Legenda o slepé kněžně Svatavě a zázračném prameni

Podle pověsti tudy kdysi projížděla kněžna Svatava, která přišla o zrak. Zastavila se u lesního pramene, omyla si oči, a prohlédla. Příběh koluje krajem v různých obměnách, nejpodrobněji ho zachytil Bohumil Bušek ve Studenském občasníku z roku 2010. Historický protějšek legendární postavy představuje Svatava Polská, choť Vratislava II., korunovaná po jeho boku 15. června 1086 v Praze. Zemřela 1. září 1126 a její jméno se v širším okolí Želivky otisklo do pojmu Svatavin újezd, majetkového celku darovaného vyšehradskému kostelu ještě před rokem 1187.

Kaplička z roku 1919 a červencové poutě, které drží paměť místa

Kamennou kapličku nad studánkou nechala postavit Františka Vošická z Petrovy Lhoty na přání svého zesnulého syna Josefa. Stalo se tak roku 1919, tedy krátce po konci první světové války, v době, kdy venkovské komunity hledaly nové symboly naděje. Od té doby se u pramene každou první neděli v červenci scházejí věřící k pobožnosti. Právě tato nepřerušená rituální vrstva odlišuje U Kněžny od desítek zapomenutých studánek v českých lesích. Místo má patrona, obec Studený, a v Národním registru pramenů a studánek figuruje pod identifikačním číslem 1929 s ověřenou polohou.

Kudy ke studánce: praktický průvodce posledním kilometrem

Cesta začíná ve Studeném, odkud se vyrazí směrem na Křivsoudov. Po odbočení do osady Petrova Lhota pokračujete za poslední stavení, přes louku k dřevěnému můstku a pak zhruba tři sta metrů lesní pěšinou. Registr eviduje souřadnice N 49°36’28.608″ E 15°06’24.162″ a katastrální území Skoranovice, okres Pelhřimov. Terén zvládne každý, kdo obuje pevnější obuv, cesta vede po nezpevněném podkladu, ale bez převýšení. Autem se dá dojet až k okraji Petrovy Lhoty, zbytek patří nohám.

Voda na vlastní nebezpečí: co víme a co chybí o kvalitě pramene

Registr estudanky.eu řadí U Kněžny mezi „poživatelné záznamy“, tedy zdroje, z nichž lidé běžně nabírají pitnou vodu, ovšem na vlastní odpovědnost. Aktuální laboratorní rozbor se pro tento konkrétní pramen veřejně dohledat nepodařilo. Pro srovnání: Zdislavina studánka v Jablonném v Podještědí, součást mnohem známějšího poutního areálu spojeného se svatou Zdislavou, disponuje veřejně dostupným rozborem z května 2025. U Kněžny taková transparentnost zatím chybí. Kdo chce mít jistotu, udělá dobře, když si vodu nechá otestovat sám, nebo ji bere jako součást zážitku, nikoli jako certifikovaný zdroj.

Článek Legendární studánka na Pelhřimovsku prý vrátila zrak slepé kněžně. U pramene dodnes stojí kaplička a voda stále vyvěrá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co říká medicína: perioda není kontraindikace

Pediatrička Asma J. Chattha v edukativním článku Mayo Clinic Press formuluje věc přímo: menstruace nemá omezovat životní styl, včetně sportu a plavání. Existují pomůcky, které to umožňují, a samotné krvácení nepředstavuje zdravotní překážku pro pobyt ve vodě.

Totéž potvrzuje WHO ve svém aktualizovaném přehledu o menstruačním zdraví: perioda je přirozený fyziologický proces, který u většiny lidí neomezuje kvalitu života. Problém podle organizace spočívá ve stigmatu, tabu a nedostatku kvalitní edukace. Jinými slovy, zkaženou dovolenou častěji způsobí stud a špatné informace než gynekologické riziko.

Skutečné riziko: co plave ve vodě

Pokud existuje reálné nebezpečí, nesouvisí s menstruací, ale s tím, kam se ponoříte. CDC upozorňuje, že rekreační voda může přenášet bakterie, parazity a další patogeny, a to bez ohledu na fázi cyklu. Ani řádně chlorovaný bazén není sterilní prostředí: například parazit Cryptosporidium dokáže v chlorované vodě přežít déle než sedm dní.

U přírodních vod přibývají další proměnné:

• Sinice a řasy – typický letní problém českých přehrad a rybníků.
• Cerkárie – larvy motolic způsobující svědivou vyrážku.
• Fekální znečištění po dešti – výpusti a splachy zhoršují kvalitu vody i v oblíbených lokalitách.
• Chybějící monitoring – ne každé koupaliště má aktuální hygienické hodnocení.

Český Národní zdravotnický informační portál doporučuje po koupání ve volné přírodě vždy sprchu čistou vodou. To platí pro všechny, nejen pro menstruující ženy.

Bazén, moře, rybník: kde je co jinak

Rozdíly mezi typy vod stojí za rozlišení, protože ovlivňují praktické rozhodování na dovolené.

Menstruace základní rizikový profil žádného z těchto prostředí zásadně nemění. Rozhodující je, zda je voda hygienicky bezpečná, a to zjistíte z místních upozornění, ne z kalendáře cyklu.

Mýtus o žralocích a „zastavení“ menstruace vodou

Jeden z nejhouževnatějších mýtů tvrdí, že menstruující ženy přitahují žraloky. International Shark Attack File při Florida Museum to vyvrací jednoznačně: neexistuje pozitivní důkaz, že by menstruace byla faktorem žraločích útoků. Mýtus vznikl spojením dvou vytržených pravd: žraloci skutečně vnímají tělní tekutiny a popkultura zveličuje motiv „krve ve vodě“. Data o útocích ale spíš odrážejí, kdo tráví ve vodě víc času a při jakých aktivitách.

Další rozšířená představa říká, že voda menstruaci zastaví. Přesněji: ponoření a tlak vody mohou odtok krve dočasně omezit, ale ne spolehlivě zastavit. Center for Young Women’s Health při bostonské dětské nemocnici upozorňuje, že to není zaručené. Koupání bez pomůcky tedy není medicínský zákaz, ale otázka komfortu a jistoty.

Praktický průvodce: pomůcka, hygiena, zdravý rozum

Výběr menstruační pomůcky pro koupání závisí na tom, co je ženě příjemné a jaké má zázemí:

• Tampon – rychlý a praktický pro krátké koupání; měnit podle doporučeného intervalu, maximálně každých osm hodin, kvůli riziku syndromu toxického šoku.
• Menstruační kalíšek – delší výdrž, méně odpadu; vyžaduje možnost vyprázdnění a omytí čistou vodou.
• Menstruační plavky – varianta bez zavádění čehokoli do pochvy; vhodné při slabším krvácení.
• Klasická vložka – do vody nefunguje, nasákne a přestane plnit účel.

Po koupání platí jednoduchá pravidla: osprchovat se, vyměnit pomůcku čistýma rukama, nenechávat na sobě mokré plavky déle, než je nutné. Český NZIP u tamponů i kalíšků zdůrazňuje právě hygienu rukou a dostupnost zázemí pro výměnu.

Kdy se koupání skutečně vyplatí vynechat? Při silných křečích, slabosti, průjmu, otevřené ráně nebo po gynekologickém výkonu, kdy lékař zaváděné pomůcky nedoporučuje. A samozřejmě kdykoli je na koupališti vyvěšené zdravotní varování. Důvodem ale není perioda – je to konkrétní zdravotní nebo hygienická okolnost, která by platila i bez ní.

Článek Ženy kvůli menstruaci ruší koupání na dovolené. Gynekologové říkají, že jediné skutečné riziko je znečištěná voda se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně studie zjistila

Výzkumníci sestavili laboratorní mikrokozmy, litrové nádoby s vodou, do nichž přidávali opad buď původního rákosu obecného (Phragmites australis), nebo invazní trsti Arundo donax, případně jejich směsi v poměrech 75:25, 50:50 a 25:75. Do každé nádoby umístili dvacet čerstvě vylíhlých larev komára obecného (Culex pipiens) a sledovali, co se stane.

Výsledky byly jednoznačné:

• Počet kukel v nádobách s převahou Arundo donax vyskočil zhruba na 15–20, zatímco v čistě „rákosových“ kontrolách se pohyboval kolem 5–10.
• Doba vývoje se zkrátila přibližně z 25–38 dnů na pouhých 9–18 dnů.
• Hmotnost kukel byla statisticky významně vyšší, což podle autorů naznačuje vyšší reprodukční potenciál budoucích dospělců.

Účinek se projevil už při pouhém čtvrtinovém podílu invazní trsti v opadu. Autoři proto varují, že stanovit „bezpečný práh“ příměsi v porostu je prakticky nemožné. Mechanismus? Rozkládající se listy Arundo donax mění chemii vody a složení mikrobiálních společenstev tak, že larvám poskytují vydatnější potravu a příznivější prostředí. Jde o redakční odečet z grafů studie publikované v NeoBiota; čísla jsou orientační, nikoli přesné laboratorní protokoly.

Proč by to mělo zajímat Čechy

Arundo donax je středomořský invazní druh. Dorůstá čtyř až šesti metrů, někdy i deseti, stébla má silná skoro jako bambus a listy široké až šest centimetrů. V jižní Evropě kolonizuje říční břehy tempem kolem pěti centimetrů denního přírůstku a šíří se vegetativně, oddenky a úlomky stébel, které odnáší proud.

V Česku zatím nejde o rozšířený problém. Databáze Pladias uvádí u Arundo donax „nedostatečně doložený výskyt ve volné přírodě“ a v Nálezové databázi ochrany přírody (NDOP) figuruje jediný veřejný záznam z roku 2019. To je spíš okrajová stopa než zavedená invaze. Nicméně klimatické trendy posledních let posouvají areály teplomilných druhů na sever a český trh se zahradními rostlinami nezná hranice; Arundo donax se občas prodává jako okrasná tráva.

Jak ji odlišit od běžného rákosu? Phragmites australis dorůstá maximálně kolem čtyř a půl metru, má užší listy a na přechodu pochvy a čepele místo jazýčku bílé chlupy. Arundo donax je prostě mohutnější, tlustší, širší; působí spíš jako subtropická kulisa než jako mokřadní porost.

Zdravotní riziko není jen svědění

Komár obecný, Culex pipiens, není pouhý obtížný hmyz. Podle Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí jde v Evropě o významného přenašeče viru západonilské horečky a viru Usutu. Přenáší také psí dirofilariózu a ptačí malárii. Studie z Barcelony netvrdí, že komáři odchovaní na opadu Arundo donax jsou sami o sobě infekčnější. Říká ale, že jich může vznikat víc a rychleji, a v populační biologii platí jednoduchá rovnice: víc komárů znamená víc příležitostí k přenosu.

Důležitý kontext přidává i samotná tisková zpráva Univerzity v Barceloně: v chemicky zatížených sladkovodních ekosystémech často chybějí přirození predátoři larev (ryby, vážky, vodní brouci). Tam, kde predace selhává a zároveň přibývá invazní opad, se efekt násobí.

Co s tím můžete udělat

Autoři studie i barcelonská univerzita výslovně říkají: nepodléhat alarmismu. V normálně fungujících ekosystémech mají komáři řadu přirozených nepřátel a ve vytížených oblastech existují kontrolní služby. Mnohem důležitější je kontrola vody kolem domu než panika z jakékoli vysoké trávy u plotu.

Praktická prevence podle doporučení Státního zdravotního ústavu a CDC:

• Jednou týdně vylévejte a vydrhněte všechny nádoby se stojatou vodou: misky pod květináči, pítka, staré pneumatiky.
• Sudy na dešťovku těsně zakrývejte víkem nebo jemnou síťkou.
• Sítě do oken udržujte bez děr.
• Repelenty s účinnými látkami DEET, IR3535 nebo ikaridinem nanášejte podle návodu.
• Tam, kde vodu nelze vypustit ani zakrýt, zvažte larvicidy.

Pokud byste v okolí vodní plochy narazili na mohutnou trávu, která vypadá spíš jako bambus než jako rákos, stojí za to nález nahlásit obci nebo Agentuře ochrany přírody a krajiny. Studie doporučuje v zasažených lokalitách prioritně odstraňovat Arundo donax a obnovovat původní břehovou vegetaci.

Léto 2026 klepe na dveře a komáří sezóna s ním. Nejúčinnější zbraní zůstává to nejbanálnější opatření: zbavit se stojaté vody. Žádná rostlina u domu vás nesežere, pokud kolem ní není louže, ve které se líhnou larvy.

Článek Invazivní rákos nahrává množení komárů. Agresivní rostlina mění podmínky v řekách a tůních se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Víko místo chemie

Zní to banálně, ale veřejné zdravotní instituce včetně CDC i komunální vodohospodářské manuály se shodují: nejúčinnější prevence zápachu i komárů je fyzická bariéra. Víko, případně hustá síťka s oky menšími, než je komár. Nic víc, nic míň.

Co tím získáte najednou:

• Méně organiky — listí, pylová zrna, mrtvý hmyz a ptačí trus nepadají přímo do vody.
• Méně světla — řasy bez fotosyntézy nerostou, voda se nepřehřívá tak rychle.
• Žádný přístup komárům — samice nemůže naklást vajíčka na hladinu, kterou nevidí a ke které se nedostane.

Jedno víko tedy řeší tři problémy současně. Žádný olej, žádná tableta, žádná měděná mince na dně.

Proč je čas proti vám

Během léta se otevřený sud mění v problém překvapivě rychle. EPA uvádí, že celý životní cyklus komára, od vajíčka po dospělce, může za teplých podmínek proběhnout během 7 až 10 dnů. Lokální zdroje potvrzují totéž. To znamená, že sud bez víka, který jste nechali přes prodloužený víkend, se může stát funkční líhní dříve, než se vrátíte z dovolené.

A nejde jen o komáry. Kvalita vody se v teple zhoršuje v řádu dnů, ne týdnů. Stačí pár horkých odpolední, organická vrstva na dně a nulové proudění, a bakterie přepnou do anaerobního režimu. CDC proto doporučuje sud vyprázdnit minimálně každých deset dnů, i když zrovna nepotřebujete zalévat.

Olej, Bti, měď, co funguje a co ne

Na internetu kolují desítky „zaručených“ triků. Pojďme si je roztřídit podle toho, co skutečně dělají:

Olejový film je typický nouzový zásah: EPA potvrzuje, že vrstva na hladině utopí larvy a kukly, ale neřeší organickou zátěž ani sirovodík na dně. Bti, biologický larvicid na bázi bakterie Bacillus thuringiensis var. israelensis, funguje spolehlivě proti larvám, v Česku ho ale v běžném hobby marketu nenajdete tak snadno jako v USA. Existuje v profesionálním kanálu (Vectobac WG) i v e-shopech pro koncové zákazníky (Mosqiteko), ale není to položka, kterou hodíte do košíku vedle hrábí.

A měď? FAO stanovuje doporučené maximum mědi v závlahové vodě na 0,20 mg/l, přičemž některé rostliny reagují toxicky už při zlomku tohoto čísla. Bez laboratorního rozboru je měděná mince v sudu ruská ruleta pro rajčata.

Když už voda smrdí: reset, ne panika

Pokud jste tenhle článek otevřeli pozdě a ze sudu se line kanálový dech, nemusíte nádrž rovnou vyhodit. Postup je prostý: vypustit, mechanicky vydrhnout stěny a dno, propláchnout směsí vody s octem. Komunální návody připouštějí i zředěné bělidlo, ale po něm je nutné důkladné opláchnutí.

Kam s tou smradlavou vodou? Na trávník nebo pod okrasné keře, univerzitní materiály potvrzují, že pro nejedlé rostliny je tolerance výrazně vyšší. Na záhon s rajčaty, salátem nebo jahodami takovou vodu nepouštějte. A obecně platí: dešťová voda se i v čistém stavu nedoporučuje na přímý kontakt s jedlými částmi rostlin kvůli možným mikroorganismům ze střechy a okapu. Bezpečnější je zalévat k patě rostliny, ne na listy a plody.

Disciplína místo hacků

Levný plastový sud za pár stovek funguje skvěle, dokud z něj neuděláte teplou, otevřenou a organikou zanesenou mini-mokřadní nádrž. Celá „údržba“ se vejde do tří pravidel: sud zakrytý, okap čistý, voda vytočená mezi dešti. Kdo chce víc komfortu a větší objem, ten se dříve nebo později podívá po podzemní nádrži, kde stabilní teplota a absence světla řeší většinu problémů konstrukčně. Ale pro běžnou zálivku záhonů a trávníku stačí to víko. Opravdu.

