dorůstá výšky jen mezi 38–76 centimetry. Koně vidí v rozpětí 350 stupňů a jejich zrak má jen dvě malé slepé skvrny. Jedna je přímo před nimi a druhá přímo za nimi. S koni je také spojeno několik podivných zákonů. Například ve Wilburu ve Washingtonu nesmíte jezdit s „ošklivým koněm“. Pokud stále tápete v obrázku, tady je řešení, které ukazuje skrytá zvířata pro rytíře.

Když se zmíněného prohřešku dopustíte a chytne vás policie, hrozí vám pokuta ve výši až 300 dolarů (7 500 Kč). V New Yorku je proti zákonu otevírat v přítomnosti koně deštník. V Burnsu v Oregonu zase koně respektují natolik, že jsou – samozřejmě s majitelem – vpouštěni i do hostince. Jejich vstup je ovšem zpoplatněn, což má na starosti majitel.

Článek Na obrázku není jen jeden kůň, jak si mnozí myslí. Průměrný člověk najde 3, ti nejlepší dokonce 6 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První parky pocházejí z dálné Persie

Hlavní vliv mělo v tomto případě vytváření jezdeckých cest a také úkrytů či dekorací. Tyto prvky se postupně staly klíčovou částí charakteru parků. Druhý typ se postupně vyvinul z otevřených míst, kde se lidé veřejně setkávali. To byla agora v Athénách, tedy místo pro veřejný život. Takový prostor kombinoval funkci cvičiště, společenského života a tréninkového místa pro atlety. Teď se podívejte na tuto kresbu odpoledne v parku a najděte jeden nesmysl.

Anglické jelení parky používala šlechta k lovu během středověku. Šlo ale spíš o obory, protože byly ohrazeny vysokým a pevným živým plotem, aby zvířata neutekla a lidé nechodili dovnitř. Běžní obyvatelé měli vstup dovnitř – natož lov– přísně zakázán. První městské parky vznikly jak v Evropě, tak i USA ze středověké praxe zabezpečení pastvin v bezpečných hranicích měst a vesnic. Nejslavnějším příkladem je Boston Commons z roku 1634.

Pro oddech stranou bujné městské zástavby

Místo s jednoduchou zelení, zdravé a atraktivní prostředí s čistým vzduchem jako oddech od hustě osídleného města 19. století se postupně stalo velmi důležitým. Americký Yellowstone byl pak prvním národním parkem na světě. Oficiálního statusu se mu dostalo roku 1872 z rukou prezidenta Ulyssese S. Granta. Ten stanovil, že bude „vždy věnován a oddělen jako veřejný park a místo pro přínos a radost lidu.“ Jeho plocha zabírá 8 980 hektarů.

Asi nejslavnějším veřejným parkem ve městě je Central Park v New Yorku. Jde o nejnavštěvovanější městský park ve Spojených státech. Ročně sem vstoupí kolem 42 milionů lidí a místo zůstává otevřené celoročně. Je dlouhý 4 kilometry a necelý kilometr široký. Prvně byl otevřen roku 1857. Hyde Park je jedním z největších v Londýně a jedním z královských parků tohoto města. Pro lov si ho nechal postavit Jindřich VII. v roce 1536.

Vývoj londýnského Hyde Parku

Ve stejném roce zabavil panovník Hyde Park mnichům z Westminsteru. Místo bylo používáno především k lovu. O otevření pro veřejnost rozhodl v roce 1637 král Karel III. Momentální tvar byl navržen architektem Decimem Burtonem v roce 1825. Hyde Park pokrývá 142 hektarů a je v něm více jak 4 000 stromů, velké jezero, louka a ornamentální zahrada. Není vám divné, jakým způsobem si žena na lavičce čte časopis?

Nejmenším parkem na světě je Mill Ends Park v americkém Oregonu. Jde o kruh o průměru jen 61 metrů. Jako městský park byl navržen 17. března 1948 na příkaz novináře Dicka Fagana. Měl sloužit jako kolonie leprikónů a být místem pro pořádání šnečích závodů. Není sporu o tom, že tato místa zlepšují celkovou úroveň měst a také život obyvatel i návštěvníků. V mnoha velkých parcích je s povolenkou dovoleno i stanování.

Článek Na obrázku je logická chyba, někteří ji ale vůbec nevidí. Dané nesrovnalosti si všimne jen člověk s ostřížím zrakem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hade hade, kdepak jsi?

Příspěvek s fotkou má dohromady už více jak 2 000 komentářů s tipy a triky, jak tajemného plaza zachytit. Většině lidí se to ovšem ani tak nedaří, a někdo to dokonce považoval za špatný vtip. Pracovníci firmy na stránce uvedli, že odpověď již brzy zveřejní. Mezitím se však někteří lidé v zájmu vítězství uchýlili k trochu jiným postupům. Pokud jste to mezitím vzdali, nebojte se, na odpověď nebudete muset čekat dlouho.

Na pomoc vám přichází přiblížení, díky kterému je tato výzva o mnoho jednodušší. I tak ale není vyloženě jednoduchá. I když už víte, kde se had nachází, není totiž snadné ho vlivem barevných kombinací zachytit. Nevíme, proč je vzadu na dvoře na plotě hroznýš, ale jeden je rozhodně rád, že nejde o fotku zrovna jeho dvorku. Toto rozhodně není jediný zajímavý snímek ani video od odchytové služby, takže určitě bude ještě více „skrývaček“.

Nejpopulárnější hadi světa

Hroznýši jsou jedni z nejznámějších hadů světa, hlavně proto, že jsou populární jako domácí mazlíčci. Kromě toho se také velmi liší ve svých délkách a dosahují až 3,9 metrů a váhy přes 45 kilogramů. Existuje jich na 40 druhů a žijí v pouštích, tropických deštných pralesích i savanách od Mexika až po Argentinu. Jde o bratrance zelené anakondy, kteří z rozličných důvodů přitahují pozornost mnoha badatelů. Například proto, že mají stále pozůstatky nohou.

Hroznýši jsou vejcoživorodí, což znamená, že jejich vajíčka zůstávají uvnitř těla matky, dokud nejsou připravena na vylíhnutí. Tito hadi tak rodí živá mláďata. Háďata sklouznou na zem a během několika minut už jsou nezávislá. Loví tím, že svou kořist přepadávají. Obvykle visí někde na stromě, odkud čelistmi zachytí procházející kořist. Jakmile k tomu dojde, omotají ji ještě minimálně dvakrát, aby tělo oběti pořádně obtočili, čímž stlačí životní orgány.

Kterého nejnebezpečnějšího hada jste v životě potkali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Lidé na tomto obrázku nejsou schopni najít hada a přivádí je to k šílenství. Jak dopadne vaše pátrání? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velcí, malí, živící se někdy i kamarády

Obecně tito nadmíru obratní plavci preferují studenou vodu, tedy arktické regiony. V divočině se mohou tuleni dožít až 35 let, samičky mají přitom delší délku dožití než samci. Většinou dosahují věku 30 let, zatímco samci o 5 let méně. Coby druh se tuleni vyskytují v celém spektru velikostí. Nejmenší pochází z Galapág, má na délku 1 metr a váží 45 kilo. Největší pak skoro 4 tuny.

Redakce VědaŽivě

2 června, 2022

Kouzlo optické iluze: Tento obrázek skrývá mnohá tajemství. Co jste viděli jako první a kolik toho odhalíte celkem?

Tuleni se živí rybami a dalšími plody moře, někteří ovšem nepohrdnou ani svými kamarády. Hlavně to platí pro tuleně leopardího. Pro většinu z nich jsou ovšem hlavní částí jídelníčku ryby, korýši a mořské ptactvo (tedy pokud je zvládnou chytit). Největší světová populace patří tuleni krabožravému, který se vyskytuje na Antarktidě. Odhady mluví o rozsahu 2-75 milionů těchto jedinců po celém světě. Ačkoli vypadají mile, jsou mnohdy dosti agresivní.

Prakticky celý život ve vodě

Přestože je v zoo a jiných parcích často spatříte na souši, běžně z vody tak často nelezou. Na pevninu se vydávají hlavně při úprku před predátorem, kvůli páření, porodu, línání srsti nebo krmení. Pod vodou totiž dovedou spát. Při lovu potravy se často potápí i do hloubky 900 metrů. Někteří z nich zadrží dech až na neuvěřitelné 2 hodiny. Severní tuleň sloní stráví pod vodou valnou většinu celého svého života. Tulení hlava vykukuje mezi husími krky zhruba uprostřed obrázku.

Tuleni byli a jsou po celou lidskou historii terčem lovu. Jejich tuk a kůže byly vysoce ceněny. Ačkoli valná většina jejich druhů ohrožena není, jde stále o velmi chráněné savce. Pokud vás toto hledání zaujalo, určitě neváhejte a pusťte se i do dalších hádanek, je to skvělý způsob odreagování a procvičení mozku.

Článek Ohromující optická iluze: Najdete tuleně mezi husami do 12 sekund? Otestujte své bystré vnímání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žádné barvy neexistují

Z tohoto pohledu najednou dávají smysl všechny ty rodinné hádky o tom, zda je ten svetr růžový nebo oranžový. Vnímaní barev je subjektivní schopnost, která se odvíjí od množství a citlivosti specializovaných očních buněk, kterým se odborně říká čípky. Příště tedy můžete podobný argument vyhrát tvrzením, že žádné barvy ve skutečnosti neexistují.

Dále se citlivost na vnímání barev rozlišuje podle pohlaví. Může za to chromozom X, který je v ženských buňkách zastoupen dvakrát, zatímco muži mají pouze jeden. Právě proto jsou ženy obecně citlivější na rozlišování většího spektra barev než muži. Obecně lze říct, že kdybychom tyto oční buňky neměli, celý svět bychom vnímali v odstínech černobílé. Takové vnímaní vědci zjistili u některých živočichů.

Jak to tedy celé funguje?

Naše vnímání barev ve velkém ovlivňuje sluneční záření. Přesněji řečeno se jedná o mikro částečky, které sluneční záření obsahuje – fotony. Jeden sluneční paprsek obsahuje několik fotonů různých frekvenčních délek, které různě reagují s různými předměty. Podívejme se například na takovou borůvku. Borůvky mívají výraznou temně modrou až fialovou barvu.

Když na ně dopadne sluneční světlo, samotná borůvka podle své konzistence pohltí některé frekvenční délky fotonů a jiné naopak odrazí. Odražené fotony následně snímá naše oko. Barvu ovoce nebo jiných předmětů následně určuje to, jakou frekvenční délku fotonů odrazí do našeho oka, kde fotony reagují s konkrétní skupinou čípků. Pro samotný předmět však žádné barvy neexistují.

Za vším hledejme evoluci

Jak už bylo zmíněno výše, někteří živočichové nemají vyvinutou schopnost vnímání barev a pro ně barvy skutečně neexistují. Závisí to na evoluci, která každého živočicha vybavila potřebnými nástroji k přežití. Živočichové, kteří mají citlivěji vyvinutý čich než lidé, schopnost rozpoznávání barev vlastně nepotřebují. Pro člověka je naopak životně důležitá.

Redakce VědaŽivě

20 září, 2025

Jak psi vidí svět: Umí rozpoznat barvy či nikoliv? Jejich zrak funguje jinak než ten náš

Podle barvy rozeznáme, zda je ovoce či zelenina zralá nebo ne. Podle zbarvení kůže v obličeji můžeme lépe číst lidské emoce nebo odhadnout, zda je druhý člověk nemocný. Rozpoznávání barev také určuje rytmus našich životů podle toho, zda je venku světlo nebo tma. Tuto schopnost také využíváme v moderním světě k různé signalizaci, která dovoluje například řídit provoz ve městech.

Článek Žádné barvy neexistují, prý si je vymýšlí náš mozek, tvrdí vědci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ve stáří utíká čas rychleji

Dítěti připadá každý den nekonečně dlouhý a plný možností. Dospělý člověk vnímá každý týden jako velmi krátký časový úsek, který je navíc přeplněný různými povinnostmi. Zatímco děti lehce propadnou takzvané dlouhé chvíli, dospělí by si mnohdy přáli umět zastavit čas, aby všechno potřebné stihli a ještě si našli čas na odpočinek.

Skutečnost, že s přibývajícím věkem utíká čas rychleji, má vědecké vysvětlení. V první řadě se jedná o pozměněnou perspektivu vnímání, díky které se zdá, že nám každý den protéká mezi prsty. Hlavní změny se však odehrávají v našem mozku, kvůli kterým se pro nás skutečně subjektivně zrychlí čas.

Relativita času a perspektiva vnímání

Nejprve se pojďme podívat na ten více psychologický aspekt toho, že s věkem utíká čas rychleji. Jednu z příčin lze hledat ve zkresleném pohledu do našeho dětství, na které máme tendenci koukat skrz růžové brýle. Jako děti jsme neustále zažívali a objevovali nové věci.

Právě tento pocit novoty na nás působí, jako bychom prožili spoustu věcí v příliš krátkém čase, a tudíž nám čas utíkal pomaleji. Dospělí to jsou občas schopni zažít například během dovolené na neznámém místě, kde se zdá, jako by čas plynul úplně jiným tempem. Neustálé opakování činností totiž způsobuje, že nám čas subjektivně utíká rychleji.

Zpomalené vnímání mentálních obrazů

Skutečnost, že nám ve stáří utíká čas rychleji, má však i fyziologické vysvětlení. Čím jsme starší, tím se snižuje schopnost našeho mozku pobírat mentální obrazy. Jedná se o vizuální vjemy, které naše oko za vteřinu zachytí a které určují naše vnímání uplynutého času.

Redakce VědaŽivě

22 července, 2022

„Pokud vám při poslechu hudby naskakuje husí kůže, je váš mozek výjimečný,“ tvrdí vědci

Dospělý mozek vytvoří zhruba tři až pět mentálních obrazů za sekundu, zatímco dětský mozek zhruba dvakrát více. Právě proto mají děti pocit, že toho v krátkém čase zažijí mnohem více a čas jim subjektivně plyne pomaleji. Čím méně mentálních obrazů náš mozek přijme, tím méně toho subjektivně prožijeme a tím rychleji pro nás plyne čas.

Článek Proč starším lidem utíká čas rychleji: Na vině je podle vědců pomaleji fungující mozek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jasný objekt oblohy

Jde tak o raritu s menší střední hustotou, než má voda. Největší zajímavostí u Saturnu je však bezpochyby soustava mohutných prstenců, kterou lze ze Země vidět i malými dalekohledy. Prstence jsou označeny písmeny latinské abecedy, kromě nich má však Saturn i početnou rodinku měsíců. V současnosti vědí astronomové o 62, toto číslo se však poměrně často mění. Teď svou pozornost zaměřte na obrázek. Určete do 10 sekund, který ze Saturnů je trochu jiný.

Největší z měsíců je bezesporu Titan. Jako jediný přirozený satelit planety ve Sluneční soustavě má také hustou atmosféru. Jeden oběh kolem Slunce trvá Saturnu 29,46 pozemského roku. Na noční obloze ho můžete sledovat i pouhým okem, jde o nažloutlý objekt s klidným svitem. Jasností se dá srovnat i s těmi nejjasnějšími hvězdami. Perioda oběhu má také na svědomí změnu vzhledu jeho prstenců, které se otvírají a překlápí.

