Odpovědnost nese vždy vlastník nemovitosti 

Odpovědnost za pád sněhu či ledu ze střechy vždy nese vlastník nemovitosti. Vyplývá to z občanského zákoníku, konkrétně z § 420 zákona č. 40/1964 Sb., který ukládá povinnost předcházet vzniku škod. Zákon sice neurčuje přesný postup, jak má majitel bezpečnost zajistit, ale výsledek musí být jasný – škoda nesmí vzniknout. Je tedy na majiteli, zda zvolí pravidelné odklízení sněhu, instalaci sněhových zábran nebo kombinaci obojího. 

U bytových domů je situace podobná, jen s tím rozdílem, že odpovědnost nepřechází na jednotlivé obyvatele. V případě úrazu nebo škody způsobené pádem sněhu či ledu ze střechy nese odpovědnost společenství vlastníků jednotek. Právě SVJ je právnickou osobou, která má na starosti správu, údržbu i technický stav domu jako celku. Poškozený se tak může obrátit přímo na něj a domáhat se náhrady škody, a to i soudní cestou.

Odborníci doporučují pojištění a dbát na prevenci 

Významnou roli v těchto případech hraje také pojištění odpovědnosti z vlastnictví nemovitosti. To může majiteli nebo SVJ výrazně ulehčit řešení následků. „Toto pojištění kryje nejen majetkové škody, ale i újmu na zdraví či na životě – například bolestné, ztížení společenského uplatnění nebo v případě smrti jednorázové odškodnění pozůstalých,“ vysvětluje Marek Anderle, konzultant společnosti 4fin s tím, že bez pojištění jde vše přímo na vrub vlastníka.

Nejlepší cestou, jak se problémům vyhnout, je přitom prevence. Klíčovou roli zde hrají sněhové zábrany, které výrazně snižují riziko náhlého sesuvu sněhu a ledu. U domů stojících u veřejných chodníků nebo komunikací jsou dokonce povinné, a to i u domů rodinných. Jejich použití upravuje norma ČSN 73 19 01, přičemž zábrany musí být navrženy komplexně pro celou střechu, nikoli jen nad vstupy.

Článek Zima bez slitování: Sníh a led ze střechy mohou zničit život i peněženku. Kdo nese odpovědnost? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čeho je moc, toho je příliš

Existuje několik důvodů, proč se může denní nadměrná konzumace banánů projevit nepříjemnými potížemi s trávením. Podle výzkumu na univerzitě Makerere obsahují banány výrazné množství tříslové kyseliny, která je v malém množství neškodná. V tom velkém může ale přivodit mnoho vedlejší efektů. Brzy po požití může její přemíra způsobit zácpu, a v delším horizontu dokonce negativně ovlivnit střevní mikrobiom.

„Banány mohou působit obstipačně, takže pokud jste k zácpě náchylní, sledujte svoje symptomy,“ říká Lauren Harris-Pincus, autorka The Protein-Packed Breakfast Club. Kdokoli, kdo si sleduje krevní cukr nebo má zažívací potíže, potřebuje důkladněji sledovat svůj jídelníček. Další věcí ke zvážení je, že banány obsahují přírodní alkohol jménem sorbitol, který může ve větším množství přivodit projímavé účinky. Jejich vláknina působí také nadýmání.

Rozličné potíže se zažíváním

Jakmile začne tělo rozkládat současně sorbitol a tuto vlákninu, vzniká oxid uhličitý, metan a vodík. To může kromě dalších nepříjemných potíží vést také k značné plynatosti. Hlavně u lidí, kteří se už tak potýkají se zažívacími problémy, může velké množství banánů vést ke značné zácpě a nafouknutí. „Ovoce obsahuje hodně cukrové fruktózy, která může být velmi dráždivá pro lidi se syndromem dráždivého tračníku.“

„Tohle je ovšem silně individuální, protože lidi s těmito problémy jsou citliví na nejrůznější potraviny.“ Pokud jste navíc běžně nekonzumovali příliš vlákniny a najednou začnete jíst hodně banánů, bude to pro vaše střeva nečekaný nápor. Jakmile je přetížíte, můžete se opět setkat s nadýmáním. Aby bylo jasno, pravidelná konzumace banánů by neměla přivodit žádné potíže, pokud už nemáte něco z dřívějška jako základ.

Pravidelná konzumace pro zdravá střeva

Zajímavé je, že banány, hlavně ty méně zralé, jsou bohaté na rezistentní škrob, který podporuje zdravou střevní mikroflóru. Kromě toho umí i předcházet zmíněné plynatosti či zácpě. Experti je ovšem stále doporučují konzumovat v přiměřeném množství, a to z několika důvodů. „Přílišná konzumace jakéhokoli jídla není dobrý nápad, protože to vede k vynechání mnoha vitaminů, minerálů, antioxidantů a dalších látek.“

„Celé spektrum totiž pochází hlavně z pestré stravy zahrnující ovoce, ořechy, fazole, semínka i celozrnné potraviny,“ vysvětluje Harris-Pincus. „Z toho důvodu nedoporučuji více jak jeden banán za den. Pokud jich jíte několik za den, možná není od věci trochu zvolnit.“ Podle Ayesty je na místě se zeptat sama sebe, zda množství konzumovaných banánů nezpůsobuje přílišný příjem karbohydrátů a kalorií, navíc i vynechání živin z dalších potravin.

Klíč je v kombinaci a pestrosti

„U banánů pochází 90 % kalorií z cukrů. Je důležité mít ještě zdroje proteinů a tuků,“ vysvětluje. „Kromě toho konzumace banánů bez těchto dodatečných zdrojů může přivodit extrémní hladiny cukru v krvi. Následkem toho se můžete cítit letargičtí.“ V zájmu rovnováhy doporučuje Harris Pincus kombinaci banánů s řeckým jogurtem, ořechy nebo cottage sýrem či chia semínky. Takovým spojením získáte také zdravé tuky a proteiny.

Jaké poučení si z tohoto rozboru vzít? Dokud vám konzumované množství banánů dovoluje naplnit potřeby vašeho těla a nezpůsobuje postřehnutelné potíže s trávením, užívejte si tuto „superpotravinu“ dle libosti. Vyvážená strava a pravidelnost je přínosnější, než experimentování a náhlé přívaly jednoho konkrétního druhu potraviny. Jakmile vám organismus dá znamení, že se mu něco nelíbí, revidujte jídelníček.

Kolik banánů je součástí vašeho normálního jídelníčku?

Zdroj: HealthLine

Článek Hlavní varovný signál toho, že jíte až moc banánů. Jak je možné, že vám mohou uškodit? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plastové nádoby a náčiní

Ne všechny plasty se dají bez rizika ohřát v mikrovlnné troubě. Klasické plasty uvolňují při vysokých teplotách toxiny, které pak snadno proniknou do potravin. Mnoho plastových nádob obsahuje bisfenol A nebo BPA. Tato chemická látka je spojena s mnoha zdravotními problémy od rakoviny po cukrovku. Ohřívejte jen to, co na sobě má sklenku s vidličkou.

Jídla v papírovém sáčku

Tohle platí hlavně pro pokrmy „s sebou“. Například sáček s popcornem je na mikrovlnku plně adaptovaný, cokoli jiného se ale znovu ohřívat nemá. Takové hnědé sáčky s potravinami mohou snadno uvolnit toxiny. Kromě toho se při vysoké teplotě velmi snadno vznítí.

Velmi lehké dózy na tvarohy a jogurt

Tyto dózy a nádoby sloužící ke skladování mléčných výrobků jsou určeny pouze k jejich chlazení a také jednorázovému použití. Opětovným použitím a vystavením vysoké teplotě riskujete uvolnění toxických chemikálii, čemuž se rozhodně chcete vyhnout.

Cokoli kovového, bez ohledu na tvar

Jakékoli kovové nádobí nebo příbory do mikrovlnné trouby zkrátka nepatří, stačí i pouhý staniol od jogurtu. Kovové části začnou jiskřit, následně hrozí riziko výbuchu a požáru. Kovové vybavení na sebe navíc směruje tepelné vlnění uvnitř trouby, takže ani nedojde k zamýšlenému ohřevu vašeho oběda. Tudy cesta opravdu nevede.

Vintage nádobí nebo starožitné příbory

Jakékoli starší nebo dokonce starožitné nádobí může být potaženo glazurou, takže jsme u předchozího bodu. Tento povlak totiž obsahuje olovo a další kovy či jiné škodlivé přísady, které při vysokém zahřátí prosakují přímo do potravin. Starožitné verze jsou často zdobené zlatem či stříbrem, které v mikrovlnce hrozí rizikem požáru, takže opět minimálně přijdete o přístroj.

Pálivé papričky a další ostré potraviny

Jestli se chcete vyhnout efektu pepřového spreje, nedávejte do mikrovlnné trouby chilli papričky. Vysoké teplo uvolňuje z pepře kapsaicin a způsobuje jeho výrazný odpar. Jakmile tedy troubu otevřete, dostanete „plnou dávku“ a přivodíte si pálení očí, nosu, sliznic a plic. Na klidné jídlo a nejspíš i zbytek dne pak můžete rovnou zapomenout.

Ohřívání celých kusů ovoce

Dáte-li dovnitř trouby jablka, broskve nebo například hroznové víno, způsobíte hromadění páry uvnitř slupek. Ta bude potřebovat někudy uniknout, takže přijde nevyhnutelná exploze. Pokud se vám náhodou podaří tomuto maléru vyhnout, je tu ještě další nebezpečí. Při pokusu o vyjmutí horkého ovoce se totiž pravděpodobně spálíte.

Provoz mikrovlnné trouby naprázdno

Mikrovlnnou troubu libovolné značky nikdy nepouštějte, když v ní v tu chvíli nic není. Pokud uvnitř mikrovlny nenajdou jakýkoli cíl jako je potrava nebo tekutina, je zle. Vlnění se totiž navzájem odrazí a přístrojem se znovu pohltí. Opět hrozí riziko výbuchu nebo požáru.

Jakou věc jste do mikrovlnné trouby dali jen ze zvědavosti?

Zdroj: ScienceNews

Článek Ohříváním některých potravin v mikrovlnce riskujeme své zdraví. Nejde jen o její poničení, ale také o uvolňování výparů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sen s varováním a následná vyšetření

Kardioložku a fyzioložku probudil velmi živý sen, ve kterém jí operovali rakovinu prsu, operaci vedla žena. Navzdory absenci jakýchkoli symptomů se vydala na mamograf, který ovšem vyšel naprosto v pořádku. Navzdory výsledkům si vyžádala ještě ultrazvuk a označila konkrétní místo. K šoku lékaře tam skutečně rakovinu našel. Později podstoupila operaci, kterou prováděla žena, již nemocná lékařka jasně poznala z původního snu.

Mezinárodní výzkum pak ukazuje na dalších 18 žen, ke kterým přišlo ve spánku stejné varování. Spojoval je také pocit jasného významu konkrétního snu. Byl jasnější, živější, reálný a intenzivnější než běžné snění. Byly v něm jasné termíny, jasný pocit hrozby či zoufalství. Stejně tak si všechny dotyčné vybavily pocit fyzického doteku na prsou. Ve více než polovině případů pak vedl sen k vyšetření a následně jasné diagnóze.

Rozhodně nejde o jediný případ

Krátce po publikaci této práce se ozvalo mnohem větší množství lidí s různými druhy rakoviny, nicméně stejným varováním. Například u tlustého střeva byly sny o krvi na toaletě, což dotyčné dovedlo na kolonoskopii. Konkrétní sny tak jasně odpovídají příznakům a jednotlivým druhům rakovinného postižení. Mohou se také opakovat v různých formách ve snaze naší mysli předkládat více „formátů“ pro snadnější výklad a porozumění.

Důležité je také si o těchto prožitcích vést záznamy, tedy deník. Víc jak 70 % obsahu snu – bez ohledu na jeho živost a detaily – zapomenete asi do 30 minut po probuzení. Několik slov nebo vět vám tak může vzpomínky snadno oživit. Jakmile se nějaký sen opakuje, je to obvykle signál, že se máme skutečně něco dovědět. Používá totiž nástroje jako znamení, symboly, anděly, zesnulé příbuzné nebo hlasy. A stále se nám tak snaží něco sdělit.

Techniky pro lepší zapamatování

Udržování záznamů vám pak pomůže dosáhnout pověstného „aha momentu“. Existuje také několik postupů na aktivnější přístup ke snění. Zaujměte jasný postoj a řekněte si: „Dneska budu snít a budu si pamatovat, o čem to bylo.“ Tento požadavek si ale napište a dejte si ho pod polštář. Pro vaši mysl je to jasná kotva a záměr. Berete tak sen z abstraktní roviny a děláte z něj něco konkrétního. Připravte se také na záznam po probuzení.

Vedle postele si připravte blok a pero, existují i aplikace na monitoring spánku včetně diktafonu. Jakmile budete tyto nástroje po probuzení teprve hledat, sen mezitím zapomenete. Po procitnutí zůstaňte co nejvíce v původní poloze, pohyby mají stejný efekt. Hlavně se nebojte snít. Je to zcela přirozená aktivita mozku, kterou jsme se naučili už v děloze. Cílené snění je tak prvním krokem v tréninku toho, jak se tyto zprávy naučit využívat.

Článek Některé sny nám vysílají jasnou zprávu a mohou nás prý varovat před rakovinou a dalšími nemocemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co vlastně vede k nebezpečnosti plemene?

Riziková plemena nejsou nutně ta nejagresivnější. Například čivava je velmi teritoriální pes, ale to ji ještě nedělá nebezpečnou. Nakonec neváží více, než 5 kilo, a pro člověka hrozbu nepředstavuje. Místo toho jsme se soustředili na plemena s postačující hmotností a zároveň silnými sklony k agresivitě. Tedy ochotou k útoku a dostatečnou silou na způsobení zranění.

Proč jsou vlastně někteří psi tak agresivní?

Lidé mohou psa vést k lásce a krotkosti, jeho část ale zůstane vždycky divoká. Někteří psi mají tuto část mnohem silnější, protože byli po generace cvičeni k lovu dalších zvířat. Jiní mohli být zase zachráněni z podmínek, ve kterých je majitelé cvičili ke střetům jako bojové psy. Stejně tak není pro psa dobrá každá domácí situace. Výzkumy ukázaly, že někteří útoční psi byli vycvičeni majiteli s vážnými psychopatickými sklony, což mělo na zvíře vliv.

Když jsou taková zvířata seznámena s malými dětmi, dalšími zvířaty nebo je majitelé nezvládají, problémy na sebe většinou nenechají dlouho čekat. Plemeno psa je jen částí rovnice vedoucí k agresivitě, nelze ho však podceňovat ani ignorovat.

Vlčák, německý ovčák

Pracovní psi, kteří se stali klasikou u armády i policejních složek. Důvod je jasný – jsou robustní, chytří, silní a nebezpeční. Váží i 40 kilo a dorůstají 60 centimetrů, jsou tedy vynikající na potlačení lidských hrozeb. Bohužel jsou silně teritoriální a také agresivní. Mají na svědomí 5 % všech smrtí následkem pokousání.

Pitbull

Toto by nemělo nikoho překvapit, pitbull je opravdu nejnebezpečnější psí plemeno planety. Za dobu 13 let byl odpovědný za 284 smrtí, tedy asi 2/3 všech fatálních psích útoků v USA. Důvodem je to, že mají velká těla, silné čelisti a vynikající instinkt zabijáků.

Americký buldok

Na rozdíl od britského protějšku jde stále o silného psa, který nebyl přešlechtěn k nepoužitelnosti. Dorůstá skoro 80 centimetrů na výšku a v čelistech uzvedne až 45 kilo. Jde o robustní a silné psy, při útoku jistě smrtící. Nenechte se zmást, koušou velmi silně a dovedou dospělému člověku bez problému vyskočit až ke krku.

Rotvajler

Než se na vrchol dostali pitbullové, patřil titul největších rizik právě rotvajlerovi. Mohou dorůst velikosti až 63 centimetrů a váhy 54 kilo. Mají mohutná těla a temperament, který se snadno utrhne ze řetězu. Rotvajler je velmi přátelský a ochranitelský k lidem uvnitř domácnosti, to se ale nevztahuje na kohokoli zvenku.

Bullmastiff

Ochrání váš domov i dvorek, ale přítomnost cizince si nijak neužívají. Toto chování je třeba zkrotit už u štěněte, jinak si koledujete o potíže. Ačkoli jsou jejich útoky celkem vzácné, když zaútočí, škoda bývá vždycky značná.

Článek Nejnebezpečnější psí plemena současnosti: Útočit mají v povaze –⁠ mohou za většinu úmrtí v důsledku pokousání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rakovina slinivky břišní

Jakmile je tento druh diagnostikován, je šance nemocného na přežití následujících 5 let jen 10,8 %, včasným rozpoznáním symptomů ji ale můžete zvýšit. Tato rakovina začíná uvnitř tkání orgánu a ovlivňuje znatelně proces trávení. Jakékoli nádorové onemocnění trávicího traktu je obecně smrtelné. Varianta slinivky je ovšem z této skupiny suverénně nejnebezpečnější. Většina případů je totiž exokrinních, postižení se tedy vyskytuje právě v buňkách, které pro tělo vytváří trávicí enzymy.

Existují ještě případy v endokrinních buňkách, které vytváří hormony, například inzulin. Tato varianta se také nazývá neuroendokrinní nádor slinivky břišní. Celkově ale tyto případy tvoří pouhá 2 % veškerých případů rakoviny slinivky. Prognóza na přežití je ovšem u takových pacientů výrazně lepší než u exokrinní varianty. Rakovinu slinivky břišní měl například Steve Jobs, spoluzakladatel firmy Apple.

Riziko mezoteliomu

Mezotel je vrstvou buněk, které fungují jako výstelka některých tělesných dutin a obepínají také vnitřní orgány. Mezoteliom je pak nádor tvořený právě těmito buňkami. Tři čtvrtiny těchto nádorů vzniknou ve výstelce plic zvané „pleura“. Pak jde o pleurální mezoteliom. Druhým velmi běžným typem je výskyt v pobřišnici, tkáni obklopující břicho a mnoho souvisejících orgánů. Vztahuje se tedy například na žaludek a játra.

Tento typ nádorového onemocnění se jmenuje peritoneální mezoteliom. O dosti vzácněji se postižení vyskytuje v tkáních kolem srdce a také varlat. Hlavní příčinou těchto nádorů je dlouhodobé vystavení organismu azbestu a dalším minerálním vláknům. I praní oblečení člověka, který je s těmito materiály v kontaktu, je zdraví škodlivé. Na rozdíl od rakoviny plic není ovšem souvislost mezi touto formou rakoviny a kouřením tabáku.

Rakovina žlučníku, jícnu a jater

Tato forma rakoviny trávicího traktu začíná ve žlučníku. Ten se nachází pod játry, kde ukládá a koncentruje žluč, která pomáhá během trávení. Výskyt žlučových kamenů riziko rozvoje rakoviny výražně zvyšuje. Jde o malá tvrdá ložiska složená z cholesterolu a dalších látek. S trávením souvisí také jícen, tedy trubice, která dopravuje potravu z krku do žaludku. Rizikovými faktory u rakoviny jícnu jsou vyšší věk, mužské pohlaví, kouření a také kyselý reflux.

Při něm se žaludeční kyselina dostává zpátky do jícnu. Terapie závisí na stádiu choroby, pětileté přežití pacientů je zhruba 20 %. Rakovina jater je celkově vzácná, v poslední době však těchto případů začíná přibývat. Hlavním faktorem jsou chronické infekce jako hepatitida B nebo C. Obě se přitom přenáší tělními tekutinami, jako je krev nebo sperma. U tohoto typu rakoviny je šance pětiletého přežití u pacientů asi 20,3 %.

Postihla rakovina někoho z vašeho okolí? O jaký typ šlo?

Zdroj: LiveScience

Článek Pět nejtěžších variant rakoviny je důkazem, že tato nemoc patří mezi největší zabijáky na světě. Prakticky se z nich nelze zotavit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co všechno se dá na veřejné toaletě „chytit“?

Některé viry a parazité stojící za přenosnými chorobami mohou ovšem přežít mimo tělo. Stále však jen po poměrně omezenou dobu. Celkově jsou ale tyto přenosy dosti vzácné a obecně nepravděpodobné. Bakterie, plísně i viry totiž silně preferují prostředí tvořené teplou lidskou tkání. To se vztahuje i na vši a další živočichy. Existuje ovšem několik výjimek z tohoto pravidla. V některých případech lze takto „chytit“ trichomoniázu.

Jedná se o nejčastější parazitní onemocnění pochvy způsobené prvokem bičenkou poševní. Aby se tak ovšem stalo, musel by tam tento prvok být opravdu čerstvě a dostat se přímo do kontaktu s vašimi genitáliemi. Druhým případem je žloutenka typu B, která může do těla vstoupit z čerstvého semena nebo krve. Aby k tomu však došlo, musí se do kontaktu s virem dostat čerstvá otevřená rána. V zásadě je tedy veřejná toaleta velmi bezpečné místo.

