Teplé nohy spouštějí usínání: co říká studie o ponožkách

Odborníci tento děj nazývají distální vazodilatací. Zahřátí chodidel rozšíří drobné cévy v kůži, do končetin proudí víc krve a s ní i teplo z trupu. Jádrová teplota mírně klesne a právě tento pokles podle Cleveland Clinic funguje jako signál, že nastal čas spát.

Chlad působí opačně. Způsobí vazokonstrikci, tedy stažení kožních cév, kterým si organismus chrání vnitřní teplo. Pro přežití v mrazu jde o užitečný reflex, při usínání ale překáží. Teplo zůstane uvězněné uvnitř a přechod do spánku se táhne.

Korejští vědci Ko a Lee tento mechanismus v roce 2018 změřili. V Journal of Physiological Anthropology popsali pokus v chladnější místnosti s teplotou 23 °C, kde účastníci spali sedm hodin. S ponožkami na nohou usínali v průměru o 7,5 minuty dřív a spali o 32 minut déle. Probouzeli se méně často a efektivita spánku vzrostla o 7,6 %. Spánek přitom sledovali objektivně, náramkem měřícím pohyb, takže výsledek nestojí jen na dojmech spáčů.

Vzorek byl malý: šest mladých mužů. Výsledky proto berte jako solidní vodítko, ne jako zákon platný pro každý věk a každou diagnózu. Fyziologický základ je však dobře zmapovaný a pokus do něj přesně zapadá.

Kašmír, merino, bavlna: které vlákno chodidla zahřeje nejlíp

Kašmír vzniká z jemné podsady kašmírských koz, tedy z chlupů, které zvířata chrání před horskými zimami. Vlákno je mimořádně tenké, lehké a skvěle izoluje. V ponožce to znamená hřejivou vrstvu bez objemu, která netlačí a nedrhne. Česká značka JUSTLOVE u svých stoprocentně kašmírových ponožek zdůrazňuje právě spojení tepla a prodyšnosti pro domácí nošení.

Merino pracuje podobně a vydrží víc. Vlna podle sdružení American Wool pojme přes 30 % své hmotnosti vlhkosti, aniž by na kůži působila mokře, a pomáhá vyrovnávat teplotu. V noci, kdy se noha mírně potí, se tato schopnost hodí. Chodidlo zůstává v suchu i v teple.

Bavlna je příjemná a dýchá. Jakmile ovšem navlhne, ztrácí izolační komfort mnohem rychleji než vlna. Na krátké usínání v suché ložnici postačí, na celou noc u člověka s potivýma nohama už méně.

Náš verdikt: kašmír dává největší smysl pro citlivé spáče, kteří touží po nejjemnějším materiálu a teple bez tloušťky. Pro většinu lidí je merino racionálnější první krok, protože je levnější a vydrží víc praní.

Syntetika, těsný lem a komprese: kde se tepelný signál zadrhne

Cleveland Clinic výslovně jmenuje polyester jako méně vhodný materiál na spaní a doporučuje prodyšná přírodní vlákna. Problém se týká hlavně mikroklimatu u kůže. Levná syntetická ponožka nohu snadno přehřeje, ta se zpotí a vlhkost ji pak naopak ochlazuje. Spánek tak začne narušovat teplo vlastního těla.

Stejnou roli hraje střih. Úzký gumový lem, který se zařezává nad kotníkem, omezuje průtok krve právě v místě, kudy má teplo odcházet. Na noc proto volte volné ponožky bez stahujícího okraje. Lékaři doporučují i čistý pár na každou noc, aby se v látce nemnožily bakterie z celodenního nošení.

Kompresní punčochy patří do jiné kategorie. Cleveland Clinic radí sundávat je před ulehnutím, protože vleže odpadá gravitace, proti níž komprese působí. Výjimkou je konkrétní lékařská indikace, například žilní onemocnění nebo hojení ran, vždy se správně zvoleným tlakem. Lidé s ischemickou chorobou dolních končetin, diabetickou neuropatií, otevřenými ranami či kožní infekcí by měli kompresi probrat s lékařem.

Kolik stojí kašmírové ponožky v Česku a jak poznat pravý kašmír na etiketě

Cenové rozpětí je široké. Orientační ceny z českých e-shopů ke 2. listopadu 2026:

• Ponožky Kuks, merino LUKÁŠ: 148 Kč
• 4camping, Warg Merino Hike: 189 Kč, balení tří párů 539 Kč
• Calzedonia, Comfort s kašmírem: 199 Kč
• Bergam, merino ponožky na spaní SAFA: 379 Kč (80 % merino, 20 % strečový nylon)
• Duuree, 100% kašmír Hiver: 792 Kč po slevě, původně 990 Kč
• JUSTLOVE, 100% kašmír: 1 599 Kč

Pozor na nenápadné rozdíly v pojmenování. Spojení „s kašmírem“ může skrývat jen malý podíl ušlechtilého vlákna. Ponožky Calzedonia obsahují 73 % viskózy, 16 % polyamidu a 9 % kašmíru. Jsou příjemné, cenově i materiálově však patří do úplně jiné ligy než páry za stovky korun.

Etiketa rozhodne. Podle Textilního zkušebního ústavu musí výrobce uvádět složení celým českým názvem vlákna, ne zkratkou nebo obchodní značkou. Hledejte tedy slova „kašmír“, „merino vlna“, „vlna“ či „bavlna“ s procenty. Evropská pravidla navíc povolují označení „100 %“ nebo „čistý“ jen u výrobku z jediného druhu vlákna. Malá příměs polyamidu či elastanu není na závadu, ponožka díky ní lépe drží tvar. Na noc by však měla převažovat přírodní složka.

Termofor, chladná ložnice a kdy jsou studené nohy důvodem k návštěvě lékaře

Termofor nebo nahřívací polštářek prohřejí postel rychle, nesou ale riziko popálení. Britská organizace Age UK varuje před jejich přímým kontaktem s kůží a před kombinací termoforu s elektrickou dekou. Ponožky ohřívají pasivně, rovnoměrně a bez elektřiny. Termofor podle nás poslouží na krátké předehřátí lůžka, na celou noc jsou bezpečnější ponožky.

Teplo je lepší držet u chodidel než topit celou místnost. National Sleep Foundation doporučuje chladnou ložnici s teplotou přibližně 15,6 až 19,4 °C. Chladný vzduch kolem hlavy a zahřáté nohy se navzájem doplňují. Pokud se v noci přesto přehříváte, zkuste tenčí pár s volnějším lemem, vystrčte nohu zpod peřiny, případně si ponožky po usnutí sundejte.

Některé studené nohy vyžadují pozornost lékaře. Cleveland Clinic radí objednat se, když chlad přetrvává i přes domácí opatření, a neodkládat návštěvu při necitlivosti, silné bolesti nebo ranách, které se nehojí. Náhle studená a bledá noha s bolestí, mravenčením nebo neschopností pohnout prsty vyžaduje okamžitou pomoc, může jít o vážné omezení průtoku krve. Raynaudův syndrom se projevuje změnou barvy prstů, chladem a necitlivostí. V takových případech ponožky pomohou s pohodlím, příčinu ale nevyřeší.

Článek Kašmírové ponožky na noc nejsou luxus, ale nejlepší vodič tepla k nohám. Syntetika blokuje termoregulaci a mozek nedostane signál ke spánku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jaterní glykogen: noční spíž, která se postupně vyprazdňuje

Glykogen je rozvětvená molekula složená z mnoha jednotek glukózy. Je to hlavní zásobní sacharid živočichů a tělo ho skladuje na dvou místech, ve svalech a v játrech. Úlohy obou skladů se ale zásadně liší. Svaly mají glykogenu dohromady víc, protože tvoří velkou část tělesné hmoty. Svou zásobu však spotřebují hlavně pro vlastní práci a do krve ji pustit neumějí. Játra disponují enzymem glukóza-6-fosfatázou, a proto dokážou glukózu uvolnit do oběhu a rozvézt ji tam, kde chybí.

Během dne se zásoba doplňuje z jídla. V noci, kdy člověk nejí sedm, osm i víc hodin, ji játra pozvolna rozebírají. Podle učebnice Harper’s Illustrated Biochemistry vyrábějí játra po nočním lačnění zhruba 9 gramů glukózy za hodinu. Po šesti až osmi hodinách bez jídla může jaterní glykogen klesnout přibližně na 20 gramů. Záleží na tom, co a kdy člověk naposledy snědl a jak rychle se sacharidy vstřebaly.

Do hry vstupuje i glukoneogeneze, tedy výroba nové glukózy z laktátu, glycerolu a aminokyselin. Čím déle trvá půst, tím větší díl práce přebírá. Spíž se tak k ránu tenčí a tělo přepíná na náhradní zdroje. Právě tento přechod je okamžik, kdy se může něco zadrhnout.

Adrenalin a kortizol jako budíček: co se spustí, když cukr klesá

Organismus hlídá glukózu velmi pečlivě, protože mozek bez ní dlouho nevydrží. Když hladina začne klesat, nastoupí stupňovitá obrana, kterou endokrinologové označují jako kontraregulační odpověď. Přehled Endotext popisuje její pořadí takto:

• první krok: slinivka přibrzdí výdej inzulinu,
• druhý krok: stoupne glukagon, který žene játra k uvolňování glukózy,
• třetí krok: přidá se adrenalin, rychlý a hlasitý signál,
• při delším trvání: zapojí se kortizol a růstový hormon, které podpoří tvorbu glukózy i v následujících hodinách.

Adrenalin je hormon útěku a boje a podle toho se také projevuje. K takzvaným autonomním příznakům nízkého cukru patří pocení, třes, úzkost a palpitace, tedy nepříjemně vnímané bušení srdce. Z hlubokého spánku tak člověka vytrhne přesně ta směs pocitů, kterou lidé popisují po nočním probuzení: nabuzení, nervozita, rozbušené srdce a někdy i hlad.

Pokud pokles pokračuje a obrana nestačí, mohou se přidat neuroglykopenické příznaky. Patří mezi ně zmatenost, slabost, potíže se soustředěním nebo rozmazané vidění. U lidí léčených inzulinem nebo jinými léky snižujícími glukózu může být těžká noční hypoglykémie nebezpečná. U nich je mechanismus také nejlépe zdokumentovaný. U zdravých lidí bez cukrovky jde o možné vysvětlení, které je potřeba ověřit měřením.

Proč zrovna třetí hodina ranní

Probuzení mezi druhou a čtvrtou hodinou má i druhý biologický rozměr. Kortizol se řídí vnitřními hodinami: kolem půlnoci je jeho hladina nejnižší a podle časopisu Endocrine Reviews začíná u zdravých lidí stoupat přibližně mezi třetí a čtvrtou hodinou. Vrcholu dosahuje po probuzení, zhruba mezi sedmou a devátou.

Obě linie se tak protínají ve stejném okně. Játra mají za sebou dlouhé hodiny bez přísunu potravy a zásoba je skromnější. Stresová osa se zároveň chystá na ranní start. Stačí malý impulz, třeba mírnější pokles cukru, sklenka vína navíc nebo večerní trénink, a rovnováha se překlopí směrem k bdělosti. Alkohol přitom játrům tvorbu nové glukózy komplikuje. Náročný pohyb pozdě večer zase čerpá zásoby, které by se jinak hodily v noci.

Z redakčního pohledu jde o rozumnou hypotézu pro konkrétní skupinu lidí. Nejvíc sedí na ty, kdo se budí s hladem, potem a bušením srdce, cítí úlevu po sušence či ovoci a večer jedí málo nebo brzy.

Hypoglykémie, nespavost, nebo stres? Jak číst vlastní noci

Noční probuzení má mnoho možných původců. Britská zdravotní služba NHS mezi obvyklé příčiny nespavosti řadí stres, úzkost, depresi, alkohol, kofein, nikotin, bolest, spánkovou apnoi, syndrom neklidných nohou a některé léky. Doplnit lze také reflux, noční močení nebo menopauzu. Rozdíly mezi hlavními scénáři shrnuje tabulka:

Samotný čas na hodinách nic nedokazuje. Rozhodují souvislosti. Osvědčuje se vést jeden až dva týdny deník: kdy byla večeře a co obsahovala, zda padl alkohol, jaký byl pohyb a míra stresu, v kolik přišlo probuzení a s jakými pocity. Pokud z něj vyplyne podezření na nízký cukr, dává smysl domluvit s lékařem měření glukometrem nebo senzorem kontinuálního monitorování.

K praktickému lékaři je dobré zamířit, když se potíže táhnou měsíce, zhoršují den nebo změny návyků nezabraly. Návštěvu nemá cenu odkládat při mdlobách, zmatenosti, bolesti na hrudi, nově vzniklých palpitacích, nočním dušení a hlasitém chrápání, nevysvětleném hubnutí nebo opakovaně nízkých hodnotách cukru. Praktik může vyloučit cukrovku, poruchy štítné žlázy, chudokrevnost, nedostatek železa nebo vliv léků a podle nálezu poslat pacienta dál.

Večerní svačina, doplňky a funkční medicína: co dává smysl

Pokud za buzením stojí hlad nebo dlouhé lačnění, nabízí se nejjednodušší úprava, tedy pravidelná večeře a případně malá svačina hodinu až dvě před spaním. NHS zároveň varuje před velkým jídlem těsně před ulehnutím. Vhodnější je drobná porce, která kombinuje složitější sacharidy s bílkovinou nebo tukem:

• bílý jogurt či skyr se lžící ovesných vloček,
• krajíc celozrnného chleba s tvarohem,
• kousek sýra s malým pečivem,
• banán se lžičkou arašídového másla.

Jde o opatrný experiment s deníkem po ruce, ne o léčbu. Lidé s cukrovkou mají večerní jídlo i dávky léků ladit výhradně s lékařem. Při naměřené hypoglykémii platí ověřené pravidlo: 15 až 20 gramů rychlých sacharidů, kontrola po čtvrt hodině a poté svačina, která zabrání dalšímu poklesu.

Funkční medicína rámec rozšiřuje. Mluví o rozladěné kortizolové křivce, stavu střev, melatoninu a nedostatku živin. Část literatury přisuzuje trávicímu traktu mimořádné množství melatoninu a spojuje ho s pohyblivostí střev a místní imunitou. Doporučení se často točí kolem hořčíku, glycinu, železa a vitaminu B6. V českých e-lékárnách jsou k mání bez potíží. K říjnu 2026 stojí kombinace hořčíku s B6 v lékárně Dr. Max zhruba 59 až 355 Kč, glycin na Pilulce od 139 Kč za 250 gramů do 589 Kč za 500 gramů a železo podle formy přibližně 55 až 489 Kč. Samotný vitamin B6 nebo jeho kombinace vyjdou asi na 48 až 259 Kč. U hořčíku se vyplatí sledovat množství elementárního hořčíku. Železo patří do košíku hlavně po laboratorně potvrzeném nedostatku, protože jeho nadbytek tělu neprospívá.

V českém zdravotnictví funkční medicína nefiguruje jako samostatný specializační obor. Chronickou nespavost řeší lékaři podle doporučených postupů a první volbou bývá kognitivně-behaviorální terapie nespavosti. Prášky na spaní předepisují zřídka a krátkodobě. Metabolický pohled může tuto léčbu smysluplně doplnit u lidí, jejichž noci nesou otisk kolísajícího cukru.

Číslo 75 gramů je spíš zaokrouhlený dolní odhad. Harper’s uvádí u 70kilového dospělého kolem 90 gramů a jiné zdroje počítají s 80 gramy či pásmem 75 až 100 gramů podle hmotnosti, stravy a pohybu. Jaterní glykogen přes noc obvykle nedojde úplně, protože ho doplňuje glukoneogeneze, a ranní vzestup kortizolu kolem třetí hodiny probíhá i bez jakéhokoli poklesu cukru. Tezi o střevech jako hlavním zdroji melatoninu zpochybňuje novější přehled z roku 2023 kvůli metodice měření. Bílkoviny ovlivňují zásobu glykogenu jen nepřímo, protože ji plní hlavně sacharidy.

Článek 75 gramů glykogenu v játrech rozhoduje, jestli prospíte celou noc. Když dojdou, tělo vyplaví kortizol a probudí vás kolem třetí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak ranní světlo vypíná noční režim mozku

Celý mechanismus startuje v očích. Sítnice obsahuje specializované buňky citlivé na modrou složku světla, které vysílají signál přímo do suprachiasmatického jádra (SCN) v hypotalamu, hlavních biologických hodin těla. SCN podle intenzity dopadajícího záření řídí produkci melatoninu v epifýze. Při dostatečně silném osvětlení se sekrece tohoto hormonu rychle utlumí. Už klasická studie Alfreda Lewyho z roku 1980, publikovaná v časopise Science, prokázala, že jasné světlo potlačuje melatonin u lidí prakticky okamžitě.

Jakmile hladina klesne, tělo přechází do bdělého nastavení: stoupá kortizol, zvyšuje se tělesná teplota, zrychluje se metabolismus. Pokud ale ložnice zůstává ponořená do tmy, ať už kvůli zatemňovacím závěsům, roletám, nebo žaluziím, SCN nedostane dostatečně silný podnět. Melatonin se odbourává pomaleji a mozek setrvává v nočním programu, přestože budík už dávno zazvonil. Výsledkem bývá takzvaná spánková setrvačnost (sleep inertia), onen otupělý stav po probuzení, kdy člověk funguje na zlomek svých schopností.

Washingtonská studie: každá hodina denního světla posouvá biologické hodiny o půl hodiny

Tým Horacia de la Iglesia z University of Washington sledoval spánkové vzorce univerzitních studentů v průběhu celého roku. Výsledky, publikované v Journal of Pineal Research, přinesly pozoruhodná čísla: každá další hodina denního světla o intenzitě alespoň 50 luxů posunula cirkadiánní fázi studentů zhruba o 30 minut dopředu. Naopak každá hodina umělého osvětlení po setmění ji odsunula asi o 15 minut dozadu.

V zimních měsících, kdy studenti trávili méně času venku za denního svitu, se jejich usínání i vstávání posouvalo výrazně později. Důležité přitom bylo, že celková délka spánku se dramaticky neměnila, změnilo se jeho načasování. Jinými slovy: i při dostatečném počtu naspaných hodin může nedostatek ranního a denního světla zhoršit, jak rychle a jak svěže se člověk po probuzení rozběhne.

Pro české podmínky to má praktický dopad. Od října do března svítá pozdě, oblačnost navíc snižuje intenzitu přirozeného záření. Přesto i zatažené venkovní světlo dosahuje podle NIOSH/CDC výrazně vyšších hodnot než běžné interiérové osvětlení. Kdo se po rozednění rychle nevystaví dennímu jasu, třeba proto, že zatemňovací roleta zůstává stažená, přichází o nejsilnější přirozený impulz pro cirkadiánní systém.

Simulátor svítání a další triky, když blackout potřebujete na noc

Zatemněná ložnice má svůj smysl: pouliční lampy, světelný smog, blikající LED diody na elektronice, to všechno ruší noční spánek. Problém nastává, když stejná bariéra zůstává aktivní i po ránu. Řešení proto spočívá v oddělení nočního zatemnění od ranního prosvětlení.

Studie s takzvaným umělým svítáním (dawn simulation) opakovaně prokázaly, že postupně sílící světlo v posledních 20 až 30 minutách spánku zvyšuje subjektivní bdělost po probuzení a v některých případech zlepšuje i ranní kognitivní výkon. Výzkum Giménezové a kolegů z roku 2010 zaznamenal nižší míru spánkové setrvačnosti u účastníků, kteří se probouzeli za simulovaného úsvitu, ve srování s těmi, kdo vstávali potmě. Podobné závěry přinesla studie Thompsona z roku 2014, kde světlo v závěrečné fázi spánku vedlo k lepším výsledkům v testech bdělosti.

Praktické možnosti, jak ranní světelný signál zajistit:

• Simulátor svítání – budík se světlem, který začne svítit 20 až 30 minut před nastaveným časem buzení.
• Automatické pootevření rolet – chytré rolety naprogramované na čas východu slunce nebo budíku.
• Okamžité odtažení závěsů – první úkon po probuzení, ještě před sáhnutím po telefonu.
• Krátký pobyt venku – i pět minut na balkoně nebo cestou pro pečivo dodá sítnici řádově více luxů než jakákoli pokojová lampa.

Expertka Catherine McCallová z UW Medicine výslovně doporučuje budíky se světlem pro zatemněné pokoje a zimní období, kdy přirozený úsvit přichází pozdě nebo vůbec nespadá do doby vstávání.

Proč večerní typy trpí víc a co s tím mohou udělat

Chronotyp, vrozená preference pro ranní nebo večerní aktivitu, ovlivňuje, kolik jasného světla člověk ráno reálně získá. Studie Gouletové z roku 2007 ukázala, že večerní typy mívají výrazně méně ranní expozice jasnému záření a naopak více světla v pozdních hodinách. Vzniká tak začarovaný kruh: méně ranního světla → pozdější cirkadiánní fáze → pozdější usínání → méně ranního světla.

Povzbudivá zpráva přichází z výzkumu Figueirové a kolegů: řízené časování světelné expozice dokázalo posunout cirkadiánní fázi u raných i pozdních chronotypů bez významného rozdílu v odpovědi na intervenci. Biologické hodiny večerních typů tedy reagují na ranní světlo stejně ochotně, jen ho v běžném životě dostávají méně. Kombinace zatemněné ložnice a pozdního chronotypu tak představuje dvojitou bariéru, kterou ale cílená ranní expozice, ať už přirozená, nebo umělá, dokáže překonat.

Článek Ranní světlo blokuje melatonin v mozku. Proto záclony škodí víc než pozdní usínání, pokud potřebujete vstávat brzy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obličej se třemi očima jste nikdy nepotkali

Barrettová pracuje s rozsáhlými sbírkami snových záznamů a její argument je překvapivě jednoduchý. Pokud lidé ve snech popisují tváře s anatomicky nemožnými rysy (více očí, průhledná kůže, obličej bez úst nebo s prvky, které v reálném světě neexistují), pak mozek zjevně nemusí kopírovat to, co už viděl. Stačí jediný takový případ a absolutní tvrzení „jen tváře, které znáte“ padá.

A takových případů je v záznamech víc než dost. Barrettová mluví o snících, kteří detailně popisují tváře s konfigurací, jakou žádný živý člověk nemá. Nejde o vágní pocity, jde o konkrétní vizuální detaily, které si snící pamatují po probuzení. Dylan Selterman z Johns Hopkins DREAM Lab její závěry potvrzuje a dodává klíčovou poznámku: i kdyby většina realistických snových tváří skutečně pocházela z paměti, nikdo to nedokáže ověřit, protože nikdo neumí zmapovat všechny obličeje, které kdy periferně zahlédl.

Proč se mýtus tak snadno šířil

Síla tohoto „faktu“ spočívala v tom, že zněl vědecky, byl prakticky nevyvratitelný běžnou zkušeností a fungoval jako ideální obsah pro sdílení. Kdo z nás si po probuzení pamatuje tvář ze snu tak přesně, aby ji porovnal s katalogem všech lidí, které kdy minul na chodníku?

Dohledatelné stopy šíření sahají minimálně do října 2015, kdy ho jako hotový fakt uvedl BuzzFeed. Kolem roku 2020 už na Redditu fungoval jako samozřejmý „fun fact“ v diskusích o snech. V roce 2021 se objevoval jako grafická kartička „Psychology Fact“ na webech typu The Minds Journal. Barrettová to shrnuje prostě: tvrzení „koluje nekonečně po internetu“ bez jakékoli pevné vědecké opory.

Kombinace čtyř faktorů mu zajistila dlouhý život:

• Intuitivní základ – sny opravdu často pracují s prvky bdělého života, takže tvrzení „zní správně“.
• Praktická netestovatelnost – nikdo nedokáže projít celou svou vizuální paměť.
• Atraktivnost – lehce znepokojivé, ale zároveň fascinující; přesně to, co lidi sdílejí.
• Recyklace – každý další seznam „zajímavých faktů“ ho přebíral bez ověření.

Co se v mozku při snění skutečně děje

Aby bylo jasné, proč mozek ve snu dokáže tvořit něco, co nikdy neviděl, pomáhá pochopit, v jakém stavu vlastně pracuje. Barrettová to v rozhovoru pro Harvard Gazette popsala takto: během snění jsou vizuální oblasti mozku aktivnější než v bdění, emoční centra jedou na vyšší obrátky, ale prefrontální kůra (ta část, která za bdění hlídá logiku, posloupnost a kritické myšlení) je výrazně utlumená. Verbální oblasti jsou méně aktivní.

Výsledek? Mozek generuje intenzivní obrazy plné emocí, ale bez vnitřního korektora, který by řekl: „Počkat, tenhle člověk nemůže mít tři oči.“ Snění není přehrávání záznamu z bezpečnostní kamery. Je to aktivní konstrukce, mozek skládá, přetváří, kombinuje a občas si prostě vymýšlí. Studie z Northwestern University publikovaná v časopise Neuron navíc ukazuje, že i bdělá imaginace funguje jako aktivní tvorba ve vyšších asociačních sítích, ne jako prostý replay smyslových stop. Ve snu, kde chybí prefrontální brzda, je tento tvůrčí proces ještě volnější.

Další mýty, které padají spolu s ním

Tvrzení o tvářích není osamocené. Věda o snění je plná podobně zjednodušujících „faktů“, které se tváří jako hotová věda:

• „Sníme jen v REM fázi spánku“ – Harvard Sleep Medicine uvádí, že sny se objevují i v NREM fázích, byť bývají méně živé.
• „Každý sen má jasný, čitelný význam“ – o funkci snů se vede spor mezi několika teoriemi, od konsolidace paměti přes zpracování emocí až po vedlejší produkt mozkové aktivity. Jedna přijímaná odpověď neexistuje.
• „Smrt ve snu znamená smrt v realitě“ – Barrettová sama uvádí jako příklad starší pověru, která nemá žádnou oporu.

Společný jmenovatel? Absolutní tvrzení o něčem, co věda zatím plně nechápe.

Co si z toho odnést, když se příště probudíte s cizí tváří v hlavě

Pokud se vám zdálo o člověku, kterého neznáte, nemá smysl pátrat po tom, kde jste ho „museli“ vidět. Barrettová doporučuje spíš sledovat téma a emoci snu než se fixovat na identitu konkrétní tváře. Sny vrhají širokou síť asociací, často metaforických; neznámý člověk ve snu pravděpodobně není portrét konkrétní osoby z davu, ale nosič role, situace nebo pocitu, který vás aktuálně zaměstnává.

A obecně: kdykoli na internetu narazíte na „Psychology Fact“ bez jmenovaného experta, bez odkazu na studii a s absolutním tvrzením typu „vždy“ nebo „nikdy“, zbystřete. Selterman to u mýtu o tvářích říká přímo: úplné ověření je prakticky nemožné. A právě tvrzení, která nelze snadno vyvrátit osobní zkušeností, přežívají na sociálních sítích nejdéle.