Článek Smrdí vám voda v sudu? Stačí jeden jednoduchý trik a hniloba nemá šanci, komáři to samé se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě vlny, jeden šachovnicový vzor

Křížové vlny vznikají, když se na vodní ploše potkají dvě vlnové soustavy přicházející z různých, ideálně téměř kolmých směrů. Hřebeny jedné soustavy protínají hřebeny druhé a na hladině se vykreslí mřížka, opticky připomínající čtverce nebo diamanty. Nejde o pevné geometrické útvary; je to interferenční obraz, který se neustále mění a z výšky či z větší vzdálenosti vypadá nejčistěji.

Na Lake Michigan k tomu došlo při kombinaci lokálního větrného vlnění a staršího swellu, který na jezero dobíhal z jiného směru. Bouře přinesla rychlý obrat větru, a právě ta změna vytvořila podmínky pro dvě soustavy najednou. Podobný vzor je dobře zdokumentovaný z pobřeží francouzského ostrova Île de Ré, kde ho turisté pravidelně fotí z majáku. Rozdíl je v tom, že na Île de Ré jde většinou o mírný kuriozitní jev. Na Lake Michigan uprostřed zimní bouře je to něco jiného.

Jezero, které se chová jako oceán

Jezero Michigan má protáhlou severojižní osu dlouhou přes 490 kilometrů. Vítr fouká podél této osy a má obrovský fetch, tedy dráhu, na které vlny nabírají energii. Výsledek: při silných bouřích jezero generuje vlny, které se svou výškou i destruktivní silou blíží oceánským. Lokální zpravodajský server WHBL uváděl pro noc z 29. na 30. prosince vlny 15–20 stop (4,5–6 metrů) na otevřené vodě a 5–8 stop (1,5–2,4 metru) u pobřeží. Při starší zdokumentované bouři v září 2011 NOAA naměřila na jižní části jezera vlny až 23 stop s odhady přesahujícími 25 stop.

Oproti oceánu mají ale vlny na Velkých jezerech jednu zákeřnou vlastnost: jsou kratší a strmější. Interval mezi nimi bývá výrazně menší, takže loď ani plavec nemají čas se mezi nárazy vzpamatovat. A právě křížové vlny tuto vlastnost umocňují. Náraz nepřichází z jednoho směru, ale ze dvou. Plavidlo ztrácí stabilitu, protože ho vlny rozkývají v osách, na které není konstruováno. Odborná studie publikovaná v časopise Ocean Engineering popisuje, jak křížové vlny zvyšují riziko slammingu a nabírání vody i u větších lodí.

Proč z toho mrazí i na břehu

Národní meteorologická služba vydala pro pobřeží Lake Michigan upozornění na nebezpečí u pláží, které výslovně jmenovalo North Beach v Port Washington a varovalo před nebezpečnými proudy a vlnami. Nejde jen o riziko pro plavce, v prosinci se v jezeře Michigan nekoupete. Nebezpečí číhá na molech, vlnolamech a skalních výběžcích, kam se lidé chodí dívat na bouři.

Michigan Sea Grant dlouhodobě dokumentuje případy, kdy pozorovatele z mola nebo vlnolamu smetla vlna, se kterou nepočítali. Zimní bouře na Velkých jezerech pravidelně přitahují diváky, ale právě kombinace vysokých vln, ledového větru a kluzkého povrchu z mol dělá smrtelné pasti. Proudy u pobřežních struktur mohou překročit rychlost 8 km/h, a jak Sea Grant připomíná, zpětný proud takové síly je problém i pro olympijského plavce.

Co dělat, když vás proud chytí

Pokud se kdokoli ocitne ve vodě a zachytí ho proud, platí několik zásad:

• Neplavat proti proudu. Vyčerpání přijde během sekund, ne minut.
• Přetočit se na záda a šetřit síly, dokud proud nezeslábne.
• Signalizovat o pomoc, mávat, křičet.
• Plavat rovnoběžně s břehem, jakmile proud povolí, a teprve pak mířit ke břehu.
• Preventivně se držet dál od mol, vlnolamů a kamenných hran, zvlášť při silném vlnění.

Lake Michigan má ze všech Velkých jezer nejvíc zaznamenaných zpětných proudů. Důvod je právě v jeho orientaci a tvaru pobřeží, sandbary, mola a přístavní stavby proud koncentrují a zesilují.

Krása, která zabíjí

Křížové vlny nejsou nový objev ani anomálie. Jsou známým hydrodynamickým stavem, který se může objevit všude tam, kde se na velké vodní ploše potkají dvě vlnové soustavy. V Česku by teoreticky mohl vzniknout slabý analog na velké přehradě při prudké změně větru, ale krátký fetch a malé vlny by vzor udělaly sotva postřehnutelným. Na Lake Michigan, kde fetch měří stovky kilometrů a bouře umí vytáhnout šestimetrové vlny, je výsledek vizuálně ohromující a fyzikálně brutální.

Nejděsivější na tom šachovnicovém rastru není jeho tvar. Je to energie, která se pod ním skrývá a která z vnitrozemského jezera na pár hodin udělá něco, co se chováním i rizikem vyrovná otevřenému oceánu.

Článek Voda jako z Matrixu? Na slavném jezeře se objevily dokonalé čtverce, ze kterých mrazí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Legenda o slepé kněžně a léčivé vodě

Legenda říká, že v těchto krajích kdysi žila kněžna Svata, která trpěla slepotou. Ale nevzdala se a hledala pomoc, kde se dalo. A když se náhodou jednoho dne napila vody z této studánky a omyla si oči, zrak se jí zázračně vrátil. Od té doby je místo považováno za léčivé a dodnes se sem pořádají náboženské poutě. Ale lidé sem chodí nejen kvůli víře, ale i pro klid a zvláštní atmosféru.

Kaplička poslouží jako skvělý orientační bod

V těsné blízkosti studánky stojí malá kaplička, která dotváří duchovní ráz celého místa. A je také výborná pro orientaci, protože nízký přístřešek studánky v lese snadno přehlédnete. Naše redakce připomíná, že ji nechala v roce 1919 postavit paní Vošická z osady Petrova Lhota, a to na přání svého zesnulého syna Josefa. A tahle malá stavbička tu následně přestála všechny ty divoké události, které naší zemí zmítaly. Lidé si jí totiž vážili a nedali na ni dopustit.

Kaplička působí skromně, ale zároveň velmi silně. Lidé tu často zapalují svíčky nebo jen tiše posedí a vnímají okolní přírodu. Je v tom dost možná trocha kouzla z minulých dob. A když se navíc osvěžíte vodou ze studánky, zjistíte, že tenhle výlet prostě nebude mít chybu.

Poutní místo a tradice, která žije dodnes

Studánka se nachází poblíž obce Studený a dodnes je součástí tradice, která nikdy nevymizela. Každoročně se zde konají pobožnosti, a to vždy první neděli v červenci. Když sem v tento den dorazíte, můžete zažít tuhle jedinečnou akci na vlastní kůži. Už dávno totiž ke studánce nechodí jen místní farníci. Naše redakce zaznamenala, že tato pouť přitahuje i turisty, kteří tu hledají klid a kus historie.

Článek Nejkrásnější studánka u nás prý vrátila zrak české kněžně. Dnes ji najdete podle původní kapličky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První pomoc pro „utopené“ chytré telefony

Alespoň jednou v životě se jistě každý z vás setkal s chytrým telefonem poškozeným v důsledku ponoření či polití tekutinou. Abyste se vyhnuli jeho fatálnímu poškození, stačí přitom dodržet jednoduchý postup „první pomoci“. Jestliže vám telefon spadne do vody, nebo ho omylem polijete nějakým nápojem, okamžitě ho vypněte. Vypnutí by tedy mělo být vůbec prvním krokem, který učiníte – čím déle by zůstal telefon zapnutý, tím vyšší by hrozilo riziko jeho vyzkratování.

Ve druhém kroku telefon rozeberte, je-li to možné; vyndejte baterii, paměťovou a SIM kartu a rovněž sejměte jeho kryt. Jednotlivé komponenty poté důkladně osušte a vyčistěte. Stejný postup opakujte i se samotným tělem telefonu. Vodu je nejlepší nechat vysychat přirozeně za pokojové teploty a na větraném místě, použití fénu ani topení není dobrý nápad. V opačném případě zamiřte co nejdříve do servisu a telefon neste zády dolů, neotáčejte ho a netřepte s ním.

Nic přitom nezkazíte, když jednotlivé komponenty uložíte do silikagelu, který je typicky balen v malých sáčcích a přidáván například do krabic s obuví. Nejlepších výsledků dosáhnete, pokud telefon se silikagelem uložíte nejméně na 24 hodin do uzavíratelné nádoby – vysoušedlo tak bude pohlcovat pouze vlhkost z přístroje. Jestliže silikagel nevlastníte (ačkoliv je běžně k sehnání), telefon s pomocí savého kapesníku či hadříku z mikrovlákna alespoň co nejlépe vysušte.

Na suchém a větraném místě ho posléze nechte bezmála 48 hodin vysychat. (ideální volbou je například parapet u otevřeného okna). Jakmile budete mít jistotu, že je telefon suchý, můžete ho zkusit zapnout. Ovšem jestliže jste přístroj polili něčím jiným než čistou vodou, měli byste ho nechat vyčistit ve specializovaném servisu. Jen tak předejdete zkorodování politých součástek

Čeho se u politého telefonu zcela vyvarovat

Abyste předešli trvalému poškození svého mobilního telefonu, měli byste se při jeho polití některých činností vyvarovat. Zejména byste ho neměli zkoušet předčasně zapínat (tj. před naprostým vyschnutím), nebo připojovat k nabíječce. Ačkoliv by mohl telefon z počátku fungovat normálně, po nějaké době by mohlo dojít ke zkratu či k úplné korozi některých součástek. Chytrý telefon rovněž nikdy nezkoušejte vysušit s pomocí fénu či umístěním na radiátor. Vysoké teploty přístroj nenávratně poškozují.

Spadl vám již někdy telefon do vody? Jak jste postupovali?

Zdroj: TheScientist

Článek První pomoc pro utopený telefon: Zapomeňte na rýži –⁠ obyčejný pytlík z krabice od bot vám vytáhne trn z paty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chloristan je nebezpečnější, než se myslelo  

Perchloráty jsou sice vedeny jako nebezpečné látky, ovšem zcela běžně se používají v průmyslu i v zemědělství. Využívají se jako příměs dusíkatých hnojiv, tuhých pohonných hmot, zábavní pyrotechniky, výbušnin či nafukovacích airbagů. Do prostředí se dostávají jak z přirozených zdrojů (tvorbou v atmosféře či z ložisek dusičnanů), tak v důsledku lidské činnosti – používáním dusíkatých hnojiv, výrobou, využíváním a likvidací chloristanu amonného nebo během rozkladu chlornanu sodného, který se používá pro dezinfekci vody.

Právě poslední zmíněný způsob je rizikový. Chloristany totiž mohou kontaminovat dodávky pitné vody, a tím způsobit závažnější zdravotní stavy, než se vědci původně domnívali. Chloristany poškozují hormonální systém organismu tím, že inhibují funkci štítné žlázy, a sice narušením absorpce jodidu, který je nezbytný pro syntézu hormonů. Hypofunkce štítné žlázy je riziková zejména v těhotenství a u kojenců, jelikož znemožňuje normální růst, vývoj a metabolismus.

O problému se začíná diskutovat

Studie, která byla publikována v květnu 2020, na tento problém upozorňuje a snaží se zalarmovat širokou veřejnost. Maximální množství chloristanu v pitné vodě, které by ještě nemělo negativní vliv na lidské zdraví, je uváděno jako doporučené, avšak i tak je mnohonásobně nižší než současné tolerované množství (0,7 mg/l pitné vody). Světová zdravotnická organizace (WHO) na studii zareagovala a jako doporučený limit uvedla 0,07 mg/l pitné vody. V Česku se sleduje množství chloristanů v potravinách i pitné vodě.

V současné chvíli je limitní množství chloristanů pevně stanoveno pro potraviny. Podle odborníků se do potravin dostávají chloristany z kontaminované vody, půdy a hnojiv. V Česku se na doporučení komise Evropské unie 2015/682 ze dne 29. dubna 2015 sleduje množství chloristanů v potravinách i v pitné vodě. Tuzemsko nicméně dosahuje uspokojivých hodnot – v roce 2020 činily koncentrace chloristanů 0,2 μg/l vody a 0,002 mg/g sušiny pro zeminy.

Hlídáte si kvalitu vody, kterou pijete?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Něco je ve vodě: Ukázalo se, že látka znečišťující životní prostředí je mnohem nebezpečnější, než se doposud myslelo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Význam vápníku pro rostliny

Vápník je jedním ze 7 základních prvků, které ovlivňují celkové zdraví a vitalitu každé rostliny. Obecně se vyskytuje v 0,1 až 5 % sušiny. Jeho hlavní úlohou je regulace hydratace a podpora růstu rostliny do délky. Při jeho nedostatku dochází k rozličným růstovým poruchám, zasychání vrcholků oddenků a listů. Tedy těch míst, kde dochází k nejintenzivnějšímu prodlužovacímu růstu. Důvodem jsou nedostatečně kvalitní buněčné stěny. Nedostatek vápníku rovněž způsobuje zbrzděný růst kořenového systému rostliny.

Na pozoru byste se nicméně měli mít i v případě, že rostlina má k dispozici přílišné množství vápníku. Dojde-li k přehnojení, budou se hůře vstřebávat další potřebné živiny, což může vést k onemocnění rostliny a v extrémních případech i k jejímu úhynu. Jestliže přemýšlíte, které rostliny lze přihnojovat vápníkem – respektive vodou, v níž se vařila vejce – jsou to především rajčata, lilky, dýně, listový salát, rybízy, maliníky, třešně či jabloně. Naopak u okurek, zelí, jahod, špenátu, fialek, azalek, hortenzií či pelargonií byste se měli častého hnojení vápníkem vyvarovat.

Zázračná voda, v níž se vařila vejce

Abyste rostlinám dodali optimální množství jednoho z klíčových prvků, zalévejte je jednou za 3–4 týdny vodou, v níž jste předtím vařili vejce. Jedná se totiž o takřka zázračnou (doplňkovou) zálivku, která zahrnuje významné množství vápníku uvolněného z vaječných skořápek. Obecně obsahuje sušina vaječné skořápky organické látky (2–5 %), vápník (téměř 90 %), fosfor, hořčík a v menším množství železo, dusík a síru. Vařením se část těchto minerálů ze skořápky uvolňuje a vodu obohacuje.

Jestliže budete chtít vodu z vajec využít jako zálivku, nechte ji nejprve vychladnout na pokojovou teplotu. Poté ji jednoduše nalijte v dostatečném množství přímo ke kořenům vybraných rostlin nebo ji přelijte do rozprašovače. S jeho pomocí následně vodu aplikujte rovnoměrně na listy. Kromě přihnojení již vzrostlých rostlin ji využijete i při jejich klíčení. Tato voda skvěle podporuje růst mladých sazenic a zvyšuje jejich obranyschopnost vůči škůdcům.

Jakými způsoby hnojíte své rostliny?

Zdroj: ScienceNews

Článek Bohatství, které v 90 % případů končí v odpadu. K čemu se dá využít voda z vařených vajec? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ, který byl uzavřen až moc rychle

Místem činu se stal Grove v Ohiu, Franklin County. Dne 21. března roku 1998 se – zatím – nekoná nic zvláštní. Je první jarní den a čtyři muži obědvají v místní restauraci, obsluha přináší brusinkový džus. Jeden z nich ale reaguje velmi podivně. Rychle vstává, chytá se za krk a přestává dýchat. Vyrazí ven, kde zkolabuje na parkovišti. Jeho poslední slova jsou „otrávili mě“. Takhle zemřel Stanley Meyer, údajný autor revolučního pohonu.

Vedoucí detektiv Steve Robinette následně vyslechl všechny přítomné a vyslechl si i poslední Stanleyho slova. U stolu totiž seděl i jeho bratr Stephen, který epitaf zachytil. Detektiv ovšem nemá v úmyslu vyšetřovat moc dlouho. Nařízená toxikologie nic neodhalí, koroner vidí jako příčinu mozkové aneurysma. To se shoduje s dřívějšími příhodami mrtvého s vysokým krevním tlakem. Neobjeví se tedy nic zvláštního a případ je uzavřen za 3 měsíce.

Opravdu je vše vyřešeno?