Princip šíření pohlavních chorob nebo infekcí

Existuje několik typů pohlavních chorob a přenos je u každé trochu jiný. Všechny pohlavní infekce jsou přenosné během různých sexuálních aktivit typu kontakt kůže a genitálií, případně úst a genitálií. Kontakt kůže na kůži se projevuje tehdy, když se na nich vyskytuje semeno nebo sliny. Nejsou tedy potřeba otevřená poranění. Toto se týká hlavně herpes, syfilisu a molusek. Bakteriální infekce sídlí v membránách penisu, vagíny, análního otvoru a úst.

Nedovedou přežít na volném vzduchu nebo na povrchu typu toaletního prkénka. Tyto infekce jsou přenášeny především nechráněným sexem a dalšími způsoby kontaktu. V některých případech je možný přenos infekce z matky na dítě během porodu. Virální infekce dovedou přežít nějaký čas mimo lidské tělo, nejčastěji skloňovaný je HIV. Ten je přenesen tělními tekutinami, hlavně krví, semenem a také pomocí mateřského mléka.

Prevence přenosu pohlavních chorob či infekcí

Jedinou cestou, jak se naprosto spolehlivě vyhnout veškerým těmto rizikům, je nejspíše celibát. Kromě toho ale existují preventivní opatření. Před jakýmkoli sexem si s partnerem otevřeně promluvte o vaší sexuální historii. I drobný kontakt může totiž takovou infekci přenést. Pokud to jen trochu jde, nechte se oba otestovat a uvažujte o ochranných metodách. Nesdílejte také jehly nebo další předměty, které pronikají do těla.

Jestli chcete tetování, volte jen certifikovaný salon s adekvátní hygienou. A buďte v klidu, nakazit se něčím uvedeným z toaletního prkénka je prakticky nemožné. I tak je ale vždy dobrý nápad ho předem vyčistit, než usednete. Nejsnadnější metodou ochrany před čímkoli sexuálně přenosným je vždy chráněný sex. Dbejte také na své celkové zdraví a nezanedbávejte preventivní prohlídky. O mnoha věcech nemusíte vůbec vědět.

Článek Obkládat prkýnko toaletním papírem, či ne? Před bičenkou neochrání, ale „něco chytnout“ je téměř nemožné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ovlivnění dalších přístrojů

Chytré telefony s optickou stabilizací kamery mají v konstrukci pohyblivé části. I ty mohou být vlivem magnetického pole deformovány, hlavně pokud je magnet opravdu blízko, například v pouzdře. Stejná okolnost platí pro fungování některých senzorů chytrých telefonů. Nejběžnější je rušení kompasu a magnetometru.

Vliv magnetů na lidské zdraví

Magnetky na lednici rozhodně nejsou výjimkou. Existuje hodně lidí, pro které není elektronika jen pomocníkem, ale závisí na ní jejich životy. Řeč je hlavně o kardiostimulátorech, pro které může být blízké vystavení magnetu i smrtelné. Instalují se chirurgicky a u lidí se srdečními poruchami zodpovídají za správnou funkci srdečního svalu. Lidé s těmito aparáty by se rozhodně neměli pohybovat v blízkosti magnetů jakékoli velikosti.

Nemají také podstupovat magnetickou rezonanci, případně svůj vlastní telefon přibližovat na méně jak 30 centimetrů k přístroji. Klinické testy ukázaly, že obvody některých modelů se při vystavení magnetickému poli mohou přepnout do režimu stimulace. Pokud k němu ale není reálný důvod, bývá výsledkem naopak nepravidelný srdeční tep, případně rovnou komorová fibrilace srdečního svalu. Kardiostimulátor zkrátka začne stimulovat, když to není třeba.

Zastavení během krize

Stejně rizikový případ může nastat i naopak. Tedy při reálných problémech se srdečním rytmem se kardiostimulátor vlivem vnějšího magnetismu naopak rozhodne, že jeho zásah není potřeba. Extrémním případem jsou pak impulsy generované na velmi vysoké úrovni, tedy tzv. uteklý kardiostimulátor. Abychom byli spravedliví, jsou tato zařízení většinou citlivá na neodymové magnety. Ty jsou u magnetek spíš vzácné, protože jejich cena je vyšší.

Běžné suvenýry mají černé feritové magnety, ty luxusnější se vyznačují šedým povrchem a kovovým leskem.

Riziko pro elektrické plnění ledniček

Potenciálnímu nebezpečí se vystavujete tehdy, pokud je vaše lednice vybavena ovládacím panelem s displejem. U moderních chladniček bývají většinou na přední straně. Ovládání může vypovědět službu kompletně, případně vám budou segmenty hlásit chybné údaje, to samé jednotlivé příkazy. Na každý pád je výsledek stejný – drahá oprava zařízení.

Kdy je opravdu důvod k panice?

Je poměrně nepravděpodobné, že by několik magnetek na ledničce, které jste si přivezli z dovolené, výrazně poškodilo vaše zdraví. Jakmile ale přední stěny či další části připomínají spíše brnění, mohou být vzhledem ke koncentraci vlivu následky mnohem horší. Hlavně lidé se zmíněným kardiostimulátorem by si měli dávat pozor i při jejich nižším počtu.

Článek Magnetky na lednici: Mohou poškodit nejen ji, ale i elektroniku v její blízkosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vlastníte nebezpečnou televizi?

Společnost Bitdefender ve své analytické zprávě odhalila zásadní nedostatek v zabezpeční televizorů značky LG. Podle dostupných informací se tato chyba týká operačního systému WebOS verze 4 až 7. Tato bezpečnostní chyba umožňuje případným útočníkům obejít bezpečnostní autorizaci. Podvodníci tak mohou lehce získat nekontrolovaný přístup k televizi. To jim umožní manipulaci s jednotlivými programy, jako je obcházení jejich autorizací nebo změny v oprávněních a podobně.

V ohrožení je celý svět

Report společnosti Bitdefender uvádí, že potenciálně problémovou televizi má doma přes 92 tisíc domácností po celém světě. Větší polovina, přes 50 tisíc televizí, se nachází v Jížní Korei. Další tisícovky kusů se nachází v Hong Kongu, USA, Švédsku, Finsku a v Lotyšsku. Z evropských států jsou v největším ohrožení uživatelé z Polska a Španělska. Je velmi pravděpodobné, že několik desítek nebo stovek kusů se nachází i v českých domácnostech. Česká pobočka firmy LG však zatím nepotvrdila jejich konkrétní počet.

Redakce VědaŽivě

2 září, 2025

Usínat u televize je to největší zlo. Češi se dobrovolně ničí, na západě už tuto praxi dávno neaplikují

Zranitelné modely

Zranitelnost se týká konkrétních modelů televizí LG, které používají nezabezpečenou verzi operačního systému. Konkrétně se jedná o tyto modely:

• WebOS 4.9.7 až 5.30.40 – LG43UM7000PLA
• WebOS 04.50.51 až 5.5.0 – OLED55CXPUA
• WebOS 0.36.50 až 6.3.3-442 – OLED48C1PUB
• WebOS 03.33.85 až 7.3.1-43 – OLED55A23LA

Pokud takovou televizi vlastníte i vy, okamžitě byste měli provést aktualizaci svého operačního systému. Nejnovější verze WebOS by měla bezpečnostní riziko zmíněných verzí odstranit. Smutné je, že společnost LG přišla s touto aktualizací až ve chvíli, kdy si televizi pořídily tisíce uživatelů po celém světě. Společnost Bitdefender přitom výrobce na bezpečnostní riziko upozornila ještě před vypuštěním televize na trh. Společnost však varování nedbala a bezpečnostní aktualizaci systému spustila až letos v březnu.

Článek Kvůli této novince přijde až 100 000 Čechů o svou televizi. I vy? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nabíječku v balení nenajdete

Výrobci mobilních telefonů i tabletů značky Apple, Samsung, Nokia či Lenovo a další přestali od roku 2022 přidávat originální nabíječku do balení k novým zařízením. Je tak na každém, aby si vhodnou nabíječku k novému telefonu či tabletu pořídil. Většina prodejců vám originální nabíjecí adaptér nabídne při koupi daného zařízení. Většina lidí však takovou nabídku kvůli vyšší ceně za adaptér odmítnou a koupí si nějakou levnější z nelicencovaného obchodu. To je však zásadní chyba.

Nelicencované nabíječky z Číny

Levné nabíječky ne vždy splňují všechny bezpečnostní parametry. Kvůli nízké ceně nejsou správně testovány a velmi často u nich dochází k různým závadám. V extrémních případech, které jsou však častější, se taková nabíječka za pár korun sama vznítí nebo dokonce exploduje. To může způsobit vážné poranění nebo závažnou škodu na vašem majetku. Mnohem častější však je, že adaptér jednoduše přestane po chvíli fungovat. Může však i nenávratně poškodit vaše nové zařízení.

Redakce VědaŽivě

18 září, 2023

Svůj telefon nabijete i bez nabíječky: Vše jsme zjistili za vás

Neuznaná reklamace

Negativní vliv nelicencovaných nabíječek na vaše zařízení je všeobecně znám. Dochází k poškození nabíjecího čipu a postupně začne vznikat prodleva v nabíjení při zapojení kabelu nabíječky k telefonu či tabletu – až se jednoho dne nezačne nabíjet vůbec. Pokud takovou závadu zkusíte ještě v záruce reklamovat, můžete se setkat s nepříjemným nepochopením. První věc, která bude servisního zaměstnance zajímat, je, jakou nabíječku používáte. U nelicencované nabíječky vám nemusí být reklamace uznána.

Článek Jednou použijete tuto známou nabíječku na váš telefon a máte malér. Máte ji doma? Musíte ji urychleně vyhodit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika investic online

Policii apeluje na maximální opatrnost v souvislosti s nabídkami na investování prostřednictvím internetu nebo telefonu. Nalítnout na podvod je totiž velmi snadné. Podvodníci často nabízejí lákavé investiční příležitosti, ale ve skutečnosti jde o podvod, který může znamenat finanční ztráty pro oběť.

Jeden takový případ se nedávno stal v Teplicích, kde muž ztratil 626 tisíc korun svých úspor poté, co mu byla nabídnuta investice do kryptoměn. Tato nabídka mu přišla od neznámého podvodníka, který ho přesvědčil, aby se zaregistroval na platformě Cbytes. Další podvodné portály, na které policie upozorňuje, jsou OKX.com a bybit.com. Důvěřivý muž pak poslal přes 626 tisíc korun na falešné investiční webové stránky během jednoho měsíce. Poté, co podvodník přestal komunikovat a platforma Cbytes zmizela, uvědomil si, že se stal obětí podvodu.

Kryptoměny

Policie opět upozorňuje na důležitost obezřetnosti při investování do kryptoměn. Doporučuje volit ověřené internetové stránky a využít služeb finančního poradce. Také zdůrazňuje výhody osobního setkání před komunikací prostřednictvím telefonu, aby se minimalizovala rizika podvodu.

Článek Varování: Chtěl vydělat, místo toho přišel o 626 000 Kč. Pokud zvednete tento hovor, zajisté vás čeká podobný osud se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nebezpečí oblíbené aplikace

Aplikace Temu nadále láká zákazníky levnými nabídkami, začínajícími již od 9 korun. Její popularita neklesá, a to i přes opakující se varování. Podobně jako Amazon nebo AliExpress, i Temu je platformou, na které různí výrobci nabízejí své produkty.

I přesto, že se Temu snaží poskytnout uživatelům příjemný zážitek z nakupování, je důležité být opatrný a chránit své peníze a soukromí.

Existuje několik rad, které by měl uživatel dodržovat:

• Pečlivý výběr zboží: Při prohlížení nabídky věnujte pozornost oficiálním obrázkům produktů a také recenzím a fotografiím uživatelů.
• Velikost oblečení: Velikosti oblečení mohou být odlišné od těch evropských. Pokud je to možné, použijte tabulku velikostí.
• Kontrola barev a materiálů: Důkladně zkontrolujte uvedenou barvu a materiál produktu, protože nemáte možnost si ho předem prohlédnout.
• Vypnutí upozornění: Pokud vás aplikace příliš ruší, můžete si v nastavení telefonu vypnout upozornění a marketingové e-maily.
• Ochrana soukromí: Deaktivujte sledování polohy a přístup k dalším osobním údajům, pokud je to možné.

Je důležité si uvědomit, že Temu není podvodná platforma, ale existují rizika spojená s kvalitou produktů a spolehlivostí dodání. Někteří uživatelé se stěžují na nedodání zboží a neochotu zákaznického servisu. Proto je vhodné být obezřetný při nakupování a věnovat pozornost celním předpisům.

Článek Varování: Jeden z nejznámějších obchodů je jeden velký podvod. Kdo si nedá pozor, toho oberou o všechny peníze se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kdo je v hledáčku a kdo tolik ne?

Dle vědců mají pak dokonce preference stran toho, na koho se upnou nejčastěji. Kdo by si měl tedy dát zvláštní pozor? Podle statistik odborníků z brněnské Masarykovy univerzity jdou klíšťata nejčastěji po lidech s krevní skupinou A. Na druhé straně spektra jsou lidé se skupinou B, jsou tedy nejvíce v bezpečí. Neznamená to ovšem, že by zrovna oni měli opustit veškerá preventivní opatření. Nejmenší preference neznamená absenci rizika.

Nutno také podotknout, že útoky klíšťat nejsou omezeny roční dobou. Nemusí padat ze stromů, skrývají se i ve vysoké trávě, keřích nebo na kmenech stromů. Zpravidla útočí brzo ráno, dokud je vzduch ještě trochu vlhký. Aktivní jsou pak opět po 15. hodině odpoledne. Na lidech je přitom přitahuje především zápach potu a teplo, zpocený turista v přírodě je tedy ideální kombinace. Klíšťata přitom nemají oči, jen pachové receptory v nožkách.

Co dělat při blízkém setkání?

V zásadě lze říct, že čím jste v přírodě zpocenější, tím více jste vůči tomuto hmyzu zranitelnější. Jak si tedy počínat v momentě, kdy ho na sobě najdete? Ideální postup je co nejdříve vyhledat lékaře. Klíště lze samozřejmě lidově řečeno „vykroutit“, tento pohyb chce ale určitou praxi. V opačném případě (a v suchém prostředí) se vystavujete riziku, že ho kousek zůstane v kůži. Vždy je tedy lepší speciální nástroj nebo kvalifikace.

Klíště se dá vytáhnout také plastovou pinzetou. Rozhodně se tohoto parazita nesnažte rozmačkat prsty. S velkou pravděpodobností si tak přivodíte erytém, otoky a další zdravotní komplikace. Málo lidí ví, že proti klíšťaty přenášeným nemocem se dá očkovat. Respektive proti jedné z nich, tedy encefalitidě. Přenáší také lymskou boreliózu, proti které však vakcína neexistuje. Nejde o jednorázovou záležitost, základní cyklus sestává z několika dávek.

Prvenství, očkování, postižení

Česká republika drží smutný prim v nejvyšším počtu hlášených případů klíšťové encefalitidy ze všech zemí Evropské unie. Toto onemocnění s sebou nese nutnost hospitalizace trvající obvykle 2–3 týdny. S tím je spojená dlouhodobá pracovní neschopnost, což znamená i delší výpadek příjmů. Nezřídka si také odnesete trvalé zdravotní následky. I po vyléčení totiž můžete trpět neurologickými problémy, nejvážnějším je částečná obrna.

Za zmínku stojí, že nakažení touto chorobou není možné jen od samotného přisátí klíštěte. Lze ji dostat také po požití tepelně neupraveného (nepasterizovaného) mléka od infikovaného zvířete. To samé platí i pro další výrobky z tohoto mléka, nejedná se ovšem o časté případy. Virus se nejdříve dostává do okolí samotné rány, poté však i dále do organismu. Nejzávažnější následky pak čekejte tehdy, když napadne přímo mozek.

Článek Klíšťata si své oběti vybírají i podle typu krve. Nejvíc jim prý chutná krevní skupina B se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zařízení s vlivem na srdce

Chytré hodinky, fitness náramky i prsteny tohoto typu mohou narušovat činnost CIED, tedy elektronických implantabilních srdečních zařízení. Jde tedy o kardiostimulátory, kardiovertery-defibrilátory (ICD) nebo srdeční resynchronizační terapeutická zařízení (CRT). „Tento výzkum je doslova červenou vlajkou. Práci jsme prováděli v simulacích a během laboratorních testů v souladu s pokyny Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv.“

„Tyto pomůcky narušují správný provoz námi testovaných CIED. Výsledky zaručují budoucí klinické testy hodnotící přenos našich zjištění na pacienty nosící CIED a používající tato zařízení,“ uvádí odborný asistent počítačového inženýrství Benjamin Sanchez Terrones z University of Utah. Riziko přináší hlavně zařízení, která využívají bioelektrickou impedanci. Jde o typ snímací technologie, který do těla vysílá slabý proud elektřiny.

Impulsy, které mohou zařízení zmást

Technicky se jedná o mikroampéry. Odezva je pak měřena senzorem, který určuje veličiny typu kosterního svalstva, tělesného tuku nebo zátěžové hmoty. Experti studující tato zařízení zjistili, že drobný proud od těchto gadgetů dokáže narušit i zmást implantované srdeční aparáty. To může způsobit i jejich naprosté selhání. Takový kardiostimulátor vysílá elektrické impulsy do srdce tehdy, když bije příliš pomalu. Jenže co chytrý náramek?

Malý elektrický proud může přimět srdce, aby si myslelo, že bije dostatečně rychle, kardiostimulátor tak nevykoná určenou funkci tehdy, když je to skutečně potřeba. „Máme pacienty, kteří se na kardiostimulátory spoléhají. Pokud je stimulátor vlivem interference dezorientován, může v takovém stavu i přestat fungovat. Trvá-li pak situace dlouhou dobu, hrozí pacientovi i bezvědomí nebo ještě horší následky,“ říká elektrofyziolog.

Šok, když to vůbec není potřeba

Další rizikovou skupinou jsou implantované kardiovertery. Jde o malé defibrilátory, jejichž funkce se neomezuje na roli kardiostimulátoru, ale dovedou pomocí šoku i obnovit normální srdeční rytmus. Nositelné zařízení s bioimpedancí je ovšem může oklamat, takže vyšlou naprosto zbytečný elektrický výboj. Což může být pro pacienta minimálně velmi bolestivé. Štěstím je, že před těmito riziky prakticky všechny existující přístroje varují.

Základem je tak informace o nebezpečí nošení smartphonu v náprsní kapse právě poblíž kardiostimulátoru. Poprvé byly ovšem objeveny problémy související s technologií bioelektrické impedance. „V konečném důsledku je zapotřebí provést více testování. Pak můžeme posoudit klinickou relevanci našich dosavadních zjištění a zajistit tak zdraví pacientů s těmito pomůckami,“ dodal Sanchez Terrones.

Článek Zdravotní pomůcky hrozbou: Chytré hodinky mohou rušit aparáty na podporu srdce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chybná dokumentace a požár

První blok jménem TM-1 byl zprovozněn roku 1974, jeho společník TM-2 o 4 roky později. Pozdější nehoda vycházela z chybného návrhu a lidského faktoru. Reaktory se mnohokrát porouchaly a zatékalo do nich, což si žádalo pravidelné opravy. Rada ale tyto skutečnosti zatajila kvůli riziku uzavření. Jen 90 dní po spuštění TM-2, 28. března 1979, ale ve 4 hodiny ráno došlo k nečekané události při rutinní snaze o čištění chladicí nádrže reaktoru.

Následkem lidské chyby a chybné dokumentace jeden z chladicích plášťů vzplanul. Došlo k zastavení odvodu tepla a v reaktoru začala rychle stoupat teplota. Selhal také systém řešení přetlaku, stejně jako havarijní ventil odvodu tepla. Velín nebyl navíc o ničem informován, situaci proto nijak neřešil. Do rána stoupla teplota v reaktoru natolik, že to částečně roztavilo aktivní zónu, radiace tudíž začala unikat i do okolí a zasáhla minimálně 2 miliony lidí.

Panika podpořená kinem

To přesto, že se společnost dle pozdějšího vyjádření snažila škody minimalizovat. Nový guvernér řešil situaci s mimořádnou duchapřítomností a chtěl hlavně uklidnit paniku. Nedošlo k oficiální evakuaci, byl však doporučen odchod žen a dětí ze vzdálenosti 8 km od elektrárny. Dobrovolně však uprchlo dalších 140 000 lidí. Situaci ještě umocnil fakt, že jen 2 týdny poté běžel v kinech katastrofický snímek Čínský syndrom na prakticky totožné téma.

V 8 hodin večer zbývala do roztavení reaktoru ani ne hodina. Personálu se však skoro zázrakem podařilo stav elektrárny ovládnout, došlo tedy k pomalému chlazení. Zdi stavby nepopraskaly a ven neuniklo více záření. O dva dny později, tedy 30. března, došlo na olověný sarkofág. Ten vážil 150 tun a byl speciálním týmem zvednut nad již dostatečně vychladlým reaktorem TM-2. Od té doby nedošlo k žádné snaze o opětovný provoz.

Žádné oběti, změna nálady

Celý incident neměl naštěstí žádné oběti na životech, až do Černobylu o 7 let později byl však vnímán jako nejhorší jaderná havárie. Nepřekvapí, že jedním z dopadů byla masivní změna vnímání této energetiky v celých Spojených státech. Dříve panovalo velké nadšení napříč společností. Například v 50. letech propagoval její mírové využití dokonce Walt Disney v jednom ze svých pořadů. Událost na Three Mile Island ale vyvolala jasné ochlazení.

