Podivný klid přes vysoký počet

Počet mimozemských civilizací v galaxii by měl být určen rovnicí, konkrétně Drakeovou, která mění zmíněné faktory v proměnné. Když je přidáte do rovnice, zjistíte, že by tu mělo být nejméně 20 civilizací, a to jen v našem vesmírném sousedství. Skutečnost, že jsme na další život dosud nenarazili, je pak skoro šokující. Právě tento rozpor mezi absencí kontaktu a předpokládaným počtem civilizací se nazývá Fermiho paradox.

Hodně navrhovaných řešení cílí na proměnné v Drakeově rovnici a snaží se výsledný počet snížit. Skutečnost, že jsme se zatím s nikým nesetkali, pak působí smysluplněji. Někteří navrhují, že samotný zrod života je velmi vzácný, další dodávají, že jeho vývoj do inteligentní formy rovněž nemusí být samozřejmostí. Jiní pak tvrdí, že civilizace mohou existovat, ale jen krátce, než se nějakým způsobem vyhodí do vzduchu či jinak samy zničí. Případně se nikdy nemusí dostat k vynálezu rádia.

Další, trochu temnější řešení

Teorie temného lesa vysvětluje, že jsme se s mimozemšťany dosud nesetkali proto, že se naprosto cíleně drží stranou. Odůvodnění je nejlépe popsáno v románu Liu Cixina Temný les, druhém díle cyklu Vzpomínek na Zemi (první nese název Problém tří těles a vzbudil mimořádný ohlas). Zápletkou knihy jsou otázky ohledně toho, jak bychom se vyrovnali s případným střetem s nepříliš přátelskou mimozemskou formou života.

V rámci knihy je vysloveno několik argumentů. Každá forma života se snaží zůstat naživu. Neexistuje způsob, jak zjistit, zda nás další forma může nebo bude chtít zničit, pokud bude mít šanci. Při absenci pojistek je nejbezpečnější metodou pro každý druh zničit ostatní formy života, než mají ony šanci na totéž. A protože všechny formy života v knize chtějí předejít riziku a chránit se, je kontakt s jakýmkoli dalším druhem vysoce riskantní.

Galaktická hra na schovávanou

Jakýkoli druh by tak byl velmi pošetilý, kdyby prozrazoval svou pozici, tudíž se všechny cíleně skrývají v radiovém tichu. Vesmír je temný les. Každá civilizace je ozbrojený lovec, kradoucí se mezi stromy jako duch. Musí být opatrný, protože všude kolem jsou úplně stejní lovci. Jakmile narazí na další život – lovce, anděla, démona, zranitelného novorozence nebo nemohoucího starce, je jediné řešení. Palba a zničení.

Je to něco jako vězňovo dilema, koncept založený na aplikované teorii her. Motiv knihy byl vysloven také badatelem Davidem Brinem jakožto potenciální odpověď na radiové ticho mimozemských civilizací. Ačkoli jeho varianta pracuje s robotickými sondami, které mají civilizace likvidovat, základní myšlenka je naprosto stejná. Kromě toho je to možnost velmi atraktivní pro vědecké účely a děsivá z důvodů zcela existenciálních.

Výhody teorie temného lesa

„Je to v souladu se všemi fakty i filosofickými principy. Není potřeba upravovat proměnné Drakeovy rovnice, abychom vysvětlili Velké ticho. Stejně tak není potřeba uvažovat nad nákladností mezihvězdného cestování. Tato okolnost musí nastat jen jednou a uvádí celou galaxii do stavu vnitřní rovnováhy. Nenašli bychom mimozemskou komunikaci a žádná loď by u nás nepřistála, protože každá civilizace by byla zničena krátce po vynálezu rádia.“

Otázkou je platnost teorie. Její výhodou je, že se dotýká jen jedné proměnné v Drakeově rovnici – té podléhající nejvíce spekulacím. Taky po nás nevyžaduje odhady, jak se která civilizace bude chovat. Stačí totiž jediná dostatečně vyvinutá mimozemská společnost, která se chová tímto způsobem, a popsaný model je na světě. Vysvětluje také to, proč jsme dosud nenašli žádné jasné signály, navzdory staletím, po která se o takový úlovek snažíme.

Křičet, nebo být potichu?

Stejně jako vysíláme my, mohly by to dělat i další civilizace. A důvod pro absenci je právě to, že se civilizace natolik bojí objevení, že se cíleně vyhýbají podat důkazy o vlastní existenci. Teorie nicméně počítá se skutečností, že mimozemšťané mají stejný stupeň averze a myšlenkový pochod jako my. Případně že skutečně existuje jedna velmi silná civilizace, která chce všechny ostatní vyhladit. A to je pouze naše domněnka.

Sami křičíme směrem k obloze, že existujeme, už víc jak sto let a každý mimozemšťan v dosahu sta světelných let by od nás spatřil radiové vysílání. Pokud máme důvod dát o sobě vědět (jak to navrhoval Hawking), dost možná máme problém. Proč jsme ještě nic neslyšeli? Pokud má temný les pravdu, pak se schovávají ve smrtelném strachu. Máme naši existenci také skrývat? Nebo budou cizinci přece jen mírumilovní?

Jak myslíte, že by se případní mimozemští návštěvníci zachovali?

Zdroj: ScienceNews

Článek Teorie temného lesa aneb Děsivé vysvětlení toho, proč se nám dosud neohlásily žádné mimozemské civilizace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příběh ženy, která se setkala s mimozemšťanem

Badatelé přišli na jiný úhel příběhu. Řeč je o ženě jménem Matilda O’Donnell McElroy v hodnosti vrchní seržantky lékařského oddělení letectva ženského armádního sboru. V roce 2007 kontaktovala 83letá Matilda ufologa Lawrence Spencera a řekla mu příběh, který si s sebou do hrobu vzít nechtěla. „Mnoho lidí bylo zabito, aby se zabránilo prozrazení znalostí, které jsem až dosud pomáhala utajit před společností. Jen malá hrstka lidí na Zemi viděla a slyšela to, co jsem musela šedesát let tajit.“

Místo havárie neidentifikovaného objektu

Žena se ujistila, že svůj příběh sdílí před tím, než zemře na eutanazii. Podle ní byla v červenci 1947 řidičkou auta, které vezlo jistého vojenského důstojníka Cavitta. Účelem cesty bylo dorazit na místo havárie neidentifikovaného objektu. Matilda tam byla speciálně poslána jako vyškolená a zkušená vojenská sestra.

Mimozemšťan nejevil známky agrese

Když Matilda a důstojník dorazili do pouště Nového Mexika na místo havárie, žena tam spatřila vrak podivné lodi a těla dvou mimozemšťanů. Jeden byl mrtvý a druhý naživu. Dokonce i při vědomí. Když se Matilda pokusila promluvit s živým mimozemšťanem, najednou od něj začala přijímat určité znaky. Vyložila si to jako pokus o telepatickou komunikaci.

Pouto mezi člověkem a mimozemšťanem

Když o tom Matilda řekla důstojníkovi Cavittovi, rozhodl se v tomto experimentu pokračovat. Následně jí přidělil tvora na starost, aby ho sledovala a komunikovala s ním. Účelem bylo sestavit kompletní popis všeho, co jí řekl nebo ukázal. Kvůli tomu byla žena dokonce povýšena a její plat se rapidně navýšil. Matilda tedy trávila s mimozemšťanem nějaký čas a postupem času ho naučila anglické komunikaci. 

Jak to s mimozemšťanem dopadlo?

Mimozemšťanka – pohlaví se sice nepodařilo určit, ale vzhledem připomínala ženu – řekla časem Matildě, že jejich mise na Zemi byla expediční povahy. Zmínila, že byla důstojnicí, pilotkou a inženýrkou. Řekla, že jejich základna se nazývá Expeditionary Force a nachází se v pásu asteroidů. Dokonce podotkla, že Zemi už kdysi navštívila, před 30 000 lety šlo totiž o cosi jako vězení. Bylo to však velice dávno před lidskou existencí. Mimozemšťanka nakonec trávila s Matildou spoustu času, ale nakonec zemřela. Okolnosti smrti žena neuvedla, ale zmínila, že smrt „Airl“ ji velice zasáhla.

Článek Zdravotní sestra před smrtí prozradila, že mluvila s mimozemšťanem. Země prý byla mimozemským vězením před více než 30 000 lety se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vytvoření komunikačního kanálu

Pojďme si tedy představit, že SETI (Search for Extraterrestial Intelligence) zachytí signál od posádky, která míří k Zemi. Budou zpraveni světoví lídři a ti rychle spojí nejlepší vědecké mozky planety. Všechno tohle se přirozeně odehraje tajně, aby veřejnost nepropadla panice. Jak se světové vlády snaží připravit na nejhorší scénáře a všechno to stále tajit, jejich krytí je svižně zničeno, když se lodě objeví na několika místech planety.

To samozřejmě vyvolá masivní zájem veřejnosti. Lingvisté, fyzici, biologové a astronomové se spojí, aby odhalili původ a jazyk návštěvníků. Budou učiněny pokusy o nějakou formu komunikace. V 70. letech vyslala NASA do vesmíru dvě zlaté desky – záznamy se slovy, hudbou, frázemi, písmeny a diagramy lidského těla. Bylo to v naději, že když je cizí formy života zachytí, pochopí, že jsme přátelé, nikoli nepřátelé nebo potrava. Snad tu zprávu dostali.

Jak se s nimi propojit?

Jak se tedy s mimozemšťany dostaneme do styku? No, pokud máme věřit filmům, mohlo by být v našem nejlepším zájmu myslet jako environmentalisté. Mírumilovní mimozemšťané by tu mohli být, aby nám pomohli s našimi problémy a vyčistili planetu. Když k nim budeme milí, možná se podělí o svoje technologie a další znalosti. Nebo uzavřou mírovou dohodu za dodávku klíčových surovin, které naše planeta poskytuje. Opravdu by to šlo tak hladce?

Když půjde všechno opravdu tak dobře, budeme mít nové spojence a konečně i ta úžasná létající auta. Ano, konečně! Dobře, tohle je trochu přehánění, buďme realističtí. Tohle jsou totiž jen zbožná přání. Zatímco se budou vědci, lingvisté a konstruktéři snažit zprovoznit nějakou komunikaci, armáda bude mít dozajista jiné plány. Nejspíš přímé a podle nich taky hrozivé. Co když jdou naopak na lov? Měli bychom vůbec šanci?

Zničit je už ve vesmíru

Světové armády budou muset přijít s naprosto mistrovským plánem. Rozhodně ve chvíli, kdy k nám dorazí nepřátelská zpráva a my ji pochopíme. První linie obrany by byla již ve vesmíru. Kosmickou loď může zničit i kousek vesmírného smetí. Raketoplán Columbia se zlomil na cestě k Zemi, když ho zasáhla těsnící pěna z externí nádrže. Pěna, nikoli kus kovu. Naší nejlepší volbou by tak bylo začít odpalovat cokoli, co je na nižší orbitě Země.