Redakce VědaŽivě

27 srpna, 2023

Lidé s nadprůměrnou inteligencí nemají problém odhalit na tomto obrázku ženu. Patříte mezi ně i vy, nebo to nezvládnete?

Otázka prstenců

Jejich strukturu poznáváme stále hlouběji pomocí kosmonautiky a také celkově se zlepšující pozorovací techniky. Detaily nám ovšem odhalily až sondy, kterých kolem planety prolétlo už několik. Případně se usadily přímo na oběžné dráze planety. Průměr prstenců je více jak 300 000 kilometrů, jejich tloušťka je však stále otázkou. Některé zdroje uvádí několik stovek metrů, dle jiných jde jen o jednotky metrů. Jestli jste pořád na vážkách, tady je řešení rébusu.

Ze Země se skrze velké dalekohledy jeví jako šest zhruba samostatných prstenců. Fotografie sondy Voyager 1 ovšem ukazují, že jich jsou doslova tisíce. Podle odborníků jde o zbytky formování samotné planety. Jestli jste nedokázali během časového limitu nalézt Saturn s bílým jazykem, možná potřebujete ještě zapracovat na svých schopnostech. Dejte se do řešení dalších optických hádanek, abyste zlepšili své soustředění i pozornost.

Článek Vesmírný vizuální test pro chytré hlavičky: Ani astrologové nedokáží najít odlišný Saturn do 10 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proces vidění barev

Samotné vnímání barev funguje na základě jejich fyzikálních vlastností. Světlo má určitou vlnovou délku o různých frekvencích. Právě ty dovede oko rozeznat a vnímat jako barvy. Předměty pak svou barvu získávají díky schopnosti odrážet určitou vlnovou délku. Některé pohlcují, jiné naopak odráží. Svět je tedy reálně pusté nebarevné místo, barvy a další vjemy existují jen v našich hlavách. Teď se pečlivě podívejte na obrázek. Za jak dlouho najdete mezi záplavou písmen K jedno X?

Do lidského oka vniká světlo, uvnitř se skrývá vrstva receptorů, na které všechny paprsky dopadají. Systémy neuronů poté tyto informace přenáší do mozku, který je zpracovává. Vnímání barev mají konkrétně na starosti čípky. Jsou dohromady 3 druhy lišící se barevnými pigmenty a citlivostí na vlnové délky. Takto vidíme tři základní barvy – červenou, zelenou a modrou.

Redakce VědaŽivě

4 července, 2023

Je váš zrak stále 100 % funkční? Tento test okamžitě odhalí, na čem jste. Najděte skryté číslo do 5 vteřin

Vidění ve dne a v noci

Z toho plyne, že lidské vidění je tzv. trichromatické, složené ze tří barev. Základem oka je sítnice obsahující fotoreceptory. Jde o speciální světločivné buňky, tyčinky a čípky. Právě tyčinek je asi 130 milionů, aktivuje je i velmi malé množství světla. Nedokážou ovšem vnímat příliš ostře a barevně. Vidí tudíž černobíle, což se děje například v noci. Čípků je asi 7 milionů a jsou mnohem citlivější. Stále si nejste jisti rébusem? Nezoufejte, tady máte řešení dnešní výzvy.

Jako lidé vidíme spektrum světla v hodnotách od 380 do 750 nanometrů. Proto tento rozsah označujeme jako viditelnou oblast elektromagnetického spektra. Hodně barev vzniká i mícháním vlnových délek. Všechny dohromady pak tvoří bílé světlo. Pokud vás tato úloha bavila, zkuste se pustit i do dalších zrakových testů, potrénujete tak své myšlení a prospějete i svému duševnímu rozpoložení.

Článek Někde se zatoulalo písmeno X, my ho ale nemůžeme najít. Zkuste nám pomoc, dáváme vám 10 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zájem o dynamický pohyb a zvuk

Základním faktorem je to, že se na obrazovce pohybují barevné věci. Kočky vidí také barevně, ovšem v jiném spektru, než člověk. Pro ně jsou tyto obrazy rozmazané. Zvířata pak obecně přitahuje pohyb a zvuk, který z obrazovky, respektive televize, vychází. Čím je rychlejší dynamika pohybů a zvuků, tím je zájem zvířete zřetelnější. Rychle běžící pes tak bude pro kočku rozhodně zajímavější, než například pomalu rostoucí rostlina.

Pokud jde o pochopení, kočky jsou jakožto inteligentní zvířata schopny zpracovávat i poměrně obsáhlé informace. S pohledem upřeným na obrazovku tak dovedou jasně rozeznat skutečnou postavu člověka od kresleného. Případně od ptáka, psa nebo jiného zvířete. Vědci z Británie testováním zjistili, že jsou kočky obecně vnímavější k LCD či plazmovým televizorům. Frekvence 100 Hz je pro ně přístupnější, než pomalejší 50–70 Hz.

Chápou kočky to, co vidí?

Nižší frekvence totiž znamená blikání a zkreslení obrazu. To pak ztěžuje vnímání celkového obrazu. Roli ovšem hraje také velikost obrazovky, protože čím větší (50 palců a víc), tím jasnější obraz kočka vidí. Podle dosavadních výzkumů také vychází najevo, že kočky mají dokonce své oblíbené programy. Především pak cokoli, co zobrazuje živou přírodu. Jakmile vidí třepotání ptáků či plovoucí rybu, pokusí se takový objekt zachytit.

Dokonale tedy chápou, o co se jedná. Existují dokonce majitelé, kteří kočce běžně zapnou televizi, aby jim nepřekážela například během úklidu. Je však jasné, že kočky nesledují televizní pořady stejným způsobem, jako lidé. Zpočátku jsou si jisté, že se tam za sklem opravdu něco děje. Lidé utíkají, běhají tam psi či šelmy, létají motýli nebo skutečně syčí hadi. Sledovat začnou v momentě, kdy jim nevyjde několik pokusů o chycení zvěře.

Kombinace barev a ignorace

Kočka vidí černé, bílé i šedé barvy. Stejně tak studené odstíny typu modré, zelené, žluté. Absolutně ovšem nereaguje na červenou, oranžovou, ani na další velmi jasné barvy. Jakmile tedy k požadované barvě přidáte pohyb, stane se takový objekt pro zvíře skutečně zajímavým. Na základě toho můžete vybírat pořady, které budou i „pro kočku“, a nikoli jen jako metafora. Nakonec se jí může líbit i fotbal, pokud budou mír hráči modré a zelené dresy.

Článek Když jsou kočky zahleděné na televizi, skutečně ji sledují? Jak vnímají programy na obrazovce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak s námi pracuje strach

Mnoho lidí se duchů stále bojí. Temnota a neznámo je něco, co nás – bez ohledu na racionální uvažování – naplňuje hrůzou. A pokud se náhodou koukáme na opravdu dobrý horor, většinou raději zkontrolujeme prostor pod postelí nebo v koupelně. Právě silný strach z takových jevů je většinou vlastní lidem, kteří zážitkům tohoto typu pravidelně čelí – aspoň podle vlastních slov. Jejich mysl je na tyto fenomény intenzivně nastavena a připravena.

Následkem toho jsou také schopni vnímat zcela normální věci naprosto odlišným způsobem. Pokud ucítí chlad, spojí si ho s přítomností nadpřirozené energie. Jejich strach ovlivní mysl, která si pak vykládá všechno kolem zcela po svém.

Případy nedostatku kyslíku

Mnoho lidí trpí jevem zvaným cerebrální anoxie. Je to situace, kdy se člověku nedostává potřebné množství kyslíku pro optimální fungování těla. Roli hrají také škodlivé návyky jako kouření, které vedou k neschopnosti organismu kyslík správně využít. A mozek bez dostatku kyslíku umí být velmi záludný. Příhody jako halucinace vedou k vnímání věcí, které reálně neexistují. Případně událostem, ke kterým nikdy nedošlo, nebo pocitu existence mimo vlastní tělo.

Spolu s již zmíněným strachem může právě anoxie vést k vnímání nadpřirozena, které je ale jen odklonem organismu z „normálu“. Spíše se tu zapojují emoce a smysly.

Oxid uhelnatý

Při nadpřirozených zážitcích lidé často uvádí motání hlavy, zmatenost, nevolnost a sluchové vjemy. To spojují s přítomností duchů, důvod může být ale mnohem prozaičtější. Konkrétně otrava oxidem uhelnatým. Jde o bezbarvý plyn bez zápachu, který navozuje všechny uvedené pocity. Lidé si obvykle neuvědomují, že ho vůbec vdechují. A většina míst označených za strašidelná měla v okolí právě vysokou koncentraci tohoto plynu.

Nespavost a zmatenost

Trpí-li člověk nespavostí, nedokáže přes veškerou snahu či opatření usnout. Jde o velmi únavný a frustrující problém, následkem něhož mohou mysl a mozek hrát velmi podivné a drsné triky. Není pak vůbec divu, že takto postižený člověk zažívá věci, které si nedokáže vysvětlit – a tudíž je přikládá nadpřirozeným bytostem. Přitom s nimi nemají nic společného, jde pouze o zmatenost.

Elektromagnetické vlnění

V každodenním životě jsme dnes všichni obklopeni nejrůznější elektronikou a vedením, které vytváří silná elektromagnetická pole. Ta do určité míry narušují naše přirozené biologické nastavení a také vlnění našeho mozku. Podivné pocity a někdy i halucinace mohou být způsobeny i právě tímto neustálým pohybem z pole do pole.

Článek Věda vysvětluje, proč někteří lidé vidí duchy a jiní ne: Naši mysl ovlivňují také horory se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hon za virtuálním přeludem

Mnoho ideálů dnes nastavují především sociální sítě, jde však o naprostou chiméru. Podle těchto ukázek je dokonalá hubená žena, pročež ji za krásnou považuje většina společnosti. Ovšem bezchybně nafocená ženská pleť, vypracované břišní svaly, chemicky vybělené zuby nebo obří řasy nejsou v žádném ohledu realitou. Jde pouze o uměle vytvořený obraz, který je veden přílišným očekáváním od vlastního těla, kvůli čemuž mnoho žen trpí.

Dopadem na sledující jsou pak úzkostné poruchy a pocit nedostatečnosti, pokud na tom ony nejsou stejně. Honí se ovšem za přeludem, který nebyl vytvořen přirozenou cestou, ale počítačovou retuší a dalšími efekty. Než se podíváme na dokonalost z vědeckého hlediska, udělejme si krátký výlet do historie. Tedy jak se vzor krásy vyvíjel za poslední 3 000 let. Obstála kdysi opravdu autoritativní pravidla určující vzhled ve zkoušce časem?

Historické epochy a preference

Ženský ideál byl nejsvobodnější a nejvíce nespoutaný pravděpodobně ve starověkém Egyptě. Nikoho tu totiž nepohoršovalo sexuálně žít ještě před svatbou, případně rozvod manželského páru. Ženský vzhled byl důležitý v ohledu dlouhého copu a výrazně namalovaných očí. U starých Řeků byla až do stvoření Afrodity Knidské brána hlavně žena s mužským tělem. Výrazný zlom přišel během renesance. Chování a vzhled manželky totiž odrážel manžela.

Například v renesanční Itálii bylo za ladné tělo pokládáno to s plnými boky a velkými ňadry. Na druhé straně ve viktoriánském období se ženy stahovaly pomocí korzetu co nejtěsněji. Cílem byla postava ve tvaru přesýpacích hodin. Charlestonská éra si zase žádala ženy s chlapeckým tělem, která ukrývala jak poprsí, tak i pas. Žena 30. let vletěla do tohoto trendu s kulatějšími tvary a štíhlým pasem, čímž začal zlatý věk Hollywoodu.

Postupné přibližování se realitě

To vše trvalo 20 let, než se na světě objevila americká herečka Marilyn Monroe a stala se největším sexsymbolem této éry. Rok 2000 se pak stal dobou postmoderních krásek, kdy musí žena pro oblibu splňovat několik podmínek. Očekávají se výraznější vnady (prsa a hýždě) a zároveň ploché břicho. Dokonalost ovšem nebyla nikdy tak mimo dosah člověka jako právě v posledních několika dekádách. Mnoho žen proto zamířilo pod čepel chirurgů.

Podle posledních průzkumů si ale mnoho lidí oddechne. Ideál se totiž pomaličku stále více přibližuje skutečnosti. Obě pohlaví preferují štíhlé tělo, ale ženy menší prsa. Muži si užijí rádi plnější tvary, nicméně preferují absenci umělých zásahů. Z průzkumů z roku 2018 plyne ideální výška 168–170 cm, pas 60–68 cm a váha 58–60 kg. Pokud bychom hledali ideální ženu ve světě celebrit, bude to nejspíš americká herečka Kelly Brook.

Článek Ideál ženské krásy v čase: Trendy minulosti začala přepisovat Marilyn Monroe, podle průzkumů z roku 2018 by žena měla vážit 60 kg se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Očekával ovace, vyvolal ale šílenství

Vicary očekával oslavu tohoto konceptu, ale na obou stranách Atlantiku se zvedla vlna vzteku. „Vítejte v roce 1984,“ posteskl si jeden americký magazín. Příběh získal ještě vážnější notu, když vedoucí zapojeného kina sdělil Motion Picture Daily, že pokus neměl žádný dopad. V roce 1962 se Vicary konečně přiznal k tomu, že jeho výzkum nebyl dostatečný na to, aby s ním mohl jít na veřejnost. Celé věci pak dlouho litoval.

Otravná úzkost ohledně podprahových reklam však už nikdy nezmizela. Od paniky v roce 1957 byla v Británii zakázána. Psychologové dlouho souhlasili s tím, že podprahová sdělení zachycená podvědomím, nikoli vědomím, mají jen omezený efekt. V roce 2006 se skupina badatelů v Utrecht – Johann Karremans, Jasper Claus a Wolfang Stroebe – rozhodla její možnosti ověřit. Ovšem v laboratoři, takže je třeba počítat s omezením.

Posílí už existující zájem, nevytvoří nový

Naznačili, že mechanismus funguje jen na věci, které člověk už zná a má nějak rád. Zobrazení pak udělalo značku více „přístupnou“ vnímání. Nefungovalo to tedy u největších značek, protože Coca-Colu zná na světě každý. Klíčovou otázkou – na kterou Vicary nikdy neodpověděl – ovšem byla možnost vzít tohle z laboratoře do terénu. Fungovalo by to pak ve skutečném životě a v masivním měřítku? Od 50. let se o to totiž nikdo nepokusil.

Rádio BBC tedy podniklo zcela veřejný test. Rozhodlo se účastnit 98 lidí. Podle badatelů metodu zneefektivní oznámení, že se něco takového děje, experiment byl tedy odhalen až post festum. Výzkum také naznačoval, že je potřeba nějaká předchozí touha. Publikum musí konkrétní produkt trochu chtít, podprahové sdělení to může jen posílit. Účastníci shlédli 3minutový klip plný 10milisekundových vzkazů „Lipton“.

