Kolik peněz a za jaké zdržení

Systém rozlišuje dva režimy. První pokrývá oficiálně uznané zablokování provozu, tedy situaci, kdy se provoz na úseku zcela zastaví. Sazby jsou odstupňované podle délky čekání:

• 60–119 minut → vrácení 50 % mýtného
• 120–179 minut → vrácení 75 % mýtného
• 180 minut a více → vrácení 100 % mýtného

Druhý režim se týká plánovaných stavebních prací na dálnici. Tady není sazba pevná. Závisí na charakteru uzavírky, délce trasy a reálném zpoždění. Na trasách do 30 km vzniká nárok automaticky, na trasách 30–50 km při zpoždění aspoň 10 minut, nad 50 km při zpoždění aspoň 15 minut. Maximální refundace nikdy nepřekročí zaplacené mýtné.

Pro představu o částkách: jízda z Milána do Verony (158 km, osobní auto) stojí na síti ASPI zhruba 290 Kč. Nejde tedy o závratné sumy na jednu jízdu, ale při delší dovolené s několika přejezdy se to může sečíst.

Kde to platí, a kde ne

Červnová fáze cashbacku pokrývá síť Autostrade per l’Italia a přidružených koncesionářů: RAV, SAT a Tangenziale di Napoli. To znamená dálnice A1, A4 (úsek Brescia–Padova), A13, A14 směrem na jadranské pobřeží, A11, A12 nebo A27.

Pro Čechy mířící přes Brenner je zásadní, že A22 z Brenneru do Modeny spravuje Autobrennero, jiný provozovatel, který v červnové fázi není zapojen. Nárok může vzniknout až po napojení na síť ASPI, typicky od Modeny dál na A1 nebo A13.

Trasa přes Tarvisio je složitější. Úsek A23 Udine Nord–Tarvisio spadá pod ASPI, ale A23 Palmanova–Udine a A4 Benátky–Terst provozuje Autostrade Alto Adriatico. Kdo jede na severní Jadran přes Friuli, projede v červnové fázi cashbackem pokrytým územím jen částečně.

Od 1. prosince 2026 se má systém rozšířit i na cesty vedoucí přes více provozovatelů. Do té doby platí pravidlo jednoho koncesionáře: vjezd i výjezd musí být na síti téhož zapojeného provozovatele.

Jak to uplatnit s českou značkou

Tady je hlavní háček. Automatické připsání refundace přes registrovanou SPZ funguje jen pro italské značky. Český řidič má dvě cesty:

1. Účtenka z mýtné brány. Na cashbackovém portálu ASPI je funkce „Scansiona una ricevuta“ (naskenujte účtenku): stačí vyfotit účtenku, zadat e-mail a IBAN v rámci SEPA. Účtenku lze použít nejdříve 4 hodiny po průjezdu mýtnicí. Výsledek přijde do 7 dnů.

2. Registrované telepedaggio. Kdo má italský palubní transponder (nemusí být značky Telepass, stačí jakékoli registrované OBU), dostane refundaci automaticky.

Pozor na drobné limity: částky pod 2,50 Kč se neproplácejí a výplata na účet proběhne až po nasčítání alespoň 25 Kč. Na jednu účtenku lze uplatnit jen jednu žádost. A pokud se na stejné jízdě sejdou práce i zablokovaný provoz, vyplatí se jen vyšší z obou nároků.

Co systém nepokrývá

Běžná kolona po nehodě nebo zdržení kvůli špatnému počasí nárok nezakládají. Cashback se vztahuje výhradně na plánované stavební práce a oficiálně evidované zablokování provozu. Do konce roku 2027 jsou navíc z výpočtu vyřazené mobilní uzavírky, tedy právě ty krátkodobé zásahy, které řidiči v létě potkávají nejčastěji.