Když se jejich lodě dostanou blíž, armády uhodí plnou silou. Ať už to bude probíhat jakkoli, panikařící lidstvo na všech kontinentech bude děsivé úplně stejně. Všichni budeme muset odložit rozdíly a opravdu spolupracovat. Vybrakovat všechny zásoby toaletního papíru asi příliš nepomůže. Budou-li k ničemu běžné zbraně, zůstávají nám už jen jaderné hlavice. Ano, nejspíš vyhladíme i část Země, ale tohle by konečně mohlo stačit.

Najít slabinu, nebo se vzdát

Zní to podivně, ale už jsme podobnou invazi jednou zažili. Když se Kolumbus dostal do Ameriky, byla jeho posádka mimozemšťany pro místní lid. Přinesli s sebou také smrtící nemoci. Jak to řekl Stephen Hawking: „Musíme se podívat na sebe, abychom zjistili, jak se inteligentní život vyvinul do něčeho, s čím se nechceme setkat.“ Naše imunita a biologie tak může být nejlepší obranou, naše voda nejlepším jedem.

Velký problém může nastat při jednoduchém velikostním nepoměru. Proti samotným mimozemšťanům můžeme být jako mravenci a naše nejsilnější zbraně je jen polechtají na patě nebo tykadlu. Pokud se ale opravdu setkáme s mimozemským životem, bude mít nejspíš jen mikrobiologickou podobu. Jiný život neznamená nutně nic lidského nebo člověku podobného. Mikrobi totiž přežívají v podmínkách, které jsou pro nás jasně smrtelné.

Který film nebo knihu na toto téma máte nejraději a proč?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak se zachovat při invazi mimozemšťanů a maximalizovat svou šanci na přežití? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde se tyto popisy vlastně vzaly?

Pohybem aktivovaná sledovací kamera zachytila něco, co vypadá jako malé humanoidní stvoření vykukující ze tmy. Byly to skutečně obrázky jako z hororu. Uživatelé sociálních sítí zůstali v šoku, když viděli video, které kanál vysílal o podivném humanoidním stvoření v lese. Záznam zhlédly tisíce uživatelů. Na záběrech, které pořídila 21. října poblíž australského Sydney venkovní kamera s nočním viděním, zahlédli v levém dolním rohu něco neobvyklého. Jednalo se o malou humanoidně vyhlížející postavu vykukující z listí.

Nepatrný úkaz ve tmě

Samozřejmě nesměly chybět velké oči mandlového tvaru, které zářily při pohybu ve tmě. Zdá se, že tento pohyb byl zodpovědný za aktivaci pohybového senzoru fotoaparátu. Samozřejmě vzhledem k nízkému rozlišení a temnotě je velmi těžké přesně rozeznat, o jaké stvoření ve skutečnosti jde. Existuje šance, že je to prostě zvíře, například vačice, které bylo osvětleno takovým způsobem, že vypadalo jako malý humanoid.

Kde je pravda?

Krátkou dobu po zveřejnění videa přišly domněnky, že se nejedná o žádného mimozemšťana. Někteří naznačují, že to byl pouze keř, který měl humanoidní tvar. Nenápadný pohyb keře měl následně zachytit blyštivý úkaz, ale nikoli humanoidní postavu. Ostatní uživatelé potvrzují, že by mohlo jít také o video montáž. Pravda je samozřejmě ve hvězdách, ale je možné, že pokud dojde k bližšímu zkoumání videonahrávky, tak se diváci dozví více. A dokonce i bez dalších pochybností.

Článek Sledovací kamera zachytila ve tmě postavu podobnou mimozemšťanovi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Je život na Zemi v nebezpečí?

Hlas si říkal „Vrillon“ a představoval určité tělo známé jako „Aštarovo galaktické velení.“ Přineslo záhadné poselství, které žádalo lidi, aby se vzdali válečných způsobů a přijali mír, než bude příliš pozdě. „Toto je hlas Vrillona, představitele Aštarova galaktického velení, který k vám mluví.“ Vrillon začal lidem na Zemi říkat o jejich nevyhnutelném osudu. Zmínil katastrofu ohrožující lidstvo i světy daleko od nás. Dokonce vzkázal, aby lidé přestali zbrojit a přijali „novou éru“, takovou, kde budou všichni žít v harmonii.

Zájem mezinárodních médií

Během celého přenosu bylo natáčení dotčeno jen mírným zkreslením. Samotné vysílání skončilo při začátku programu Looney Tunes. Andrew Gardner k incidentu mlčel a choval se, jako by se nic nestalo. Podivný přenos však slyšely tisíce lidí na jihu Anglie, kteří si museli myslet, že jde o vtip. Televize se divákům za nepříjemnosti omluvila a celou záležitost veřejně odbyla. Brzy všechna britská média zveřejnila zprávu o tomto incidentu a to upoutalo pozornost mezinárodních médií.

Co bylo zdrojem signálu?

Různé společnosti hledaly viníka incidentu, možného šprýmaře nebo důmyslného technika, kterému se podařilo nabourat jejich zařízení. Bohužel se jim nepodařilo nikoho vypátrat. Alespoň zjistili, že signál byl odeslán na anténu vysílače Hannington. Samotný zdroj signálu zaznamenali stěží, ale vyskytoval se někde poblíž zmíněné antény.

Co si myslí ufologové?

Tento incident byl mnohokrát studován různými výzkumníky anomálních jevů a ufology. Mnoho z nich se domnívá, že poselství mimozemšťanů se opravdu pokoušelo o kontaktování a spřátelení s lidmi. Ve výsledku vyvodili, že se pravděpodobně snažili předejít třetí světové válce. Už to bude však skoro 50 let a tehdy na konci 70. let se studená válka mezi Západem a SSSR stala obzvláště napjatou.

Článek Záhada mimozemšťana, který v roce 1977 přerušil živé televizní vysílání: Nejspíš chtěl lidstvo varovat před 3. sv. válkou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Už neměl co ztratit

77letý bývalý agent CIA svědčil renomovanému badateli UFO Richardu Dolanovi. Muž se bál prozradit své skutečné jméno, takže v rozhovoru je přezdíván jako „Anonymní.“ Během své služby v CIA dokonce nikdy nepoužil své skutečné jméno. Při rozhovoru řekl agent Dolanovi, že mu nezbývá mnoho času, protože čelí problémům se selháním ledvin.

Vládní agenti jeho povídání pozastavili

Svoji práci během 60. let popsal jako shromažďování a analýzu fyzických důkazů od očitých svědků mimozemských aktivit a bytostí. Během rozhovoru uniklo jeho pseudonymní jméno „agent Kewper“. Zároveň byl i během rozhovoru vládními agenty varován, aby nepokračoval a už se nikdy žádných dalších rozhovorů týkajících se tohoto tématu nezúčastňoval. Na povrch však vyšla jedna část nahrávky, která se týkala brífinku prezidenta Eisenhowera a viceprezidenta Nixona z roku 1959. Týkala se UFO, únosů lidí a mrzačení zvířat.

Byl součástí tajného programu

V roce 2013 vyšel Kewper opět z úkrytu a věřil, že konec je blízko, takže byl znovu připraven podělit se o svůj úžasný příběh. Tehdy Richard Dolan, historik UFO, vedl rozhovor se svědkem a později dal souhlas k použití jeho obrázků a poznámek. Kewper tedy začal mluvit. Řekl Dolanovi, že když byl v armádě, bylo mu nabídnuto pracovat pro CIA na tajném programu, jehož bezpečnostní prověrku získal na přísně tajné úrovni.

Eskort do tajné oblasti

Mezitím projekt zvaný „Blue Book“ řešil většinu případů UFO, ale Kewper řekl, že to byl částečně podvod. „Takže říkáte, že některé případy z Blue Book byly zcela fiktivní?“ zeptal se Dolan. Kewper jeho hypotetickou otázku následně potvrdil. Případ, který mu byl přidělen, pocházel totiž z Fort Belvoir, ale Pentagon ani CIA s tím neměli nic společného. Také podotknul, že byl eskortován do Oblasti 51, aby si prohlédl řadu UFO, která údajně objevila americká armáda. Mezi ně prý patří i létající talíř, který havaroval v Novém Mexiku roku 1947.

Havárie v Novém Mexiku

Po velkém počátečním zájmu o havarovaný létající disk americká armáda prohlásila, že jde pouze o konvenční meteorologický balón. Přibližně 75 mil od místa havárie v Roswellu se našly další trosky. Ty byly identifikovány jako radar. Letectvo se tedy rozhodlo vydat zprávu odhalující havárii UFO. Ve výsledku lze tento dojemný a fascinující příběh kvalifikovat jako „autentické svědectví na smrtelné posteli“.

Článek Bývalý agent CIA na smrtelné posteli promluvil o UFO. Zmínil mimozemskou oblast, o které neměl nikdy hovořit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tajemné vesmírné mise

Všemožné mise Apollo se mnohokrát odehrávaly ve spolupráci s Ruskem. Typickým příkladem je Apollo 20, kdy muž jménem William Rutledge nahrál půl tuctu videí z misí, kterých se sám zúčastnil. William společně s dalšími astronauty zaznamenali své aktivity na Měsíci a sestříhali je v dokumentární filmy. Zajímavou scénou byl průzkum lodě ve tvaru doutníku v kráteru Delporte. V jejím interiéru našli skleněné trubice podél stěn s drobnými kostrami dvounožců.

Záchrana pilotky, která byla v kómatu

Podle všeho zde byla také objevena i pilotka. Kromě toho, že byla v jakémsi kómatu, měla v nose připojené hadice. Zdálo se, že je nějakým způsobem spojena s lodí fyzicky i duševně, jelikož hadice se táhly prapodivně po celém vnitřku lodě. Naštěstí byla zachráněna a společně s posádkou dopravena zpět na Zemi. Pokud vám tento příběh zní nereálně, máte úplnou pravdu – jedná se bohužel o hoax.

Byli mimozemšťané skutečně nebezpeční?

Existují důkazy, že na Měsíci bylo poškozeno také krásné mimozemské město. O tom se však hodně polemizovalo a přišlo s tím i mnoho otázek. Konspirační teoretici začali tvrdit, že se americká armáda raději mimozemšťanů zbavila, jelikož byli pravděpodobně hrozbou pro lidstvo. O tom ale neexistují žádné důkazy, takže pořád zůstává teorie, jestli byli mimozemšťané opravdovou hrozbou, nebo se jich jen NASA zbavila.