Na složce stojí „smrt z přirozených příčin“ a případ je tak formálně vyřešen. Detektiv Robinette jde během roku 2015 do civilu a pouští se do politické dráhy. Stává se zastupitelem na radnici a posléze i kandidátem na úřad starosty. Jenže ani za ty dlouhé roky na Stanleyho smrt nezapomněl. Meyer měl vynalézt auto na vodu. Podle některých pramenů zanechal zprávu „otrávili mě, protože to, co dělám, by zcela změnilo automobilový svět“.

Koronerova zpráva uváděla, že nebyl nalezen jed známý americké vědě. Možná je ale třeba jít trochu dál. Meyer strávil celý život patentováním nejrůznějších postupů od bankovnictví po monitoring zdraví. Navzdory tomu, že byl silně věřící, chtěl vždycky tvořit něco nového. Za svou kariéru držel desítky patentů. Ty sahaly od bankovnictví přes oceánografii a monitoring srdce až k automobilům. V roce 1975 ovšem přišlo na Středním východě embargo.

Řešení problému, které však nešlo skutečně ověřit

To vedlo ke krizi v USA a autům se nedařilo. Dle Meyera byl klíč v autech na vodu, nikoli ropu. Jeho článek měl vodu rozložit na prvky a pak spálit vodík, což by uvolnilo energii. A jako bonus naprosto bez emisí. Jeho bugina s nápisem „Auto na vodu“ měla na 4 litry vody ujet 180 kilometrů. Jezdila tedy prakticky zdarma a znělo to až moc kouzelně. 

Existuje záznam jízdy, funkci motoru ovšem nešlo ověřit. Meyer ho odmítl vydat a soud ho v roce 1996 shledal „hrubým a závažným podvodem“. Několik vědců se k ní snažilo ještě dostat, Stanley byl ovšem naprosto paranoidní. Stephen Meyer tvrdil, že týden po bratrově smrti byla bugina ukradena neznámými lidmi. Po opětovném nalezení ji zazdil, aby ji nikdo nezničil – nebo neprozkoumal. Zda je tam ukryta revoluce, tak už nezjistíme.

Článek Vymyslel auto na vodu, pak zemřel. Údajně zanechal zprávu, že ho otrávili, protože chtěl změnit automobilový svět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Průzkum zemského pláště

Pokud bychom se vydali prozkoumat planetu Země do jejího středu, pak bychom její středový bod nalezli zhruba v hloubce 1900 km ve spodním plášti. Spodní plášť se pohybuje v hloubce od 660 do 2900 km a objemově zabírá 55 % naší planety. Chemické složení spodního pláště je poměrně jednoduché a dlouho byl zobrazován jako soubor dvou hlavních minerálů-bridgmanit (95 %) a ferroperiklas. Až donedávna to bylo považováno za jednoznačné, nicméně poslední výzkumy ukazují něco jiného.

Vznik super oxidů

Jedna z hlavních složek spodního pláště, ferroperiklas, se při setkání s vodou mění ve strukturu pyritového typu. K této zajímavé chemické reakci dochází pouze v hlubokém spodním plášti Země. Tato reakce produkuje nadměrné množství kyslíku neboli super oxidy. Spodní plášť je tedy oxidován v přítomnosti vody. Obecně řečeno, jsou-li všechny atomy kyslíku ve sloučenině spojeny s atomy kovu, nazývají se oxidy. Pokud se ovšem sloučenina spáruje jako kyslík a kyslík, pak se stává super oxidem. V přírodě se super oxid vyskytuje velmi zřídka, nicméně ve spodním plášti Země ho bude zřejmě dost.

Až miliardy tun

Nové chemické výzkumy vodních plášťů mohou být úzce spojeny s cyklováním vody na pevnině. Každý rok totiž padají do hloubky naší planety na hranicích tektonických desek až miliardy tun oceánské vody. Zatímco se některá voda vrací přes podvodní sopky, a horké průduchy, jiná padá hluboko do zemského středu. Podle výzkumů se tedy ukazuje, že hloubková voda je nezbytnou součástí chemie zemského pláště.

Článek Každý rok spadne miliony tun oceánské vody do zemského pláště, kde silně oxiduje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak (ne)splachovat záchod

Vynález splachovacího záchodu znamenal jednu ze zásadních revolucí v našich domácnostech. Významně přispěl k vyšší hygienické úrovni a snížil riziko šíření různých nákaz. Teprve v posledních letech se však projevuje také stinná stránka tohoto vynálezu. Splachovací záchod spotřebovává při každém spláchnutí několik litrů pitné vody.

V případě moderních záchodů s dvojitým tlačítkem se množství spotřebované vody pohybuje mezi 4 a 6 litry za jedno spláchnutí. U starších záchodů může být tato spotřeba až 2,5 krát vyšší. Když si uvědomíme, kolikrát denně každý člen domácnosti záchod použije, jedná se ročně o hektolitry pitné vody, která v podstatě zbytečně končí v čističce odpadních vod.

Zbytečná spotřeba pitné vody

Nikdo samozřejmě nechce, abyste přestali záchod splachovat úplně. Existuje však několik jednoduchých návyků, které mohou spotřebu pitné vody při splachování významně snížit. Můžete tak ušetřit spoustu peněz a zároveň nebudete zbytečně plýtvat cennými zdroji pitné vody, která bude v následujících letech čím dál vzácnější. Stačí, když se zamyslíte nad tím, za jakým účelem záchod splachujete.

Zkuste například omezit situace, kdy do záchodu vyhazujete zkažené potraviny nebo jiné nečistoty. Také si dávejte pozor, jestli vám záchod náhodou neprotéká. Protékající záchod spotřebovává cennou a drahou vodu naprosto zbytečně a je lepší danou vadu okamžitě opravit, jak uvádí web Aazdraví.cz.

Redakce VědaŽivě

18 února, 2022

Co se stane, když se napijete vody ze záchodu? Jsou místa, kde už si na to lidé musejí zvykat

Trik s PET lahví ušetří hektolitry vody ročně

Existuje ještě jeden jednoduchý trik, jak při každém spláchnutí ušetřit až jeden litr vody. Stačí, když do splachovací nádržky vložíte PET lahev naplněnou například kamením. Díky tomu nádržka pojme mnohem méně vody a omezí tak její spotřebu při spláchnutí. Ujistěte se, že je PET lahev zbavena veškerých etiket, které by mohly časem záchod ucpat. I kdyby vám tento trik ušetřil při každém spláchnutí pouhý litr vody, ročně se může jednat o hektolitry ušetřené vody a tisíce ušetřených peněz ročně.

Článek Instalatér má jasno: Češi celou dobu splachují záchod špatně a pak se diví, že doplácí na vodě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dešťovka zachrání vaší zahradu

Primárním účelem této dotace je podpora využívání dešťové vody pro zahradní a účelové práce. Zařízení pro odchyt a úschovu dešťové vody si však vyžádá nemalou investici, se kterou vám však může státní dotace výrazně pomoct. Za sto tisíc korun tak můžete vybudovat nový systém na odchytávání dešťové vody, který jednak přispěje ke zdraví planety a vám ušetří několik tisíc korun ročně. Zahradu tak můžete zalévat odchycenou dešťovou vodou, která vás ve výsledku nic nestojí. Kromě toho se dá dešťová voda využít také pro další účelové práce nebo ke splachování záchodu.

Nárok na dotaci má každý domek se zahradou

Na dotaci Dešťovka může dosáhnout v podstatě každý, kdo vlastní domek a zahradu. Nezáleží při tom, o jak velký pozemek se jedná nebo v jaké lokalitě se nachází. Nárok na ní mají dokonce i majitelé takzvaných řadových domků, které mívají v zadní části vybudovanou malou zahradu. Výše dotace se pak odvíjí od druhu zařízení na odchyt dešťové vody. Na nejvyšší částku dotace pak dosáhnou lidé, kteří chtějí péči o planetu pozvednout ještě o úroveň výše a využívat spolu s dešťovou vodou i odpadní, takzvanou šedou vodu.

Redakce VědaŽivě

2 února, 2022

Dojde světu záhy veškerá voda? V mnoha oblastech je odpověď zcela jasná

Dotací můžete získat víc

Dešťovka však není jediná dotace, díky které můžete zvelebit svou zahradu nebo dům. V rámci zelené úspory je k dispozici hned několik dotačních programů, které si můžete prohlédnout na tomto webu. Pokud plánujete renovaci své zahrady nebo domu, bylo by škoda takovou dotaci nevyužít. Přitom stačí jen podat žádost a následně postupovat podle pravidel dotace. Ačkoliv mohou na první pohled působit odstrašujícím dojmem, za ušetřené peníze trochu papírování určitě stojí.

Článek Vlastníte zahradu? Brzy vám možná na účtě přistane 100 000 Kč, stačí si o peníze zažádat od státu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zbudování přehrady kvůli častým povodním

Podhůří Jizerských hor sužovaly v 19. století časté záplavy, které se objevovaly každých pár let. V roce 1897 byla situace opravdu vážná a vzniklé škody na českém území dosahovaly částky 9,5 milionu rakouských korun. Při této katastrofě podle dochovaných záznamů přišlo o život jen na české straně Nisy celkem 120 lidí.

O dva roky později došlo k založení vodního družstva za účelem regulace toků a výstavby údolních přehrad v povodí Zhořelecké Nisy a v dalších přilehlých oblastech. Vypracovat projekt šesti přehrad dostal za úkol profesor Otto Intzem, který krátce před svou smrtí doporučil, aby v povodí Černé a Bílé Desné vznikly celkem tři hráze, přičemž třetí bude vytvořená na řece Kamenici. Jejich stavba byla schválena v roce 1908.

Vodní družstvo na stavbu získalo dotaci

V roce 1911 obdrželo vodní družstvo od ministerstva veřejných prací dotaci na výstavbu tří přehrad, s níž se započalo 17. října 1912. První mělo dojít ke zbudování přehrady na Bílé Desné. Rozestavěnou přehradu však poškodily v roce 1913 silné deště a začátek první světové války spolu s narůstající inflací nejspíš zapříčinil škrty, které se promítly i v kvalitě a množství použitého materiálu. V září 1915 byla však stavba dokončena a v listopadu i zkolaudována.

Tragédie, jakou nikdo nečekal

V den jejího protržení byla přehrada napuštěna asi jen 290 000 m³ z celkového objemu 400 000 m³. Při odpolední prohlídce hrázný nenarazil na nic zvláštního, zhruba o půl hodiny později jej však dřevaři upozornili na onen pramínek. Hrázný proto ihned volal do vodního družstva, kde mu nařídili oba havarijní uzávěry otevřít. Než se však na místo vrátil a s dělníky se pokusil vodu vypustit, tryskající proud byl příliš silný a uzávěry se jim podařilo otevřít jen z poloviny.

Redakce VědaŽivě

8 listopadu, 2023

Výbuch sopky, krize a miliony mrtvých: Rok 536 byl podle historiků tím nejhorším rokem vůbec

Kolem 16. hodiny obdržel poštovní úřad v Desné informaci, že korytem poteče více vody. O 15 minut později už v obci pod přehradou alarmovali hasiče, protože došlo k protržení. Podle informací na stránkách ČeskéhoRozhlasu se masa vody řítila neuvěřitelnou rychlostí a brala vše, co jí leželo v cestě. O život přišlo 65 lidí, za tragédii však nebyl nikdo odsouzen. Přestože ve světě měly živelné katastrofy na svědomí větší ztráty na životech, o nichž jsme psali již dříve v článku na VědaŽivě, ani na tuto událost lidé jen tak nezapomenou.

Článek Nejdřív malý pramínek, pak obří vlna: V roce 1916 zabila protržená přehrada v Jizerských horách 65 lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak se na Měsíci voda ukládá?

Podle nové studie je voda uložena právě v malých sklu podobných kuličkách, které jsou na Měsíci hojně přítomny. Tyto „korálky“ jsou vícebarevné a lesklé, od šířky jednoho vlasu až po několik vlasů. Přestože bylo zjištěno, že obsah vody je malý, miliardy takových kuliček na Měsíci naznačují, že by zde mohlo být značné množství vody. Bylo zjištěno, že voda je obnovitelná, protože neustálé bombardování vodíkem ve slunečním větru může nepřetržitě poskytovat vodu.

Dá se z Měsíce voda extrahovat?

Na základě bližší analýzy se zjistilo, že by tyto sklu podobné částice mohly být těženy k extrakci vody, ačkoli tento proces by byl opravdu obtížný. K určení proveditelnosti extrakce vody určení toho, zda by bylo bezpečné ji pít, jsou zapotřebí další studie. Všeobecně se ukazuje, že se bude jednat o dlouhodobý proces, než se projeví finální závěry, které vědci poskytnou.

Kdy NASA opět vyšle astronauty na Měsíc?

Objev obnovitelného zdroje vody na Měsíci samozřejmě otevírá nové možnosti pro budoucí lunární mise. NASA si klade za cíl poslat astronauty zpět na měsíční povrch do konce roku 2025 a hodlá se zaměřit na jižní pól, kde se předpokládá, že trvale zastíněné krátery jsou vyplněny zmrzlou vodou. Nelze to však zcela jistě potvrdit.

Voda na Měsíci se může stát evolučním posunem pro lidstvo

V minulosti se voda nacházela v podobných kuličkách, které vznikly vlivem měsíční sopečné činnosti. Tu by bylo možné využít nejen k pití, ale také jako raketové palivo. Hlavní autor studie Hejiu Hui z Nanjing University zmiňoval velký význam tohoto objevu. Ukazuje se totiž, že voda by mohla na Měsíci vytvořit cosi jako vodní nádrž.

Článek Číňané vyvrtali studnu na Měsíci. Na jejich objev navázali Američané a chystají se vyslat astronauty do akce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tlačítka se lidem skutečně pletou

Když na to skutečně přišlo a začalo se ptát na to, jaký je v tom rozdíl. Zjistilo se, že někteří lidé přímo nevěděli, o co jde, ale jiní se třeba i úplně spletli. Více než polovina lidí si nemyslela, že menší tlačítko je pro menší splachování, což se zdá neobvyklé a trochu neintuitivní. Proces je však jasný. Čím delší je splachování, tím více vody se spotřebuje a to nemusíte být geniální, aby vám to došlo. Andrew Tucker, manažer pro úsporu vody v Thames Water vysvětluje: „Existuje tolik různých typů toalet, že tato lidská nevědomost není žádným překvapením.“

Lidé mají pocit, že je voda nekonečná

Dalším fatálním problémem je omezené množství vody. Proto jsou pro všechny také velkým problémem protékající záchody, protože si myslí, že je voda zřejmě nekonečná. Tucker dodal: „Když máte děravou toaletu, voda jen odkapává dolů do pánve, takže se často nepozorovaně oddělí.“ Možná je to taková malá vlnka na dně záchodu, ale mohou vyplýtvat obrovské množství vody.

Problematika prosakování toalet

Dá se také říci, že pro ty, kdo mají vodoměr, jsou to doslova peníze do odpadu. Když se navštěvují domy zákazníků, aby se jim dostala určitá podpora při snižování spotřeby vody, je to snadno nejběžnější problém, který se najde. Naštěstí je to i nejsnazší a nejpokornější řešení. Jednání s výrobci může být však daleko těžší. Pojí se k tomu i časté hádky, které se nejčastěji týkají problematiky prosakování toalet. A tato diskuze rozhodně nemusí být vůbec příjemná.

Článek Je mezi velkým a malým tlačítkem na splachování toalety skutečně rozdíl? Většině lidí se to plete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě síly na jeden objekt

Jakmile se jakýkoli předmět ocitne ve vodě, působí na něj dvě protichůdné síly. Konkrétně se jedná o gravitaci a vztlakovou sílu, která se rovná váze vytlačované hmoty. Ta je protipólem gravitace, která objekt vyrovnává a dovoluje mu tak zůstat na hladině. Vztlak se odvíjí od hustoty kapaliny a objemu předmětu, který je do ní vložen.

Jak ovlivňuje vztlak slaná voda?

Ionty chloridu sodného se během rozpouštění dostávají mezi molekuly vody, takže se tekutina stává hustší. Její hmotnost se zvýší, lehce se zvětší také její objem. Položení předmětu do slané kapaliny vytlačí více vody, než kdyby došlo k tomu samému ve sladké. Z toho plyne snadný závěr o vyšší hustotě mořské vody.

Jaký efekt má Mrtvé moře?

Vztlak opravdu slané vody si můžete snadno vyzkoušet i sami na sobě. Je však třeba se vypravit do Izraele, konkrétně k Mrtvému moři. Kromě své obrovské slanosti jde také o zcela jedinečné místo stran lokality. Pobřeží tohoto jezera je totiž nejnižším bodem na Zemi. Mrtvé moře se samozřejmě vyznačuje vysokou koncentrací soli, která je na úrovni 33,7 %. Je tak asi 8,8krát větší než v případě Středozemního moře a 9,4krát větší než obecná slanost oceánů.