Vláda nedovolila stavbu dalších elektráren a jen dostavila rozdělané. Stávající byly důkladně zkontrolovány a nadmíru zabezpečeny. Nové elektrárny povolila až administrativa Baracka Obamy v roce 2012, tedy o více než 3 dekády později. Počet 92 jaderných elektráren v USA je aktuálně odpovědný za 20 % dodávek elektřiny. A zatímco TM-2 se už nikdy nerozjel, první reaktor pokračoval v práci až do plného vyřazení z provozu v roce 2019.

Článek Katastrofa byla blízko: Z americké továrny mohl být druhý Černobyl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přenos změn na další generace

A protože tato látka působí na celé tělo, nevyhnutelně ovlivňuje i reprodukční systém léčeného. „Naše zjištění ukazují, že pokud pacient podstoupí chemoterapii a následně má děti, mohou mít jejich vnoučata, či dokonce i pravnoučata zvýšenou náchylnost k nemocem. To všechno právě v důsledku vystavení předků chemoterapii,“ uvedl Michael Skinner, biolog z Washington State University. Je však třeba zdůraznit několik dalších aspektů.

V první řadě nejde podle expertů o chemoterapii obecně. V tomto případě se jedná o konkrétní lék, který tato metoda používá, tedy ifosfamid. Experimenty provedené na laboratorních potkanech ukázaly, že pokud jej někdo dostává během puberty, mají jeho potomci zvýšenou náchylnost k chorobám. Do ohrožení se takto dostala i potkaní pravnoučata. Bylo to zjištěno křížením simulovaných samců potkanů s neléčenými samicemi téhož druhu.

Procesy na molekulární úrovni

V další generaci pak došlo ke křížení s jedinci, kteří s nimi neměli žádný kontakt. V případě laboratorních potkanů bylo riziko přenosu na potomky vysvětleno tím, že bylo látce vystaveno sperma otců. Z čeho ovšem plyne vyšší riziko pro další generace? Tady se badatelé museli do problému ponořit hlouběji, a odpověď skutečně přišla. Konkrétně je zde zapojen epigenom. Jde o molekulární procesy nezávislé na sekvenci DNA, jež dovedou ovlivnit geny, které zapnou nebo vypnou.

Už předchozí výzkumy ukázaly, že právě vystavení toxickým látkám může způsobit epigenetické změny. A ty mohou přejít i na další generaci skrze spermie a vajíčka. Právě takové odlišnosti experti našli u dvou po sobě jdoucích generací potkanů, na kterých zmíněné chemoterapeutické činidlo testovali. Konkrétněji jde především o onemocnění ledvin a varlat, respektive náchylnost k chorobám týkajícím se těchto dvou orgánů.

Počátek pro další možnosti detekce

Takto geneticky postižení jedinci mohou také později dospívat. Krom toho mohou cítit menší míru strachu a úzkosti, což vede k chybnému hodnocení potenciálních rizik. Měli by se tedy současní pacienti chovat nějak jinak? V první řadě by se nikdo neměl vzdávat chemoterapie jako metody léčby. Vědci z WSU doporučují speciální opatření pro pacienty, kteří plánují v blízké době potomstvo. Tehdy je dobré předem zmrazit spermie a vajíčka.

Výsledky těchto výzkumů jsou unikátní v tom, že jdou daleko nad rámec předvídání možných onemocnění pro samotného pacienta. Nicméně už dříve publikované výsledky tuto možnost potvrzovaly. Momentálně je zcela klíčové provést další výzkumy na lidech, což povede k možnosti identifikace pacientů potenciálně zranitelných. Šlo by tak je i další varovat před nemocemi, ke kterým mají větší tendence. A tedy i určit, co může ohrozit jejich potomky.

Článek Chemoterapie může u budoucích generací zvýšit náchylnost k nemocem. Na vině je ifosfamid, který se dříve používal jako zbraň se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pouštní havárie

V Mexiku získali výzkumníci tolik povolení, kolik jen šlo, a testu letadla už nic nebránilo. Vše se odehrálo 27. dubna 2012 s dohodou, že během startu stroje musí být někdo v kokpitu. Posádka čítající 6 lidí tedy vzala letadlo naposledy do nebes, než převedla stroj pod vzdálenou kontrolu. Operátoři samotné havárie byli v dalším letadle, které letělo přímo za k smrti odsouzeným Boeingem. Ano, živí lidé na palubě by posádce asi poskytli lepší data.

Z naprosto samozřejmých důvodů se ovšem nic takového odehrát nemohlo. Celá posádka testovacího stroje tak vyskočila s padáky ven jen 3 minuty předtím, než se Boeing 727 zřítil k zemi rychlostí 62 kilometrů v hodině. Celé letadlo tak chvíli zažívalo skutečný let, než se velmi dramaticky střetlo se zemí pod sebou. Dopad pak rozbil veškeré přistávací nástroje a samotné letadlo se roztříštilo na několik kusů. Předek se odlomil prakticky okamžitě.

Co drží a kam si nesedat?

S výsledky, které obdrželi, byli vědci poměrně spokojení. Nakonec se tak jednalo o nejúspěšnější leteckou havárii v historii. Pokud jde o ta nejbezpečnější místa celého letu, bezpochyby to nejsou sedadla pilotů ani ta pro cestující úplně vepředu. Tato sekce se odlomila jako první a byla naprosto zdecimovaná. Vypadá to tedy, že letenka do první třídy nemusí být tak atraktivní investice. Místo 7A po dopadu odletělo asi 150 metrů daleko.

Kdokoli by tam seděl, téměř určitě takovou cestu nepřežije. Badatelé následně došli k závěru, že v případě takovéto havárie jsou nejlepší místa u křídel. Tam je totiž konstrukce celého Boeingu nejpevnější. To samé platí pro samotnou zadní část letadla. A skutečně – pasažéři vzadu by byli v takovém bezpečí, že by z místa nehody pravděpodobně odešli po svých. Dokonce i bez vážnějších zranění, možná se zlomeninou nebo drobnou oděrkou.

Jen jeden model za konkrétních podmínek

Je však třeba upozornit, že šlo o modelovou situaci jednoho způsobu dopadu tohoto typu stroje. Předek tak na sebe vzal veškerou sílu kolize s pevnou zemí. Jakmile se jako první střetne jiná část letounu, rozhodně tam nechcete být. I v dalších případech by však byla nejbezpečnější místa u křídel, podotkli vědci. Nicméně i přesto by došlo k nějakým zlomeninám, takže by dotyční potřebovali pomoc. Trajektorie navíc vypadala celkem normálně.

Na rozdíl od katastrofických nebo akčních filmů se na tomto záznamu letadlo neřítí předkem téměř kolmo k zemi. Vlastně není znát, že by mělo zakrátko havarovat. Jakmile se ale dotkne země, rozpadá se okamžitě v oblacích písku a předek je nejpostiženější. Krom odlomeného čumáku a jedné strany ocasu však celá konstrukce drží. Nutno podotknout, že k havárii došlo na „měkkém“ povrchu a zcela hladké ploše bez jakýchkoli překážek.

Článek Reálné záběry havárie Boeingu 727: Vědci chtěli otestovat, která sedadla mají největší šanci na přežití se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Automatická klimatizace

Pokud je vůz vybaven právě touto funkcí, není likvidace mlžení vlastně žádný problém. Stačí nastavit funkci „defrost“, která požene horký vzduch přímo k čelnímu sklu. To odstraní nejen přítomný led či sníh, ale samozřejmě také mlhu. Manuální klimatizace celou věc trochu komplikuje, ale ani tato konstelace není zcela bez možností.

„Nejdříve nastartujte auto, a to přesto, že je volnoběh dlouhodobě velmi nehospodárný. Přes nevyhnutelný hluk nechte motor alespoň několik minut běžet. Zatím pečlivě vyčistěte vnější stranu skel v závislosti na počasí. Vyhřívání mezitím nastavte na ten nejchladnější stupeň a vnitřní cirkulaci přepněte na vnější. Ventilaci dejte na maximum a zapněte také vyhřívání zadního skla. Stáhněte okna nebo nechte otevřené dveře,“ radí web Totalcar.

Existuje preventivní opatření proti mlžení?

Samozřejmě je vždycky lepší prevence, jinak vás tento souboj čeká prakticky neustále. Na to však existuje hned několik řešení. Prvním budiž sprej proti zamlžení. Ten se dá běžně koupit jak v servisech, tak i na každé druhé benzinové pumpě. Tento sprej ve skutečnosti neodmlžuje. Jakmile ho ale nastříkáte na sklo, pomáhá předcházet samotné tvorbě mlhy. Pravda, názory na reálnou účinnost se různí, je to ale lepší než nedělat vůbec nic.

Někteří motoristé přísahají na vynikající efekt kočičího steliva. To se umístí do ponožek a nechá někde v interiéru vozu. Má totiž vynikající absorpční vlastnosti a spolehlivě tak z okolí pohlcuje i vlhkost. Právě ta se sráží ve formě mlhy na čelním skle, takto se ale nebude mít co srážet. Dejte si ovšem pozor na pečlivé zajištění, protože vlhké stelivo opravdu nechcete v autě uklízet. Nejlepší místo je někde pod nohama nebo pod sedačkou, ať není vidět.

Kouzlo pěny na holení

Tento recept vám možná bude připadat jako z jiného světa, byl ale mnohokrát ověřen v praxi. Jde totiž o použití pěny na holení. Její schopnost odpuzovat páru potvrdilo hned několik nezávislých zkoušek. Podle mnoha ohlasů bylo jediné místo na skle, které se nezamlžilo, právě to s pěnou. Ta na něj byla nanesena a následně jednoduše setřena. Nemusíte přitom zvlášť dumat, kupte tu nejobyčejnější, jednoduchou, levnou, ani nemusí být pro citlivou pokožku.

Článek Pěna na holení najde uplatnění i v autě. Trvale zamezí mlžení skel, stejně jako i stelivo pro kočky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejste tak izolovaní, jak si možná myslíte

Domácí voda z kohoutku přirozeně obsahuje různé ionty, například sodíku, chloridu, vápníku, železa, draslíku a hořčíku. Takže pokud vám do domu udeří blesk, pobytem blízko vody riskujete vždycky zásah elektřinou. A jakkoli je toto riziko nízké a vzácné, jde prakticky vždycky o život. Ano, zásah bleskem lze i přežít – někdy opakovaně – prakticky vždycky se pak projevují další zdravotní problémy. Mezi nejčastější projevy patří:

• Zástava srdce (důsledek narušeného elektrického rytmu srdce)
• Poškození mozku
• Dočasná či trvalá a plná nebo částečná paralýza
• Mrtvice
• Svalové křeče
• Ztráta paměti

Způsoby poranění

Klasické úrazy elektrickým proudem patří mezi relativně „pomalé“, patří sem i dotek elektrického vedení. Při zásahu bleskem jste však cílem masivního proudu v extrémně krátkém čase – konkrétně mikrosekund. Právě to způsobuje odlišné způsoby zranění než jiné formy kontaktu s elektřinou. Kovy obecně elektřinu nepřitahují, jsou však vynikajícími vodiči a v domácnosti bývají tyto materiály navíc propojené.

Při zásahu elektřinou nemusí být nutně rizikový samotný kontakt s ní, ale následná reakce těla. Šoková vlna a obvyklé svalové kontrakce snadno vedou ke ztrátě rovnováhy, trhané manipulace s ostrým předmětem (nožem) a dalším projevům. Na těch je kritické hlavně to, že nebudete schopni je jakkoli ovlivnit. Opravdu neplatí, že by blesk neudeřil dvakrát na stejné místo. Není tedy od věci i doma odložit kovové předměty a moc se ho nedotýkat.

První pomoc při zásahu

Kdokoli poskytuje jakkoli a komukoli první pomoc, měl by v první řadě zkontrolovat dech a zda je zraněný při vědomí. V případě potřeby okamžitě začněte s postupy záchrany života (BLS) a volejte záchranku. Někdy nastává paradoxní situace, kdy lze najít puls, ale zraněný nedýchá. V těmto případech stačí samotné umělé dýchání. Máte-li podezření na těžké zranění – například po pádu ze schodů – je na místě fixace takto zraněného člověka.

Skutečnost, že na zraněné osobě není nic patrné, neznamená, že je v pořádku. Snadno může dojít k vnitřním zraněním a poškození orgánů. Poranění elektřinou se v plné míře může projevit klidně po několika hodinách. Vždy tedy volejte záchranku. I když nebude nakonec potřeba asistence profesionálů, je potřeba zraněného dopravit do nemocnice na delší pozorování.

Masáž srdce se hodí vždycky

Oběti zásahu elektřinou velmi pomůže masáž srdce (kardiopulmonální resuscitace), pokud nedošlo k vážnému poškození orgánů. Mnoho takto ošetřených lidí přežilo zásah bleskem bez vážnějších následků. Při prvotní zástavě dechu stačí k záchraně života samotné umělé dýchání.

Článek Proč je sprchování a mytí nádobí během bouřky rizikové se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Severní Sentinel v Indii

Jde o ostrov v Bengálském zálivu, jeho okolí je do 5 kilometrů od ostrova prohlášeno za ochrannou zónu. Je posetý stromy a obklopen korálovými útesy, což teoreticky zní jako místo tropického ráje. Žije zde ovšem kmen, který po staletí odmítá jakoukoli komunikaci s cizinci. Jde o 50–400 lidí, kteří jsou prakticky poslední skupinou zcela nedotčenou moderní civilizací. Jakýkoli pokus o kontakt vede k jejich útoku.

Hadí ostrov v Brazílii

Prakticky neexistuje způsob, jak bychom ze seznamu tohoto typu mohli vynechat právě tuto lokalitu. Kousek země se nachází asi 150 kilometrů od pobřeží Sao Paula v Brazílii. Už podle jména lze velmi snadno odvodit, co se tam vlastně skrývá. Dle údajů od badatelů na tomto ostrově žije 1–5 hadů na 1 metr čtverečný. Dominuje jim křovinář ostrovní z čeledi chřestýšovitých, který se současně nevyskytuje jinde na světě.

Jde o jednoho z nejjedovatějších hadů světa, jehož jed při uštknutí doslova rozežírá maso kolem rány. V současné době ovšem ostrov obývá poměrně málo hadů. Před lety byla celková populace asi 4 000 – 5 000 kusů, dle aktuálních odhadů je však na polovině.

Apoštolské archivy, Vatikán

Tentokrát místo přímo v srdci civilizace, jedno z nejtajemnějších a zdroj mnoha konspiračních teorií. Prostory obsahují dlouhá staletí ty nejstřeženější dokumenty katolické církve. Ve sbírkách jsou vládní listiny, dopisy, účetní knihy a také spisy, které lidstvo nikdy nemohlo pochopit. Dle konspirátorů jsou zde důkazy o mimozemšťanech, o vlivu Vatikánu na fašismus či jasná svědectví o existenci démonů a dalších podobných sil.

K některým dokumentům mají přístup nejstarší vědci, kteří ovšem prochází přísnou filtrací. Chcete-li je zkoumat jen z prosté zvědavosti, nemáte šanci se sem dostat.

Čínská hrobka prvního císaře dynastie Čchin

Nejspíš neexistuje člověk, který by někdy neslyšel o legendární terakotové armádě. Podzemní sály čínské hrobky zaplňují tisíce kamenných soch vytvarovaných do nejmenšího detailu. Každá z nich má dokonce trochu odlišný obličej. Přesně takhle vypadá vnitřek sálů pohřebního komplexu prvního čínského císaře Čchin Š’-chuang-ti. Samotná hrobka tohoto panovníka je však zapečetěna a nejspíš to tak ještě hodně dlouho zůstane.

Toto místo bylo reálně objeveno až v roce 1974 a kromě tisíců soch obsahuje také velké množství rtuti. Pro kohokoli bez řádného bezpečnostního vybavení by tak vstup dovnitř byl velmi nebezpečný. Císař sám navíc pátral po způsobu, jak se stát nesmrtelným. Během cesty po říši mu skupina lékařů nabídla lektvar právě s obsahem rtuti. Panovník jej lačně vypil a zemřel po několika hodinách na následky otravy.

Článek Obyčejný člověk se sem nikdy nepodívá: Nejzajímavější místa naší planety, která nahání strach, ale budí zvědavost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dlouhodobá touha po volném pádu

Christian Porreca (24) se rozhodl, že je načase vyzkoušet si seskok padákem. Když to zvládnou i staré babičky, proč by to jemu mělo dělat problémy? Vzhledem k tomu, že s tímto druhem adrenalinového sportování neměl mladík žádné zkušenosti, byl mu k ruce instruktor Mick. Christian si tedy vyslechl podrobnou bezpečnostní instruktáž a v doprovodu kvalifikovaných profesionálů vystoupil na palubu letadla. Zatím všechno probíhalo hladce.

To ale ještě nevěděl, co všechno ho čeká. V momentě, kdy letadlo dosáhlo hladiny 3,5 kilometru, se Mick se svým svěřencem začali připravovat na tandemový seskok. Opětovně tedy probrali veškeré potřebné podrobnosti včetně akčního plánu. Následně otevřeli dveře letadla a společně podnikli rozhodující krok do prázdna. Christiana samozřejmě zaplavila vlna euforie z nových pocitů a zážitku volného pádu. Zakrátko ale přišla hromada úzkosti a děsu.

Jak se jim podařilo rozmotat uzel

Když totiž instruktor Mick zatahal za očko, aby otevřel padák, začaly se věci rapidně komplikovat. Jednotlivé popruhy a pásky se totiž zamotaly a dvojice tak svištěla plnou rychlostí k zemi. V tu chvíli si nejspíš Porreca nadával, že se vůbec do něčeho takového pouštěl, a bál se brzkého konce. Dvojice se ovšem rozhodla nepropadat panice (nejcennější pravidlo přežití v celém vesmíru) a snažili se, jak mohli.

Po několika rázných zásazích v oblasti popruhů si pásky konečně daly říct a padák už pak fungoval, jak měl v popisu práce. Jak Christian, tak i Mick tedy bezpečně přistáli a Porrecovi zůstal kromě silného zážitku i záznam celé události. „Koukal jsem se na některá neúspěšná videa a věděl jsem, že potřebuju hlavně dát nohy k sobě. Využiju tak moment hybnosti a provedu rotaci. Mick v té době rovnal rukama popruhy,“ uvedl Christian později.

Jak moc rizikové je toto skákání?

Hrdinové tohoto příběhu přistáli ve stanovený čas na plánovaném místě, ale hlavně v pořádku. Bezpečnost parašutismu je na začátku prakticky nevyhnutelnou otázkou. Bohužel neexistuje nic takového jako zcela bezpečný tandemový seskok. V každém sportu jsou vždy nějaká rizika a tento je ještě o úroveň výš. Pravděpodobnost je vyjádřena počtem zranění na 1 000 seskoků a také počtem smrtelných nehod na 10 000 seskoků.

Zranění přitom může znamenat cokoli od drobných modřin až po výrony nebo zlomeniny. Všechno tohle je ve statistice započteno. Převážná většina poranění je ale z řádu drobných nebo jednoduchých fraktur. Statistika je navíc poměrně stabilní. Zranění nováčků připadají zhruba 4 na 1 000 seskoků, častější jsou však u žen. Po plném výcviku klesá pravděpodobnost až na 0,4 z 1 000 seskoků a u smrtelných zranění na cca 1 z 100 000 seskoků.

Článek Extrémní záběry z tandemového seskoku padákem: Provazy se zamotaly a dvojice mířila plnou rychlostí k zemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Anomálie jako turistické lákadlo

Přestože pro místní obyvatele nejde už o takové překvapení, výskyt čtverců na hladině přiláká krom turistů i jejich pozornost. Nejlépe se pak vlnění sleduje z vrcholku pobřežních majáků nebo dalších vyvýšených míst. Přestože v tomto fenoménu hledá mnoho lidí různou magii či konspirační teorie, věda má pro vlnění celkem jednoduché vysvětlení. Ostrov Ré se totiž nachází na přesném průsečíku dvou moří, což vede k hydrologické anomálii.

Místu se často říká křížové moře a kilometry pod hladinou svádí obě vodstva nekonečný souboj. Neustále tu tak na sebe naráží různé proudy ovlivněné shora i vzorci počasí. Výsledkem je tvorba vln, které jsou na sebe navzájem kolmé, což vede právě k onomu čtvercovému tvaru. Dva vlnové systémy se tu tak setkávají v šikmém úhlu. Vlny generované novým větrem jsou vůči starému pod úhlem, čímž vzniká nebezpečný vzor, který se navíc pohybuje.

Riziko pro lodě, plavbu a kohokoli uvnitř

Dokud nedojde k rozplynutí starších vln, představují pro cokoli na moři vážné riziko. Proto se v době jejich výskytu nikdo na moře nevypravuje. Vlnění může totiž do lodi narazit čelně, nikoli ze všech ostatních směrů. Jev je nebezpečný i v případě, že jde jen o drobné vlnění s mírnou silou. Stejně jako u přílivových vln lze totiž těm čtvercovým uniknout jen s velkými obtížemi. Člověk tak musí v pohybu počítat hned s dvojicí sil.