Mozek ve spánku není kopírka. Je to improvizující umělec, který pracuje bez dozoru, a občas namaluje obličej, jaký žádná ulice nikdy neviděla.

Článek Mýtus ze sociálních sítí se rozsypal. Tváře lidí ze svých snů jste ve skutečnosti nikdy nemuseli vidět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bezpečnostní brzda jménem REM-atonie

Během REM spánku se mozek savce nebo ptáka chová téměř jako při bdění. Neurony pálí ve vysoké frekvenci, oči se rychle pohybují pod víčky, EEG záznam připomíná aktivní vědomí. Jenže tělo leží bez hnutí. Velké kosterní svaly, ty, které hýbou končetinami, trupem, čelistí, jsou dočasně odpojené od mozkových povelů. Neurologové tomu říkají REM-atonie a jde v podstatě o bezpečnostní brzdu: mozek může „přehrávat“ scénáře, aniž by tělo vstalo a začalo je provádět.

Když tahle brzda selže, sen se stane viditelným. Přesně to ukázaly Jouvetovy kočky. A přesně to popisuje i moderní veterinární medicína u psů, kde se stav označuje jako porucha chování v REM spánku; zvíře ve spánku vrčí, kouše, prudce švihá končetinami a může se i zranit. Bývá to zaměňováno s epilepsií, přitom jde o poruchu spánku, ne záchvatové onemocnění.

Proč právě lovci předvádějí nejdramatičtější scény

Formulace „lovci prožívají noční dobrodružství“ není náhoda. Když REM-atonie nefunguje, navenek se projeví ty motorické vzorce, které jsou pro daný druh nejsilněji zakódované. U predátorů (koček, psů, šelem) to jsou stereotypní lovecké sekvence: plížení, skok, kousnutí, orientační pohyby hlavou. Jsou to pohyby tak hluboce vtištěné do nervového systému, že se přehrávají i bez jakéhokoli vnějšího podnětu.

Neznamená to ovšem, že by snili jen lovci. Spíš platí, že lovecké a obranné vzorce jsou pro pozorovatele nejčitelnější. Býložravec, který ve spánku „přehrává“ pastvu, nevypadá dramaticky. Kočka útočící na neviditelnou myš ano. Jouvetovy experimenty tak neodhalily výlučnost predátorského snění, ale jeho vizuální nápadnost.

Zajímavé je, co o obsahu zvířecích snů prozrazují novější metody. Tým Matthewa Wilsona z MIT zjistil, že potkaní mozek během spánku přehrává přesné sekvence neuronální aktivity z předchozího běhu bludištěm. U zebřiček zase Dave a Margoliash ukázali, že ptačí mozek ve spánku „zpívá“; neurony v pěveckém centru se aktivují ve stejném pořadí jako při denním zpěvu. Zvířata tedy pravděpodobně nesní abstraktní příběhy, ale přehrávají si konkrétní zkušenosti. A to je mechanismus, který podle všeho slouží konsolidaci paměti.

Hranice snění se posouvá za ptáky a savce

Dlouho platilo, že jasně rozlišitelný dvoustupňový spánek s REM a pomalými vlnami (NREM/SWS) mají jen dvě skupiny obratlovců: savci a ptáci. Obě jsou teplokrevné, obě mají komplexní mozek, obě vykazují měřitelné EEG vzorce. Jenže v roce 2016 přišel zlom.

Tým kolem Gila Shein-Idelsona publikoval v Science studii na vousatém agamovi (Pogona vitticeps), australském ještěrovi, který rozhodně není ani savec, ani pták. Přesto jeho mozek během spánku pravidelně střídal pomalé vlny a epizody podobné REM s periodou kolem 80 sekund. A v roce 2022 přibyl ještě překvapivější kandidát: skákavky. Daniela Rößlerová s kolegy popsala u těchto pavoukovců pravidelné záchvěvy končetin a pohyby sítnicových tubusů během klidové fáze, vzorec nápadně připomínající REM. U členovců přitom nelze měřit klasické oční pohyby, protože mají jinak stavěné oči; pohyby sítnicových tubusů jsou nejbližší analogie.

Bezpečná formulace dnes zní: sny jsou nejlépe doložené u savců a ptáků, ale nejsou nutně výlučné jen jim. Starší ostrá hranice se rozmazává.

Co z toho plyne pro majitele psů a koček

Když pes ve spánku cuká tlapkami, kňučí nebo pohybuje očima pod víčky, s největší pravděpodobností prochází REM fází. Celý spánkový cyklus psa trvá zhruba 20 minut, z toho REM zabírá přibližně šest. U ptáků jsou REM epizody ještě kratší, často nepřesahují 16 sekund.

Běžné záškuby není třeba řešit. Problém nastává, když zvíře ve spánku prudce švihá končetinami, vrčí, kouše nebo vyskakuje. Tehdy nejde o roztomilé „honí ve snu míček“, ale potenciálně o poruchu chování v REM spánku. Důležité pravidlo: nebudit dotykem. Zvíře v tomto stavu může reflexivně kousnout. Při opakovaných epizodách je na místě návštěva veterináře, který odliší poruchu spánku od epileptického záchvatu.

Jak poznat rozdíl? Běžný REM: zavřené oči, jemné záškuby, nepravidelné dýchání, občasné zvuky. Varovné příznaky: generalizované křeče celého těla, ztráta vědomí, pěna u tlamy, pomočení. Mezi těmito dvěma extrémy existuje šedá zóna, kterou bez odborného vyšetření spolehlivě nerozsoudíte.

Otázka, na kterou odpověď neexistuje

Zůstává jedno zásadní omezení: zvíře nám sen nepřeloží do slov. Vědci dokážou změřit mozkovou aktivitu, zaznamenat přehrávání neuronálních sekvencí, pozorovat motorické projevy při selhání atonie. Ale subjektivní prožitek, jestli kočka „vidí“ myš, jestli potkan „cítí“ bludiště, jestli zebřička „slyší“ vlastní zpěv, zůstává za hranicí současné metodologie.

Co říct můžeme: mozek spícího savce nebo ptáka dělá něco, co se fyziologicky i behaviorálně nápadně podobá lidskému snění. A tělo přitom leží nehybně díky mechanismu, který chrání spáče před jeho vlastními sny. Když tahle ochrana selže, lyonská kočka vstane a loví stíny.

Článek Sny se zdají hlavně ptákům a savcům. Lovci prožívají noční dobrodružství i díky ochrnutí svalů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tělo má v chodidlech vlastní radiátory

V kůži chodidel a dlaní se nacházejí takzvané arteriovenózní anastomózy (AVA), přímé spojky mezi tepnami a žílami, které obcházejí jemnou kapilární síť. Když se otevřou, prudce zvýší průtok krve k povrchu kůže a teplo se rychle předává do okolí. Jde o specializovanou cévní výbavu typickou pro bezvlasé akrální oblasti, tedy prsty, dlaně a plosky nohou.

Právě míra rozšíření cév v těchto distálních oblastech se ukázala jako nejlepší fyziologický prediktor rychlého usnutí. Výzkumný tým Kurta Kräuchiho to popsal už v roce 1999 v časopise Nature: čím víc se ruce a chodidla zahřála (tedy čím víc tepla odváděla z jádra těla), tím rychleji člověk usnul. Ramena nebo záda takovou schopnost nemají, chybí jim potřebný poměr povrchu k hmotě i hustota AVA.

Proč zrovna jedna noha, a ne obě?

Tady věda mlčí. Dautovich v původním rozhovoru výslovně uvedla, že na otázku „proč právě jedna noha“ přímý výzkum neexistuje. Podle nás jde o kompromis: tělo potřebuje chladit, ale zároveň chce zůstat pod přikrývkou, tepelně i psychicky. Jedna vystrčená noha je nejmenší možný zásah, který ještě funguje.

Důležitější než přesný počet odkrytých končetin je ale samotný signál. Přehledová studie Euse van Somerena z roku 2012 popisuje noční termoregulační chování jako sérii krátkých mikroepizod probuzení, během nichž člověk odkopává peřinu, odkrývá končetiny a znovu se přikrývá, aniž by si to ráno pamatoval. Není to vědomé rozhodnutí. Je to behaviorální termoregulace, automatický proces řízený podvědomě.

Když noha ven nepomáhá: paradox studených chodidel

Ne každému prospěje odkrytí nohy. Lidé s chronicky studenými končetinami, například při vasospastickém syndromu, usínají podle studie publikované v The Lancet déle a uvádějí horší kvalitu spánku. Jejich cévy se nedokážou dostatečně rozšířit, takže distální chlazení nefunguje.

Pro ně platí opačná rada. Korejská studie z roku 2018 ukázala, že jemné zahřátí chodidel ponožkami před spaním zkrátilo usínání, zvýšilo spánkovou efektivitu a snížilo počet nočních probuzení. Mechanismus je překvapivě stejný: teplo zvenčí pomůže cévám se otevřít, a tím paradoxně podpoří odvod tepla z jádra těla. Ponožky tedy nejsou protiklad odkryté nohy, jsou jiná cesta ke stejnému cíli.

Skutečný problém bývá v ložnici, ne v noze

Když tělo opakovaně „vyhazuje“ nohu nebo odkopává peřinu, je to spíš signál špatně nastaveného spánkového mikroklimatu než kuriózní zvyk. National Sleep Foundation doporučuje teplotu ložnice mezi 15,5 a 19,4 °C. Vytopená zimní ložnice nad dvacet stupňů nebo příliš izolační přikrývka nutí tělo improvizovat, a odkrytá noha je právě ta improvizace.

Čerstvá studie z roku 2026 to potvrzuje konkrétními čísly: v přehřáté ložnici o 30 °C zkrátilo cílené chlazení postele usínání v průměru o 10 minut a prodloužilo celkovou dobu spánku o 19 minut. Prakticky řečeno:

• Chladnější pokoj (kolem 18 °C) je silnější páka než jakýkoli spánkový hack.
• Lehčí přikrývka v létě řeší příčinu, ne symptom.
• Ponožky před spaním pomohou těm, kdo mají studené nohy, ne jako izolace, ale jako spouštěč vazodilatace.

Odkrytá noha není rituál, který si musíte osvojit. Je to nouzový ventil, který tělo používá, když mu nedáte lepší podmínky. Nejlepší spánková hygiena vypadá tak, že ho nepotřebujete.

Článek Děláte to v noci také? Tento podivný zvyk vám každou noc doslova zachraňuje kvalitní spánek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

@levitex 😏🌶️ The secret to a happy relationship #relationship #marriage #secret #wifey ♬ original sound – Levitex

Jak přesně vypadá „Snílek“

Představte si, že ležíte na boku, ale nejste stočení do klubíčka. Kolena jsou jen mírně pokrčená, ramena, kyčle, kolena a kotníky tvoří jednu svislou linii, jako byste stáli, jen naležato. Mezi kolena i kotníky patří polštář, který brání horní noze „spadnout“ dopředu a stáhnout s sebou pánev do rotace. Pod hlavou je polštář dostatečně vysoký, aby vyplnil mezeru mezi uchem a ramenem, krční páteř tak zůstává rovná.

Leinhardt na blogu Levitexu výslovně upozorňuje, že nejde o okamžitou nápravu přes noc. Návyk se buduje postupně, tělo se musí přeučit. Ale mechanika je prostá: když páteř neleží v torzi, svaly kolem ní nemusí celou noc kompenzovat špatné postavení. Ráno je pak méně ztuhlosti, méně bolesti, méně podrážděnosti.

Co na to říká medicína a čeští fyzioterapeuti

Leinhardt není lékař a Levitex na svém webu přiznává, že jejich obsah nenahrazuje profesionální zdravotní radu. Jenže princip, na kterém „Snílek“ stojí, potvrzují i velké zdravotnické instituce:

• MedlinePlus (americká Národní lékařská knihovna) doporučuje při bolestech zad spát na boku s polštářem mezi koleny, případně na zádech s oporou pod koleny.
• Johns Hopkins Medicine ve svém přehledu spánkových poloh z roku 2025 řadí bok mezi vhodné pozice pro páteř, s výhradou správné opory.
• Cambridge University Hospitals (NHS) v pacientském materiálu uvádí, že polštář mezi nohama pomáhá udržet záda v neutrálnější pozici.

V Česku totéž říká fyzioterapeutka Martina Minksová: spaní na boku je dobrá volba pro lidi s bolestmi zad a měkký polštářek mezi koleny odlehčí kyčlím i pánvi. FYZIOklinika pak doplňuje, že u některých typů bederní bolesti může dočasně ulevit i jiná poloha, shoda panuje spíš na cíli „neutrální páteř“ než na jedné značkované pozici.

Mimochodem, „Snílek“ není ani podle Leinhardta jediná správná varianta. Na svém webu nabízí i optimalizované spaní na zádech. Takže „jediná poloha“ je spíš zkratka pro „jediné pravidlo“: držte páteř bez rotace.

Kde se bere ten vztahový benefit

Tady začíná zajímavější, a méně jednoznačná, část příběhu. Levitex ve svém článku „The Kama Sleeptra“ propojuje polohu Snílek se spooningem, oxytocinem a intimním kontaktem. Tvrdí, že páry, které usínají v blízkosti, mají lepší vztah.

Výzkum to částečně potvrzuje, ale opatrněji:

• Deníková studie z roku 2022 ukázala, že fyzický kontakt při usínání souvisel s klidnější ranní náladou a nižším stresem vnímaným partnerem.
• Průřezová studie z ledna 2025 publikovaná v Journal of Social and Personal Relationships zjistila, že větší fyzická blízkost při usínání byla spojena s nižším párovým stresem a méně nejistou vazbou.

Jenže obě studie jsou korelační. Neříkají, že poloha Snílek způsobí lepší manželství. Říkají, že páry, které se při usínání dotýkají, vykazují méně stresu. Co je příčina a co následek, nevíme. A meta-analýza oxytocinové odpovědi z roku 2024 zdůrazňuje, že efekt doteku na oxytocin je silně závislý na kontextu, není automatický.

Podle nás je nejpoctivější interpretace tahle: když vás nebolí záda, jste méně podráždění. Když jste méně podráždění, snáz přijmete fyzickou blízkost. A když se při usínání dotýkáte, protože chcete, ne protože musíte, vztah z toho těží. „Snílek“ není kouzelná formule na manželství. Je to poloha, která vám může ubrat bolest, a tím nepřímo přidat ochotu k blízkosti.

Kdy polštář mezi koleny nestačí

Změna spánkové polohy je levná, jednoduchá a bezriziková intervence. Ale má své limity. K lékaři patříte, pokud:

• bolest zad přetrvává déle než několik týdnů i přes základní péči,
• cítíte slabost nebo necitlivost v nohou,
• máte potíže s močením nebo stolicí,
• bolest přišla po pádu nebo úrazu,
• doprovází ji horečka, nevysvětlený úbytek váhy nebo noční bolest budící ze spánku.

U akutní nespecifické bolesti zad se podle MedlinePlus většina lidí zlepší do čtyř až šesti týdnů. Pokud se tak nestane, problém pravděpodobně není v polštáři.

Co si z toho odnést

Polštář mezi kolena není patent Jamese Leinhardta, je to fyzioterapeutická klasika, kterou on dokázal srozumitelně zabalit a prodat milionům lidí na TikToku. Komerční kontext je fér přiznat, ale neznehodnocuje radu samotnou. Neutrální páteř ve spánku funguje bez ohledu na to, kdo ji propaguje.

Vztahový rozměr je bonus, ne záruka. Ale jedno je jisté: člověk, který se ráno probudí bez ztuhlých zad, je příjemnější společník u snídaně. A někdy to stačí.

Článek Spěte jako „Snílek“! Jediná poloha, která vám přes noc opraví záda a zachrání manželství se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tělo vypíná, mozek jede naplno 

Možná vás to překvapí, ale lidé kdysi nespali tak, jak jsme zvyklí dnes. Bylo zcela běžné rozdělit spánek na dvě části – usnout večer, probudit se uprostřed noci a po nějaké době znovu usnout. Mezitím si lidé četli, povídali nebo se modlili. Až moderní život a umělé osvětlení vytvořily představu, že správný spánek musí být jeden dlouhý, nepřerušený blok.

A zatímco tělo během spánku zpomaluje, hlava jede naplno. Teplota organismu klesá, dýchání se uklidňuje a srdce bije pomaleji. Mozek přitom třídí zážitky z celého dne, ukládá vzpomínky a zároveň zpracovává emoce. Poté přichází ta nejzajímavější část – aktivace takzvaného „úklidového režimu“ mozku. 

Speciální systém odplavující odpadní látky

Jde o speciální systém odplavující odpadní látky, které se během dne v těle nahromadily. Patří mezi ně i látky spojované s vážnými nemocemi. Jinými slovy – váš mozek si opravdu „pere špinavé prádlo“, aby mohl druhý den fungovat naplno. Spánek ale ovlivňuje i věci, které by vás možná nenapadly, jako například hlad. Když spíte málo, tělo začne produkovat více hormonu, který vyvolává chuť k jídlu, a naopak ubývá ten, který signalizuje sytost. 

Zároveň se během noci posiluje imunita – tělo vytváří látky, které pomáhají bojovat s infekcemi a regenerovat. A i když se často řeší hlavně nedostatek spánku, problém může být i opačný extrém. Pravidelné spaní delší než devět hodin může rovněž souviset s různými zdravotními potížemi, včetně vyššího rizika mozkové mrtvice nebo předčasného úmrtí.

Článek Mozek si v noci doslova „pere špinavé prádlo“: Neuvěříte, co všechno se děje, když zavřete oči se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Japonský postup pro zdravé snění

Máte-li potíže s rychlým usínáním, opusťte všechny návody, které souvisí s počty a matematikou. Cokoli, co zahrnuje čísla, bude kontraproduktivní. Nepočítejte tedy ovečky, beránky ani stádo čehokoli jiného. Mozek se totiž začne na problém soustředit, nabudí se a vy dosáhnete přesně opačného efektu. Tedy jasné pozornosti. A jakmile se vaše mysl soustředí jen na jednu věc, nějaký odpočinek pak vaše tělo naprosto nezajímá.

Japonská metoda vám na druhé straně umožní usnout skutečně během několika minut. Je také velmi bezpečná a pro tělo celkově prospěšná. Její použití uvítají hlavně ti, kteří často trpí bolestmi hlavy. Jak tedy tento zázrak funguje? Ustelte si postel, ale ještě nechoďte spát. Nejdříve si pohodlně sedněte na okraj postele. Několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Uklidněte se natolik, aby se váš puls vrátil do normální frekvence.

Oči, maska, otáčení hlavy

Dalším krokem je zavření očí. Pokud používáte spací masku, je ideální chvíle si ji nasadit. Následně pomalu otáčejte hlavu, jako byste s něčím nesouhlasili. Otáčejte ji velmi pomalu ze strany na stanu a proveďte to asi 100–150krát. Záhy pocítíte lehkou závrať a malátnost. Její příčinou je náhlý příval krve do mozku, a tudíž i intenzivnější zásobení kyslíkem. Jakmile se vám hlava lehce zatočí, můžete ulehnout a usnete velmi brzy.

Pamatujte, že spánek je jednou z nejdůležitějších podmínek celkového zdraví organismu. Pro plnou regeneraci těla je tak nutné spát aspoň 7 hodin denně. Velmi podstatná je také správná hydratace, tedy dostatečný příjem tekutin. Uvedená metoda vám pomůže usnout, ovšem při hektickém životním stylu a velkém množství stresu bude jen odsouvat problémy. Nejlepší je chodit spát s klidnou hlavou, kterou netíží příliš starostí.

Máte nějaký vlastní trik, který vás spolehlivě uspí?

Zdroj: TheScientist

Článek Jak rychle usnout bez pilulek: Ukončete věčné převalování ze strany na stranu díky všeobecně prospěšné japonské metodě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od tepla po orgasmus

Některým ženám pomáhají ponožky v posteli ochladit centrální tělesnou teplotu. Pokud si natíráte chodidla hydratačním krémem, bavlněné ponožky zabrání jeho opětovnému vysušení. Podle BBC badatelé náhodou zjistili, že nošení ponožek zvyšuje schopnost dosáhnout orgasmu až o 30 %. Stejně tak klesá riziko Raynaudova syndromu, čili onemocnění tepenného systému, pro který je charakteristické bělavé chladnutí končetin.

Otázkou ale je, jaké ponožky nosit. Nejlepší jsou ty z přírodních vláken jako merino vlna nebo kašmír. Obvykle stojí více, než bavlněné ponožky nebo umělé vlákno, ale za investici rozhodně stojí. Ujistěte se ovšem, že ponožky těsně nepřiléhají, což by mohlo ohrozit cirkulaci krve i řádné udržení vašich nohou v teple. Jednou z nevýhod nošení ponožek do postele je riziko přehřátí a probuzení. Pak je zkrátka sundejte a nechte nohu venku.

A co kompresní ponožky?

Tomuto druhu se vyhněte, pokud je nemáte předepsané od lékaře. I když jsou známé pro schopnost zlepšit cirkulaci krve, nejsou určené do postele. Stahují totiž proudění mimo chodidla a vleže ho tak mohou zablokovat. Dalšími způsoby, jak si udržet nohy v teple, jsou koupele, které ulevují také od nespavosti a únavy. Jsou doporučeny hlavně lidem, kteří zrovna podstupují chemoterapii. Koupel nohou zvyšuje teplotu těla a pomáhá také lépe usnout.

Tento postup je také přírodním řešením, obvykle dostupným a nevyžadujícím žádné léky. Pokud vás studené nohy trápí dlouhodobě a nic nepomáhá, pravděpodobně máte problémy přímo s krevním oběhem. Na vině mohou být chronické oběhové potíže, případně choroby jako cukrovka. Rozhodně problémy nepodceňujte a navštivte svého praktického lékaře.

Mohou ponožky nosit i děti?

Pro kojence a děti je nejlepší vyhnout se elektrickým dečkám i teplým ponožkám. Nejlepší způsob, jak jim zajistit klidný spánek, je příjemná teplá koupel jako součást ukládání do postýlky. Následně jim pak „obujte“ předehřáté ponožky. Jestli se rozhodnete pro nahřátou láhev, ujistěte se, že je teplota bezpečná a má kolem sebe nějakou dečku. Dítě musí být chráněno před rizikem přímého kontaktu pokožky s horkým předmětem.

Vždy také dítě zkontrolujte kvůli známkám přehřátí, pocení, zabarveným tvářím, když pláče nebo se ošívá. Jakmile si takových průvodních jevů všimnete, odstraňte další vrstvy látky nebo dečky. Zahřáté nohy mohou zkrátit čas, který potřebujete k usnutí, což se projeví kvalitnějším spánkem. Dejte si pozor, aby ponožky byly měkké, pohodlné a nepříliš velké. Máte-li nohy studené i za teplých dnů nebo vás navíc bolí, poraďte se s lékařem.

Chodíte do postele v ponožkách a s jakým efektem?

Zdroj: Healthline

Článek Co se může stát, když budete spát v ponožkách – černé na bílém, vědou ověřeno. Výsledek mnohé jistě překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Regenerace, uvolnění, informace

Než dosáhnou děti věku 12 let, zkrátí se potřeba spánku zhruba na 13 hodin. A v dospělosti vám postačí asi 7–9 prospaných hodin za noc. Jakmile spánek z života vynecháte, dostáváte se na nebezpečnou spirálu extrémního vyčerpání, paranoidních bludů, a dokonce smrti. Pokud se chystáte na celý týden beze spánku, pravděpodobně chcete začít správně. Co takhle vydatných 8 hodin noc předtím? Problém je, že kvalitní spánek je trochu víc než jen ležet se zavřenýma očima.

Má totiž několik fází. V té první se všechno v těle zpomalí, včetně srdečního rytmu a mozkových vln. Vaše teplota poklesne, nakonec se uvolní opravdu celé tělo. Během spánku obnoví tělo svou energii a také opraví množství buněk. Ve fázi známé jako REM (rapid eye movement) se opět zvýší aktivita mozku. Tehdy prožíváte sny a části mozku ukládají informace. První den beze spánku by probíhal poměrně normálně.

Jako s promile alkoholu v krvi

Byli byste pozorní a plní energie jako obvykle. Po plném pracovním dni byste cítili únavu. Ovšem během večera byste se museli přinutit zůstat bdělí. Po 24 hodinách už byste cítili dopady přeskočení nočního oddechu a měli byste potíže udržet pozornost. Koordinace oko-ruka by byla poněkud nepřesná, vaše schopnost rozhodování by byla značně zpomalená a narušená. Rozhodně v takovém stavu nesedejte za volant.

Být vzhůru 24 hodin v kuse je ekvivalent toho mít v krvi jedno promile alkoholu (0,10 %). Jak budou ubíhat další dny, nedostatek spánku se jasně projeví na vašem apetitu, náladě a celkovém rozpoložení. Po 36 hodinách budou rozhozené hormony jako kortizol nebo inzulin. Vaše rozhodování bude mnohem riskantnější, budete podivně mluvit a nebudete schopni pořádně přemýšlet. Raději v takovou chvíli zůstaňte u činností, kde na tomhle moc nezáleží.

Mikrospánky a narušená imunita

Probdít druhou noc za sebou bude opravdu výzva. Pravděpodobně zažijete i formu mikrospánku, kdy váš mozek prostě nedobrovolně usne. Po procitnutí budete dezorientovaní a zmatení ještě víc. Uplynutím 48 hodin je narušena vaše imunita a tělo bude mnohem hůře odolávat virům a bakteriím. Třetí den bude potřeba spánku vážně narušovat jakoukoli vaši schopnost soustředěně přemýšlet. Budete podráždění a nejspíš v depresi.

Řekněme, že to navzdory všem rizikům vydržíte celých 168 hodin. Snad máte ještě rodinu, práci a příčetnost. Konečně se můžete znovu vyspat, tedy pokud to dokážete. Když se americký fotograf Tyler Shields pokusil zůstat vzhůru 40 dní, trvalo mu následně 8 hodin, než dokázal usnout. Spánek není projev slabosti. Je to základní životní potřeba. Pokud se děsíte zkoušek nebo deadlinu, i jedna probdělá noc napáchá nakonec víc škody než užitku.

Jakou nejdelší dobu jste nespali a proč?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Kdybyste týden nespali, co by se stalo? Den po dni – od pocitů, až po narušení organismu a pokusy spánek obnovit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stále nová zjištění ohledně spánku

Během dlouhých let vědci z mnoha oborů zkoumali cirkadiánní rytmus člověka a přicházeli na stále nové a nové skutečnosti. Vnitřní hodiny se nacházejí v mozku, konkrétně v hypothalamu. Jejich rytmus určuje náš spánkový vzorec a je ovlivněn více faktory. Patří sem především denní světlo a dále například cestování skrze časové zóny. Střídání světla a tmy je jedním z klíčových faktorů, které podle odborníků ovlivňují cirkadiánní rytmus.