Italská spotřebitelská organizace Codacons navíc upozorňuje, že dálniční společnosti mohou náklady na refundace postupně promítnout do tarifů. Delibera ART jim to v přechodném období skutečně umožňuje: v letech 2026–2027 mohou do tarifů zahrnout 100 % nákladů na refundace, v roce 2028 už jen 75 % a podíl dál klesá. Cashback tak nemusí být čistý dárek, spíš přerozdělení peněz od těch, kdo kolonou neprojeli, k těm, kdo v ní stáli.

Srovnání se zbytkem trasy

V Rakousku ani Slovinsku nic podobného neexistuje. ASFINAG výslovně uvádí, že mýtná povinnost platí plně i v úsecích se stavbou. Slovinský DARS řeší vrácení e-viněty jen před začátkem její platnosti. Itálie je v tomto ohledu v Evropě průkopníkem, a právě proto stojí za to vědět, kde přesně její systém začíná a kde končí.

Článek Češi mohou v Itálii získat zpět celé mýtné. Nový systém vrací peníze za dlouhé hodiny ztracené v zácpě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč fyzika odporu vzduchu trestá každý kilometr nad stovkou stále přísněji

Celé kouzlo se skrývá v jedné rovnici. Aerodynamická síla, kterou musí auto překonávat, závisí na hustotě vzduchu, součiniteli odporu karoserie, čelní ploše a, což je klíčové, na druhé mocnině rychlosti. Když zvýšíte tempo ze 110 na 130 km/h, tedy o pouhých 18 procent, samotná brzdná síla vzduchu naroste o téměř 40 procent. Jenže motor musí tuto sílu překonávat při vyšší rychlosti, takže potřebný výkon stoupá ještě dramatičtěji, přibližně s třetí mocninou. Mezi 110 a 130 km/h to podle výpočtů z rovnice odporu NASA činí nárůst o 65 procent jen na aerodynamické složce.

V praxi to znamená, že každý přidaný kilometr za hodinou nad stovkou stojí víc paliva než ten předchozí. Zatímco mezi 60 a 80 km/h je křivka spotřeby relativně plochá, od 100 km/h výš se začíná prudce zvedat. Právě proto se jako orientační úsporné cestovní tempo opakuje okolí 90 km/h: motor už běží na nejvyšší převodový stupeň, valivý odpor pneumatik je konstantní a aerodynamická penalizace ještě zůstává v rozumných mezích.

Kolik litrů a korun spolkne dálniční spěch: benzin versus diesel v číslech

Data z Alternative Fuels Data Center, která vycházejí z modelů Oak Ridge National Laboratory, nabízejí přehledné srovnání pro středně velký osobák:

U benzinového motoru dosahuje model nejnižší spotřeby právě při 55 mph, tedy 88,5 km/h. Dieselový agregát má optimum plošší a posunuté mírně níž; už při 45 mph jede téměř stejně úsporně jako při 55 mph. Důvod tkví ve vyšším kompresním poměru a odlišné charakteristice točivého momentu.

Podstatné jsou přírůstky. Benzinový vůz si mezi 89 a 105 km/h připíše navíc 18,4 procenta spotřeby. Mezi 105 a 121 km/h přibude dalších 18,8 procenta. Diesel se chová podobně: +22,2 procenta v prvním skoku, +21,6 procenta v druhém. Pravidlo palce „každých 15 km/h nad devadesátkou přidá zhruba pětinu spotřeby“ tedy sedí překvapivě dobře pro obě paliva.

Přepočteno na trasu Praha–Brno a zpět: kdo pojede stabilně kolem 120 km/h místo devadesátky, zaplatí za rok při 50 zpátečních cestách navíc přibližně 19 000 korun. A to počítáme jen palivo, bez vyššího opotřebení brzd a pneumatik.

Roční dálniční nájezd v korunách: kdy se vyplatí sundat nohu z plynu

Pro řidiče, kteří najezdí ročně 15 000 kilometrů po dálnici, vypadá kalkulace následovně. Rozdíl mezi tempem 90 a 120 km/h činí v modelovém benzínovém autě zhruba 2,1 litru na sto kilometrů. Na 15 000 km to představuje 315 litrů, tedy asi 13 926 korun ročně. I při konzervativnějším odhadu rozdílu 1,0 až 1,5 litru na stovku vychází roční úspora mezi 6 600 a 9 950 korunami.

