Podle vědců jsme jeden z druhů, který má nejvíce vyvinutý zrak. Samozřejmě se nemůžeme srovnávat se sokolem o půlnoci, i tak je ale naše cílení poměrně přesné.
Vidíme někoho, kdo je od nás celý blok daleko a dokonce poznáme, jestli se ten někdo dívá zrovna do našich očí nebo na nos. Dokonce umíme jeden druhému hledět do očí s obrovskou koncentrací a soustředěním a na dlouhou dobu. Během toho se mohou stát i podivuhodné věci. Naše oči nás mohou také oklamat takovým způsobem, že se doslova odpojíme od okolní reality. Doktor Caputo prozkoumal, co se děje, když takhle ztratíme v očích druhého.
Testování upřených pohledů
Italský psycholog Giovanni Caputo provedl na univerzitě v Urbinu studii, při které ho zajímal právě tento efekt. Tedy co se stane s lidským mozkem, když se dva lidé navzájem upřeně dívají do očí po delší čas. Spolu se svým týmem nabral 40 zdravých dospělých a rozdělil je do dvou skupin. Dvacítka se spojila s dalšími účastníky a přesunuli se do pokoje s tlumeným osvětlením. Zbývající se pak měli upřeně dívat na prázdnou zeď.
Ani jedna skupina přitom dopředu netušila, o co badatelům vlastně jde. Po ukončení hromadného zírání měli účastníci studie vyplnit dotazník, aby tým zjistil, čím vším si prošli. Ukázalo se, že ti, kteří se dlouho dívali do cizích očí, zažili určité symptomy odloučení, jako odpojení se od vlastního těla a okolní reality. Vyskytly se také změny ve vnímání barev a zvuků, stejně jako odlišné pojetí ubíhajícího času.
Dokonce zažili i halucinace
Ještě zajímavější je, že většina účastníků zakusila halucinace. Asi 90 % jich uvedlo, že se během 10 minut tvář protějšku 2 – 4krát překlopila. Jiní uvedli proměnu v monstrum nebo zvířecí tvář. U dalších se pak neznámý člověk změnil do podoby kamaráda nebo rodinného příslušníka, případně dokonce do jejich vlastní. Jaké hry to s námi tedy náš vlastní mozek hraje? Ani Caputo nemá konečnou odpověď na důvod výskytu halucinací.
Podle něj může jít ale nejspíš o smyslovou deprivaci, tedy pauzu v používání ostatních smyslů. Věří, že jde o produkt vlastního mozku, který promítá do okolí (tedy na tvář) podvědomé obrazy, když se připojuje zpátky k realitě, od které byl odloučen. To se shoduje s předchozí studií, která dospěla k podobnému závěru při dlouhém zírání na neživé objekty. Otázkou je, zda je možné tohle zažít se znalostí toho, co pozorovatele čeká.
Kdy jste na něco upřeli zrak tak, že jste přestali vnímat cokoli kolem?
Zdroj: BrightSide
Technika
|
PŘEČTENÍ: 18316
Technika
|
PŘEČTENÍ: 22447
