Žijeme v matrixu? Naše vědomá realita může být pouhou kontrolovanou halucinací, tvrdí neurovědci

Porozumění lidskému vědomí je svatým grálem nejen pro filosofii. Nejde přitom zdaleka jen o přímé osobní zkušenosti.

Zdroj fotografie: Pixabay

Neurovědec Dr. Anil Seth má velmi zajímavý přístup k tomu, jak může nakonec vypadat naše vnímání reality. Přichází s názorem, že náš mozek vytváří formu halucinace týkající se naprosto všeho, co cítíme. A právě taková osobní halucinace má být zdrojem toho, co obecně nazýváme vědomím a odkud vlastně pochází. Celková idea je žhavým tématem mnoha odborných debat v propletené bažině vědeckého porozumění v této oblasti.

Halucinace celé skutečnosti

Pro porozumění celé problematice je nutné se seznámit s pojmem qualia. To je označení pro jakoukoli částečku naší osobní zkušenosti s vnějším světem. Chuť dobré kávy, modrá obloha nebo bolest, když se praštíme do ruky. Tohle všechno jsou mentální části našeho já. Už předchozí studie v této oblasti rozebírají podobnosti mezi iluzemi, halucinacemi a právě vědomím. Idea sebe sama je nepopiratelná od Descarta po Matrix sester Wachowských.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Jenže je možné, že právě zbytek reality je jen iluze – taková, kterou sdílíme s lidmi kolem nás. Každá qualia se totiž dá rozebrat na jednotlivé elektrické impulsy. Stejně tak můžeme popsat její cestu od smyslových orgánů do našeho centrálního nervového systému. A protože naše nitro je sídlem našeho vědomí, nemá naprosto žádný přímý kontakt s okolním světem. Ten je pouze zprostředkován procesy našeho těla včetně smyslů.

Mozek smyslově kombinující

Naše vnímání, tedy zjišťování, co je opravdu venku, je do značné míry hádání. Mozek spojuje informace z našich smyslů a pomáhá si předchozími zkušenostmi. Případně našimi názory na to, jak je vnější svět uspořádán. Podle toho pak pracuje s informacemi, které se do něj dostávají. Mozek neslyší zvuky ani nevidí světlo. To, co vidíme, je jen jeho nejlepší odhad toho, co před námi skutečně je. Jenže jde stále jen o zprostředkování, nikdy o přímou zkušenost.

Zdroj fotografie: Pixabay

Neurověda už v minulosti ukázala mnoho smyslových iluzí, které vedou k pochybnostem o tom, co je vlastně skutečné. Současně ovšem postupujeme v porozumění tomu, jak náš mozek opravdu funguje. Pokud je halucinace druhem nekontrolovaného vnímání, pak je na tom naše vnímání okolního světa podobně. Jde ovšem o kontrolovanou halucinaci, kdy jsou závěry mozku ovládány smyslovými informacemi z vnějšího světa.

Zdroj: IFLScience