Do proslaveného jezera přivádí vodu řeka Jordán, část se jí odpařuje a vytváří výrazné solné usazeniny. Právě díky tomuto jevu tu mohou turisté bez obav „viset“ na vodě a číst si například noviny. Současně s tím pak uvolňují celé své tělo. Maximální hloubka Mrtvého moře je 380 metrů a nemá žádný odtok. Voda tak odchází pouze zmíněným odparem. Jeho rozloha, délka i šířka se průběžně mění, protože celkem rychle vysychá.

Historie a další vodní okolnosti

Zájemce z okolí Středozemí přitahuje tato plocha už po tisíce let. Ukrýval se tu i král David a šlo o jedno z prvních léčebných míst na světě. Bylo také zdrojem mnoha produktů, které používali Egypťané k provádění mumifikace a další národy jako hnojiva. Břehy na západě a východě jsou velmi prudké a skalnaté, sever a jih přechází do táhlé roviny. Až na několik malých oáz je pobřeží pusté, na jihu probíhá těžba soli a dalších minerálů.

Vysoká slanost vody brání přežití prakticky všech vodních organismů, tedy ryb nebo vodních rostlin. Vyskytují se tu tak pouze některé bakterie. Při výrazném vodním příkonu se hladina zvedne a slanost tak klesne, moře se následně probudí k životu. Během velmi deštivé zimy roku 1980 se jeho barva v důsledku toho změnila z tmavě modré na červenou. Od té doby však dochází k úbytku vody a tato změna – způsobená řasou – se již neprojevila.

Článek Proč nás slaná voda tolik nadnáší, zatímco sladká naopak stahuje ke dnu? Málokdo odpoví správně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Něco pro každou část

Nemluvě o tom, že se stará také o dodávky kyslíku do celého těla, jeho detoxikaci, umožňuje růst a údržbu veškerých buněk a hydratuje veškeré sliznice. Pravidelné pití vody má pak ještě následující blahodárné vlivy.

Více energie a lepší výkon vašeho mozku

Samotný mozek dospělého člověka váží asi 3 kilogramy, z toho 2,2 kilogramy tvoří voda. Není proto nic zvláštního na tom, že je voda kritická pro jeho správné fungování. Výzkum z Journal of Nutrition uvádí, že jakmile dojde i k jen drobné ztrátě tekutin, je schopnost našeho soustředění snížena o 1,3 %. Tohle může snadno vést ke zhoršené náladě i četným bolestem hlavy.

Lék na problémy s výživou

Veškerá potrava, kterou přijímáme, potřebuje pro správné strávení změkčení. Bez tohoto kroku se totiž nemůže řádně vstřebat, ani následně vyloučit. Bylo opakovaně prokázáno, že dostatek vody mírní zácpu. Její dostatek změkčuje celkově stolici a stará se o obecně dobrý zdravotní stav tlustého střeva.

Napomáhá hubnutí

Pokud se snažíte hubnout, je voda vaší další zbraní, protože zvyšuje pocit sytosti. Důsledkem toho pak sníte méně jídla. Krom toho urychluje váš metabolismus, takže i v klidu spálí váš organismus více kalorií.

Pryč s těmi prokletými bolestmi hlavy

Bolesti i migrény vycházejí především z dehydratace. V zápalu práce nebo koníčků je velmi snadné na pravidelný příjem vody zapomenout. Jak už bylo ale zmíněno výše, stačí jen drobný nedostatek a váš mozek to pozná.

Modulace vaší nálady

Výzkum v časopise Appetite sledoval soubor 120 žen a po 5 dní pečlivě sledoval všechno, co jedly a pily. Analýza reakcí účastnic na hodnocení vlastní nálady byla zcela jasná. Čím více vody přijaly, tím byla jejich nálada na vyšší úrovni.

Prostředek k lepšímu fyzickému výkonu

Sportovci jsou schopni ztratit jen potem 6–10 % své vodní hladiny. Zvýšený vodní příjem vede k mnohem lepší kontrole tělesné teploty, lepší motivaci a menší únavě. To je základ mnohem lepší fyzické i duševní vitality. Hlavně v období fyzického stresu – tedy cvičení – jsou tyto faktory zcela kritické.

Výborná kondice ledvinového systému

Nejspíš víte, že voda je hlavní složkou moči a na její barvě se pozná úroveň zavodnění těla. Voda je tím pádem také podstatná pro zdraví i celkovou funkci ledvinového systému, který „moč produkuje, ukládá a vylučuje“. Voda ledviny celkově detoxikuje a zlepšuje jejich funkci.

Voda v čisté podobě

Denně přijímáme vodu kromě čisté formy i v polévkách, džusech i jiných nápojích. Tyto produkty ovšem nelze počítat jako její náhradu, spíše průběžný doplněk. Pro tělo je totiž nejpodstatnější v co nejčistší podobě. Stejně tak je chybou dávat si velké množství nárazově, ideální způsob je průběžně a po menších doušcích.

Článek 7 magických procesů, které v těle spustí pití obyčejné vody. Překvapivě to má velký vliv i na náladu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychle uzavřený případ

Vedoucí detektiv Steve Robinette vyslechne všechny přítomné, dozví se tak i znění posledních slov oběti identifikované jako Stanley Meyer. Jedním ze spolustolovníků mrtvého byl jeho bratr Stephen, který epitaf zaslechl. Robinette nemá v úmyslu nekonečné vyšetřování. Nechá provést toxikologii, která s ničím nepřijde, a promluví s koronerem. Ten vidí příčinu v mozkovém aneurysmatu, což odpovídá dřívějším příhodám s vysokým krevním tlakem. Případ je uzavřen za 3 měsíce.

Složka je zapečetěna barevnou páskou a na přebalu stojí „smrt z přirozených příčin“. Formálně je tedy případ vyřešen. Robinette v roce 2015 opouští řady policie a dá se na politiku, stane se zastupitelem a následně kandiduje na starostu. Jenže za ty roky na Stanleyho případ nezapomněl. Meyer byl vynálezcem auta poháněného vodou, podle některých zanechal zprávu „otrávili mě, protože to, co dělám, by zcela změnilo automobilový svět.“

Případ, který mu nedal spát

Koronerova zpráva uváděla, že nebyl nalezen jed známý americké vědě. Možná je ale třeba jít trochu dál. Meyer strávil celý život patentováním nejrůznějších postupů od bankovnictví po monitoring zdraví. Pak se rozhodl prozkoumat svět aut. V roce 1975 vedlo ovšem ropné embargo na Středním východě k ropné krizi v USA a auta se velmi špatně prodávala. Podle Meyera ležela cesta k ropné nezávislosti v autech poháněných vodou.

Vytvořil proto palivový článek, který měl vodu rozložit na základní atomy a následně spálit vodík. To vytvořilo energii a uvolnilo kyslík spolu s dalšími zbytky. To znamenalo taky nulové emise. Za několik měsíců měl hotový celý motor, který namontoval na buginu s nápadným nápisem „auto na vodu“. Pak povolal všechny svaté kvůli ochraně a úspěchu. Tento vůz měl ujet 180 kilometrů na pouhé 4 litry vody, tedy doslova zadarmo. Zní to přímo kouzelně.

Nemožnost reálné verifikace

Tam ovšem začaly potíže. Existuje záznam pohybujícího se vozu a fotografie obdivujících lidí. Podle mnoha ale nikdy nedošlo ke skutečnému ověření funkčnosti motoru. Tedy zda je skutečně poháněn jen vodou a jestli koncept opravdu funguje. Soud pak jmenoval tři pozorovatele, kterým ale Meyer odmítl auto vydat. Ti usoudili, že na „vynalezeném“ procesu nebude nic revolučního a neexistují důkazy, že by vozidlo skutečně poháněl.

V roce 1996 shledal soud v Ohiu celý koncept „hrubým a závažným podvodem“. Svým investorům měl Meyer také vrátit 25 000 dolarů. Několik vědců se snažilo k motoru dostat blíž, pak však uvedli, že Stanley je velmi paranoidní a odmítl s buginou podstoupit jakékoli zkoušky. Stephen Meyer tvrdil, že týden po bratrově smrti byla bugina ukradena neznámými lidmi. Po opětovném nalezení ji zazdil, aby ji nikdo nezničil – nebo neprozkoumal.

Byl to podle vás podvod, nebo potlačená revoluce?

Zdroj: EnvironmentUmn

Článek Záhadná smrt muže, který vynalezl vodou poháněné auto – podle všeho to vypadá, že byl prostě „zneškodněn“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spousta zvědavosti, žádná kontrola

„Víme, že v tomhle věku jsou pohyblivé, rychlé a také zvědavé. Jenže jim chybí jakýkoli smysl pro reálné nebezpečí,“ upřesňuje. A jak se rozjíždí letní sezóna s koupáním v bazénech, jezerech a mořích, stejně tak se zvyšuje počet utopených dětí. V Americe se dvě třetiny utopení odehrají mezi květnem a srpnem. Pro ochranu svých potomků zapomeňte na svoje představy o tom, jak dobře by dítě mělo plavat a jakým způsobem bude někdo volat o pomoc.

Největší omyl ohledně topení

Dítě nebude křičet ani mávat rukama, nejspíš se utopí naprosto potichu. Máte normálně hovorné dítě, které se směje, volá na vás a piští? Zpozorněte okamžitě, jakmile ho neslyšíte. Utopí se totiž často ve chvíli, kdy je dospělý poblíž a není si vědom nebezpečí. Běžná popkulturní podoba utopení zdaleka neodpovídá reálnému procesu, bohužel je zakořeněná. To potvrdila i anketa z roku 2016 provedená institucí Safe Kids Worldwide.

„Lidé ve vodě budou málokdy křičet o pomoc, protože mají co dělat s tím, aby se udrželi na hladině,“ říká B. Chris Brewster, bývalý velitel pobřežní hlídky ze San Diega. Proto je tak důležité mít dítě stále v dohledu a být v dosahu na jednu ruku. Znaky topení, resp. potíží ve vodě, mohou být kromě nezvyklého pohybu nahoru a dolů a panického výrazu také nepřítomný pohled, zavřené oči, ústa pod hladinou vody a vlasy přes oči. Stejně tak dítě, které se ve vodě nehýbe, nebo vypadá, že leze na neviditelný žebřík.

Jakmile zmizí

Obrovským varováním je náhlé zmizení dítěte. Pokud se kdekoli ve vaší blízkosti nachází vodní plocha a vaše dítě se ztratilo, neprodleně ji prohledejte. I když jste u bazénu, nepředpokládejte, že uvidíte všechny pod hladinou.

Dozor a zábrany

Kdykoli jste u vody ve více lidech, pověřte někoho stálým dozorem. „Když se dívají všichni, nedívá se reálně nikdo,“ podotýká Denny. „Vidíme to stále. Dospělí jsou všude kolem, dítě se utopí a není to ničí vina. Všichni totiž usoudí, že se dívá někdo jiný.“ Stanovený dozorce by neměl pít ani být nijak vyrušován, za 15 minut ať ho někdo vystřídá, rychle se unaví.

Zabraňte také dětem v tom dostat se na riziková místa. Vodu jasně ohraničte a oddělte od zbytku zahrady a domu. Nemá se tam dostat žádné dítě, které plavat neumí.

Lekce plavání a reálná dovednost

Nepředpokládejte, že pokud dítě chodilo na plavání, nemůže se utopit. Ano, výcvikem se toto riziko snižuje, ale není zcela odstraněno. Asi 60 % rodičů ovšem v anketě Safe Kids Worldwide sdělilo, že se o dítě nebojí, pokud chodilo na plavání. „Plavání v bazénu ovšem neznamená stejnou dovednost pro moře nebo jezero. Během pandemie covidu-19 navíc hodně dětí vyšlo ze cviku,“ podotýká Denny. Děti si často myslí, že plavou lépe, než skutečně umí.

Rozdílem mezi životem a smrtí je také dovednost první pomoci. Zvláště tehdy, pokud jste jediná osoba v okolí topícího se dítěte. Pozor, teoretická znalost srdeční masáže není to samé, jako schopnost ji skutečně použít. Jde ovšem o postup, který už mnoha tragédiím zabránil.

Za jak dobrého plavce se považujete?

Zdroj: ScienceNews

Článek Jemné známky tonutí, na které by si měl letos každý rodič dát pozor. Nečekejte, že topící se dítě bude křičet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Efekt vody v ledovém stavu

V případě, že jste zkoušeli vařit nebo jinak upravit dříve zmraženou zeleninu (ideálně cuketu) nebo dokonce maso, nejspíš jste si všimli chuťového rozdílu. Potraviny upravené po vyjmutí z mrazáku chutnají zkrátka jinak než jejich čerstvé verze. Rostliny i maso se sice – jako každá organická hmota – skládají z buněk, liší se ovšem podíl vody. Ta se při mrazení mění na krystaly a ty – díky nižší hustotě – zabírají více místa než kapalina.

Jedním z důsledků tohoto rozdílu je popraskání skleněné nádoby s tekutinou, pokud je zmrazena, protože objem obsahu naroste. A právě vznik ledu poškozuje buněčné stěny a následně celé buňky ničí. Tento efekt může poškodit chuť konkrétního výrobku. A čím více vody, tím více krystalků, tedy více poškozených buněk a horší chuť. Schválně si někdy dejte zmrazit různé potraviny a výsledný rozdíl sami otestujte.

Změna výživné hodnoty a anomálie

Více studií už prokázalo, že pobyt v mrazáku může u některých potravin dokonce změnit jejich nutriční hodnotu, tedy výživný efekt. Mnoho druhů zeleniny zmrazením ztrácí některé ze svých klíčových vlastností. Na druhé straně třeba brokolice při dlouhodobém skladování ve velmi nízkých teplotách syntetizuje vitamin B2 v podobě riboflavinu. Obecně je samozřejmě lepší konzumovat čerstvé potraviny bez ohledu na druh.

Všudypřítomné zamrazování je ovšem jednou z daní za neustálou dostupnost prakticky všech druhů potravin. Navíc má více kladů než záporů a záleží také na okolnostech. Především tedy na rychlosti mrazení a na tom, v jaké fázi životního cyklu mražená potravina je. Podstatným krokem je také následné správné zpracování. To nejhorší, co se může stát, je opětovné zmrazení něčeho již rozmrazeného. Takový postup jakoukoli chuť prakticky zničí.

S jakým nejhorším stavem zmrazených potravin jste se setkali?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Proč potraviny po zmrazení ztrácí svou chuť i živiny a dá se tomu předcházet? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mohou špagety plavat?

Potřebujete syrové špagety, vodu, 2 lžičky jedlé sody, 5 lžiček octa a vysokou sklenici. Do sklenice nalijte vodu a nasypte sodu. Nalámejte špagety a dovnitř dejte přibližně 6 kousků, potopí se až na dno. Přilejte ocet a sledujte, co se se špagetami stane. Až se těstoviny budou opět vracet ke dnu, přidejte další ocet. Co se tady vlastně děje? Když se smíchají soda a ocet, nastane reakce. Bublinky oxidu uhličitého pak špagety vynesou na hladinu.

Jak napsat tajnou zprávu

S tímto receptem můžete napsat tajnou zprávu, která se objeví jen na zamlženém zrcadle. Potřebujete tekutý prostředek na nádobí, trochu vody, smotky bavlny a zrcadlo. Do vody přidejte pár kapek saponátu a promíchejte. Tohle bude váš tajný inkoust, do kterého ponořte kousek bavlny. Napište na zrcadlo tajnou zprávu, a když inkoust uschne, vzkaz zmizí. Pokud ne, potřebujete slabší roztok. Až se budete sprchovat, zrcadlo nenamáčejte, ale zapařte.

Pak uvidíte, jak je váš vzkaz okamžitě krásně čitelný. K čemu tady dochází? Pára na zrcadle je tvořena molekulami vody. Kapičky vody drží pohromadě pomocí tzv. povrchového napětí. To ovšem narušuje tekutý prostředek na nádobí, a jakmile je přítomen, vodní molekuly nejsou schopny zformovat kapky. Zpráva napsaná mýdlovou vodou tak jasně vystupuje, protože všude kolem je čisto a voda se tam může normálně srážet.

Síla ledového skupenství vody

Proč není dobré nechávat zamrznout plnou vodní hadici? Na experiment potřebujete tři malé kelímky a poklici nebo něco, čím je zakryjete. Dále šálky, vodu a mrazák. Všechny tři kelímky naplňte až po okraj vodou a pokud možno nepřelijte. Jeden zakryjte a poté všechny tři dejte na desku a přes noc do mrazáku. Druhý den můžete zkontrolovat stav věci. Má voda stejný objem i po zamrznutí? Nechte je tam pár dní a všímejte si dalších změn.