Tah přichází ze dvou stran a často se navíc objevují silné protiproudy. Jakmile se tedy dostanete do jednoho ze čtverců, je velmi těžké z něj uniknout. Ani zkušeným surfařům či obyčejným plavcům se proto nedoporučuje v tomto vzoru testovat své schopnosti. Jakmile se s vlněním tohoto typu setkáte, co nejrychleji se z moře dostaňte. Nezřídka se současně s ním setkáte i se silným vlnobitím překonávajícím výšku 3 metrů.

Všude na světě, vždycky rizikové

I při plavbě po oceánu se lodě těmto vlnám vyhýbají, protože pro ně představují hrozbu. V moderní historii mají čtverce na svědomí mnoho lodí, plachetnic i výletních plavidel. Fascinující jev je tedy ideální pozorovat z výšky. Kromě francouzského ostrova se mohou objevit kdekoli na světě, v Atlantiku i Tichém oceánu. Na Ré je ovšem lidé chodí pozorovat celkem pravidelně. Díky setkávání dvou moří je zde výskyt nejčastější.

Křížové vlny jsou rizikovější než riptidy, protože vznikající vzorec značně komplikuje navigaci. Ripové proudy jsou úzké a silné a převládají hlavně podél pobřeží. Současně s narážením na břeh pak táhnou plavce i malé lodě či čluny hlouběji do oceánu. Plavci logicky panikaří a s vlněním bojují. S tím přichází únava a často také utonutí. Rok co rok zachraňují na východě USA tisíce lidí, asi 100 jich pravidelně přijde o život.

Článek Jedno z nejtajemnějších míst na světě. Co způsobuje hrůzu nahánějící vlny ve tvaru pravidelných čtverců? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Léky

Pokud jste došli k závěru, že auto je pro léky ideální místo, jste na omylu. Často k tomu vede přesvědčení, že se jim nic nestane a určitě si je nezapomenete vzít. Opravdu to ale není rozumné. Prakticky všechna léčiva včetně tablet jsou citlivá na extrémní vedro i chlad. Protože je lékárny mají v pokojové teplotě ve stínu a etiketa radí jejich uchování v suchu, tmě a chladu. Jestli si je musíte brát s sebou přes den, nechte si je v pouzdře v tašce.

Minerální voda

Voda uvnitř průhledné plastové lahve může za správných okolností fungovati jako lupa a klidně zapálit potah sedačky. Vlivem vedra se také mnohem snáze rozpouštějí všechny škodlivé složky, které pak dostáváte do těla. Nemluvě o tom, že teplá minerálka se rychle zbaví bublinek a prakticky už se nedá ani pít.

Krémy na opalování

Letní vedro s nimi neudělá nic jiného, než že postupně rozloží účinné látky v nich obsažené. Jakákoli účinnost těchto prostředků se pak citelně sníží. Lahev či dóza se navíc vlivem tepla roztahuje a klidně může i prasknout, následkem čehož vám krém vyteče na sedačku.

Deodoranty a jakékoli spreje

Obsah ve spreji je natlakovaný a vlivem horka se bude ještě více roztahovat. Prakticky jakákoli lahvička tohoto typu je pod stálým sluncem potenciální bombou.

Telefony, tablety, notebooky, elektronika

Vysoká teplota neprospívá ničemu, co je poháněno baterií. Hlavně černé notebooky vystavené dlouhodobě slunci (volně položené na zadním sedadle) jsou jako na mučidlech. Moderní Li-Ion baterie jsou na teplotní výkyvy zvláště citlivé. Teploty nad 35 stupňů Celsia tak mohou tuto součást nevratně poškodit. Týká se to hlavně věcí od Applu, tedy MacBooků, iPadů a iPhonů.

Alkohol, hlavně víno a pivo

Pokud si v létě necháte uvnitř plechovku piva s vidinou příjemného požitku, dost možná se vám po otevření protočí panenky. Sluneční paprsky totiž rozloží uvnitř obsažené kyseliny, které na sebe vážou další proteiny. Vzniká tak zápach, který si nezadá s výměškem skunka pruhovaného. A zkušení sommelieři varují také před vínem v autě. Jeho vystavení slunci zlikviduje chuť stejně spolehlivě. Proto se dělá v tmavých lahvích, které ho chrání.

Aromatické svíčky

Někteří řidiči chtějí ušetřit za vonné stromečky a další pomůcky pro zlepšení vnitřní atmosféry. Jednoduše si tedy někam na sedačku položí vonnou svíčku. Ne úplně špatný nápad, nicméně naprosto nevhodný do veder. Ačkoli svíčka vypadá pevně, vosk se záhy stane rosolem a pravděpodobně se přilepí k povrchu. Hlavně majitelé kožených sedaček by se tohoto měli vyvarovat, jinak jim hrozí pracné oškrabování vosku.

Děti a zvířata

Letos se objevilo hned několik videí, kdy museli policisté dostávat ze zamčených aut kojence, protože rodiče si „na chvíli odběhli“. Není tedy od věci připomenout, že v autě za žádných okolností nelze nechat bez dozoru malé děti či zvířata. A to ani v případě, že si jdete odskočit na dvě minuty. Nikdy nevíte, co vás může zdržet, a k přehřátí dětí i domácích mazlíčků dochází velmi rychle.

Článek Věci, které v autě nesmí za žádnou cenu zůstat delší dobu. Řidiči si často neuvědomují, že riskují život celé rodiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poměrně výživný živočich

Existuje docela slušná šance, že vám některý výrazně otravný kamarád sdělil, že člověk spolkne v průměru 8 pavouků za rok. Neradi vám kazíme dojem, ale je to přesně tak. Dobré na tom je, že valná většina z tohoto nepříliš velkého množství zemře už někde v jícnu, a vy tak dostanete jen trochu proteinů navíc. Kromě toho jsou také bohatí na kyselinu listovou a zinek. Není tedy od věci o nich uvažovat jako o neplánované, ovšem zdravé noční svačince.

A jakkoli děsivě to může celé znít, není opravdu žádný důvod k obavám. Pokud tedy netrpíte arachnofobií nebo podobnou poruchou, například deluzivní parasitózou. Jinak se jí také říká Ekbomův syndrom a jde o psychologickou poruchu projevující se obrovským strachem z toho, že se do vás dostane nějaký hmyz. Takto postižení lidé cítí často různé svědění, mdloby nebo si myslí, že jim zrovna něco leze po noze, případně rovnou pod kůží.

Skutečně rizikových jen 12 druhů

Pokud jsou tyto pocity jen vaše iluze, mohl by skutečný pavouk vůbec přežít uvnitř těla? Obecně vzato pavouci na člověka nezaútočí, pokud se necítí výrazně ohroženi. Když se vám ale jeden dostane do pusy, může vás otrávit? Navzdory populárnímu přesvědčení neexistuje nic jako jedovatý pavouk. Zcela jednoduše pro nás nejsou toxičtí a některé národy si je dokonce připravují jako oblíbenou pochoutku. Co když se však dostane dovnitř?

Na světě je 40 000 druhů pavouků a pouze 12 z nich může člověka vážně zranit. Dorůstají velikosti 5 cm a mají tak silná kusadla, že projdou i skrze nehty. Koušou hodně hluboko, aby se ujistili, že se jed dostane až do krve oběti, navíc přežijí pod vodou i 30 hodin. Jakkoli odolně to působí, žaludeční kyseliny jsou mnohem horší. Ani jedovatý pavouk pro ně není soupeř. Existuje samozřejmě možnost, že se jim povede zachytit na vašem jícnu.

Odežene je i vaše dýchání

V takovém případě byste potřebovali asi 2–12 injekcí protijedu, tedy podle závažnosti symptomů. Jed je naštěstí škodlivý jen tehdy, když je vpíchnut, takže ani jedovatí pavouci nejsou při spolknutí škodliví. Další obavou je, že se v noci dostanou do ucha, což je však velmi nepravděpodobné. I kdyby si tam našel místečko, první sprcha ho vyplaví. Navzdory různým legendám se vám pavouk vždycky raději vyhne.

Nečekejte tedy přes noc žádné superschopnosti. Nabízí se však otázka, jestli si na noc pořizovat nějakou síť proti hmyzu. Rozhodně ne kvůli pavoukům, leda proti komárům. Pavouci mají hodně senzorů na rizika a lidé dělají hodně rámusu, ať už jde o chrápání či obyčejné dýchání. Když už by se vám opravdu dostal do otevřené pusy, zřejmě ho zabije jedno pořádné zakašlání. Pavouci ve vás jednoduše nepřežijí.

Článek Co když – třeba ve spánku – spolknete pavouka: Vajíčka nakladená v žaludku, otrava jedem a další povídačky. Jaká je realita? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pláž Durres v Albánii

Malá země na Balkáně má množství pláží jak u Jaderského, tak Jónského moře. Nejpopulárnější z nich je pláž Durres u hlavního města Tirana. Přejeme ale hodně štěstí při hledání jediného zrnka písku v davech turistů. Právě sem totiž lidé chodí kvůli oslavám a neuvěřitelně sladkým koktejlům. Místo toho se podívejte třeba na pláž Gjipe. Je mnohem jižněji a cestuje sem opravdu málo lidí. Po našem upozornění jich teď ale možná bude o trochu víc.

Lyžařské rezorty Andorra

Tento horský ráj leží mezi Francií a Španělskem. Přirozeně sem většina lidí jezdí kvůli zimním sportům a rezervují si tudíž místní hotely. Během vrcholu sezóny je však přelidněnost místa zcela kritická a navíc jsou tu ceny skutečně vyšponované. Šetřiví klienti tak raději odloží zimní výbavu a užijí si nedaleký termální resort Caldea.

Rakousko v zajetí Mozarta a Strausse

Vídeň je místem každého milovníka vážné hudby. Rakouské hlavní město těchto mistrů hostilo skutečně hodně – jen to bylo opravdu, ale opravdu dávno. Známý Kursalon Hübner dnes nabízí prakticky jen několik kousků dvou největších legend. Představení je hodně, vstup je drahý a upřímně řečeno, úroveň nijak valná. Stejně tak je přemrštěné i jídlo.

Praha a drahý tekutý chléb

Ano, zní to podivně coby turistická past, ale dejte si pozor. Tedy na to, abyste v centru Prahy neplatili za pivo více než 50 Kč, tedy něco pod 2 eura. Některá skutečně zajímavá místa mohou jít trochu přes, berte tento limit ale vždy v úvahu. Jinak vás restaurace oškubou jako už mnoho turistů před vámi.

Dánsko a socha malé mořské víly

Drobná socha malé mořské víly je jedním z největších lákadel dánské Kodaně. A to je právě důvod, proč se jí vyhnout skoro obloukem. Na výšku má totiž jen asi 1,2 metru a budete mít štěstí, když ji přes nahromaděné davy vůbec zahlédnete. Spíš se podívejte na Gefioninu fontánu. Je mnohem zajímavější, uvidíte totiž norskou bohyni se skupinou zvířat.

Sunny beach v Bulharsku

Pláž plná lidí připravených pořádně „zapařit“. Pokud je vám 18–22 a rádi se opijete levným alkoholem, zatímco lidé kolem vás se chovají jak smyslů zbavení, tak si klidně poslužte. Kdokoli jiný by měl ovšem zvolit zcela jiné místo, například Achtopol nebo Irakli. Obě nabízí mnoho zábavy bez přítomnosti opilých davů.

Starý most v Bosně a Hercegovině

Slavný most města Mostar pochází z 16. století a s výškou 24 metrů nad hladinou řeky je poměrně působivý. Nenechte se ovšem napálit na podvod s potápěním, když se podvodníci sází, kdo z něj skočí. Chtějí totiž jen vaše peníze, a pokud chvíli vydržíte, nejspíš uvidíte stejné představení i zdarma.

Zdroj: FarAndWide

Článek 7 evropských destinací, které jsou hotovou pastí na turisty. Mezi ty nejhorší se řadí i Praha se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spousta zvědavosti, žádná kontrola

„Víme, že v tomhle věku jsou pohyblivé, rychlé a také zvědavé. Jenže jim chybí jakýkoli smysl pro reálné nebezpečí,“ upřesňuje. A jak se rozjíždí letní sezóna s koupáním v bazénech, jezerech a mořích, stejně tak se zvyšuje počet utopených dětí. V Americe se dvě třetiny utopení odehrají mezi květnem a srpnem. Pro ochranu svých potomků zapomeňte na svoje představy o tom, jak dobře by dítě mělo plavat a jakým způsobem bude někdo volat o pomoc.

Největší omyl ohledně topení

Dítě nebude křičet ani mávat rukama, nejspíš se utopí naprosto potichu. Máte normálně hovorné dítě, které se směje, volá na vás a piští? Zpozorněte okamžitě, jakmile ho neslyšíte. Utopí se totiž často ve chvíli, kdy je dospělý poblíž a není si vědom nebezpečí. Běžná popkulturní podoba utopení zdaleka neodpovídá reálnému procesu, bohužel je zakořeněná. To potvrdila i anketa z roku 2016 provedená institucí Safe Kids Worldwide.

„Lidé ve vodě budou málokdy křičet o pomoc, protože mají co dělat s tím, aby se udrželi na hladině,“ říká B. Chris Brewster, bývalý velitel pobřežní hlídky ze San Diega. Proto je tak důležité mít dítě stále v dohledu a být v dosahu na jednu ruku. Znaky topení, resp. potíží ve vodě, mohou být kromě nezvyklého pohybu nahoru a dolů a panického výrazu také nepřítomný pohled, zavřené oči, ústa pod hladinou vody a vlasy přes oči. Stejně tak dítě, které se ve vodě nehýbe, nebo vypadá, že leze na neviditelný žebřík.

Jakmile zmizí

Obrovským varováním je náhlé zmizení dítěte. Pokud se kdekoli ve vaší blízkosti nachází vodní plocha a vaše dítě se ztratilo, neprodleně ji prohledejte. I když jste u bazénu, nepředpokládejte, že uvidíte všechny pod hladinou.

Dozor a zábrany

Kdykoli jste u vody ve více lidech, pověřte někoho stálým dozorem. „Když se dívají všichni, nedívá se reálně nikdo,“ podotýká Denny. „Vidíme to stále. Dospělí jsou všude kolem, dítě se utopí a není to ničí vina. Všichni totiž usoudí, že se dívá někdo jiný.“ Stanovený dozorce by neměl pít ani být nijak vyrušován, za 15 minut ať ho někdo vystřídá, rychle se unaví.

Zabraňte také dětem v tom dostat se na riziková místa. Vodu jasně ohraničte a oddělte od zbytku zahrady a domu. Nemá se tam dostat žádné dítě, které plavat neumí.

Lekce plavání a reálná dovednost

Nepředpokládejte, že pokud dítě chodilo na plavání, nemůže se utopit. Ano, výcvikem se toto riziko snižuje, ale není zcela odstraněno. Asi 60 % rodičů ovšem v anketě Safe Kids Worldwide sdělilo, že se o dítě nebojí, pokud chodilo na plavání. „Plavání v bazénu ovšem neznamená stejnou dovednost pro moře nebo jezero. Během pandemie covidu-19 navíc hodně dětí vyšlo ze cviku,“ podotýká Denny. Děti si často myslí, že plavou lépe, než skutečně umí.

Rozdílem mezi životem a smrtí je také dovednost první pomoci. Zvláště tehdy, pokud jste jediná osoba v okolí topícího se dítěte. Pozor, teoretická znalost srdeční masáže není to samé, jako schopnost ji skutečně použít. Jde ovšem o postup, který už mnoha tragédiím zabránil.

Za jak dobrého plavce se považujete?

Zdroj: ScienceNews

Článek Jemné známky tonutí, na které by si měl letos každý rodič dát pozor. Nečekejte, že topící se dítě bude křičet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tis červený – Taxus baccata

Tento strom či keř se v přírodě vyskytuje již jen poskrovnu, najdete ho však celkem běžně v parcích, stejně tak kolem domů. Jde o smrtelně jedovatou rostlinu, která otráví vším krom červených kalíšků. Obsahuje řadu látek, které se nezmění ani sušením či varem, a nejvíce je jich ve starém jehličí. Největším rizikem je směs taxinových alkaloidů napadajících nervový a oběhový systém. Vstřebávají se ve střevech a tlumí srdeční i dechové funkce.

Náprstník červený – Digitalis purpurea

Jde o nádhernou léčivku, která se dočkala místa okrasné květiny v zahradách, ve volné přírodě se opět vyskytuje velmi sporadicky. Další druhy, například náprstník velkokvětý, jsou rovněž toxické. Jedovatý je i jako sušená květina, což mají na svědomí glykosidy jako digitaxin, gitoxin, saponiny, třísloviny a další substance. Náprstník působí hlavně na srdce, ve velmi malých dávkách se proto používá i v léčivech.

Projevem otravy jsou otupělost, pocení, nepravidelný dech, krvavě-vodnatý průjem a třes. Následně se přidává zpomalení tepu a porucha srdečního rytmu až smrt jeho zástavou.

Zerav západní neboli „túje“ – Thuja occidentalis

Dřevina původem z Ameriky, u nás dost možná nejoblíbenější parková a tzv. defenzivní dřevina. Tedy strom zasazený u plotu jako prachová a hluková bariéra. Jedovaté jsou hlavně mladé výhonky a jehličí, které obsahují éterické oleje, dále silice, hořčiny a další látky. Ty vedou k zánětům kůže, sliznic i ledvin.

Jalovec chvojka – Juniperus sabina

Jedovatost velmi populárního okrasného keře má na svědomí éterický olej sabinen. Ten dráždí sliznice, ledviny i kůži a do těla se dostává i přes zcela zdravou pokožku. Symptomy otravy jsou trávicí problémy, koliky, průjmy a svalové křeče.

Skočec obecný – Ricinus communis

Teplomilná rostlina si získala místo v zahradách pro svůj okrasný vzhled. Obsahuje však silný jed ricin a rovněž alkaloid ricinin. Jedovatá jsou semena a při rozkousání listy. Ricin je bílkovinná látka vyvolávající výrazné záněty střevního traktu, napadá játra a ledviny. V těle se hromadí, lze ho ale neutralizovat varem. Získává se z něj známý ricinový olej. Do povědomí se dostal při použití některými tajnými službami jako biologická zbraň k odstranění nepohodlných osob.

Durman obecný – Datura stramonium

Nejvíc roste jako plevel na polích nebo podél cest i silnic, pochází ze Severní Ameriky. Vysoké dávky mají stejný dopad jako jed „kurare“ a vedou ke svalové obrně. Toxiny zesilují srdeční činnost a poškozují termoregulaci organismu. Otravu poznáte nechutenstvím, teplotou, rozšířením zornic, silnou žízní a rychlým dechem. Sliznice jsou suché a pocení omezeno.

Které z těchto rostlin máte v nejbližším okolí?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Krásné, avšak prudce jedovaté rostliny, se kterými v Česku běžně přicházíme do styku. Otravu poznáte prakticky ihned se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Narušení a první pomoc

Většina nehod či následných úmrtí pochází tedy ze situací, kdy lidé nějakým způsobem narušili sršní hnízdo. Objevuje se dokonce tvrzení, že některé druhy varují vetřelce průletem kolem těla a klapavým zvukem. Místo bodnutí většinou v rámci dní výrazně nateče, svědí a bolí. V četných případech jsou vjemy natolik silné, že narušují spánek i další aktivity a je nutná medikace. Při bodnutí je nutné se rychle přesunout jinam a vyhnout se dalším útokům.

Jakmile je to možné, omyjte ránu mýdlem a vodou kvůli vyčištění. Při zasažení rukou a prstů odstraňte všechny šperky, při bodnutí na těle těsné oblečení. Otok i bolestivost a svědění potlačí led, aplikujte ho tedy na místo asi na 20 minut (pak bývá chlazení bolestivější než původní bolest). Mezi lidové postupy patří použití česneku – oloupat, rozdrtit a přiložit – nejspíš kvůli analgetickému efektu. Lze použít i cibuli, citron, jedlou sodu nebo ocet.

Podoby alergických reakcí

Místo zlepšení může dojít k opaku, což však znamená přítomnost infekce, pak je nutné vyhledat lékaře. Alergická reakce organismu se často projevuje výrazným svěděním a vyrážkou typu kopřivky. Takové reakce se ovšem objevují ihned po kousnutí a v každém případě může být intenzita odlišná. Mírnou je kopřivka kousek od bodnutí, někteří postižení také hlásili nízký krevní tlak. Ten vede k mdlobám a závratím či bolestem hlavy.

Silná místní reakce má podobu prodlouženého zánětu. Maxima dosahuje za 24–48 hodin a ustupuje za 3–10 dní. Mírnou reakci lze většinou zažehnat použitím antihistaminika nebo hydrokortizonového krému. Při jakýchkoli dalších příznacích a obecně vážnější situaci je ovšem na místě vyhledat okamžitě pohotovost.

Anafylaktická reakce a její projevy

• Potíže s dýcháním
• Oteklé rty, hrdlo a oční víčka
• Zmatenost člověka, mdloby a závratě
• Bušení srdce
• Kopřivka
• Křeče, nevolnost, případně zvracení

Jste-li vybaveni adrenalinem, je potřeba píchnout si ho sám. I tak ale vyčkejte na lékaře. Tyto projevy se při bodnutí hmyzem vyskytují u 3 % populace světa a jde o potenciálně smrtící situaci. Právě systémové reakce zahrnují asi 5–10 % všech bodnutí. Polovina navíc probíhá, aniž by měl dotyčný dřívější výraznou reakci na obdobný útok hmyzu. Vlastní injekce je doporučena při riziku takové reakce vyšším než 10 %.