Samozřejmě existuje protiváha: čas. Mezi Prahou a Brnem zabere jízda devadesátkou přibližně 2 hodiny 17 minut, zatímco při 130 km/h se trasa zvládne za hodinu a 35 minut. Rozdíl 42 minut je citelný. Kompromisní varianta 110 km/h zkrátí cestu na necelé dvě hodiny a oproti stotřicítce ušetří odhadem 91 až 137 korun na jedno natankování, podle konkrétního vozu a stylu jízdy.

Podle nás proto dává největší smysl hledat vlastní „sweet spot“ někde mezi stovkou a stodesítkou. Úspora oproti 130 km/h je stále znatelná, časová ztráta na dvousetkilometrové trase činí jen 10 až 15 minut a jízda v pravém pruhu zůstává plynulá i v běžném provozu.

Střešní box, SUV a hybrid: co posouvá hranici úsporného tempa

Aerodynamický odpor nezávisí jen na rychlosti, ale i na tvaru a velikosti překážky, kterou auto představuje. Vyšší SUV nebo MPV s větší čelní plochou pocítí dálniční penalizaci dřív než nízký sedan. A střešní box dokáže situaci zhoršit dramaticky: americké ministerstvo energetiky uvádí nárůst spotřeby o 10 až 25 procent při dálničních rychlostech 105–121 km/h. Kdo vyráží na dovolenou s plně naloženou střechou, měl by počítat s tím, že optimální úsporné tempo klesne ještě o kus níž.

Hybridní pohon mění pravidla hry jinak. Ve městě hybrid září díky rekuperaci a vypínání spalovacího motoru při stání. Na dálnici při ustálené rychlosti ale rekuperovat nemá z čeho, a tak se jeho křivka spotřeby přibližuje konvenčnímu benzinu. U elektromobilů pak studie Oak Ridge National Laboratory ukazuje, že dojezd klesá mediánově o 15 procent s každým zvýšením rychlosti o 16 km/h; fyzika vzduchu je prostě univerzální, bez ohledu na to, co pohání kola.

Tempomat, pravý pruh a zdravý rozum: jak úsporu skutečně zrealizovat

Nejjednodušší nástroj pro udržení úsporného tempa je tempomat. Ministerstvo energetiky USA potvrzuje, že konstantní rychlost na rovném úseku šetří palivo oproti opakovanému zrychlování a brzdění. Největší přínos má na dlouhých rovných tazích typu D1 mezi Humpolcem a Velkým Meziříčím. V kopcovitém terénu nebo hustém provozu, kde tempomat nutí motor podřazovat a zase přidávat, jeho výhoda klesá.

Český zákon povoluje na dálnici maximálně 130 km/h pro osobní vozidla do 3,5 tuny a vpouští na ni pouze stroje schopné na rovině dosáhnout alespoň 80 km/h. Jízda devadesátkou v pravém pruhu je tedy zcela legální. Jako praktický kompromis mezi peněženkou a hodinkami doporučujeme nastavit tempomat na 100 až 110 km/h, pásmo, kde aerodynamická daň ještě roste pozvolna, časová ztráta na typické české dálniční trase zůstává v řádu minut a spolujezdci nebudou mít pocit, že jedou za traktorem.

Článek Většina aut dosahuje nejnižší spotřeby při 90 km/h. Nad 110 km/h roste aerodynamický odpor se čtvercem rychlosti a spotřeba skočí o 20 % se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak funguje trik s listem na vlasci a proč spoléhá na zastaralou představu o kamerách

Princip vychází z dob, kdy parkovací kontrolu prováděl člověk s blokem v ruce. Stačilo zakrýt jedno písmeno, a strážník neměl jak vozidlo jednoznačně identifikovat. Virální video tuto logiku přenáší do éry automatického rozpoznávání značek, aniž by reflektovalo, jak moc se technologie posunula.