Co se to vlastně děje? Když voda mrzne, tak se rozpíná. Když tedy zůstane v zahradní hadici během mrazivých nocí, síla rozpínání je natolik veliká, že může hadici i roztrhnout. To samé se může stát i vodovodním trubkám v domě. Nejzřetelnější je to v případě skleněných lahví, které necháte v mrazáku. Zatímco plast dokáže nějakou míru rozpínání snést, sklo svůj tvar pevně drží. Jakmile se v něm voda či jiná tekutina dostatečně zvětší, zkrátka praskne.

Ryba v akváriu aneb tvoříme film

V tomto pokusu ošálíte vlastní zraky. Potřebujete kus kartonu, ostrou tužku, dva kousky papíru a dvě gumičky. Vystřihněte kousek kartonu a do každého rohu udělejte otvor. Na rub i líc kartonu vyznačte doprostřed X. Poté vystřihněte dva kousky papíru, trochu menší, než je samotný karton. Ujistěte se, že když je papír na kartonu, tak zakrývá díry v rozích. Na jeden kousek nakreslete rybu a na druhý akvárium, hlavně ať je ryba menší.

Obrázek ryby natáhněte na jednu stranu kartonu, aby byla přesně přes vyznačené X, a obrázek akvária na druhou stranu. Gumičky protáhněte očky na rozích a pořádně zakruťte. Jakmile je natáhnete, karton se začne točit a uvidíte rybu v akváriu. Co se tady odehrává? Lidské oko je schopné vnímat věci jen určitou rychlostí, a jakmile se dějí rychleji, vnímá je jako jeden obraz. Takhle fungují filmy, u kterých nerozeznáme jednotlivé obrazy.

Domácí výroba lávové lampy

Jak si doma snadno vyrobit vlastní lávovou lampu? Potřebujete olej na vaření, studenou vodu (nikoli led), sklenici slané vody a potravinářské barvivo. Sklenici naplňte asi ze tří čtvrtin studenou vodou. Přidejte pár kapek barviva. Co se stane, když dovnitř přidáte olej? Smíchají se, nebo budou oddělené? Co z toho bude nahoře? Přidejte olej na vaření, dokud nahoře nebudete mít vrstvu o necelých 2 cm. Pak počkejte, až se olej a voda rozdělí do vrstev.

Na hladinu oleje nasypte trochu soli. Stále ji přidávejte a sledujte, co se bude dít. K čemu tady vlastně dochází? Olej je lehčí než voda, takže plave. Sůl je těžší než voda i olej, takže se potápí. Jak sůl prochází vrstvou oleje, obaluje se jím, takže kapky oleje postupují se solí ke dnu sklenice. Tam se olej od soli osvobodí a zase pluje nahoru. Právě různá hustota a hmotnost složek vede k tomuto jevu, který vidíte i u komerčních lávových lamp.

Zábava s kancelářskými sponkami

Zjistěte, kolik sponek je potřeba na vylití sklenice s vodou. Budete potřebovat 100 malých kancelářských sponek a čistý plastový kelímek. Do něj nalijte vodu až po okraj. Tipněte si, kolik sponek bude potřeba na to ji vylít, a odhad si zapište. Postupně opatrně pouštějte sponky do vody a počítejte, kolik jich je potřeba k tomu, aby voda přetekla. Trefili jste se? Když se na hladinu podíváte zboku, zjistíte, že se nafukuje nahoru jako balonek.

Na hladinu můžete položit i malý kousek papíru a sponky pokládat na něj. Pozorujte, kolik sponek na něm vydrží, než se potopí. Zkuste to s různými velikostmi. Co se tady děje? Kapky vody se drží pohromadě, tudíž se povrch vody přidáním sponek „nafukuje“. Vědci tomu říkají povrchové napětí. Povrchové napětí vody drží hladinu pohromadě a drží i papír, dokud není se sponkami natolik těžký, že toto napětí zkrátka překoná.

Který pokus se vám nejvíce líbil a čím?

Zdroj: TheScientist

Článek 6 podivných vědeckých experimentů, které můžete provést doma. Potřebujete jen pár obyčejných drobností se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Voda byla na Zemi vždy přítomná

Do nedávna byl nejrozšířenější názor, že voda byla na Zemi přítomná téměř od jejího vzniku před 4,53 miliardami let. Tuto domněnku podkládají vědci nejrůznějšími důkazy. Jedním z nich je analýza izotopového složení měsíčních hornin. Měsíc patří mezi netypicky „suché“ objekty Sluneční soustavy. Podle vědců za tím stojí absence těkavých látek, která je způsobena tzv. obřím dopadem, kdy se Země před 4,53 miliardami let srazila s planetou Theia.

Srážka měla za následek vyvržení materiálu na oběžnou dráhu Země, kde se z něj utvořil prstenec. Ten se později zformoval do podoby Měsíce tak, jak ho dnes známe. Vzhledem k absenci atmosféry nedošlo na Měsíci k degradaci hornin – vědci je proto mohli nyní podrobit zkoumání, konkrétně se soustředili na izotop rubidia-87 (87Rb), pomocí něhož určili úroveň rubidia v soustavě Země–Měsíc v době jejího vzniku.

Závěry výzkumu hovoří o nízkém obsahu zkoumaného prvku, což poukazuje na fakt, že jak Země, tak Měsíc byly relativně suchá tělesa již v době svého vzniku. Od té doby se na Zemi podle této teorie nemohlo dostat velké množství vody, což poukazuje na možnost, že na Zemi byla voda přítomná již od samého počátku. Práce nicméně nevylučuje dodání menšího množství vody na Zemi kometami a meteority.  

Původ vody je čistě mimozemský  

Druhá část vědců se ovšem kloní k jiné teorii, a sice že původ vody na Zemi je čistě z mimozemských zdrojů. Podle této hypotézy byla Země od svého vzniku zcela suchá a veškerá současná voda na ni byla dodána později. Asi polovinu z celkového množství tvoří led, který na Zemi „napršel“ z prolétajících komet, druhá polovina je poté odfiltrována z meziplanetárního prachu. Kombinací obou zdrojů tak vznikly rozsáhlé oceány, které se staly kolébkou pozemského života.

I tuto teorii mají vědci podloženou výzkumy. Jeden z nich se soustředil na analýzu zrnek prachu nasbíraných robotickou sondou japonské výroby na asteroidu 25143 Itokawa. Zkoumaná prachová zrnka obsahovala značné množství vody. Pole vědců Země před více než 4 miliardami let při obíhání kolem Slunce prolétla oblaky takovéhoto prachu, přičemž zachytila velké množství jak prachových zrnek, tak vody. Voda na zrnkách vznikla asi v důsledku solární bouře.

Jaký je podle vás skutečný původ vody na Zemi?

Zdroj: Science

Článek Odkud se na Zemi vzala voda? Někteří proklamují její mimozemský původ a mají pro to logické vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

S teplotou roste rozpouštěcí síla

V každém materiálu dochází k pohybu molekul. Jeho rychlost souvisí s teplotou dané látky – čím je teplejší, tím rychlejší pohyb. V horké vodě je tedy pohyb molekul intenzivnější než ve studené, takže dochází k většímu počtu střetů mezi molekulami vody a druhé substance. Většina pevných látek, například sůl či cukr, se s rostoucí teplotou rozpouští snadněji. To opět vychází z rostoucího pohybu molekul a z toho vycházející četnosti vzájemných kolizí.

To samé platí pro plyny, které s rostoucí teplotou unikají z tekutin. To například vysvětluje, proč vám sycený nápoj za teplého dne na terase mnohem rychleji „vyprchá“. Základem pro všechny plyny i tekutiny je tzv. Brownův pohyb, tedy náhodný pohyb částic v kapalinách a plynech. Tento jev byl poprvé zaznamenán biologem Robertem Brownem v roce 1827 při sledování pylových zrnek ve vodě, později byl ověřen na částicích prachu.

Průmysl stojí na rozpouštědlech

Rozpouštědlem lze nazvat jakoukoli látku, která dovede rozpustit jinou substanci a má v celém svém objemu jednotné chemické i fyzikální složení. S rozpouštěnou substancí ve výsledku vytvoří roztok, ve kterém je obvykle větší podíl rozpouštědla. Každý roztok tak obsahuje minimálně dvě složky. Na rozpouštědlech stojí mnoho průmyslových procesů včetně zemědělství. Jde například o složky lepidel, nátěrů, pesticidů nebo hnojiv.

Vzhledem k výrazné těkavosti je většina rozpouštědel vysoce hořlavá, výjimku tvoří ta chlorovaná. Při vystavení vzduchu mohou explodovat, během práce s nimi je proto nutné dodržovat obvykle přísná bezpečnostní opatření. Zdravotní rizika při nehodách zahrnují poškození dýchacích cest, nervového systému, případně jater či ledvin. Práce s těmito látkami zvyšuje také riziko tvorby rakovinného bujení v organismu.

Které rozpouštědlo používáte nejčastěji a k čemu?

Zdroj: ScienceNews

Článek Čím to, že je horká voda mnohem lepším rozpouštědlem než studená? Při procesu je nutné narušit jisté síly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není čistá jako čistá

Není to přitom nutně proto, že by byla hned v kontaktu s vašimi souvisejícími aktivitami, tedy močí, stolicí nebo dalšími projevy těla. I když vypadá zcela v pořádku a nechutná nijak podivně, může obsahovat až 10 trilionů bakterií všeho druhu. To je množství, jaké za sebou může podle 11 různých studií zanechat lidská stolice. A to ani nezmiňujeme všechny čisticí prostředky, které zajisté používáte, abyste se právě těchto bakterií zbavili.

Představte si ale na chvíli, že opravdu nemáte jiný vodní zdroj kromě tohoto. Měli byste se napít z mísy? Krátce a jednoduše – nedělejte to. Spláchnutí toalety totiž zdaleka nevyčistí a neodplaví všechny choroboplodné zárodky. Jestli máte žízeň a nemůžete si pomoct, nebo opravdu nic jiného není, nejdříve ji převařte. To pomůže proti většině bakterií. Nebo to zkuste a modlete se, aby byl záchod nepoužitý a naprosto, naprosto čistý.

A pokud nebude?

V takovém případě se nejspíš připravte na velmi divokou jízdu plnou hučení v žaludku a drastické momenty s průjmem a zvracením. Ti nejčastější paraziti a bakterie v toaletě mohou způsobit horečky, nadýmání a žaludeční bolesti. Symptomy většinou začínají asi 15 hodin po infekci. Mohou však trvat až 70 hodin a kromě jiného vás zanechat ve stavu těžké dehydratace. Jen doufejte, že si tekutiny nemusíte opět doplnit tímto způsobem.

V závislosti na objemu bakterií ve vodě by pak následky mohly být ještě drastičtější. Touto cestou si totiž můžete způsobit otravu krve, což vede k masivní imunitní reakci, tzv. sepsi. Ta nastává, když vaše tělo bojuje proti infekci, a může být smrtelná. Proč byste ale vlastně začali pít vodu z mísy? Omlouváme se za deziluzi, ale někteří lidé už to dělají. V zemích jako je Singapur nebo Austrálii používají ošetřenou odpadní vodu i na pití.

Pravděpodobný způsob budoucnosti

Brzy si na to nejspíš budeme muset navyknout všichni. Zcela čisté vody je k dispozici jen 1 % a je dosti nedosažitelná, tudíž se musíme začít rozhlížet po alternativách. Pokud by průměrné město dokázalo všechnu odpadní vodu zrecyklovat, mohlo by takto pokrýt 60 % své běžné spotřeby. A samozřejmě bychom v takovém případě nepili vodu přímo z toaletní mísy. Singapur dosáhl například takové recyklace, že může tuto vodu používat i v průmyslu.

Tedy i v procesech, které vyžadují opravdu čistou vodu. Dokonce i v místech jako je San Diego už lidé pomalu mění své návyky. V roce 2004 se 63 % lidí stavělo proti tomu, aby byla recyklovaná voda přidána do normálního řadu. A o skoro dvě dekády později se shodli na projektu, který má skrze recyklaci poskytnout vodě celou třetinu pitné vody. Zprovoznit ho má být možné do roku 2035, což už je skoro za chvíli.

Byli byste k takovému kroku ochotni, nebo byste hledali jiné zdroj?

Zdroj: QuestionsForScience

Článek Co se stane, když se napijete vody ze záchodu? Jsou místa, kde už si na to lidé musejí zvykat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hlasy hovořící o „dni nula“

Velká města jako Kapské město v Jižní Africe a Čennaí v Indii mluví o „dni nula“. Je to moment, kdy pokud nezaprší nějakou dobu předem, z kohoutků prostě nic nepoteče. V mnoha městech v USA, Indii nebo Číně budou vodonosné vrstvy v dohledné budoucnosti zcela prázdné. Tedy za předpokladu, že současné tempo jejího odčerpávání bude trvat i nadále. Jaké hrozby můžeme tedy do budoucna ještě očekávat a jak se dají tyto problémy vyřešit?

Jedním z dobrých ukazatelů nedostatku vody je tzv. ukazatel vodního stresu. Je to přehled proporcí obnovitelných zdrojů (tedy srážky minus odpar) a jejich použití společností. V oblastech s úrovní stresu přes 20 % je získání pitné vody zvláště obtížné. Čím více se úroveň blíží 100 %, tím dražší bude vyřešit vodní nedostatek způsobem, který bude dlouhodobě udržitelný. Vysoký stres se vyskytuje v suchých oblastech s velkou populací.

Absence vody výrazně poškozuje ekonomiku

Klimatická změna způsobí, že aktuálně suché oblasti budou ještě sušší, a tedy vážněji postižené. Na druhé straně některé další lokality – kterých bude ovšem méně – budou mít v budoucnu srážek více. V roce 2000 žilo 2,4 miliard lidí (tedy 40 % světové populace) v oblastech, kde byla hodnota vodního stresu více jak 40 %. Do roku 2050 je očekáván nárůst takové populace na 4,7 miliardy lidí, tedy 47 % celkové populace planety.

Bude to hlavně kvůli neustálému růstu populace, klimatické změně a také ekonomickému růstu. Podle odhadů Světové banky pak tyto klimatické změny a jejich dopady na vodu vyústí v pokles HDP konkrétních oblastí o 10–15 %, hlavně v suchých regionech Asie a Afriky. Z toho jasně plyne, že naše spotřeba radikálně vzrostla. Zdravotní nezávadnost vodních zdrojů a související hygiena je klíčová hlavně pro veřejné zdraví.

Dánsko jako vzorový příklad přístupu

Výzva, jakou představuje zachování světových vodních zdrojů, bude vyžadovat inteligentní řízení naší spotřeby. V tomto ohledu má hodně co nabídnout Dánsko. Je totiž jednou z mála zemí, která dokázala omezit svou vodní spotřebu, aniž by se změnila životní úroveň obyvatel. Dnešní spotřeba vody u Dánů je přibližně o 40 % nižší, než byla v roce 1980, a stále klesá. Stát toho dosáhl kombinací drastického zvýšení cen, redukcí ztrát a výraznými kampaněmi.

Dalším prvkem je také „zelená daň“ za vodu, velmi efektivní technologie v domácnostech a redukce ztrát v hlavním vodovodním řadu. Tohle všechno bylo možné jen díky politické vůli k prosazení nepopulárních opatření včetně právě onoho zdanění. Dánská vodárenská síť je navíc ve vlastnictví spotřebitelů, a tudíž nemusí být vypláceny dividendy akcionářům. Ušetřené prostředky tak mohou být investovány do renovace.

Bohaté země zmůžou víc než chudé

Napříč rozsáhlými oblastmi planety je spotřeba vody natolik vysoká, že se může dotknout i blahobytu. Klimatická změna tento problém ještě zvýrazňuje skrze větší a delší výskyty sucha, záplavy a další přírodní pohromy. V bohatých zemích si obyvatelé mohou dovolit drahou pitnou vodu, jedním z možných řešení je tedy odsolování mořské vody. Tento postup je ale pro chudší národy ekonomicky neproveditelný.

Stejně tak je ovšem ekonomicky neudržitelné plné odsolení moří, protože bychom zničili ekosystémy, na kterých sami závisíme. Proto je potřeba zabezpečit přirozené vodní zdroje. Bude to vyžadovat nové technologie s menším únikem v domácnostech. K tomu samému musí dojít v průmyslu, zemědělství a samotné rozvodné síti. Další složkou je také recyklace odpadních vod ve městech i výstupů zemědělské produkce.