Podrobnou strategii pro tyto případy s vámi vypracuje váš lékař, pokud jste v minulosti zachytili výraznější reakce na hmyzí bodnutí. Konkrétní riziko reakce zjistí pak vyšetření u specialisty. Při vyšším riziku než 10 % existují alergenové imunoterapie hmyzími jedy (AIT). Diagnostika je indikována u pacientů s předchozí reakcí. Senzibilitu lze totiž odhalit jen u 25 % dospělé populace.

Jaké nejhorší bodnutí hmyzem jste zažili?

Zdroj: Science

Článek Co dělat při sršním bodnutí: Je extrémně důležité nevynechat jediný úkon, abyste se vyhnuli ohrožení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě velmi rizikové cesty

„Cesta smrti“ se říká silnici mezi městy La Paz a Coroico. Jde o jednu z nejrizikovějších cest vůbec, a to nikoli pouze v Bolívii, ale na celé planetě. Konkrétně se jedná o asi 3 metry širokou neupravenou klikatou horskou silnici. Velmi často se tu vyskytují velké kameny, a deště či mlhy jsou zcela na denním pořádku. V roce 2006 sice byla dokončena 20 let trvající výstavba bezpečnější a pohodlnější alternativy, tento úsek však stále láká milovníky extrémů.

Malaga ve Španělsku je obdobou Death Road, nejezdí tu však auta. Cesta soutěskou El Chorro vznikla jako cesta pro stavitele místních vodních elektráren. Šlo o cestu na kolejích zaražených do skály. V roce 1921 otevíral král Alfons XIII. přehradu Conde de Guadalhorce, následně byla nazvána královskou. Část cesty však byla později zničena, v roce 2015 ovšem byla otevřena obnovená verze, už mnohem bezpečnější než původní průchod.

Ďáblův bazén a kámen na skále

Hranice Zambie a Zimbabwe jsou místem Viktoriiných vodopádů, a nachází se zde i Ďáblův bazén. Jde o místo na okraji vodopádu na ostrově Livingston ze strany Zambie. Od září do prosince jsou tu velmi slabé proudy a nízká hladina vody, což dovoluje koupání. Plavete tak jen pár metrů od útesu vysokého 120 metrů. Lokalita je relativně bezpečná, nejsou však neobvyklé smrtelné úrazy mnohých neopatrných turistů.

Kousek od norského Lysefjordu leží náhorní plošina Kjorag s hlavní atrakcí Kjoragbolten. Jde o balvan o objemu asi 5 metrů krychlových, který visí v téměř kilometrové výšce mezi dvěma kolmými skalami. Přirozeně je neustálé cílem zvídavých turistů. Problém je, že na zcela hladkém a oblém kusu skály stačí zakopnout, uklouznout nebo jen potkat silnější poryv větru. V takovém případě se nelze ničeho v okolí zachytit a následky obvykle nelze napravit.

Hora nad městem Inků a v Číně

Nad inckým městem Machu Picchu se tyčí hora Huayna Picchu, která se stala moderním poutním místem. I dnes si však výstup do chrámu, kam se dříve přinášely oběti, vybírá svou daň na životech. Kamenitá stezka je velmi strmá, úzká, nemá žádný plot a neodpouští turistům jakoukoli chybu. Přispívá k tomu i skutečnost, že dlouhá cesta do destinace trvá asi 3 hodiny, a touto „zkratkou“ se dá do obětního místa dostat pouze za hodinu.

U hor ještě zůstaneme, pouze se přesuneme do Číny. Ta je známá mnoha svými chrámy, stejně jako neuvěřitelnou obtížností přístupových cest. Horské stezky jsou úzké, jen těžko po nich projdou dva lidé vedle sebe, a o plotech si můžete nechat jen zdát. Navíc jsou všude strmé útesy, takže každý kousek cesty je zcela smrtící. Jako by to nestačilo, počasí v horách je velmi drsné a proměnlivé, čímž je Huashan jedna z nejrizikovějších památek světa.

Jaká podobná místa jste v životě navštívili?

Zdroj: TheScientist

Článek Jedny z nejkrásnějších míst na planetě, která jsou ovšem pověstná obrovským počtem obětí. Znáte Ďáblův bazén? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Maximum spotřebičů na jednu zásuvku

V ideálním případě je lepší použít pro každý jednotlivý spotřebič samostatnou zásuvku. Jedná se hlavně o ty s velkým příkonem. V praxi je to ale prakticky neproveditelné, protože jinak by prodlužovací kabely ani neexistovaly. Proto si pamatujte jedno klíčové pravidlo: celkový výkon současně připojených zařízení v každé zásuvce by neměl překročit povolené zatížení. Opačný případ vede k přetížení sítě, zničení izolace a vzplanutí vodičů.

Teoreticky lze každou zásuvku zatížit na 3,5 kW a vše bude v pořádku, prakticky to tak vždy nefunguje. Některá technika je totiž na přepětí v síti velmi citlivá, což může způsobit právě více spotřebičů připojených na jednu prodlužovačku.

Ledničky a mrazáky

Podle pravidel musí být lednička na standardním kabelu se zástrčkou a zásuvkou určenou speciálně pro ni. Jde o neustále pracující zařízení, vyžaduje mnoho energie a je zapnuté i v nepřítomnosti majitelů. Je proto nežádoucí její připojení přes prodlužovačku. Pokud není zbytí, je třeba dodržet několik podmínek:

• Musí jít o kvalitní kabel, který něco vydrží. Lednice spotřebuje průměrně 200–400 wattů, takže běžný kabel 16 A postačí, pokud na něm nebude nic dalšího.
• Musí být vybaven zemnící svorkou a mít vestavěné síťové filtry jako ochranu proti přepětí. Ty chrání i před zkratem.

Mikrovlnná trouba

Stejně jako elektrická trouba spotřebuje tento přístroj hodně elektřiny, takže potřebuje samostatnou zásuvku. Mikrovlnné trouby s grilem převyšují výkonem i pračky, v případě nouze použijte stejný postup jako u lednice, tedy jen jeden přístroj na prodlužovačku.

Kávovary

I malý kávovar má vysokou spotřebu, takže se ho snažte držet na samostatné zásuvce.

Toustovače

Výrobci doporučují samostatnou zásuvku. Pokud jste se někdy podívali důkladněji dovnitř, pak víte, že je tu svazek drátů zajišťujících vysokou teplotu. Ty mohou způsobit přehřátí prodlužovačky.

Elektrické tlakové hrnce

Spotřebují 600 – 1 500 wattů, současně ovšem fungují dlouhou dobu bez dozoru. Proto se ujistěte, že je tlakový hrnec zapojen samostatně, a ne na jednom kabelu s toustovačem či varnou konvicí. Když už musíte vytvořit takovou kombinaci, aspoň přístroje nezapínejte najednou.

Kulmy, klimatizace a topidla

Obecně platí, že nejnáročnější energetická operace je přeměna elektřiny na teplo. Tudíž všechno, co pracuje s teplem, vyžaduje samostatnou zásuvku. Je to v bezpečnostních pokynech konkrétních výrobků, které čte ovšem málokdo.

Kombinace prodlužovaček

Nastavovací kabely nejsou určeny pro společné použití. Takové spojení, známé jako „daisy chaining“, je nejznámějším způsobem, jak elektrickou síť přetížit. Porušuje většinu předpisů a je rizikem pro všechny zúčastněné – domácnost, majitele i zařízení. A jakmile najdete na kabelu závadu, ihned jej vyměňte.

Jakou největší kombinaci prodlužovaček jste kdy zažili?

Zdroj: Science

Článek Tyto spotřebiče se za žádnou cenu nesmí připojovat do „prodlužovačky“. Kvůli neznalosti můžete znenadání přijít o dům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Připomínka nejhorší jaderné katastrofy

Černobyl je nechvalně známý kvůli havárii ze dne 26. dubna 1986. Při ní došlo ke zničení čtvrté jednotky a obrovskému úniku radiace. Ten byl podle odhadů 400krát silnější než při explozi americké jaderné bomby v Hirošimě. Následovala rozsáhlá operace a elektrárna byla postupně odstavena. V roce 2016 byl 4. reaktor zakryt betonovým sarkofágem „Shelter 2“. V místě je momentálně uloženo asi 2 400 tun vyhořelého jaderného paliva.

Oblast 2 600 km čtverečních kolem reaktoru byla prohlášena za uzavřenou či zakázanou zónu a je pečlivě kontrolována. Je tak omezen kontakt lidí s radiací i její šíření do vzduchu, vody nebo prostřednictvím prachu. Sarkofág funguje obousměrně – kromě ochrany před radioaktivitou uvnitř brání také prostor reaktoru před vnějšími vlivy, tedy větrem či deštěm. Jedním z bodů Ženevské konvence o vedení války je pak jasné stanovisko, že „na jadernou elektrárnu se neútočí“.

Proč ji vojensky obsazovat?

Z pohledu ruských jednotek je Černobyl velmi pohodlný způsob útoku na Kyjev, který je kousek od spojeneckého Běloruska. Díky uzavřenosti prostoru jsou tu zachovalé cesty a oblast je opuštěna. V elektrárně navíc stále funguje uzel pro distribuci elektřiny, a to i do hlavního města. Samotné místo je pak jakousi ochranou před použitím bomb, dělostřelectva a další těžké techniky – každý bude mít strach ze zasažení reaktorů.

Při sledování záběrů z obsazování elektrárny se u mnoha lidí dostavil strach z jaderné nehody. Jaderné elektrárny jsou obecně stavěny velmi robustně a jejich konstrukci chrání silná betonová vrstva. Černobyl byl navíc již dávno odstaven, mnoho systémů bylo rozebráno a palivo je prakticky neškodné. Za aktuálního stavu tu nejsou podmínky pro vznik řetězové reakce a palivo je ve velkých nádržích, kde ho chladí voda. Riziko tohoto typu tu tedy nehrozí.

Jaké je tedy riziko v Černobylu?

Zakázaná zóna zůstává nadále jednou z nejsilněji kontaminovaných oblastí na planetě, některé její části překračují povolenou úroveň radiace až 1000krát. Ráno 24. února 2022 zachytily senzory znatelný skok v úrovni radioaktivity. Vzhledem k tomu, že netrval dlouho, lze soudit, že samotný sarkofág nebyl nijak poškozen a tento výkyv vyvolal pouze pohyb osob a techniky v oblasti. Znepokojení odborníků způsobují možné požáry v uzavřené zóně.

I odstavená elektrárna stále potřebuje vnější elektřinu, výpadek proudu je tedy jistým rizikem. Černobyl chladí palivo v bazénu, kde voda neustále cirkuluje. Tento materiál už je ovšem za dekády odstavení v takovém stavu, že ho lze uchladit i prostým vzduchem. Nehrozí tedy, že by došlo k jakékoli explozi a případnému rozptylu radioaktivních částic do okolí. Dodávky elektřiny byly obnoveny 13. března, tedy 5. dne, a žádný incident se nekonal.

Kolik vám bylo v době, kdy došlo k černobylské havárii?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Ruská „speciální operace“ se nevyhnula ani Černobylu. Hrozí nějaké nebezpečí při bojích v této oblasti? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak šťáva z grepů ovlivňuje léky?

U většiny léků, které na grep reagují, platí, že „jeho šťáva zvyšuje množství medikace, která se dostává do krve,“ uvádí Dr. Shiev Mei Huang z FDA. „A vyšší hladina léčiva v krvi znamená, že můžete trpět silnějšími vedlejšími efekty.“ Pokud například při pití grepu užíváte určité léky na snížení cholesterolu, může vám v krvi zůstávat příliš mnoho léčivého přípravku. To zvyšuje riziko poškození jater a svalů. Výsledkem může být až selhání ledvin.

Řada léků je metabolizována pomocí enzymu CYP3A4 v tenkém střevu. Grep dovede jeho působení zablokovat, takže místo rozpuštění se léky dostanou do krve a zůstanou v těle mnohem déle. Výsledek je celkem jasný, příliš mnoho medikace v systému. Objem tohoto enzymu ve střevech se liší člověk od člověka, někdo ho má moc, jiný naopak málo. Proto i grepová šťáva působí v tomto ohledu na lidi zcela odlišně.

Někdy je ale efekt zcela opačný

Ačkoli vědci tuto souvislost objevili už během roku 1989, nedávné studie shledaly, že u některých léků je efekt zcela opačný. „Například u určitých léků na sezónní alergie dochází v kombinaci s grepovou šťávou ke slabšímu vstřebání. Tyto léky se mohou stejně tak „tlouct“ i s pomerančem nebo jablkem.“ Příbalové letáky tak obecně varují před konzumací ovocných džusů během užívání konkrétních přípravků. Proč ale dochází naopak k zabrzdění efektu léku na organismus?

Vedle změny chování metabolismu dovede grep ovlivnit také proteiny v těle, které pro léky fungují jako přenašeče. Právě některé z těchto proteinů pomáhají se vstřebáním léků v tenkém střevě. „V důsledku blokace proteinů se do krve dostane méně léku a terapie pak nepřináší požadovaný efekt,“ uvádí Huang. Grep tedy buď blokuje působení enzymu ve střevech, nebo narušuje funkci transportních proteinů. V jednom případě lék funguje až moc, v druhém zase málo.

Při užívání kterého léku jste museli změnit svůj jídelníček?

Zdroj: TheScientist

Článek Šťáva z grepu se nemá příliš v lásce s některými léky. Její konzumace tak může být vysoce riziková se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Teplota, mnoho hadů a metanu

Žádná poušť není pro člověka moc vhodná, Danakil v Etiopii je ale definicí nehostinnosti. Teplota jde málokdy pod 50 stupňů Celsia a sopečná činnost způsobuje mnoho sirných par ve vzduchu. Samostatný pokus o návštěvu je velké riziko, exkurze jsou přísně organizované. Navíc zde můžete narazit na agresivní domorodce. Neobydlený ostrov u Brazílie není moc velký, jen vstup na jeho půdu ale znamená riziko smrti.

Queimada Grande je domovem křovináře ostrovního, jednoho z nejjedovatějších hadů světa. Ten se vyskytuje pouze zde, ostatně vstup do těchto míst je kategoricky zakázán. Turisté mohou počítat jen s plavbou kolem. Africké letovisko u jezera Kivu je časovaná bomba. Pod hladinou je totiž 55 miliard kubíků metanu a také vrstvy oxidu uhličitého. I drobná sopečná aktivita by mohla zabít 2 miliony lidí, kteří v okolí žijí. V roce 1948 došlo vlivem nedaleké erupce k jeho vyvaření.

Národní park, Mailuu-Suu a Natron

Národní park Amazonie je jedním z největších a nejrozmanitějších. Turismus je však možný jen v pevně daných oblastech, zbytek o rozloze asi 19 000 km čtverečných je plný vysoce nebezpečných zvířat i rostlin. Město Mailuu-Suu v Kyrgyzstánu je poměrně neznámé, ale ekologové ho dobře znají. Zpracování uranu v sovětské éře z něj totiž udělalo jedno z nejšpinavějších míst světa včetně skladiště radioaktivního odpadu.

I pokud jste fanoušky extrémní turistiky, není návštěva moc dobrý nápad. Jezero Natron působí s hejny plameňáků malých přívětivě, těchto krasavců zde žije opravdu mnoho. Bohužel pro člověka jde o prostředí velmi nebezpečné. Sama voda se může přírodními procesy zahřát až na 60 stupňů Celsia. V jezeře je velké množství uhličitanu sodného, v důsledku toho voda dosahuje až pH 12, tedy úrovně bělidla. Bližší kontakt se tudíž silně nedoporučuje.

Jezero Nyos, Salstraumen a Sentinel

Jezero Nyos na severozápadě Kamerunu se nachází v místě sopečného kráteru a u jeho dna se hromadí množství oxidu uhličitého. Dne 21. srpna 1986 došlo k emisi až 1,5 milionu tun tohoto plynu, což zničilo veškerý život v okruhu 25 km. Zemřelo 1 745 lidí a 3 500 zvířat. Nikdo neumí odhadnout, zda či kdy se to bude opakovat. Průlivem Salstraumen v Norsku proteče každých 6 hodin až 400 milionů krychlových metrů vody. Proudy vytváří víry o průměru i 15 metrů a hloubce 5 metrů.

Jeden z nejsilnějších přílivových proudů světa je tak rizikem i pro lodě, o plavcích nemluvě. Ostrov Sentinel v Bengálském zálivu nemá své jméno nadarmo, v angličtině totiž znamená „ochránce“. Formálně je indický, fakticky ho kontrolují Sentinelci. Tito domorodci jsou zcela kategoricky proti kontaktu s jakýmkoli jiným národem. Vůči cizincům jsou silně agresivní a zabíjejí každého, kdo se u nich jen pokusí přistát.

Fraserův ostrov, Fukušima a Bemaraha

Fraserův ostrov, písečné místo u pobřeží australského Queenslandu, je turistická destinace i dědictví UNESCO. Na plavce tu ovšem čekají krokodýli i žraloci a na souši číhají pro změnu psi dingo a jedovatí hadi. Konflikty jsou vzácné, ovšem oblíbené krmení dingů často končí smrtí. Jaderná elektrárna Fukušima se spolu s Černobylem stala mementem rizika využití jaderné energie. Jde pravděpodobně o nejznámější města duchů na světě, z nichž jsou dnes uzavřené zóny.

Obě místa slouží jako němá připomínka lidstvu, jak rychle mohou přírodní sily všechno lidské změnit. Tsingy de Bemaraha se nachází na Madagaskaru a jde o přísnou přírodní rezervaci. Kamenný les vápencových skal je nádherný. Kameny jsou ovšem natolik ostré, že se snadno dostanou skrze lidské maso i většinu dalších materiálů. Prakticky každý pokus o procházku tak vede k drastickým až nenapravitelným následkům.

Kterému z těchto malebných míst se určitě vyhnete?

Zdroj: Science

Článek Nejnebezpečnější místa na planetě: Cesta do těchto 13 oblastí je pouze na vlastní riziko se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Začátek pro léčbu ušitou na míru

„Tento nález může být začátkem vývoje individuálněji přizpůsobené léčebné terapie právě pro obézní pacienty,“ uvedl Nils Henrik Halberg, profesor z UiB. Rakovina je způsobena genetickými změnami, které mají následně vliv na normální buněčný růst. „Jednotlivá buňka s rakovinným potenciálem není sama o sobě nebezpečná. Většina z nás má takové v těle neustále a imunita je průběžně likviduje. Horší je, když zformují nádor.“

Společně s kolegy zkoumal Halberg tyto buňky v laboratoři, experimentoval na myších a stejně tak zkoumal tkáně přímo od pacientů. Zajímalo ho, v jakých podmínkách se rakovina objeví a jak bude agresivní. Začali s rakovinou prsu, která nezávisí na hormonech. Jde o variantu, k níž jsou náchylnější obézní ženy po menopauze. Vystavili buňky hojnosti lipidů, nejdříve v laboratoři. Následně byly rakovinné buňky vpraveny do tlustých myší.

Buňky přinucené k větší agresivitě

Rakovinné buňky měly desetkrát větší šanci na vytvoření nádoru u obézních myší než v prostředí, které nebylo na tuky tak bohaté. V tomto prostředí se zkrátka staly mnohem agresivnějšími, snadněji tedy vytvářely nebezpečné nádory. Důvodem, proč se jim tak daří u obézních lidí, ale není přemíra dostupných živin. „Toto prostředí nutí rakovinné buňky se od základů změnit, aby mohly vůbec přežít,“ vysvětluje Halberg.

Bohaté prostředí vede totiž k selektivnímu tlaku a jen ty, které se na něj adaptují, v těchto podmínkách přežijí. Dochází k tomu formou epigenetiky. Ve stejnou chvíli se tyto adaptované buňky stávají bohužel rizikovějšími a snadněji tvoří nádory. Badatelé následně srovnali buňky adaptované a ty původní. Našli konkrétní protein, který prošel výraznou změnou, a stal se tak mnohem nebezpečnějším. Srovnání bylo provedeno na tkáních 90 pacientů.

Nižší efektivita léčby při nadváze

Kromě toho, že pacienti s nadváhou mají k rakovině větší dispozice, na ně také méně zabírá léčba. Ačkoli u myší zjistili při nadváze 10krát větší riziko, u lidí nejde o takovou míru. Stále ovšem platí, že rakovinné buňky se v tělech obézních lidí chovají jinak než u těch s normální tělesnou hmotností. To vysvětluje, proč stejná chemoterapie zabírá u každého pacienta trochu odlišně. Někdo zareaguje velmi dobře, jiný se zlepší, později se však nádory vrátí.

Dřívější epidemiologické studie se spojením mezi obezitou a rakovinou prsu také zabývaly. Nepodařilo se jim však stanovit definitivní propojení příčiny a následku. „Je vzrušující a skutečně užitečné mít v tomto ohledu více pevných dat z experimentů,“ říká Therese Sørlie, bioložka z Oslo University Hospital. Tento výzkum je podle ní důležitý také vzhledem k nárůstu obezity v populaci napříč celým vyspělým světem.

Záleží na tom, kde se nachází tukové zásoby?