Potenciálně funkční, ale velmi zrádná

Následně dostali na výběr mezi ledovým čajem Lipton a konkrétní minerálkou. Dále měli vyplnit dotazník. Vyšlo najevo, že předchozí sdělení nemělo žádný měřitelný efekt. Lipton lehce vyhrál, ne ale natolik, aby to hrálo statistickou roli. Existuje ovšem mnoho důvodů, proč to, co fungovalo v laboratoři, nepracovalo na veřejnosti. V první řadě slušná část účastníků sdělila, že nemají žízeň. Nebo nebylo v klipu dost vzkazů, protože byl moc krátký.

Tento způsob reklamy je velmi zrádný. Příliš rychlé záblesky totiž nezachytí ani naše podvědomí. Když budou zase pomalé, lidé si jich všimnou. A pro jakoukoli společnosti bylo katastrofální tohle zkoušet v reálu. Kromě toho dávat tohle do celého filmu by bylo velmi pracné. Pokud tak v zásadě nevyvrátil teorii, že tento model by veřejně fungovat mohl. Vzhledem k mnoha neznámým a veřejnému postoji ho ale asi nikdo zkoušet nebude.

Článek Podprahová reklama způsobila poprask už v roce 1957: Jak si značky hrály s naším podvědomím a proč to bylo zakázáno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Živý detektor chorob

Právě z toho důvodu jsou schopni zachytit pachy, které si my lidé ani nedovedeme představit. Během krize s covidem-19 se uplatnili opět, protože jejich čich rozeznal nákazu i tam, kde selhávaly sebelepší testy. Psi sami na čich spoléhají při hledání potravy, ochraně před rizikem a také při hledání přátel. Pachy v jejich nose zůstávají i během dýchání, takže samotné čenichání je nijak neomezuje. Najdete jednoho psa i na tomto obrázku se stařenkou?

Psi velmi rádi dovádí ve vodě. Zajímavé ovšem je, že nemají příliš v lásce koupele. Jde však také o velmi dobré plavce. Jedním z nejlepších plavců je pes novofundlandský, takže nepřekvapí jeho použití záchranáři. V roce 2016 byl jeden z nich, Whizz, oceněn medailí (konkrétně řádem Za zásluhy) za záchranu 9 lidí po nehodě na moři. Obliba vody ovšem není u psů zcela univerzální rys a někteří se jí vyhýbají jako čert kříži.

Jak může pes předběhnout geparda?

Je obecně známo, že gepard je brán jako nejrychlejší zvíře světa, aspoň tedy na souši. Že pes předběhne člověka, není také nic nového. Jenže nejlepší přítel člověka si to snadno může rozdat i s gepardem. Především se to týká greyhounda, tedy anglického chrta. Gepard je sice nejrychlejší, jde však o sprintera. Běží tedy rychleji, vydrží mu to ale jen asi 30 vteřin. Chrt nasadí slabší tempo, udrží ho však na několik kilometrů.

Určitě si řeknete, že musí být pak pěkně uřícený, a máte bezpochyby pravdu. Nicméně nečekejte, že by se psi potili stejně jako lidé. Zatímco my vylučujeme kapalinu, která nás ochlazuje, u psů se o to samé stará olejovitý feromon laden, který nejsme schopni zachytit. Psi ho ovšem poznají díky svému čichu. A jediné místo, kde se psi potí, jsou jejich tlapky, takže místo našeho pocení těžce oddechují. Proto je v horkých dnech udržujte ve stínu.

Nejen naprosto vybroušený čich

Další smysl, jehož vynikající úrovní se mohou psi pochlubit, je nepochybně sluch. Že zachytí frekvence nám zcela nedosažitelné, nepřekvapí. Jenže jejich uši jdou ještě dál. Obecně vzato dovedou detekovat daleko měkčí zvuky než my, díky čemuž rozeznají věci, které jsou velmi, velmi daleko. Tápete-li stále v obrázku a prohlížíte každý detail, ušetříme vám další práci a případné zoufalství. Jeden pes se totiž schovává v ornamentu na zdi vedle stařenky.

Pokud začne váš chlupáč například bezdůvodně štěkat, dost možná zaslechl bouřku, která k vám dorazí až za 15 nebo i více minut. To je další důvod, proč jde o tak vynikající záchranáře. I když je skvělým pomocníkem jejich čich, pomocí sluchu velmi dobře lokalizují svůj cíl. Psi jako K9 Killer se osvědčili při stíhání pytláků nosorožců. Právě ty totiž sledovali kombinací sluchu i čichu. Před touto dvojicí se neschová nikdo.

Článek Babička má v pokoji 2 zvířata. K nalezení psa je ale zapotřebí vytříbený smysl pro detail se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Druhové odlišnosti a přece jen kamufláž

Každý druh zebry má svůj vlastní vzor pruhů, a dokonce se to týká i každé zebry. To je činí stejně jedinečnými jako sněhové vločky nebo lidské otisky prstů. Zebry stepní mají obecně širší pruhování než další dva druhy. Zebra horská mívá normálně vertikální pruhy na krku a trupu, zatímco horizontální jí pokrývají nohy. Ta Grévyho je většinou vyšší, má větší uši a pruhy jsou užší.

Srst zbarvená do černé a bílé se ukazuje jako dobrý odpuzovač veškerého okolního hmyzu. Ovádi, komáři a další krvesajní vetřelci jsou tak spolehlivě udrženi v patřičných mezích. Vědci se také domnívají, že pruhy slouží jako ochrana před ostrým sluncem a kamufláž. Právě poslední účel vypadá dost pochybně. Čekali bychom spíš něco, čím zvíře zapadne do svého běžného prostředí. Proto mají vojáci maskáče, které se podobají trávě či křovinám.

Zvířata, která napodobují trávu

Pravdou však je, že predátoři lovící zebry – jako třeba lvi – jsou barvoslepí. Pruhovaní koně se tedy shromažďují do houfů a pro lvy a další šelmy tak vypadají jako tráva. Zebry mají také vynikající zrak a jsou jedny z mála savců schopných vnímat barvy. Zároveň ovšem nevidí oranžovou. Jde o velmi společenská zvířata, která často najdete ve velkých stádech. Samec je hřebec, samice kobyla a mláďata hříbata, stejně jako u koní.

Stáda zeber se svou velikostí poměrně liší, většinou společně cestuje 5–20 rodin. Mohou dosahovat až 1 000 kusů. Právě při delších cestách formují často hierarchii s dominantním hřebcem vepředu. Ten je následován kobylami a hříbata běží jako poslední. Když zebra rodí, obvykle drží mládě stranou ostatních zvířat po dobu cca 3 dnů. Během této doby se hříbě naučí rozeznat její zápach, hlas i proužkový vzor, aby se navzájem našli.

Rychle připravená hříbata a odpovědi

Hříbata dovedou samostatně stát už neuvěřitelných 6 minut po porodu. Po 20 pak chodit a po 40 běhat. Když se tato zvířata setkají s predátorem, utvoří půlkruh a koušou, štípají a kopou cokoli, co se k nim přiblíží. Své zraněné členy rodiny brání tím, že kolem nich vytvoří kruh, aby je ochránili před dalšími hrozbami. Stále hledáte klavír schovávající se mezi změtí pruhovaných trupů a hlav? Podívejte se ještě jednou pozorně do levého rohu.

Zebry dovedou kopnout naprosto bezkonkurenčně. Tento úder má sílu skoro 1,5 tuny, což je dost na zabití dospělého lva pomocí jediného úderu. Mají také vynikající sluch a pozice ucha jim dovoluje naslouchat prakticky jakýmkoli směrem. Využívají to také k tomu, aby ostatním zebrám sdělily náladu. Jinak se spolu baví pomocí výrazu tváře a doprovodných zvuků. Míra otevření očí a ukazování zubů, to všechno jsou znaky v jejich abecedě.

Článek Mezi zebrami je ukryté piano. Pro ty, jenž mají silně vyvinutý cit pro detail, nebude problém ho najít do 10 sekund se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Který hasič na obrázku je nejvyšší?

Na obrázku nahoře vedle sebe stojí tři hasiči. Vaším úkolem je v případě této hádanky si obrázek pečlivě prohlédnout a určit, který z nich je nejvyšší. Pouze 10 % lidí na tuto otázku odpoví skutečně správně. Pokud se vám to podaří, patříte k lidem s nejvyšším IQ. Pečlivě si prohlédněte celou scénu, nenechte se vyrušit a nepodlehněte prvotním impulsům. Který z těchto tří mužů je nejvyšší? První? Druhý? Třetí? Nebo jsou snad všichni stejní?

První hasičské sbory novodobého typu stály čistě na dobrovolnících. Právě na jejich tradici pak navazují současné dobrovolné jednotky požární ochrany. V našich podmínkách pak pravidelně spolupracují profesionální a dobrovolné jednotky. Vysílání všech mají pak na starosti krajská operační střediska, která obvykle vychází z plánu plošného pokrytí. Dobrovolní hasiči konají tradičně i jiné činnosti než ty spojené s požáry.

Součást kultury a matení pojmů

Jsou také nedílnou součástí kulturního života měst i obcí, pořádají bály, plesy, kulturní akce a oslavy. Dále se věnují osvětové činnosti a sportovní činnosti mládeže. Sem patří například různá klání a soutěže spojené s hasičskou tematikou. Častým problémem v názvosloví je záměna pojmů jednotka sboru dobrovolných hasičů a sbor dobrovolných hasičů. Oba subjekty bývají úzce spjaty, většinou lidmi, kteří působí na obou „frontách“.

Stejně tak se činnosti obou odehrávají často ve společném prostoru. Je však nutné tento rozdíl zdůraznit. Není totiž podmínkou, aby mezi jednotkou a sborem existovalo jakékoli spojení. Jednotka sboru dobrovolných hasičů – tedy jednotka požární ochrany – se řídí zákonem o požární ochraně. Vykonává tak činnost spojenou se záchranou lidského života, majetku, bojem s ohněm apod. Sbor dobrovolných hasičů se řídí občanským zákoníkem.

Dva subjekty a hra s mozkem

Mezi oběma subjekty tak neexistuje jakákoli právní spojitost. Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska je dle zákona zproštěno využívat příponu z. s., tedy zapsaný spolek. Většina lidí při pohledu na obrázek samozřejmě ihned odpoví, že ten vpravo je nejvyšší. Tento záludný optický klam ale donutí váš mozek myslet si, že nalevo je nejmenší, uprostřed vyšší a napravo nejvyšší. Jenže ve skutečnosti mají všichni tři výšku naprosto totožnou.

Když se podíváte pozorně na pozadí, všimnete si měnícího se rozpětí linek. Ty vytváří iluzorní efekt a předměty či osoby na různých místech takovéto místnosti působí, že mají jinou výšku. Za zmínku stojí ještě tzv. zmahač ohňů. Je to typ hasiče, který pracuje hlavně v uhelných dolech. Jeho prací je hlavně prevence a likvidace záparů nebo již probíhajících požárů, které vzniknou samovznícením uhlí.

Článek Který z hasičů je největší? Zapeklitý optický klam lidem nedá spát už roky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva způsoby obdržení zvuku

Je to naprosto obvyklý jev, málokdo ale zná důvod této odlišnosti. Proč tedy slyšíme vlastní promluvu jinak než všichni kolem nás? A nebojte se, ostatní jsou na tom naprosto totožně. Zvuk se může do středního ucha dostat dvěma odlišnými způsoby. Z nich pak vychází náš poslech. V jednom případě je veden vzduchem, prostředí všude kolem nás ho tedy vede ze zdroje k našemu zvukovodu, kde je zpracován.

Přitom prochází bubínkem, středním uchem až do hlemýždě, orgánu ve vnitřním uchu. V druhém případě není přenášen vzduchem, ale kosterní soustavou. V takovém případě se zvukové vibrace dostanou z hlemýždě přímo do tkáně hlavy. A zvuk, který sami slyšíme, pochází právě z kostního vedení. V takovém případě jdou vibrace z hlasivek rovnou do hlemýždě. Protože jdou ale přes kosti, jsou často zkreslené.

Když to všechno přenáší lebka

Kosti lebky, které jsou tehdy hlavní vodičem zvuku, jejich frekvenci snižují. Hlas nám tak zní hlouběji, než jaký ve skutečnosti je. Právě proto si při poslechu nahrávky sebe sama řeknete, že tu asi není něco v pořádku. Hlas bude vyšší, divnější a „kulhavější“, než za jaký jste ho považovali. Nejedná se ovšem o vaši chybu, ale o vliv vedení vzduchem, nikoli kostmi. Od chvíle, kdy jsme se naučili mluvit, máme vlastně k dispozici jen zkreslené vzorky.

Hlemýžď se stará o převod vibrací na nervové impulsy, které nakonec vnímá náš mozek. Až tedy příště na tento – pro mnohé drastický – rozdíl narazíte, nenechte se zaskočit. Ještě před renesancí lidé například věřili, že zvuk vytváří srdce, nikoli hlasivky. K tvorbě řeči používáme také mnoho svalů, kterými normálně koušeme a polykáme. Pokud chcete hlasivky trénovat, hodně šeptejte. Je to pro ně větší námaha, než když mluvíte jen měkce.

Věděli jste třeba, že…

O ženách se říká, že jsou mnohem upovídanější než muži. Několik výzkumů ovšem zjistilo, že muži stráví konverzací delší čas než ženy. Máte-li problémy s hlasivkami, je na vině většinou více faktorů najednou. I když pak hlas trénujete, nemusíte postihnout jiné faktory, jako životní styl nebo zdravotní potíže, které budou mít na hlasivky vliv. Porozumění funkcím vlastního hlasu je velmi užitečné pro mnoho životních situací. Co například takové zrcadlení?

Tento postup používají prodejci. Jsou si totiž velmi dobře vědomi toho, jak konkrétní pozice hlasu ovlivňuje náladu jejich zákazníka. Když ho klient zvýší, prodejce ho naopak sníží a mluví v měkčích tónech. To pomůže vyjádřit ujištění, nikoli autoritu. Cílem je obecně zrcadlit nebo doplnit psychickou pozici zákazníka, která se do hlasu promítá. Prodejce se tak nikdy nestaví do opozice, potřebuje být pro druhou stranu partnerem, ne opozicí.

Článek Proč nesnášíme svůj hlas na videu a slyší nás takhle i okolí? Svou roli hrají uši, lebka i vzduch se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pareidolie a rty bez potu

S tváří je spojená také tzv. pareidolie, tedy sklon vidět tváře v běžných věcech, mracích nebo porostech. Odsud také slavná „ďáblova tvář“ viditelná v oblaku kouře z útoků 11. září. Náš mozek totiž nenávidí nahodilost a ve všem potřebuje najít nějaký vzorec nebo další smysl. Pravost lidského výrazu také prozradí oči a naše tvář se s přibývajícím věkem postupně smršťuje. Najdete na tomto obrázku další tváře než jen ty u dvou žen?

Většina lidí má více řas nad okem než pod ním. Všimněte si také, že vaše rty se nikdy nepotí. Samozřejmě se na nich mohou zachytit kapky potu z tváře, ale ony samy žádné takové žlázy nemají. Jejich otisk je pak stejně jedinečný jako otisky prstů. Náš obličej také skrývá 4 z celkových 5 lidských smyslů. Nos slouží hned několika účelům a uši ve skutečnosti smyslovým orgánem nejsou. Celá jedna část mozku odpovídá za rozeznání tváří.