Jakým způsobem redukujete vlastní spotřebu vody?

Zdroj: ScienceNordic

Článek Dojde světu záhy veškerá voda? V mnoha oblastech je odpověď zcela jasná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hledání vody pomocí dřeva

Drží větvičku pevně před sebou za oba dva konce, s palci do stran. „Když přijdu nad vodu, větvička jde nahoru. Někomu naopak dolů.“ Pak už nemá smysl ji zadržovat. Tømmerdal umí pomocí větvičky najít podzemní prameny nebo dobrá místa na vykopání studny. Fyzici se zamýšleli nad tím, jestli se v tomhle umění skrývá nějaký mechanismus. Arnt Inge Vistnes se také zajímal o to, proč mají někteří výsledky, zatímco jiní moc ne.

Je na místech, kde se proutkaření daří, něco zvláštního? Může to mít něco společného s magnetickými nebo elektrickými poli, která ovlivňují naše tělo? Možná je někdo jen dostatečně citlivý, aby tyhle proudy zachytil. Vistnes má v tomto ohledu předpoklady, protože jeho děda byl proutkař a praděd také. Je to tedy v rodině, zatímco on sám je emeritní profesor fyziky na univerzitě v Oslo. Jaké vlivy vlastně na proutkaře působí?

Otázka zemské radiace

Vistnesův praděda byl naturopat, stejně jako děd. Tomu se říkalo „druhý mudrc“. Kromě jiného hledal pomocí větviček zemskou radiaci. Ta by měla být odstraněna, aby se předešlo dalším potížím. Jde o nevědecký termín, který byl použit k vysvětlení příčiny spojení větviček a vody. Podle proutkařů se zemská radiace objevuje tam, kde jsou tzv. vodní cesty. Jiní ji popisují jako síť uvnitř země, nezávislou na vodě, která má ale dopad na lidské zdraví

Později uspořádal rozsáhlý experiment, jehož se zúčastnilo 25 proutkařů, kteří prohledávali určité území. Jeho části byly označené podle toho, kde radiace měla být a kde ne. Pokus byl dvojitě zaslepený, takže žádný proutkař nevěděl, zda a kde ostatní něco našli. Nakonec vyšlo najevo, že všichni našli tento jev na zcela odlišných místech. Neexistovala přitom prakticky ani jedna shoda, takže Vistnes celé téma odložil.

Jako hodit si korunou

Výsledky i z dalších pokusů byly jasné. Jakmile se do věci vložili badatelé a šlo o řízený experiment, proutkaři najednou svoji schopnost ztratili. Fungovali pak v zásadě naprosto nahodile. Mnozí přitom chtěli svoje schopnosti prokázat a otestovat. Účastnili se i výzvy One Million Dollar Paranormal Challenge uspořádané Jamesem Randi. Byl to kouzelník, spisovatel a skeptik. Osoba, která by prokázala paranormální schopnosti, by vyhrála milion dolarů.

Kromě jiných témat ji Randi uspořádal také s proutkaři. Nikdo z nich ovšem neprokázal svou dovednost najít pomocí větvičky vodu nebo další podobné objekty. Šlo například o nádrže s vodou, které byly skryté nebo prázdné. Ani Randi, ani kdokoli další během pokusu nevěděl, kde zrovna voda je. Výsledky ukázaly úspěšnost jen asi v polovině případů, což je prakticky totožné s hodem korunou.

Jak se na tento fenomén či schopnost díváte? Zkoušeli jste proutkařit?

Zdroj: Forskning

Článek Kouzlo virgule a hledačů vody odhaleno: Je to náhoda, nebo umění? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od žízně po suchou kůži

Prvním projevem, kterým tělo dává najevo, že baží po zavodnění, je pocit žízně. Při odmlce ho provází také sucho v puse a jazyk se vám lepí na rty a patro. Začnete být rovněž unavení a ospalí, podobně jako při hladu. Vaši mysl postupně ovládnou starosti, myšlenky na problémy a také jste podrážděnější. Protože tělo nemá co vylučovat, vaše pochůzky na toaletu se radikálně omezí. To, co z vás jednou za čas vyjde, bude jasně žluté.

Postupující dehydratace se projeví také na vaší kůži, která bude ztrácet svou pružnost a bude vypadat čím dál nezdravěji. Na toaletu už nejspíše nebudete chodit vůbec, neboť nedostatek vody v těle se také projeví zácpou. V první vlně jste byli unavení, teď se přidá točení hlavy a průběžná bolest. Váš dech se bude postupně kazit a kromě touhy po cukru nejspíše zažijete i svalový třes.

Symptomy silné dehydratace

Nejprve ucítíte pravděpodobně opravdu velmi silnou žízeň. Všimnete si také zrychleného tepu a rychlejšího dechu, dost možná rovněž ztratíte vědomí. Váš pohled bude jaksi vyprázdněný a mrtvý, navíc vám poklesne krevní tlak. Kůži budete mít silně vysušenou a začne se citelně loupat a praskat. Předchozí točení hlavy a mdloby se budou opakovat v silnější verzi. Pokud ze sebe na toaletě vůbec něco dostanete, bude tekutina tmavě hnědá.

Ani v opravdu horkém počasí se nebudete vůbec potit, tento jev nenastane dokonce ani po náročném cvičení nebo jiné aktivitě. Jak můžete hydrataci lehce ověřit? Stačí vám na to obě vaše ruce. Dvěma prsty sevřete kůži na hřbetu vaší ruky a pak ji pusťte. Pokud se okamžitě vyrovná, pak jste dostatečně hydratovaní. Jakmile zůstane byť jen na vteřinu v takto zkroucené pozici, potřebujete vodu doplnit.

Kolik vody vypít za den?

Odpověď na tuto otázku závisí na mnoha faktorech a obecná míra je jen vodítko. V základu se jedná o 0,25 litru vody na každých 9 kilogramů vaší tělesné váhy. Váha 36 kilogramů tak odpovídá jednomu litru. Pokud se pohybujete v teplém prostředí, vykonáváte hodně tělesně náročných aktivit či máte jinak zvláštní režim, bude tekutiny nejspíše potřeba více. Díky pocení se totiž ochlazujete, takže absenci vody v takových podmínkách poznáte velmi svižně.

Lidské tělo je vodou tvořeno z 60–80 %. Pokud jí každý den nevypijeme dost, mizí 8 % z naší krve, asi 26 % z prostoru mezi buňkami a až 66 % ze samotných buněk. Všechny tyto projevy mohou vést k zúžení cév a krevním sraženinám či vysokému krevnímu tlaku. Dalšími projevy jsou ledvinové kameny, křehčí kosti a celkově snížená imunita organismu. Dehydratované buňky také nedovedou dobře spalovat tuky, což vede k obezitě.

Kolik vody denně vypijete a jak se to v týdnu mění?

Zdroj: BrightSide

Článek PŘEHLEDNĚ: Všechny známky toho, že nepijete dostatek vody a tiché dopady dehydratace vás pomalu ničí zevnitř se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ztrácíte vodu, nikoliv přebytečný tuk

Někteří lidé si myslí, že pokud nebudou během tréninku pít vodu, pomůže jim to rychleji zhubnou. Tento efekt se sice projeví na váze ihned po dokončení cvičení, ovšem bude trvat pouze do doby, než se opět napijete. Důvodem je fakt, že pokud během tréninku nepijete, ztrácíte vodu, které si vaše tělo uložilo, nikoliv tuky. Spíše tedy akorát hazardujete s hydratací. 

Stárnutí pleti

Pravidelné sportování může podle mnoha odborných studií omlazovat naši pokožku. Je to především díky prokrvení pokožky, kdy se buňky obohacují o kyslík, v čehož důsledku se zvyšuje tvorba kolagenu, bílkoviny, která podporuje pružnost kůže. Aby ovšem docházelo k správné cirkulaci krve, je zapotřebí do těla dostat dostatečné množství tekutin, které umožní, aby k této tělesné vlastnosti mohlo dojít. Pokud tedy během tréninku nebudete pít dostatek vody, pravděpodobně vám vyraší vrásky na obličeji dříve. 

Neefektivní trénink

Vědci se domnívají, že má dehydratace během tréninku negativní vliv na to, jak moc bude dané cvičení pro vaše tělo efektivní. Někdejší studie prokázala, že pokud ztratíte 5 procent tekutin, efektivita vašeho tréninku se sníží o celých 30 procent. Abyste tedy docílili co nejlepších výsledků, vždy si do posilovny přineste alespoň litrovou flašku vody.  

Zvýšená srdeční zátěž

Pokud během tréninku nebudete přijímat dostatek tekutin, vaše krev začne houstnout a vaše cévy se začnou stahovat, aby šetřily zbylé množství vody. V důsledku toho je však na vaše srdce vyvíjena věští zátěž, protože orgán musí vyvinout dostatečné úsilí, aby hustá krev mohla protékat úzkými cévami.

V těle zůstávají nebezpečné toxiny

Vaše tělo se během tréninku zbavuje přebytečných toxinů silným pocením a prokrvením pokožky. Pokud mu ovšem nedopřejete dostatek tekutin, pocení nebude tak intenzivní a většina nebezpečných látek zůstane ve vašem těle. To může indikovat různé vyrážky, akné anebo svědivost kůže. 

Delší svalová bolest 

Bolest svalů je důkaz toho, že váš trénink byl opravdu kvalitní. Pokud ovšem nebudete během tréninku pít dostatečné množství vody, může tato bolest přetrvávat déle, než jen pár dní. Potrhaná svalová vlákna se po tréninku obnovují pomocí přísunu bílkovin a sacharidů, která se k nim dostávají pouze tehdy, když máte v těle dostatečné množství tekutin.

Jaké množství vody vypijete během tréninku vy? 

Zdroj: Brightside

Článek Pijete při sportu dostatečně? Bez vody nebudou žádné výsledky. Již 5% úbytek tekutin snižuje efektivitu cvičení o 30 % se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co nastane, když je vody moc

Pokud do sebe vpravíte opravdu hodně vody, můžete zažít až vodní intoxikaci neboli hyperhydrataci. Ta vám krom jiného může i narušit mozkové funkce. K tomu dochází v případě přílišného objemu vody v buňkách, což způsobí jejich nabobtnání. Když k tomu dojde u mozkových buněk, začnou na své okolí tlačit. Dostatečná míra tlaku pak způsobuje vysoký krevní tlak a nízký tep. Hyperhydratace ovlivňuje hladinu sodíku v těle.

Při velkém nárustu objemu vody v těle dochází k tzv. hyponatrémii, což vede k poškození složení vnitřního prostředí v organismu. Právě sodík totiž udržuje v našem těle rovnováhu stran příjmu a výdeje vody v buňkách. Když jeho hladina poklesne kvůli vysokému množství vody, dostává se dovnitř buněk nadměrné množství tekutiny. Tlak v buňkách tak naroste a může docházet až k záchvatům, bezvědomí, nebo dokonce smrti. Nejčastěji se tyto situace objevují ve sportu.

Jak poznat příliš vody v těle?

Nejpřímějším ukazatelem objemu vody v organismu je barva moči. Ta se obvykle pohybuje od světle žluté po barvu čaje, a to díky kombinaci pigmentu urochromu a objemu vody. Pokud je vaše moč čirá, je to jasný příznak toho, že pijete příliš mnoho vody v příliš krátkém čase. K tomu se připojuje častější návštěva toalety, v průměru byste měli močit asi 6krát za den. Desítka návštěv je normální v případě, že pravidelně konzumujete alkohol nebo kofein.

Jedním z potenciálně nebezpečných návyků je také pití většího množství vody tehdy, když nemáte žízeň. Další cestou, jak se vyhnout přílišné konzumaci tekutin, je tedy dávat pozor na to, kdy je vaše tělo opravdu potřebuje. Organismus vám dává vědět, kdy má žízeň, což je jeho obrana proti dehydrataci. Právě žízeň je poznávacím znamením a měli byste se jím také řídit. Symptomy hyperhydratace jsou v mnoha ohledech stejné jako při nedostatku vody.

Nevolnost, případně zvracení

Když se ve vašem těle nachází příliš vody, ledviny se tohoto objemu nedokáží zbavit běžným způsobem. To pak vede k nevolnosti, zvracení, případně průjmu. Dalším symptomem je pulsující bolest hlavy, která trvá celý den. Tento druh bolesti totiž může signalizovat jak dehydrataci, tak přemíru vody. Právě zmíněný tlak buněk na mozek způsobuje ono pulsování, které může vést i k poškození tohoto orgánu a problémům s dýcháním.

Hyperhydratace se projeví také změnou barvy na rukou, chodidlech a rtech. Části těla zblednou a rty vám otečou. Krom toho si všimnete únavy a celkové slabosti. Obecně se ale řiďte hlavně signály vlastního těla, ne situací někoho dalšího či pochybnými radami z internetu. Když máte vody málo, organismus vám dá vědět. Situace se samozřejmě může změnit například s medikací, změnou prostředí a také během různých ročních teplot.

Kolik vody a dalších tekutin odhadujete, že denně vypijete?

Zdroj: WebMD

Článek Nepijte víc vody, než je doporučováno. Zvolte adekvátní množství s ohledem na vaše dispozice. Převodnění může být smrtící se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První kroky k záchraně

Zachovejte chladnou hlavu a vytáhněte telefon z lázně co nejdříve. Čím déle tam je, tím hůře pro vás. Jakmile je venku, okamžitě ho vypněte. Nejspíš budete v pokušení zkoušet funkčnost, ale to nechte na později. Jestli máte telefon v obalu, vyndejte ho, v případě vyjímatelné baterie ji taky dostaňte co nejdříve ven. Klíčovým faktorem je celý přístroj rychle zbavit energie a předejít tak možnému zkratu. Novější modely bohužel vyjmutí baterie neumožňují.

Zapomeňte na fény, topení nebo jakékoli jiné prudké metody sušení. To je nejlepší cesta, jak vnitřní elektroniku odepsat. Rychle a jemně telefon otřete ručníkem a dejte pozor, aby se voda nedostala do napájecího konektoru, zdířky pro sluchátka nebo dalších otvorů. Pokud jste si zbloudilých kapek všimli, použijte stlačený vzduch. Prodává se v plechovkách s nástavcem a většinou se používá k vyfukování drobečků z klávesnice.

Několik dalších možností sušení

Letitým návodem je zabalení do sáčku s rýží. Tohle se dá použít jako nouzové řešení, existuje tu ale silné riziko dalších problémů. I když rýže vlhkost pohlcuje, nedokáže natáhnout vodu z hlubin přístroje, o kterou jde především. Krom toho se pak rýže stane lepivou kaší, kterou byste z telefonu nejspíš oškrabávali ještě několik dní. Můžete ho dát do rýže zabalený například v ubrousku, ale stále to není nejlepší řešení.

Jak říkají skauti, štěstí přeje připraveným. Je tedy dobré mít pro tyto případy v zásobě nějakou vysoušecí látku, ideálně silikagel. To jsou takové ty malinké sáčky, které jsou například v teniskách v obchodech. Jde o malé kuličky, které pohlcují vlhkost z okolí a nedělají pak žmolky jako rýže. Dá se normálně koupit, používá se také jako podestýlka pro kočky. Případně si můžete schovávat sáčky z koupeného zboží „pro strýčka Příhodu“.

Kouzlo uzavřeného prostředí a zálohy

Aby tento nebo jiný materiál mohl provést svou magii, je třeba, aby byl s telefonem v uzavřeném prostředí. Jinak bude totiž „nasávat“ z okolí, a ne z telefonu. Potřebujete taky dostatek silikagelu nebo jiné látky, aby vytáhl opravdu všechnu vlhkost. Nasypte kuličky do uzavíratelného sáčku nebo plastové krabice, přidejte telefon a nechte v tomto stavu někde v klidu aspoň 24 hodin. A modlete se ke všem bohům, kteří vás napadnou.

Co se týče toho nejcennějšího, tedy dat uvnitř telefonu, moderní doba je celkem příznivá. Jednoduše proto, že prakticky na každý typ souborů nebo kontaktů existuje nějaká online zálohovací služba. Google umí uchovat vaše kontakty i fotky a existuje mnoho dalších možností, jak zálohovat aplikace i nastavení. S trochou průběžné péče pak přijdete jen o to nejnovější a všechna starší data budete schopni bez problémů obnovit.

Utopili jste někdy telefon? A podařilo se něco zachránit?