Během experimentů vyšlo najevo, že riziko vzniku nádorů se zvyšuje úměrně k indexu BMI (Body Mass Index). Jednoduše čím větší nadváha, tím větší riziko. Co se týče rakoviny prsu, tak se prsa mnoha žen postupem věku zvětšují, přičemž jejich hmota je tvořena převážně tukem. Obecně však mají obézní lidé více lipidů nebo mastných kyselin v krvi. A rakovinné buňky se živí hlavně z krevního řečiště.

Pro mnoho dalších variant rakoviny, kdy hraje tělesná váha a obezita roli, je zvláště rizikový břišní tuk. Velký obvod kolem pasu je také nebezpečný stran mnoha civilizačních chorob, jako je cukrovka druhého typu, vysoký krevní tlak a kardiovaskulární choroby. „Tukové zásoby na stehnech, bocích a hýždích u žen na druhé straně tak rizikové nejsou. Ty slouží jako zásobárny energie,“ upřesňuje Halberg. Není zkrátka obezita jako obezita.

Jakou máte hodnotu BMI a jak se změnila během pandemie?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Každý 5. člověk umírající na rakovinu je obézní. Tukové látky činí rakovinné buňky agresivnějšími, uvádí studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvrny na sklovině a vysoká citlivost

Sklovina je vnější vrstva, která chrání vaše zuby před vším škodlivým. A i když se jedná o nejtvrdší tkáň v lidském těle, stále je možné ji docela jednoduše poškodit. Příliš časté čištění může vést až k jejímu narušení. Když k tomu dojde, začne se více nebo méně objevovat přímo zubovina, žlutě zabarvený vnitřek. Právě podle tohoto jasného zbarvení poznáte, že sklovina už vaše zuby nechrání.

Dalším projevem narušení skloviny je zvýšená citlivost zubů na jakékoli vlivy, ne jen prudké změny teplot. Kombinace horkých a studených nápojů, případně vysoce kyselé věci mohou spustit velmi bolestivou reakci. To se děje i při neporušené sklovině, při jejím poškození pak o to více. Tento problém lze vyřešit změnou zubní pasty, jemnějším čistěním zubů a hlavně nižší frekvencí. Tedy opravdu jen dvakrát denně, jak zní obecné doporučení.

Více zubních kazů a zánětů dásní

Ačkoli hlavním cílem kartáčku a pasty je ochrana zubů před kazy a poškozením, přílišné použití vede k pravému opaku. Frekventovanější čištění po dlouhou dobu může postupně odstranit jak sklovinu, tak i zubovinu. Poškození, pokud není rychle léčeno profesionálem, následně snadno vede k infekci, rozpadu zubů a jejich trvalé ztrátě. Totéž se týká dásní, které kartáček během své cesty napříč ústní dutinou také zasáhne.

Běžně je tato tkáň růžová, občas může přejít do červena, ale jen sporadicky. Pokud se tak stane, většinou to znamená zánět nebo jiné poškození, často se připojí otok a citlivost na jakýkoli podnět. Nezřídka se setkáte také s krvácením. Ustupující dáseň rovněž odhaluje kořeny zubů, které jsou pak vystaveny všem zdravotním neduhům už od svých základů. Jakmile je dole nic nekryje, jsou k oslabení mnohem náchylnější.

Další metody očisty dutiny

Hodně lidí přistupuje k častějšímu čištění ve snaze dosáhnout lepšího zdraví svého chrupu. Existuje ale několik alternativ, které vám mohou být mnohem více nápomocny než přílišné „šmidlání“ kartáčkem. Ideálním nástrojem je pravidelné použití ústní vody a také dentální niti. Jejich zapojením do běžné koupelnové rutiny dosáhnete mnohem lepších výsledků a vyhnete se dalším ústním problémům.

Použití ústní vody dvakrát denně dezinfikuje i místa, kam se kartáček s pastou nedostane, případně jen velmi málo. Stejně tak je přínosná právě dentální nit, díky níž se dají odstranit i zaseklé kousky a není potřeba kvůli nim brát do ruky kartáček. Zkrátka zasahujte proti konkrétním potížím, není nutné kvůli tomu čistit všechno. Berte také v úvahu vlastní zdravotní stav a o přesné péči se poraďte se svým zubařem.

Jaké prostředky používáte k dentální hygieně? Je to na nich znát?

Zdroj: BrightSide

Článek Příliš časté čištění zubů může napáchat více škody než užitku. Ne vždy platí, že více je lépe se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozhození nejen pylem a trávou

Z lidského pohledu je docela intuitivní, že pokud je imunita rozhozena kouskem pylu, pak virus ohrožující celou planetu bude obzvlášť velkým rizikem. Analýza dat lidí nakažených mezi květnem 2020 a únorem 2021 uvedená v magazínu Thorax ale naznačuje opak a pár dalších, více očekávatelných skutečností. Profesor Adrian Marineau z Queen Mary University v Londýně provedl mnoho demografických srovnání.

Vyšetřoval přitom vztah infekce covidu-19 a asi 15 000 residentů, z nichž většina byla vystavena viru i v dalších měsících. Některé výsledky se shodovaly s dalšími výzkumy, které ale užívaly jiných metod. S větším rizikem covidu-19 jsou spojeny faktory jako život v plných domech, vnitřní styky s vnějšími návštěvami, obezita nebo asijské etnikum. Tohle všechno nahrává vystavení koronaviru, a tedy i vlastní nákaze. Riskantní jsou i určité profese.

Popření dalších studií v podobném poli

V dalších ohledech ale výzkum popřel některá další bádání. Například tím, že muži a ženy nemají rozdílné šance nákazy. Pokročilý věk také neznamenal vyšší riziko nákazy (projevil se vlastně opak), ovšem stále platí vysoké riziko smrti nebo hospitalizace. „Existuje jen omezené překrytí faktorů, které vedou k nákaze, oproti tomu, že nakažení skončí na jednotce intenzivní péče a následně zemřou, jak uvádí nemocniční statistiky,“ uvádí studie.

Bádání také pozorovalo některé okolnosti, které zatím zkoumány nebyly, včetně jídelníčku a potravinových doplňků. Mnohé z nich se nijak výrazně neprojevily. Nicméně lidé, kteří v důsledku alergické reakce získávají vyrážku (například atopický ekzém), mají o 23 % nižší šanci, že se covidem-19 nakazí. Osoby s touto vyrážkou a navíc trpící astmatem mají šanci nižší dokonce o 38 % ve srovnání se zbytkem populace.

Bez vysvětlení vztahu, otázky pro další vědce

Toto pozorování nedokáže zjištěnou spojitost jakkoli vysvětlit, jen tím vyvstávají podnětné otázky pro další badatele. Nicméně určitou nápovědu poskytuje skutečnost, že lidé užívající imunosupresiva mají šanci chycení covidu-19 o 53 % nižší než je celonárodní průměr. To zní ještě nesmyslněji, dokud si neuvědomíme, že lidé s narušenou imunitou jsou nejspíš mnohem opatrnější v ohledu prostředí, ve kterém se pohybují.

Ať už je to pečlivé nošení respirátoru nebo společenská izolace, lidé s těmito problémy považují virus za skutečnou hrozbu a chovají se mnohem opatrněji. Je ovšem také možné, že roli hraje příliš horlivý imunitní systém, který je často dědictvím po neandrtálcích nebo denisovanských předcích. Tato imunita vytváří velmi silnou první linii obrany organismu. Je to trochu výhoda, nicméně nedostatečný důvod pro odmítání vakcinace.

Jaké alergie vás trápí a v jakém ročním období?

Zdroj: IFLScience

Článek Lidé s alergiemi mají o 53 % nižší šanci nakazit se covidem, ukazují první studie. Je to zapříčiněné narušenou imunitou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vypínání motoru během jízdy a klíčky

Pokud startujete tlačítkem, obvykle jedním zároveň motor zapínáte i vypínáte a může dojít k náhodnému zmáčknutí. Když k tomu dojde omylem při řízení v dostatečné rychlosti, nic tak hrozného se neděje. Moderní auta mají totiž mnoho ochranných mechanismů, které těmto věcem brání. Ale i tak, zkuste se tomu vyhnout. Dalším neduhem je řazení zpátečky během řízení. I když tento úkon počítač vyhodnotí jako chybnou akci a nic se nestane, není to dobrý nápad.

Podobně je to s volbou „parkování“ během jízdy. Prostě to ani nezkoušejte. Počítač vozu tento příkaz sice z bezpečnostních důvodů zablokuje, ale protichůdné příkazy mohou při častějším výskytu auto poškodit. Na klíčky od auta nevěšte příliš mnoho dalších klíčů ani přívěsků, ideální je opravdu nechat je separátně. Kov přece jen něco váží a přítomnost takové zátěže v dírce zapalování může její mechanismus časem solidně rozhodit.

Kouzlo běžné pravidelné údržby

Následujte instrukce výrobce, hlavně co se týče značky a pravidelnosti výměny oleje. Tyto údaje se uvádí z dobrého důvodu. Tohle se týká hlavně zcela nových aut. Někteří výrobci používají velmi řídké oleje, když auto opouští výrobní linku. Tyto oleje je opravdu potřeba měnit jednou za každých cca 1 000 ujetých kilometrů. Nespoléhejte také na „zaručené rady“ v diskusních fórech a opravdu používejte olej určený výrobcem.

Nepřeplňte motor auta. Vždycky je u něj měřák, na kterém je označena míra plnosti. Dolejte do tohoto bodu a ne víc, jako u láhve. Když to přeženete, s velkou pravděpodobností se setkáte s katastrofálními následky a také kouřem, který bude vycházet doslova a do písmene ze všech koutů auta. Kroťte svoje ego a pocit, že o autech přece víte všechno, takže tohle není problém. Je lepší si dát opravdu pozor než pak řešit složité následky.

Prázdná nádrž a varovné kontrolky

I ten nejkvalitnější benzín má v sobě malé částečky. No a gravitace funguje všude, takže i tyto částice se drží u dna nádrže. Pokud budete jezdit jen „na výpary“, budou se tyhle nánosy sbírat na dně. Obecně vzato je vhodné nádrž doplnit tehdy, když množství paliva klesne asi na jednu čtvrtinu svého objemu. Krom toho tu jde o mokré pumpy, které nejlépe pracují, když jsou opravdu plně ponořené, tak je nenechávejte na suchu.

Kontrolky problémů má každý vůz nastavené trochu jinak, ale obecně jde o barevné ikonky. Zelená (někdy modrá) barva ukazuje aktivaci konkrétního systému. Žlutá naznačuje, že je potřeba něco zkontrolovat nebo seřídit. Červená je pak znakem vážného problému, který si zasluhuje důkladnější zásah. Při jejím zobrazení je většinou velkým rizikem pokračovat v normálním řízení. Obecně vzato, když jde do červena, volejte mechanika.

Jak pečlivě se staráte o svého plechového oře? Kolikáté auto už máte?

Zdroj: BrightSide

Článek Automechanik varuje před neduhy, kterých se řada lidí dopouští. Markantně snižují životnost vašeho auta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Průměrná denní dávka větrů

Zdravá osoba vypouští větry asi 12–25krát denně, což vyústí v 0,6–1,8 litru střevních plynů. To znamená, že každý den vypustíte z trávicího ústrojí objem, který naplní jednu dvoulitrovou lahev. A celkově vzato se ve vás tím pádem nachází poměrně hodně plynu. Pokud byste ho nikdy nevypustili, opravdu by vaše střeva mohla nakonec explodovat? Než se podíváme na odpověď, není od věci se nejdříve zaměřit na původ celého tohoto plynného bohatství.

A ne, odpověď opravdu není: „Protože mě někdo tahá za prst.“ Tělo tvoří střevní plyny jako vedlejší produkt zažívacího procesu a přidává se k nim také vzduch, který spolknete během jídla, pití nebo kouření. Dalším zdrojem je činnost bakterií, které ve vašem střevě rozkládají potraviny. Některé potraviny jsou v tomto ohledu bohatší, více páchnoucí plyny obsahují síru. To se týká například květáku, fazolí a luštěnin nebo mléčných produktů.

Koncem horním nebo spodním

Z toho plyne poučení, že na prvním rande není úplně nejlepší si objednávat fazolovou polévku. Střevní plyny se mohou dostat ven buď konečníkem, nebo jícnem v podobě říhnutí. Ačkoli oba způsoby vyvolávají na veřejnosti pohoršení, větry jsou mnohem horší. Jenže je možná na místě starat se méně o společenské konvence a více o to, co jejich případné zadržení způsobí našemu organismus. Protože to může být mnohem horší

Při vypouštění větrů se plyny pohybují střevem a následně přes svěrač ven. Při zadržení se postupně zvětšuje tlak bubliny plynu na váš zažívací systém. Záhy se dostaví nepříjemné pocity jako bolest, nadýmání a také pálení žáhy. Čím déle navíc větry zadržujete, tím hlasitější a také více zavánějící budou, až si – dříve nebo později – cestu ven stejně najdou. A jednou z těch cest je skrze ústa, což ovšem není tak hrozné, jak to může znít.

Dostatečně dlouhé věznění

Pokud je plyn uzavřen v těle opravdu dlouho, může se vstřebat do krevního řečiště, postupně se dostane do plic a nakonec touto cestou ven během dýchání. Což je nejspíš ten nejlepší možný scénář, pokud všechny své větry zadržujete. Další možností jsou oteklé a zanícené váčky, které se mohou objevit po celé délce vašich střevních stěn. Tento stav se nazývá divertikulitida a může vést k průjmu, horečkám a krvácení z konečníku.

A jestli tohle nezní jako dostatečná „zábava“, pak je ještě horší, když vaše střevo něco blokuje. Pak se totiž celé toto ústrojí začne nafukovat, až nevyhnutelně exploduje. Jde ovšem o docela vzácnou situaci vyskytující se jen u velmi vážně nemocných pacientů. Nicméně tento scénář existuje a třeba vás donutí rozvážit, jaký význam má zadržovat všechno uvnitř. Koneckonců jsou větry normální tělesná funkce a neměly by tedy být tak ostrakizované.

Dělá vám pouštění plynů problémy, nebo se o ně nestaráte?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Tvorba plynů v těle je zcela přirozený proces doprovázející funkční zažívání. Co kdybychom je ale zkoušeli pořád zadržovat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potíže s dechem a spánkem

Nadváha může způsobit, že během spánku přestaneme na chvíli dýchat, čemuž se říká spánková apnoe. Dochází k ní, když se během spánku zablokují horní dýchací cesty a proudění vzduchu se sníží nebo dokonce úplně zastaví. Mozek začne vysílat signál k probuzení a takto se můžeme probudit i několikrát za noc. Ukládání tuku v krční oblasti zase způsobí zúžení dýchacích cest, což nejen ztíží dýchání, ale také vyvolá hlasité chrápání.

Každý pohyb bolí

Přibývání na váze vede k nedostatku vitaminu D, živině, která pomáhá tělu vstřebávat vápník a podporuje růst kostí, pomáhá také léčit autoimunitní onemocnění, rakovinu a chronické bolesti a bojuje proti depresi. Lidé s nedostatkem vitaminu D pociťují mimo jiné bolesti svalů. Přijímaný vitamín D z doplňků stravy a slunečního záření se navíc může rozpustit v tukové tkáni. K bolesti svalů se může přidat bolest hlavy. Obezita je rizikovým faktorem, který zvyšuje pravděpodobnost migrény.

Nebezpečné genetické změny

Ačkoli se naše geny během života nemění, náš životní styl je může ovlivnit. Tato změna vede ke zvýšenému riziku diabetu 2. typu jak pro rodiče, tak pro jejich děti. Zvýšení hmotnosti vážně zvyšuje riziko rakoviny. Kombinace špatné stravy, kouření a alkoholu je pak už na pováženou. Pro začátek vynechte přidané cukry, alkohol a omezte kouření. 

Vyšší tlak a přemíra cukru

Přibývání na váze vede k vyšší hladině cholesterolu a tím se zvyšuje riziko usazování tuku v cévách a následného infarktu či mrtvice. Vyšší váha celkově více zatěžuje oběhovou soustavu, což vede k vysokému krevnímu tlaku. Navíc nadváha nás vystavuje riziku vzniku cukrovky, protože tělo přestane reagovat na produkci inzulinu a stoupá hladina cukru v krvi.

Dopad na hormony a ledviny

Jedním z nejnebezpečnějších důsledků přibírání kil navíc pro ženu je zvýšené riziko neplodnosti. Extra tuková tkáň vede k hormonální nerovnováze. To ovlivňuje menstruační cyklus ženy a kvalitu jejích vajíček. Tím pádem je také těžší otěhotnět. Obézní a lidé s mírnou nadváhou mají podle výzkumu Kalifornské univerzity v San Franciscu 7krát vyšší pravděpodobnost, že budou mít problémy s ledvinami. Jedním z důvodů vyšší míry selhání ledvin u obézních pacientů jsou rizikové faktory cukrovka a hypertenze. 

Zhoršení psychického stavu

Studie Dr. JoAnn Pinkerton si všimla, že ženy s nadváhou trpěly úzkostí více než jejich štíhlejší vrstevnice. Jak ztrácely na váze, příznaky úzkosti se zmírnily a ženy se začaly cítit lépe. Ztráta hmotnosti pravděpodobně pozměnila chemické procesy v mozku a přiměla jej k produkci serotoninu, známého jako „hormon štěstí“. Jiná studie Eliny Hypponen říká, že lidé s nadváhou mají mnohem vyšší riziko rozvoje deprese během svého života než ostatní lidé.

Jaké jsou vaše zkušenosti s nemocemi způsobenými nadváhou?

Zdroj: BrightSide, Inflammation arising from obesity reduces taste bud abundance and inhibits renewal, „Feeling anxious? Blame the size of your waistline!, Using genetics to understand the causal influence of higher BMI on depression, Body mass index and risk for end-stage renal disease

Článek Přibíráte na váze? Extra kilogramy navíc zvyšují pravděpodobnost deprese, migrény a selhání ledvin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V poušti nebo pod sutinami

V poušti člověka ohrožuje v první řadě horko, před kterým je velmi těžké se dostatečně skrýt, a pocením se organismus připravuje o vodu. Proto postupujte za noci, kdy je teplota asi na 15 stupních Celsia. To znamená nižší riziko dehydratace a tepelného šoku. Mějte s sebou také zrcátko nebo cokoli, co dokáže házet odlesky. Díky silnému slunci můžete signalizovat až na horizont a zvýšit tak šanci, že vás někdo zachrání.

Pokud se nacházíte pod sutinami, je nejdůležitější zachovat klid a rozvahu. Nevrhejte se nikam po hlavě, protože všechno kolem se může opět pohnout a minimálně vás zranit. Sundejte si tričko nebo košili a omotejte si látku kolem hlavy. Vytvoříte tak provizorní štít proti prachu a suti ve vzduchu. Riziko udušení jemnými částečkami je stejné, jako že na vás něco spadne. Vytvořením této masky se tak můžete pohybovat snadněji.

Pod útokem žraloka nebo býka

O útocích zvířat panuje obrovská spousta mýtů a „zaručených receptů“. Pokud se setkáte ve vodě se žralokem, rozhodně se k němu neotáčejte zády. Když zkusíte rychle uplavat, budete na něj působit jako kořist. Pohybujte se co nejpomaleji, redukujete tak riziko přímého útoku. V případě, že na vás žralok skutečně zaútočí, braňte se a miřte na oči a žábry, ty jsou nejcitlivější. Žraločí útoky na člověka jsou ovšem velmi vzácné a ty fatální ještě vzácnější.

Klíčovou věcí, kterou je třeba mít na paměti, je skutečnost, že býk reaguje na pohyb. Takže jestli tento kolos běží přímo na vás, ustaňte v čemkoli a nehýbejte se. Když se dostane blízko, hoďte někam daleko od sebe klobouk, tašku nebo kus oblečení. Býk se zaměří na tento cíl a vás nechá aspoň na chvíli na pokoji. Proto při býčích zápasech používá torero barevnou muletu na tyči, kterou provokuje býka k útoku.

Útěk před tornádem a včelím rojem

Tornáda jsou v USA prakticky na denním pořádku, hlavně v Oklahomě, Kansasu a Nebrasce, tedy v tzv. uličce tornád. V evropských poměrech jich také vzniká dost, většinou ale nemají dlouhého trvání a vzniknou někde, kde nenapáchají škody. Jestli se vám přece jen stane, že budete v dráze tohoto jevu, schovejte se v nějaké díře, například jeskyni. Lehněte si na zem a zakryjte si hlavu rukama a oblečením.

Včely můžete zcela běžně potkat kdekoli v našich krajích a jejich bodnutí zažil už nejspíš každý. Jedno není většinou problém, ale potkat rozzuřený roj, to už je horší. Když vás začne pronásledovat, schovejte se kdekoli na tmavém místě. Včely ve tmě příliš dobře nevidí, nedostatek světla je tak silně zmate. Vyvarujte se unáhlených reakcí, nemávejte kolem sebe rukama a taky si zkontrolujte, že na sobě nemáte nic sladkého, co by je mohlo opět přilákat.

Pád výtahu a propadnutí ledem

Padající výtah je klasickým nástrojem thrillerů, hororů a katastrofických filmů. Většinou vidíte lidi přitisknuté ke stěně nebo zapřené v rohu. Jenže tohle je ideální recept na zlomení kostí. Octnete-li se v takové situaci a podaří se vám zachovat rozvahu, lehněte si celým tělem na zem. V momentě dopadu tak bude celá jeho síla rovnoměrně rozdělená po celém vašem těle. Zranění můžete utrpět i tak, ale je to lepší než koncentrace do jednoho bodu.