Neschopnost rozeznat obličeje

Existuje ale vada zvaná prosopagnosie (řecké prosopon obličej a agnosia neznalost), kdy pacient nerozeznává tváře. Volně je toto neurologické onemocnění překládáno jako tzv. obličejová slepota. Dovednost rozeznat obličeje od ostatních předmětů je relativně nedotčena, důvodem může být jak vrozenost, tak poškození mozku. Touto poruchou trpí cca 2,5 % lidí. Děti a miminka mají ve tvářích speciální vrstvy podkožního tuku.

To jim dovoluje se lépe přisát k prsu matky během kojeneckého věku. S postupem věku se však tato tkáň stává nadbytečnou, takže pomalu ubývá. Úbytek se však nezastaví jen u tohoto tuku a pokračuje dál. Proto jsou postupně více a více vidět kosti, proto je mají staří lidé tak zřetelné. Jazyk je jako sval držen na místě mnoha okolními tkáněmi a svaly, jde však o jediný sval uchycený jen na jednom konci. Setkali jste se někdy s výrazem resting b*tch face?

Naštvaná tvář i v klidu

Jde o případ některých lidí, kteří mají i v naprostém klidu výraz totálního vzteku. Přitom se u nich nic takového neděje. Psychologové studující tento jev ho v roce 2016 označili jako reálnou skutečnost. Není přitom omezen jen na ženy, jak by trochu sexistický název napovídal. Jestli vás stále trápí obrázek s rébusem, věnujte pozornost přírodě v okolí. Pokud budete stále bezradní, tady je řešení celé této vizuální hádanky.

Jestli budete někdy hledat místo s nejtenčí kůží na těle, pak jsou rty ta správná volba. Na většině těla má totiž kůže více jak 16 buněčných vrstev. V případě rtů se však jedná nejvýše o 5 a je to další důvod, proč jsou rty červené. Ve srovnání se zbytkem těla mají více cévek a současně méně kůže, která by je zakryla. Proto jsou také tak citlivé na jakékoli zranění včetně náhodného prokousnutí, například ve vzteku. Tak je opatrujte se zvláštní péčí.

Článek Kdo najde skryté tváře? Jen hrstka lidí dokáže prokázat silný smysl pro detail, chce to maximální soustředěnost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co to vlastně mluví z nitra mušlí?

Trevor Cox, profesor akustického inženýrství na univerzitě v Salfordu, shrnul dojem celkem jednoduše: „Protože slyšíme zvuk, když máme u ucha mušli, dává nám smysl předpokládat, že je to právě zvuk moře.“ Řešení této věci je ale o něco složitější. „V základu slyšíte jen zvuky, které k vám přicházejí z okolí. Fyzikální vlastnosti hlemýždě uvnitř mušle je ale zesilují,“ upozorňuje Andrew King, ředitel Centra integrativní neurovědy na Oxfordu.

Dle vysvětlení expertů odráží totiž tvrdé a zakřivené povrchy uvnitř mušle zvukové vlny. Řečeno „lidsky“, mušle u našeho ucha funguje jako jakýsi rezonátor, který posiluje některé zvukové frekvence. Ty tak vnímáme jako hlasitější. „Výběr frekvencí závisí také na velikosti a tvaru konkrétní mušle. Jakmile má nepravidelný tvar, nejspíš bude rezonovat na více frekvencích,“ dodává. A protože vedle nás šumí moře, není divu, že ho slyšíme.

Přírodní dechový nástroj

Analogii doplňuje Cox, dle jehož pohledu vzduch uvnitř skořepiny vibruje při určitých frekvencích mnohem silněji. „Pokud si tedy mušli jako sluchátko přiložíte k uchu, frekvence některých zvuků z okolí je posílena. Následně tomu i váš mozek věnuje mnohem větší pozornost,“ dodává profesor. Oba specialisté pokračují také tím, že konkrétní zvuk lze zesílit nejen skořepinou, ale například i doma s pomocí hrnečku, sklenky nebo misky.

Lze to provést například i svinutím ruky do kornoutu. Pro zvuk z mušlí je proto také nezbytný hluk v pozadí. Při provedení ve zvukotěsné místnosti tak neuslyšíte nic. Ale pokud skořápka zesiluje okolní zvuky, jedná se tedy opravdu o mořské šumění? „Vzhledem k tomu, že okolním hlukem, který skořepina pozměnila, je šum moře, můžete z mušle nepřímo slyšet i zvuky moře,“ uzavírá Cox. Je to vlastně jako chodit po pláži s naslouchátkem.

Ozdoba nejen pro krásu

Mušle a lastury jsou původně domečky měkkýšů a dalších živočichů. Na pláži tak vlastně zvedáme ruiny domovů. Mnohdy si však můžete všimnout určitých vzorů, někdy velmi krásných. Ukazuje se přitom, že rozhodně nejde jen o ozdobu. Vědci věří, že je to pro obyvatele určitý druh plánku. Zvíře se podle nákresu rozhoduje, kde se usídlí, aby domeček rostl dle požadavků. Nikdo ovšem neví, jaký pigment tito tvorové používají.

Nabízí se také otázka, kolik typů takových mušlí lze vůbec najít. Identifikace původních obyvatel není vůbec jednoduchý úkol. Je to jednoduše proto, že na světě existuje nejspíš více jak 200 000 druhů měkkýšů a každý si vytváří svou jedinečnou strukturu.

Článek V mušlích zvuky moře nehledejte. To, co tam slyšíte ve skutečnosti, je spíš docela nechutné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Copak se nám tu schovává?

I když se to může zdát podivné, na tomto obrázku jsou totiž ve skutečnosti tři lidé. Toho třetího máte šanci najít právě tehdy, když vnímáte detaily a zároveň berete v potaz celek tohoto obrázku. Možná se nejedná úplně o člověka a je to jen hra odstínů a čar. Stejně jako lidé prochází i jezera několika stupni vývoje, a jakmile jsou jednou zformována, dále mění svůj tvar a povahu. Podobně jako lidé mají tedy něco jako dětství, dospělost, stáří a smrt.

Všechna jezera na světě jsou buď otevřená, nebo uzavřená. Pokud voda odtéká skrze řeku nebo jiný vývod, pak je otevřené. Otevřená jsou všechna sladkovodní jezera. Pokud ale voda odchází jen prostřednictvím odparu, jedná se o jezero uzavřené, ta jsou obvykle slanější. Je to z toho důvodu, že se odpaří jen voda, ale sůl zůstane na místě, takže jen přibývá. Největší slané jezero v USA je Velké solné jezero ve státě Utah s rozlohou 4 400 km čtverečných.

Několik jezerních nej

Nejníže položené jezero světa je Mrtvé moře na hranici Jordánska a Izraele. Jeho hladina leží 418 metrů pod hladinou moře. Naopak nejvýše na světě je Ojos de Salado na hranici mezi Chile a Argentinou ve výšce 6 390 metrů nad mořem. Nejhlubší jezero světa je sibiřský Bajkal v Rusku. Nejhlubší bod této vodní plochy je v hloubce 1 637 metrů. Nejdelším jezerem je Tanganika v Africe s délkou 660 kilometrů, které je také druhým nejhlubším.

Velká jezera ve Spojených státech a Kanadě zahrnují celkem 5 jezerních ploch a obsahují 21 % světových zásob sladké vody. Největší z nich je Hořejší jezero, které je s plochou 82 000 kilometrů čtverečných největším povrchem ze všech sladkovodních jezer na planetě. Finsku se také přezdívá „země tisíce jezer“ a rozhodně je to titul oprávněný. V této zemi totiž najdete více jak 187 000 jezerních ploch. Překonává ho ale Kanada, která jich má přes 2 miliony.

Řešení a další zajímavosti

Pokud se stále nedokážete dopátrat řešení jezerního rébusu, už vás nebudeme trápit. Třetí osoba je totiž dítě tvořené hlavně větvemi stromu, nakreslené jako ležící s nožičkami na kraji. Celá Země obsahuje asi 117 milionů jezer, která pokrývají 3,7 % povrchu pevniny. Většina jich je přitom relativně malá – 90 milionů z nich nemá větší plochu než 2 fotbalová hřiště. Bývají také dost nízko položená, 85 % jich leží méně než 500 metrů nad hladinou moře.

Nauka o jezerech je limnologie a v zásadě existují 3 základní způsoby klasifikace jezer. Podle toho, kolik obsahuje živin, jaké vodní poměry v něm panují a jaké druhy ryb v něm žijí. Když už je řeč o rybách, největší jezerní rybou je jeseter, který dorůstá velikosti až 6 metrů a váhy přes 680 kilogramů.

Článek Tahle fotka zmátla celý internet. Kromě manželského páru se na ní totiž skrývá ještě 3. osoba, kterou ne každý vidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Autorský záměr a síla šeptandy

Pohlednice vznikla v Německu, konkrétně pro organizaci jménem The Anchor Buggy Company sídlící v USA. Šlo o výrobce automobilů s velmi krátkou dobou existence (firmy, nikoli automobilů). Pohlednice se zpočátku rozšířila, aniž by kdokoli upozorňoval na obsaženou iluzi. Ale nebyli by to lidé, aby nezačali poukazovat na něco velmi zvláštního. Vidíte na horním obrázku dvojitý obraz? Zdánlivě jde jen o mladou dívku s čepcem.

Nicméně autor obrázku – kterým je britský ilustrátor W. E. Hill – nepochybně dobře věděl, co dělá. Jen si pomyslel, že veřejnost si toho nikdy nevšimne. Když to trvalo už několik měsíců, pokračoval ve své profesi. Nicméně lidé si začali povídat o podivném obrazu a šeptanda se rozjela naplno. Jeho dílo mělo tedy velmi rychle tisíce fanoušků. On sám iluzi nazval „mladá žena, stará žena“, protože iluze obsahuje mladou ženu a také obličej staré.

Dívka, stařena a princip klamu

Zatímco krásná dívka se nejspíš dívá někam na horizont, obličej stařeny míří dolů. Tato iluze patří k prvním svého druhu, a přestože Hill vytvořil mnoho dalších kreseb, svou popularitu si uchovala dodnes. Optický klam je obecně nesprávné nebo matoucí vnímání okolní reality. Naše oko zcela běžným způsobem snímá obraz, nicméně mozek si ho interpretuje jinak, než jaká je jeho reálná podoba. Běžně se pak stává, že člověk spatří něco, co tam není.

Mezi nejčastější principy těchto klamů patří tvar nebo barva. Dost možná největší skupinou těchto iluzí jsou dva obrazy v jednom, kdy soustředění se na různé prvky odhaluje více motivů v jedné kresbě. Iluzím nahrává také skutečnost, že náš mozek má potřebu pravidelnosti a kompletace. I u nekompletního obrazu jsme tak na základě zkušenosti schopni „domyslet“ si zbývající obsah. Případně vidíme věci a tváře tam, kde neexistují.

Efekt pareidolie

Tomuto sklonu mozku se říká pareidolie. Název pochází z řeckého slova para, postranní či falešný, a eidolon, zdrobnělina eidos, vzhled nebo podoba. Neurčité nebo nezřetelné podněty na jeho základě pomocí vlastní fantazie dotváříme, abychom získali smysluplné obrazy. Nejběžnějším projevem je vidění tváří v kůře, zvířat v mracích a dalších tvarů. Neplatí to jen pro vizuální podněty, stejně si lze „přeložit“ i zvuky, například projevy zvířat.

Pareidolie je sice podobná iluzi, nicméně se liší. Během iluze totiž člověk dočasně nebo trvale podléhá mylnému dojmu. Při pareidolii si je zcela jasně vědom, že podnět a jeho vnímání mají jen vnější podobnost. Nejznámějšími příklady pareidolie je například zadní strana budíku evokující smutný obličej, tvář ve skalách na povrchu Marsu či sloupce čediče, které připomínají varhany. Ty lze najít na Panské skále u Kamenného Šenova.

Zdroj: DailyBuzz

Článek U této optické iluze se zapotíte. Dokážete na tomto portrétu z roku 1888 najít dvojitý obraz? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

S tím, jak člověk stárne, plyne čas rychleji

Čas je základní fyzikální veličinou, která se exaktně měří v sekundách pomocí hodin, a jež vyjadřuje dobu, která uplynula mezi dvěma jasně definovanými okamžiky. Ačkoliv plyne stále stejným tempem, každý člověk jej vnímá jinak. Pro někoho čas takříkajíc letí, pro dalšího ubíhá jen velmi pomalu. Svoji roli v jeho vnímání hraje mj. věk jedince, kdy děti a dospívající vnímají jeho plynutí jako pomalejší, na rozdíl od starších lidí, kterým čas ubíhá rychleji. Za tímto jevem stojí počet nových vjemů, které obě věkové skupiny přijímají.

Zatímco děti a dospívající musí denně zpracovat stovky podnětů, s nimiž se setkávají poprvé, starší lidé mají nových či jinak zajímavých vjemů výrazně méně. Podle studie z roku 2019 ti jedinci, kteří zapojují více přechodné pozornosti nebo se setkávají s méně předvídatelnou situací, vnímají takové okamžiky jako delší. Vliv na vnímání času má ovšem i celková odpočatost organismu – jestliže máte odpočaté tělo i mysl, jste schopni vnímat více vjemů a zároveň vykonat více činností, což vede k subjektivnímu pocitu delšího dne a pomalejšího plynutí času.

Obecně řečeno, lidé vnímají čas skrze vizuální vjemy, které dorazí do mozku. S tím, jak se tyto vjemy mění, se proměňuje i lidské vnímání času (jeho délka a charakter – tedy zdali se jedná o přítomnost, minulost nebo budoucnost). Na subjektivní rychlost jeho plynutí má poté vliv nejen množství nových podnětů, které je nejvyšší v mládí, ale také velikost mozku a komplexita mozkových drah. Čím je mozek větší a složitější, tím déle mu trvá přijímané podněty zpracovat, a tím kratší mu analogicky k tomu připadá určitý časový interval.  

Na vnímání času mají vliv i emoce

Pravdivost závěrů studie potvrdily i další výzkumy. Ty mj. přidaly k podmínkám, které ovlivňují subjektivní vnímání času, působení emocí na vnitřní hodiny jedince. Zjednodušeně řečeno lidé, kteří mají svoji pozornost nasměrovanou na jednu věc (vnímají jen malé množství nových podnětů), prožívají dané okamžiky jako rychlejší. Zatímco ti, kdo svoji pozornost rozprostřou, obsáhnou více podnětů, a čas jim tedy ubíhá pomaleji.  

Kupříkladu neurovědec David Eagleman zkoumal subjektivní vnímání času ve stresových a životu nebezpečných situacích. Účastníci výzkumu vypověděli, že když byli vystaveni ohrožujícím stimulům, čas pro ně plynul pomaleji. Je to pravděpodobně tím, že v takových situacích vnímáte maximum podnětů, abyste byli schopni rychle jednat a zajistit si bezpečí. Další výzkum provedl tým vědců ze Stanfordské a Minnesotské univerzity. Ti zjistili, že když jsou lidé spokojení a celkově se cítí dobře, čas pro ně plyne (rovněž) pomaleji.