Zdroj: Wired

Článek Spadl vám telefon do vody? Opravář prozradil osvědčený postup šetřící spoustu peněz. Budete potřebovat jen 1 věc z kuchyně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Klíčové faktory proti zamrzání

Hydrosféra – tedy všechna vodstva Země – zůstává díky několika okolnostem v tekutém stavu. Jedinou výjimkou jsou opravdu ty nejchladnější oblasti Arktidy a Antarktidy. Jenže pokud by tyto podmínky pominuly, měli bychom tu okamžitě opravdu, ale opravdu hodně ledu. V první řadě jde o vysokou koncentraci soli, která snižuje teplotu, při níž voda zamrzá, z nuly na dva stupně pod nulou. A slané vody je tu obrovské množství.

Asi 71 % procent povrchu Země je pokryto vodou, z toho je 96,5 % právě slaná voda. Při tomto gigantickém objemu by bylo zapotřebí opravdu extrémního chladu, aby se takové množství jako celek dostalo na teplotu, při níž by voda zmrzla. Navíc jsou oceány, moře a řeky neustále v pohybu, takže kontinuálně dochází k přesunu teplot a vzájemnému vyrovnávání. Kromě toho má hydrosféra ještě spodní zdroj.

Geotermální energie

Zatímco pevnina je docela vysoko, hloubka oceánů znamená, že zemská kůra je na jejich území nejtenčí. A z pláště planety uniká do vody spousta tepla. Bez něj bychom se neobešli bez slunečních brýlí. Země by se totiž stala velmi studenou a reflexivní planetou pokrytou prakticky jen ledem a sněhem, což by všechno teplo zvenčí odráželo zpátky do vesmíru. Tento efekt také vysvětluje, proč si ledové hory držely po tisíce let stabilní klima.

Jakmile by polovina planety byla jen pod ledem a sněhem, odrážela by obrovské množství slunečního světla. To by nevyhnutelně narušilo koloběh vody a už by se nekonalo odpařování, které způsobuje právě teplo ze slunce. Bez něj by nemohlo dojít k tvorbě mraků, tudíž by ustaly i veškeré deště. Jenže ty jsou klíčové pro udržení života a bez nich by se Země záhy stala jen suchou pustinou jako jižní pól, nebo dokonce Sahara.

Masové vymírání druhů

Zamrzlé oceány by nejspíše vedly k masovému vymření zvířat kvůli přerušení potravního řetězce. Voda je totiž domovem pro 80 % zemské biodiverzity, takže efekt by byl skutečně zničující. Existují ledové vodní ekosystémy v Antarktidě, jenže tyto druhy se na místní teploty adaptovaly. Zbytek mořských živočichů by nejspíše zahynul. Všechny mrtvé ryby uzavřené pod hladinou by měly devastující dopad na lidskou ekonomiku.

Nemluvě o tom, že vodní plochy jsou zcela kritickou dopravní tepnou, takže kontinenty by mezi sebou ztratily veškerý kontakt. Zastavilo by se tak 80 % světového obchodu a 56 % pracujících v oblasti rybolovu a vodního zemědělství by bylo rázem bez práce. Mořské plody by přestaly být dostupnou složkou pro náš jídelníček. Tedy žádné ryby, suši, krevety nebo cokoli podobného.

Nezapomeňme taky na kyslík

Jenže všechny tyto dopady tak trochu blednou před prostou skutečností, že by se celému světu najednou mnohem obtížněji dýchalo. Oceány jsou totiž kromě všeho výše zmíněného odpovědné rovněž za produkci 50–85 % kyslíku přítomného v zemské atmosféře. To je samozřejmě možné díky všemu tomu planktonu, sinicím a bakteriím, které jsou schopné fotosyntézy. Zamrznutím hydrosféry bychom byli od všech těchto zdrojů odříznuti.

Pokud by tedy zamrzla všechna voda na světě, nejspíše bychom krátce nato zemřeli také. Dost možná by pomohlo zasadit přes noc několik miliard stromů, ale jinak by se většina suchozemských tvorů záhy udusila k smrti. V případě, že byste byli mezi šťastnými přeživšími, by se hladina kyslíku po určité době normalizovala – nemusel by udržovat tolik plic. Jenže je otázkou, jak by vlastně život na takové ledové pustině vypadal.

Které moře nebo oceán máte nejraději?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, kdyby veškerá voda na planetě zamrzla? Dopady by byly devastující, shoduje se vědecká komunita se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Voda a sucho v ústech

Přestože to může znít naprosto nesmyslně a protichůdně, sklenice vody během jídla dovede vysušit veškeré vlastní sliny. Přidání plátků citronu – v restauraci obvyklý zvyk – dělá vodu kyselejší, což pak ovlivňuje právě sekreci slin. Slinění je nejzdravější forma vlhkosti a vysušená ústa rozhodně požitku z jídla nepřidávají. Časté pití vody s citronem zhoršuje některé zdravotní problémy, například reflux. Navíc může poškodit zubní sklovinu, což je základ dalších problémů.

S vylučováním slin souvisí také žaludeční šťávy, které jsou klíčové pro základní štěpení potravin během trávení. Pokud se pomocí vody zbavíte slin, žaludek dostává mnohem méně signálů, že má vylučovat trávicí šťávy, a celé trávení je pak pro tělo náročnější. Tohle může vést snadno například k nadýmání nebo dalším potížím. Tento úvodní zásah do celého procesu totiž ovlivňuje také zbývající trasu potravy v našich střevech.

Zhoršené vstřebávání živin

Protože pití vody ovlivňuje žaludeční sekreci, má vliv i na přirozený stupeň kyselosti žaludku. To má negativní dopad na další části trávicího traktu a redukuje se tak i množství přijatých živin a vitaminů. Velké množství vody zvyšuje tlak na žaludek, takže i z drobné svačinky zapité vodou se pro žaludek stane stejný objem jako u velkého jídla. Pro celý trakt je pak trávení mnohem náročnější, což vede k riziku refluxu, nadýmání a pálení žáhy.

Pití vody u jídla je zvyk, který se dá odstranit více způsoby. Pocit žízně způsobuje nejvíce sůl, dále prospívá důkladné kousání potravy. Ta je pak pro žaludek velmi snadno zpracovatelná, navíc kousáním vylučují ústa více slin, což také redukuje potřebu vody navíc. Ideální je napít se více vody asi 30 minut před jídlem, čímž si zachováte hydrataci organismu. Také nejezte ve spěchu, udělejte si z jídla odpočinkový čas a věnujte mu pozornost. Zpomalit se někdy vyplatí.

Také jste zvyklí jídlo hodně zapíjet vodou?

Zdroj: BrightSide

Článek Japonci vědí, proč nepít vodu spolu s jídlem. Mají proto dobrý důvod, který musíte znát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skleněné šupiny a hromada trubek

Prosklená střecha kolem ústí vodopádu připomíná nevyhnutelně rybí šupiny. Tuto strukturu ve skutečnosti tvoří síť potrubí, která vodu přivádí do centrálního kruhu. Ten pak rozvádí vodu rovnoměrně po celém svém okruhu a vytváří onen nádherný efekt. Voda se pak dostává ze střechy až dolů do Sklepení číslo 3, kde je jímka. Tady je voda uskladněna a následně se pumpami opět dostává nahoru kolem celé budovy a cyklus se opakuje.

Kromě mnoha nástrojů na regulaci proudu prochází Dešťový vír pravidelně důkladným čištěním. Během této operace je neaktivní po celý týden. Nezahrnuje to jen nějaké povrchní čištění, ale pečlivý odběr vzorků vody a odeslání do laboratoře na rozbor. Tak je zaručeno, že voda plní nejpřísnější limity kvality a její prohnání celou soustavou je naprosto bezpečné. Ostatně i údržba láká pozornost návštěvníků.

Sběr vody a nenápadná obsluha

Ačkoli si toho mnozí nejsou vědomi, obslužná místnost se nachází ve stejném sklepení jako jímka, jen u parkoviště. Tady jsou všechny pumpy a kontrolní mechanismy pro celý vodopád. Zatímco nádrže na vodu jsou uvnitř budovy, potrubí a pumpy se nachází kolem nich. Během deštivých dnů je voda sbírána a skladována v prostoru B 3, pak si to opět namíří nahoru až do kruhu. Pokud jsou nádrže plné, je zbývající voda využita k zavlažování nebo jinak.

Samotný vodopád ještě obklopuje černý bazének a tvoří tak perfektní pozadí pro fotku na Instagram. Čehož pochopitelně využívají tisíce lidí. Do vody taky běžně dopadá hodně drobných mincí, které tam lidé hází pro štěstí. Toto chování není příliš záhodno a údržbáři pravidelně čistí prostor jak od nánosů špíny, tak právě od mincí. Rovnoměrně padající voda vytváří efekt vodní kůže, což je pro oko pohled doslova hypnotizující.

Zdroj: ChangiAirport

Článek Poznejte nejvyšší vnitřní vodopád. Je dlouhý 40 metrů a je lákadlem pro návštěvníky z celého světa. Vidět ho může úplně každý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Voda nikde, země všude

Se záměnou oceánů za pevninu by nám možná teprve došlo, kolik vody vlastně na Zemi je. Ta přitom absorbuje obrovské množství tepla, aniž by se sama zásadně ohřála. Vodstva na Zemi tedy udržují planetu poměrně studenou, odpařování moří a řek reguluje teplotní výkyvy. Pokud by se podíl země a vody prohodil, teplota by rapidně vzrostla a spousta pevniny by byla jen suchá a pustá planina, kde by přežilo skutečně máloco.

S tím je také spojen pokles dýchatelného kyslíku v atmosféře. Tam, kde se dnes normálně pohybujeme a potřebujeme pouze doplňovat tekutiny, bychom museli obléci stejné skafandry, jako užívají astronauti. Dýchání by byl zkrátka luxus, protože o produkci 70 % kyslíku se starají právě mořské rostliny. Život na planetě by byl obecně náročnější, býložravci by nejspíš téměř vymřeli, zatímco podíl masožravců by se zvýšil.

Nevyhnutelné změny v ekonomice

Doprava po zemi je vždycky jednodušší a taky levnější než ta vodní. Obrovské přepravní lodě plné kontejnerů by nahradila kamionová doprava. Změna by samozřejmě silně zasáhla země, které jsou závislé na vývozu mořských plodů. Tím se dostáváme ke skutečnosti, že světová ekonomika by prošla drastickými a velmi rychlými změnami. Voda by byla velmi cennou komoditou, státy by o ni pravděpodobně i válčily.

A jako zajímavost by se změnila nejvyšší hora na světě. Všichni známe Mount Everest, existuje však ještě vyšší vrchol. Mauna Kea měří celých 10 000 metrů, jenže většina je jí pod vodou. Pokud by tedy došlo ke změně, počítala by se celá její výška a krále hor by sesadila havajská královna. Mapa horstev by byla vlastně celá přepsána, protože pod vodou je jich obrovská spousta, mnohé z nich dosud neprobádané.

Zdroj: BrightSide

Článek Jak by vypadala planeta Země, kdyby si voda a pevnina vyměnily místo? Lidstvo by dost pravděpodobně nepřežilo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Váha, energie a metabolismus

Při výlučném pití vody po dobu devíti dní ztratíme tolik kalorií, jako kdybychom každý z těchto dní uběhli 8 kilometrů. Ano, tohle dokáže obyčejná voda. Kromě toho dojde k rapidnímu zrychlení metabolismu, který nebude mít žádné překážky. Díky tomu pocítíme nejspíš hodně energie a poklesne naše únava. Stačí sklenice čisté vody každé ráno a náš metabolismus se vylepší přibližně o 24 %.

Vzhledem k tomu, že náš mozek se skládá ze 75–85 % z vody, bude naším novým režimem také ovlivněn. Čistá voda je pro něj něco jako palivo, tudíž se výrazně zvýší naše mozková aktivita. Nejspíš budeme mít také menší chuť k jídlu, protože čistá voda potlačuje apetit. Z toho důvodu se tento režim hodí, když chcete podpořit hubnoucí snahy. A to nemluvíme o rychlejším vylučování toxinů, tedy škodlivin. Voda tak umí zpomalit stárnutí organismu.

Redukce celkové nemocnosti

Pití vody pomáhá proti vysokému krevnímu tlaku, je vhodné při potížích s močovými cestami – vyplavuje bakterie – dokonce hraje roli v prevenci rakoviny tlustého střeva. Zařazení čisté vody do pitného režimu vám tak nejspíš ušetří spoustu problémů po zdravotní stránce. Pokud si dopřejete denně pět sklenic čisté vody, snižujete riziko infarktu až o 41 %. Je to proto, že srdce bude pracovat v čistším prostředí, což je pro něj samozřejmě pozitivní faktor.

Vzpomeňte si na čistou vodu při pohledu do zrcadla, pokud máte jakékoli problémy s pletí. Její konzumace totiž pomáhá kůži přirozeně vlhčit a regenerovat. Při pitném režimu založeném jen na vodě zjistíte, že je vaše kůže pevnější, čistší a možná vás opustily i vleklé pupínky. K tomuhle všemu ještě přidejte prostou skutečnost, že nejspíš ušetříte spoustu peněz, které jinak utrácíte za přeslazené nebo alkoholické nápoje.

Zdroj: BrightSide

Článek Co se stane s vaším tělem, pokud budete pít jen čistou vodu? Stačí devět dní a začnou se dít naprosté zázraky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzla a záhady kolem čaje

Opakované vaření vody na čaj vám přivodí prázdnou chuť. Na správný šálek potřebujete čerstvou vodu, protože opětovný ohřev z ní dostává všechen kyslík a dusík. Pokud vám během pití šálek napůl vychladl, Gorman silně doporučuje ohřátí v mikrovlnce po dobu 15–20 vteřin místo přípravy nového šálku. Pro někoho to může znít trochu kontroverzně, on ovšem doplňuje vědecké zdůvodnění takového postupu.

Ohřátí v mikrovlnce je z vědeckého hlediska jen rozpohybování molekul vody a její dostání na požadovanou teplotu. To znamená i absenci ovlivnění chuti samotného čaje. Stojí přitom za zmínku, že pokud máte dokonale čistou, destilovanou neionizovanou vodu, při opětovném záhřevu se jí nic nestane. Ovšem běžná voda obsahuje rozpuštěné minerály a plyny, které logicky budou při změnách teploty pracovat a reagovat.

Neviditelné procesy ve vařící vodě

Když je voda z kohoutku jednou převařena, nestálé složky a rozpuštěné plyny z ní zmizí. Pokud však tu samou vodu vaříte opakovaně, riskujete zvýšenou koncentraci nežádoucích chemikálií, které se ve vodě mohou skrývat, a tento proces je vynese na světlo. Chemikálie ve vodě se tímto postupem koncentrují, a to konkrétně látky jako dusičnany, arsen nebo fluor. Každé další „kolo“ nad sto stupňů posouvá vodu někam dál.

A toto „dál“ znamená obvykle přechod ke stavu, který nejenže nechceme použít na čaj, ale jenž může obecně ohrožovat naše zdraví. S každým převařením se totiž uvedené látky stávají koncentrovanějšími a něco takového opravdu nechcete mít ve svém těle. Takže i když nejste čajoví labužníci, věnujte přípravě tohoto klasického nápoje nějakou péči a pozornost. Nejde jen o estetiku či samotný prožitek, ale může jít skutečně o vaše zdraví.

Zdroj: HuffingtonPost

Článek Převařujete v konvici stále tu stejnou vodu dokola? Dopouštíte se gigantické chyby a koledujete si o pořádnou zdravotní neplechu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Role oceánů je důležitější, než se zdá 

Kdyby nebylo oceánů, ostré sluneční paprsky by dopadaly pouze na rovník a nedocházelo by tak k potřebnému rozložení tepla do dalších koutů světa. Díky oceánským proudům ale probíhá distribuce potřebné energie tak, jak jsme na ni zvyklí. Oceány se velkou měrou podílí i na tom, aby žádné místo na světě nebylo natolik teplé, aby zde nebyl možný život. Díky pravidelným cyklům dochází k oteplování chladných oblastí, a naopak ochlazování těch teplých. 

Oceány se rovněž podílejí na koloběhu vody na planetě. Díky nim se vytváří oblaka a následně vznikají deště. Voda, která se dopadem slunečního záření ohřívá, se mění na mraky, ty putují daleko nad kontinenty a voda v podobě srážek z nich pak padá k zemi. Pokud by ale došlo k tomu, že by oceány z naší planety zmizely, mělo by to pro náš život nedozírné následky. K této změně by mohlo dojít náhle, doslova během noci, a to by znamenalo, že se naše planeta přemění v jednu velkou teplou poušť bez deště. 