Pokud jde o odpolední touhu jít se natáhnout, máme tendenci svádět unavenost na jídlo, ovšem je v tom trochu víc. Podle doktorky Phyllis Korkkiové je pro cirkadiánní rytmus přirozené, že si chce tělo odpočinout poté, co bylo aktivní asi 7 nebo 8 hodin. Je to spojeno s dalším fenoménem, tzv. homeostází. Jde o vnitřní potřebu organismu regulovat sama sebe a nacházet stav rovnováhy.

Dobrý nápad Španělů

Španělé mají odnepaměti tradici odpoledního odpočinku neboli siesty, ačkoli v poslední době tuto tradici někteří lidé opouštějí. Na druhé straně ji ale převzalo mnoho dalších komunit. Dotyční totiž zjistili, že odpolední „šlofík“ přispívá k produktivitě a pozornosti po celý zbytek dne. Americké společnosti jako Google, Uber a Nike poskytují místo k odpočinku v rámci zaměstnaneckých benefitů a jde již o normální součást pracovního prostředí.

Nejde totiž o nijak zvlášť dlouhý spánek. Naše tělo potřebuje na dobití vnitřní energie zhruba 20–30 minut, tedy tzv. power nap. Delší spánek už jde proti produktivitě, protože znamená přerušení skutečného spánkového cyklu, který trvá zhruba 90 minut. Zakotvení odpoledního zdřímnutí do naší kultury by mohlo být poměrně přínosným aktem, který vypadá, že přináší rozhodně více užitku než nákladů. V zásadě jde jen o přehodnocení náhledu na rozvržení dne.

Zdroj: News24

Článek Máte nutkání jít si po obědě na chvíli lehnout? Vědci odhalují, zda má smysl s tím bojovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spánek ve světle jako největší zlo

Stejně podstatná je pak dostatečná tma v místnosti, kde spíte. A proč je vlastně tak špatné spát ve světle monitorů? Badatelé zabývající se spánkovým režimem zjistili, že světelné prostředí nejen likviduje samotný spánkový režim, ale ohrožuje také zdraví kardiovaskulárního systému. To vám může po delší době zcela rozhodit metabolismus organismu. Ohrozíte tím funkce jako glukózovou toleranci a inzulinovou rezistenci.

Světlo obecně říká mozku, že má z nějakého důvodu zůstat vzhůru. Tmu naopak vnímá jako znamení, že je načase „vypnout“ většinu svých funkcí a odpočívat. Světelné paprsky vám aktivují sympatický nervový systém a celkově zvyšují srdeční frekvenci. To je faktor přispívající k tomu, že můžete svůj den začít mnohem snadněji. V noci ale přebírá kontrolu parasympatický nervový systém, který je naopak velkým zastáncem celkového odpočinku.

Ložnici si opravdu zatemněte

Ve stejnou dobu začíná v mozku také produkce melatoninu, onoho tolik skloňovaného spánkového hormonu. Ten tělu sděluje, že je čas odpočinku, když je kolem tma. Jakmile se stále vystavujete světlu, bráníte produkci melatoninu a narušujete si tak zcela přirozený spánkový režim. Nevypadá to nijak rizikově, dlouhodobě to ale vede k mnoha zdravotním problémům. A když usnete u televize nebo jiného zdroje světla, brání to kvalitnímu spánku.

Potvrdily to i výsledky bádání, dle kterého i mírné osvětlení stačí ke zrychlení tepu a aktivaci sympatického nervového systému. I minimální světlo vás tak „vyhodí“ ze spánkového nastavení. Co to znamená v praxi? Abyste zlepšili kvalitu svého nočního odpočinku, co nejvíce si ložnici zatemněte. „Pečlivé vyhnutí se jakémukoli světlu během spánku může velmi prospět vašemu kardiometabolickému zdraví,“ říká závěr zmiňované studie.

Eliminace světelných zdrojů

Spojení s metabolismem plyne ze skutečnosti, že právě nedostatek spánku může hrát roli velmi rizikového faktoru při rozvoji cukrovky i srdečních chorob. „Postupná redukce světla a jeho úplné vyloučení vede často k lepšímu spánku,“ zjistil spánkový expert Nilong Vyas. Pokud chcete praktické tipy, tady je několik možností:

• Neusínejte u televize ani u monitoru.
• Vypněte veškerá zařízení a nástroje, které svítí.
• Opatřete si kvalitní zatemňovací závěsy nebo folii na okna.
• Používejte oční masku.
• Vyhněte se hlavně bílému a modrému světlu. Hnědé, žluté a červené barevné spektrum není pro mozek a organismus tolik agresivní.
• Potřebujete-li opravdu nutně světlo, například kvůli nočnímu močení, investujte do světla citlivého na pohyb. To se pak spustí, když vstanete a vydáte se na cestu.

Článek Usínat u televize je to největší zlo. Češi se dobrovolně ničí, na západě už tuto praxi dávno neaplikují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Blokace zvuku a tudíž lepší spánek

Zavření dveří coby izolace vnějších zvuků je asi nejočividnější důvod pro obecné zavírání dveří, nejen těch do ložnice. Ovšem účelem právě této místnosti je poskytnout podmínky pro váš odpočinek. Absence rušivých vlivů je tedy pointou tohoto pokoje. I když nejste na toto nastavení zvyklí, zkuste ho. Dost možná se poprvé dočkáte opravdu klidného spánku a regenerace, kterou vaše tělo tolik potřebuje.

Zvláště pokud žijete v rušném prostředí, kde nějaká forma hluku neustává ani v noci, nejspíše máte se spánkem trvalé potíže. Stačí, abyste měli kupříkladu spolubydlícího s jiným biorytmem (například sovou) a konflikt je na světě. Dobře uzpůsobené dveře mohou znamenat rozdíl mezi pocitem přítomnosti na oslavě něčích narozenin a poměrně klidným místem, kde se můžete nerušeně věnovat vlastním věcem.

Feng-šuej a nezvaní noční návštěvníci

Zavřené, nebo ještě lépe i zamčené dveře vám dávají šanci se připravit, pokud uslyšíte nezvanou návštěvu, jak se k vám vloupala, nebo se na to chystá. Vše bude ovšem nejspíše záviset na vybavenosti ložnice, a pokud jste navíc nechali telefon někde v kuchyni, může se to ukázat jako problém. Jestli ne, máte možnost zavolat policii a trochu se zabarikádovat, zatímco lupiči o vás vůbec nemusí vědět.

Podle tradičního čínského učení o vztahu člověka a jeho životního prostoru v čase udržují zavřené dveře uvnitř pokoje pozitivní energii. Jedním z principů této filosofie je tak očividně spánek se zavřenými dveřmi ložnice. V opačném případě může příjemná energie zevnitř utéct a pustit k vám negativní čchi. Zavření tomu zabrání a dá vám jasný pocit komfortu a bezpečí. Také to povede k vaší klidnější a vyrovnanější mysli.

Jak nastavujete okolní prostředí před spaním vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Necháváte v noci otevřené dveře do ložnice? Pozor na to, není to ten nejlepší nápad hned z několika důvodů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Individuální potřeba spánku závisí na věku

I přesto, že má každý jedinec trochu odlišné spánkové potřeby, je možné vypozorovat konkrétní hodinové rozpětí, které je většině lidí v určitých věkových kategoriích společné. Obecnou tabulku určující počet hodin spánku pro jednotlivé věkové stupně sestavili vědci z amerického institutu National Sleep Foundation (NSF, Národní spánková nadace). Cílem tabulky je poskytnutí obecného přehledu, jak dlouho byste měli spát, abyste dosáhli celkové – fyzické i psychické – pohody.

Asi vás nepřekvapí, že největší potřebu spánku mají novorozenci (0–3 měsíce), kteří by měli spát v průměru 14–17 hodin denně. Další skupinou jsou kojenci ve věku 4–11 měsíců, již vyžadují spánek o délce 12–15 hodin denně. Batolata ve věku 1–2 roky spí v průměru 11–14 hodin denně. Mladší děti ve věku 3–5 let prospí za den okolo 10–13 hodin. Mladší školáci (6–13 let) mají poté potřebu 9–11 hodin spánku a dospívající (14–17 let) vyžadují 8–10 hodin spánku denně.

Mladí dospělí čili lidé ve věku 18–25 let prospí okolo 7–9 hodin denně, což je shodný údaj s následující skupinou dospělých (26–64 let). Poslední skupina seniorů starších 65 let má poté potřebu spánku nejnižší, a sice 7–8 hodin za den. Někdy se vám nicméně může stát, že i přesto, že spíte tak, jak byste dle své věkové kategorie měli, ráno se cítíte unavení či bez energie. Na vině poté není nedostatečná doba spánku, ale jeho snížená kvalita. Tu ovlivňuje například teplota v místnosti, vydýchaný vzduch, psychické vyčerpání aj.

Málo spánku škodí stejně jako jeho přemíra

Jestliže se ráno probudíte a bolí vás či se vám motá hlava, v poslední době jste přibrali na váze, cítíte se unavení, vyčerpaní a neproduktivní, pravděpodobně se potýkáte s nedostatkem kvalitního spánku. Naopak pokud spíte 9 hodin a déle a po probuzení se cítíte stále unavení, nemůžete se přimět vstát z postele a na spánek myslíte takřka celý den, můžete trpět tzv. hypersomnií (nadměrnou spavostí). Pokud byste ji neřešili, může vyústit až v rozvoj ischemické choroby srdeční, diabetu, migrény, obezity či mrtvice.

Jak dlouho běžně denně spíte?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Optimální doba spánku „od mimina“ až po stáří. Příliš času v posteli škodí zdraví stejně tak, jako když si ho dopřáváte málo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příčiny a účel škubnutí těla před spaním

Je důležité pochopit, že hypnické záškuby nejsou porucha. Jsou přirozeným a velmi rozšířeným jevem. Mezi příznaky kromě samotného trhnutí svalu patří pocit pádu, sen nebo halucinace, které vedou k úleku, zrychlené dýchání, rychlý srdeční tep, pocení. Není jasné, proč dochází k hypnickým trhnutím. Evoluční perspektiva naznačuje, že slouží přinejmenším dvěma důležitým, ale vzájemně souvisejícím funkcím. Za prvé, toto náhlé probuzení nám umožňuje naposledy zkontrolovat naše prostředí, jestli je opravdu bezpečné.

Další možnou evoluční funkcí je, že našim raným předkům umožnilo zkontrolovat stabilitu polohy těla předtím, než šli spát, což bylo důležité zvláště při usínání na stromě. Druhá teorie naznačuje, že hypnické trhnutí je příznakem aktivního fyziologického systému, který přechází do stavu relaxace. Hypnické trhnutí je známkou přepnutí mezi retikulárním aktivačním systémem mozku (neurotransmitery podporující bdělost) a ventrolaterálním preoptickým jádrem (inhibiční neurotransmitery snižují bdělost a podporují spánek).

Jak se před nepříjemným pocitem chránit 

V extrémních případech, ať už jde o frekvenci nebo rychlost a sílu trhnutí, můžou záškuby držet lidi v bdělém stavu, zabránit jim ve spánku, což z dlouhodobého hlediska vede k formě nespavosti. Vzhledem k tomu, že hypnické trhnutí souvisí s motorickou aktivitou, cokoli, co udrží váš motorický systém aktivní v noci, zvýší jeho pravděpodobnost.

Úzkostné myšlenky nebo stres a starosti mohou udržet váš mozek v napětí, i když se vaše svaly snaží uvolnit. To může způsobit, že váš mozek bude vysílat „varovné“ signály, když podřimujete, nebo dokonce i když spíte. Také stimulanty, jako kofein a nikotin, mohou ovlivnit schopnost vašeho těla přirozeně usnout. Nevhodná je i fyzická námaha těsně před spánkem, která nabudí mj. svaly. Doporučuje se pravidelný režim spánku a minimálně půl hodiny před usnutím nepoužívat technologie, ale věnovat se třeba čtení.

Jestliže jste zažili hypnické škubnutí, jaký pocit ve vás zanechalo?

Zdroj: IFLScience, Healthline

Článek Proč tělo při usínání sebou škubne? Dle evoluce jev chrání člověka před možným nebezpečím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Město a nehoda na ledu

Důvodem bylo, že v hluboce luteránském Švédku se musely všechny děti učit katechismus. V únoru 1876 šla Karolína sama městem, uklouzla na ledu a praštila se do hlavy. Domů přišla s oteklou tváří a obrovskou bolestí hlavy. Na doktora neměla rodina peníze, takže matka dívku léčila domácími prostředky včetně teplého mléka. Nic nepomohlo, záhy se přidala ještě bolest zubů. Na matčinu radu šla spát v naději, že ráno bude lépe.

K šoku rodiny se ale neprobudila a pokojně dřímala i následující dny, týdny a měsíce. Všichni si mysleli, že ji snad proklela čarodějnice nebo za tím stojí ďábelské obřady. Matka jí dávala pravidelně mléko s cukrem, myla ji a měnila povlečení. Zpráva se brzy rozšířila a místní přispěli, aby rodina mohla zavolat lékaře. Podle vyšetření ale o zlé magii nemohla být řeč. Asi šlo o kóma způsobené zraněním hlavy, ani lékař nevěděl, co dělat.

Nic nepomohlo, probudila se nečekaně

Případ spící dívky ho ale zaujal a pravidelně ji navštěvoval. Současně vedl korespondenci s nejlepšími lékaři té doby i mimo Švédsko. Léta plynula, Karolína mezitím vyrostla v ženu, spala ale dál. Ve spánku se občas zmítala i mluvila, často přeříkávala žalmy, které znala z dětství. Žádný vnější podnět se k ní však nedostal. Došlo i na elektrické šoky a píchání špendlíky na klinice, stav se ale ani trochu nezměnil. Spící dívku tak lékaři opět vrátili rodině bez výsledku.

Roku 1905 zemřela její matka a péče se ujal sluha, protože otec byl moc slabý. Probudila se v dubnu 1908, tedy 32 let a 42 dnů poté, co usnula. Služebná zaslechla z pokoje hluk a uvnitř našla Karolínu, jak se potácí po místnosti a pláče. Fyzicky jí bylo 46 let, uvnitř se ale nezměnila a byla v šoku, když se na sebe podívala v zrcadle. Zakrátko se vzpamatovala, a dokonce ji bavilo odpovídat novinářům. Lékař u ní nenašel ani žádné psychické potíže.

Možnost kompletního podvodu?

Karolína se poměrně rychle vrátila do normálního života, zemřela ve věku 88 let na mrtvici. Odborníky od té doby rozděluje otázka, co přesně se dívce stalo. Bylo to skutečně kóma, nebo nějaký druh hibernace? Podle některých zdrojů šlo ve skutečnosti o velký podvod, který vymyslely matka s dcerou. Karolína mohla být v kómatu, ze kterého se ale záhy probrala. Protože ale matka nechtěla přijít o pozornost veřejnosti, pokračovaly v divadle dále.

Věc provází mnoho podezřelých prvků jako absence pevné stravy, bez které by ovšem dívka nepřežila. Ledaže by jedla tajně, když byla s matkou sama. Také jí nerostly vlasy a nehty a na loži byla vždy čistá. Služebná se také zmiňovala o sladkostech, které nechala v pokoji a záhy zmizely. Je také možné, se šlo o následek traumatu. Po něm se dívka stáhla do sebe a předstírala spánek. Realitu události už se ale nikdy s určitostí nedozvíme.

Článek Večer usnula a vzbudila se až po 32 letech. Odborníci se záhadou zabývali dlouhá léta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spánkové a teplotní cykly těla

Ta stoupá během pozdního odpoledne a nejnižší bod má naopak kolem 5. hodiny ranní. Právě během jejího sestupu jsme nejvíce připraveni pro spánek. Chladnější ložnice tudíž podporuje skutečně kvalitní noční spánek. Badatelé z univerzity v Jižní Austrálii také potvrdili, že chladnější místnost vede k lepšímu odpočinku. Navíc spojili špatnou tělesnou termoregulaci s několika formami nespavosti. Chladná ložnice vám také pomůže k mladšímu vzhledu.

Teplota přes 21 stupňů Celsia totiž zastavuje tělesné vylučování melatoninu. Ten je přitom velmi silným antioxidantem se schopností dostat se z krve do mozku. Bylo prokázáno, že funguje jako prevence Alzheimerovy choroby a stárnutí mozku. Udržení pokoje v chladnějších teplotách vám také zlepší náladu. Důvodem za tímto jevem je spojení mezi zmíněným melatoninem a vylučováním serotoninu. Ten je zlepšovačem nálady.

Jedna změna s mnoha přínosy

Kromě toho je také předehrou melatoninu, takže jejich zvýšené hladiny v mozku způsobují lepší náladu, která zase vede k lepšímu odpočinku. Podle neuropatoložky Natashi Turner způsobuje zdravý spánkový vzorec a předvídatelná pokojová teplota vylučování růstových hormonů a snížení těch stresových. Jde o kombinaci, která nakonec vede k přirozenému hubnutí. Jeden z výzkumů dokonce zjistil, že chlad redukuje vznik metabolických chorob.

V první řadě jde o cukrovku. A s tím, jak je její výskyt neustále na vzestupu, by mělo cokoli, co její riziko snižuje, získat oprávněně naši pozornost. Navzdory posílenému spalování kalorii vede spánek v chladnější místnosti také ke zvýšené citlivosti na inzulin. To opět snižuje riziko výskytu cukrovky 2. typu. Kromě toho toto prakticky podporuje zbavování se glukózy, dalšího indikátoru rizika cukrovky. Takže se nebojte srazit teplotu a užijte si vydatný spánek.

Na jakou teplotu máte nastavenou ložnici?

Zdroj: Healthline

Článek Spát v teple, či raději v chladné místnosti? Ukončete dilema – věda hovoří jasně a opírá se o procesy v těle se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak velké jsou rozdíly

Když vezmeme v úvahu, že se čas zahájení výuky posunul o cca 1 hodinu, tak se výskyt migrén snížil o 1,5 případů během měsíce. U dřívějšího začátku výuky to bylo 7,7 dní, oproti 6,2 u pozdějšího začátku. Důkazy naznačují, že existuje vztah mezi spánkem a migrénou. Přičemž 8 – 12% studentů trpí migrénami. Je tedy nasnadě, že posunutí začátku výuky se kladně projeví na počtu nemocných. Americká akademie spánkové medicíny radí, aby dospívající měli 8hodin, ale spíš až 10 hodin spánku. Proto se na světle objevil návrh, aby začátek školní výuky začínal nejdříve v 8:30hodin. Ovšem 18% škol se tímto doporučením hodlá řídit, ostatní zatím neví.

Kvantifikace čísel z průzkumu

Pokud chceme být více konkrétní, tak výzkumníci oslovili pomocí sociálních sítí studenty, a za příslib vyplacení odměny je požádali o vyplnění dotazníku. Průzkumu se nakonec zúčastnilo více jak 1000 respondentů, kteří se potýkali s příznaky migrény. Z toho bylo 509 respondentů, kteří začínaly školu před 8hodinou, a 503, kteří začínaly školu po 8:30hodin. Pokud jsou všechny ostatní parametry stejné, jako délka dojíždění do školy, tak buzení bylo u dřívějšího začátku školy v 6:25h, a u pozdějšího v 7:11h. 

Srovnání čísel z průzkumu a medikace

I když po podání léků proti migréně je výskyt nižší, tak rozdíl mezi dříve a poději vstávajícími studenty zůstává na přibližně stejné hodnotě, a to 1,5 dne za měsíc. Z toho vyplývá, že pozdější začátek výuky má vliv na výskyt počtu nemocných. S těmito závěry přišli výzkumníci na základě pokusů, z průzkumu na sociálních sítích. Na základě těchto výsledků bylo doporučeno, aby byl začátek výuky posunutý na nejdříve 8:30 hodin. V Kalifornii už byl začátek výuky uzákoněný na pozdější dobu. Poprvé to začne platit pro školní rok 2022 – 3. V současné době pandemie Covid – 19 však došlo k takovým změnám ve výuce, že predikovat vývoj situace je v tuto chvíli nemožné. Takže nám nezbývá, než počkat jak se celá situace vyvine.

Článek Jaký vliv má dostatečný spánek na výskyt migrény u studentů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadný příběh mladého vojáka 

Paul Kern byl maďarský voják, který narukoval do armády v roce 1914. Tehdy bojoval dlouhých 10 měsíců proti Rusům a nepřišel k žádné větší újmě. To ovšem jen do doby, než mu jeden z protivníků prostřelil hlavu kulkou a zasáhl jeho spánkovou oblast. Nikdo nevěřil, že se hrdý mladík ještě probere, ale nakonec se tak skutečně stalo.

Redakce VědaŽivě

30 července, 2022

Hiró Onoda – voják, který v džungli vedl 2. světovou válku ještě 29 let po jejím skončení a odmítal uvěřit současnému světu

I když nikdo nemohl uvěřit, že je na živu, včetně jeho samotného, začal fungovat úplně normálně. Něco však bylo jinak. Skutečnost, že od té chvíle už nikdy nemohl spát, ať se snažil sebevíc. Lékaři si nejprve mysleli, že příznaky odezní a jakmile vstřebá šok, zase v klidu usne a vše se dá do pořádku. Bohužel se mu to ale nepodařilo dlouhých 40 let.

Nespal, ale přesto fungoval normálně 

Když se Paul vrátil do rodné Budapešti, nedokázal usnout ani na minutu. Přesto však mohl naprosto bez problémů fungovat a nejevil žádné zdravotní komplikace, které jsou s nespavostí často spojovány (halucinace, poruchy paměti atp.). Naopak si užíval čas navíc a netrápila ho ani žádná únava. Záhy se tak stal dle webu Médium legendou a předmětem zkoumání lékaři napříč celým světem.

Redakce VědaŽivě

2 října, 2024

Desátník Wojtek: Medvěd, který vojákům nosil munici, spal s nimi ve stanu a pil s nimi pivo

Kulka nejspíše poškodila jeho spánkové centrum v mozku, a přestože mu lékaři nedávali moc času, fungoval bez odpočinku 24 hodin denně celých 40 let, dokonce se dožil 71 let. Doposud tak jeho příběh zůstává jednou velkou záhadou, přičemž nejpravděpodobnější teorií je názor, že několikrát denně upadal do krátkého mikrospánku, který nedokázal zaznamenat. Jediné, co dodržoval, byl odpočinek pro jeho oči, a to minimálně hodinu denně.

Článek Podivuhodný případ Paula Kerna: Přežil kulku do hlavy, pak 40 let nemohl usnout se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neuvěřitelný příběh Karoliny Olsson

Karolina se narodila v roce 1861 a celý život prožila na malém ostrově na jihu Švédska. Narodila se do chudých poměrů. Měla čtyři bratry a její otec se živil jako obyčejný rybář, který sotva dokázal svou rodinu uživit. Neuvěřitelný příběh Karoliny Olsson začíná v zimě roku 1876. Karolíně bylo 14 let, když se jednoho dne vracela ze školy a uklouzla na zamrzlém jezeře. Domů se vrátila s velkou boulí a silnou bolestí hlavy, která několik dní nepolevovala.

Po pár dnech se bolest rozšířila také do zubů, což rodinu znepokojilo. Zdejší uzavřená komunita byla silně pověrčivá a mezi lidmi se šířil strach z čarodějnictví. Právě bolest zubů byla považována za čarodějnické znamení. Rodiče proto Karolínu poslali spát, aby se čarodějnického znamení co nejdřív zbavila. Druhý den ráno se však neprobudila.

Přežívala na dvou sklenicích mléka denně

Karolina upadla do kómatu, ze kterého se probudila až po 32 letech ve věku 46 let. K údivu všech byla v dobrém zdravotním stavu, pouze si na nic z uplynulých let nepamatovala. Její překvapivě dobré zdraví však příběh Karoliny Olsoon značně zamotává. Karolína vykazovala během svého dlouhého spánku zvláštní průběh stárnutí. Údajně jí téměř nerostly nehty ani vlasy, které se jí také nikdy nezašpinily. Její matka o ní každý den starostlivě pečovala a krmila jí dvěmi sklenicemi mléka denně.

Nepomohla ani prohlídka lékařem

Jelikož žila Karolína na odlehlém ostrově, nějakou dobu trvalo, než její rodina získala dostatek peněz na to, aby k ní mohla zavolat doktora. Na ostrově žádný nepobýval a cesta z pevniny byla drahá. Doktor za Karolinou přijel, až když komunita shromáždila dostatek peněz. Ani on si však s její kondicí nevěděl rady. Karolina byla dokonce převezena na speciální kliniku, kde měla prodělat několik terapií elektrošoky. Když se její stav nezměnil, rodina ji odvezla zpátky domů. Léta mezitím plynula a její stav se nijak neměnil.

Redakce VědaŽivě

24 srpna, 2021

Co by se stalo, kdyby lidstvo usnulo na 1 000 let a pak se opět probudilo? Jedno je jisté, konec by nebyl tak pohádkový jako v Šípkové Růžence

Během jejího spánku zemřel jeden z jejích bratrů a v roce 1904 zemřela její matka. Od té doby se o ni starala najatá hospodyně, protože její otec už byl starý. Příběh Karoliny Olsson končí v roce 1908, kdy se ze svého dlouhého spánku z ničeho nic probudí. Dodnes není jasné, jestli se jednalo o reakci na traumatickou událost nebo nějakou zvláštní nemoc. Mnozí dokonce tvrdí, že to celé byl podvod. Samotná Karolina však po zbytek života tvrdila, že její příběh je pravdivý. Po probuzení žila ještě dalších 40 let, těšila se výbornému zdraví a umřela ve věku 88 let.

Článek Šla spát, probudila se o 32 let později: Záhadný příběh Karoliny Olsson dodnes nedá vědcům spát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Několik způsobů, ani jeden moc šťastný

Samozřejmě se nabízí káva, její účinek ale není dlouhodobý. Navíc se problém vrátí hned po jejím vyprchání. Nezbývá tedy než řetěz kávy pro udržení povzbuzení, což ovšem neprospívá organismu. Případně se spolehnout na energetické nápoje, které ale umělé chemie obsahují mnohem více. Řidiči náklaďáků tak v mnoha případech postupně přešli k přírodnějším metodám. Konkrétně kombinaci semínek a žvýkaček na zaměstnání čelistních svalů.