Plyne pro vás čas zpravidla rychle, nebo naopak pomalu?

Zdroj: EuropeanReview

Článek Není jen váš pocit, že čas někdy letí a jindy se vleče. Na rychlost jeho plynutí má vliv váš věk i emoční rozpoložení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Novinky z kočičí říše a inteligentní ovce

Drápy koček jsou zakroucené směrem dolů. Důsledkem toho nejsou schopny šplhat dolů ze stromů hlavou napřed, musí jít obráceně. Zatímco lidé mají 206 kostí, kočka jich má dohromady 230. Stejné hmatové fousky, jaké mají na čenichu, mají také na spodní straně předních pracek. V poměru k vlastní hlavě mají největší oči ze všech žijících savců. Svým drsným jazykem dovedou z kostí dostat i poslední kousek masa.

Co víte o ovcích? Nenechte se tímto termínem zmást. Obvykle je použit pro popis lidí, kteří naprosto bezmyšlenkovitě následují dav. Jde ovšem o naprostý omyl, protože právě ovce jsou poměrně inteligentní zvířata. A rozhodně dovedou mnohem víc než jen jít se stádem. Mají také obdélníkové zřítelnice, což jim dovoluje obrovský rozhled. Vidí tak na 270 až 320 stupňů, tedy prakticky všechno, co se kolem nich děje, aniž by točily hlavou.

Dobře vyvinuté ovčí smysly

Protože se jedná o zvíře, které je často kořistí predátorů, je toto zrakové rozpětí nutností, hlavně během pastvy. Jedinou nevýhodou je, že prakticky vůbec nevidí přímo za sebe. Jedním ze způsobů, jak mezi sebou tato zvířata komunikují, je pomocí čichu. Pachové žlázy mají totiž před očima a mezi prsty kopyt. Dalším prostředkem dorozumívání je zvuk – ovce poznají bečení svých vlastních jehňat. Najdete na obrázku dvě zcela identická zvířata?

Jestli se snažíte usnout klasickým počítáním oveček, budete mít co dělat. Existuje jich totiž přes 1 000 druhů a některé mají naprosto jedinečné vlastnosti. Celkově jde ovšem o chytrá zvířata, která mají také vynikající paměť. Více výzkumů ukázalo, že rozeznají tváře 50 dalších ovcí a pamatují si je po 2 roky. Stejně tak rozeznají lidské tváře a orientují se i ve složitých bludištích. Sova se nachází na předposledním řádku sedmá zleva. Stejná je druhá kráva zleva na prvním a čtvrtém řádku.

Jak jste v testování obstáli?

Zdroj: Science

Článek Otestujte své schopnosti na dvou obrázcích – je zapotřebí smysl pro detail, pohotovost a skvělý zrak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ve světě srsti a paroží

Jeleni mají oči na stranách hlavy, což jim poskytuje zorný úhel 310 stupňů. Na druhou stranu jsou téměř neschopni soustředit se na ohniskový bod. Mají však velmi kvalitní noční vidění, které je kritické hlavně pro noční krmení a také útěk před mnoha predátory. Tito králové lesa se pohybují ve stádech a jde o velmi společenská zvířata. Mohou se rozdělit podle pohlaví nebo mít dominantního vůdce. Najdete na obrázku jelena, kterému chybí parohy?

Takové stádo může mít až tisíce členů. Jeleni mají také variabilní způsoby komunikace, jde hlavně o zvuky a chemické značení. Různé části jejich těla totiž vydávají různé pachy a poskytují okolí mnoho informací. Vysílají tak vlastně neustále zprávy o svém zdravotním a fyzickém stavu, pohlaví, společenském statusu. Také oznamují, jestli se v okolí pohybuje nějaká hrozba. Jde o monogamní i polygamní zvířata.

Chlupaté kuličky koťátek

Koťata se rodí kompletně slepá a s modrýma očima. Zpočátku musí tedy spoléhat na svůj instinkt a pomoc matky, aby se mohla nakrmit jejím mlékem. Svoje vlastní oči otevřou během 7–10 dní po narození, jejich zrak je ale ještě po celých 5 týdnů velmi chabý. Lidská miminka se často rodí s modrýma očima, které ztmavnou teprve později. Koťata jsou naprosto stejný případ. Všimnete si kotěte, které nemá otevřenou pusu?

Svoje úvodní zrakové nedostatky ale malé kočky vyvažují zcela nadlidskými smysly, především čichem. Ten se plně vyvine už za 4 týdny a pomáhá mu ještě tzv. Jacobsonův orgán. Hlavně to jim pomáhá najít maminku, protože ji ještě nevidí. K tomu mají nejspíš nejlepší sluch ze všech pevninských savců. Pro člověka je velmi dobré, že se kočky v domácnosti snadno naučí vyměšovat na kočkolit, protože mají instinkt své výkaly zahrabat.

Jak jste si v testu vedli?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Kdo na obrázcích najde všechny rozdíly, má oči jako rys. Prověřte svůj smysl pro detail se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když vidíte tváře všude

Existuje jev zvaný paredolia, což je sklon lidského mozku vyhledávat vzorce. I tam, kde žádné nejsou. Jenže naše mysl nemá ráda nahodilost, chce zkrátka ve všem nějaký řád a systém. Proto vídáme tváře nebo další tvary ve všem od listí po mraky na nebi. Stejně jako máme dominantní ruku, máme také dominantní nosní dírku. Naše oči dovedou prozradit upřímnost či falešný smích a upřímné výrazy tváře jsou vždy symetrické.

Jazyk tvoří výjimku z tělesného svalstva – jde o jedinou svalovou tkáň, která je k tělu připojena jen na jednom konci. Jak stárneme, naše tváře se postupně scvrkávají. Většina lidí má také na spodním víčku méně řas, než na horním. Rty se nedovedou potit, nemají totiž žádné potní žlázy.  Kůže na nich je tou nejtenčí oblastí na celém těle. Stejně jako jsou jedinečné otisky prstů, je jedinečný i otisk vašich rtů. Tvář hostí 4 z 5 smyslů těla.

Les plný zvířat a tváří

Tato optická iluze opravdu nepatří mezi nejsnadnější. Dokonce i když trochu tušíte, co máte vlastně hledat, jsou jednotlivé prvky velmi dobře skryté a nenápadné. Napravo od liščí hlavy je pták, který připomíná orla. Ze zeleně a kmenů stromů se dívá dalších 12 párů očí. Lze tu vidět hlavu koně, jehně a také holuby – strom je skrývá hned tři. Kmen stromu pak poskytuje doslovný úkryt ovci a napravo ještě mohutné tlamě divočáka.

Kůra stromu napravo skrývá hned tři lidské tváře. Další se ukrývají v listí i trávě. Pokud jste nedohledali všechny objekty, vůbec si nedělejte starosti a nepovažujte se za nepozorné. Tento rébus vytvořili američtí rytci Carrier a Ives a od roku 1872 budí lidi z klidného spánku. I po 150 letech tváře stále hledáme. A dvě neoznačené jsou ještě nejspíš v listí a větvích přímo nad liščí hlavou a jedna po směru jejího čenichu. Obraz dost možná ještě nevydal všechny své taje.

Kolik tvarů jste nakonec objevili?

Zdroj: TheScientist

Článek Tato iluze z roku 1872 skrývá nejméně 16 tváří. Kolik jich dokážete najít? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rébus bytu s otcem a synem

V malém bytě vidíte otce se synem, jednoho u stolu, druhého v koupelně. Na stěnách visí obrázky, v pokoji je stůl a dvě křesla, v rohu komoda se zásuvkami, na ní rádio. Vypadá to na běžný pracovní a školní den, syn se nejspíš právě odněkud vrátil.

1. Pojmenujte zobrazené roční období.
2. Určete, o jaký měsíc se jedná.
3. Je v tomto bytě tekoucí voda?
4. Kdo další žije v domácnosti kromě otce a syna, které na obrázku vidíte?
5. Jaké je otcovo povolání?

Interiéry bytů z 60. let mají jakési vnitřní ticho. Předměty v nich totiž nekřičí nahlas žádnou značku, svoji hodnotu nebo jméno slavného designéra, který je navrhl. Ikonou každého obývacího pokoje té doby byl nejspíš vyleštěný příborník Helga pocházející z Německé demokratické republiky. I dnes se dá ještě na některých místech spatřit tento lakonický a hranatý kus nábytku. Zkrátka designový funkcionalismus.

Bližší určení období a dalších věcí

Obrázek je nakreslen v zimě. Chlapec má na nohou plstěné boty a otevřený větrací otvor kamen ukazuje, že jsou vytopená. Výjev je konkrétně z prosince, je otevřena poslední stránka kalendáře na zdi u otce. Chlapec si v koupelně myje ruce v míse, takže tekoucí voda není k dispozici. Panenky a medvídek na jednom z křesel ukazují, že v bytě bydlí nejspíš ještě holčička. Otec je lékař, na stole má reflexní kladívko a kolem krku stetoskop.

Tady zrovna žádný příborník nevidíme, ale možná by se stačilo pouze otočit. Příborníky a sekretáře s prosklenými policemi byly většinou plné porcelánových figurek. A také nádobí, které ovšem poličku neopustilo ani ve svátky. V obchodech se starožitnostmi se dají stále najít ryby, sloni a další prvky, které v 60. letech zdobily interiér pravděpodobně každé domácnosti. Koberce byly čisté, malé a prakticky vždycky vlněné.

Jak jste si při odpovědích na otázky vedli?

Zdroj: ScienceNews

Článek Náročná hádanka, která se kdysi objevila v sovětském časopise. Dokážete správně odpovědět na 5 zapeklitých otázek? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pro světy vnější a vnitřní

Tyto jsou zvány „interoceptivní“ a odpověď na jejich počet je mnohem komplexnější a zajímavější. Zaprvé má totiž tělo receptory na další typy informací, jako je kupříkladu teplota. Tato čidla ovšem obvykle nepovažujeme za smysly. Kromě toho jeden receptor často slouží více účelům. Sítnice je například portálem pro světlo, které potřebujeme k vidění. Některé buňky sítnice ale také oznamují mozku, zda je venku den nebo noc.

Tento nepojmenovaný smysl pro denní či noční čas je základem cirkadiánního rytmu, který ovlivňuje náš metabolismus, stejně jako cyklus spánku a bdění. Dokonce i smysly, které se zdají být naprosto základní, jsou niterně propletené s dalšími detektory, ačkoli se zdají naprosto oddělené. Například se ukazuje, že co vidíme a jak to vidíme, souvisí i s mozkovým sledováním srdečního rytmu, které je součástí interocepce.

Konstrukce zkušenosti z mnoha zdrojů

Ve chvíli, kdy se naše srdce stahuje a pumpuje krev do tepen, toho mozek zachytává z okolí skrze zrak o něco méně. Mozek také vytváří smysly, pro které žádný receptor neexistuje. Příkladem je chuť, kterou vytváří kombinací vjemů chuťových a čichových. Roli hraje také teplota sestávající zase z teploty a vlhkosti. Mozek totiž ve skutečnosti vytváří všechno, co vidíme, slyšíme, čicháme a čeho se dotýkáme, a to kombinováním dat z více zdrojů.

Světelné vlnění například nevstupuje jednoduše do sítnice a pak do mozku, kde způsobuje zrakový vjem. Mozek ve skutečnosti předvídá, co uvidíme, než to uvidíme, a to na základě předchozích zkušeností. Roli hraje i aktuální stav těla a momentální situace. Dochází tak ke kombinaci predikce a příchozích smyslových dat ze sítnice. To dohromady tvoří vizuální zkušenost, kterou máme s celým okolním světem.

Kdy a jak vás naposledy zcela dokonale ošálily vlastní smysly?

Zdroj: ScienceNews

Článek Máme víc než 5 smyslů, vysvětluje neurovědkyně. Mnoho interoceptivních detektorů si vůbec neuvědomujeme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ach ty krásné kadeře

Průměrný člověk má na hlavě 100 000 – 150 000 vlasů, z nichž každý den 50–150 ztrácí. Po kostní dřeni jsou vlasy nejrychleji rostoucí tkání v těle. Pokud je zdravý vlas mokrý, může se natáhnout ještě o 30 % délky. Jakmile je starý vlas vytržen z folikulu, okamžitě začíná růst nový. Růst je dokonce rozdělen na aktivitu a odpočinek – zatímco v jednom momentu 90 % vlasů roste, zbývajících 10 % odpočívá. Najdete odlišnou siluetu?

Obvyklá délka života jednoho vlasu je asi pět let. Pramen vlasů je přitom silnější než měděný drát o stejné síle. Míváte v chladu nebo při strachu husí kůži? Nejste samozřejmě sami, k tomuto jevu dochází při stažení svalu každého z vlasových folikulů. Většinu vlasového vlákna tvoří látka zvaná keratin. Jde o stejnou substanci, ze které jsou koňská kopyta, hřívy stejného zvířete a také jejich ocasy. Vidíte, máte s nimi společného docela hodně.

Rozdílné a stejné květiny

Největší květina na světě má rozpětí květu až 120 centimetrů a váží neuvěřitelných 10 kilogramů. Ani na chvíli ovšem neuvažujte, že byste tento zázrak darovali nějaké ženě. Zaručeně byste neuspěli, květ totiž silně páchne po shnilém mase, kvůli čemuž si taky vysloužil přezdívku „corpse flower“, tedy „mrtvolný květ“. Jmenuje se raflézie Arnoldova a roste v jihovýchodní Asii. Najdete mezi barevnými květy dva identické?

Raflézie nemá žádný stonek, listy ani kořeny, je to parazit rostoucí na liánách. Než dojde na květ nebo pupeny, vlastně ji ani nelze podle ničeho najít. Jednotlivé květy totiž rostou rozptýleně a většinou na místech, která nejsou snadno dostupná. Když už dojde na „vybarvení se“, má květ cihlově červenou barvu a pět okvětních listů s jasně bílými skvrnami. Výčnělky centrálního kalichu vydávají zmíněný pach a lákají tak opylovače.

Co nevíte o ovoci a zelenině

Ovoce a zelenina jsou s námi od počátku věků, stejně však mnohé taje objevujeme až teď a další neznáme. Například to, že červené ovoce velmi prospívá našemu srdci. Nebojte se, když pustíte jablka do vody – jsou ze čtvrtiny tvořena vzduchem, takže na hladině plavou. Nejoblíbenějším ovocem na světě jsou ovšem rajčata. Jestli vás po jídle pálí žáha, je ideálním řešením banán, a to kvůli obsahu přírodních antacid. Jaký kousek chybí na obrázku?

Navzdory rozšířenému názoru je avokádo ovoce, nikoli zelenina. Čím tmavší zelenou barvu má zelenina, tím více v ní najdete vitamínu C. Jabloň vyprodukuje za jeden rok až 400 jablek, na celém světě je jich více než 7 000 druhů. Jestli chcete dobře vidět ve tmě, doporučujeme borůvky. A třeba oblíbené kiwi v sobě skrývá 2krát více vitamínu C než populární pomeranč. Na obrázku chybí rozkrojené jablko, vše ostatní má celek i část.