Vymizením oceánů by došlo přímo k otravě vzduchu

Pokud by změny nastávaly postupně, oceány by se nám před očima měnily na velké kaluže plné bahna. Díky tomu by bylo zachováno alespoň malé množství vody a naše planeta by měla ještě malou šanci na přežití. Část vody jsme totiž stále ještě schopni nalézt v ledovcích nebo podzemní vodě. Tyto vodní zdroje ale tvoří jen kolem tří procent aktuálních zásob vody. Je tedy zřejmé, že by funkci oceánů nebyly schopné nahradit. Následkem vysoušení oceánů by tedy nebylo možné zachovat potřebný vodní cyklus. 

Tento jev by měl dopad na mnoho živočišných a rostlinných druhů. Bez oceánů by se stal déšť neuvěřitelně vzácným jevem a planeta, včetně živočichů, by začala postupně vysychat a umírat. Fungovat totiž pouze s podzemními zdroji vody není dlouhodobě realizovatelné. Postupně by usychaly potřebné stromů a naši planetu by začaly zasahovat četné požáry. Kvůli tomu by došlo k uvolňování velkého množství oxidu uhličitého do atmosféry, čímž by se podpořilo globální oteplování, a hlavně by nebylo možné takový vzduch dýchat. 

Zdroj: Science

Článek Co by se stalo, kdyby se oceány vypařily z povrchu zemského? Zcela zásadně by to ovlivnilo život, na jaký jsme zvyklí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Naše životodárná kapalina

Většina zdravých lidí pohodlně reguluje množství vody ve svém organismu prostým jídlem a pitím, jak jim velí vlastní pocit hladu a žízně. Tohle je ovšem o dost náročnější u dětí, nemocných, starých lidí, atletů a lidí s namáhavou fyzickou profesí. Obzvláště pak během horkých dní. Jakmile se však cítíte žízniví, vaše tělo už trpí dehydratací. Mechanismus žízně je lehce opožděný za skutečným stupněm hydratace těla.

Výzkumy přitom ukazují, že už tak drobná dehydratace jako 1 % úbytku vody má negativní dopad na naši náladu, pozornost, paměť a také motorickou koordinaci. Data si v tomto ohledu trošku protiřečí, ale vypadá to, že s dehydratací poklesá úroveň kapalin v mozkové tkáni. Tím dochází k redukci výkonu a dočasnému ovlivnění funkcí na buněčné úrovni. Jak ztrácíme vodu bez náhrady, houstne nám krev a ledviny začínají vodu zadržovat.

Hustota krve a další komplikace

Čím koncentrovanější se naše krev stává, tím náročnější je pro kardiovaskulární systém s ní operovat a udržovat srdeční tep a krevní tlak. Jakmile je dehydrované tělo vystaveno náročné situaci – cvičení nebo tepelnému šoku – zvyšuje se riziko vyčerpání a kolapsu. To může způsobit například omdlení, pokud v takové situaci a stavu vstaneme příliš rychle nebo přejdeme z výrazného chladu rychle do tepla.

Množství přijaté vody pro optimální hydrataci je obtížné určit. Je to věc individuální, která se také odvíjí od okolností. Ovšem průměrné adekvátní množství pro dospělého muže a ženu je 3,7 a 2,7 litru za den. Aspoň 80 % celkového objemu vody bychom měli získat přímo skrze nápoje, zbývajících 20 % pak z potravy. Jde ale pouze o velmi hrubý návod, ideální metodou je průběžně upíjet podle chuti a potřeby, nikoli do sebe „nalít“ velké množství najednou.

Zdroj: Afr

Článek Co se děje s tělem, když nemá dostatek tekutin? Žízeň je signál, že už jste dehydratováni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sklenka vody udělá divy

Položte na talíř jeden nebo dva plátky samotné pizzy. Vedle talíře položte sklenici, nebo lépe nádobu (bezpečnou pro mikrovlnky) s kohoutkovou vodou. Nepoužívejte kameninu, protože se příliš zahřeje, mohli byste si spálit ruce. Můžete použít i normální sklenici, ale než ji následně budete vyndávat, nechte ji pořádně vychladnout. Pizzu takto ohřívejte na vysoký výkon přibližně po dobu 45 sekund, dokud není horká.

Proč tenhle trik funguje, když se přidání vody kvůli křupavějšímu těstu zdá skoro nesmyslné? Pointou je způsob, jakým mikrovlny reagují s hmotou. Zaprvé ohřev vody po dobu zmíněných 45 vteřin rozhodně nestačí k tomu, aby se voda začala vařit. Tím pádem se prostor uvnitř nezaplní párou, což by mohlo kůrku pizzy úplně zlikvidovat. Voda zde působí jako pohlcovač mikrovln. Ačkoli pro laika jde o nový pojem, například v chemii je využíván běžně.

Mikrovlnná trouba je odlišné prostředí

Pokud byste ohřáli pizzu bez vody, pohltí všechny mikrovlny jen ona sama. Voda přítomná v omáčce a dalších povrchových ingrediencích se rychle vypaří a kůrka bude mazlavá. Takže můžete mít buď dobrou kůrku s tuhým sýrem a studeným vrškem, nebo tuhou kůrku a horké ingredience. Na každý pád je to mizerné. Použití nádobky s vodou způsobí, že část mikrovln bude pohlcena, čímž se upraví tvar reakce, takže se voda a oleje přítomné v pizze ohřejí rovnoměrněji.

Voda v mikrovlnce ji tak přibližuje klasické troubě, která je na ohřátí tohoto jídla ostatně nejlepší – jednoduše ji na plechu s pečícím papírem ohříváte, dokud není horká. Použijte ovšem nižší teplotu, než když chcete upéct zmraženou pizzu. Tady už je kůrka hotová a vy ji chcete jen ohřát, ne spálit na škvarek. Pokud budete nadále používat mikrovlnnou troubu, otestujte ideální množství vody a dobu ohřevu, pro každý typ se mohou trošku lišit.

Zdroj: Science Notes

Článek Proč ohřívat pizzu společně se sklenkou vody? Bude chutnat jako čerstvě upečená i druhý den se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

K bodu mrazu, ani o kus dál

Laicky řečeno jde při „superchlazení“ o to, aby se teplota dostala co nejlbíž k bodu mrazu, aniž by přitom tekutina skutečně zmrzla. Je to trochu ošemetné, ale skutečně nebudete potřebovat žádné zvláštní vybavení, abyste mohli celý postup sami vyzkoušet. Postačí vám jedna plná láhev filtrované vody bez ochucení nebo minerálů a jedna prázdná láhev.

Dále budete potřebovat obyčejnou vodu, ideálně z kohoutku, a samozřejmě se v pokusu neobejdete bez klasického mrazáku. Nejdříve napusťte do prázdné lahve kohoutkovou vodu. Tahle voda nebude „superchlazená“, protože s vodou z vodovodu to nefunguje. Pomůže nám ale určit, jak dlouho bude muset být filtrovaná voda v mrazáku, aby se dostala do správného bodu vychlazení.

Samotný experiment „supermrazení“

Vezměte obě lahve s vodou a dejte je do mrazáku, kde je ponechte aspoň dvě hodiny. Kontrolujte je přitom každých deset minut. Voda z kohoutku by měla zmrznout ještě před filtrovanou vodou. Jakmile se tak stane, jednejte. Pokud jste správný moment propásli a led už se vytvořil v obou lahvích, vyjměte je a začněte znova. Pointou je mít filtrovanou vodu ochlazenou na stav těsně před jejím vlastním zmrznutím, proto pravidelná kontrola obou lahví.

Když se vám povede správné načasování, nalijte superchlazenou filtrovanou vodu do vychlazené sklenice a sledujte, jak se tekutina mění v led. Vaši přátelé si budou nejspíš myslet, že skutečně kouzlíte. Stejný proces bude fungovat i na další nápoje jako třeba pivo, trikem je vystižení pravého momentu, kdy vytáhnout nápoj z mrazáku. Pokud počkáte moc dlouho, budete mít v lahvi jen kus nudného ledu, což nikoho neohromí. Ale s trochou praxe budete vědět, jak na to.

Zdroj: Wonder How To

Článek Jak během chvilky vytvořit led? Nejen kouzelnický trik, který se v parném létě bude hodit. Stačí jen správně nalít vodu do sklenice se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záplava křehkých bublinek

Dřevěná lžíce likviduje bubliny vroucí vody, které se k ní dostanou moc blízko. Zadruhé, bubliny a pěna, které se tvoří na hladině vroucí vody, jsou plné páry, tedy vody v plynném skupenství. Pokud se bublina dotkne něčeho, co má nižší teplotu než 100 stupňů, pára v ní se změní zpátky na vodu a bublina se naruší. Dřevěná lžíce, která je určitě chladnější, tak působí jako „praskač“ bublinek a způsobuje ústup vodní pěny.

I když tento trik funguje perfektně, má taky několik nevýhod. V určitém bodě se totiž lžíce příliš zahřeje a vodě pak už ve vzkypění nezabrání. Není od věci lžíci jednou za čas vyměnit, takže jich mějte pár v zásobě, ať je můžete střídat. A rozhodně nepoužívejte kovovou lžíci, protože ta vede teplo mnohem lépe. Dobrým řešením je fouknutí na povrch vroucího hrnce, protože váš dech má bezpochyby méně stupňů než vařící se voda.

Pokud nemáte dřevěné náčiní

Existují také spreje na vaření, kterými se dá vystříkat horní část hrnce nebo pánve, což zabrání vroucí vodě, aby se dostala příliš vysoko. V principu by to mělo fungovat velmi dobře, protože tuk odpuzuje vodu od takto ošetřených stěn hrnce. Obecně je však nejlepším způsobem, jak zabránit většině nepříjemností v kuchyni, vaše vlastní přítomnost a dohled. Pozornému kuchaři by nemělo utéct z hrnce vůbec nic.

Jsou samozřejmě situace, kdy je potřeba od vaření odběhnout a vyřídit něco jiného. A jsou také recepty, které přímo instruují k tomu, aby kuchař nechal něco žít vlastním životem a vrátil se například za dvě hodiny. Jde o různé druhy pečení masa nebo výrobu poctivého vývaru, který je v kuchyni základním stavebním kamenem. Vaření těstovin ovšem mezi dlouhodobé operace rozhodně nepatří.

Zdroj: Wonder How To

Článek Dřevěná lžíce zkrotí vroucí vodu v hrnci vždy bez výjimky. Už se tak nikdy při vaření těstovin nestane, že bude špinavá celá plotýnka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vytažení z vody a vypnutí

Možná se vám to zdá samozřejmé, ale někdo může propadnout bezmoci a pocitu, že už to nestojí za námahu. Ovšem každá vteřina hraje roli a s trochou štěstí může právě včasné vytažení z vody rozhodnout o zachování cenných dat. Obvykle se telefon ve vodě vypne automaticky, pokud ne, učiňte tak neprodleně sami. Usoudíte-li, že nejrychlejší bude vyndání baterie, klidně zvolte tuto cestu, jde především o ochranu před zkratem.

Ostatně vyndání baterie – pokud je to možné – je dalším krokem k záchraně. Pointou je odstranění zdroje elektřiny, která může vnitřek telefonu „usmažit“. Jako další vyjměte SIM kartu, paměťovou kartu a veškeré další odpojitelné součásti včetně obalu a jiných krytek těla telefonu. Přístroj osušte tkaninou z mikrovlákna, nedoporučujeme papír, protože se z něj mohou dovnitř dostat nežádoucí částečky.

Do sáčku a vysát všechen vzduch

Tenhle krok pomůže dostat zbývající objem vody z těžko dostupných míst telefonu. Dejte přístroj do sáčku a vysajte vzduch. Pak přijde na řadu miska s rýží. Ne, nejedná se o mýtus, otírání telefonu kapesníkem vás moc daleko nedostane, potřebujete něco, co nasaje vlhkost. Dejte všechny části telefonu do misky s nevařenou rýží a ponechte ji volně stát dva dny. Podobně můžete použít silikagel nebo kočičí stelivo, princip je stejný.

Nakonec telefon zapněte a modlete se ke všem bohům technologie. Je velmi důležité nespěchat a nechat telefon sušit klidně déle. Hlavně odolejte pokušení ho průběžně zkoušet zapnout. Dnešní doba naštěstí poskytuje desítky možností průběžného ukládání dat online. Pokud je využijete, nejspíš přijdete jen o data z doby, kdy jste se pohybovali mimo Wi-Fi, případně o tělo telefonu. Zbytek budete mít někde v cloudu a na kartách.

Zdroj: Brightside

Článek Co dělat, když namočím telefon, který není voděodolný? S trochou štěstí a ověřeným postupem lze zachránit cenná data se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dodnes žijící mikroorganismy na rudé planetě

Výklenky pro zrod života tohoto typu na Marsu nejspíše vznikaly opakovaně po mnoho období jeho historie, uvedli experti v magazínu Astrobiologie. Vlastnosti půdy Marsu nám zůstávají zatím spíše skryté, a pokud jde o skály, jsme na tom podobně. Zkoumaný meteorit byl nalezen v roce 2009 v poušti v severní Africe a má se za to, že se tu ocitl následkem dopadu jiného tělesa na Mars před více než 1 miliardou let.

Předpokládá se, že v té době měla rudá planeta velmi suchý povrch, tedy prakticky stejný, jako má i dnes. Mars býval nejspíše pokryt jezery a řekami, ovšem v době před asi 3,7 miliardami let. Vodní plochy pak vyschly v důsledku velmi rychlé změny klimatu. Nová studie ovšem s tímto polemizuje, protože ve vzorku, který měl být původně úlomkem kůry Marsu, našli vědci při podrobném zkoumání jíl. To by znamenalo přítomnost vody během formování tohoto kusu materiálu.

Není kousku jílu bez trochy vody

Pro vytvoření jílu je potřeba voda a skály, které spolu interagují. Meteorit pochází z doby, kdy na povrchu Marsu skoro žádná voda nebyla, jenže ta se musela odněkud vzít. Podle Dr. Vienneta a jeho kolegů se tento jíl zformoval následkem vulkanické činnosti na povrchu Marsu před více než miliardou let. Tato teorie už byla diskutována několikrát a při nových důkazech může pozměnit náš pohled na to, co činí planetu obyvatelnou.

To proto, že jíl může sloužit jako Petriho miska pro vznik života bez potřeby hojnosti vody na povrchu konkrétní planety. Když se zformuje, vytvoří jíl síť vnitřních kapes, které slouží jako „kóje“ pro vznik života. V zásadě je pak potřeba jen několik životadárných molekul a troška vody, aby proces zrodu začal. Podle expertů mají právě tyto jílové kapsy velmi příznivou strukturu pro organické reakce vedoucí nakonec ke vzniku mikroorganismů.

Zdroj: The Sun

Článek Poslední studie prokázaly, že mimozemský život existuje. Mikroby se ukrývají ve „vzduchových kapsách“ půdy na Marsu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dostala se voda na planetu náhodou?

Na Zemi je nejstarší organismus starý asi 3,5 miliardy let, přičemž první buňka se objevila ve vodě. Voda je tak základním předpokladem pro život, ale odkud se vzala? Zatímco obecně se hovoří o tom, že se na planety dostala voda náhodně při srážce s asteroidem obsahujícím větší množství vody, vědci z Kodaňské univerzity se domnívají opak. Voda má prapočátek na začátku vzniku planety a je doslova bioproduktem procesu formování. 

Na Marsu byla voda 90 milionů let

Vědci při zkoumání fragmentu meteoritu z Marsu totiž zjistili, že voda se může na planetách vyskytovat přirozeně. „Její přítomnost není vázaná na asteroidy bohaté na vodu,“ doplňuje Martin Bizzarro senzační objev, který spolu se Zhengbinem Dengem zjistili při zkoumání meteoritu Black Beauty. Ten byl nalezen na marocké poušti, pochází z marťanského povrchu a je starý 4,45 miliardy let. Vědci získali pro Kodaňskou univerzitu 50 gramů této cenné horniny, jejíž cena je 10 tisíc USD za 1 gram, přičemž 15 gramů rozdrtili pro laboratorní zkoumání.

Black Beauty odhalil pravdu o vodě na Marsu

Na základě laboratorního testování rozdrceného meteoritu se potvrdila teorie o přítomnosti kapalné vody na Marsu v době vzniku této planety. Black Beauty poskytuje velmi cenné informace o formování sluneční soustavy. Voda může být přítomna vlivem formování i na dalších hornatých planetách. Kromě toho se podle vědců také prokázalo při analýze meteoritu v laboratoři, že dopad asteroidů měl vliv na vypuštění velkého množství skleníkových plynů do atmosféry. 

Článek Voda není výsadou jen planety Země? Může se přirozeně vyskytovat na všech planetách s horninových povrchem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.