Při propadnutí se ledem do mrazivé vody hraje hlavní roli čas. Čím déle zůstanete pod hladinou, tím méně toho uděláte, protože teplota vody vás zkrátka začne ochromovat. Nejlepší cesta ven je proto ta, kterou jste se dostali sami dovnitř. Chytněte se okraje ledu, vytáhněte se z vody a postupně se plazte na okolní led, abyste rozkládali váhu rovnoměrně. Žádné trhání a žádné kopání. Dokud nejste na pevné zemi, riziko prolomení vám hrozí stále.

Stalo se vám někdy něco z popsaných situací? Jak jste dopadli?

Zdroj: BrightSide

Článek Velký test přežití: Uvedené simulace vás přemístí do nehostinných podmínek, kde vám půjde o život. Jak se zachováte? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Katastrofa, nebo jen drobné škubnutí?

Kolik síly by takové hromadné poskočení vyvolalo? Co je běžná frekvence a proč jsou na palubě pytle s pískem? Jste na palubě zmíněného letadla a zrovna se to sejde, že letíte na kapitánovy narozeniny. A posádka se rozhodne pro malý žertík. Jak její členové roznášejí jídlo a nápoje, každému pošeptají, co má dělat. Nejste si úplně jistí a každý vypadá trochu zaskočeně. Ale co nejhoršího by se mohlo stát? Posádka se přece nenechá ohrozit, ne?

Pro bezpečnost každého letadla je naprosto klíčové správné rozložení váhy. Koncentrace na jedné straně nebo v jednom bodu může být velmi nebezpečná až osudná. Tohle krásně v žertu popsal Miroslav Donutil: „Kovanda si sedl napravo, my logicky všichni nalevo, protože jsme nechtěli letět celou cestu naklonění na jedno křídlo.“ Jenže rizikové jsou oba extrémy, tedy jak přílišné zatížení letadla, tak když je váhy uvnitř příliš málo.

A teď všichni hop

Když nemá letadlo dost nákladu, je potřeba ten stávající pečlivě rozložit a někdy posádka dokonce přidá ony pytle s pískem, z nichž má každý 23 kilogramů. Takže co se stane, když najednou letadlo na vteřinu přijde o většinu své váhy? No vraťme se k modelovému letu a uvidíme. Boeing dosáhl potřebné výšky, bezpečnostní světla zhasla a lidé kolem si rozepli pásy. A najednou všichni včetně vás vstali ze sedaček, ti nejvyšší si našli lepší pozici.

Následně se chytnete opěradla před sebou, abyste byli dost stabilní. Letuška dá signál a všichni vyskočí. Jakmile těla všech opustí podlahu letadla, stroj najednou přijde o 37 500 kilogramů. Protože je nečekaně znatelně lehčí, zvýší se během skoku jeho letová hladina. Společným skokem vyvinete všichni tah srovnatelný s 800 lidmi nebo 10 slony. Nečekané trhnutí změní trajektorii letu, kapitán ztratí kontrolu a všichni míříte k jisté smrti.

Opravdu se to bude dít takhle?

Moment, tohle nezní úplně pravděpodobně. Náhlý impuls sice změní trajektorii letu, ale vlastně se vůbec nic nestane. Protože letadlo letí rychlostí 870 kilometrů v hodině, tento kolektivní skok bude mít jen zcela minimální dopad. Kapitán se lehce přizpůsobí, akorát bude nejspíš trochu otrávený, že má zrovna dneska tak neposlušnou posádku. Tohle platí za předpokladu, že všichni v letadle váží kolem 75 kilogramů.

Kdyby bylo letadlo plné zápasníků sumo, kteří váží až 200 kilo, bylo by to něco zcela jiného. Tento kousek by byl také vrcholně nebezpečný, pokud by se odehrál během přistání nebo vzlétnutí. V této fázi letu má totiž celý stroj mnohem nižší rychlost, takže změna váhových poměrů může mít mnohem silnější vliv. A kapitán by přes veškerou snahu dost možná nesrovnal trajektorii včas na bezpečný zbytek cesty.

Poskakování během celé cesty

Existuje ještě možnost silnějšího narušení vyvoláním tzv. třepotání, tedy narušení aeroelasticity. Jednalo by se o synchronizované skoky v určitém jednotném tempu po delší dobu. Takové vibrace by vyvolaly nestabilní aerodynamiku letadla, což by narušilo jeho přirozené chování. Přirozená frekvence je soubor frekvencí, které objekt emituje při jakémkoli zásahu. Pokud by všichni skákali dlouhodobě, selhala by struktura letadla.

Jenže koordinace takové akce by byla prakticky neproveditelná, takže je to něco, s čím si opravdu nemusíte dělat starosti. Navzdory obavám mnoha lidí je létání stále jedním z nejbezpečnějších způsobů přepravy osob i nákladu. Letadla jsou dnes bezpečnější než auta i vlaky. A když po vás náhodou letušky budou tento manévr chtít, tak už budete vědět, že se není čeho obávat, maximálně otráveného pilota.

Byli jste někdy během letu účastni nějaké hromadné akce posádky?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, kdyby v letadle během cesty všichni pasažéři začali skákat? K tomuhle vás letušky raději nepobízejí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chřest a balený zelený salát

Zcela ideální doba pro zařazení chřestu do jídelníčku je jaro, tedy jeho přirozené období. V zimě je dovážen z odlehlých regionů v Chile nebo Peru. Během převozu ztratí nejen svou chuť, jeho textura se zcela rozpadne a už nebude mít ani tolik žádané vitamíny. Transport v něm spolehlivě zlikviduje i další živiny, takže z ceněné rostliny se stane vlastně prázdná zelená hmota. A nejde o jedinou zelenou položku, která je v zimě prakticky bezcenná.

Balený zelený salát je předem nakrájen a omyt, abychom neměli prakticky žádnou práci s jeho konzumací, potažmo nějakou přípravou. Nicméně je to právě ono přípravné omytí, které narušuje zelená vlákna a vede ke ztrátám na vitamínech. Nakonec se tak v krabici v obchodě objeví sice dobře vypadající, ale výživově ochuzený produkt. V jeho případě je obecně lepší počkat na teplejší období roku a dopřát si skutečně čerstvou várku.

Bobulky a kukuřice na špejli

Léto je nejlepším obdobím na sběr jahod, borůvek a nejrůznějších dalších bobulí. Jahody jsou bohatým zdrojem vitamínu C, který spoluvytváří kolagen, borůvky jsou dobrou prevencí rakoviny kůže a nakopávají mozek k činnosti. Jenže je obecně nejlepší konzumovat jen skutečně lokální produkty, které vyrostly ve vašem regionu. Pokud jsou dováženy z dalekých plantáží, nebudou mít ani výživovou hodnotu, ani moc chuti.

Kukuřice roste jen a pouze v létě a v žádném dalším ročním období. Proto kukuřice, kterou najdete v obchodě na začátku listopadu, nejspíš nebude tak čerstvá, jak se tváří nebo jak tvrdí vývěska. Jedinou výjimkou z tohoto nastavení je Florida, kde kukuřice dozrává někdy koncem ledna. Ovšem i v tomto případě je potřeba ji transportovat, což opět likviduje její čerstvost, výživovou hodnotu a nevyhnutelně i chuť.

S mlékem a cukrem v zimě opatrně

Na mléčných výrobcích obecně není vůbec nic špatného, ale v zimě si jich dopřávejte s mírou. Konzumace tvarohu a mléka může vést ke zvýšené tvorbě hlenu, což může ovlivnit celkové fungování našeho organismu. Pokud už jste v zimě stihli nastydnout nebo si uhnat otravnou rýmu, mohou se vaše problémy ještě zhoršit. Zvýšené zahlenění vlivem mléčných produktů vám může ucpat dutiny.

Cukr je jednou z nejoblíbenějších legálních drog. Ano, drog, protože způsobuje naprosto totožnou závislost jako alkohol. Zvlášť v zimě podporuje přílišná konzumace depresivní stavy, protože příjem sladkého redukuje v těle hladiny dopaminu. To je tzv. hormon štěstí, který stojí za našimi příjemnými pocity a pozitivním stavem mysli. Zima je už tak poměrně temná doba roku a efekt cukru může toto její působení ještě prohloubit.

Napadají vás další pochutiny, které je lepší nechat na jindy?

Zdroj: BrightSide

Článek 6 potravin, kterým se v zimě za každou cenu vyhněte. Dováží se z velké dálky a místo vitamínů skrývají nebezpečí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvakrát esovitě zahnutá

Tuhle formulaci jste možná někdy slyšeli na zdravotní přednášce a popisuje ideální tvar zdravé páteře. Jenže v Česku na zdravou páteř narazíte jen stěží. Tohle zakroucení má svůj jasný důvod, páteř díky němu snese zátěž. Jenže při pravidelném dlouhém sezení se tvar S mění pomalu na C. Když se člověk za stolem hrbí, slábnou jeho žaludeční svaly a bez pravidelného tréninku si tělo neudrží správnou figuru.

Při sezení je síla tlaku převedena na pánev a páteř, čímž vzniká zvýšený tlak na meziobratlové ploténky. Kontinuální tlak způsobuje zatuhnutí krční páteře a nakonec může vést až ke snížení průtoku krve do mozku. V důsledku toho můžete pociťovat bolesti hlavy a rozostřené vidění. Páteř tvoří rámec pro všechny naše vnitřní orgány, proto je zcela zásadní držet ji rovně, aniž by na ni byl neustále vyvíjen nějaký tlak. Zkuste to, odvděčí se vám.

Problémy se srdcem a křečové žíly

Jedním z nejvážnějších rizik sedavého způsobu života je nebezpečí kardiovaskulárních onemocnění jako třeba chronického vysokého tlaku. Neustálé sezení oslabuje svaly, zhoršuje průtok krve a snižuje i pevnost cév. Nedostatek fyzické aktivity je jednou z hlavních příčin brzké aterosklerózy, tedy vytvoření nánosů cholesterolu v srdečních cévách. Může se taky objevit nedostatečná schopnost krve vstřebat kyslík, takže srdce má méně, než potřebuje.

Lidé sedící většinu času na židli nebo v křesle obecně trpí horším oběhem v dolních končetinách. To při nedostatku pohybu vede k vytvoření křečových žil, a i když trápí obě pohlaví, jsou k nim náchylnější ženy. Kromě toho, že náchylnost k nim je dědičná, objevují se také v případech, kdy dlouho sedíte se zkříženýma nohama. Jakmile je totiž noha dlouhodobě stlačena, je krev naháněna do konkrétních oblastí, ze kterých se hůř dostává.

Obezita, svalstvo a kosti

Asi největším a nejlogičtějším následkem sedavého života je přibírání. Metabolismus v této pozici totiž zpomaluje a tělo spálí mnohem méně kalorií, ty přebytečné pak ukládá do tuku. Jakmile si sednete, proces spalování tuku klesne o 90 %, záhy dojde také k poklesu inzulinu a naopak poroste krevní tlak. Za posledních 50 let se změnila většina práce a hodně jí vyžaduje mnohem více té kancelářské. Pokud stojíte, spálíte jich jen díky poloze o 35 % více.

Neustálé sezení v jedné pozici a absence pohybu vede k ochablejším a slabým svalům po celém těle. Nejvíce zasažené jsou hýžďové a břišní. Ovlivněný jsou ovšem i kosti, hrozí tedy osteoporóza. Když totiž kosti nemusí vynakládat zvláštní námahu, aby tělo udržely rovně, postupně ztrácejí soudržnost a stávají se výrazně křehčími a taky poréznějšími.  Kvůli tomu jste pak mnohem citlivější na pády a údery, které by vás normálně nijak nezranily.

Výkonnost v posteli a co s tím vším dělat

Pasivní způsob života se vymstí především mužské populace a projeví se na místě nejcitlivějším – na loži. Nejspíš je totiž postupem času postihnou problémy s erekcí, prostatou a také hormonální výkyvy. Trávením hodin v kuse sezením se zpomaluje oběh krve v pánevní oblasti, což časem vede k  infekcím. Na ty se zase vážou další zdravotní potíže. Tukové zásoby produkují estrogen, což vysvětluje mužská bříška, kterých se těžko zbavuje.

Některé firmy už dnes silně motivují zaměstnance k aktivitě minimálně tím, že občerstvení na pracovišti je od něj hodně daleko. Přibyly také stolky na ping-pong a další nástroje pro vyžití. Lékaři obecně doporučují častější a delší procházky, nesedat si ve veřejné dopravě a firemní schůze vestoje. Můžete se také projít při polední pauze a dát si jídlo venku. Nejlepším řešením je ovšem nesedět hodiny v kuse, po každé hodině se trochu protáhněte.

Trpíte některými ze zmíněných problémů? Kterými?

Zdroj: BrightSide

Článek Sedíte denně déle než 8 hodin? Následky pro vaše tělo jsou hrozivě devastující. Zpestřete si rutinu sedavého zaměstnání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen na viditelných místech

Samotné tělo plísně sedí hrdě na vrcholku objektu či materiálu, na kterém se uchytila, zatímco kolem se rozbíhají jako kořeny drobounké větvičky sahající mnohem dál. To znamená, že tento organismus není jen na tom opravdu zeleném místě, které vidíte prostým okem, ale i všude okolo. Je to jako kořeny stromu – u kmene vidíte silné šlahouny, ale celá síť droboučkých vláken se ukrývá pod zemí, oku člověka dobře skryta.

V závislosti na struktuře konkrétního jídla se plíseň umí dostat velmi hluboko pomocí série kořínků zvaných hypy a jdou jí hlavně měkké potraviny jako je právě pečivo. Některé plísně jsou pro člověka bezpečné a používají se cíleně pro tvorbu různých zrajících sýrů nebo omáček. Nicméně existuje mnoho dalších plísní, kterým je potřeba se v zájmu vlastního zdraví obloukem vyhnout. Pozřením zdánlivě čisté části jíte nejspíš i ona drobná vlákna.

Nezezelená jen jeden plátek

Pokud jde přímo o chléb, obvykle ho v lednici nebo ošatce přechováváme v balíčku, každopádně s plátky těsně u sebe. Tím pádem existuje jen velmi malá šance, že by při napadení plísní byl jeden z kousků ušetřen. Jakmile je plíseň vidět na povrchu, znamená to, že se dostala do rozmnožovací fáze. Vysílá tedy další spory ven, aby se uchytily jinde.  Ano, můžete mít zvláštní štěstí a narazit na přínosnou plíseň.

Jenže rozeznat pouhým okem rozdíl mezi přínosnou a velmi nebezpečnou plísní je prakticky nemožné. A po pozření plesnivé potraviny, hlavně některých mykotoxinů, jsou účinky patrné velmi záhy a vyžadují hospitalizaci. O tom se přesvědčil i jeden postarší pár po konzumaci zkažené konzervy s polévkou. Pokud máte strach z vyhazování potravin, můžete některé vždycky zmrazit, takže vydrží déle. Po rozmrazení je ale ihned zkonzumujte.

Kazívá se vám doma jídlo?

Zdroj: IFLScience

Článek Máte ve zvyku odkrojit plesnivý krajíc a zbytek chleba sníst? Už to nikdy znovu neuděláte, plíseň umí být totiž neviditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problematika tekoucí vody a betonu

Sprchování (či dokonce koupel), mytí nádobí, a zkrátka jakékoli použití tekoucí vody během bouře, nese svá rizika. Zaprvé jsou vodovodní trubky obvykle z kovu (často oceli nebo mědi), což znamená, že vedou elektrický proud. Zadruhé voda z kohoutku v sobě má mnoho nečistot, které vodivost neomezují. Pokud se tedy jakkoli pokryjete vodou, děláte ze sebe doslova terč pro zásah elektrickým proudem. A stačí jen zavadit.

Podobně vodivým médiem je beton použitý ve stavbách. Možná si řeknete, že je to přece kámen. Jenže betonové zdi a podlahy v sobě mají železné tyče (tzv. železobeton) a v kombinaci s betonem tak vzniká vodivé prostředí. Stejně tak je rizikové skladování plastových kanystrů s pitnou vodou přímo na betonovém povrchu. Plast totiž nabírá z betonu chemikálie, které mohou přejít do samotné vody. Jednoduchým opatřením je postavit nádobu na karton nebo dřevo.

Až příliš lákavé svíčky

Rachocení větru, déšť a blýskání přímo vybízí k zapálení svíček a například vyprávění duchařských příběhů. Jenže u svíček stačí chvilička nepozornosti a požár je na světě. Během skutečně prudkých bouřek pak mívají hasiči co dělat například s popadanými stromy, takže není dobré jim přidělávat problémy, jimž lze snadno předcházet. Buď si vyprávějte u baterky, nebo dejte svíčky do misky s vodou, abyste riziko požáru výrazně snížili.

Během silných větrů nebo intenzivních bouří bývá sklep příjemné a populární místo na to se „zašít“. Ukazuje se ale, že zase až tak bezpečný není. Pokud je skutečně pod úrovní terénu a nemá navíc okna, odřízne vám jakýkoli problém únikovou cestu. Příkladem budiž bleskové povodně, které se v některých oblastech vyskytují pravidelně i několikrát do roka. A na mnoha místech není třeba ani výraznějších srážek, stačí jeden pořádný liják.

Domácí generátory a blízkost oken

Přenosný generátor elektřiny je užitečná věc, pokud vypadne proud a potřebujete udržet aspoň ledničku. Problém je, že tyto stroje uvolňují oxid uhelnatý, který je pro lidi jedovatý. Můžete si tak snadno přivodit bolesti hlavy, nevolnost, mdloby, celkové oslabení i zvracení. Obecně vzato ho nepoužívejte v malých prostorách, jako jsou přímo obývané místnosti. A pokud není vyhnutí, zapínejte ho jen na nezbytnou dobu jako nouzové řešení (alternativou může být výkonná power banka s kapacitou desítek tisíc mAh).

Stát u okna a dívat se na venkovní bouření je poměrně lákavé a některé lidi to doslova fascinuje. Problém je, že prudký vítr vám může do oken snadno hodit něco zvenku. A i když ta věc neproletí přímo sklem, stačí jen nešikovná prasklina a pár střepů, abyste se pořezali nebo utrpěli poranění očí. U starších domů se mohou blesky dostat do pokoje i prasklinami v rámu, ačkoli takové případy jsou vzácné. Ideální je nalít si dobrý čaj a sednout si někam s knihou.

Nevypínejte zprávy a venku se schovejte

Pokud je bouře opravdu silná nebo trvá dlouho, hodí se zůstat v obraze, pokud jde o dodávky vody, proudu nebo problémy v dopravě. Nevypínejte televizi, případně nechte zapnuté rádio. Včasné informace vám mohou ušetřit mnoho problémů a připravíte se na rizikové situace předem. Nota bene v případě, že bydlíte dál od města a s „civilizací“ vás spojuje jedna autobusová nebo vlaková linka. Poškodit trať není pro bouři žádný problém.

Jestli máte tu smůlu, že vás bouře zastihla venku a nemáte poblíž žádný úkryt, záleží na vaší bezprostřední reakci. Zaprvé se nedržte ničeho kovového jako deštníků nebo kola. Zadruhé se vyhněte vyvýšeným místům a otevřeným prostorům. Pamatujte, že blesk si vždycky hledá nejvyšší místo, kam se trefit. Čím níže jste, tím lépe. Samozřejmě pokud to jen trochu jde, dostaňte se co nejdříve domů nebo do města.

Máte nějaká zajetá domácí opatření, když venku začne boží dopuštění?

Zdroj: BrightSide

Článek 7 běžných věcí, které při bouřce nesmíme dělat. Můžou nás na místě zabít, přitom jde o banálnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stále rozporuplné výsledky

Problém studií byl, že šlo jen o pozorování – lékaři sledovali pacienty a určovali, co má vliv na náročnost průběhu nemoci. Jenže je v zásadě nemožné určit, zda za průběh nemoci mohlo právě kouření nebo jiný faktor. Novou studii vedl Ashley Clift z univerzity v Oxfordu a podrobně analyzoval data ze záznamů praktických lékařů. Dále pak testy na covid-19, údaje z hospitalizací i úmrtních listů. Zjišťoval tak souvislost s kouřením u téměř půl milionu lidí.

Ve srovnání s naprostými nekuřáky, co si skutečně v životě nezapálili, měli aktivní kuřáci riziko hospitalizace vyšší o 80 %. Následovala také mnohem vyšší pravděpodobnost, že se jim koronavirus stane osudným. Studie přispěla dle Ashleyho Clifta k jistotě, že kouření před covidem nechrání. Jím použitá metoda mendelovské randomizace je mnohem přesnější než předchozí čistě pozorovací studie. Své závěry publikoval v odborném časopise Thorax.

Kouření potvrzeno jako jasné riziko

Studie současně potvrdila aktivní kouření jako vstupenku k horšímu průběhu. Genetická predispozice ke kouření zvyšuje riziko infekce o 45 % a pravděpodobnost hospitalizace o 60 %. Riziko úmrtí na onemocnění covid-19 je pak 10krát vyšší. Podle Clifta to jasně svědčí o tom, že s koronavirem je to stejné jako se srdečními chorobami, více druhy rakoviny a mnoha dalšími neduhy. Pandemie tak může být pro lidi dalším důvodem nadobro odložit krabičku.