Praha spustila novou generaci monitorovacích vozidel v rámci zón placeného stání už v dubnu 2016. Dnes po městě jezdí šestnáct speciálně vybavených aut se skenery, které pracují šestnáct hodin denně. Podle TSK tyto vozy denně prověří více než 300 tisíc automobilů. Systém nepořizuje jeden záběr a nejede dál. Monitorovací vůz projede stejnou ulici opakovaně, porovnává záznamy s databází parkovacích oprávnění a podezřelé případy předává městské policii.

Klíčový detail: pokud skener zachytí jen část registrační značky, kombinuje zbylá písmena s barvou karoserie a typem vozu. Z těchto údajů dokáže podle vyjádření TSK chybějící fragment doplnit. List přilepený vlascem tedy nezpůsobí, že auto „zmizí“ ze systému. Spíš naopak, vozidlo s částečně zakrytou tabulkou vyvolá zvýšenou pozornost operátora.

Dvě různé pokuty za jeden list: proč záleží, jestli auto stojí, nebo jede

Mediální výstupy často slévají sankce do jedné částky, což mate. Ve skutečnosti existují dva odlišné režimy postihu a rozdíl mezi nimi je zásadní.

• Parkování se zakrytou značkou spadá pod porušení pravidel zón placeného stání. Podle ČT24 se pokuta pohybuje v rozmezí 2 000 až 5 000 Kč.
• Jízda se zakrytou nebo nečitelnou tabulkou se kvalifikuje podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb. Sazba činí 4 000 až 10 000 Kč a k tomu přibývá zákaz řízení na 6 až 18 měsíců.

Ten druhý scénář proměňuje „levný hack“ v existenční problém. Řidič, který projede městem s listem na značce, riskuje ztrátu řidičského oprávnění na rok a půl. Advokát Jan Černý v rozhovoru pro CNN Prima NEWS navíc upozornil, že obhajoba ve stylu „ten list mi tam dal někdo jiný“ obstojí jen stěží, povinností řidiče je vyjet do provozu se zřetelně čitelnou registrační značkou.

Automatické čtení značek nekončí u parkovacích zón: policie má vlastní arzenál

Představa, že kamerový dohled se omezuje na pražské parkovací zóny, zavádí. Policie ČR disponuje mobilními systémy LOOK a Ramer 10 C, nasazenými u všech krajských ředitelství. Tato zařízení automaticky čtou registrační značky projíždějících vozidel a porovnávají je s evidencí hledaných, odcizených či nezaplacených aut.

Záznamy z pražského monitoringu navíc podléhají přísné retenční logice: data bez podezření na přestupek se mažou po sedmi dnech, podezřelé záznamy putují městské policii a nepotvrzené případy se likvidují jednou denně. Systém tedy pracuje rychle, ale zároveň systematicky, a právě ta systematičnost je pro „jednorázový trik“ s listem fatální.

Co říká zahraniční zkušenost: ani v Polsku fígly neprocházejí

Čeští řidiči občas argumentují tím, že jinde se podobné věci tolerují. Polská policie ovšem dokumentuje opak. V roce 2023 řešili mazovští policisté případ ohnuté tabulky, viník zaplatil 500 zlotých (zhruba 3 000 Kč) a inkasoval osm trestných bodů. O tři roky později, v březnu 2026, skončil motocyklista z Podkarpatského vojvodství s pokutou 3 000 zlotých (přibližně 18 000 Kč) za elektronicky otočný rámeček, který měl tabulku při průjezdu radarem skrýt.

Igor Sirota, citovaný v reportáži CNN Prima NEWS, varuje, že v některých zemích může následovat okamžité zadržení řidičského průkazu nebo sejmutí registračních tabulek přímo na místě. Konkrétní postup závisí na místním právu, společný jmenovatel je ale jasný: manipulace se značkou patří všude mezi přísně stíhané prohřešky.