Naši chlupatí nejlepší přátelé

Ženy mají sedmkrát citlivější čich než muži. Pes dokáže ovšem zachytit milionkrát slabší vůni než člověk. Po celém světě se těchto (většinou) chlupáčků prohání víc jak 400 plemen. Pokud jste svého čtyřnohého přítele nechali vykastrovat, pak jste desetkrát snížili frekvenci, se kterou si bude močí značkovat území. Nejstarším psem světa byl australský honácký pes Bluey, který se dožil nádherných 29 let. Najdete na obrázku odlišnou siluetu s vodítkem?

Jestli se někdy setkáte s plemenem basenji, nejspíš vás zaskočí. Tento druh totiž vůbec neštěká, místo toho vydává zvuk, který lze přirovnat k jódlování. Nejhloupějším psem na světě je afghánský chrt. Psi se nepotí, regulují svoji tělesnou teplotu pomocí onoho typického dýchání s vyplazeným jazykem. Po světě běhá více než 400 milionů psů a většina z nich se nachází v USA. Ačkoli je pro ně čokoláda velmi nebezpečná, většina ji miluje.

Jak jste si vedli? Našli jste rozdíly, nebo vám to přijde všechno stejné?

Zdroj: BrightSide

Článek Pětice obrázků, která prověří váš postřeh a smysl pro pozornost. Ďábel se skrývá v detailech, tak se nenachytejte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na návštěvě u přítulných ušáků

Pokud uvidíte králíka, jak kolem poskakuje a švihá prackami a hlavou, ničeho se nebojte. Jde o způsob, jak tito hlodavci vyjadřují svoje potěšení a radost. Něco jako když pes vrtí ocasem a opírá se vám o trup. V králičí komunitě je tento projev znám jako „binky“. Jejich uši nejsou velké jen kvůli dobrému sluchu, pomáhají také regulovat tělesnou teplotu. Tak co, najdete mezi následujícími brýlatými elegány jednoho, který se odlišuje?

Pro většinu lidí jsou králíci spíše mazlíčci, jenže jsou schopni mnoha děsivých projevů. V případě potřeby jim nedělá problém řev, vrčení, skřípání zubů a další zvuky. Jsou také výbornými skokany a odrazí se klidně metr do výšky a 3 metry do dálky. Protože mají oči po stranách hlavy, jejich rozhled tvoří téměř perfektních 360 stupňů. Velmi se jim to vyplatí v divočině, kde včas zachytí predátory. Jediné slepé místo mají přímo před nosem.

V rozmanitém království květin

Nejmenší květina na světě je Wolffia globosa a jde o zelenou květinku velikosti zrnka rýže. Samotný květ se nachází v malé dírce na povrchu. Květy mají i bambusy, jenže se objevují jen jednou za pár let. Příjemná a jemná vůně růží pochází z mikroskopických žláz na okvětních lístcích. Některé rostliny také uvolňují pyl jen tehdy, když poblíž vycítí bzučící včelu. Najdete na obrázku květinu s odlišnou barvou?

Některé květiny opylují i netopýři, v Mexiku existuje například druh, který se živí výlučně nektarem z kaktusů. Všechny bílé květiny voní silněji než ty barevné. Mnoho druhů čelí vyhynutí, podle odhadů je 25 % květin silně ohroženo. National Geographic odhaduje, že od roku 1750 jsme definitivně ztratili už 571 druhů rostlin. Semínko slunečnice obsahuje chemikálii, která zaručuje, že v určitém okruhu kolem ní neporoste nic dalšího.

Má to uši, pronikavý pohled a vousy

Panuje přesvědčení, že kočky jsou jediní savci, kteří nevnímají sladkou chuť. Jsou krátkozraké, ale jejich periferní i noční vidění je mnohokrát lepší než u lidí. Mohou vyskočit až do 6násobku své tělesné délky. Jejich drápky jsou zahnuté dolů, kvůli čemuž nedovedou lézt ze stromu hlavou dolů. Mají 230 kostí, zatímco lidé jen 206. Na zadní straně předních pracek mají další sadu hmatových vousků. Najdete ve čtveřici odlišnou kočku?

Zarazilo vás někdy, že na vás kočka zírá s otevřenou pusou? Mají v ní speciální orgán, kterým dovedou ochutnávat vzduch. Jejich oči jsou v poměru k hlavě větší než u jakéhokoli jiného savce. Mají tak drsný jazyk, že dovedou olízat jakoukoli kost od posledních zbytků masa. Kocouři jsou častěji leváci, kočky tíhnou k preferenci pravé pracky. Kočky jsou poměrně dobří plavci, ale obecně nemají vodu rády.

Jak jste dopadli? Našli jste jemné rozdíly, nebo vám přijdou obrázky stejné?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Rozdíly na obrázcích zvládne do 10 vteřin najít jen opravdu bystrý Čech. Patříte mezi malé procento vyvolených? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bakterie v kapce vody

Antoni van Leeuwenhoek byl nizozemský přírodovědec a průkopník mikroskopie. Ačkoli se oblasti věnoval pouze jako amatér, jeho výsledky mají prvořadou důležitost. Vytvořil totiž natolik silné čočky, že bylo možné zachytit hemžení bakterií v jediné kapičce vody. Robertu Hookovi se říká objevitel buněk.Poprvé je uviděl, když mikroskopem zkoumal korek a jeho strukturu, která připomíná plástev. Co myslíte, že jsou tyhle poličky?

Další historický a drobnohledový milník je spjat se jménem Marcella Marpighiho. Šlo o italského lékaře a přírodovědce, kromě jiného také zakladatele histologie. Pomocí tohoto přístroje objevil chuťové pohárky a také červené krvinky. Robert Koch pak nalezl bakterie způsobující tuberkulózu a choleru. V 19. století se pozorování opět zpřesnilo, a to díky německému inženýru Carlu Zeissovi, který provedl revoluci v přesnosti optických čoček.

Nejmenší věci a počátky života

Nejmenší objekt, který byl kdy pozorován optickým mikroskopem, byl dlouhý 500 nanometrů. V roce 2008 se uvedl TEAM 0.5 neboli Transmission Electron Aberration Correacted Microscope. Šlo o společný projekt dvou amerických laboratoří a dvou společností, jehož cílem bylo pozorování objektů pod hranicí 0,05 nanometru. To je přibližně velikost atomu vodíku. Tyhle drobné tyčinky jsou teda větší, ale co to vlastně je?

V roce 2013 demonstrovali vědci pomocí mikroskopů tzv. abiogenesi, tedy možnost, jak mohl vzniknout život, resp. organické sloučeniny z anorganických. Pokud stále tápete v obrázcích, tady je řešení. To hnědé nahoře, co vypadá jako ústí jeskyně nebo nalomený kmen stromu, je okraj sušenky plněné krémem. Ty „poličky“ jsou ve skutečnosti břity žiletek v holicím strojku. A štětinky jsou blízko, jde o detail zubního kartáčku.

Kolikrát jste se trefili?

Zdroj: BrightSide

Článek Poznáte předměty každodenní potřeby nafocené zblízka? Berete je do ruky pořád, ale vsadíme se, že budete pěkně vedle se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Taje otáčejícího se okna

Po vlně zájmu se Amesovo okno dočkalo zevrubného rozboru a popisu na YouTube kanálu Veritaserum. Youtuber Derek Muller v klipu postavil lichoběžníkové okno tak veliké, že jím mohl sám prolézt. Dokonce i v těchto gigantických proporcích a s člověkem uvnitř uváděla iluze diváky v naprostý úžas. Malý lichoběžník je rovinný útvar, který je nabarven a vystínován tak, že se jeví jako 3D model. Až potud ho všichni vnímají normálně.

Jenže problém pro zrak kohokoli přihlížejícího nastane v momentě, kdy se tahle věc začne otáčet. Mnoho lidí totiž nezachytí onu rotaci a přijde jim, že se Amesovo okno jen kýve sem a tam jako kyvadlo. Ještě větší zmatení pak nastává, když jsou k samotnému oknu přidělány další předměty. Nebo protaženy přímo okénky, jak to udělal Derek ve videu. Tyto předměty pak zdánlivě rotují proti směru pohybu okna, což by fyzikálně nemělo jít.

Okno „propíchnuté“ pravítkem

Asi nejlépe tento princip působí tehdy, když je skrze menší okno protažené např. pravítko, kterým se ve videu stal právě Derek. Výsledek při rotaci totiž jasně vypadá tak, že pravítko musí nevyhnutelně procházet materiálem okna – jinak není možné, aby se dostalo na druhou stranu. Celá iluze spočívá v tom, že v případě tohoto tvaru nejsme schopni správně posoudit velikosti a vzdálenosti. Jedna otáčka tak působí normálně, druhá jako kyvadlo.

Adelbert Ames, který tuto iluzi vytvořil, se proslavil také tzv. Amesovým pokojem. Jde o zvláštní místnost, kde lidé z určitých úhlů pohledu vypadají menší, resp. větší, než ve skutečnosti jsou. Místnost se zdá být obdélníkem, ve skutečnosti jde však o lichoběžník. Díky designu tak osoba na určitém místě (v konkrétním rohu) působí, že je mnohem blíž. Při přechodu do druhého rohu se pak výrazně zvětší nebo zmenší.

Už jste se s Amesovým pokojem někdy setkali?

 Zdroj: IFLScience

Článek Optické iluze, které doslova poblázní váš mozek. Donutí vás pochybovat o svém zraku, duševním zdraví i životě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nohy, nožky, nožičky

Pokud si chcete posílit nohy, není nic lepšího než běhání. Na rozdíl od veškerých ostatních aktivit totiž zapojuje v jedné činnosti opravdu všechny svaly na noze. Nejdelší nohy na světě má dívka z Texasu, která se v 17 letech chlubí délkou 135 centimetrů. Pokud si nohy správně nastavíte, jejich klenba udrží šestinásobek vaší tělesné váhy. Zpěvačka Rihanna si nechala nohy pojistit na 1 milion dolarů. Kolik nohou vidíte na následujícím obrázku?

Každý člověk udělá denně v průměru 6 000 – 9 000 kroků a zdravotní studie doporučují dokonce 10 000 kroků za den. Stejně tak za život ujdeme v průměru 70 kilometrů. Jógová pozice „nohy na zdi“ nejen uvolňuje unavené a ztuhlé nohy, ale také ulevuje od úzkosti a stresu. V USA trpí problémy s žílami na nohou asi 55 % žen a skoro 45 % mužů. Pokud si kůň zlomí nohu, nelze ji prakticky vyléčit, protože se na ni okamžitě snaží postavit.

V říši srsti, jazyka a upřeného pohledu

Kočky jsou neustále fascinující zvířata a první domácí kočka ve funkci mazlíčka existovala už před 9 500 lety. Tito tvorové stráví spánkem celých 70 % svého života, což znamená 13 – 16 hodin denně. Talkeetna, malé město na Aljašce, mělo kocoura Stubbse 20 let za starostu. Ačkoli neměl žádnou legislativní pravomoc, byl u obyvatel nesmírně oblíben a vyhledávali ho tu i turisté. Tak co najdete na obrázku odlišnou kočku, nebo jsou všechny stejné?

Na světě existovala i nejbohatší kočka, která získala miliony liber. Jmenovala se Blackie a patřila milionáři, který v závěti vydědil celou rodinu a odkázal svůj majetek právě chlupáčovi. Sir Isaac Newton definoval gravitaci, mnohé prameny ho ale uvádí také jako vynálezce kočičích dvířek. Při jeho vědecké práci ho neustále rušilo škrábání kočky na dveře. Proto pozval truhláře, aby na dveřích udělal dva otvory. Jeden pro matku a další pro koťata.

Návštěva v království květin

Skoro 60 % čerstvých řezaných květin v USA se pěstuje v Kalifornii. Na celém světě existuje víc jak 400 000 rostlin, které mají květenství. Mnoho z nich dosud nebylo objeveno, takže počet bude rozhodně vyšší. Nejdražší květinou, jaká byla kdy prodána, je orchidej Shenzhen Nongke. Růst jí trvá osm let a kvete jen jednou za 4 – 5 let. Na aukci se prodala za úctyhodných 200 000 dolarů. Tak schválně, který stín odpovídá konvi?

Pokud budete někdy pěstovat lilie, nepouštějte k nim kočky. Jsou to krásné květiny, ale pro kočky jsou velmi jedovaté. Existuje dokonce druh květiny zvané čokoládový kosmos, která voní jako čokoláda a upřímně tak i docela vypadá. Jednou z nejnáročnějších rostlin je vanilka. Její květy rozkvétají jen na několik hodin a je nutné je opylovat ručně. Jestli stále tápete, tak nohou je dohromady 12 konvi odpovídá stín u písmene B.

Tak jak jste uspěli?

Zdroj: BrightSide

Článek Sbírka očních klamů otestuje vaši bystrost. Kolik nohou vidíte na obrázku? Majorita lidí se nechá snadno zmást se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

I polévky skrývají mnohá tajemství

Nejstarší polévka byla podle archeologů prokazatelně uvařena a zkonzumována v roce 6000 před Kristem a jednalo se o vývar z hrocha. Polévky se obecně dělí na dva druhy, bujóny či vývary a krémy. Mohou být konzumovány horké nebo studené a záleží to na klimatu regionu, kde jsou servírovány. Asi nejznámějším příkladem tohoto trendu je španělská polévka gaspacho pocházející z horké Andaluzie. Najdete chybu v přísadách na stole?

Američané konzumují více než 10 miliard misek polévky každý rok a nejpopulárnějším typem v USA je kuřecí s nudlemi. Kondenzovanou polévku vynalezl Dr. John T. Dorrane, chemik pracující pro společnost Campbell Soup Company, a bylo to v roce 1897. Když jsou potraviny včetně polévek konzervovány, dochází k „uzamčení“ živin. Objem vitaminů a dalších složek v polévce je tak totožný i rok od uzavření do konzervy.

Kachny, kachny, kachny

Citát z díla Járy Cimrmana nás přivádí do zajímavého světa vodního ptactva. Většina jich je sice monogamních, pokud jde o páření, ale nevolí si jednoho partnera na celý život. Místo toho se po novém porozhlédnou každý rok. Vyberou si toho nejzdravějšího a nejsilnějšího, který jim pomůže předat jejich geny nové kachní generaci. Kachny jsou obecně společenští ptáci a cítí se nejlépe právě ve skupinách svých druhů. Co je divné na tomto jezírku?

Jsou to ptáci a často se jim také přezdívá „vodní slepice“, protože je nejčastěji najdete na řekách, na jezerech nebo rybnících. Pokud je o ně dobře postaráno, dožívají se v závislosti na druhu někdy i 20 let. Jejich domestikace proběhla už před více než pěti sty lety. Domestikované druhy jsou potomky pižmovky velké. Všechny mají schopnost ovládat obě oči nezávisle na sobě a zraková informace je pak uložena v opačné části mozku.

Ach to věčné selfíčkování

Pokud si myslíte, že si děláte selfie, ještě to nemusí být nutně pravda. Jen asi 4 % fotek na sociálních sítích i jinde lze totiž skutečně kvalifikovat jako selfie. Většina selfíčkářů je ve věku kolem 23 let. Průměrný mileniál (tedy osoba narozená po roce 1982) nafotí během života kolem 27 700 selfíček. Oxfordský slovník zvolil slovo „selfie“ v roce 2013 slovem roku. Byl to také rok vzrůstu jeho použití o 17 000 %. Není na tom zrcadle něco divného?