Semínka jim vydrží na hodinu či dvě, mají ovšem nevýhodu v odvádění pozornosti od řízení. Nejhorší je samozřejmě kombinace semínek v ruce a krizové situace před kamionem. Jenže i když si takto zaměstnají celé tělo, bude bojovat o skutečný a normální spánek. Jeho oddalování povede pouze k utlumeným reakcím, otupělému mozku, a hlavně neschopnosti rychlé reakce. Spánek se stejně o slovo přihlásí bez ohledu na okolnosti.

Skutečný odpočinek má pravidla

Existuje vůbec nějaký způsob, jak se dostatečně zabavit, udržet pozornost, předejít spánku? Výzkumy ukazují, že téměř třetina řidičů dalekých tras (konkrétně 27 %) naspí za celý den 6 nebo méně hodin. Dobrý spánek je stejně podstatný jako kvalitní strava. Vylepšování jeho kvality má pak dlouhodobý dopad, a hlavně výhody. Dr. Stephanie Pratt, ředitelka NIOSH Center for Motor Vehicle Safety, doporučuje všem řidičům kamionů následující postupy.

• Najít si co nejtišší a nejbezpečnější parkovací místo.
• Zablokovat veškerá venkovní světla a hluky.
• Udržet kabinu na teplotě vhodné pro spánek, tedy cca 19 stupňů Celsia.
• Použít pohodlnou matraci, přikrývku i polštář.
• Ztlumení telefonu a ponechání hlasitého vyzvánění jen u skutečně důležitých kontaktů.
• Před usínáním se aspoň na hodinu vyvarovat veškeré elektroniky včetně sledování televize.

Další okolnosti kvalitního spánku

Stejně důležitou roli hraje i volba jídla a nápojů. Kdokoli touží po dobrém odpočinku, měl by se vyhnout těžkým či kořeněným jídlům, alkoholu a kofeinu. Nejde přitom jen o moment těsně před odchodem na lože, ale několik hodin předtím. Řidiči mohou vyjet ve výrazně jiném stavu, pokud pochopí vlastní vnitřní hodiny, tedy cirkadiánní rytmus. Ty dávají tělu jasné signály během noci a brzo ráno. Jednoduše organismu oznamují, že je čas jít spát.

Na samotné ospalosti je pak nejrizikovější to, že si jí člověk kolikrát není vědom. Nejdříve si pak při řízení všimne drobné odchylky od pruhu nebo minutí zatáčky. Případně si uvědomí, že si nepamatuje několik posledních kilometrů, které ujel. Poslední fáze zahrnují časté zívání a mrkání, pohupování hlavou a těžká víčka. Nejhorší jsou pak právě mikrospánky, protože si řidič vůbec neuvědomí, že na několik vteřin usnul. Snadno mohou být i úplně poslední.

Článek Jak neusnout za volantem aneb Trik kamioňáků: Řidiči doporučují žvýkačku a semínka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se probudí mysl, ale tělo ještě spí

Jakmile se u vás projeví 2–3krát, rozhodně stojí za to navštívit lékaře. Co se ale vlastně děje? Během spánkové paralýzy jsou dočasně nedostupné svalové funkce. K této formě ztuhlosti obvykle dochází během usínání a probouzení. Ti, kteří tento jev zažili, mají jasný pocit nemožnosti hýbat svaly, někdy dokonce nemohou ani dýchat. Ve spojitosti s tím nejsou zvláštní ani noční můry v bdělém stavu. Stále při nemožnosti vlastního pohybu.

Poprvé se spánková paralýza projeví většinou jako poměrně běžný stav ve 14–17 letech. Dle odhadů vědců jde o 5–40 % populace. V mnoha případech výskytu předchází další chronická porucha spánku, konkrétně narkolepsie. Ta vyvolává přímo ochromující ospalost a náhlé záchvaty usínání kdykoli během celého dne. Ačkoli jsou příznaky až děsivě alarmující, není tento stav reálně nebezpečný. Díky tomu také nevyžaduje lékařské zákroky.

Příznaky spánkové paralýzy?

Nejčastějším rysem je nemožnost mluvit a hýbat se. To může trvat přibližně několik vteřin, ale i 2 minuty. Stejně tak se objevuje pocit, že člověka někdo drží či dokonce táhne, případně vědomí cizí přítomnosti v místnosti. Dotyční zažívají přirozeně strach, občas halucinace. Připojují se potíže s dýcháním, pocení, bolesti svalů a tušení blízké smrti. Právě tento pocit dominuje prakticky všem zážitkům. Záchvat skončí většinou sám, příznaky odeznívají rychleji.

Obojí v případě, že postiženým člověkem někdo pohne, nebo se ho alespoň znatelně dotkne. Paralýzu tohoto typu lze zažít naprosto v jakémkoli věku, postihuje tedy děti i dospělé. Některé choroby vystavují lidi většímu riziku, jde například o osoby s nespavostí, narkolepsií, hlubokou depresí nebo úzkostnými poruchami. Stejně tak je rizikem posttraumatický stres. Podle vědců je hlavní příčinou odpojení těla od mysli během spánku.

Špatné spánkové návyky a roztěkanost

Krom výše uvedených faktorů přispívá také špatná spánková hygiena a celkové rozhození odpočinkového rytmu. Obojí je pro kvalitu spánku zásadní, narušení pak plodí jen další postupné problémy. Dodnes se ovšem nepotvrdilo, že by tato porucha spánku byla dědičná. Příznaky většinou záhy zmizí a stav není reálně nebezpečný, nevyžaduje tudíž žádnou léčbu. K výskytu přispívá také spánek na zádech, raději tedy nocujte na boku nebo na břiše.

Trpíte-li spánkovou paralýzou v kombinaci s narkolepsií, zastavte se u lékaře a konzultujte vhodné léky. Je to podstatné zvláště tehdy, pokud vám obojí současně narušuje každodenní povinnosti či práci. Četnost výskytu lze omezit také změnou životních návyků. Především redukcí stresu a konzumace kofeinových nápojů. Navykněte si vstávat i chodit spát ve stejnou dobu, vytvořte si rituály a dobré podmínky pro opravdu klidný spánek.

Článek Je to pocit, jako kdyby vás někdo pohřbil zaživa: Proč dochází ke spánkové paralýze a co se s tím dá dělat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dejte sbohem kondici, hlavně sexuální

Zabýval se dále působením drog, alkoholu a následně dopadů mizerného spánku na celkové lidské zdraví. Podle Walkera muži, kteří si každou noc dopřejí nejvýše 6 hodin spánku, mohou očekávat nižší hladinu testosteronu, ekvivalent někoho o 10 let staršího. Ano, když je člověku kolem 20, je těžké odolat vyhlídce večerů a nocí strávených v baru. Protože většinou vás druhý den ráno dostane na nohy jedna káva i tehdy, když jste tělu dopřáli jen několik hodin odpočinku. A vydržíte dlouho.

Mějte ovšem na paměti, že mezitím mohou rapidně stárnout a odumírat vaše sexuální hormony. „Nedostatek spánku vaše stárnutí urychlí o celou dekádu. Minimálně v ohledu celkové kondice, zdraví, plodnosti, síly svalů či sexuálního výkonu,“ vysvětluje. Pro dospělého člověka je silně doporučeno v průměru 8 hodin spánku každou noc. Walker ovšem podotýká, že lidé obvykle za tímto penzem dosti výrazně zaostávají.

Jsme velmi specifický živočišný druh

V interview pro Berkeley Psychology vysvětluje, že lidský druh je v tomto ohledu zcela jedinečný. Jako jediní živočichové si totiž naprosto cíleně odpíráme spánek, aniž bychom z toho měli jakýkoli reálný přínos. „Hodně lidí projde svými životy ve stavu silné nedospalosti, aniž si to však reálně uvědomují,“ dodává. Nedostatek spánku byl přitom definován jako 6 nebo méně hodin odpočinku za noc. A dopady se neomezují jen na málo testosteronu.

Krom toho čekají takového člověka i výrazné problémy se soustředěním, pamětí a imunitním systémem. Nedostatek spánku tak může vést i k výrazně kratší délce života, dodává Walker. „Prakticky každá nemoc, která zabíjí lidi v rozvinutých zemí, má výraznou souvislost s nedostatkem spánku. Klasický výrok, že se vyspíte až v hrobě, je tak ve skutečnosti smrtelnou radou. Jde v zásadě o velmi dobrou cestu, jak zemřít opravdu brzo.“

Spánkové požadavky podle věku

Je na místě podotknout, že potřebná délka spánku se během lidského života mění a to samé platí člověk od člověka. Uvedená doporučení platí hlavně pro zdravé dospělé jedince a ty, kteří netrpí spánkovými poruchami nebo dalšími souvisejícími potížemi. Odklon na druhou stranu nemusí nijak škodit, silný odklon je však poměrně vzácný. Potkává-li vás taková situace skutečně pravidelně, může jít o projev dalších zdravotních problémů.

Zdravý spánek u novorozenců je 14–17 hodin, u kojenců 12–15, batolat 11–14, předškoláků 10–13. U dospělých je doporučená délka 7–8 hodin. Z toho plyne, že doba se postupně zkracuje, což platí do konce života. Hlavně u seniorů se objevuje trend potřeby odpočinku jen několika málo hodin. V případě chorob či postižení může být ovšem stav zcela opačný. Ale až budete příště volit mezi TikTokem a Netflixem, zamiřte radši rovnou do postele.

Článek Vědec testoval, jaké dopady má spánek kratší než 6 hodin: „Smrtelné nemoci mají s tím mají výraznou souvislost“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Optimum pro dospělého a miminko

Pocit osobního pohodlí je pro zdravý a vydatný spánek naprosto nezbytný. Naše tělo během spánku lehce chladně a chladnější (nikoli studená) místnost tomu výborně napomůže. Ideálním bodem pro ložnici je pak cca 18 stupňů Celsia. Trochu víc potřebují miminka, určitě se ale chcete vyhnout přehřívání o více než několik stupňů nad uvedenou míru. Jinak se jejich malá těla dostanou do stejného problému jako vy v létě, ale s horšími následky.

Miminka i malé děti totiž nezvládají termoregulaci tak efektivně jako dospělí. V zájmu prevence syndromu náhlého úmrtí novorozence (SIDS) také nespí pod tolika přikrývkami. Miminko by nemělo mít uvnitř pokrývku hlavy, kontrolu teploty lze provést jednoduše. Dotkněte se jeho zátylku a krku. Jakmile ucítíte teplo nebo dokonce pot, jednu vrstvu odeberte.

Příliš chladu a příliš tepla

Jakmile vaše ložnice překoná spánkové optimum, nejspíš si všimnete, že máte se spánkem potíže. Buď nemůžete usnout vůbec, nebo se několikrát za noc probudíte. Tento spánek bez odpočinku způsobuje pokles REM fáze. Podobně jako samotná teplota bývá na vině i vlhkost prostředí. Studie z roku 2012 zkoumala spánek polonahých účastníků. Vyšlo najevo, že jejich spánek je mnohem více ovlivněn přílišným chladem ložnice než přílišným vedrem.

Tato skupina ovšem neměla přikrývku nebo jiný způsob zakrytí, který by je ohřál. Obecně vzato chlad neovlivní váš spánkový cyklus, ale může vám zkomplikovat samotné usínání. Stejně tak má i další dopady na vaše zdraví. Pokud je vám během spánku moc zima, vaše tělo zareaguje Změnou srdečního rytmu.

Vědecké pozadí optimální teploty

Existuje několik důvodů, proč je oněch 18 stupňů pro spánek ideálních. Vztahuje se to hlavně k vnitřní tělesné termoregulaci. Teplota organismu se totiž mění během celých 24 hodiny, říká se tomu cirkadiánní rytmus. Když se blíží čas vstávání, tělo se ohřívá. Pak zase postupně chladne až do 5 hodin odpoledne. Tohle způsobuje rozšiřování cév uvnitř kůže. Jako první tyto změny zachytnete na rukou a nohou. Přes ně teplo uniká, aby ochladilo trup.

Pokud je pak teplota spacího prostředí moc vysoko nebo nízko, komplikuje to organismu jeho vlastní ohřívání a narušuje tak spánek. Právě teplota v místnosti je jedním z nejdůležitějších faktorů pro kvalitu spánku.

Potíže v létě jsou univerzální

Další výzkum studoval data z průzkumu od 765 000 lidí a zjistil poměrně univerzální rys. Většina z nich měla totiž největší problémy usnout během horkých letních měsíců. Tehdy je hodně náročné ochladit ložnice dostatečně na to, aby to člověku rytmus „nerozhodilo“. Pak je možné usnout až prakticky nad ránem, což se výrazně projeví na celkové kondici.

Článek Vystrkovat nohy zpod peřiny je pro spánek prospěšné: Jaká má být ideální teplota v místnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejdříve nadpřirozeno, pak dopady na mozek

Spolu s kreativitou v tom hrála roli i pubertální nafoukanost. Oba kamarádi totiž chtěli překonat rekord DJ z Honolulu, který dokázal nespat po 260 hodin, tedy skoro 11 dní. „První verze byla zkoumat efekty bdění na paranormální schopnosti,“ vysvětlil McAlliester. „Jenže nebyl žádný způsob, jak to provést. Takže jsme se rozhodli pro efekty spánkové deprivace na kognitivní schopnosti a výkonnost na basketbalovém hřišti. Prostě cokoli se objeví.“

Hodili si korunou a vyšlo to na Randyho. Vyplula však nedbalost v tom, jak budou jeho postup monitorovat. „Byli jsme blbci, mladí blbci,“ uvádí, „a já s ním zůstal vzhůru, abych ho hlídal. A po třech probdělých nocích jsem se probudil naproti zdi, na kterou jsem psal poznámky.“ Oba si uvědomili, že potřebují někoho třetího, takže oslovili dalšího kamaráda, Joe Marciana. Krátce poté se přidal i spánkový expert William Dement ze Stanfordu.

Obavy z následků a hodně sportování

„V té době jsem byla asi jediný vědec na světě, který se spánkem vážně zabýval,“ říká Dement. „Randyho rodiče se báli následků a zranění. Otázka, zda je takto možné i zemřít, byla totiž stále nezodpovězená.“ Existovaly pokusy na zvířatech, která zemřela po 15 dnech bdění, nicméně příčinou byl spíš stres nebo chemické reakce. Po pár dnech byl Randy pozitivní a nevypadal nějak zvlášť ovlivněný. Testy však odhalily překvapivé věci.

„Fyzicky byl velmi fit, takže jsme se rozhodli pro basketball nebo bowling. Jakmile by zavřel oči, ihned usne.“ V noci bylo těžké udržet se vzhůru, protože nebylo moc co dělat. O případ se začala zajímat média a po nějakou dobu to bylo 3. nejčastější téma ve všech novinách. Tedy po atentátu na Kennedyho a návštěvě Beatles. Bylo to však označeno jako žert, podobně jako vycpaná telefonní budka nebo spolknutí zlaté rybičky.

Výsledky, které překvapily a dávaly smysl

Nakonec byl po 264 hodinách bdění rekord pokořen. Místo zachumlání se do postele byl ale Randy odvezen do nemocnice na pozorování, hlavně mozkových vln. „Spal 14 hodin, což nebylo překvapení. Vzbudil se, protože potřeboval na záchod. Podíl jeho REM fáze vystřelil během této noci prudce nahoru. Další noc poklesl a postupně se vrátil do normálu. Pak už normálně vstal a šel zpátky do školy. Bylo to neuvěřitelné,“ dodává Dement.

Výsledky byly odeslány na rozbor do Arizony. Podle McAllistera ukázaly, že „jeho mozek si podřimoval po celou tu dobu. Některé části spaly, zatímco jiné byly vzhůru.“ V kontextu lidské evoluce to dává smysl, protože nebyl prvním člověkem, který musel bdít delší dobu. „A je to také důvod, proč se nestalo nic horšího.“ Hodně lidí se snažilo Gardnera překonat, ale kvůli potenciálním zdravotním rizikům byly takové experimenty zastaveny.

Článek Šílený experiment z roku 1963: Mladík zůstal vzhůru 11 dní, s jeho tělem to téměř nic neudělalo. Dodnes drží světový rekord se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Droga, kterou nepovažujeme za drogu

Všichni tak vlastně končíme ve spánkové deprivaci a vnitřně toužíme po tom „spát jako nemluvně“. Nicméně si uvědomme, že děti se budí několikrát za noc, kdy pláčou a křičí, a opětovné usnutí jim dělá značné potíže. To je nejspíš důvod, proč se Michael Pollan, tvůrce audioprůvodce „Kofein“, rozhodl formulaci změnit. Cílem jeho práce je „spát opět jako teenager“. Tvrdí především, že klíčem k dobrému nočnímu spánku je vyhnout se kofeinu.

Ačkoli s tím bude nejspíš hodně lidí bojovat, spánkové přínosy za překonání těžkostí rozhodně stojí. „Všichni jsme dnes zkofeinovaní. A dokud se ho nezbavíte, tak si neuvědomíte, jak běžný stav to vlastně je.“ V roce 2018 dokončil příručku „Change Your Thoughts: What the New Science of Psychedelics Teaches Us About Consciousness, Dying, Habit, Despair and Transcendence“. Následně se zaměřil na další podceněnou drogu, tedy kofein.

Dopad nahrazení espressa bylinkami

Ten je totiž podle něj dokonce škodlivější, než jak je obvykle brán. „Je to droga, kterou používáme každý den. Jenže o něm nikdy neuvažujeme jako o droze, a tedy ani o závislosti. Jenže přesně takhle to je. Proč tedy ten vztah podrobně neprozkoumat?“ Hodně výzkumů už podle něj potvrdilo efekty kávy jak na duševní, tak i fyzický výkon. Proto zkoumá zákonitosti kofeinové závislosti a také efekt vynechání této látky. Mozek je ovlivněn překvapivým způsobem.

Sám se v rámci bádání rozhodl přestat na 3 měsíce. Na začátku cítil ztrátu sebedůvěry a cítil se naprosto zničeně. Nemohl se soustředit a celá kniha se zdála jako hloupý nápad. Tyto symptomy ale po pár dnech zmizely. „Po chvíli jsem zase spal jako v pubertě. Byl to měřitelný bonus a opravdu velký. Navíc to byl opravdu hluboký spánek plný snů.“ Po tři měsíce tak nahradil espresso bylinkami ze zahrádky, hlavně heřmánkem a mátou.

Podobné efekty na spánek jako alkohol

Dobrý spánek vyžaduje i další faktory jako studenou místnost nebo absenci stresu. To se ovšem u většiny z nás nevyskytuje. Působení kofeinu přirovnává k alkoholu. „Malá dávka vína není asi problém, ale větší už se na spánku pozná. Alkohol si hraje s naší REM fází spánku, kdy nejvíc sníme, stejně jako kofein s usínáním.“ Pokud jde o důležitost kávy, podle Pollana jsme závislí na celém rituálu, vůni a úkonech spojených s espressem. Neradí ho ovšem opustit natrvalo a sám se k němu po pokusech vrátil.

Jeho dávka kofeinu po 3 měsících byla přívalem euforie a radikální změnou vnímání. Teď si kofein dává skrze espresso, některé čaje a čokoládu. Ocenil hlavně espresso s malou dávkou hořké čokolády. „Myslím, že slovo závislost s sebou nese hodně morální zátěže. Jak mi řekl Roland Griffiths z Johns Hopkins, pokud máte stále dostupný zdroj, který si můžete dovolit a neovlivňuje to vaše zdraví, pak není na závislosti nic špatného.“

Článek Vysazení kofeinu ovlivní spánek víc, než jsme si doposud mysleli. Jeho působení se dá přirovnat k alkoholu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Známé záškuby při usínání

Během usínání si můžete často všimnout toho, že sebou celé tělo najednou škubne. Nejde o žádnou poruchu. Mozek vysílá do těla impulsy a zjišťuje, jestli velmi klidné části stále žijí. Jakmile se tělo dostane do fáze hluboké relaxace, práce svalů se promítne do snu jako pocit pádu nebo jiného rizika. Jejich stažení vás tak prudce vykopne do bdělého stavu v zájmu možné reakce. Dle jedné teorie jde o starý reflex, který našim předkům dovolil přežití.

Zažívání tohoto jevu není bráno za anomálii nebo důvod k obavám. Frekvenci a intenzitu může ale posilovat stres nebo konzumace stimulantů. Právě proto ho mohou lidé prožívat hlavně ve vypjatých momentech svého života. „Když učím neurovědu studenty medicíny, dostávám tuto otázku často,“ uvádí Steve Jacques, vedoucí oddělení anatomie z Leicester Medical School. Podle něj jde o součást vypínání smyslových orgánů.

Vliv, který ve spánku zmizí

Když jsme vzhůru, jsme si normálně vědomi svého okolí a také vlivu gravitace. Když sedíte a něco děláte, vnímáte tlak těla na židli, stejně jako věci orientované správně vlivem přitažlivosti. Stejně tak vaše vnitřní ucho vnímá pozici těla a informuje mozek o tom, že je vše v pořádku. Během usínání je ale toto vnímání postupně utlumeno. Jakmile pak mozek nezíská na směr gravitace adekvátní reakci, začne panikařit. To způsobí pocit pádu.

„Jedním z důvodů zažívání pocitu volného pádu může být také skutečnost, že naši vzdálení předci žili na stromech,“ podotýká Matt Chamings. Pád ze stromu je vážné zdravotní riziko a samozřejmě hrozí více, pokud člověk spí a tělo je uvolněné. Obranný mechanismus, který spícího předka probudí, je tak jasnou cestou k přežití. To pak zdůvodňuje, proč se přesunul na další generace, kterým dovolil přežít stejnou situaci opět ve zdraví.

Pozůstatek života předků a armády podsvětí

Dnes sice nežijeme na stromech, zůstal v nás ale střípek varování před rizikem. Mozek nás tak varuje před signály zvenku, navíc některé situace mohou život na stromech stále připomínat. Ať už jde o horolezce a další extrémní sporty, nebo lidi pracující ve výškách. Bez ohledu na příčinu jde rozhodně o velmi rozšířený fenomén. Staří Řekové věřili, že ve snech se objevují démoni, tzv. oneiroi. Mělo jít o armádu z podsvětí podřízenou Hádovi, bohu mrtvých.

Tito démoni pak lidem přinášeli jak prorocké vize, tak i noční můry. Velmi rádi na smrtelníky také hráli nejrůznější triky. Jedním z nich bylo přinutit je uvěřit, že volně padají bez jakékoli naděje na záchranu. Tento princip ostatně nemusí mít jen podobu volného pádu. Stejně tak může člověk ve snech zažít například srážku s autobusem, úder pěstí nebo cokoli podobného. Vždy se však jedná o prudký náraz a následné rychlé probuzení.

Článek Proč máme pocit, že padáme, když usínáme? Znamená to, že tělo panikaří. Má s tím co dělat i život našich předků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nikdy nemáte sen o člověku, kterého jste ještě neviděli

Jsme schopni snít o osobách, které jsme viděli naživo, na obrazovce, fotce či na plakátu. Spatřená podoba je ale podmínkou pro to, aby se člověk mohl objevit ve vašich snech. Pokud se tak stane, pak jste dotyčného někde viděli, jen si to možná nepamatujete. Snění zkrátka pracuje jen s tím, s čím jste se nějakým způsobem setkali.

Poloviční bdělost existuje

Pro lidi jde většinou jen o termín, ale ve zvířecí říši není poloviční bdělost neobvyklá. Například velryby či delfíni takto fungují. Stejně tak někteří ptáci spí jen částečně, zatímco zbytek těla stále letí. Mozkové hemisféry těchto tvorů se střídají a jejich tělo je v provozním stavu. Kočky tráví spánkem 70 % svého života, u člověka je to asi 1 třetina.

Ach to prokleté zapomínání snů

Cca 50 % našich snů zapomínáme do 5 minut po probuzení, 90 % pak do 10 minut. A to i tehdy, když si sami myslíme, že si pamatujeme, co se nám vlastně zdálo. Po dnech nebo měsících tak může zbýt jen drobný a obecný vjem.

Oddalování spánku, málo spánku a váha

Jen savci dokáží vědomou snahou spánek oddálit. A to i tehdy, když nám tělo sdělí, že si potřebuje odpočinout. Je to dovednost vysoce užitečná, může se ale také šeredně vymstít. Jestli pravidelně a dlouhodobě spíte méně než 6 hodin, máme pro vás dvě špatné zprávy. Zkracujete si život a nejspíš také přiberete. Den po této spánkové deprivaci se totiž zvyšuje pocit hladu, lidé v tomto režimu tedy více jedí.

Nezbytnost pro paměť a rekord bdělosti

Můžete-li usnout poté, co jste se naučili něco nového, vaše schopnost si tyto informace zapamatovat se dramaticky zvyšuje. Muž, který dosáhl rekordu v délce bdění, byl vzhůru 18 dní, 21 hodin a 40 minut. V této době ovšem hlásil rozmazané vidění, halucinace, potíže s artikulací a problémy s pamětí. Po dlouhém bdění mu navíc trvalo několik hodin, než vůbec zabral.

Spojení jídla a spánku, indikátor zdraví

Káva není to jediné, co nás umí udržet bdělé. Totožně fungují bílkoviny, cukry nás naopak spolehlivě uspávají. Trpíte-li nočními můrami, zpozorněte. Nemusí jít jen o neškodnou věc, ale symptom zdravotních potíží. Například migrény, srdečních chorob nebo nedostatku spánku.

Nejkrutější forma mučení

Změna denního režimu, neustálé svícení a jiné metody, jak člověku zabránit ve spánku. Tyto postupy jsou jednou z nejkrutějších forem mučení v historii. Využívala je velmi často Státní bezpečnost. Světlo je jedním z největších nepřátel spánku a i jeho minimum může spánkový cyklus snadno narušit. Jeden čínský obchodník byl takto odsouzen k smrti. Způsob popravy byla právě spánková deprivace, muž zemřel po 19 dnech bdění.

Různá délka spánku ve zvířecí říši

Někteří savci spí skoro celý den, například koala (22 hodin) nebo vačnatci (18 hodin). Na druhé straně slonům stačí jen 3 hodiny, žirafám 2.

Článek Dnešní (pro některé) obvyklá forma spánku se dříve používala jako mučení. Jednalo se o jednu z nejkrutějších praktik se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čilý život bez zábran

Podle toho, jak často a důkladně si čistíte chrup a ústa, sídlí na každém vašem zubu 1 000 – 100 000 bakterií. Jakmile usnete, jedinou jejich starostí je najít jakékoli jídlo. Protože jde o mikroskopické organismy, hodují na miniaturních zbytcích jídla, které zůstaly mezi zuby nebo na okraji dásní. A přestože už samotná přítomnost bakterií v ústech nezní moc přívětivě, věci budou ještě horší. Protože všechno, co se nají, musí také vylučovat. A bakterie nejsou výjimka.