Co dělat, když vám značku zakryje nebo poškodí někdo cizí

Pokud řidič objeví na svém vozidle cokoli, co zhoršuje čitelnost registrační tabulky, měl by překrytí odstranit ještě před nastartováním motoru a stav pro jistotu vyfotit. V případě, že značka chybí, je poškozená nebo odcizená, Ministerstvo dopravy požaduje neprodlené oznámení na obecním úřadě obce s rozšířenou působností. Při krádeži je nutné kontaktovat i Policii ČR, odcizená tabulka se totiž může objevit na jiném vozidle a původní majitel by se ocitl v nepříjemném důkazním kolotoči.

Virální video s listem na vlasci těží z iluze jednoduchosti: pár korun za vlasec, spadlý list ze stromu, hotovo. Pražský monitoring ovšem pracuje s opakovaným snímáním, křížovým ověřováním databází a doplňováním neúplných dat z obrazu vozidla, a tento systém běží v různých obměnách už od roku 2016. Pokuta až 10 000 Kč a zákaz řízení na rok a půl dělají z „geniálního triku“ jednu z nejdražších dekorací, jakou si řidič může na auto pověsit.

Článek Na sítích koluje trik s listem na značce auta. Kamerové systémy ho ale dávno překonaly, jako bonus dostanete pokutu 10 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva scénáře, které zákon striktně odděluje

Paragraf 70 odst. 2 písm. d) zákona o silničním provozu rozlišuje dvě zásadně odlišné situace:

• Přípustný průjezd: Žlutá se rozsvítí ve chvíli, kdy je vozidlo už tak těsně před stopčárou, že by prudké brzdění ohrozilo posádku nebo řidiče jedoucí vzadu. V takovém případě smí motorista pokračovat v jízdě konstantní rychlostí.
• Sankcionovaný vjezd: Řidič měl dostatečný prostor i čas bezpečně zastavit, přesto do křižovatky vjel, typicky s přidáním plynu, aby „to stihl“ před červenou.

Klíčovým kritériem tedy není samotná barva na semaforu, nýbrž otázka, zda řidič ještě mohl bezpečně zastavit. Ministerstvo dopravy výslovně zdůrazňuje rozdíl mezi řidičem, který projel žlutou stálou rychlostí, protože zastavení by bylo riskantní, a řidičem, který si na žluté pomohl akcelerací. Ten druhý případ spadá do přestupkové roviny.

Kolik stojí „dohánění“ žluté: sankce a body od ledna 2024

Nový bodový systém vstoupil v platnost 1. ledna 2024 a s ním i zpřísněné sazby. V přehledové tabulce BESIP figuruje zakázaný průjezd na žlutou ve stejné řádce jako projetí na červenou pod hlavičkou „Jízda na červenou, nezastavení na signál, pokyn Stůj!“:

Pokud takový přestupek navíc způsobí dopravní nehodu, horní hranice pokuty se podle § 125c odst. 8 zdvojnásobuje. Šest bodů představuje při dvanáctibodovém limitu rovnou polovinu celkového konta; jediný takový incident tedy řidiče posune nebezpečně blízko k odebrání řidičského oprávnění.

Jak policie a kamery odhalují průjezd na žlutou

Rozšířený dojem, že přestupek za žlutou se řeší výhradně po nehodě, neodpovídá realitě. Ministerstvo dopravy hovoří o individuálním posuzování konkrétního jednání přímo na místě hlídkou. Vedle toho ve vybraných městech (Hradci Králové, Pardubicích, Vysokém Mýtě či Jihlavě) fungují automatizované detekční systémy snímající průjezd křižovatkou. Strategie BESIP počítá s postupným rozšiřováním těchto technologií na další lokality.