Populární tyč na focení selfie vynalezl v roce 2012 Yeong-Ming Wand a průmyslové odvětví výroby těchto tyčí má obrat 174 milionů dolarů. Mnoho obchodních řetězců muselo během Vánoc v roce 2014 selfie tyče přestěhovat, protože se jednalo o jasně nejpopulárnější vánoční dárek. Tento druh snímků má ale i stinnou stránku a 8 % lidí později lituje, že svoje selfie poslali potenciálnímu partnerovi. Nejstarším selfie na světě je olejová malba z roku 1524.

Ve světě moderního freelancingu

Freelanceři nebo česky také volnonožci jsou v digitální době silně rostoucí druh. V roce 2020 tato skupina nezávislých profesionálů prezentovala dokonce polovinu všech pracovníků v USA. Pokud si ale myslíte, že freelancing znamená jen občasnou práci, jste na velkém omylu. Pro většinu je to rovnocenný ekvivalent práce na plný úvazek, další část pracuje asi 16–20 hodin týdně, tedy na polovinu úvazku. Na tom pracovním stole je něco divného, ne?

Freelancing si masivní část lidí volí proto, že chce, ne proto, že by museli. Celých 44,7 % dotázaných uvedlo, že u nich tato forma vyhrála nad klasickou kancelářskou prací. Druhou nejčastější reakcí byla kombinace freelancingu a tradiční práce. Pokud stále tápete v řešeních, tak do normální polévky nepatří banán, mezi kachnami je jeden holub, odraz v zrcadle neodpovídá skutečnosti a Psa baskervillského nenapsal Dickens, ale A. C. Doyle.

Jak jste uspěli u kachen, polévky a dalších?

Zdroj: BrightSide

Článek 4 obrázky otestují vaši bystrost. Dokážete jako správný detektiv odhalit, co je na ilustracích v rozporu s logikou? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Majestátní síla nosorožců

Nosorožců je na světě celkově 5 druhů. Nejmenší sumaterský je i tak pořádně velký kus – váží 600 kilogramů. Největší jsou bílí, kteří váží i přes 3,5 tuny. Jde o úctyhodnou váhu, když vezmeme v úvahu, že jde o býložravce, kteří se živí hlavně travou a listy. Černý a bílý nosorožec – jinak také dvourohý a tuponosý – je zavádějící označení, protože oba jsou šedí. Jejich populace se vyskytuje hlavně v afrických rezervacích. Najdete čtyři jedince bez rohu?

Samcům se také říká býci, samicím krávy. Samice jsou podstatně více společenské, zatímco samci dávají přednost samotě a silně si chrání své teritorium. Jejich rohy jsou tvořeny keratinem (jinak také rohovinou), což je stejný materiál, který tvoří naše nehty i základ vlasů. Nosorožci mají skutečně vynikající čich, ale naprosto mizerný zrak. Pokud se člověk nebo zvíře nehýbe, pak ho dost dobře nevidí ani na vzdálenost 30 metrů.

Ve flekaté říši velkých koček

Leopardi by mohli bez speciálního výcviku dělat špiony, protože patří mezi velmi nepolapitelné šelmy a v divočině je prakticky nemožné je sledovat. Převážně jde o samotářské šelmy s velkým teritoriem. Samčí území bývají větší než ta samičí, často se oba typy překrývají. Vstup na cizí území je ovšem obvykle tolerován jen za účelem páření. Hranice jsou značeny močí a stopami drápů na stromech, což varuje nezvané hosty před vstupem. Najdete jednoho s odlišnými skvrnami?

I černí leopardi mají skvrny, jenže v jejich tmavé srsti je prakticky nemožné je spatřit. Proto jsou často nazýváni černí panteři. Ze všech velkých kočkovitých šelem mají leopardi nejrůznorodější domovy a jejich přizpůsobivost jim dovoluje pobyt v mnoha podmínkách. Asi nejextrémnějším případem je sněžný leopard, který žije v Himálaji. Leopardi se stali námětem umění, mytologie i folklóru a například africké sportovní týmy mají tyto šelmy často ve znaku.

Našli jste rozdíly, nebo vám přijde jeden jako druhý?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Jak rychle najdete odlišného člena stáda? Procvičte si postřeh a rychlost vnímání, jen ti nejlepší uspějí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co jste nevěděli o delfínech

Zatímco mnoho ostatních zvířat se rychle vydává vlastní cestou, delfíni nejsou ten případ. Je v jejich povaze být s matkou velmi dlouho, než si najdou vlastní hejno. Někteří s rodičem zůstávají 3 nebo dokonce 8 let. Jejich zažívání se blíží kravskému, mají totiž dva žaludky – jeden slouží čistě pro skladování potravy, v druhém je trávena. Delfíni jsou vynikající potápěči a v moři se dostanou až do hloubky 1 000 metrů. Najdete jednoho bez ocasní ploutve?

Delfíni jsou poměrně dlouho žijící tvorové. I když jejich průměrná délka života je asi 17 let, mohou se dožít až 50 roků. Existuje 40 různých druhů delfínů. Přestože většina zůstává ve slané vodě, někteří přežijí i ve sladké. Nejmenší druh dorůstá jen necelý metr, ten největší dosáhne skoro na 10násobek této délky. Pokud jíte hltavě, pak jste jako delfín – tito savci totiž jídlo nekoušou, jejich zuby slouží jen k zachycení kořisti.

Taje hmyzu s barevnými křídly

Věděli jste, že křídla motýlů jsou ve skutečnosti průhledná? Než se budete chtít objednat k očnímu, zarazte se. Motýlí křídla jsou pokrytá četnými vrstvami miniaturních šupin. Jsou jich tisíce. Barevné odstíny, jež tak obdivujete, jsou vlastně světlo odražené právě těmito šupinkami. Křídla samotná tvoří chitin, stejný protein, ze kterého je i vnější schránka hmyzu. Až se z tohoto šoku vzpamatujete, zkuste najít dva motýly bez tykadel.

Rodina motýlů je velmi rozsáhlá a zahrnuje na 20 000 druhů. Takže pokud jste někdy uvažovali o tom, že se je všechny naučíte poznat, možná záměr přehodnoťte. Na ochutnání potravy používají nohy. Ono to dává opravdu smysl, protože jejich denní činnosti zahrnují hlavně potravu a páření. K oběma přitom musí přistát, i když třeba jen nakrátko. Když jde o jídlo, receptory na nožkách pomohou najít ty správné živiny. Takže když vám na ruku přistane motýl, zkrátka vás ochutnává.

Skrze ty nejmenší škvírky

Věcí, která na myších nejspíš fascinuje každého, je jejich schopnost dostat se opravdu všude. A není to jen dojem, myši se totiž protáhnou i škvírou o velikosti 6 milimetrů. Takže pokud se chcete kdekoli vyhnout myším, dejte pozor i na ty nejmenší skuliny, případně je něčím ucpěte. Myši jsou prakticky slepé a mnohem více spoléhají na svůj čich, sluch a hmat. Nemají rády chlad, a proto se na zimu stahují do tepla. Najdete myšku s bílýma ušima?

Stejně jako u jiných hlodavců myší zuby nikdy nepřestanou růst, a to rychlostí 0,3 milimetru za den. Právě proto potřebují neustále do něčeho hlodat a je jim jedno, jestli je to karton, kabely nebo nábytek. Prostě cokoli v dosahu poslouží k tomu, aby si zuby obrousily. Jejich sluch je ve srovnání s naším naprosto dokonalý. Jsou dokonce schopné slyšet ultrazvuk, a to až do frekvence 90 kHz. V této frekvenci komunikují, a dokonce si zpívají.

Schopnosti tvora s klepety

Většina krabů má velmi ploché tělo, které jim dovoluje se vejít do úzkých štěrbin. Ta skořepina je ve skutečnosti jejich kostra, která je vně samotného těla. Stejně postavenou externí kostru mají například pavouci. Největší krab na světě je velekrab japonský. Ten dosahuje velikosti až 4 metrů a může vážit až 20 kilogramů. Na světě existuje asi 5 000 druhů krabů, ale jen 4 500 z nich jsou skutečně krabi. Teď zkuste najít tři, co mají jen dvě nohy.

Krabi jsou známí také jako mořští pavouci, protože jejich nohy se také v kloubech ohýbají. Všichni krabi mají na svých předních končetinách klepeta. Mají také obrovské oči, které jsou tvořeny stovkami titěrných čoček. Nejbarevnějším druhem na světě je krab světlonohý, známý také jako red rock (červená skála). Je červený, oranžový, žlutý a bílý. Cvakání klepet o sebe nebo o okolní předměty slouží krabům jako způsob komunikace.

Která zvířecí zajímavost vám vyrazila dech?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Zjistěte, jak jste na tom s postřehem a bystrostí. Málokdo zvládne na obrázcích do pěti vteřin odhalit, co je na nich špatně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Fascinující svět velkých uší

Existují dva druhy slona, již zmíněný africký a indický. A právě uši toho afrického jsou mnohem větší než u jeho bratrance. Taky se říká, že mají tvar afrického kontinentu, zatímco uši indického příbuzného připomínají právě Indii. Liší se také jejich choboty – africký má na jeho vršku dva „prsty“, zatímco ten indický jenom jeden. Tato okouzlující část těla má 150 000 svalů a jde o nejcitlivější orgán jakéhokoli savce. Teď zkuste najít dva slony bez klů.

Sloni umí s chobotem neuvěřitelné věci. Dovedou sebrat ořech, rozlousknout ho, odfouknout skořápku a ořech sníst. Běžně chobotem pijí vodu a jen do této „hadice“ se jí vejde osm litrů. Při plavání ho pak používají jako šnorchl. Jejich kly – které jsou ve skutečnosti zuby – se poprvé objevují ve věku 2 let a rostou jim po celý život. Sloni s nimi dobývají potravu, hrabou kořeny a odstraňují kůru ze stromů. A samozřejmě s nimi také bojují, když je třeba.

Čím okouzlí slunéčka sedmitečná

Navzdory názoru většiny lidí nejsou všechny berušky červené a s tečkami. Celkově těchto brouků existuje na 5 000 druhů a jen v Severní Americe je jich 450. Kromě červené mohou být slunéčka žlutá, oranžová, růžová, hnědá, nebo dokonce kompletně černá. Zažité tečky mohou mít někdy podobu proužků nebo nemusí být na krovkách vůbec. Díky své stravě složené hlavně z rostlinných škůdců si zasloužily pozici vítaného hmyzu. Najdete berušku se čtverečky?

Místo aby slunéčka zamířila v zimě na jih podobně jako ptáci, dávají přednost hibernaci. Když se tenčí jejich potrava, slunéčka usoudí, že se blíží zima. Rychle se spáří kvůli reprodukci a pak usnou. Během tohoto období, které trvá až devět měsíců, žijí z tukových zásob. Jakmile je kolem zase dost hmyzu, vydají se na lov. Tečky neslouží pro okrasu, jedná se o varování pro případné útočníky, že tento brouk jim určitě nebude chutnat. Jinak vylučují páchnoucí sekret.

Podmořský svět plný chapadel

Chobotnice jsou velmi staří hlavonožci. Například v případě nejstarší zkameněliny tohoto tvora badatelé soudí, že zvíře žilo před 296 miliony let, tedy během éry karbonu. Mají tři srdce, z nichž dvě se starají o okysličení krve v žábrech, třetí ji pak pumpuje k orgánům. Srdce chobotnice ovšem nebije, když tento hlavonožec plave. To docela vysvětluje, proč se raději plazí po povrchu, než aby plavala. Chobotnici to prostě vysiluje. Najdete dvě, které mají jen 4 chapadla?

Chapadla chobotnic mají vlastní „rozum“, protože dvě třetiny všech jejich neuronů sídlí právě v končetinách, nikoli v hlavě. Díky tomu mohou chapadla přijít na to, jak otevřít měkkýše, zatímco se zbytek chobotnice zabývá něčím jiným. To může být například průzkum jeskyně, zda v ní není něco na zub. Chapadla reagují i poté, co jsou kompletně oddělena od těla. Během jednoho pokusu se stahovala bolestí, když je vědci štípli.

Které ze zmíněných zvířat je vám nejmilejší?

Zdroj: BrightSide

Článek Najdete odlišné zvíře do 10 vteřin? Jen třetina výjimečných to dokáže na všech čtyřech testech pozornosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen za rozbřesku

Kohoutí kokrhání máme tradičně spojené s rozbřeskem, v čemž nás utvrzují i pohádky a další příběhy. Jenže tenhle zvuk bez problémů vyloudí kdykoli během dne. Někteří jedinci s klikem kokrhají po celý den, zatímco další jsou potichu i tehdy, když by kokrhat měli. Opravdu to není nic jiného než projev jejich osobnosti a svítání nebo soumrak s tím nemají moc co dělat. Pár zemí dokonce pořádá soutěže v kokrhání. Teď ale najděte tři, kteří nemají hřebínek.

Tyto soutěže kohoutů jsou velmi tradiční například v Belgii nebo Německu. Zvířata soutěží v několika disciplínách, například počtu kokrhání za určitý čas nebo nejdelším nepřerušeném zakokrhání. V Portugalsku je zase kohout symbolem štěstí. Zachránil totiž život poutníkovi, který byl v Barceloně křivě obviněn ze zločinu. Poutník tvrdil, že jeho nevinu dokáže pečený kohout na stole. Všichni se smáli, jenže kohout náhle vstal, zakokrhal a poutník byl ušetřen.

Smraďoši a stavitelé

Skunci jsou díky uvolňování zápachu vděčnou rekvizitou komiksů a animovaných příběhů. Slavné studio Hanna-Barbera na nich až do svého zániku v roce 2001 postavilo velmi úspěšnou sérii animovaných sitkomů. Zapáchající tekutinu stříkají žlázami na zadku a je to jejich hlavní forma obrany. Zbavit se tohoto zápachu dá málo způsoby, jedním z nich je rajský protlak, který je schopen tuto „vůni“ pohltit. Teď ale najděte dva skunky s dvojitým bílým pruhem.

Začali jsme u hrází a u předchozích generací bobrů. Právě předci bobrů byli zatraceně velcí – měli na délku 2,5 metru a vážili víc jak 90 kilogramů. Castoroidi byli poloobojživelní a žili v Době ledové. I když se dnešním bobrům hodně podobali, postrádali ikonický plochý ocas. Od svých předků mají mnoho funkcí, které jím ulehčují život ve vodě, jako například uzavíratelné uši i nosní dírky. To doplňují průhledné oční membrány. Do třetice najděte bobra s malými zuby.

Kočky a psi jsou běžní mazlíčci, máte doma něco nezvyklejšího?