Jejich výkaly jsou ovšem velmi kyselé. Natolik, že poškozují sklovinu na vašich zubech, čímž přispívají k jejich rozpadu i zánětům dásní. Tyto bakterie navíc nelze z úst zcela odstranit, můžete jen podniknout kroky k redukci jejich populace. Právě v zájmu takového stavu si před spaním zuby pečlivě čistěte a nezapomeňte na dentální nit. Čím méně jídla bakterie mají, tím méně jich přežije a bude takto škodit. Není to ovšem jediná věc, která se v puse děje.

Menší vnitřní slinění

Za bdělého stavu neustále polykáme sliny, ve spánku k tomu nedochází. V noci jich vzniká méně, takže bakterie a další organismy mohou celkem nerušeně prospívat. Jestli se vzbudíte a páchne vám z úst, může za to právě absence slin. To dovolilo bakteriím, aby přes noc svou populaci klidně znásobily. Podle výzkumů skřípe 8 % dospělých ve spánku zuby, jde o sklon odborně zvaný bruxismus. U dětí je to dle rodičů dokonce jedna třetina.

Nedává-li se na tuto aktivitu pozor, může vést i k velmi vážným potížím. Pokud totiž skřípete zuby, můžete ovlivnit jejich tvar, obrousit si sklovinu (enamel) nebo se kousnout do tváře. Stejně tak zvyšujete svou citlivost na horké a studené vjemy. Kromě vlivu na zuby vás to taky může vzbudit uprostřed noci, což narušuje váš spánkový režim. A protože tento pohyb vyžaduje svalovou aktivitu, nejspíš trpíte bolestmi čelisti, tváře nebo krku.

Zubní hygienu rozhodně nepodceňovat

Tohle je několik důvodů, proč zvláště před spaním ústní hygienu neodbývat. Jde totiž prakticky o vaše jediné nástroje, jak aspoň nějak ovlivnit noční aktivitu ve vašich ústech. Stav chrupu také negativně ovlivňuje to, pokud v noci nespíte. Obvykle totiž něco zakusujete a málokdy se jedná o zdravý salát. Jde o nějaké brambůrky, sladkosti a podobné pochoutky. U lidí s tímto režimem dochází častěji k rozvoji cervikálního kazu.

Procesy pak probíhají – kvůli menšímu slinění i změně složení slin – ještě rychleji. Jakékoli samočištění je pro tělo velmi náročné. Nemluvě o tom, že noční pochutiny jsou často zapíjeny sladkými šumivými nápoji, které zdraví také dvakrát neprospívají. Těsně před spaním je proto ideální nekonzumovat nic.

Článek Co se děje s našimi zuby, když spíme: Sliny nemohou plnit svou funkci, bakterie mají hostinu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poměrně výživný živočich

Existuje docela slušná šance, že vám některý výrazně otravný kamarád sdělil, že člověk spolkne v průměru 8 pavouků za rok. Neradi vám kazíme dojem, ale je to přesně tak. Dobré na tom je, že valná většina z tohoto nepříliš velkého množství zemře už někde v jícnu, a vy tak dostanete jen trochu proteinů navíc. Kromě toho jsou také bohatí na kyselinu listovou a zinek. Není tedy od věci o nich uvažovat jako o neplánované, ovšem zdravé noční svačince.

A jakkoli děsivě to může celé znít, není opravdu žádný důvod k obavám. Pokud tedy netrpíte arachnofobií nebo podobnou poruchou, například deluzivní parasitózou. Jinak se jí také říká Ekbomův syndrom a jde o psychologickou poruchu projevující se obrovským strachem z toho, že se do vás dostane nějaký hmyz. Takto postižení lidé cítí často různé svědění, mdloby nebo si myslí, že jim zrovna něco leze po noze, případně rovnou pod kůží.

Skutečně rizikových jen 12 druhů

Pokud jsou tyto pocity jen vaše iluze, mohl by skutečný pavouk vůbec přežít uvnitř těla? Obecně vzato pavouci na člověka nezaútočí, pokud se necítí výrazně ohroženi. Když se vám ale jeden dostane do pusy, může vás otrávit? Navzdory populárnímu přesvědčení neexistuje nic jako jedovatý pavouk. Zcela jednoduše pro nás nejsou toxičtí a některé národy si je dokonce připravují jako oblíbenou pochoutku. Co když se však dostane dovnitř?

Na světě je 40 000 druhů pavouků a pouze 12 z nich může člověka vážně zranit. Dorůstají velikosti 5 cm a mají tak silná kusadla, že projdou i skrze nehty. Koušou hodně hluboko, aby se ujistili, že se jed dostane až do krve oběti, navíc přežijí pod vodou i 30 hodin. Jakkoli odolně to působí, žaludeční kyseliny jsou mnohem horší. Ani jedovatý pavouk pro ně není soupeř. Existuje samozřejmě možnost, že se jim povede zachytit na vašem jícnu.

Odežene je i vaše dýchání

V takovém případě byste potřebovali asi 2–12 injekcí protijedu, tedy podle závažnosti symptomů. Jed je naštěstí škodlivý jen tehdy, když je vpíchnut, takže ani jedovatí pavouci nejsou při spolknutí škodliví. Další obavou je, že se v noci dostanou do ucha, což je však velmi nepravděpodobné. I kdyby si tam našel místečko, první sprcha ho vyplaví. Navzdory různým legendám se vám pavouk vždycky raději vyhne.

Nečekejte tedy přes noc žádné superschopnosti. Nabízí se však otázka, jestli si na noc pořizovat nějakou síť proti hmyzu. Rozhodně ne kvůli pavoukům, leda proti komárům. Pavouci mají hodně senzorů na rizika a lidé dělají hodně rámusu, ať už jde o chrápání či obyčejné dýchání. Když už by se vám opravdu dostal do otevřené pusy, zřejmě ho zabije jedno pořádné zakašlání. Pavouci ve vás jednoduše nepřežijí.

Článek Co když – třeba ve spánku – spolknete pavouka: Vajíčka nakladená v žaludku, otrava jedem a další povídačky. Jaká je realita? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Výzkum o spánku se zvířaty

Vědci ve svém výzkumu zjistili, že spaní se psy pomáhá některým lidem lépe spát. Zpravidla se tyto osoby díky přítomnosti svých psů cítí bezpečněji. Badatelé z Mayo Clinic zkoumali 40 psů, kteří spali se svými majiteli. Žádný z majitelů netrpěl poruchami spánku. Jak lidé, tak i psi nosili sledovače aktivity a lidé si také vedli spánkové deníky. 

Studie zjistila, že lidé měli účinnost spánku 81 %, zatímco psi 85 %. Obecně platí, že cokoli nad 80 % je velmi dobrý výsledek. Ukázalo se také, že velikost psa neměla na kvalitu spánku žádný vliv. Z toho vyplývá, že jak psi, tak jejich majitelé měli vyšší kvalitu spánku, pokud spali spolu. Další studie na toto téma také prokázaly, že spánek se psy zvyšuje hladinu serotoninu a oxytocinu, snižuje stres a krevní tlak a zlepšuje zdraví srdce. Zde je sedm důvodů, proč je podle vědy lepší se psem spát:

1. Lepší kvalita spánku

Interakce se psem zvyšuje hladinu serotoninu a snižuje krevní tlak. Obojí přispívá k lepšímu spánku. Dle výzkumů stačí psa před spaním hladit, nemusí s vámi nutně spát v posteli, může mít klidně vlastní pelíšek ve stejné místnosti.

2. Pomohou vám usnout

Pouhá přítomnost psa v místnosti působí na většinu lidí uklidňujícím dojmem, což jim pomáhá rychleji usnout.

3. Snižují stres a úzkost

Existuje mnoho důkazů o tom, že psi snižují stres. Psi se běžně používají jak k terapii, tak k léčbě úzkostných stavů a jiných psychických problémů.

4. Zahřejí vás

Většina psů leží ve spánku na jednom místě, a když se k nim přitulíte, drží a neodtahují se. Toho můžete nejlépe využít za studených nocí.

5. Snižují riziko deprese

Bylo prokázáno, že psi mohou mít dobrý vliv na vaši náladu a zabránit vzniku a rozvoji deprese.

6. Dodají vám klid

Pes je synonymem bezpečí. Víte, že vás vždy upozorní, pokud se někdo cizí pokusí vstoupit do domu, a může být také spojencem, pokud k tomu dojde.

7. Je to přínosné i pro psa

Psi žijí za normálních okolností ve smečce. Pokud žije zvíře s rodinou, považuje za smečku ji. Odloučení od smečky není pro psa přirozené. Je dokázáno, že psi, kteří musí být hodně sami a kteří se necítí součástí smečky, mohou dostat depresi.

Stačí spát v jedné místnosti

Samozřejmě, pes může do postele přetáhnout jak nečistoty, tak bakterie. S největší pravděpodobností vám to neublíží, ale je přirozené, pokud to považujete za nehygienické, a proto psa v posteli nechcete. Pokud spí ve stejné místnosti, jsou benefity srovnatelné s tím, jako by spal přímo v posteli. Navíc nemusí jít o psa, i spaní s kočkou má podobné účinky. Volba je na vás, každopádně podle vědců plyne ze společného spaní více přínosů než možných rizik.

Jaký názor na spánek s domácími mazlíčky máte vy?

Zdroj: TheScientist

Článek 7 překvapivých důvodů, proč by měl váš pes spát ve stejné posteli jako vy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zdravotní dopady dlouhého bdění

Bez dostatku spánku si rychle zvyšujete riziko vysokého krevního tlaku, depresí, cukrovky, obezity a kardiovaskulárních chorob. Nemluvě o mnoha infekcích, které jen čekají na oslabenou imunitu. Ovšem v roce 1965 zůstal mladík ve věku 16 let vzhůru po celých 11 dní a neutrpěl žádné trvalé následky. V roce 2007 badatelé otestovali na primátech nový lék, který snižoval negativní dopady spánkové deprivace a současně navyšoval kognitivní výkon.

Nabízí se tedy obecná otázka, zda bychom jednou mohli potřebu spánku zcela odstranit. V tomto stavu trávíme v průměru třetinu života. Každý den bychom tak získali 8 hodin navíc. Trávili byste více času s rodinou a přáteli? Naučili byste se nové dovednosti, našli si nového koníčka nebo jinak rozvinuli svůj potenciál? Pravdou je, že ne všichni by to viděli jako „volný čas“. Protože čím více bdíte, tím více peněz vás to ve výsledku stojí a ty musíte vydělat.

Není to jen o výhodách

Velmi snadno by tak narostl váš nákupní seznam. Každý den sníme v průměru 3 jídla, spotřeba by tedy vzrostla na dvojnásobek, na celých 24 hodin je třeba mnoho energie. Vzrostla by i spotřeba paliv, což by mělo nevyhnutelný dopad na prostředí. A nejde jen o to, že by lidé více jezdili. Také bychom více svítili, protože bychom byli přeci neustále aktivní. Workoholici by mohli v práci zůstat prakticky neomezeně, stejně tak další, co si chtějí vydělat navíc.

Práci a dalším povinnostem už takhle vděčíme za slušnou hladinu stresu, absence spánku by tento problém jen prohloubila. Byla by tak poptávka po 24hodinových terapeutech, spolu s 24 hodin otevřenými restauracemi a 24 hodin pracujícími farmáři. Potřebné množství potravy by totiž radikálně vzrostlo. Nejen kvůli tomu, že bychom potřebovali víc jíst, ale protože i kdybychom nepracovali delší dobu, měli bychom tendenci být jednoduše produktivnější.

Tělo odpočívat prostě musí

Tady ale leží problém. Máme hodně způsobů, jak být produktivnější, odříkání si spánku mezi ně ale rozhodně nepatří. Lidé jsou skutečně produktivní zhruba 6 hodin za den. To ovšem za podmínky, že si dopřejí potřebný čas na dobití. Rozhodně tedy není zaručeno, že by právě absence spánku vedla k produktivnější společnosti. Snadno bychom tak dospěli do stádia, že budeme mít k dispozici pouze čas navíc bez jakékoli smysluplné náplně.

Došlo by k růstu popularity filmů, seriálů a videoher – společně s bary a samozřejmě kavárnami. Bez ohledu na pracovní režim vaše tělo prostě potřebuje přestávky. A ať děláte, co děláte, spánek ničím nenahradíte. Proč byste to vlastně dělali? Produktivita a splněné úkoly jsou fajn. Zábava je taky příjemná. Ale není obyčejný odpočinek taky nádherný pocit? Dopřejte si dnes pořádně vydatný spánek a uvidíte, jak budete zítra svěží a krásně čilí.

Kolik spánku si reálně v noci dopřejete?

Zdroj: TheScientist

Článek Co kdyby člověk vůbec nepotřeboval spát? Ačkoli to může znít jako utopie, pro celý svět by to mělo příšerné následky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Práce ve městě a náhlé komplikace

Bylo jedno, jak moc se její rodiče snažili, nebyli schopni ji žádným způsobem probudit. Vydávali se sem mnozí zvědavci, kteří skutečně na spící dívku narazili. A sousedi potvrdili, že je v takovém stavu už hodně dlouho. U vstupu do domu se tvořila dlouhá fronta a rodiče dostávali od všetečných lidí peníze – jejich dcera byla místní celebritou, či spíš kuriozitou. Na turistech vydělávala celá vesnice, lidé kupovali suvenýry, někteří nabízeli velké částky za pramínek vlasů nebo dívčino oblečení.

Rodina byla chudá, měli 12 dětí a Ellen chodila sama do nedělní školy. Šlo o tiché a neproblematické dítě téměř bez kamarádů. V 11 letech se v Marlow stala chůvou dvou dětí a v té době se začala rychleji unavovat. Byla více ospalá, trápily ji bolesti hlavy a chovala se roztržitě. Tento stav se zhoršoval a byla propouštěna, když usnula i během práce. Doma oznámila své potíže rodičům a navštívila místního lékaře Haymana.

Nemocnice a náhlý spánek

Ten našel absces vzadu na hlavě a usoudil, že dívka má potíže s páteří, celkově ale příznaky nepoznával. Následně strávila 18 týdnů v nemocnici, její stav spěl ale jen k horšímu včetně epileptických záchvatů. Den po návratu domů se po dalším třesu převrátila na bok a usnula bez možnosti probuzení. Její stav lákal logicky i skeptiky, kteří s sebou nosili jehly a špendlíky a zkoušeli reakci jejího těla. Další chtěli situaci vyšetřit a přistihnout rodiče při podvodu.

Vyslýchali také matku a zjistili, že Ellen pije, jí a vylučuje, pečují o ni rodiče a sourozenci. „Její dech byl rovnoměrný a přirozený, kůže měkká a tělo teplé. Jako u zdravého člověk, puls rychlejší. Chodidla a nohy skoro ledové, oči a tváře propadlé,“ napsal místní novinář. Po 15 měsících spánku sevřela Ellen čelisti takovou silou, že je nebylo možné otevřít. Zbývalo tedy krmit tekutinami mezerou po jednom ze zubů.

Vyšetřování křížem krážem

Rodiče dovolili přítomnost lékařů a různá vyšetření, byli však proti hospitalizaci. I doktoři se snažili odhalit podvod, ničeho se však nedopátrali. Příběh vyvolal nedůvěru i u obyvatel a sousedé dokonce tvrdili, že dívku viděli v noci sedět u okna. Rodina byla obviněna z podvodu a nečestných příjmů a případ se dostal až na ministerstvo. Zákon byl ale na jejich straně, protože o finance nikdy nežádali, veškeré peníze dostali z dobrovolných darů.

V květnu 1880 matka Ellen zemřela, o 5 měsíců později dívka procitla, což opět vyvolalo skeptické diskuse. Bylo jí teď 21 let, z mezičasu si nic nepamatovala a vývojově ustala na úrovni 11letého dítěte. Lékařská vyšetření také ukázala růstovou retardaci. Po několika letech se ovšem dívce podařilo se zcela zotavit. Roku 1886 se pak provdala za faráře a měli spolu 6 dětí. Jestli některé z nich podobně usnulo, není známo.

Jaký podobný případ trvalého stavu vás napadá?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Usnula v jedenácti a probudila se ve 20 letech: Neuvěřitelný příběh dívky, která prospala téměř celé své dětství se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Univerzální řešení?

Vědci jsou toho názoru, že neexistuje spánkový problém, který by se nedal vyřešit. Ve většině případů jsou potřebné změny snadné – jiná pozice, polštáře nebo teplota v místnosti. Právě pozice těla může mít na kvalitu spánku obrovský dopad. Pokud vás bolí rameno, vyhněte se spánku na boku. Ležte na zádech a pod bolavé rameno si dejte malý polštářek. Další, větší polštář obejměte, což udrží vaše ramena ve správných úhlech.

Záda a krční páteř

Při bolestech krční páteře bude potřeba změnit polštář. Měňte ho přinejmenším jednou za dva roky. Hodně lidí také uvádí, že latexové jsou ty nejpohodlnější. Jestli vás trápí bolest zad, existují tři nejpohodlnější pozice, které vám spolehlivě uleví.

• Spíte-li na zádech, dejte si polštář pod kolena a pod záda malý srolovaný ručník.
• Jste-li zvyklí spát na boku, měli byste umístit polštář mezi nohy a lehce je zvednout.
• V případě obliby spánku na břiše si dejte polštář pod pánev a břicho.

Problémy se samotným usnutím

Jedním z nejčastějších problémů je samotné usínání a stojí za tím hodně důvodů. Stres, těžké jídlo na noc, špatné podmínky pro spánek a podobně. Pokud vás trápí právě tohle, tady je pár tipů:

• Stanovte si rutinu před odchodem na lože. Například čtení knihy, procházku a hlavně vypnutí veškeré elektroniky. Neuškodí šálek uklidňujícího čaje.
• Během odpoledne se vyhněte kofeinu v jakékoli podobě.
• Pokud se věnujete cvičení, dopřejte si ho ráno, nikoli během večera.

Neschopnost udržet se ve spánku

• Před odchodem na lože nepijte alkohol.
• Ujistěte se, že vaše ložnice není příliš horká. Ideální teplota pro klidný spánek je asi 15,5–21 stupňů Celsia.

Problémy s probouzením

Potíže s probouzením mají jednoduché řešení. Vědci tomu říkají „společenská pásmová nemoc“, což je rozdíl mezi pracovními a volnými dny, neboli společenský a biologický čas. Jediné, co musíte provést, je mít nastavený budík každý den na stejnou dobu, aby si tělo zvyklo na probuzení v konkrétní hodinu.

Chrápání, křeče, pálení žáhy

Prevencí nočního pálení žáhy je zvednutá hlava, případně spánek na levém boku, což je lepší pozice pro žaludek. Chrápání může být důsledkem konzumace alkoholu, léků, kouření, váhy těla či ucpaného nosu. Zkuste spát na boku místo na zádech. Kromě toho použijte ještě polštář navíc, abyste zvedli svůj trup. Křeče v nohou dovedou být velmi nepříjemné, nicméně většinou jde jen o projev stresu nebo dehydratace.

Pokud se s nimi setkáte, natáhněte pořádně lýtkový sval, zakruťte chodidlem a namasírujte ho. Případně se trochu projděte. Jako prevenci dbejte na dostatek vody během dne a omezte alkohol a kofein. Jestli spíte na zádech, dejte si pod nohy polštář, aby palce mířily nahoru. Pokud na břiše, nechte chodidla mimo postel.

Jaké spánkové problémy trápí vás?

Zdroj: Healthline

Článek Jak vyřešit všechny problémy se spánkem pomocí vědy – už žádné převalování a únava se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Klidné tělo, ale bdělá mysl

Jak usínáme, naše mysl se stává méně vědomou, zatímco tělo přejde do stavu kompletního uvolnění. V případě hypnagogické paralýzy zůstane mysl bdělá, zatímco tělo dosáhne nedobrovolného stavu relaxace, což způsobí paniku člověka. V případě hypnopompické paralýzy se zase mozek probudí dříve, ale neovlivní to část mozku odpovědnou za REM paralýzu. Osoba je tak do určité míry bdělá, nemá však vědomou kontrolu nad svaly.

Ačkoli jde celkově o vzácný jev, se spánkovou paralýzou má pravidelně problém 8 % populace. Nejvíce náchylní jsou k ní lidé s nějakou formou mentální poruchy, jako úzkostí nebo depresí.

Rizikové faktory spánkové paralýzy

• Psychické poruchy jako stres nebo bipolarita (maniodepresivní psychóza)
• Spaní na zádech
• Obecný nedostatek spánku
• Časté změny spánkového režimu
• Spánkové problémy jako narkolepsie nebo noční křeče v nohách
• Užívání návykových látek
• Některé typy léků, jako třeba prášky na ADHD

Nejčastější znaky a symptomy spánkové paralýzy

• Neschopnost pohybu během usínání nebo probouzení, což trvá od několika vteřin po minuty
• Neschopnost během této události mluvit, ačkoli je postižený zcela při vědomí
• Tlak na hrudníku
• Potíže s dýcháním
• Halucinace nebo pocity, které vedou ke strachu a panice
• Bolesti hlavy a svalů
• Pocení
• Paranoia a pocit blízké smrti

Spánková paralýza se objevuje přirozeně, takže obecně neexistuje léčba, kterou by šlo předepsat. Váš lékař vám ovšem může doporučit:

• Implementaci spánkového rozvrhu
• Léčbu na skryté spánkové poruchy
• Antidepresiva
• Návštěvu specialisty na spánek
• Prášky na spaní
• Návštěvu psychoterapeuta nebo psychiatra

Pravidelnost a klid

V mnoha případech pomáhá zavedení pravidelného spánkového vzorce a omezení nadměrného stresu. Podle odborníků mají být vzácné epizody paralýzy léčeny hlavně věnováním pozornosti spánkovým návykům. Nedostatek odpočinku těla bývá totiž hlavním důvodem těchto problémů. Kromě toho prospívá absence alkoholu, kofeinu, drog a nikotinu. Stejně tak spánek v místnosti bez jakýchkoli elektronických zařízení.

Následující opatření vám mohou také pomoci

• Vyhněte se spaní na zádech
• Zapojte techniky na relaxaci a redukci tělesného stresu
• Omezte příjem stimulantů
• Zkuste pravidelnou meditaci nebo modlitbu

Jaké problémy se spánkem jste kdy řešili?

Zdroj: MedicalNewsToday

Článek Spánková paralýza – nejživější noční můra, jakou můžete zažít. Proč se to děje a jak je možné spát a být vzhůru zároveň? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skutečné řešení záhady Alzheimerovy choroby?

„Porozumění tomu, jak mohou cirkadiánní rytmy regulovat hladiny heparansulfátu na povrchu buněk a kontrolovat vznik amyloidu beta, může vést ke vzniku chronoterapií. Takto lze teoreticky zmírnit projevy jak Alzheimerovy nemoci, tak i dalších infekčních chorob,“ uvedla v prohlášení Jennifer Hurley z Rensselaer Institute, která studii vedla. Co vlastně výzkumný tým objevil? Imunitní buňky odpovědné za likvidaci klíčového proteinu se řídí cirkadiánním rytmem.

V mozku pacienta s Alzheimerovou nemocí se hromadí tzv. amyloid beta, který je likvidován imunitními buňkami. Tyto buňky mají cosi jako směnný provoz – řídí se cirkadiánními rytmy, 24hodinovým cyklem, který kontroluje průběh konkrétních operací lidské fyziologie. Nový nález může vést k vysvětlení souvislosti mezi výskytem Alzheimerovy choroby a narušením spánkového cyklu daného člověka.

Další napojení na spánkové vzorce

Předchozí studie už zjistily, že narušení spánku může být jedním z raných znaků Alzheimerovy choroby. Tyto projevy začínají roky před dalšími symptomy a jsou indikací zvýšeného rizika vývoje tohoto postižení. Nový výzkum posoudil aktivitu imunitních buněk odpovědných za likvidaci proteinu zvaného amyloid beta, jehož nánosy vznikají u nemocných lidí. Buňky čistí prostor právě na základě cirkadiánního rytmu.

Jakákoli závada v přirozených vzorcích může vést k likvidaci těchto rytmů, a tedy zvýšené kumulaci tohoto proteinu. Z toho vědci usoudili, že existuje jasné spojení mezi cirkadiánními rytmy a vývojem choroby. Je těžké stanovit, zda jde o skutečný průlom, protože výzkum je stále ve velmi rané fázi. Pokud půjde udržet denní čištění mozku od amyloidu beta, bude riziko vývoje choroby mnohem menší. I při případném rozvoji budou symptomy lehčí.

Kdo ve vašem okolí trpí nějakou formou demence?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Záhada Alzheimerovy choroby: Blížíme se k vyřešení? Vědci učinili další důležitý krok na cestě k jejímu pochopení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ustlaná postel je klíčem k plnohodnotnému spánku

Nespavostí a nekvalitním spánkem trpí podle dostupných statistik téměř polovina dospělé světové populace (až 45 % dospělých žen a mužů). Příčiny těchto obtíží jsou nejčastěji přemíra stresu, práce s počítači a chytrými telefony až do doby těsně před uložením se do postele a absence večerky (čili nepravidelný čas, kdy běžně chodíte spát). Podle výzkumu vedeného neuroložkou Kelly Baron ovšem tyto potíže souvisí také s neustlanou a nesprávně využívanou postelí.

Nejen, že byste si měli svoji postel každý den uklízet, ale rovněž byste v ní neměli přes den trávit čas jiným způsobem (například prací) – postel by měla sloužit výhradně ke spánku. Lidé, kteří si své lůžko stlali, dle závěrů interpretovaných vědkyní vykazovali delší čas spánku, a po probuzení se cítili odpočatí. Každodenní stlaní postele podporuje i životní koučka Gretchen Rubin. Ta na základě průzkumu mezi svými čtenáři zjistila, že lidé, kteří se cítí celkově šťastnější a vykazují vyšší míru vnitřní pohody, klidu a vyrovnanosti, si potrpí na pravidelné stlaní postele.

Drobný úkon vám vynese úspěch i vyšší sebevědomí

Nicméně není to jen kvalitnější spánek a celkový pocit štěstí, který by vás měl motivovat ke každodenní péči o vaše lůžko. Zastlané peřiny a polštáře vám totiž dokážou rovněž snížit hladinu dlouhodobého stresu, zvýšit sebevědomí a celkově vás motivovat na cestě k úspěchu. Tento drobný úkon vás totiž již po ránu nabudí a pomůže vám zvýšit vaši produktivitu. Ustlání postele je prvním impulsem pro vaše podvědomí, že dokážete s přehledem zvládnout všechny úkoly, s nimiž se v průběhu dne setkáte.