Američané musí být vždy o několik kroků napřed

Čas však plynul a s ním přicházely nové a daleko adekvátnější teorie. Důvod zničení mimozemské základny byl rázem velice prostý. Američané to provedli proto, aby technologie a jiné objevy zůstaly mimo dosah ostatních vlád po celém světě. Aby si je nenárokovaly a nepoužívaly je k dalšímu získání moci a vlivu nad světem. Takže se jednalo o strategickou výhodu oproti všem ostatním.

Bude mít toto jednání nějaký vliv pro budoucí vztahy?

Spojené státy by samozřejmě nechtěly ztratit žádnou výhodu, kterou by měly. Představte si bitvy nejen kolem Země, ale i dalších míst ve vesmíru, včetně měst a jiných dosud neznámých míst. Pokud je toto všechno pravda, bylo by to největší zastírání všech dob. Možná někde existuje další dokumentace, nebo ji zná jen několik vybraných lidí. Jestli to bude mít nějaký vliv pro budoucnost a budoucí vztahy s Američany se ještě uvidí.

Článek Badatel je přesvědčený, že Spojené státy zničily mimozemskou měsíční základnu a zmocnily se jejich vyspělé technologie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Video upoutalo enormní pozornost

Video zachytila uživatelka TikToku jménem Nesha Higgins při jízdě po dálnici v Arizoně. Její záznam měl sotva pár dnů po zveřejnění 3,5 milionu zhlédnutí. Skutečným překvapením však není samotné UFO, ale tento typ mraku. Čočkovitá oblaka totiž opravdu vypadají jako typický létající talíř. Vyskytují se běžně v horských oblastech a souvisí s povětrnostními podmínkami.

Jedná se o pohyby větru v různých směrech při jeho stoupání a klesání. Díky tomu mají mraky tvar podobný klobouku. Ačkoli mohou být utvořeny kdekoli na světě, jsou vidět zvláště nad sopkami nebo horami. Tyto informace poskytla veřejnosti již zmíněná meteoroložka Adams. Zároveň zdůraznila specifičnost povětrnostních podmínek, aby se takový mrak vůbec dokázal vytvořit.

Mraky spojované s UFO

Meteorologická služba dochází k závěru, že tyto mraky vznikají, když je vzduch stabilní a vítr vane přes kopce a hory. Samozřejmě ze stejných směrů v rámci troposféry. Dokonce poukazuje na to, že je běžné je zaměňovat s UFO, což by mohlo vysvětlit mnoho údajných pozorování. Hodně lidí si přesto tyto oblaky spojuje se znaky mimozemské existence.

@neshahiggins #ufo #ufosky #area51 ♬ original sound – Nesha Higgins

Článek Američani natočili podivný objekt na obloze a většina z nich je přesvědčena, že jde o UFO. Vědci ale tvrdí, že je to mrak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kdy to všechno začalo?

Pověsti o základně v Dulce začaly v roce 1979. Tehdy se zkoumaly tajné vládní programy na letecké základně Kirtland v Albuquerque v Novém Mexiku. Část výzkumu zahrnovala konstrukci a monitorování citlivých rádiových zařízení. Časem se začali zachycovat podivné rádiové přenosy. Komunikace pravděpodobně probíhala mezi vládními organizacemi a jinou stranou, o níž se ví, že nepochází z této planety. Signály vycházely ze zmíněného Archuleta Mesa.

Podivné události, které zachytil místní policista

Příběh získal na síle, když druhá zpráva potvrdila teorii, že v oblasti byli mimozemšťané. Místní policista Gabe Valdez vyšetřoval několik bizarních případů, zmrzačeného dobytka, poblíž tohoto okolí. Valdez poznamenal, že na místě činu často nacházel odhozené plynové masky a svítící tyčinky. Jednou dokonce spatřil mrtvé tělo, které vypadalo dost neobvykle. Podle Valdeze vypadalo tělo jako nějaký kříženec mezi člověkem, opicí a žábou. Pro odborníky na mimozemské tvory se tento případ stal pekelným oříškem.

Střetnutí s mimozemskými tvory

Brzy na to, přišel Phil Schneider s tvrzením, že pracoval v zařízení na Dulce Base. Jeho úkolem bylo sestoupit do děr a studovat složení horniny, aby mohl doporučit další postup. Od prvního dne měl k této práci podezření kvůli neobvyklé přítomnosti vojenského personálu. Jednalo se o zelené barety a jiné speciální jednotky. Při vrtání tunelu s dělníky nalezl jeskyni, ve které údajně stál sedm stop vysoký mimozemšťan. Typicky s našedlou barvou.

Schneider vytáhl pistoli a zastřelil mimozemšťana. Ten se bránil vlastní neznámou zbraní. Mezi dalšími mimozemšťany a vojenským personálem došlo k následné přestřelce. Během ní bylo zabito 67 dělníků, společně s vojenským personálem. Schneider byl jedním z pouhých tří lidí, kteří přežili. Tvrdil, že při útoku utrpěl zranění a ukázal také jizvy na hrudi, aby to dokázal. Jeho zranění vypadala neobvykle, stejně tak jako mimozemské zbraně, od kterých to koupil.

Odhalení mimozemských tajemství

Schneider začal hovořit o mimozemšťanech, UFO a vládních maskách. Spolu s dalšími čtyřmi muži založil publikaci s názvem The Alien Digest. Publikace se stala populární výhradně u paranormální komunity. V publikaci Schneider odhalil, že podzemní mimozemské základny existují po celém světě. Obrovské množství peněz z černého rozpočtu šlo na stavbu základen.

Události, které zanechaly psychické šrámy

Několik let po publikaci došlo i na Schneidera. Jeho tělo bylo nalezeno 17. ledna 1996, tři roky po smrti jeho obchodního partnera. Lékaři konstatovali smrt jako mrtvici. Kupodivu bylo rozhodnutí později změněno na sebevraždu. Vyšetřovatelé tvrdili, že si Schneider omotal gumovou hadici třikrát kolem krku a uvázal ji na uzel.

Záhada, která ještě není uzavřena

Čas plynul a Schneiderovi bizarní příběhy potvrdil Thomas Costello, který tajnou základnu navštívil. Dodal, že na základně prováděli lidé i mimozemšťané strašlivé experimenty a údajně byla jeskyně po staletí obsazena reptoidními tvory. Costellova tvrzení samozřejmě vyvolala mediální bouři a výzkumníci nadále hledají známky důkazů na tomto fascinujícím místě.

Článek Podzemní tajuplná základna v Novém Mexiku je údajně domovem mimozemského výzkumného zařízení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší nabourání do systémů v historii lidstva

Hacker byl zapojen do projektu Disclosure ještě před svým nelegálním vniknutím do amerických serverů NASA. Už jen představa, co mohl způsobit uvnitř amerických institucí, které v té době sloužily pod vedením George W. Bushe, je dost mrazivá. Poté, co ministerstvo spravedlnosti identifikovalo pachatele, nemilosrdně ho obvinili za největší počítačový průnik všech dob. Požadovali tedy McKinnonovo okamžité vydání.

Byl hacker odsouzen?

Pokud by Spojené království potvrdilo McKinnonovu vinu, odsoudilo by ho to k doživotnímu vězení a k zaplacení milionů dolarů. Naštěstí po sérii soudních řízení v Británii byl McKinnon zproštěn viny kvůli informacím, které změnily hru. Vytáhl svá esa schovaná v rukávu, ale dle dohody je nemohl veřejně prozradit. Přesto je k dispozici mnoho informací, které odhalil už před samotným procesem.

Jaké informace hacker zveřejnil?

Program Solar Warden zahrnuje četné vesmírné lodě s různými zvláštnostmi. Existuje osm obrovských mateřských lodí ve tvaru doutníků a přibližně čtyři desítky menších „výzkumných plavidel“. O počáteční fázi Solar Warden ani o agenturách a korporacích zapojených do financování a navrhování toho není mnoho známo. S McKinnonovými prohlášeními však přišly fámy uvnitř komunity UFO a začalo se hovořit o přímé pomoci od jiných mimozemských druhů či jedinců.

Tajně testovaná technologie

Dalšími pozemskými dobrodinci jsou různí dodavatelé „černého rozpočtu“ v americkém leteckém sektoru, kteří se aktivně zavázali rozšířit Solar Warden. Další země přispívající k této přísně tajné misi jsou Spojené království, Austrálie, Kanada a Rusko. Technologie Solar Warden je tedy neustále testována uvnitř jejich tajných základen. Samotné odhalení ale není tak snadné, byť se příběh blíží spíše realitě než fikci, vzhledem k pokroku ve vesmírném inženýrství.

Jsou létající talíře součástí notoricky známého projektu?

Technologie Solar Warden má za sebou i před sebou spoustu tajuplných faktorů vývoje. Existence tohoto vysoce tajného vesmírného programu daleko přesahujícího naši lidskou představivost může rozhodně vysvětlit řadu věcí na této planetě. Tím by také očistil reputaci každého, kdo je označen za konspiračního teoretika.

Článek Solar Warden: Ultra tajný vesmírný program má být dokončen pomocí mimozemské technologie. Na oběžné dráze je už 30 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

UFO nalezené na poli

Projekt Blue Book zdokumentoval případ se štítkem „Temple, Oklahoma.“ Podle informací pozorovatele, jehož jméno bylo upraveno USAF, přejel malý pahorek a světlomety jeho auta osvětlily předmět na poli poblíž silnice. Když se k němu přiblížil, nad autem se objevila jasná záře a jeho světlomety zčistajasna zhasly.

Následování podivného předmětu

Svědek zastavil asi třicet metrů od plavidla ve tvaru ponorky. Odhadl, že UFO bylo dlouhé jako dvě nebo tři auta a asi dva a půl metru vysoké, s velitelskou věží zhruba uprostřed objektu. Na jeho vrcholu byla připevněna bílá vlajka a u ní stála humanoidní postava, která nebyla popsána. Svědek nasedl zpět do auta a vydal se vpřed. Když odjížděl, jeho světlomety se znovu rozsvítily. Neviděl, jak plavidlo odplouvalo, a nehlásil žádné další důsledky.

Jednalo se jen o báchorku?

Projekt Blue Book dospěl k závěru, že zdroj je nespolehlivý. To je celkem pochopitelný závěr, když svědek tvrdí, že viděl nějaký druh bytosti nebo tvora spojeného s tímto plavidlem. Zpráva o stvoření byla zjevně dostatečným důvodem pro to, aby vedoucí projektu rozhodli, že není potřeba žádné další vyšetřování.

Identifikace vojenského svědka

Na pozorování je však překvapivá jedna věc. Karta záznamu projektu ze složky Blue Book uváděla, že šlo o „vojenské a civilní“ pozorování. Na zprávě Air Intelligence Information Report, která byla shromážděna 4. listopadu 1967, je jméno vojenského zdroje. Podle tohoto dokumentu byl vojenským svědkem technický seržant Alfred A. Calvin. Přidělili ho totiž ke 386. peruti stíhacích bombardérů na letecké základně Cannon poblíž Clovis v Novém Mexiku.