Mendelovská randomizace využívá genetických variant jako zástupců pro rizikové faktory. V případě kouření pro predispozice toho, že někdo kouří častěji nebo intenzivněji. Metoda pak dovede badatele k dalším údajům a důkazům toho, zda jde pouze o náhodu, nebo mezi sebou jevy skutečně souvisí coby příčina a následek. Každopádně tento výzkum snad udělá definitivní tečku za fámami, že krabička cigaret je něco jako štít proti nákaze.

Pokud kouříte, bojíte se většího rizika ve spojitosti s nemocí covid-19?

Zdroj: Thorax

Článek Kouření dramaticky zhoršuje průběh covidu, uvádí poslední studie. Jak moc si kuřáci mohou přitížit? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poměr rizika a přínosu

Zatím to vypadá, že přes veškerá související rizika nese nejběžnější způsob vzniku dvojčat také nesporné výhody. Jedná se o polyovulaci, tedy jev, kdy se z vaječníků ženy uvolní každý měsíc více než jedno vajíčko. Neidentická dvojčata pochází z oplodnění dvou vajíček. Identická se rodí v případě, kdy je oplodněno jedno vajíčko, které se pak ale rozdělí na dvě samostatná embrya. Trojčata a vícerčata jsou sourozenci narození ve stejný den.

Polyovulace tak vyvažuje zvýšené riziko ztráty plodu. Ne všechna vajíčka dojdou k úspěšnému těhotenství, i když se žena o otěhotnění systematicky snaží. Některá vajíčka nemusí být vůbec oplodněna, a i v případě, že oplodnění proběhne v pořádku, nepřežije velká část z nich celý následný vývoj. Důvody nejsou zcela jasné, ale velmi často jde o chromozomální abnormality, což znamená nedostatečnou životaschopnost plodu. Problémem je absence spolehlivých dat, protože monitoring raných fází těhotenství s sebou nese řadu překážek.

Více sázek najednou

Vypuštění více než jednoho vajíčka každý měsíc je metodou, jak zvýšit šance, že aspoň jedno z nich bude úspěšně oplodněno. Příležitostně pak projde celým procesem těhotenství více než jedno vajíčko, což vyústí právě ve dvojčata, trojčata nebo vícerčata. To ovšem nevysvětluje souvislost s věkem matky, protože mladé maminky mají nižší šanci na vznik vícečetného těhotenství. Ta roste s jejich věkem, ale od určité věkové hranice opět klesá.

Jedna z nových hypotéz navrhuje, že jde o strategii vycházející z okolností. U mladých maminek je riziko ztráty plodu nízké, tudíž dochází k produkci pouze jednoho vajíčka. Jakmile se riziko zvýší, vzroste frekvence polyovulace, takže starší ženy produkují vajíček více. Reprodukční zájem se zkrátka adaptuje. Dvojčata jsou relativně vzácný jev, který se vyskytuje nejvýše ve 4 % porodů a stále nabízí mnoho otázek čekajících na další bádání. Máte i vy ve svém okolí dvojčata?

Zdroj: ThisViewOfLife

Článek Evoluce dvojvaječná dvojčata nezamýšlela. Proč se tedy rodí? Jsou vysokým rizikem pro sebe i matku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stále pouhý výhled

Právě kvůli kontinuální geotermální aktivitě je tato oblast stále monitorována ve snaze předvídat možné výkyvy. Podle studie z roku 2017 se však může prostředí od klidu k riziku exploze přesunout velmi rychle. Dokonce mnohem svižněji, než si badatelé původně mysleli. I tak je ale nesmírně náročné odhadnout časový rámec takové události. Obecně si vědci myslí, že výbuch nehrozí během příští tisícovky let.

Nabízí se ještě otázka, co je vlastně supervulkán. Tyto útvary jsou definovány jako vulkanická centra, jejichž exploze by zasáhla více než 1000 kilometrů krychlových. Takové se v USA nacházejí dva – Yellowstone a Long Valley v Kanadě. Ten v Yellowstonu se projevil 3krát během posledních 2 milionů let, což vedlo ke vzniku tzv. kalder. Kaldery jsou obrovské krátery o velikosti až několika desítek kilometrů.

Co by exploze znamenala?

Pokud sem plánujete výlet, neměl by vás supervulkán nijak znepokojovat. Pokud by však vybuchl, první projev by bylo mračno popela do vzdálenosti 800 kilometrů. Roztavená láva o teplotě přes 1000 stupňů by kupodivu byla mnohem menším nebezpečím než právě popel. Na zemi by totiž zůstala vrstva žhavého popela o síle asi 10 centimetrů. Ten by spolehlivě poškodil veškerou úrodu v oblasti Středozápadu.

Mrak popela by také provázela oblaka plynu v čele s oxidem siřičitým. Ten by způsobil kyselé deště a také ochladil planetu, protože by zastínil sluneční svit. Výbuch tohoto rozsahu by nevyhladil lidskou rasu, ale rozhodně by byl destruktivní minimálně pro celou západní polovinu Ameriky. Je tedy pochopitelné, že právě Yellowstone je terčem neustálého monitoringu. Tak doufejme, že zůstane jen u těch vodních gejzírů.

Zdroj: USGS

Článek Pod národním parkem se nachází smrtící supervulkán. Při jeho explozi by uvrhl nejen Česko do doby ledové se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pravděpodobnost vyvinutí rakoviny

Šance mezi jednotlivými pohlavími jsou poměrně vyrovnané. Muži mají celkově pravděpodobnost tohoto onemocnění 40,14 %, zatímco ženy 38,7 %. Pokud jde o specifické formy, muži mají 11,6 % šanci na rozvoj rakoviny prostaty. Ženy na druhé straně trápí rakovina prsu, která má pravděpodobnost 12,83 %. Všem druhům ovšem vévodí rakovina plic, která u žen vede statistiky ve všech rozvinutých zemích. A jaké je riziko úmrtí v důsledku této choroby?

Navzdory dosavadním poměrně alarmujícím číslům je tahle oblast přece jen o něco optimističtější. U mužů je riziko 21,34 % a u žen přibližně 18,33 %. Opět je vidět, že poměry nejsou zvlášť odlišné. Samotná čísla pocházejí ze screeningových programů počátečních stádií a odráží hlavně obrovský pokrok v chemoterapii a dalších léčebných postupech. Potom jsou tu ještě faktory absolutního a relativního rizika, protože samotná čísla nejsou tak vypovídající.

Různé druhy rizika u rakoviny

Absolutní riziko spočívá v šanci, že u konkrétního člověka vypukne rakovina v určitém období života. Například v průběhu jednoho roku nebo deseti let ve věku 70 let, případně během celého života. Na druhé straně relativní šance uvádí riziko u dvou rozdílných skupin lidí – například kuřáků a nekuřáků. Jde vlastně o adaptaci absolutního risku na specifické podmínky. Riziko rozvoje rakoviny je třeba pro kuřáky 25krát vyšší než pro nekuřáky.

Celkově jsou ovšem podmínky spíš skryté a statistika nedovede odpovědět na klasickou otázku „Jak velká je šance, že konkrétně já dostanu rakovinu?“. Vědci dokáží identifikovat, jaké typy lidí nemoc postihla, co měli společného a jak se tento vzorek liší od ostatních. Riziko ovlivňuje věk, životní styl, návyky, rodinná historie, prostředí a taky genetika. Ale ani v takovém případě nelze nic konstatovat na 100 %.

Zdroj: TruGenx

Článek Jaká je šance, že právě vy onemocníte rakovinou? Pravděpodobnost zvyšují obyčejné návyky i prostředí, ve kterém žijete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedovatí pavouci jsou doma i tady

Asi nejnápadnějším pavoukovcem, který k nám migroval, je křižák pruhovaný. Tento druh umí vyděsit hlavně velmi nápadným exotickým vzorem, tudíž se stává podezřelým na první pohled. Samička má velikost přesahující 2 centimetry a zaujme kombinací černých, žlutých a bílých pruhů na těle. Ještě před 50 lety byl tento pavouk v Evropě velmi vzácný. U nás je pozorovatelný od roku 1991, přičemž se z jižní Moravy postupně rozšířil na celé území státu.

Skutečně jedovatým druhem je ale hlavně zápřednice jedovatá, která sem dorazila stejným způsobem jako křižák. Je zbarvená žlutě až nazelenale a vysílá tak jasnou zprávu, že je tvorem, na kterého je třeba si dát pozor. Zápřednice je jeden z největších a nejjedovatějších pavouků v Evropě. Dorůstá velikosti až 4 centimetry. Málokdy sice skutečně zabije, ale riziko velmi bolestivého kousnutí při pohybu travou neuklidní nikoho.

Individuální reakce na jed

Pokud se vám podaří na ni narazit a opravdu vás pokouše, připravte se na velmi ošemetných 24 hodin. Její kousnutí je silně bolestivé, jed může způsobit lokální ochrnutí končetin, silnou nevolnost, malátnost i psychologickou úzkost. Asi nejhorší možností pro člověka je, pokud se mu něco takového přihodí o samotě a daleko od civilizace. V takovém stavu snadno hrozí pád, omdlení nebo jiná potenciálně nebezpečná situace.

Zápřednice je aktuálně invazivním druhem. Nejčastěji se vyskytuje na loukách, ovšem útočí hlavně samičky, které chrání svá vajíčka ve formě zámotků. Nejohroženější skupinou jsou v tomto případě samozřejmě alergici na jedy jakéhokoli druhu. Navíc v případě tohoto hmyzu hraje roli také psychika. Bodnutí od vosy – které může být stejně bolestivé – jsme nejspíš zažili všichni. Kousnutí od pavouka má za sebou málokdo.

Zdroj: InfoGlobe

Článek Pozor, i v Česku narazíte na smrtelně jedovaté pavouky. Co dělat po styku s nebezpečným osminožcem? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Radon proniká skrze praskliny a netěsnosti

Z podloží pod domem se radon dostává nahoru většinou skrze prasklinky a netěsnosti. Může se také uvolňovat ze samotného stavebního materiálu nebo podzemních vod, tento zdroj má ale obvykle menší význam. Otázkou je míra jeho celkové škodlivosti. Například horníci pracující v dolech s opravdu vysokou koncentrací měli vyšší výskyt rakoviny plic. K tomu prokazatelně došlo právě ozářením dýchacích cest látkami, v než se radon postupně přeměnil.

Tato situace může nastat i v domech s velkou koncentrací tohoto plynu. Pokud by lidé žili celý život v budově s koncentrací vyšší než 400 becquerelů na metr krychlový, přibližně dvě osoby ze sta by dostaly rakovinu plic. S růstem koncentrace se zvyšuje i toto riziko. Klíčová je ovšem délka pobytu, kratší pobyt ve vyšší koncentraci radonu je pro zdraví člověka zanedbatelný. Celková radioaktivita potřebuje totiž jak vyšší míru plynu, tak i mnohem delší kontakt s ním.

Měření radonu nejen při stavbě nového domu

Pokud chcete změřit přítomnost radonu, je nejvěrohodnější zjistit roční průměrnou hodnotu pomocí tzv. stopových detektorů. Ty se umístí na dobu 1 roku do místností objektu. Průzkumy tohoto typu koordinuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost a pro občany jsou zdarma. V případě potřeby rychlejšího změření, například při rekonstrukci, se dá objednat měření také od specializované firmy, která musí mít od SÚJB povolení. Takový zákrok trvá obvykle nejméně týden.

Při stavbě nového domu je se zřetelem na tuto koncentraci nejlepším vodítkem radonový index pozemku. Ten ovšem není možné zjistit z jakéhokoli druhu geologické mapy. Proto opět přijdou ke slovu zmíněné firmy. Dle výsledku tohoto měření budou provedena protiradonová opatření. V případě, že budete chtít používat vlastní studnu, doporučujeme provést test na přítomnost přírodních radionuklidů ve vodě.

Zdroj: Digi24

Článek Pozor na radon, vysoce radioaktivní nebezpečí, které číhá ve zdech domů a bytů. Jak zjistit, zda je i v těch vašich a co s tím následně udělat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak je velká a jak vypadá

Jedná se o největší druh sršní na planetě. Většina zástupců je dlouhá asi 5 centimetrů s rozpětím křídel do 7 centimetrů. Samotná velikost sršně způsobuje, že její bzučení je slyšet dávno předtím, než ji uvidíte fyzicky. Královny, dělnice i trubci vypadají docela podobně a krom velikosti se liší jen v detailech. Dělnice jsou mnohem menší a nemnoží se. Značky a zabarvení jsou identické, trubci však postrádají žihadlo.

Bez ohledu na pohlaví je hlava světlejší, čelisti jsou oranžové a mají dvě černá kusadla určená ke kopání. Tělíčko je tmavě hnědé se dvěma velkými křídly. Žihadlo sršně mandarínské je masivní a přes centimetr dlouhé, takže pronikne i oblečením. Jed je extrémně silný a i pro člověka velmi bolestivý. Je zvláště silný kvůli kombinaci neurotoxinů. Není z podstaty jedovatý, ale má potenciál zabít podle odolnosti zasaženého jedince.

Rizikovost jedu sršně pro člověka

Pokud není člověk alergický, musí se obávat pouze vícenásobného zásahu tímto jedem, což platí i pro zcela zdravé jedince. Příčinou úmrtí je obvykle anafylaktický šok nebo zástava srdce. Statisticky ovšem tento jed stojí za smrtí člověk velmi sporadicky. Entromolog Masato Ono popsal zkušenost s jedem jako „horký hřebík zaražený do mé nohy“. Obecně ovšem platí, že sršně nejsou agresivní, pokud je někdo neprovokuje.

Pokud se cítí ohrožení, brání se útoky a bodáním. Pokud se setkáte jen s jedním, šance na útok je velmi malá, pokud narazíte na hnízdo, je to jiná situace. V případě, že na vás zaútočí celé hnízdo, vyhledejte neprodleně lékařskou pomoc. Obecně vzato se ale není třeba nijak obávat, hmyz obecně útočí jen tehdy, pokud je k tomu donucen. Takže pokud si člověk hledí svého, populace včel nebo sršní bude nejspíš činit to samé.

Zdroj: SentinelPest

Článek Invaze obřích sršní v přírodě. Strašidelný hmyz, který útočí pouze v jednom konkrétním případě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nemocnost v mnoha podobách

Imunita je vaše prvotní linie ochrany při boji se všemi chorobami a různými neduhy, které na vaše tělo útočí. Nedostatek spánku ji znatelně oslabuje, takže jste pak náchylnější ke všemu, co by vás normálně nerozhodilo. Krátká (méně než 5 hodin) i dlouhá období spánku mají negativní dopad na vaše srdce. Ostatně dlouhodobý nedostatek spánku razantně zvyšuje riziko pro vyvinutí srdečních chorob nebo mozkovou mrtvici.

Různé podoby rakoviny jdou s tímto celkem ruku v ruce – tedy rakovina prsou, střev či prostaty. Lidé pracující na nočních směnách mají v tomto ohledu dvojitou nálož. Dokonce i jedna noc beze spánku radikálně omezí vaše kognitivní funkce, takže nebudete moci přemýšlet jasně a důsledně. Paměť, schopnost jasného rozhodování, kritické myšlení a řešení problému, tohle všechno vyžaduje odpočinek mozkové tkáně, jinak budou trpět i vaše reakce a pohotovost obecně.

Zapomínání a sexualita

Během spánku si mozek třídí informace a dělá si v sobě doslova pořádek. Pokud je mu tato možnost odepřena, celý jeho funkční systém se postupně hroutí. Zapomínání věcí je pak logickým vyústěním této skutečnosti. Spánek zkrátka potřebujeme, aby se nám v mozku cokoli nového „usadilo“ napevno. Další nepříjemnou stránkou absence spánku je nedostatek libida, tedy chuti k sexu, protože v organismu klesá hladina testosteronu.

Nedostatek odpočinku se projeví i na vašem zevnějšku, protože nejspíš naberete nějaké to kilo. Méně jak 5 hodin spánku v dlouhodobém horizontu zvyšuje riziku výskytu nadváhy až obezity. Mikrospánek je klasickou příčinou mnoha dopravních nehod a vychází právě z nedostatku klasického spánku. Tělo už si zkrátka nemůže pomoct a nějakou formu vypnutí pozornosti potřebuje. Spánek tak není jen „pro krásu“, ale pro celkovou výkonnost našeho organismu.

Zdroj: Healthline

Článek Co se děje s tělem při absenci spánku? Zpravidla jde o závažné důsledky, které mohou být v některých případech fatální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Invaze nepříjemných skákajících červů narušuje přírodu

Skákající červi jsou obvykle prodávání jako kompostující červi nebo návnada na ryby, což je částečně způsob jejich rozmnožování a šíření. Rybáři je mají rádi, protože se kroutí jako naštvaný had, což láká ryby. Jejich funkce je také v kompostování, protože žerou zbytky jídel mnohem rychleji, než ostatní červi. Když ale přijde na ekologii, mají tito červi několik velmi nepříjemných a hrozivých rysů, které mohou způsobit pěknou neplechu.

V první řadě jsou jejich vajíčka nebo kokony natolik malá, že se mohou jednoduše zachytit na botě zahrádkáře a dostat prakticky kamkoli, kde se budou dále množit. Čtverečný metr půdy jich může obsahovat stovky. Ve srovnání s červy hodujícími na dřevě rostou tihle skákající rychleji a taky se rychleji množí, protože nepotřebují partnera. I jeden červ může s nějakým časem způsobit hotovou invazí, což se v USA právě děje.

Hlavním problémem je likvidace půdy

Při volném pohybu také pojídají mnohem více živin a tím pádem likvidují přirozenou bohatost půdy. Ta se tak stává neobyvatelnou pro běžné rostliny i semena stromů a je mnohem náchylnější k erozi. Do dneška se vědci nejvíce obávali jejich dopadu na pozemní porosty a před touto událostí byla síla lesního podkladu složeného z listí, kůry a větviček i několik desítek centimetrů silná. Po červech ale zůstala holá půda s odlišnou strukturou a minerálním složením.

Během jediné sezóny dovedou tito červi zlikvidovat až 95 % lesního podkladu. To přirozeně znamená méně živin pro lesní tvory a menší ochranu pro semena, která tu mají vyrůst. Nakonec se zde usídlí jiné druhy rostlin, obvykle invazivní, nikoli domácí. Kromě toho dochází také ke změně bakterií, hub a dalších mikroorganismů žijících v půdě. Dobrým znamením je, že i tito červi mají nejspíš svoje limity, ale do té doby nadělají s pomocí lidí, kteří je roznášejí, pěknou paseku – doslova.

Zdroj: ScienceNews

Článek Poskakující červi poškozují americkou půdu a ohrožují lesy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krvácení po menopauze

Rakovina děložního čípku je jednou z nejčastějších rakovin postihujících ženské tělo, a to nejen v reprodukčním období, ale také po nástupu menopauzy. Vzhled krvavého výtoku během tohoto období je gynekology jednomyslně považován za jeden z nejzřejmějších a nejdůležitějších nebezpečných příznaků, což naznačuje pravděpodobnost vzniku rakoviny děložního čípku.

Každá žena si musí pamatovat, že krvácení, které se objeví rok po poslední menstruaci, je důvodem pro naléhavé volání ke gynekologovi, protože v tomto případě je možné dosáhnout úspěchu v léčbě pouze včasným odhalením počátečního stadia onemocnění.

Neobvyklý výtok

V případě výskytu nebezpečného výtoku, musí žena navštívit gynekologa, aby mohly být provedeny nezbytné testy. Jaké existují nezdravé výtoky:

• Po pohlavním styku
• Krvácení mimo období menstruace
• Menstruace delší než deset dní
• Vodnatý výtok

I když opakovaně slýcháváte, že vaše kamarádky nebo známé mají období, která jsou vždy dlouhá a bolestivá, neměly byste si myslet, že je to pro vás také normou. Nejlepším řešením by v každém případě bylo ujistit se, že jste zdravé, a to vyšetřením u odborníka. Přítomnost výtoku může naznačovat, že trpíte počáteční fází rakoviny děložního čípku, ale může jít také o známku hormonální nerovnováhy nebo zánětu. Vždy je však možné zjistit skutečnou příčinu výtoku absolvováním cytologického vyšetření.

Změny prsou

Rakovina prsu je jedním z nejnebezpečnějších onkologických onemocnění, jehož úspěch závisí také na včasné diagnóze. Odborníci doporučují naučit se samostatně kontrolovat prsa. Tím, že to uděláte v určitý den menstruačního cyklu, dostanete příležitost zaznamenat sebemenší změny a vyhledat jakékoli abnormality.

• Důvody pro návštěvu gynekologa jsou následující:
• Pigmentové skvrny na hrudi
• Změněný tvar bradavky nebo celého prsu
• Odlupování kůže bradavky
• Svědění

Bolest břicha

Výskyt bolesti v dolní části břicha, který nemá nic společného s menstruací, je jedním ze znaků, které mohou naznačovat vývoj rakoviny vaječníků. Toto onemocnění není snadné identifikovat, protože jeho počáteční stádia nejsou doprovázena žádnými charakteristickými příznaky. Proto věnujte pozornost těmto příznakům:

• Poruchy močení
• Bolest ve střední nebo spodní části břicha
• Únik moči

Článek Příznaky rakoviny, které byste neměli ignorovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.