Jestliže si na pravidelné stlaní postele zvyknete, vytvoříte si návyk, který je zcela klíčový pro vaši disciplínu, potažmo úspěch. Osvojíte si schopnost dotahovat věci do konce a „pořádek“ přenesete i do jiných oblastí svého života. Upravená postel mimo jiné snižuje míru zakoušeného stresu – naproti tomu neustlanou postel vnímáte stále jako nepořádek, který vám přináší vnitřní nespokojenost a hladinu stresu zvyšuje. Oproti tomu lidé, kteří si své lůžko neuklízí, jsou celkově línější a doma i v zaměstnání nespokojenější.

Hledáte-li argumenty, proč se stlaní postele vyhnout, jedním z nejčastějších je obava z vyšší míry výskytu nejrůznějších roztočů. Ti totiž profitují z vlhkého a teplého prostředí plného šupinek odumřelé kůže, vlasů, chlupů a kožního mazu. Nicméně jejich výskytu nezabráníte (jen) tím, že necháte postel celý den rozestlanou. K tomu, aby se ve vašich peřinách nemnožili, stačí nechat lůžkoviny větrat asi jen půl hodiny poté, co z postele vstanete, a rovněž pravidelně měnit ložní povlečení.

Jak často si stelete postel u sebe doma?

Zdroj: Science

Článek Stlaní postele nemá jen estetickou funkci. Dalších 6 důvodů vás přesvědčí, abyste tuto činnost už nikdy nevynechali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rušivé obavy a nervozita

U televize nebo s knížkou v ruce někde mimo lože není problém se ponořit do spánku. Jenže jakmile se přesuneme do postele, jen ležíme naprosto bdělí a zahlcení různými myšlenkami. Tento zcela klasický scénář vlastně shrnuje hlavní důvod, proč máme po celou noc hlavu plnou obav. Nemáme totiž žádné rozptýlení. Během normálního pracovního dne je náš mozek zaměstnán mnoha úkoly, informacemi a údaji. Je přitom jedno, zda jde o práci, nebo zábavu.

Můžete jíst večeři, povídat si s rodinou, hrát na počítači nebo se dívat na seriály. Za všech těchto okolností je mozek zaměstnán, hlavně při plánování, rozhodování a dalších potenciálně riskantních věcech. Jakmile ale padnete na polštář a zhasnete světla, vaše mysl je zcela volná a soustředěná cele sama na sebe. V ten moment se bude buď rozčilovat nad tím, co se stalo v minulosti, nebo obávat věcí budoucích. Tohle jsou hlavní prameny veškerých obav.

Marná snaha s obavami bojovat

Psychologové si stále více uvědomují, že nejméně efektivní způsob vyrovnání se s těmito myšlenkami je snaha s nimi bojovat. To jen posiluje jejich význam, takže se budou v hlavě držet o to déle. Naopak je potřeba je vzít na vědomí, přijmout jejich existenci a postupně je nechat odplout. Pokud máte obavy ohledně uplynulého dne, je praktické napsat je co nejpravdivěji do deníku, ještě než se odeberete do ložnice.

Několik badatelů zjistilo, že insomniaci, kteří tohle provedou právě před spaním, usínají obecně dříve. Je to způsob, jak svoje obavy jasně pojmenovat a aspoň částečně je dostat z vlastní hlavy někam ven. Pak je pro mysl lehčí se od těchto myšlenek odpoutat a ulevit si. Pro mnoho lidí jsou však hlavní obavou nikoli věci, které udělali, ale to, co všechno potřebují udělat do budoucna. Právě z toho důvodu je pro nespavost nejhorší neděle večer.

Hrůzný týden plný povinností

Už jen představa všech deadlinů a čekajících úkolů nás dokáže naplnit obrovským strachem. Pokud je to i váš případ, existují důkazy, že i tady pomůže dostat myšlenky na papír a ulehčit tak přeplněné hlavě. Během výzkumu v roce 2018 byli účastníci ve spánkové laboratoři požádáni o tento krok. Za pět minut měli buď sepsat všechno, co za ten den udělali, nebo naopak nutné plány pro několik následujících dní.

Právě skupina, která sepsala své plány, usínala obecně rychleji. Tento jasný plán místo duševního přežvykování o nedokončených věcech je klíčovou aktivitou. Obecně vzato výzkumy ukazují, že obavy a nervozita jsou běžným lidským sklonem. A místo snahy tohle potlačit je mnohem lepší plánovat dopředu, aby mozek mohl tyto obavy vypustit. Vaše mysl se pak může vydat do říše snů na mnohem klidnějších vodách a bez obav.

Jaké problémy se spánkem vás během pandemie trápí nejvíc?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Klidné usínání a příjemné vstávání: Psycholog prozradil, co způsobuje noční úzkostné stavy a jak se jich zbavit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Člověk jako anomálie

Jen u člověka tato predikce naprosto selhala. „Náš model skončil u toho, že člověk bude spát 10,5 až 11 hodin. To je ale o tři až čtyři hodiny déle než obvyklý sedmihodinový cyklus, který si dopřáváme každou noc,“ podotkl Samson. Nejen, že spíme kratší dobu než většina opů, ale také trávíme větší část spánku v REM fázi, tedy nejhlubším možném spánku. Lidé v ní tráví 25 % celkové doby odpočinku, nejvíce ze všech primátů.

Pro vysvětlení této disproporce Samson navrhuje, že hlubší a kratší spánek mohl při spaní na zemi poskytnout výhodu pro přežití. Odpočinek na zemi totiž dělal z našich předků snadnou kořist predátorů. Kratší doba strávená hlubším spánkem poskytla dostatek odpočinku a zároveň možnost ubránit se. Přílišný spánek je ovšem i nebezpečný. Během REM fáze jsou totiž naše svaly paralyzované, abychom si neublížili při aktivitách, které provádíme pouze ve snech.

Klíčová role hlídkujícího jedince

Tuto okolnost zřejmě už v pravěku řešili lidé postavením hlídky. Tedy jeden člověk bděl, aby si ostatní mohli odpočinout. Ochrana vycházející se spánku ve společnosti dovolila lidem získat jeho benefity a zároveň se ubránit případným vetřelcům. Kvalitní spánek nás také dělá vstřícnějšími, vytváří a posiluje společenské vazby. To vedlo k pevnějším skupinám a opět lepšímu odpočinku, zkrátka vytvořil posilující smyčku.

Díky vydatnějšímu spánku mohli lidé také zůstat déle vzhůru, zpívat písně, učit se novým schopnostem a utvářet i složitější a vzdálenější vazby. A právě tento čas strávený vytvářením zárodků civilizace a výměnou informací jim dal onu evoluční výhodu. Vzorce chování našich předků se dají ostatně najít i v dnešních spánkových vzorcích. Lidé spící o samotě mají například roztříštěnější spánek než ti, kteří spí v nějakém kolektivu.

Důvod vzniku rozdílných chronotypů

Nepřímým důkazem o sociální hypotéze spánku jsou přirozené rozdíly v časech, kdy se cítíme ospalí. Tyto rozdílné vzorce – neboli chronotypy – jsou tím, čemu obvykle říkáme „sova“ nebo „skřivan“. Přírodní výběr nejspíš preferoval právě tuto odlišnost, takže zatímco většina lidí byla ospalá, jeden byl naprosto odpočatý a v době odpočinku ostatních střežil okolí. Teprve v posledních dekádách mohli ale antropologové zkoumat spánek i mimo laboratorní prostředí.

Měřením spánkových vzorů pomocí chytrých hodinek a dalších zařízení zjistili, že bylo velmi vzácné, aby všichni členové dávných skupin spali ve stejnou dobu. Taky to ukazuje, že se naše chronotypy mění s věkem. Skupina složená z více generací a různých variant spánkového vzorce tak měla největší naději na celkové přežití. A například lovci a sběrači využívali hlavně mnoha krátkých zdřímnutí, nikoli dlouhých hodin odpočinku.

Jaký chronotyp jste? Změnil se váš spánek s rostoucím věkem?

Zdroj: UtmUtoronto

Článek Zvláštní spánkové návyky Homo sapiens. Jak se v tomto ohledu lišíme od zvířat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zlepšení cirkulace a narovnání páteře

Při spánku na podlaze je vaše tělesná váha rovnoměrně rozprostřena. To znamená méně zátěže na boky, bederní páteř a také ramena. Krev tak může po těle volně proudit po celou noc, což udržuje vaše orgány neustále v perfektní aktivitě. Efektivní krevní oběh také lépe hospodaří s kyslíkem, což umožňuje správnou funkci srdce, plic a svalstva. Stejně tak bílé krvinky jsou pak po těle roznášeny přesně podle aktuální potřeby.

Během dne se často hrbíme, protože držení páteře rovně je pro nás bolestivé. Právě spánek na zemi ji pomáhá natáhnout a srovnat páteř s krkem. Tato kombinace může vést k mnohem rovnějšímu postoji, který zase odlehčuje krku i ramenům. Navíc snižuje výskyt migrén i bolestí hlavy, bolestí kloubů a skoliózy. Správné držení těla člověka udržuje v celkové kondici, což ústí v lepší výkon plic, více energie a také lepší náladu a spokojenost se sebou samým.

Úleva od bolesti zad i projevů ischiasu

Opuštění vaší pohodlné postele a nalezení alternativy na tvrdé podlaze vám může – v některých případech – ulevit od dlouhodobé bolesti. Na pevném povrchu se totiž vaše tělo nebude tolik kroutit do nepřirozených poloh a páteř zůstane krásně srovnaná. Nejvíce z toho budou těžit ti, kteří spí na břiše nebo na zádech. Spáči preferující polohu na boku užijí nějaký polštář navíc, který jim podepře boky a ramena, aby měli obdobně příjemnou zkušenost.

Trpíte-li na ischias čili podráždění sedacího nervu, spánek hraje ve vašem životě podstatnou roli. Tento problém se totiž projevuje hlavně ráno, a to výrazným nepohodlím. Obvykle k tomu dochází proto, že spánková pozice způsobuje zvýšený tlak na postiženou oblast a opírá se přímo do konkrétních nervů. Spánek na podlaze je tudíž dobrou prevencí právě tohoto nastavení. Tím pádem se dost možná po hodně dlouhé době vyspíte opravdu klidně.

Více odpočinku pro tělo, ale zhoršení alergií

Komfortní a vyhřátá postel nás většinou ráno přímo svádí k zamáčknutí budíku a prodloužení pobytu na lůžku. I když to zní jako zcela nevinný návyk, tato ranní rutina může spánkový cyklus kompletně narušit. To pak vede k dalším problémům, jako například slabší imunitě. Tvrdá podlaha není rozhodně tak pohodlná. Tělo dostane na druhou stranu opravdu vydatný odpočinek a pravděpodobně budete mít po celý den více energie i lepší náladu.

Jestli trpíte na alergie a máte dýchací potíže, raději v pohodlí vašeho původního lože zůstaňte. Na podlaze je totiž mnohem více prachu, mrtvých kožních buněk a dalších částic, které vám při vašich problémech jen přitíží. Nemá cenu se probouzet se zarudlýma očima, plným nosem a celou noc kýchat, protože to není cesta k řádnému odpočinku. Ze stálejšího kontaktu kůže s podlahou si můžete navíc odnést i vyrážky.

Při jakých příležitostech jste spali na podlaze? Jak na to vzpomínáte?

Zdroj: BrightSide

Článek Spánek na podlaze není jen pro vězně a lidi bez domova. Ve skutečnosti uleví od bolesti zad a zlepší krevní cirkulaci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První den bez spánku

Co se tedy stane, když nebudete spát? Po pouhých 24 hodinách byste se cítili naprosto v pohodě, vlastně ještě lépe, než obvykle. Nespavost totiž stimuluje mezolimbickou dráhu ve vašem mozku, která uvolňuje dopamin, a vy byste byli šťastní a plní energie. Brzy po dosažení hranice 24 hodin by se však všechny vaše reakce zpomalily. Začali byste zapomínat, dělalo by vám potíže činit rozhodnutí a zhoršila by se vaše koordinace oko-ruka. Nadvládu by začaly získávat emoce a vy byste připomínali opilce.

V některých fázích spánku regenerují neurony v mozkové kůře, zatímco v jiných fázích jste zaneprázdněni vytvářením nových vzpomínek a nových synaptických spojení. Čím déle jste vzhůru, tím déle potřebuje mozek zůstat v první fázi spánku. Po ní následuje REM spánek. V něm jsou stimulovány oblasti mozku používané pro učení a paměť. Právě během REM se vše nové, co jste se naučili předchozí den, jakékoli nové dovednosti, ​​uzamkne na svém místě.

Druhý den bdění

Jak byste na tom byli po dvou dnech bez spánku? Tělo by přestalo správně metabolizovat glukózu, takže byste neměli žádný přísun energie. Začali byste blednout, zrudly by vám oči a zvýraznily se vrásky. Po dni a půl by vám mohlo začít hučet v hlavě. Přibližně po 72 hodinách byste začali odbourávat své vlastní bílkoviny – svaly.

Nedostatek spánku by kompenzovaly mikrospánky, které trvají od půl sekundy do půl minuty, a po kterých obvykle následuje období dezorientace. Duševního výpadku byste si většinou ani nevšimli a navázali byste v předchozí činnosti. Mikrospánky jsou zcela mimo vaši kontrolu, ale jsou obecně neškodné, pokud ovšem neřídíte. I pouhé vstávání nebo chůze můžou být v tomto okamžiku nebezpečné, protože pravděpodobně zakopnete nebo upadnete. 

Třetí den a následující týdny

Třetí den by se u vás objevily halucinace. Mozek by získal energii z vašich svalů, tuků a tkání. Celoroční dřina v posilovně by mizela. Mozkové laloky by přestaly zvládat svoji práci. Plně odpočatí lidé mají při komunikaci velmi aktivní temporální lalok, protože naslouchají, přemýšlejí a uvědomují si, co se kolem nich děje. Skenování magnetickou rezonancí u osob s nedostatkem spánku však v této oblasti neobjevilo žádnou aktivitu. Čelní lalok se zabývá věcmi, jako je řeč a kreativní myšlení. Když nespíte, máte tendenci používat stejná slova.

Tělo by snížilo množství produkovaného růstového hormonu, čímž by zastavilo váš růst. Pokud jste náchylní k záchvatům, zejména epileptickým, připravte se na jejich vyšší frekvenci. Imunitní systém by přestal produkovat bílé krvinky, asi po dvou týdnech byste podlehli i chřipce, a po třech týdnech by si pro vás přišel infarkt. Pokud máte na těle trochu svalů nebo tuku navíc, můžete zůstat naživu o něco déle.

Potvrzený rekord a další nespavci

V roce 1964 vytvořil americký student Randy Gardner zdokumentovaný rekord v počtu dnů bez spánku, 11 dní. Další lidé udávají mnohem neuvěřitelnější čísla, ale nejsou ověřitelná. Thái Ngọc podle vietnamské zpravodajské organizace Thanh Niên nespí již přes 48 let. Thanh Niên také tvrdí, že Ngoc získal schopnost zůstat bez spánku po záchvatu horečky v roce 1973, ale podle Vietnam Investment Review nebyla žádná příčina prokázána. Podle dostupných informací netrpí Thái Ngọc žádnými dalšími zdravotními problémy.

Al Herpin, Američan známý jako „Muž, který nikdy nespal“, podle svých slov spánek nepotřebuje. Přesto netrpěl zdravotními obtížemi a dožil se 94 let. Lékaři jsou však k těmto extrémním případům skeptičtí a podotýkají, že tito dlouhodobí nespavci mohli upadat do mikrospánků, aniž by o tom věděli. 

Jaká je vaše rekordní doba bez spánku?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, kdybyste přestali spát? Krátký nával energie by rychle přešel v halucinace a infarkt se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pravá versus levá a role pozice

Průzkum ukázal, že lidé spící na levé straně postele mají nejen dominantní levou hemisféru, ale také preferují starou hudbu a dramatické filmy. Naopak těm, kteří se budí na pravé straně, dominuje pravá hemisféra. Krom toho si rádi poslechnou rockové skladby, a když přijde na kinematografii, jdou spíš po něčem akčním. Jestli si během spánku na zádech skládáte ruce, jste spíš rezervovaný typ. Natažené ruce prozrazují klid a otevřenou mysl.

Může se u vás také vyskytovat bolest v dolní části zad a tato pozice to ještě umocňuje. Navíc, pokud chrápete, pak spánek na zádech není nejlepší nápad. Nicméně existují i některé výhody, protože vás například nepotká zatuhlost a bolest krku. Vaše páteř, krk a hlava jsou totiž v perfektně neutrální pozici. Spíte-li na lehce vyvýšeném polštáři, je to jen dobře. Jde totiž o nejlepší polohu, která funguje jako prevence refluxu a pálení žáhy.

Odpočinek břichem dolů a na straně

Jste jedineční a opravdu si jdete za svým. Máte vysoké sebevědomí, jen jste někdy trochu uzavření a raději si věci necháváte pro sebe. Krom toho taky nenesete příliš dobře kritiku. Pokud jde o zdraví, možná si během rána všímáte, jak hluboké máte vrásky. Není žádné překvapení, že tato pozice je nejlepší právě na získání pořádných nosoretních rýh. Je docela pravděpodobné, že vás trápí bolesti krční páteře, protože je dost pod tlakem.

Spánek na boku neboli tzv. fetální pozice (s koleny u prsou) sděluje, že jste tvrdí na povrchu, ale měkčí uvnitř. Spíte-li na boku s rukama blízko těla, jste společenští a naivní. Je také slušná šance, že během spánku nechrápete, pozice na boku totiž udržuje vaše dýchací cesty neustále otevřené. Někdy ale můžete i tak pocítit určitou dušnost, hlavně v případě, že vás trápí srdeční problémy. Každopádně dobrou noc a sladké sny.

V jaké pozici trávíte noční hodiny vy? Mění se nějak?

Zdroj: BrightSide

Článek Spíte na boku, na zádech, či na břiše? Spánkové návyky jsou indikátorem vašeho zdraví i povahy. Co o vás prozrazují? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V lehu a v předklonu

Při poloze Supta Baddha Konasana si sedněte, ohněte kolena a kotníky přitáhněte k pánvi. Kolena skloňte na stranu, zakloňte se a ruce nechte volně podél těla. Ujistěte se, že máte nataženou páteř a že dodržujete její přirozenou křivku v dolní části zad. Takhle zůstaňte asi 10 minut. Pozice Asana znatelně zlepšuje cirkulaci krve a stejně tak ulevuje od bolestí hlavy. Pokud trávíte většinu dne v jedné pozici, nejspíš ve vás křupne už při jejím zaujímání.

V Uttanasaně se postavte normálně rovně s chodidly u sebe a pažemi podél těla. Pomalu se předkloňte – začněte hlavou, pak trup, a nakonec dolní část zad. Předklánějte se tak dlouho, až se dlaněmi dotknete podlahy a vlastním čelem svých kolen. Dejte pozor na to, aby vaše nohy i ruce byly napnuté. Takhle zůstaňte 30 vteřin až 2 minuty, podle toho, jak pohodlně se cítíte. Poloha velmi pomáhá zažívání a spaluje tuk nacházející se v břišní oblasti.

Běžec na startu a nohy podél zdi

Utthan Pristhasana vám taky protáhne nohy. Nejlépe se do ní dostává z polohy Psa nebo Střechy. Natáhněte chodidlo dopředu a došlápněte až k vlastní ruce. Snižte koleno, druhé pořádně ohněte, má být přesně nad kotníkem. Rozložení váhy v bocích má být rovnoměrné. Při správném provedení budete vypadat jak snížený běžec na startu. Pokud jste dostatečně pružní, můžete klesnout až na svoje předloktí a vydržte takhle 5–10 nádechů.

Ve Viparita Karani si lehněte proti zdi na vzdálenost asi 15 centimetrů. Upravte si polohu, abyste byli hýžděmi kousek od zdi a vaše tělo svíralo úhel 90 stupňů, když opřete natažené nohy o zeď. Jakmile se budete cítit pohodlně, nechte ruce volně padnout podél těla, uvolněte si záda a ramena a věnujte pozornost hlavně svému dechu. Vydržte tak 3–15 minut, tato poloha výborně dodává energii a zbavuje mnoha zdravotních neduhů.

Hlava na kolena a jedna na zádech

Paschimottanasana bude první vsedě. Sedněte si na podložku s nohama před sebou. Nadechněte se a zvedněte ruce nad hlavu. Během výdechu se pomalu předkloňte a zkuste se chytnout za palce u nohou. Nezapomeňte přitom mít stále záda rovně. Pointou pozice je dotknout se stehny svého břicha a koleny čela. V této poloze zůstaňte tak dlouho, dokud je vám to jen trochu pohodlné. Vaše páteř vám časem poděkuje.

Savasana může působit, jako že to není žádné cvičení. Ovšem skutečně se uvolnit může být pěkná dřina. Lehněte si dolů na tvrdý povrch, nohy a ruce lehce roztáhněte a kompletně uvolněte, paže dlaněmi vzhůru. Dýchejte hluboce a pomalu, hlavně zkuste neusnout. Tuto polohu udržte 10–12 minut. Jakmile jste hotoví, natočte se na bok, zůstaňte tak ještě minutu a následně se vraťte opět do normálního sedu.

Vykroucení nohou a podřep

Supta Matsyendrasana se odehrává opět vleže. Lehněte si na záda a pokrčte kolena. Rotujte boky postupně na stranu a jednu nohu natáhněte na opačnou stranu. Napněte protilehlou paži a natočte i hlavu v opačném směru proti natažené noze. Tohle nastavení držte 30–60 vteřin. To samé pak proveďte ve zcela opačném gardu. Jde o vynikající pozici na uvolnění různých zatuhnutí hlavně krční páteře, od kterých vás může dlouhodobě bolet hlava.

Při pozici Malasana stůjte s rovnými zády a nohama hodně o sebe. Pokrčte kolena a snižte se do podřepu s palci mířícími ven. Chodidla mějte pevně na podlaze. Nahněte se dopředu mezi stehna a kolena a zatlačte proti nim svými lokty. Takhle zůstaňte 30–60 vteřin. Jóga působí velmi dobře na klidný a vydatný spánek. Kromě toho, že ho sama podporuje, odstraňuje mnoho neduhů a zatuhnutí, které vám odpočinek znatelně komplikují.

Jaké rituály praktikujete před večerním ulehnutím?

Zdroj: BrightSide

Článek Průvodce rychlého usínání a hlubokého spánku. Zvolte si svou přirozenou pozici a načerpáte přes noc maximum energie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Likvidace spánku a zdraví

Samotný narušený spánek by možná nebyl takovým problémem, ovšem důsledkem bude pravděpodobně únava, která povede ke střádání dalšího vzteku. Kvůli hněvu jste špatně spali, takže jste naštvaní na dvě věci – tedy na tu původní a taky na trvající únavu. Vytváříte tak uzavřený kruh, který nikdo nechce, a bez vlastního přičinění ho nejspíš nepřerušíte. Normálně totiž spánek stabilizuje vaše emoce, takže se s případným výkyvem můžete další den bez potíží vyrovnat.

Jenže výrazný vztek může tento proces snadno nalomit kvůli vypouštění dalších stresových hormonů. Budete tak více podráždění a dost pravděpodobně opět naštvaní i kvůli drobnostem, které by vás jinak vůbec nevykolejily. V delším horizontu může takto nastartovaná tendence vést až k nespavosti, neklidnému spánku coby návyku a nočním můrám. Při absenci konkrétní změny se pak schyluje k dalším zdravotním potížím jako třeba depresím.

Velmi špatně se zapomínají

Podle různých studií je mnohem těžší špatné emoce zapomenout. Navíc snadno „přerazí“ to, že jsme byli s něčím spokojení nebo se hodně zasmáli. Znáte to, jak jeden negativní zážitek dokáže zkazit celou atmosféru například oslavy? Tohle platí i pro spánek, ostatně už jsme řekli, že celý cyklus začíná jednou drobnou hádkou nesenou až do postele. Mozek totiž během spánku emoce zpracovává a ukládá – a taky je zvětšuje, a to včetně problémů.

Negativní emoce je velmi snížena, pokud po ní zůstanete ještě nějakou dobu vzhůru. Jakmile se skrze spánek uloží, zbavíte se jí mnohem obtížněji. Večer je také vrcholem intimity a přítomnost negace ničí schopnost upřímnosti. Taková konstelace na sebe snadno naváže uzavřenost a vytvoří negativní vzorec. A když nedorozumění nechcete vyřešit a jen ulehnete, ukazujete tím druhé straně, že vám jde o pochybnou víru, a ne o udržení zdravého vztahu.

Kdy naposledy jste se cítili i po dlouhém spánku unavení?

Zdroj: BrightSide

Článek Nikdy nechoďte spát naštvaní. Pokud s vámi při usínání cloumá vztek, likvidujete své zdraví. Dopady jsou devastující se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poškození plodnosti a zhoršené srdce

Jedna ze studií týkající se tohoto problému zjistila, že vystavení se umělému světlu během noci s sebou může nést vyšší riziko neplodnosti. Vychází to z experimentu provedeného na myších samičkách. Ty, které spaly s rozsvíceným světlem po celou noc, měly větší sklon k neplodnosti. Existují také náznaky, že cirkadiánní rytmus, tedy vnitřní hodiny člověka, má vliv na reprodukční schopnost u žen.

Další ze studií se zaměřila na zdravotní sestřičky sloužící noční směny a sledovala, jaký dopad u nich mělo právě vystavení světlu v noci. Většina těchto pracovnic si stěžovala na rozhozený menstruační cyklus. Melatonin snižuje teplotu našeho těla, ale také krevní tlak. Pokud jsme však během noci vystaveni světlu, produkce spánkového hormonu je omezena. To vede k vyššímu krevnímu tlaku a takové pravidelné kolísání ke zvýšenému riziku infarktu a mrtvice.

Přibírání na váze a hormonální změny

Světlo sice není potrava, ovšem noční vystavení fotonům může vést ke zpomalení metabolismu. Krom toho se na obezitě podílí už jen narušení oněch vnitřních hodin. Studie na toto téma sledovala 43 000 žen. Určitá jejich část měla ve zvyku usínat u televize, a právě tyto účastnice uvedly zvýšení hmotnosti. K těmto změnám metabolismu a následně i váhy dochází bez ohledu na to, jak dlouhý nebo kvalitní je samotný spánek.

Dokonce i jeden jediný zdroj světla dovede při dlouhodobém působení ovlivnit vaši hormonální rovnováhu. Displeje telefonů, tablety, televize, monitory počítačů – tohle všechno vyzařuje modré světlo, které snižuje produkci melatoninu. Krom toho mohou být narušeny i další biologické procesy. Ovšem ve většině případů je to právě melatonin, který utrpí nejdřív. Narušený spánek zvyšuje hladinu hormonů stárnutí a snižuje ty opačné.