Další související osoba

Další zdroje poukazují ještě na jednu osobu, údajně z Enid v Oklahomě. Tento svědek ale nebyl vyslechnut letectvem a ani nevyplnil formulář hlášení. Stopy podle vyšetřování poukazovaly na C. W. Andersona. Anderson řekl, že ho podivný předmět sledoval po silnici. Viděl ho ve zpětném zrcátku na několik kilometrů. Problémem letectva bylo, že Anderson neviděl pilota ani člena posádky. Předmět ale měl dle jeho kreseb vejčitý tvar.

Případ zůstává nadále tajemstvím

Americký ufolog Kevin Randle píše: „V tom, co by se dalo popsat jako záchvat poctivosti, letectvo přiznalo, že pro případ nemá žádné řešení.“ Popis „mimozemšťana“ byl spíše lidský a zdálo se, že je konvenčně oblečený. Vyšetřování odhalilo druhého svědka, který mohl mít vliv na letectvo. Zvláště když se Calvin ani Anderson před pozorováním nikdy nesetkali. Nakonec případ označili jako „Neidentifikováno.“

Článek Dvě hlášení o UFO ve tvaru ponorky z roku 1966 poukazují na existenci mimozemšťanů. Údajně vypadají jako my se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spojitost černé díry a odlišného časoprostoru

Kosmický časoprostor je hrbolatý a průhledná díra je tunel skrz něj. Pokud dnes lidstvo těžce bloudí přes hory a soutěsky, pak je může dokonalá civilizace jednoduše prorazit. Takto poté může skončit v úplně jiném bodě časoprostorového kontinua. To by znamenalo, že v budoucnu se jakýkoli obyvatel Země v zásadě bude moci přestěhovat do svého mládí.

Proč už se neobjevili tvorové z budoucnosti?

Někteří tvrdí, že žádný stroj času nemůže existovat, jinak by náš svět už dávno zaplavili návštěvníci z budoucnosti. Jedno je ale jasné, i ten nejlepší stroj času vám umožní vydat se do minulosti nejdříve v den, kdy byl postaven. A co se týče návštěvníků z budoucnosti, tak vědci naznačují, že ne všechny kontakty s UFO lze považovat za jednoznačné.

Červí díra aneb kosmická zkratka

Přeskakování mezi tunely galaxií ve vesmíru se sice může zdát jako bláznivý nápad, ale fyzici se stále snaží přijít na to, jestli je to možné. Vesmír je obrovský a cesta rychlostí světla k nejbližší hvězdě by trvala více než 4 roky. Pokus dostat se na druhý konec galaxie je navíc starý přes 100 000 let. Moc možností tedy nebojácní cestovatelé vesmírem nemají. Jednou z možností je kosmická zkratka zvaná červí díra, tunel skrz strukturu prostoru a času, který může propojit vzdálené končiny vesmíru. Toto je cesta mnoha vesmírných cestovatelů z fikce.

V černé díře se kompletně vytratíte

Chcete-li si představit červí díru, tak se podívejte na vesmír jako na dvourozměrný list. Udělejte otvory a list kolem nich přeložte tak, aby tvořily nálevky. Poté spojte konce trychtýřů k sobě a vznikne vám „červí dírka“. Můžete tedy skočit do jednoho konce, jít krátkou vzdálenost a vyskočit z druhého již v jiné galaxii. To je však pouze teorie. Problémem u černých děr je fakt, že ještě před vstupem do černé díry se propadnete do zapomnění a následně budete roztrháni na kusy. S postupným vývojem technologií se ale může stát všechno.

Článek Cesta nejtemnější černou dírou ve vesmíru: Jednou teorií je, že vede do další galaxie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Země je pod dalekým dohledem

Vědci taktéž zmiňují jejich hlavní účel, který se týká výhradně hvězd s hlavní posloupností podobnou Slunci a exoplanet. Tyto sluneční soustavy mohou také obsahovat světy podobné Zemi. Ty by se měly nacházet v obyvatelné zóně pro život. Všechny potenciální systémy jsou do 300 milionů světelných let od Země, což je dost blízko na to, aby cizí civilizace mohla zanalyzovat lidský svět.

Obklopeni hvězdným systémem

Co se týče hvězdných systémů, kterých je přibližně přes 1 000, tak ty jsou skutečně zvláštní kvůli tomu, že leží v ekliptice Země. To je tzv. rovina oběžné dráhy lidského světa kolem Slunce. Exoplanety pohybující se po stejné dráze by měly výhled na Zemi. Jednou takovou exoplanetou je např. GJ 504b. Pro ně by Země byla tranzitní planetou, což je taková, která se pohybuje před Sluncem, když se pozorovatel dívá na vzdálené hvězdy. Tyto exoplanety by mohly vidět Zemi překračovat Slunce a také by osvětlily její pulzující biosféru.

Otázka existence mimozemské civilizace

Výzkumníci tvrdí, že pozorování tranzitu je důležitým nástrojem pro astronomy, kteří zkoumají blízké sluneční soustavy a hledají obyvatelné světy. Budou také hrát klíčovou roli při vytváření plánu pro nejnovější vesmírné teleskopy, včetně vesmírného teleskopu Jamese Webba NASA, který byl vypuštěn v roce 2021. Všeobecně je tedy možné, že tam někde v dalekém vesmíru je někdo, kdo má zájem lidstvo kontaktovat. Může se však jednat i o negativní interakce s cizím světem, to se časem uvidí.

Článek Okolní světy jsou dost blízko na to, aby nás mohly pozorovat. Je jich víc než 1 000 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lidstvo musí s mimozemšťany komunikovat

Tesla v roce 1931 poskytl novinářům rozhovor, ve kterém tvrdí, že ve vesmíru určitě existují lidé nebo bytosti, které žijí obdobně jako my. Podle něho bude velmi důležité s nimi komunikovat a vytvořit společné bratrství. Jeho tvrzení samozřejmě zapadá do objevů, které během svého života udělal. Jedním z nich byly rádiové vlny, které uměl zachycovat i používat. Sestrojit třeba jimi řízeného robota.

V roce 1899 zachytil z vesmíru signály, o kterých byl přesvědčen, že pochází od mimozemské civilizace. V té době vlastně nikdo nedokázal pochopit, o čem mluví, protože něco takového jako zachycování kosmických signálů neexistovalo. Zjistil, že jsou pravidelné. Také vyloučil, že by je produkovalo slunce, měsíc nebo pozemská atmosféra. Nabízelo se jediné vysvětlení. Pochází od někoho jiného ve vesmíru.

Spekulace o Černém rytíři

Tesla byl přesvědčen, že je vysílá civilizace z Marsu. V té době se věřilo, že na čtvrté planetě sluneční soustavy může být inteligentní život, ačkoli dnes víme, že tomu tak není. Další teorie říkají, že se jednalo o signály tajemného satelitu Černý rytíř. Má údajně obíhat na polární oběžní dráze Země. Kolem tohoto předmětu existuje mnoho různých teorií. Někteří lidé tvrdí, že ho zaměřili nebo viděli, jiní zase, že ve skutečnosti vůbec neexistuje.

V současnosti víme, že mnohé signály takto zaznamenané patří různým planetám, kometám, hvězdám či dokonce galaxiím. Na druhou stranu se vyskytují i signály, o jejichž původu se vědci často dohadují a neznají je. Je nutné ale konstatovat, že rádiové vlny, tak jak je objevil Nikola Tesla, se k mezihvězdné komunikaci nehodí. Šíří se jen rychlostí světla a na nějakou odpověď od nějaké hvězdy bychom mohli čekat mnoho a mnoho let.

Článek Vzácný rozhovor Nikoly Tesly z roku 1931 o tom, co by komunikace s mimozemšťany udělala s lidstvem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Informace, které měly zůstat skryty

Během svého nabourávání přišel na spousty důkazů. Např. informace o vytvoření tajné vesmírné flotily a existenci nevyčerpatelného zdroje energie pro tyto tajné vesmírné lodě. Řekl, že viděl skutečné fotografie UFO v počítačových souborech. Jednalo se konkrétně o budovu Johnsonova vesmírného střediska. Dokonce pořídil snímek obrazovky jednoho UFO ve tvaru doutníku mezi vesmírem a zemskou atmosférou. Bohužel byl obrázek později smazán z jeho počítače.

Strach z odhalení

Je toho však mnohem více. Přišel také na to, že úřady použily fotoeditory k odstranění UFO, aby zakryly jakékoli stopy o existenci mimozemské civilizace. Poté, co se o tomto hackerském kousku dozvěděly úřady, požadovaly, aby byl McKinnon vydán z Velké Británie do USA a následně uvězněn. To se nakonec nestalo, ale Spojené státy obvinily McKinnona z největšího vojenského počítačového narušení v historii.

Hacker z toho byl venku

Už tehdy však bylo jasné, že pokud by McKinnona skutečně uvěznili, mohl by u soudu říci příliš mnoho. Dokonce tolik informací, že by to americké úřady raději neprozradily ani v uzavřeném procesu. To by mohlo být skutečnou katastrofou pro Pentagon, stejně jako pro všechny jejich vojenské a vesmírné aktivity.

Případ definitivně uzavřen?

Ve stejné době, kdy se McKinnonův příběh stal známým veřejnosti, měl velkou podpůrnou skupinu, která se postavila proti jeho vydání. Lidé tedy postupně začali shánět peníze na právní náklady. Nakonec však stejně v roce 2012 britská vláda jednoduše zamítla žádost o McKinnonovo vydání a všechna obvinění proti němu v USA byla stažena. Stalo se tak poté, co byl McKinnon ve Velké Británii prohlášen za duševně nemocného. Oficiálně ale trpí pouze Aspergerovým syndromem, vysoce funkční formou autismu.

Nejedná se jen o pouhou báchorku

Je zvláštní, že v roce 2010 se ufolog Darren Perks obrátil přímo na americké ministerstvo obrany s žádostí o zveřejnění těchto tajných informací. Dočkal se překvapivě nečekané odpovědi na otázky, které pochází mimo pozemský svět. „Asi před hodinou jsem mluvil se zástupcem NASA, který potvrdil, že to byl skutečně jejich program, ale prezident ho z bezpečnostních důvodů ukončil. Také zmínil, že se nejedná o společný program s ministerstvem obrany. Řekl mi, abych se obrátil na manažera FOIA Johnson Space Center,“ řekl Perks.