Zdroj: BrightSide

Článek Zábavný oční test: Najděte na obrázku odlišnost, která tam nepatří. Do 10 vteřin to zvládne jen čtvrtina populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Matení tvarem či barvou

Toto je nejčastější princip, na kterém jsou optické klamy založené. Obecně k iluzím dochází skrze zrakové receptory, kterých má sítnice oka asi 130 milionů. Ty jsou mezičlánkem spojeny do zrakového nervu, který má ale slepé místo. V prostoru, kde nerv oko opouští, jsou asi dva milimetry bez jakýchkoli receptorů, a právě to způsobuje možné zkreslení našeho vnímání. Příjem vjemů je pak souborem čisté chemie a fyziky.

Naše oko – což je vlastně výčnělek mozku – přijímá z okolí elektromagnetické vlny. Ty pak receptory mění na stimuly, které nervy vedou dále do mozku. Jak bylo zmíněno, mozek nemá přímý kontakt s okolním světem, je nucen spoléhat se jen na to, co se k němu dostane skrze nervovou soustavu. Vyhodnocení signálu mozkovou kůrou dává teprve dohromady to, co je pro nás vnímáním. Hodnocení stimulu pomáhají jak předchozí zkušenosti, tak další informace.

Skupiny iluzí

Základem na tomto poli je iluze tvaru, například tzv. zdánlivé zkreslení. Při něm vnímáme stejné vzdálenosti jako rozdílné, což dovoluje vytvořit perspektivu tam, kde neexistuje. Sem patří klamy založené na kontrastu délek, velikostí nebo iluze úhlů. Možná nejznámější je Fraserova spirála. Ta tvrdí oku, že vidí spirálu, přitom jde jen o kruhy. Celé této skupině klamů napomáhá volba vhodných barev, které vytvářejí kontrasty a způsobují matení.

Velmi populární iluze pohybu má několik příčin vzniku. Jsou jimi hlavně asymetrické přechody kontrastu, jasu, tvarové uspořádání a taky bezděčné oční pohyby. Pohyb totiž vyvolává jen náš mozek. Působení obrazů na sítnici má určitou míru zpoždění, horní hranice je desetina sekundy. Jakmile je překročena frekvence 18 obrazů za sekundu, spojí se dohromady a vnímáme je jako pohyb. Čím více obrazů, tím je pohyb plynulejší. Tak co, ošálily obrázky vaše vnímání?

Zdroj: BrightSide

Článek Optické iluze, které doslova zavaří vaše mozkové obvody. Otestujte zdatnost a výkon své pozornosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slzy smutku a vnímání barev

Obecný účel slz je udržovat naše oči čisté a taky vlhké. Vědci proto stále nerozumí tomu, proč pláčeme při vypjatých situacích. Jedna oční bulva váží asi 28 gramů. Kouření snižuje schopnost nočního vidění. Každý člověk má jedno oko o trochu silnější než druhé. Každou hodinu zpracují oči 36 000 informací. Přímo za zornicí je čočka, která je kulatá, plochá a směrem ke středu zesílená. Svaly našeho oka jsou 100krát silnější, než je potřeba na operace, které neustále provádějí.

Během života průměrného člověka uvidí jeho oči 24 milionů odlišných obrazů. Naše oči vidí jen tři barvy – zelenou, modrou a červenou. Veškeré další vznikají až jejich kombinací. Lidské oko dovede rozeznat 500 odstínů šedé, takže E. L. Jamesová má ve svých knihách ještě co dohánět. Oko má dokonce slepou skvrnu. Je v místě, kde sítnicí prochází optický nerv. Náš mozek používá informace z druhého oka, aby toto slepé místo vyrovnal.

Oči ve zvířecí říši

Morčata se rodí s otevřenýma očima, zatímco červi nemají vůbec žádné. Například sovy neumí s okem vůbec pohybovat. To vysvětluje, proč neustále trhaně otáčí hlavou, když se chtějí někam podívat. Jinou možnost zkrátka nemají. Sova je schopná zahlédnout pohybující se myš na vzdálenost 45 metrů. Mořské hvězdice mají jednoduché miskovité oči, na konci každého ramene jedno.

Fráze „Všechno je legrace, dokud někdo nepřijde o oko“ pochází ze starověkého Říma. Jediným pravidlem krvavých místních zápasů byl zákaz útoků na oči. Při pláči potřebujeme smrkat, protože slzy se nám dostanou i do nosních kanálků. Chraňte svoje oči, protože jakékoli jejich poškození je nenávratné. Vzhledem ke komplexnosti tohoto orgánu a citlivosti optického nervu je není možné transplantovat. Našli jste všechny rozdíly?

Zdroj: BrightSide

Článek Jak jste na tom s bystrostí? Jen 6 % Čechů dokáže zjistit, co je na obrázku divného. Patříte mezi výjimečné? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Halucinace celé skutečnosti

Pro porozumění celé problematice je nutné se seznámit s pojmem qualia. To je označení pro jakoukoli částečku naší osobní zkušenosti s vnějším světem. Chuť dobré kávy, modrá obloha nebo bolest, když se praštíme do ruky. Tohle všechno jsou mentální části našeho já. Už předchozí studie v této oblasti rozebírají podobnosti mezi iluzemi, halucinacemi a právě vědomím. Idea sebe sama je nepopiratelná od Descarta po Matrix sester Wachowských.

Jenže je možné, že právě zbytek reality je jen iluze – taková, kterou sdílíme s lidmi kolem nás. Každá qualia se totiž dá rozebrat na jednotlivé elektrické impulsy. Stejně tak můžeme popsat její cestu od smyslových orgánů do našeho centrálního nervového systému. A protože naše nitro je sídlem našeho vědomí, nemá naprosto žádný přímý kontakt s okolním světem. Ten je pouze zprostředkován procesy našeho těla včetně smyslů.

Mozek smyslově kombinující

Naše vnímání, tedy zjišťování, co je opravdu venku, je do značné míry hádání. Mozek spojuje informace z našich smyslů a pomáhá si předchozími zkušenostmi. Případně našimi názory na to, jak je vnější svět uspořádán. Podle toho pak pracuje s informacemi, které se do něj dostávají. Mozek neslyší zvuky ani nevidí světlo. To, co vidíme, je jen jeho nejlepší odhad toho, co před námi skutečně je. Jenže jde stále jen o zprostředkování, nikdy o přímou zkušenost.

Neurověda už v minulosti ukázala mnoho smyslových iluzí, které vedou k pochybnostem o tom, co je vlastně skutečné. Současně ovšem postupujeme v porozumění tomu, jak náš mozek opravdu funguje. Pokud je halucinace druhem nekontrolovaného vnímání, pak je na tom naše vnímání okolního světa podobně. Jde ovšem o kontrolovanou halucinaci, kdy jsou závěry mozku ovládány smyslovými informacemi z vnějšího světa.

Zdroj: IFLScience

Článek Žijeme v matrixu? Naše vědomá realita může být pouhou kontrolovanou halucinací, tvrdí neurovědci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Další smysly zaměřené dovnitř

Ovšem naše tělo disponuje také řadou čidel, která se zaobírají událostmi čistě vnitřními. Sem patří například tlukot srdce, roztahování našich plic nebo kručení v břiše. Případně další změny a pohyby, kterých si v běžném provozu vůbec nejsme vědomi. Obvykle jsou všechny zařazeny do jedné skupiny, kterou můžeme nazvat introspekcí. Jenže podrobný rozbor tohoto problému je mnohem komplexnější než prosté vyjmenování.

Záleží totiž taky na tom, co vlastně považujeme za smysl. Naše tělo pozorně sleduje vnitřní teplotu a při určité hodnotě zakročí. Jenže je tohle smysl? Další komplikací je, že například oči mají dvojí funkci. Kromě toho, že nám překládají světelné vlny do obrazů, informují také mozek o tom, jestli je den či noc. To je základ pro cirkadiánní rytmus, tedy naše vnitřní hodiny odpovědné za metabolismus a střídání spánku a bdění.

Další propojení a falešné smysly

Kromě toho jsme také naučení, že smysly jsou v zásadě samostatné, ačkoli mnohokrát vnímáme jednu věc pomocí více smyslů. Jenže například to, co vidíme a jak to vidíme, je ovlivněno naším srdečním rytmem, což už je vnitřní smysl. V momentě, kdy se naše srdce zrovna stahuje a tlačí krev do tepen, bere si mozek ze zraku méně informací, tedy ze světa vidíme v ten moment méně. A jestli tohle nestačí, některé smysly jsou jen simulovány mozkem.

Náš mozek totiž propojuje informace z více kanálů a dává nám je jako balíček, pro který vlastně receptor nemáme. Například chuť je výsledkem spojení čichu, chuti v ústech a vlhkosti. Jenže vlhkost je tvořena souborem dat o teplotě a dalších získaných hmatem. Prakticky tak neexistuje nic, co bychom vnímali jen jedním smyslem. Všechno totiž prochází vnější strukturou našeho těla a teprve mozek nám pomocí signálů dává na vědomí, co nás obklopuje.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Kolik smyslů vlastně máme? Neurověda osvětluje naše další skryté schopnosti, číslicí 5 to ani zdaleka nekončí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ty roky plynou stále rychleji

Profesor Adrian Bejan vysvětluje mechanismy stojící za měnícím se vnímáním času. Odhaluje tak, proč s přibývajícím věkem vnímáme, že roky plynou stále rychleji a rychleji. Základem naší perspektivy je tzv. oko mysli, tedy náš vlastní způsob vnímání vnějších podnětů mozkem. To se projevuje v oblasti zraku, kognitivních procesů a obecně mentálního zpracování veškerých informací, mezi něž patří i koncept času.

Všechno, co kolem sebe vidíme, má formu obrazů a jejich příjem má určitou frekvenci. Procházka lesem klade na naše vnímání zcela jiné požadavky než sledování filmu v kině. Rychlost a množství přijímaných obrazů má také vliv na to, jak vnímáme čas. Všichni máme totiž určitý „myšlenkový čas“, který je naprosto odlišný od neměnného plynutí hodin na stěně nebo dnů v kalendáři. Je to jako různé stupně chuti – co je pro jednoho normální, pro jiného může být moc sladké.

Dva odlišné časy pro každého

Hodinový čas má neměnné plynutí, stejně jako jsou stále stejné jeho jednotky. Den má tedy 24 hodin ve všech částech světa. Jenže tenhle fyzický čas není totožný s časem v naší mysli. Doba vnímaná námi je tudíž odlišná od té, kterou zpracovává mozek kohokoli dalšího na světě. Právě tento čas se odvíjí od množství paměťových obrazů, které jsme zatím zachytili. A jak stárneme, naše vnímání postupně uvadá, protože se mění naše fyzické možnosti.

Existuje ještě jeden faktor, jakási inflace času. Pro malé dítě je rok obrovskou jednotkou, protože jich nezažilo tolik. Jenže s přibývajícím věkem jsou roky jako úseky času stále konkrétnější mírou. A jak stárneme, přibývá také rutinních věcí, které vyplňují každý den a činí ho zcela identickým se všemi dalšími. A i jedinečné dny jako výročí se s opakováním stávají méně a méně zvláštními, až někdy zapadnou do stejné rutiny jako všední dny, kterých zažíváme nejvíc.

Zdroj: QZ

Článek Plyne čas v dětství pomaleji? Fyzici mají jasný názor, existují dva druhy času a jeho vnímání je plně ve vašich rukách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychlost času během snění

Během studie byl například srovnán čas, který byl potřeba k vyřešení stejného úkolu při bdění a při snění. Účastníci studie pohnuli očima, čímž označili začátek provádění úlohy a posléze její vyřešení. Motorické úlohy – například dřepy – zabraly při lucidním snění mnohem delší dobu než v bdělém stavu. Autoři studie došli k závěru, že to má na svědomí absence zpětné vazby od svalů, když se ve snu děje něco tělesného.

Stejně tak se liší během spánku a snění rychlost neuronového přenosu, což může být dalším vysvětlením této skutečnosti. Někteří lidé si kladou otázku, zda se jejich sny objevují těsně předtím, než se sami probudí. Jednou z teorií je, že pro zapamatování vlastních snů se potřebujeme probudit. To znamená, že sny, které se během noci odehrávají v dřívějších cyklech, jsou na zapamatování mnohem náročnější.

Změna trvání REM fáze

Sny máme během REM fáze, kdy se nám rychle pohybují oči. Tato část spánku se v průběhu noci opakuje a také prodlužuje, nakonec tvoří většinu spánkového cyklu. Pokud jde o samotný čas, obecně není pravda, že by ubíhal nějak rychleji. Víme, kolik hodin jsme spali, a někteří lidé se dokonce umí vzbudit sami od sebe přesně v konkrétní moment. Samozřejmě vnímání času může být zkreslené.

Co to znamená? Lidé mají sklon přeceňovat čas, který uplyne během prvních hodin spánku, a podceňovat ten z jeho druhé části. Odhady během snění jsou mnohem variabilnější. Někteří lidé dokonce tvrdí, že během jednoho spánku snili o celém svém životě, tedy o rocích naplněných událostmi. Ovšem počítání do sta během snění a během bdění se ukázalo být téměř stejně rychlé.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Jak běží čas během snění při spánku? Někdy trvá celá noc pár minut, někdy zažijete celý rok života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychlejší metabolismus a reakce

Tato studie ukázala, že menší zvířata, která mají také rychlejší metabolismus, jsou schopna zachytit i vyšší frekvence světelných pulsů. S přibývající velikostí zvířete a pomalejším metabolismem se zpomaluje i tato schopnost. Stejně jako pro hlavního hrdinu z filmové trilogie Matrix jsou pro tyto tvory okolní události pomalejší. Kupříkladu mloci a ještěrky vnímají čas pomaleji než kočky a psi. I když to vysvětluje schopnost mouchy uhnout plácačce, stále nevíme, proč tomu tak je.

Z hlediska evoluční biologie dává rychlá reakce perfektní smysl. Zvířata se zkrátka potřebují chránit před útokem predátora, který se pohybuje velmi rychle. Jenže to vypadá, že některé druhy zvířat se v tomto vnímání dovedou pohybovat podle své konkrétní potřeby. Například některé druhy mečounů si před lovem zvýší přítok krve do mozku, a tedy i reakce na okolí. Jakmile jdou po kořisti, jejich vnímání času je radikálně upraveno.

Úprava pomocí hormonů

V jiných případech vědci zjistili, že vnímání času je možné upravit pomocí hormonů, například dopaminu. Ten je produkován přímo neurony v mozku. Tento závěr se dá využít u lidí s některými poruchami, například hyperaktivitou neboli ADHD syndromem. Tito lidé jsou dost možná hyperaktivní právě proto, že díky vychýlené hladině dopaminu vnímají čas pomaleji. Tudíž co je pro ně normální aktivita, je pro okolí hyperaktivita.

Medikace, která by hladinu dopaminu zvýšila, by je tak mohla dostat na „okolní“ úroveň, protože by zrychlila jejich vnímání času. Nicméně se v tomto ohledu stále jedná o čistě pracovní hypotézu, ke které je třeba provést další podrobná bádání. Ovšem prozkoumání odlišností ve zvířecí říši může i v tomto ohledu ukázat, jak se dá vypořádat s problémy, které sužují lidský druh. A zdaleka to není poprvé, co poznatky o živočišných druzích mohou pomoct i tomu našemu.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Být menší má své výhody. Malým tvorům utíká čas pomaleji, ukazují výsledky studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.