Depresivní stavy hned za rohem

Stejně tak vážným důsledkem nočního vystavení světlu je výrazně zvýšené riziko depresí. Pokud už takovými problémy trpíte nebo k nim máte sklony, narušení cirkadiánního rytmu – k čemuž dojde nejdřív – tyto projevy ještě zhorší a prohloubí. Je přitom zajímavé, že v tomto ohledu škodí méně červené světlo, protože jsme na jeho vlnovou délku méně citliví. V některých případech se dokonce používá na vyrušení efektů toho modrého.

Moderní digitální doba celkově náš život od základů pozměnila a nevynechala ani spánek. Za problémy v této oblasti ovšem může v mnoha případech hlavně naše rostoucí závislost na online prostředí. Od našich telefonů a dalších zařízení jsme už prakticky neoddělitelní, vstáváme s nimi i usínáme. A mnozí zástupci generace mileniálů v různých průzkumech uvedli, že by raději přišli o jeden prst, než by ztratili byť i na jeden den mobilní telefon.

Spíte při světle, nebo potřebujete naprostou tmu?

Zdroj: BrightSide

Článek Přestaňte spát s rozsvíceným světlem. Dětský zvyk může vést k poškození plodnosti i zdraví srdce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Srdeční tep a přibírání na váze

Pokud jste se někdy setkali s tím, že vám po horké sprše bilo rychleji srdce, je pro to zcela vědecké vysvětlení. Teplá voda zvyšuje váš krevní tlak a lékaři upozorňují na skutečnost, že může tělo zahřát opravdu hodně a způsobit tak stres i srdci. A když vás tohle potká navečer, nejspíš strávíte většinu noci převalováním a vrtěním, což povede k dalším zdravotním komplikacím. Minimálně z toho, že budete mít dlouhodobě narušený spánek.

Dát si vynikající jídlo a následně se uvelebit ve vaně s pěnou, to zní jako perfektní tečka za velmi příjemným večerem. Ve skutečnosti ale právě horká voda po jídle zmate celé vaše zažívání a povede k nabírání váhy. Trávicí systém vyžaduje zvýšený průtok krve do žaludku, zatímco sprcha rozproudí krev po celém zbytku těla. Když se opravdu potřebujete večer opláchnout, počkejte po posledním jídle aspoň 30 minut, ať se tělo „srovná“.

Sbohem, krásné a zdravé vlasy

Sprchování těsně před spaním a následné usínání s mokrými vlasy kondici vašeho porostu nijak neprospívá. Ani důkladnější fénování obvykle nevyžene všechnu vlhkost, a pokud pak vlasy spočívají nehnutě na polštáři, vznikne ideální lehce vlhké prostředí pro množení bakterií. Jednou za čas to není takový problém. Ovšem jde-li o dlouhodobý návyk, povede to nejspíš k podráždění pokožky hlavy, svědění a také vzniku lupů.

Denní očista celého těla je obvykle žádoucí, ačkoli není nezbytně nutná. Během večera není ovšem záhodno dělat s tělem výrazné teplotní změny a znatelně ho zatěžovat. Stanovte si klidnou rutinu zahrnující například meditaci, večerní procházku a těsně před spaním také už nic nejezte. Není dobré usínat s plným, ale ani s prázdným žaludkem. Sečteno a podtrženo, vyhněte se extrémním situacím, odrazí se na celém průběhu noční regenerace.

Sprchujete se častěji ráno, nebo právě večer?

Zdroj: BrightSide

Článek Sprchujete se těsně před spaním? Jde o častý důvod, proč nemůžete usnout. Nechybujte, zde je správná večerní rutina se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obtíže ranního stahování

Možná jste si při ranních úkonech všimli, že vaše ruce i prsty vypadají trochu větší. Je to proto, že během spánku ležíme v klidu a v tkáních se tak hromadí tekutiny. To způsobuje, že jsou prsty ráno lehce oteklé. Jestli tedy usnete s prstenem na ruce, ráno bude jeho sundání mnohem náročnější. Nejspíš se v takovém případě neobejdete bez tekutého mýdla nebo trochy rostlinného oleje. Případně dejte ruku na chvíli do ledové vody, aby otok opadl.

Co se týče řetízků – a čehokoli kolem krku –, riziko je nejspíš evidentní. Zvláště pokud se hodně vrtíte a převalujete, může se vám šperk snadno zachytit ve vlasech nebo utáhnout okolo krku. Neustálé škrábání a otlaky na kůži možná nejsou takový problém, ovšem klidný spánek je nezbytný. Výraznější přívěsky na řetízku vás mohou také snadno tlačit do kůže nebo rovnou bodnout. Když se s takovým kouskem opravdu nechcete rozloučit, zkuste například kapsičku pyžama.

Podrážděná kůže a natažené ušní lalůčky

Některé kovy – například nikl – i další materiály používané ve šperkařství mohou snadno podráždit vaši kůži, ačkoli za běžného režimu si toho nemusíte všimnout. Když je ale takový materiál celou noc přitisklý na vašem rameni nebo ruce, ráno rozdíl nejspíš poznáte. I když klasické zlato a stříbro je obvykle bezpečné, často tyto kovy nebývají zcela čisté a obsahují i další složky. V případě, že víte o takové citlivosti, volte šperky se 14 karáty nebo čistší.

Spaní s náušnicemi je asi nejrizikovější případ, protože ušní lalůčky jsou na tento druh tahu zvlášť citlivé. I když máte zdánlivě lehké náušnice, koncová část ucha časem ztrácí svou pružnost. Jestli jim tedy nedopřejete na noc odpočinek, setkáte se později s citelným protažením ušních lalůčků. Náušnice mohou navíc začít nelibě zapáchat, protože sekrety vylučované kůží se smíchají s mrtvými bakteriemi. A to pro své ozdoby rozhodně nechcete.

Ložiska pro bakterie a tmavnutí kovů

I šperky všeho druhu potřebují pravidelnou údržbu. Dlouhodobý kontakt s tělem pod nimi způsobuje hromadění nejrůznějších nečistot. Zvláště tehdy, pokud máte výrazně aktivní život a přecházíte i se šperky z prostředí do prostředí. Je pak jedno, jak jsou decentní, vznikají pod nimi nenápadné nánosy, které jsou výborným prostředím pro růst nejrůznějších breberek. Stejně jako pravidelně čistíte vlastní tělo, dopřejte stejný servis i svým šperkům.

Šperky nosíme proto, abychom dobře vypadali. Jenže to jde dost obtížně, pokud ony samy nejsou přílišnou vizitkou. Tam, kde se kovy často setkávají s kůží, dojde ke vzniku patiny a dalších „vzorů“. Proto jsou například kliky starého nábytku v takovém stavu – dochází k oxidaci. Jestli chcete pro prstýnky a náhrdelníky to nejlepší, opatřete jim vlastní postýlku. Ideálně v podobě kvalitní šperkovnice, kde jim bude dobře. I pro váš odpočinek to bude lepší.

Kolik oblíbených kousků si necháváte i na loži?

Zdroj: BrightSide

Článek Necháváte si přes noc šperky a spíte s nimi? Ničíte sebe i je. Náušnice, řetízky, náramky ani prstýnky do postele nepatří se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stejná hodina bdění i snění

Mezinárodní vesmírná stanice oběhne kolem Země každých 90 minut, takže astronautům vychází Slunce 16krát za den. Proto je neustále trápí porucha cirkadiánního rytmu, který máme všichni. Pro boj s těmito poruchami je podle vědců nejúčinnější jít spát i vstávat vždycky ve stejnou dobu. Astronauti ostatně dostávají ještě před samotnou cestou ze Země předepsaný rozvrh spánku, který odpovídá jejich vnitřnímu rytmu a vzorci.

Pro docílení stejného efektu můžete použít například program, který vám v určitou dobu zkrátka všechno postupně vypne. Začátek nejspíš nebude nejpříjemnější, ale jakmile si na tento režim zvyknete, velmi ho oceníte. Hlavně si na něj totiž zvykne váš organismus a poznáte to během celého dne. Když si navíc lehnete na záda na koberec a natáhnete nohy na zeď 10 minut předtím, než půjdete spát, prospějete oběhu krve a lépe usnete.

Změňte zvyky, které provádíte před ulehnutím

Kvalita spánku se odvíjí hlavně od programu několik hodin před odebráním se na lože. Pokud se tedy večer vydáte zaběhat si nebo do posilovny, toto cvičení tělo perfektně rozhýbe a také zahřeje. Následně budete potřebovat mnohem víc času na usnutí a samotný spánek bude nejspíš silně nestabilní. Několik hodin před ulehnutím tohle všechno omezte a stejně jako astronauti se vyhněte těžkým pokrmům. Trávení narušuje spánek celkem spolehlivě.

Vypravit se večer na chvíli ven je ovšem obecně prospěšné, jen se vyhněte námaze. Dejte si normální procházku, například se psem, a nadýchejte se čerstvého vzduchu. Rozhodně vynechte večerní kávu nebo jakýkoli kofein. Vytvořte si klidovou večerní rutinu, díky které se váš mozek připraví na to, že bude následovat odchod do postele. Můžete zapojit jógu, meditaci nebo další večerní rituály, které vám budou tvořit kotvu pro uvědomí, že je čas klidu, nikoli akce.

Elektronika a správné osvětlení

Digitální technologie udělaly v našem spánkovém rytmu pěknou paseku. Vysílají modré světlo, které mozek spolehlivě nabudí. Omezuje totiž produkci melatoninu, což je hormon způsobující právě ospalost. Proto jste schopni zůstat před monitorem dlouho do noci a necítíte potřebu spát. Astronauti odkládají veškerou elektroniku 2–3 hodiny předtím, než jdou spát. Pokud se bez počítače neobejdete, existují programy a brýle proti modrému svitu.

Na cirkadiánní rytmus mají vliv také žárovky v lampičkách a osvětlení. NASA proto nepoužívá zářivky, které vysílají modré světlo, místo toho stanice používají LED světlo. To totiž dokáže měnit svou barvu a intenzitu. Modrý svit je tak v noci omezen, během dne naopak posiluje koncentraci posádky stanice. Vyhněte se proto spirálovitým zářivkám a použijte klasické žluté světlo z normálních žárovek. Ty nemají na melatonin žádný vliv.

Správné prostředí a techniky relaxace

Na vesmírné stanici má každý člen posádky kabinku beze světla, takže ho východ slunce nevzbudí. Čím méně světla se totiž do místnosti dostane, tím vyšší je úroveň melatoninu a tím více se taky uživateli chce spát. Pokud není vaše ložnice dostatečně zatemněná a zároveň tichá, využijte spací masku a špunty do uší. Také pravidelně větrejte, protože vydýchaný vzduch je dalším faktorem, který ztěžuje klidný odpočinek a usínání celkově.

Mnozí lidé mají problémy se spánkem hlavně v důsledku stresu či úzkostí. NASA v takových případech poskytuje behaviorální terapii. Ta identifikuje chybné spací návyky a nahradí je těmi přínosnými. Existují jednoduchá cvičení, která s relaxací pomohou, jedním z nejefektivnějších postupů je hluboké dýchání. Nadechujte se s počítáním do 5, na 5 vteřin zadržte dech a se stejným počítáním zase vydechněte. Několikrát opakujte.

Máte potíže se spánkem, nebo jste se jich naopak zbavili?

Zdroj: BrightSide

Článek Máte potíže se spánkem a usínáním? Pravidla používaná astronauty NASA vás dostanou do náruče Morfeovy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Narušení samotného spánku a denní únava

Dvě hodiny předtím, než se reálně vzbudíte, už se vaše tělo na probuzení připravuje. Tělesná teplota vám stoupá a organismus vylučuje chemikálie, které jsou odpovědné právě za proces probuzení. Když vstanete po prvním zazvonění budíku, vaše tělo je perfektně připravené se plně probudit. Pokud ale budík odložíte a zase usnete, budete se později cítit mnohem unavenější. Vstupujete totiž do dalšího spánkového cyklu, který ale záhy přerušíte.

Existuje představa, že delší spánek vás více osvěží, takže se budete po celý den cítit dobře. Bohužel to ale takhle nefunguje. Studie, provedené na skupině 20 000 lidí, ukázaly, že ti, co ráno zamačkávají budík, se obvykle cítí po celý den unavení. Pokud to děláte jen někdy, nemá to přílišný dopad. Jakmile se to ale stane návykem, likvidujete si spánkový režim v dlouhodobém horizontu. A z toho se nedá dostat dospáním, pouze změnou návyků.

Narušení zažívání a podráždění vaší kůže

Lidský organismus má vnitřní hodiny, které nejdou dost dobře změnit. Mění se postupem věku, nikoli technickými vymoženostmi. Ty dovedou vnitřní cyklus leda zmást, takže organismus neví, kdy má jít spát a kdy se probudit. Pak se budete většinu noci převalovat a výsledkem bude akorát méně kvalitního spánku. Pravidelnost takového narušení vede k problémům metabolismu, špatnému zažívání a buď hubnutí, nebo naopak přibírání na váze.

Ke zdravé kůži můžete dojít za pomoci mnoha krémů a dalších prostředků. Jenže kvalitní spánek je pro její regeneraci zcela klíčový. Kontinuální nedostatek kvalitního odpočinku způsobí její podrážděnost a silnou náchylnost k nejrůznějším vyrážkám a praskání. Nedostatek odpočinku zvyšuje také hladiny stresových hormonů, které snadno vedou k infekcím, vysoké produkci kožního mazu a ucpání pórů. A můžete se čistit, jak chcete, jen tím lepíte následky.

Narušená imunita a menstruace

Další stránkou, kterou pravidelné narušení spánkových cyklů ovlivňuje, je vaše imunita. Takto rozhozeni nejspíš zjistíte, že mnohem častěji stonáte a že i obyčejné nachlazení nebo rýma vás dovedou zcela odstavit. V narušeném organismu se zkrátka jakýmkoli neduhům velmi dobře daří. A v první řadě je nemá kdo zastavit hned u vchodu. Nepotřebujete do sebe cpát vitaminy z lékárny, stačí vám pravidelný a vydatný spánek.

Nepravidelný spánek neovlivňuje jen hladiny stresových hormonů. Stejně tak jsou narušeny i reprodukční hormony a u žen tím pádem jejich perioda a ovulace. Přeskakování spánku a rozhození jeho rytmu vaše tělo dlouhodobě zásobuje stresem. Tyto zásoby pak snadno naruší váš cyklus, případně ho tělo začne vynechávat. Spánek je tak skutečně centrální oblastí lidského zdraví, jejíž narušení po delší dobu není radno podceňovat.

Jak prolomit kruh oddalování vstávání?

Pokud se na sobě právě těchto spánkových zločinů dopouštíte a pozorujete popsané problémy, nezoufejte. Snad není vše ztraceno, protože každý návyk se dá odnaučit. Respektive nahradit návykem jiným, pozitivním a přínosným. Prvním krokem je obecně větší aktivita. Moderní doba nás poutá k monitorům, jenže tělo potřebuje zdravý pohyb, ideálně chůzi nebo trochu běhu. Půlhodina denní chůze může váš sklon oddalování vstávání výrazně snížit.

Dejte si budík stranou postele, abyste pro jeho zaklapnutí museli vstát a udělat několik kroků. Letitý trik vám pomůže, protože se musíte skutečně rozhýbat, abyste se otravného zvonění zbavili. Další možností je zapnout světlo v místnosti, protože za světla se obecně spí hůře. A pokud nepomáhá nic, investujte do svého zdraví a kupte si budík, který funkci oddálení buzení nemá. Nejjednodušší řešení bývá nejlepší a pokud možnost není, nelze na ni navyknout.

Máte tento zlozvyk také? Zabírá vám na něj něco?

Zdroj: BrightSide

Článek Odteď už nikdy neposunete budík. Jeho odkládání stojí za únavou, zažívacími potížemi i narušenou imunitou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změny těsně před úsvitem

Třetí a čtvrtá hodina ranní je ve znamení mnoha změn, které v našem spícím těle probíhají. Vylučování melatoninu, tedy spánkového hormonu, je již za svým vrcholem a začíná nám stoupat tělesná teplota. Krom toho se také zvyšuje sekrece kortizolu a tělo se pozvolna připravuje na celkové probuzení. Všechno tohle se děje bez ohledu na to, jaké podněty se k nám zvenku dostanou, organismus na ně nebere zřetel.

Tělo je totiž naučené reagovat na nastavení našich vnitřních hodin, tzv. cirkadiánního rytmu. K probouzení během noci většinou dochází vícekrát a tento trend je znatelně patrnější ve druhé polovině spánku. Pokud jsme dosáhli dostatečné kvality spánku, tak si tato probuzení během noci vůbec nepamatujeme a ani je nevnímáme. Pokud ale zažívá organismus vyšší míru stresu, pak se několikrát probudíme až do plného vědomí.

Horší spánek a problém bdění

Obava z toho, že se pořádně nevyspíme, může snadno vést k tzv. úzkostnému bdění. V každé fázi lehkého spánku pak dochází k procitnutí, přičemž tento proces doprovází velmi nepříjemné pocity. Je to obvykle způsobeno psychickou nepohodou jedince. V těchto případech je doporučena kognitivně behaviorální terapie, bdělý stav mohou provázet i stavy depresí. Velmi tedy může prospět schůzka s psychologem.

Myšlenky, které se objevují ve tři ráno, jsou často plné lítosti, úzkostí a bývají rovněž egocentrické. Jde o nejistotu z budoucnosti a představy, co nejhoršího se může přihodit. Tyto scénáře vycházejí z nedostatku dalších podnětů, což znemožňuje skutečně racionální zhodnocení situace. Velmi užitečné jsou v takových chvílích mindfulness techniky, soustředění se na vlastní dech a jeho zvuk, případně tlumené světlo a četba. Pointou je zaměření mozku na něco jiného.

Také se vám stává, že se při stresu v noci častěji probouzíte?

Zdroj: PubMed, NeuroScienceNews

Článek Buzení kolem třetí hodiny ranní trápí čím dál tím více lidí. Vědci tento fenomén zkoumají už delší dobu a zde jsou výsledky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Regulace teploty a rutina

Jsme teplokrevní živočichové, takže naše tělo si samo reguluje svoji vnitřní teplotu, proto se v horku potíme a v zimě třeseme. Jenže během hlubokého spánku mozek tento termostat vypíná, a my tudíž potřebujeme vnější ochranu. Přikrývka jednoduše izoluje naše tělo od okolí a dovoluje nám se zahřát a v tomto teple se udržet. K ochlazení organismu totiž nedojde hned, tato prodleva dovoluje si prostor vyhřát vlastním teplem, které pak přikrývka udrží na místě.

Zvyk použít na noc přikrývku zřejmě pochází už z pravěku, tudíž se stal velmi pevnou rutinou. Nejde o ochranu před divokými zvířaty (většinou), ale přikrývku na spaní používáme od dětských let a jde jednoduše o stejně pevný návyk, jako když při jídle skoro vždycky používáme příbor. Jde i o psychologický faktor, protože když si vlezeme do postele a přikryjeme se až k hlavě dekou, je to pro mozek spolehlivý signál, že se chystáme k odpočinku.

Stres, úzkost a ochrana

Jakmile pociťujeme stres nebo jakoukoli formu úzkosti, snaha usnout je obvykle zcela marná. Existuje však hormon serotonin spojený s příjemnými pocity, který hraje podstatnou roli také při našem usínání. Když se přikryjeme a jsme v teple, funguje to i na naši psychiku – začne se vyplavovat právě serotonin a mnohem snadněji odejdou všechny nepříjemné myšlenky. Díky přikrývce a rutině s ní spojené tak snadněji usneme a odpoutáme se od stresujících pocitů a úzkosti.

Přikrývka totiž vytváří bezpečné mikroklima, kde jsme jen my sami ve velmi příjemné teplotě. Naše kůže se tudíž ohřívá a všechen chlad je ponechán venku, prostě na nás nemůže. V takových podmínkách se mozek uklidní a uvolní. Deka tak rozpouští onen základní strach, který jsme měli jako děti – strach ze tmy. A právě úplné přikrytí nás od tohoto nebezpečí zcela izolovalo a cítili jsme se ochráněni. Ten pocit nám zůstává do dospělosti.

Máte nějaké zajímavé rituály spojené právě s přikrývkou?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč člověk nedokáže spát bez přikrývky? Důvodů je mnoho, od psychologických přes zvykové až po naprosto praktické se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Non-REM a REM spánek

Non-REM je fáze, která celý spánkový cyklus zahajuje a celkově tvoří jeho většinu. Začíná lehkým spánkem, tzv. N1, a postupuje až do tvrdého spánku N3. Během tohoto procesu se váš mozek stává méně a méně vnímavým k vnějším podnětům, tudíž je postupně těžší se probudit. Myšlenky zpomalí, stejně jako většina tělesných funkcí, přičemž ve fázi N2 strávíte polovinu nočního času. Podle vědců právě během této doby mozek zařazuje dlouhodobé vzpomínky.

REM fáze se jmenuje podle toho, že se vám během ní oči pod víčky velmi rychle pohybují. Právě tady se odehrává naprostá většina snů, puls, dech i teplota se blíží k hodnotám během bdělého stavu. Je také velmi aktivní ta část autonomního nervového systému, který má na svědomí módy jako „bojuj či uteč“. Přes všechny tyto okolnosti je vaše tělo stále prakticky nehybné. Všemi fázemi většinou projdete asi třikrát až pětkrát za noc, první REM fáze má pár minut a s každým cyklem se prodlužuje.

Tělo žhavé nebo chladné

Tělesná teplota klesá během vašeho usínání a je nejnižší asi 2 hodiny před probuzením. Během REM fáze pak mozek dokonce vypíná tělesný termostat, takže teplota okolí vás ovlivňuje o to víc. Obecně platí, že nižší teplota v místnosti vede k lepšímu spánku. Ranní jóga nebo rozcvička pak rozproudí krev, tělo ohřeje a svižně vás nabudí. Váš dech se ve spánku také mění, s hlubším spánkem je pomalejší a pravidelnější, s REM fází se zrychluje.

V nejhlubší fázi spánku je také nejnižší puls a krevní tlak. Cévy mají možnost si odpočinout a zotavit se ze škodlivých vlivů, z čehož je ovšem opět vyruší REM fáze. Jakmile zavřete oči a začnete se posouvat k non-REM spánku, mozek se uklidní a přejde do klidnějšího režimu s jasným vzorem. Ovšem při snění se mozek chová prakticky totožně jako během bdění. Nejhlubší spánek je dobou pro opravy, čím jste starší, tím je ho méně.

Co zajímavého se vám naposledy zdálo a pamatujete si své sny?

Zdroj: WebMD

Článek Co všechno se děje během spánku s naším tělem a mozkem? Zažíváme toho více, než se zdá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Práce, děti a klid

Probuzení drahé polovičky jen kvůli časnému – či naopak pozdnímu – vstávání nebo návratu z práce není pro vztah nic příjemného. Je jednoduše ohleduplné nerušit aktivitou druhého. Oba si tak mohou dopřát nerušený odpočinek. Pro matku je velmi podstatné, že děti spí v její ložnici. Studie prokázaly, že společný odpočinek dítěte a rodiče pomáhá oběma k mnohem kvalitnějšímu spánku. Děti si totiž udrží stálou teplotu a srdeční rytmus.

Tento postup navíc snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojence a zlepšuje sebevědomí dětí. Rychleji se tak stávají nezávislými a daří se jim také lépe ve škole. Evropský pohled by oddělený spánek manželů pokládal nejspíš za následek partnerských neshod. Jenže pro Japonce je to důkaz vzájemného míru. Svého odpočinku si velmi cení a nechtějí během něj být rušeni. Nechtějí se tedy zabývat kopáním, chrápáním a dalšími spánkovými projevy svého protějšku.

Jejich vytoužený model

I když někteří Japonci nemají možnost zařídit si oddělené ložnice, chtějí si užít vlastní, ničím a nikým nerušený odpočinek. Oddělené nocování Japonců sahá už desítky let do historie. Tradiční japonské futony jsou vycpané bavlnou, která poskytuje dostatek komfortu a podpory pro tělo. Jenže v minulosti se vyráběly jen ve verzi pro jednoho. Konkrétně šlo o doby před rokem 1940, kdy model připomínal pytel vycpaný balíčky z obchodu.

Takže i pokud se chtěl manželský pár přitulit na této matraci, jeden z nich skončil na zemi a pohodlí prakticky nešlo dosáhnout. Některé rodiny dodnes používají tento typ postele. Nezabere příliš místa a velmi jednoduše se skladuje. Na Japonsku je ovšem vidět, že pro nás podivné zvyklosti jiných národů mají svůj racionální základ a mohou mít také velmi pozitivní dopad.

A co váš partnerský spánek?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč manželské páry v Japonsku spí odděleně? Tajemství mírumilovného soužití prozrazeno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Teplota a pravidelný rytmus

Teplota těla se během dne mění, a jakmile uléháme, klesá. Přílišné teplo v pokoji může usínání komplikovat, proto zkuste v ložnici udržovat teplotu cca 15–20 stupňů Celsia. Pokud si před spaním dáte teplou lázeň, postupné ochlazení je pro mozek signálem, že je čas spát. Mozek si také dokáže navyknout na určitou spací rutinu, a především na pravidelný čas ulehnutí. Zapojte večerní procházku, meditaci a například i čtení v posteli. Jakmile začnete s tímto sletem činností, mozek se naučí, že míříte ke spánku.

Podceňovaným faktorem je také světlo a tma. Na malé vesnici bývá v některých místech jediným světlem měsíc, moderní město svítí stále. Kromě toho si nejspíš i večer svítíte do očí monitorem či displejem, což tělo udržuje v pohotovosti. Ta nezmizí za několik minut, mozku trvá minimálně hodinu se z toho vzpamatovat. Můžete také otestovat kompletní zatemnění pokoje tak, aby k vám zvenku nepronikl ani paprsek z pouličních lamp.

Zklidnění a denní zdřímnutí

I když skončíte s denním objemem práce, nejspíš máte silnou tendenci o ní přemýšlet i večer, což váš mozek jedině nabudí. Udělejte si pomocí jógy či meditace jasnou hranici mezi časem pro práci a pro odpočinek. Pokud se během noci probudíte, nekoukejte se na hodiny a snažte se znovu usnout. Jakmile se totiž váš mozek jednou rozjede, je velmi složité ho uklidnit, takže mu nedávejte jakoukoli záminku k rušení.

Zdřímnout si během odpoledne je také velmi lákavé, zvláště po jídle. Pokud však máte problémy s večerním usínáním a spánkem v noci, zkuste toto nutkání překonat. Případně odpočinek po jídle udržte na maximu půl hodiny a vyhněte se skutečnému spánkovému cyklu, který trvá asi 90 minut. Krom toho si také udělejte přehled toho, kdy a co jíte. Cukr funguje pro tělo jako pohon. A jaké triky zabírají u vás, pokud nemůžete usnout?