Tajnosti, které upadly do pozadí

Žádné další informace o tomto případu zatím nebyly odhaleny a nové údaje o Gary McKinnonovi jsou neznámé. Co se s ním stalo nyní, není známo. Je dosti pravděpodobné, že se dostal do ilegality. Naposledy se objevil v britských médiích v roce 2016. Jednalo se o rozhovor s ním, kde přiznal, že rozhodnutí Theresy Mayové zrušit jeho vydání do Spojených států mu v podstatě zachránilo život.

Článek „UFO hacker“ se naboural do webových stránek NASA. Prý tam našel informace o mimozemšťanech a viděl i fotky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Země, která je bohatá neobvyklými artefakty

Někteří vidí hodnotné věci nebo tak zvané „nemožné artefakty“ jako nezbytný úkol pro utajení jejich drahocenných informací. Výhradně v Rusku se ale objevuje více nemožných artefaktů než na kterémkoli jiném místě na Zemi. Např. níže uvedený objekt není o nic méně fascinující nebo kontroverzní.

Čip neznámého původu

Jedná se o kámen, který byl náhodně objeven místním rybářem ve městě v Krasnodarském kraji. Pochopitelně zmaten tímto neuvěřitelným nálezem, neprodleně informoval místní univerzitní profesory o svém zajímavém objevu. Po darování kamene těmto zmíněným profesionálům bylo zjištěno, že tento podivný nález v sobě uchovává mikročip neznámého původu. Překvapivě bylo také zjištěno, že obsahuje stále zpracovávaná data, která dosud nebyla dešifrována.

Vyšetřování a úsilí o odhalení

Poté, co se zjistilo, že možná obsahuje binární data, se spustila spoušť otázek. Většinou se jednalo o diskuze týkající se tehdejší vyspělé civilizace zde na Zemi a doby starověké kultury. Samotný čip by měl být údajně starý až 250 milionů let. Tým po mnoha zjištěních začal o matoucím artefaktu diskutovat s dalšími profesionály v podobných oborech. Jak se dalo očekávat, netrvalo dlouho a vyšetřování pohltilo úsilí o odhalení.

Spory o legitimnost výzkumu

Několik kompetentních osobností vystoupilo, aby odsoudilo, že takový výzkum je zveřejňován nebo dokonce vášnivě prováděn. Dle veřejnosti se jedná o pouhou fosilii, která byla následně veřejně vypuštěna. Alespoň takhle byl tedy výzkum katalogizován. Avšak široká škála odborníků má jiný názor. Jde tedy o zjevné odmítání reality.

Informace, které se prozatím nedají ověřit

Tento fragment s mikročipem obsahuje informace, které se prozatím nedají extrahovat ani dešifrovat. Kvůli tomu se šíří různé fámy, avšak většina komunit přichází s tvrzením, že se zjevně jedná o starověké a možná mimozemské informace. Lidé tedy čekají na fakta, která přepíší historické knihy. Existují ale obavy, že výzkum se rozpadne, jak je to v dnešní moderní době běžné. Nevysvětlitelné relikvie a artefakty nadpozemské povahy se totiž často beze stop ztrácejí.

Článek 250 milionů let starý mikročip má obsahovat mimozemská data. Jedná se pravděpodobně o největší objev za celou naši éru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Protokol pro mimozemský kontakt

„Sci-fi je plná studií o dopadech na lidskou společnost poté, co se setkala s životem nebo nějakou formou inteligence odjinud“, říká John Elliott, vědec z University of St Andrews ve Skotsku. Elliott je konkrétněji koordinátorem nově založeného SETI Detection Hub na této univerzitě. Jedná se právě o tu organizaci, která vyvine nový protokol pro mimozemský kontakt. Podle Elliotta se nový výzkumný tým této organizace dostane nad rámec úvah o dopadu potenciálního setkání s mimozemšťany a začne se soustředit na to, jak by lidstvo mělo na takový kontakt reagovat.

Zakládání různých protokolů

V současnosti jediný protokol pro kontakt s mimozemšťany byl založen komunitou SETI v roce 1989. Protokol, který byl naposledy revidován před více než deseti lety, je přinejmenším vágní, pokud jde o mezinárodní reakce na mimozemšťany. Většinou se zaměřuje na důležitost sdílení objevů s veřejností a širší vědeckou komunitou. V případě potvrzeného kontaktu s mimozemšťany je hlavní praktickou radou protokolu pro vědce požádat o radu OSN nebo jiný řídící orgán. 

Signály z vesmíru budou nadále analyzovány

Místo toho, aby se soustředilo na odesílání zpráv mimozemšťanům, bude SETI Detection Hub skenovat signály z vesmíru. A to výhradně pro potencionální zprávy odesílané mimozemskými formami života. Hlavním účelem by bylo najít nebo nějakým způsobem vyvinout rámec pro nalezení smyslu těchto signálů.

Článek Vědci vyvíjí univerzální protokol pro případ kontaktu s mimozemskou civilizací. Budou v něm jasné pokyny pro postup v komunikaci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Utajování mimozemské existence

V tu chvíli fotografie zmizely. Podle britského novináře Davida Clarkea „negativy nebyly nikdy viděny od doby, kdy se dostaly na ministerstvo obrany. Nyní ministerstvo obrany zmiňuje, že je vrátili do Daily Record, ale ti zase tvrdí, že je nikdy nedostali a nemají ponětí, co se s nimi stalo. Takže je potřeba zodpovědět spoustu otázek.“

Hledání odpovědí

Díky Clarkovu odhodlání, byla jedna z Calvinových fotografií znovu objevena. A to až po 32 letech od data pořízení. Clarke se zabýval hledáním těchto tajuplných fotografií dlouhých 13 let. Hledal veškerá možná vodítka a začal zkoumat podrobněji historii dění. Nakonec se vydal tou nejsprávnější cestou a fotografii našel u bývalého tiskového důstojníka královského letectva.

Fotografie nakonec vyšla na veřejnost

Důstojník Craig Lindsay uchovával po celá léta fotografii u sebe s tím, že se po nich bude někdo horlivě shánět. Rozhodl se tedy, že fotografii Clarkovi předá a poskytne veřejnosti dlouhodobě očekávané informace. Dbal na to, aby Clark přistupoval k případu seriózně a tím tento případ honby za fotografiemi uzavřel. I přes to je někde ve světě stále zbylých pět fotografií. Je možné, že méně povedených, jelikož po nalezení této jediné fotografie, jakoby se po nich slehla zem.

Fotografové jsou dodnes neznámí

Zatímco objevení a obnovení fotografie bylo velkým průlomem pro výzkum UFO, identita turistů, kteří tuto fotografii pořídili, zůstává neznámá. To znamená, že existuje záznam popisu incidentu. Uvádí se rok 1990, kdy tito dva turisté pracovali jako kuchaři v hotelu Pitlochry ve Skotské vysočině. Toho osudného srpnového večera se rozhodli jít na procházku do kopců poblíž Calvine, načež spatřili UFO, jak se tiše pohybuje vzduchem.

Jak mohli turisté fotografii zachytit?

Vojenské letadlo také proletělo kolem UFO, následně dvojice zpomalila, aby ho mohla pozorovat zblízka. Vodítka poukazují na to, že turisté zpanikařili, když zjistili, co spatřili. „Viděli tu věc na obloze a vyděsila je“, řekl Clarke. „Zaběhli do nějakého lesa, aby nenápadně pozorovali, a slyšeli, jak UFO opět prolétá údolím. A tehdy udělali fotografie.“ Přesto, navzdory jasnosti fotografie a pozornosti médií, tito muži nikdy veřejně nevystoupili.

Pravda zatím zůstává ve hvězdách

Samozřejmě, teorie o původu UFO se objevily na internetu a v tisku, přičemž někteří lidé tvrdí, že objekt je vyroben člověkem a jiní přirozeně věří v mimozemský původ. Samotný Clarke věří v první teorii. Dle něj má být toto záhadné letadlo vyrobeno někde v potají a následně vypuštěno. Existují i teorie, že se jedná o typy tajných letounů z 80. let nebo utajované operace z ministerstva obrany.

Článek Nejčistší snímek UFO na světě: Záhadná fotografie byla objevena až po 32 letech, po zbylých pěti se ale slehla zem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Charakteristika podivného kráteru

Výška útvaru je mírně vyšší než 40 metrů a průměr se pohybuje okolo 76 metrů. Kužel se tyčí plochým vrcholem a uprostřed celého objektu je 12metrová struktura připomínající skluzavku. Hmotnost samotného kráteru je asi milion tun. Jedná se o skutečně neobvyklý útvar a zpovzdálí může lidskému oku připadat jako taková menší sopka.

Kráter, ke kterému budete muset pěšky

Historie vzhledu pozoruhodného kužele je stále kontroverzní. Pro jeho vzhled existuje několik vysvětlení, přičemž žádné z nich nebylo 100% potvrzeno. Ke kráteru se nekonají žádné organizované výlety, stejně jako zde nevedou silnice pro silniční dopravu. I přesto se jedná o velmi navštěvovanou památku. Dá se k ní totiž dostat pomocí průvodců přes hluboký les. Jedná se ale o velmi namáhavou cestu.

Historie kráteru je velice komplikovaná

První zmínky o podivném útvaru započaly v roce 1949, kdy skupina geologů pod vedením Vadima Kolpakova tento úkaz objevila. Vědci byli však zaneprázdněni sestavováním geologické mapy této komplikované oblasti. Nastaly určité problémy, kvůli nimž je zde velice omezený přístup. Při bližším pozorování přišel Kolpakovův tým s tím, že se jedná o velice anomální jev. Bylo předloženo několik verzí původu kráteru. Mezi nimi byl zrod nové sopky, následky pádu meteoritu a také výsledek radioaktivní reakce probíhající v hlubinách útvaru.

Studium Patomského kráteru začalo několik desetiletí po jeho objevu. První expedice, organizovaná v 60. letech, dokázala určit velikost objektu a shromáždila data, která by mohla pomoci osvětlit jeho původ. Tvar kráteru a úhel svahů naznačoval, že je dílem pádu meteoritu. Zároveň však nebyly nalezeny žádné stopy meteorických hornin. Vědci dokonce tvrdí, že by se na samotném dně kráteru mohly ukrývat známky mimozemské civilizace.

Nejpravděpodobnější verze vzniku kráteru

Další verze obhajovala variantu s výskytem sopečné činnosti v důsledku úniku metanu. Struktura tektonické desky, obsah plynů a hornin charakteristických pro sopky však tuto verzi nedokazují. Zbyl tedy předpoklad, který se objevil jako výsledek expedic v letech 2005–2010 a jeví se jako nejpravděpodobnější. Kráter údajně vznikl v důsledku srážky Země s válcovitým objektem. Podle této hypotézy pronikl válec do hloubky až 300 metrů, kde spadl do plynové kapsy a začal vytlačovat na povrch zbytky hornin, které rozbil.

Legenda, ze které poněkud mrazí

Říká se, že v blízkosti tohoto přibližně 500 let starého sibiřského kráteru mají lidé nevysvětlitelný pocit úzkosti, strachu a zkázy. Každý, kdo se kdy usadil poblíž, buď upadl do spárů medvědů, nebo spáchal sebevraždu. Medvědi navíc v létě napadali lidi, což není pro tyto šelmy typické. Jedním takovým případem byla rodina Jakutů žijících poblíž kráteru. Jednou jednoduše zmizela beze stopy, zatímco všechny cennosti v jejich domě zůstaly nedotčeny. Dokonce i některé výpravy končily katastrofou. Např. v roce 2004 zemřel náhle člen skupiny geologů na infarkt.

Článek Tajemný „Patomský kráter“ nacházející se uprostřed ničeho. Pokud se u něj kdokoli zdrží, nastane obrovské neštěstí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kontaktování mimozemské civilizace

„Chceme poslat zprávu v láhvi v kosmickém oceánu, abychom řekli: Hej, jsme tady, i když tady o několik let později nebudeme“. S touto verzí přišel Jonathan Jiang, astrofyzik z NASA’s Jet Propulsion Laboratory (JPL) v Kalifornii. Zpráva, kterou se svým týmem navrhl, staví na předchozích misích, jež lidstvo doposud vyslalo do vesmíru. Výzkumníci načasovali vytvoření nové zprávy na 50. výročí zprávy z Areciba, prvního potencionálního pokusu kontaktovat ET.

Mimozemšťané musí lidstvu porozumět

Faktem je, že zpráva z roku 1974 používala binární kód a přenášela informace o lidském systému. Nová zpráva, která je ve vývoji, obsahuje taktéž informace v binárním tvaru a popisuje základní matematiku, fyziku a biologii. To jsou aspekty, které by mimozemšťané potřebovali, aby porozuměli lidem, včetně popisů DNA, aminokyselin a glukózy. Zpráva by obsahovala také mapu Mléčné dráhy, Sluneční soustavy a samotné Země, včetně informací o složení planety a její atmosféře.

Struktura nové zprávy je daleko unikátnější

Nová zpráva je v několika klíčových ohledech pokročilejší než ty předchozí. Za prvé mapa polohy Země v Mléčné dráze je daleko přesnější než ve zprávě z Areciba. Vědci se totiž pokusili použít polohu rotujících hvězd zvaných pulsary jako ukazatele k přesnému určení Země. Jiang a jeho tým tyto ukazatele neustále zdokonalují.

Mimozemšťané a odlišné způsoby měření

Odpověď je v atomu vodíku. Spoludesignér Qitian Jin z Hanze University of Applied Sciences v Nizozemsku k němu také zmiňuje proces zvaný spin-flip. Tento spin-flip přechod poskytuje pohodlnou a univerzální jednotku času pro sdělení, jak dlouho po velkém třesku byla zpráva odeslána. Podle Jina mohou mimozemšťané na takové metodě stavět.

Aktivní a pasivní hledání mimozemské inteligence

Tyto dvě metody hledání mimozemské inteligence (SETI) lze charakterizovat několika způsoby. V pasivním SETI vědci používají masivní teleskopy, aby naslouchali nebo hledali náznaky, že tam venku existuje inteligentní život. Takové náznaky mohou zahrnovat rádiové vlny, vyslané buď neúmyslně, nebo záměrně mimozemskou civilizací. Na druhé straně aktivní SETI zahrnuje odesílání signálů. Tyto náznaky bývají mnohem méně obvyklé a většina byla doposud převážně symbolická.

V roce 1977 zahájila NASA jedno z kontaktování mimozemšťanů s největším potenciálem. Použila kosmickou loď zvanou Voyager. Importovali do ní nahrávku, která obsahovala hudbu, zvuky zvířat a mluvené pozdravy v 55 jazycích. Tato událost byla inspirativní i pro současný tým výzkumníků a rozhodně pomůže tomu, co bude v komunikaci s mimozemšťany následovat.

Článek Je čas poslat další zprávu inteligentním mimozemšťanům? Někteří vědci si myslí, že právě teď je ta nejvhodnější doba se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odvážné názory bývalého šéfa vesmírné divize

V rozhovoru Eshed vysvětlil, že Izrael i USA jednají s mimozemšťany už léta. Tento 89letý bývalý šéf vesmírné divize ministerstva obrany poskytl další popisy o tom, jaké přesně byly uzavřeny dohody mezi oběma stranami. Tato spolupráce zahrnuje tajnou podzemní základnu na Marsu, kde jsou američtí a mimozemští zástupci.

Pokud by to byla pravda, shodovalo by se to s vytvořením vesmírných sil americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Eshed dokonce trvá na tom, že Trump o mimozemšťanech ví a byl „na pokraji“ odhalení jejich existence. Galaktická federace mu v tom ale údajně zabránila z důvodu masové hysterie. „Nejdříve je nutné, aby se lidstvo dostatečně vyvinulo a dosáhlo stádia, kdy pochopí význam vesmíru a vesmírných jevů,“ uvedl izraelský zpravodaj.

Všemi zcela respektovaný

Eshed poskytl více informací ve své nejnovější knize The Universe Beyond the Horizon. K veřejnosti byl naprosto otevřený a tato tajemství říkal hrdě s tím, že nemá co ztratit. Získal totiž několik titulů, ocenění a dle referencí je velice respektovaným a hodnotným člověkem. Mladí nadšenci si z něj berou příklad. Každopádně ne každý je ale stejného názoru.

Podle Isaaca Ben-Israela, předsedy Izraelské vesmírné agentury, zašel Eshed se svými tvrzeními příliš daleko. I přesto si však váží jeho vědomostí a schopnosti vést a učit. „Kdybych měl vybrat jednu osobu, která by byla nazývána otcem izraelských vesmírných schopností, byl by to Haim Eshed,“ uvedl Ben-Israel ve zpravodaji The Times of Israel.

Myšlenky, které jen tak nezaniknou

Ve výsledku Eshed uznává, že jeho tvrzení jsou nezvyklá. Když byl mladý, tak ho za jeho názory odsuzovali, jelikož zněly tak trochu šíleně. Dnes ho ale lidstvo vidí jinak. On sám však tvrdí, že je stejného názoru jako tehdy. Bohužel stáří je součástí koloběhu života a Eshed už není tak silný jako dřív. Snaží se předávat své vědomosti dál a věří, že obdivovatelé a studenti budou následovat jeho názory.

Článek Bývalý šéf vesmírné bezpečnosti tvrdí, že je USA v kontaktu s mimozemšťany. Lidstvo na ně prý ještě není připraveno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Astrofyzik v utajení

Astrofyzik Eric W. Davis řekl pro The New York Times, že v březnu poskytl tajnou zprávu agentuře ministerstva obrany o údajných létajících objektech z jiného světa. Loni v říjnu také poskytl tajné informace o vyhledávání nevysvětlených předmětů členům senátního výboru pro ozbrojené síly a zpravodajství. Jinými slovy, Davis, který roky pracoval jako konzultant pro program Pentagon UFO a nyní pracuje jako dodavatel v sektoru obrany, oficiálně a veřejně prohlásil: „Vesmírné lodě neboli UFO jsou skutečné a je to něco, o čem s největší pravděpodobností víme velmi dlouhou dobu.“

Vyšetřování neidentifikovatelných zařízení bude pokračovat

Přišel taktéž se slavnou citací, že se již UFO nemusí skrývat ve stínu. Tato převratná citace se objevila v nejnovější zprávě o UFO od The New York Times a udělala doslova díru do světa. Ačkoli Pentagon řekl, že rozpustil program na vyšetřování neidentifikovaných létajících objektů, Times uvedly, že bude pokračovat v rámci přejmenovaného programu. Jedná se o Unidentified Aerial Phenomenon Task Force. I když program není klasifikován, zabývá se utajovanými záležitostmi.

Program bude muset svá zjištění hlásit veřejně

Nedávná zpráva senátního výboru uvedla, že program měl „standardizovat shromažďování a podávání zpráv“ o neidentifikovatelných dopravních prostředcích. Programu bylo nařízeno oznámit některá zjištění veřejnosti do 180 dnů po schválení zákona o oprávnění ke zpravodajství. Podle Luise Elizonda, bývalého ředitele předchozího programu, se nyní současné vyšetřování posouvá do zcela nové éry „transparentnosti“.

Leaked photo from Pentagon UFO task force shows silver cube hovering over the Atlantic https://t.co/L7fLwgc2CQ pic.twitter.com/elkhDyaL6j

— Juan Carlos Pedreira (@juancpedreira) December 4, 2020

Již zmíněný program Unidentified Aerial Phenomenon Task Force je nyní povinen zveřejňovat další zprávy. Očekává se, že další oznámení budou zveřejněny v nadcházejících týdnech, měsících a letech. To bude samozřejmě záležet na postupném vývoji programu. Velkou otázkou však zůstává, zda budou předloženy vůbec nějaké fyzické důkazy. Svět stále čeká na nějaké artefakty, nástroje, či dokonce samotné mimozemské bytosti. Elizodno tvrdí, že takové mimozemské důkazy už na Zemi byly, pouze se v důsledku pádu z vesmíru nemohly zachovat.

Hledání zdrojů financování nového projektu

Další potenciální společnost, kterou vytvořil kytarista a zpěvák Blink-182 Tom DeLong, se věnuje studiu nevysvětlitelných vzdušných jevů. Elizondo se rozhodně zkoumání mimozemské civilizace nechce vzdát a hledá zdroje financování programu této společnosti. Časem se tedy uvidí, zda se tato společnost uchytí a jestli přijde s něčím výjimečným.

Článek Jednotka Pentagonu tvrdí, že našla létající objekty, které nejsou vyrobeny na této planetě. Stojí za tím mimozemšťané? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důkazy výskytu serpentinizace

Předpokládá se, že serpentinizace může existovat v celém vesmíru. Dokonce byly nalezeny důkazy, že k ní může docházet na Jupiterově měsíci Europa a Saturnově měsíci Enceladus. Takto to uvedla v prohlášení vedoucí studie Alta Howellsová, členka postdoktorského programu v Ames Research Center NASA v Kalifornii.

Neznámý původ mikroorganismů

Vědci zkoumali mikroorganismy známé jako metanogeny, které produkují metan pomocí oxidace plynného vodíku a oxidu uhličitého. Tyto organismy jsou jednoduché formy života, které se pravděpodobně vyvinuly na Zemi velmi dávno. Jejich zkoumání je stále v procesu a brzy by měla věda přijít s podrobnějšími informacemi o jejich charakteru.

Odhalení života mimo Zemi?