Zdroj: HealthLine

Článek Téměř nikdo je nezná, ale usnete díky nim do minuty. Probdělé noci a uzývaná rána budou historií se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nádech a výdech

Princip je naprosto jednoduchý a tento postup se nazývá „Metoda 4-7-8“. Potřebujete udělat následující úkon: začnete tím, že se klidně nadechujete nosem po dobu 4 vteřin. Pak na 7 vteřin dech zadržte a po dobu 8 vteřin klidně vydechujte. Je to opravdu takhle jednoduché. A i když to mnoha lidem může znít naprosto šíleně, tento postup skutečně funguje. Když jsme totiž ve stresu, naše dýchání se stává rychlejším, ale zato mělčím, kolikrát až trhaným.

Toto dechové cvičení je svým způsobem sedativem pro náš organismus. Záměrné zpomalení dýchání donutí ke zpomalení i váš srdeční rytmus a velmi rychle tak uklidní váš organismus. Je to prostá fyziologická záležitost. A obdobně tento postup také uklidní váš mozek, protože vás donutí soustředit se jen a pouze na samotné dýchání. Stejný dopad má metoda na náš centrální nervový systém, aniž si to vůbec uvědomujeme.

Relaxace pro celé tělo

Následkem prosté změny dýchání je pak skutečnost, že se do klidového stavu přenese celé naše tělo. Pokud bychom měli najít analogii, funguje tato metoda stejně jako anestetika. Doktor Andrew Weil z Harvardu dokonce zjistil, že tuto metodu používali indičtí jogíni po celá staletí. Byla součástí hlubokých meditací a sloužila k dosažení stavu kompletního uvolnění těla. Proto se dá celkem s jistotou prohlásit, že je naprosto neškodná.

Pro ještě lepší efekt si můžete připravit i „lektvar na spaní“. Smíchejte dohromady 1/4 lžíce medu, 1/8 lžíce mořské soli a lžíci kokosového oleje. Směs můžete buď spolknout takto, nebo ji smíchejte s vodou, efekt bude totožný. Tento „lektvar“ má nejen obecně blahodárný účinek na lidské zdraví, ale také redukuje hladinu kortizolu, jehož přílišné množství snadno způsobí právě potíže se spánkem a noční probouzení. Tak sladké sny.

Zdroj: BrightSide

Článek Sekundový způsob, jak bleskurychle usnout a užít si nabíjejícího spánku. Už žádné probdělé noci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prosté chrápání a osamělost

Tzv. apnea je situace, kdy dýchání během spánku není tak snadné a hladké, jak by mělo být. Důsledkem toho je neustálé přerušování spánkového režimu, které logicky vede k absenci skutečného odpočinku. Zvyk objímání polštáře má v takovém případě fyziologický dopad, protože podporuje celé tělo a dovoluje skutečné proběhnutí spánkové cyklu. Zjednodušeně řečeno polštář vrací chybnou polohu těla zpátky do správného nastavení.

Druhá příčina už leží v psychice člověka, který nechce být sám a polštář simuluje těsný kontakt s dalším člověkem. Ne každý je samozřejmě tzv. cuddly sleeper, tedy potřebuje ke spánku kontakt s další osobou, ale i zaryté samotáře může samota otrávit. V takovém případě se prostě člověk potřebuje k něčemu upnout, i kdyby byl jen kousek naplněné textilie. Placebo je ostatně prokazatelné účinné.

Hodnota silného spojení nebo úzkost

Uspokojení díky objímání polštáře o člověku říká, že si cení silného emočního spojení s někým dalším. Takoví lidé hledají hluboké vztahy, protože jen ty je citově a osobně naplní, hlavně v rodině. Bývají to také velmi nápomocné osoby, pro které je péče o druhé silnou životní stránkou. Návyk na objímání je ostatně oboustranný a malé děti se takto běžně chovají k rodičům. A děti si v důsledku takového přístupu mohou tento návyk zachovat do dospělosti.

Objetí něčeho nebo sebe sama je také způsobem vyrovnání se se stavy úzkosti. V takových případech se postel stává obvykle jednou z bezpečných zón, kde se z těchto stavů dá dostat. Člověk trpící úzkostí buď objímá polštář, nebo deku, případně se sám obejme rukama kolem ramen a sám sebe stáhne do klubíčka. Takto těsný kontakt se sebou samým je náhražkou kontaktu s blízkou osobou, u které by bylo možné hledat oporu.

Zdroj: BrightSide

Článek Proč potřebujeme při usínání něco objímat? Bez plyšového medvídka, polštáře, deky, či partnera to zkrátka nejde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cesta ke zdravému odpočinku

Jedním z mizerných návyků je snaha usnout, když v hlavě pořád haraší všechny události konkrétního dne. Nejlepším lékem na tento problém je klidná večerní procházka, která lidskou mysl spolehlivě zklidní. Neberte si telefon, neberte si sluchátka, nestanovujte si ani konkrétní trasu. Prostě věnujte půl hodinky klidné chůzi sousedstvím nebo blízkým parkem. Pomůžete tak mozku přeřadit z plné aktivity na odpočinkový neutrál.

Dalším bodem je pevný večerní návyk a hlavně odebírání se na lože v pevnou dobu. Když jezdíte každý den do práce stejnou cestou, děláte to už skoro bezmyšlenkovitě. Použijte totožnou metodu na odebírání se na lože a vaše mysl pozná, že je čas spánku. Pokud spíte na boku, zkuste spíš levý než pravý. Tělo se pak nachází v pozici, která usnadňuje zažívání a taky prospívá vašemu krevnímu oběhu.

Jasný výhled dalšího dne

Při moderním důrazu na produktivitu máte i v posteli sklony dumat o tom, co všechno potřebujete udělat další den. Stanovte si proto během večera v klidu tři priority, kterým se budete zítra věnovat. Při jasném cíli se na něj bude mozek soustředit a nebudou se vám toulat myšlenky. Nezdráhejte se před spaním zapojit meditaci, je to výborná možnost přechodu od času aktivního k tomu odpočinkovému. A vaše tělo to opět pozná.

Nejhorší pro spaní je předchozí zírání do monitoru. Mozek je totiž nabuzen a trvá mu poměrně dlouho, než efekt modrého světla vyprchá. Pravidlo je tudíž jednoduché – hodinu před spaním ani v posteli žádné monitory, tablety ani telefony. Pokud chcete něco před usnutím, je ideální knížka. Ale ta opravdu papírová, žádné čtečky a podobně. Odpojte se od jedniček a nul a uvidíte, že váš organismu to v delším horizontu velmi ocení.

Zdroj: BrightSide

Článek Spěte jako miminko. Pomocí jednoduchých kroků usnete raz dva a prospíte nerušeně celou noc. Nebudete věřit, že je už ráno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

O co při náměsíčnosti jde

Vědci dosud přesně neurčili, jaké procesy v mozku dávají příkaz k náměsíčnosti, ovšem máme představu o tom, co se ve spánku děje. Během noci procházíme několika cykly, kdy se střídají tzv. NREM fáze (spíše klidný, hlubší spánek) a REM fáze (slabý spánek, často plný snů). Při náměsíčnosti není přechod mezi těmito fázemi plynulý, ale spíše skokový. Mozek v takovou chvíli vysílá do těla lehce zmatené signály.

Nastává určitý paradox – mozek je dostatečně aktivní na to, aby se člověk pohyboval, ale ne natolik, aby se vzbudil. Výzkum mozkové aktivity náměsíčných lidí odhalil, že některé části jsou plně aktivní, další naprosto potichu. Z toho vychází, že náměsíčnost způsobuje nerovnováha mezi oběma stavy, bděním a spánkem. Každopádně představa, že náměsíční chodí s rukama dopředu jako zombie, je skutečně jen doménou kinematografie.

Rizika tohoto stavu

V reálné situaci má náměsíčný skelný výraz, protože jeho oči nevnímají, a je velmi těžké získat jeho pozornost. Tito lidé si nerozsvěcují světla, ale pohybují se v prostoru po paměti. Je také mýtem, že se nemohou během tohoto stavu zranit. Mohou snadno zakopnout, zvláště pokud se dostanou do neznámého prostředí. V extrémních případech vyjdou dveřmi z domu a pohybují se nekontrolovaně po ulici. Tyto situace jsou ovšem vzácné.

Problém také nastane, pokud si v tomto stavu chce člověk například natočit sklenici vody. Operování po paměti může snadno skončit rozbitým sklem a následujícím zraněním. Pokud se vám podaří získat pozornost náměsíčného, můžete jej dezorientovat natolik, že ho to velmi rozruší. Nejlepší je nebudit jej, ale jemně nasměrovat zpátky na lůžko, aby si hlavně neublížil. Zůstane v hlubokém spánku a ráno si svou noční příhodu s největší pravděpodobností nebude pamatovat.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Je nebezpečné vzbudit náměsíčného? Při nesprávném postupu můžeme ublížit sobě i druhému se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bolesti od ramen až po záda

Pokud vás uprostřed noci probudí bolest ramene, vyhněte se spaní na boku. Odborníci na spánek rovněž nedoporučují ležet na břiše, protože tato pozice způsobuje nezdravou polohu právě ramen. Nejlepší poloha pro spánek je na zádech a jen s malým či tenkým polštářem pod hlavou. Pokud si další polštář dáte na břicho a přes něj ruce, vaše ramena budou ve správné a stabilní pozici. Pak vás nebudou po spánku bolet.

Pokud leh naznak nemáte rádi, najděte si pozici na boku, kde vás rameno nebolí. Ideálně pokrčte nohy a přitáhněte je trochu k hrudníku. Mezi koleny sevřete opět malý polštář. Pozice s rukou pod hlavou není příliš doporučována, protože pro ramena to vytváří nepřirozený úhel. Opět vás pak mohou začít trápit. Každý jsme zvyklí na nějaké pozice a nastavení spánku a obvykle jde o kompromis mezi pohodlím odpočinku a zdravím pro tělo.

Když nemůžete usnout vůbec

Základním doporučením pro kvalitní spánek v moderní době je absence čehokoli digitálního v posteli. Nestačí přitom ale zaklapnout počítač nebo vypnout telefon a po deseti minutách v posteli pak čekat usnutí. Světlo z monitorů nás totiž drží v nabuzeném stavu ještě minimálně hodinu a narušuje tak přirozené spánkové cykly. Ano, je to těžké, ale odepřete si veškeré monitorové potěšení aspoň hodinu předtím, než se odeberete na lůžko.

Stejně tak se vyhněte čemukoli s kofeinem. Před spaním je tabu káva, čokoláda, energetické nápoje nebo černý čaj. A to aspoň šest hodin před odebráním se na kutě. Ráno nebo odpoledne zapojte do programu cvičení. To pomůže celému tělu, zlepší se vám krevní oběh a usnete pak mnohem rychleji. Do postele si vezměte normální knížku. V pokoji by nemělo být příliš teplo, ideální teplota je jen asi 20 stupňů Celsia.

Zdroj: BrightSide

Článek Všechny spánkové problémy vyřešíte nezvyklým přemístěním polštáře. Budete spát do růžova jako miminko, bezesné noci už vás strašit nebudou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Některé záhady kolem spánku

Jedna věc je naprosto jasná. Stačí vynechat jen jeden spánek a naše schopnost řešit i ty nejjednodušší denní věci razantně utrpí. Dokonce i zvířata, která se pohybují téměř bez ustání, mají nějaký mechanismus na zvládnutí spánku. To bylo ověřeno senzory na tělech ptáků, kteří létají bez ustání po dobu téměř dvou měsíců. Dávali si „šlofíka“, který trval asi 21 sekund, což za den složilo cca 41 minut spánku, a deaktivovali přitom jednu polovinu mozku.

Lidský mozek tohle umí taky, například pokud spíme na neznámém místě. Levá strana mozku pak nespí tak hluboce jako pravá, nejspíš jako stráž při potenciálním ohrožení. Což vysvětluje, proč se první noc mimo domov moc nevyspíte. V zásadě ale každý organismus, včetně těch bez mozku, potřebuje nějakou formu spánku – například medúza. I její nervový systém na noc přechází do odpočinkového režimu.

Spánek jako údržba mozku

Zatímco jsme vzhůru, vypotřebujeme zásoby molekul, které jsou potřeba pro základní mozkové operace, takže spánek slouží pro obnovu tohoto paliva mozkové tkáně. U zvířat bylo zjištěno, že během spánku se produkce těchto látek zvyšuje. Dalším aspektem je, že spánek není jen o odpočinku, že musí mít i další, jedinečnou funkci. Asi nejlepší vysvětlení je, že spánek pomáhá mozku roztřídit vzpomínky a důležité informace do dlouhodobé paměti.

Mnoho výzkumů už prokázalo, že vzpomínky jsou jasnější v momentě, kdy mezi jejich zapamatováním a vyvoláním proběhne spánek, což je důležité i pro studium. Každá fáze spánku má odlišnou funkci. Hluboký spánek je určen pro skutečnou údržbu mozku, REM fáze pro třídění informací. Dostatek spánku je také podstatný pro snížení rizika chorob a pro udržení tělesné imunity obecně.

Zdroj: Newscientist

Článek Proč nemůžeme být vzhůru neomezeně dlouho? Dopady na lidský organismus bez spánku jsou fatální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chytlavé songy jsou ty nejhorší 

Do studie byla zapojena hudba s chytlavou melodií, ale i textem. Jednalo se o písničky, u kterých bylo prokázáno, že máme tendenci si text opakovat i ve chvíli, kdy jsme vzhůru. Tento vliv na náš mozek nemá jen populární hudba, ale také poslech skladeb instrumentálních. Je vědecky dokázáno, že náš mozek zpracovává hudbu i poté, co již žádná nehraje. Tím dochází k neustálému opakování písně v naší hlavě, mozek proto není schopen „vypnout“ a odpočinout si. 

Na základě provedené studie bylo také zjištěno, že instrumentální hudba, která by měla působit uklidňujícím dojmem, má na náš mozek naprosto opačný dopad. Její zpracování totiž našemu mozku trvá dvakrát tak dlouhou dobu. Při poslechu hudby je proto doporučeno dělat si často přestávky. A také je zapotřebí vynechat poslouchání písniček během toho, co se chystáme jít spát. Pokud už se vám v hlavě nějaká vlezlá písnička usadila, zkuste mozek zaměstnat jinak.

Nesledujte televizi ani nehrajte videohry

Před spaním také není dobré sledovat obrazovku. Mnohem lepší, a pro spánek prospěšnější, je si před spaním přečíst část knihy nebo sepsat seznam úkolů na druhý den. To nám totiž pomůže nejen uklidnit mozek a připravit ho na odpočinek, ale díky tomu, že budeme mít povinnosti sepsané na papíře, přestaneme na ně během noci myslet a rychleji a klidněji usneme. Vraťme se však ještě k ušním červům. Ze studie, které se zúčastnilo více než 200 lidí, vyplynulo, že chytlavé písně nám nejen oddalují spánek, ale také nás z něj budí. 

Během spánku procházíme postupně čtyřmi fázemi. První tři jsou známé pod pojmem NREM fáze, poslední je REM fáze. První část trvá zhruba 5 minut a jsme si během ní plně vědomi svého okolí, svaly se ale postupně uvolní a klesá nám srdeční činnost. Během druhé fáze je mozek stále plně při vědomí, ale snižuje se nám teplota a zastavuje se pohyb očí. Dostáváme se do třetí etapy, která je charakterizována jako hluboký spánek. Zhruba za 90 minut se dostaví REM fáze, naše srdeční činnost se zrychlí, oči se začnou pohybovat a nám se začnou zdát sny. 

Zdroj: DailyMail

Článek Poslech hudby před spánkem může negativně ovlivnit jeho kvalitu, ukazují studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Soustřeďte se na aktuální moment

Pravdou je, že myšlenky, které se vám v takové situaci honí hlavou, jsou obvykle spojeny s minulostí nebo budoucností. Bojíme se totiž toho, co by se mohlo stát, nebo litujeme věcí, které jsme udělali v minulosti. Pokud je tohle váš případ, soustřeďte se hlavně na to, co se děje právě teď. Protože minulost nemůžeme změnit a nemůžeme ani předpovědět budoucnost. Pouze současnost je tím momentem, na který nějaký vliv máme.

Tato změna soustředění našemu mozku výrazně uleví. Druhým faktorem je použití elektroniky před spaním. Telefony, laptopy nebo tablety mohou zvýšit naši roztěkanost. Nota bene v případě, že se před spaním věnujete obsahu, který vám přivodí obavy o minulost nebo budoucnost. Modré světlo z těchto zařízení také ovlivňuje produkci melatoninu v těle. To způsobuje, že se vám bude spát ještě hůř, protože tělo bude nabuzené.

Zaměstnejte se, abyste nemysleli na spánek

Teď, když jste všechnu elektroniku odložili, není od věci zamyslet se nad zdravějšími a přirozenějšími alternativami. Asi nejlepší je čtení nějaké odpočinkové knihy nebo vybarvování obrázků. Případně si pusťte klidnou hudbu, zvuky deště, ohně, mořského pobřeží a podobně. Potřebujete přesměrovat svoje myšlenky na něco uklidňujícího. Večer není čas na starosti o budoucnost, je to chvíle k odpočinku.

Na řešení různých problémů si vyčleňte čas přes den nebo třeba jednou za týden. Ano, stejně jako si plánujete nákupy nebo setkání s přáteli, stejně tak si můžete zařídit čas na strachování se. Věnujte takovou dobu věcem, které vás stresují, a naučte se k nim nevracet večer, když máte nechat svoje tělo i mysl odpočívat. Jde o návyk, samozřejmě to nepůjde ihned. Ale jeho postupné praktikování vám nejspíš přinese klidnější usínání.

Zdroj: Brightside

Článek Co dělat, když nemůžete usnout? Umět zastavit nekonečný vír myšlenek je snadnější, než si myslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nemocnost v mnoha podobách

Imunita je vaše prvotní linie ochrany při boji se všemi chorobami a různými neduhy, které na vaše tělo útočí. Nedostatek spánku ji znatelně oslabuje, takže jste pak náchylnější ke všemu, co by vás normálně nerozhodilo. Krátká (méně než 5 hodin) i dlouhá období spánku mají negativní dopad na vaše srdce. Ostatně dlouhodobý nedostatek spánku razantně zvyšuje riziko pro vyvinutí srdečních chorob nebo mozkovou mrtvici.

Různé podoby rakoviny jdou s tímto celkem ruku v ruce – tedy rakovina prsou, střev či prostaty. Lidé pracující na nočních směnách mají v tomto ohledu dvojitou nálož. Dokonce i jedna noc beze spánku radikálně omezí vaše kognitivní funkce, takže nebudete moci přemýšlet jasně a důsledně. Paměť, schopnost jasného rozhodování, kritické myšlení a řešení problému, tohle všechno vyžaduje odpočinek mozkové tkáně, jinak budou trpět i vaše reakce a pohotovost obecně.

Zapomínání a sexualita

Během spánku si mozek třídí informace a dělá si v sobě doslova pořádek. Pokud je mu tato možnost odepřena, celý jeho funkční systém se postupně hroutí. Zapomínání věcí je pak logickým vyústěním této skutečnosti. Spánek zkrátka potřebujeme, aby se nám v mozku cokoli nového „usadilo“ napevno. Další nepříjemnou stránkou absence spánku je nedostatek libida, tedy chuti k sexu, protože v organismu klesá hladina testosteronu.

Nedostatek odpočinku se projeví i na vašem zevnějšku, protože nejspíš naberete nějaké to kilo. Méně jak 5 hodin spánku v dlouhodobém horizontu zvyšuje riziku výskytu nadváhy až obezity. Mikrospánek je klasickou příčinou mnoha dopravních nehod a vychází právě z nedostatku klasického spánku. Tělo už si zkrátka nemůže pomoct a nějakou formu vypnutí pozornosti potřebuje. Spánek tak není jen „pro krásu“, ale pro celkovou výkonnost našeho organismu.

Zdroj: Healthline

Článek Co se děje s tělem při absenci spánku? Zpravidla jde o závažné důsledky, které mohou být v některých případech fatální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nádech, výdech, prosím

Když se nadechneme, silný pohyb vzduchu vstupujícího do horních cest dýchacích sníží tlak v celém dýchacím systému. Tato změna tlaku může horním cestám dýchacím přivodit kolaps, dojde k jejich uzavření a dýchání se tak ztíží. Reflex dýchacích cest tomuto kolapsu brání a udržuje trubice otevřené, když jsme vzhůru. Protože jsou otevřené, pohyb vzduchu není nijak bouřlivý a vzduch se tak pohybuje poměrně potichu.

Ale když spíme, je tento reflex o něco slabší a horní cesty dýchací se částečně uzavírají, tudíž se celé dýchání stává hlasitějším. Spánek, hlavně tedy jeho REM fáze, také snižuje napětí ve svalech kolem dýchacích cest. Jinými slovy svaly, které podporují provoz dýchacích cest, odpočívají, což trubicím dovoluje částečné uzavření. Proudící vzduch více vibruje a vytváří silnější zvuky. Zakřivení a zúžení také znamená, že dýcháme rychle a mělce.

Větší frekvence, menší příkon a brčko

Průměrná osoba se nadechne zhruba 14krát za jednu minutu, když je vzhůru, a asi 15krát, když spí. I když ve spánku dýcháme častěji, přijímáme méně kyslíku a vydechujeme méně oxidu uhličitého, protože tělesná potřeba ventilace není tak silná. Neočekáváme, že bychom běhali, honili zvíře nebo sbírali úrodu. Pokud se dýchací trubice „správně“ vytvaruje, způsobuje chrápání. To se obvykle děje tehdy, pokud je úzká jako brčko od McDonalda.

Ta jsou, pravda, trochu širší než brčka běžná. Pokud se vzduch prohání takto úzkým prostorem, rozvibruje i okolní tkáň, což způsobí právě chrápání. Při dalším zúžení může nastat spánková apnoe, kdy je dýchání nemožné a osoba se vzbudí a zalapá po dechu. Tomu se dá předejít zhubnutím, protože tuk kolem dýchacích cest může být pro dýchání také překážkou. Stejně tak se doporučuje vyhnout se před spaním alkoholu, který způsobuje utlumení okolních svalů.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci odhalili, proč ve spánků dýcháme tak hlasitě. Vysvětlení je prosté se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukažte na jediného člověka ve vašem okolí, kdo by si nestěžoval na únavu nebo velký stres. Určitě nikoho neobjevíte. Ať už se jedná o stres v práci nebo v soukromém životě, jsou zkrátka období, kdy se nám jen stěží dobře usíná. Přitom spánek je nejlepším lékem na únavu.

Pokud jste unavení po celý den a schází vám energie, pak ani nemůžete být produktivní či úspěšný v čemkoliv, co děláte. Vaše kariéra i osobní život pomalu klesají ze svého standardu a zbyde vám jen život plný únavy a stresu z věcí, které nestíháte. Tomu se dá však lehce zabránit, zvlášť ve chvíli, kdy si uvědomíte, že nikdy není pozdě na nové životní návyky.

Většina lidí si myslí, že spánek trvající pět hodin jim bohatě stačí k načerpání energie. Sice po takovém spánku nějakou energii naberete a pár hodin po probuzení budete produktivní, avšak z dlouhodobého hlediska plní energie nebudete. Nezbývá vám totiž kapacita na svěží přemýšlení a řešení každodenních úkolů nebo vzniklých problémů.

Dospělý člověk by měl spát alespoň sedm hodin denně

Studie jasně ukazují, že dospělý člověk by měl každý den spár v průměru sedm až osm hodin. To však ve většině případů není možné, protože denní rytmus a pracovní vytížení dnešní doby nejsou kompatibilní s tak dlouhým spánkem. Navíc k deficitu spánku pomáhají také sociální sítě, které neskutečným způsobem berou čas před usnutím. Není pak divu, že ještě hodinu po ulehnutí sledujeme novinky na sociálních sítích místo toho, abychom čas věnovali načerpání energie pomocí spánku.

Nová technika, jak rychle a zaručeně usnout, je velmi jednoduchá. Stačí si osvojit tři základní pravidla, díky kterým usnete během chvíle. Jedná se o techniku zvanou 4-7-8. Pro aplikování této techniky stačí udělat:

• nadechujte se nosem po dobu 4 vteřin
• zadržte dech na 7 vteřin
• vydechujte ústy po dobu 8 vteřin

Tuto techniku v klidu opakujte, dokud klidně neusnete. Je to zaručený způsob, jak uklidnit své myšlenky i tělo a oddat se kvalitnímu spánku co nejdříve. Nový den tak může začít s novou dávkou energie a odpočatostí.

Článek Naučte se používat unikátní techniku 4-7-8, díky které usnete během chvilky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spánek pomáhá nehledě na ostatní rizika

Vědci analyzovali v rámci observační studie 408 802 účastníků v rámci UK Biobank ve věku 37 až 73 let po dobu 10 let. Během svého zkoumání došli k závěru, že zdravý spánkový režim je důležitý pro fungování srdce a kardiovaskulárního systému. Nehledě na další rizikové faktory totiž skupina spící zdravě zaznamenala o 42 % nižší riziko srdečního selhání. Byla to skupina, která měla nejvyšší bodové skóre, které vědci stanovili v souvislosti se spánkem. Jednalo se o čas ranního vstávání, délku spánku alespoň 7-8 hodin denně bez známek nespavosti nebo chrápání a únavu během dne, která může skončit usnutím. 

26 milionů životů v ohrožení

Ročně postihuje srdeční selhání celosvětově asi 26 milionů lidí, v České republice je postiženo různou formou včetně chronické asi 230 000 pacientů. Vědci v rámci studie prokázali, že v rozvoji srdečního selhání může hrát klíčovou roli problematický spánek a nezdravé spánkové návyky. Unikátnost této studie je hlavně v množství respondentů, kteří po dobu 10 let odpovídali na otázky pomocí dotykové obrazovky. Během 10 let také lékaři zaznamenali 5221 případů selhání u sledovaného vzorku lidí. 

I mírné změny ve spánkových návycích pomohou

Podle doktora Lu Qi, autora studie a profesora epidemiologie a ředitele Centra pro výzkum obezity na Tulane University v New Orleans, se prokázal vliv spánku na srdeční selhání. Navíc i mírné změny v návycích pomohou vylepšit kondici srdce. Prokázalo se totiž, že srdeční selhání je 

• o 8 % nižší u lidí, kteří vstávají v brzkých ranních hodinách,
• o 12 % nižší u těch, kteří spali v průměru 7 až 8 hodin denně,
• o 17 % nižší u respondentů netrpících nespavostí, 
• a o 34 % nižší u těch, kteří netrpí během dne chvilkovou nespavostí nebo chronickou únavou.

Článek Kolik hodin denně spíte? Kvalitním spánkem ochráníte své srdce! se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.