Studium biologické rozmanitosti ekosystémů, kde probíhá serpentinizace, může podle prohlášení pomoci výzkumníkům lépe porozumět možnosti života na jiných planetách. Zároveň také umožní vyvinout nástroje, které dokážou takový život detekovat. A to konkrétně na oceánských světech mimo Zemi.

Hon za mimozemským životem

Analýza serpentinizovaných tekutin přítomných v Samail Ophiolite odhalila, že metanogeny nemusí být podporovány ve všech ekosystémech, kde dochází k serpentinizaci. Místo toho mohou převládat organismy, které redukují síran na energii. Tyto organismy však metan neprodukují, ale zanechávají alespoň užitečný poznatek pro vývoj správného vybavení na hledání mimozemského života.

Různá fakta a prohlášení

Vědci kromě toho také zjistili, že metanogeny v serpentinizovaných tekutinách vyžadují více energie než ty nalezené ve sladkovodních nebo mořských sedimentech. To může být důsledkem vysokého pH serpentinizovaných kapalin nebo nízké dostupnosti oxidu uhličitého, jak uvádí prohlášení vědců.

„Potřeba energie je zásadní pro veškerý život na Zemi,“ uvedla Howellsová. „Pokud lidstvo dokáže vyvinout jednoduché modely s dodávkou energie, tak se mohou časem využít na studium i jiných oceánských světů.“ Zmiňovaná fakta byla zveřejněna v časopise Journal of Geophysical Research.

Článek Mikroby na mořském dně mohou lidstvu pomoci při hledání mimozemského života. Už probíhá podrobné zkoumání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zachycení neznámého jevu

Dietrichová pracovala na palubě americké letadlové lodi a jednou nevěřila vlastním očím. UFO se řítilo nad oceánem neuvěřitelnou rychlostí a během několika sekund překonalo velké vzdálenosti. Podle jejího kolegy, pilota Davida Fravora, bylo jedno letadlo, na kterém se vetřelci pohybovali, dlouhé asi 12 metrů. Poté jev zachytily infračervené kamery a radary na letadlové lodi, ale vědci stále nedokázali určit jeho pravou povahu.

Návrhy na detekování jevů v atmosféře

Astrofyzik Thomas Zurbuchen navrhl novou metodu pro studium neidentifikovaných objektů. Chce totiž přeměnit družice na oběžné dráze v blízkosti Země na „lovce“ létajících talířů. Zurbuchenův tým má v plánu věnovat pozornost senzorům nainstalovaným na satelitech a vylepšit je tak, aby detekovaly jevy v zemské atmosféře.

Investování do nových technologií

Technologie umožní odlišit optické iluze od skutečných fyzických objektů kroužících velkou rychlostí ve vzduchu a určit jejich povahu. Šéf NASA Bill Nelson řekl, že jedním z úkolů oddělení je hledat život mimo Zemi. Díky tomu korporace investuje do tohoto vývoje miliony dolarů. Otázkou budoucnosti ale zůstává, jestli se jim to nakonec vyplatí.

Zdroj: Space

Článek NASA začne pátrat po mimozemské civilizaci pomocí umělých družic Země. Údajně jsme se vyhnuli už 11 srážkám s UFO se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší radioteleskop světa

Sky Eye je od roku 2019 uveden aktivně do provozu, aby skenoval rádiové signály v hloubi vesmíru. V roce 2020 výzkumníci uvedli, že zaznamenali dva podezřelé úzkopásmové, potenciálně umělé rádiové signály. Nedávno cílený průzkum známých exoplanet našel další podivný úzkopásmový rádiový signál, čímž se počet zvýšil na tři.

Čeká se na výslednou analýzu

Úzkopásmové rádiové vlny, které obvykle používají pouze lidská letadla a satelity, mohly být vyrobeny mimozemskou technologií. Vědci však tvrdí, že jejich zjištění jsou předběžná, a stále se čeká na výslednou analýzu. Jejich cílem je utvrdit lidskou civilizaci, že na světě skutečně není sama.

První známky mimozemské civilizace?

„Jedná se o několik úzkopásmových elektromagnetických signálů, které se kompletně liší od ostatních.“ S těmito slovy přišel Zhang Tonjie, hlavní vědec z China Extraterrestrial Civilization Research Group na Pekingské pedagogické univerzitě. Vědec dodal, že jeho tým plánuje opakovat pozorování podivných signálů, aby přesvědčivě vyloučili jakékoli rádiové rušení a získali o nich co nejvíce informací. Sebejistě sdělil lidem, že se těší, až se Sky Eye stane prvním teleskopem, který potvrdí existenci mimozemské civilizace.

Nesoulad mezi nekonečným rozsahem, stářím vesmíru a zjevným nedostatkem inteligentních forem života mimo Zemi už dlouho znepokojuje vědce. Toto rčení pochází z Fermiho paradoxu. Je pojmenován podle nositele Nobelovy ceny za fyziku Enrica Fermiho, který světu zanechal velice oblíbenou frázi: „Tak kde všichni jsou?“ Když se nad tím člověk zamyslí, tak nekonečnost vesmíru je celkem smutná. Tolik prostoru a vesmírných těles, ale žádná živá duše.

Jak dlouho může trvat, než odhalíme existenci mimozemské civilizace?

Zdroj: Science

Článek Čína tvrdí, že jejich obří teleskop pravděpodobně zachytil signály od mimozemšťanů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak planety pomohou cestovat?

Lidstvo sice nemá žádné vesmírné lodě schopné cestovat mezi hvězdami, ale rozhodně nehodlá jen tak sedět a čekat na svoji zkázu. Stačí umět cestovat mezi planetami a čekat na vesmírného cestovatele, který živé bytosti hodí do jejich nového domova. Vědci tvrdí, že takovým domovem by mohly být osiřelé planety. Tyto objekty podobné Zemi se však tvoří daleko od hvězd nebo jsou v rané fázi jejich vývoje eliminovány ze sluneční soustavy. Během své rané fáze létají volně vesmírem a v rozmezí stovek milionů let proletí kolem velkého množství hvězd.

Cestování mezi hvězdami

Právě tyto skupinky hvězd by sloužily k dopravnímu využití. Mimozemská civilizace by na jejich povrchu mohla stavět kupolovitá města a jaderné reaktory. Pokud ne živé bytosti, tak alespoň jimi vytvořené inteligentní stroje se rozhodně do jiných světů dostat mohou. Je to jen otázkou času a postupného vývoje strojů, které by byly schopny taková primitivní města postavit.

Doba trvání cesty

Osiřelá planeta sama o sobě nemůže podporovat život, i když je svým chemickým složením podobná Zemi. Bez slunečního záření veškerá voda na povrchu zamrzne. Je však třeba poznamenat, že cesta na osiřelou planetu může trvat opravdu dlouho. Rychlost takových objektů ve vztahu ke hvězdám se měří v desítkách či stovkách kilometrů za sekundu, ve vztahu ke vzdálenosti mezi hvězdami ve světelných letech. Let by tedy probíhal stovky tisíc až miliony let.

Použití ledových trpaslíků

Alternativou osiřelých planet by mohli být ledoví trpaslíci, podobně jako Pluto a Sedna ve sluneční soustavě. Mají také značné zásoby zamrzlé vody. Vědci tvrdí, že by jim tlaková vlna mohla poskytnou dostatečné zrychlení, aby překonali gravitaci a stali se vesmírnými cestovateli. Ve všech ostatních ohledech bude taková cesta podobná osiřelé planetě s tím rozdílem, že si cestující nebudou moci vybrat trasu.

Jak detekovat osiřelou planetu?

Dle studií lze osiřelé planety, které mohou být transportem pro jiné civilizace, detekovat i moderními prostředky, a to např. radioteleskopy, které zachycují neobvyklé elektromagnetické vlny. Nejznámějším takovým signálem je „Signal Wow“ zachycený roku 1977 ve Spojených státech. Jestli však pochází z osiřelé planety nebylo možné ani pomocí technologií zjistit. Nezbývá nic jiného, než čekat na podobný signál z vesmíru, u kterého se poloha detekuje.

Máte nějaké tušení, co mohlo zapříčinit zmíněný „Wow“ signál?

Zdroj: Science

Článek Mimozemské civilizace mohou kolonizovat galaxii bez mezihvězdných lodí. Je to jen otázka času se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Většinou v řádech let

Dle Mike Garretta, ředitele observatoře Jodrella Banka v Británii, je slušná šance nalezení života během dalších 15 let, pokud je řeč o Marsu. Podle něj je potřeba si nastavit jasný cíl, který stanoví kurz dalších věcí v této oblasti. Odhad v délce přibližně 15 let uvedly i další vědecké a astronomické kapacity. Neměly k němu ovšem podrobnější odůvodnění, které uvedla například astronomka MIT Sara Seager.

Podle ní je potřeba se soustředit na objevování exoplanet. Je tu totiž mnoho projektů právě s tímto směrováním, které by mohly mít na svědomí právě objev mimozemského života. Zahrnují hlavně vesmírné teleskopy, ovšem žádný se nebude realizovat v brzké době. I za předpokladu, že budou všechny schváleny a budou mít zelenou pro start, nejde o záležitosti několika měsíců. Odhadla proto výsledky během 20 let.

Různé přístupy k otázce

Ve všech případech jde jen o poučené odhady, ovšem nic jiného ani čekat nejspíš nelze. Bill Diamond, prezident a výkonný ředitel SETI institutu, uvedl „Rozhodně bych si rád myslel, že se k tomu dojde ještě za mého života. Snad to bude více let, než kolik si myslím, ale rozhodně věřím, že se toho dočkám.“ Diamond rozhodně nebyl jedinou osobou diskuse, která si vztáhla potenciální objevy ke svému vlastnímu životnímu času.

Peter Worden, moderátor diskuse a ředitel nadace Breakthrough Initiatives, ji zakončil asi nejtrefnějším způsobem. Ten byl ovšem v souladu s předchozími reakcemi. „Rád bych se toho dočkal na svoje narozeniny. Takže na moje 80. Narozeniny, které jsou za 10 let.“ Pokud odhady někoho zklamaly, je třeba mít na paměti, že cokoli spojeného s vesmírem je vždycky běh na dlouhou trať. A to přes veškerý technický pokrok lidstva.

Zdroj: LiveScience

Článek Kolik let ještě potrvá, než najdeme očividný důkaz mimozemského života? Odborníci na to mají názor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozsáhlá kosmická zoo

I když Drakeova rovnice byla čirá spekulace, lidská zvědavost se jí nevyhnutelně chytla. Fyzik Enrico Fermi viděl obrovský rozpor mezi realitou a Drakeovou predikcí. Je to známo jako Fermiho paradox v jednoduché otázce: „Kde jsou všichni?“ Na otázku existuje dokonce několik odpovědí a první je, že neexistuje žádný paradox a opravdu jsme ve vesmíru zcela sami. Ačkoli to zní depresivně, kolikrát je nejjednodušší odpověď ta nejpravděpodobnější.

Pak už se dostáváme k tomu, že nás mimozemšťané mohou celou dobu sledovat, ale z nějakého důvodu nenavazují kontakt. Něco jako první direktiva ve Star Treku. Třetí možnost už je zajímavější – nejsou živí natolik dlouho, aby se do kontaktu s námi dostali. Jde o tzv. Velký filtr a ten říká, že žádná pokročilá civilizace nepřežije tak dlouho, aby se setkala se sousedy na stejné technologické úrovni.

Už jsou mezi námi

To je asi nejplodnější a nejoblíbenější možnost, kterou podporuje Roswell, světla na obloze a mnohá pozorování UFO na Zemi. Nám samotným se rozhodně nedá vyčítat nedostatek aktivity a snahy o navázání kontaktu. Sám Drake za tímto účelem zaměřil radioteleskop, dočkal se ovšem jen spousty vesmírného šumu a trochy rušení z nedaleké vojenské základny. Nicméně se tak zrodilo pátrání po mimozemských civilizacích.

Na naší planetě se může nacházet mnoho druhů pozůstatků po mimozemské aktivitě. Mohli například zkonstruovat obrovské struktury známé jak Dysonova sféra, tedy konstrukce obepínající celé planety a hvězdy. Stejně tak ruiny starověkých národů mohou být signálem špičkové technologie, která se stala těmto národům osudnou. Ostatně s velkou silou jde destrukce většinou ruku v ruce.

Zdroj: Newscientist

Článek Existují mimozemšťané, nebo je možné, že jsme ve vesmíru úplně sami? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mezigalaktický počítač obrovských rozměrů

Nalezení mimozemského života na nás – snad – ještě stále čeká. Pokud se ho ale máme dočkat, potřebujeme dle vědce z Oxfordu výkon Dysonovy sféry. Jedná se o hypotetický konstrukt obklopující hvězdu, který je schopný zachytávat energii z ní proudící. Naše snahy o nalezení mimozemšťanů podle výzkumníka selhávají vlivem špatného pohledu na celý mimozemský problém, na což má poukazovat právě Dysonova sféra.

Cílem hypotézy bylo zjištění, že má lidstvo hledat průmyslové aktivity mimozemských civilizací, alepouze takové, které nejsou určeny ke komunikaci. Mimozemšťané by totiž nejspíš vytvořili něco, co normálně v přírodě nevidíme, a bylo by to velmi výrazné. V době vzniku hypotézy se jednalo o šílený nápad, protože lidé zkrátka nebyli zvyklí dívat se na svět jinou perspektivou.

Pokročilá civilizace a energie

Jakákoli pokročilá civilizace by potřebovala pro svou aktivitu výrazné množství energie. Pokud bereme v úvahu nás jako startovní bod, pak by počítač velikosti hvězd odpovídal stupni vývoje civilizace, jakou očekáváme ve vzdáleném vesmíru.  Klíčovou otázkou tedy je: k jakému účelu by mohla Dysonova sféra sloužit? Nabízí se samozřejmě její využití jako místa pro život a vzhledem k blízkosti hvězdy i jako zdroje použitelného k produkci energie.

Pokud by něco podobného vytvořilo lidstvo, byl by to doslova herkulovský úkol. Taková platforma sestavená kolem našeho Slunce by zachytávala 400 septilionů (1 a 42 nul) wattů energie za sekundu. Jinak taky trilionkrát tolik, kolik jí využije Země za rok. A protože pokročilé civilizace by nepochybně využívaly mnohem větší hvězdy, byly by takové konstrukce viditelné na opravdu obrovské vzdálenosti.

Zdroj: Dailymail

Článek Jak nalézt skutečné mimozemšťany? Bez mezigalaktického počítače obrovských rozměrů to nepůjde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Fyzik pátrající po artefaktech a lodích

Podle amerického fyzika Jamese Benforda se mohou právě na Měsíci skrývat tolik hledané koráby. Jeho práce v magazínu Astrobiologie pojednává o tom, že mimozemšťané mohli nechat své lodě jak na Měsíci, tak na dalších skalnatých tělesech poblíž Země. Vytvořil proto svou verzi Drakeovy rovnice, což je statistická formule určující počet aktivních a komunikujících civilizací v naší Mléčné dráze.

Benfordova verze odhaduje počet artefaktů, lodí a sond, které za sebou mimozemšťané nechávají při svých cestách. Vlastně tak doplňuje Drakea v jiné oblasti, která je ovšem poměrně logická. Podle fyzika jde totiž o to, že mimozemské civilizace mohou být klidně dávno mrtvé, ale jejich technologie a artefakty, které za sebou nechávají, s námi mohou být i nadále schopné nějakým způsobem komunikovat.

Přehlížené možnosti nedaleko nás

Benford je obecně toho názoru, že zatímco posloucháme signály ze vzdálených galaxií, přehlížíme to, co máme nejspíš hrozně blízko. Kromě toho si myslí, že pro mimozemšťany může být zanechávání artefaktů a technologií ve vesmíru výhodnější komunikační strategie než námi tolik oblíbené vysílání či zachytávání signálů. Máme tady hodně projektů, které poslouchají, co se kde „šustne“, ale neprohledali jsme pořádně nejbližší sousedství.

Navrhuje proto pátrání na Měsíci, na objektech obklopujících zemí a také mezi tím, co se nachází přímo na oběžné dráze Země. Výhodou hledání objektů ve vesmíru je jejich zachovalost, protože je nic přímo neohrožuje. Podle Benfordových propočtů je takové hledání zcela legitimní alternativní postup se stejným potenciálem jako sledování signálů z galaxií. Stejně tak může umělá inteligence vyhodnotit snímky Měsíce pořízené NASA.

Zdroj: The Sun

Článek Hon na mimozemšťany začal. Hledání by se mělo soustředit na Měsíc. Právě tam mohli zanechat svou loď, tvrdí vědec se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přímá várka radiových vln

Signál je ovšem podle dostupných informací přímá várka radiových vln o frekvenci 980 MHz a byl zachycen v dubnu a květnu roku 2019 na Parkesově teleskopu v Austrálii. Tento přístroj je součástí 100milionového Naslouchače, projektu pátrání po radiových vlnách z technologických zdrojů nacházejících se mimo naši sluneční soustavu. Signál o frekvenci 980 MHz se objevil jen jednou a od té doby se neopakoval.

Ta frekvence je důležitou vlastností, protože podle vědeckých kruhů neodpovídá tato hladina satelitům a dalším zařízení vytvořených člověkem. Naslouchač zachytává neobvyklá vysílání prakticky neustále – mezi pozemskými zdroji, přirozenou aktivitou Slunce a v dalších oblastech je signálů skákajících sem a tam dost. Jenže tenhle signál podle všeho přišel přímo z oblasti Proxima Centauri, asi 4.2 světelných let od Země.

Další zvláštní skutečnosti

Co je ještě dráždivější je skutečnost, že se signál během pozorování lehce změnil, a to způsobem odpovídajícím pohybu planety během vysílání. Proxima Centauri zahrnuje jeden známý skalnatý svět o 17 % větší než Země a jednoho známého plynného obra. Nejmenovaný zdroj s přístupem k datům uvedl, že se jedná o prvního vážného kandidáta na mimozemskou komunikaci od „Wow! Signálu“. To je slavný signál zachycený roku 1977, který se také podobal techno signatuře.

Noviny ovšem poznamenaly, že i tento bude mít ovšem nejspíš prostší původ. Taková „prostota“ obvykle zahrnuje komety nebo vodíkové mraky, které by mohly vysvětlit i onen starý signál. Výzvou pátrání po mimozemské civilizaci je také to, že nikdo neví, jakou formou by takové světy mohly komunikovat, a nikdo nezná všechny přirozené zdroje vln ve vesmíru. Takže pokud dorazí něco sofistikovaného, je lákavé se rychle přiklonit k mimozemšťanům. Ani po zveřejnění se tak nedá očekávat skutečná odpověď na zdroj vysílání.

Článek Lovci mimozemšťanů zachytili záhadný signál přicházející z nejbližšího hvězdného systému se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vesmír kolem nás

Zda tam venku někdo je nebo není, je dlouhodobou otázkou mnoha věků. V současné době ovšem vědci osvětlili studii, která počítá s tím, že by v naší galaxii Mléčné dráze mohlo být více než 30 inteligentní civilizací. Jedná se tedy o obrovský pokrok oproti předchozím vědeckým objevům a odhadům, které se pohybovali v rozmezí od nuly po několik miliard. Konkretizování na číslo 30 je tedy velkým skokem dopředu, který vede k osvětlení jedné z největších a nejdéle trvajících otázek lidstva.

Odpověď na historickou otázku

Historie lidského myšlení obsahuje mnoho otázek, které doposud nebyly zodpovězeny. Otázka, zda v našem vesmíru s námi existují další jiné inteligentní formy života napadla za život snad každého. V současné době jsou vědci velmi blízko k zodpovězení této otázky, nicméně získat dobré odhady počtu možných mimozemských civilizací nebylo vůbec snadné, bylo to velmi náročné.

Civilizace schopné komunikace

Nová studie, kterou vedla Univerzita v Nottinghamu přijala k této problematice jiný nový přístup. Za předpokladu, že inteligentní život se vytváří na jiných planetách, které jsou podobné Zemi, získali vědci odhad počtu inteligentních civilizací schopných komunikace přímo v naší galaxii. Vypočítali tak, že v této naší domovské galaxii by mohlo být více než 30 aktivních komunikujících civilizací. Profesor, Conselice, který výzkum vedl, vysvětluje, že v naší galaxii by mohlo být několik desítek aktivních civilizací ze předpokladu, že inteligentní život se na jiných planetách vytvářel alespoň 5 miliard let, jako tomu je v případě naší planety.

Zjednodušená metoda

Klasická metoda odhadu počtu inteligentních civilizací závisí na odhadech hodnot, které se týkají života, přičemž názory na takové záležitosti se značně liší. Nová studie zjednodušuje tyto předpoklady pomocí nových dat. A právě množství nových dat poskytuje solidní odhad počtu civilizací v naší Galaxii. Výzkum ukazuje, že počet civilizací silně závisí na tom, jak dlouho aktivně vysílají civilizace signály své existence do vesmíru, čímž mohou být rádiové přenosy, satelity, televize atd. Pokud jiné technologicky vyspělé civilizace existují stejně dlouho jak ta naše, pak by podle odhadů mohlo být v naší galaxii až 36 aktivních inteligentních civilizací.

Článek Je někdo s námi ve vesmíru? Na inteligentní život v galaxii je vrháno nové světlo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.