Pro dokazování je podstatný okamžik rozsvícení žluté, poloha vozidla vůči stopčáře a průběh jízdy, tedy zda rychlost zůstávala konstantní, nebo naopak rostla. Obecná věta „jel jsem na žluté, tak jsem mohl“ u policisty ani u správního orgánu neobstojí.

Nejvyšší soud v rozhodnutí 25 Cdo 1432/2025 pracoval s případem, kdy řidič vjel do křižovatky na žlutou svítící už několik vteřin. Soud potvrdil, že rozhodují skutkové okolnosti konkrétního průjezdu, nikoli pouhý fakt, že semafor ukazoval žlutou.

Praktický rozhodovací test: brzdit, nebo projet?

Zákon nenabízí přesnou vzdálenost v metrech ani časový limit v sekundách. Ministerstvo mluví o individuálním posouzení. Přesto lze z právního rámce a ministerského výkladu odvodit jednoduchý mentální filtr pro každodenní jízdu:

• Výchozí reakce je vždy brzdit. Žlutá znamená „zastav“, pokud to jde bezpečně.
• Pokračovat smíte jen tehdy, kdy by zastavení představovalo větší riziko, tedy jste příliš blízko, za vámi jede těsně další vozidlo, vozovka je kluzká a brzdná dráha by nestačila.
• Přidání plynu na žlutou je vždy problém. Jakmile zrychlíte, dáváte najevo, že jste měli prostor reagovat jinak, a přesně to ministerstvo označuje za sankcionovaný scénář.

Při případné kontrole se vyplatí držet se ověřitelných okolností: kdy přesně se žlutá rozsvítila, jaká byla rychlost, proč by zastavení ohrozilo bezpečnost. Záznam z palubní kamery může posloužit jako nejsilnější důkaz ve prospěch řidiče.

Starší průzkum Centra dopravního výzkumu z projektu SARTRE 3 ukázal, že přes 42 % českých řidičů přiznávalo jízdu na oranžovou alespoň občas. Aktuální reprezentativní data pro rok 2026 chybí, zažitý návyk „proletět to na poslední chvíli“ ale z českých silnic zjevně nezmizel. Každý takový průjezd je sázka, a ministerstvo jasně říká, na čí straně stojí zákon.

Článek Na žlutou projíždí většina řidičů. Zákon ale rozlišuje dva scénáře a jeden z nich se posuzuje stejně jako projetí červené se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč zákon zachází s vozíkem jako se samostatným strojem

Přípojné vozidlo definuje zákon č. 56/2001 Sb. jako silniční nemotorové vozidlo určené k tažení jiným vozidlem. Klíčové slovo: vozidlo. Má vlastní registrační značku, vlastní technický průkaz, vlastní kolonky s údaji o hmotnosti, brzdách a rozměrech. Na rubové straně osvědčení o registraci najdete kategorii: O1 pro přívěsy do 750 kilogramů, O2 pro ty s nejvyšší povolenou hmotností od 750 do 3 500 kilogramů.

Právní logika stojí na jednoduchém principu: přívěs se v jízdní soupravě může stát samostatným zdrojem škody. Utržená ojnice, prasknutá náprava, odletující kolo, to všechno dokáže způsobit újmu nezávisle na tažném voze. Proto má přívěs vlastní pojištění odpovědnosti, vlastní technické povinnosti a vlastní místo v registru.

Klíčová změna z dubna 2024 a její finanční důsledky

Od 1. dubna 2024 vstoupil v účinnost zákon č. 30/2024 Sb., který rozšířil pojem provozu vozidla pro účely povinného ručení. Provozem se nově rozumí jakékoli použití vozidla jako dopravního prostředku, bez ohledu na terén, a dokonce i tehdy, když vozidlo stojí. Registrovaný přívěs zaparkovaný na dvoře, který majitel vytáhne dvakrát do roka, tedy podléhá pojistné povinnosti nepřetržitě po celou dobu registrace.

Finanční dopad při porušení přichází ze dvou stran:

• Správní pokuta – provozovateli tuzemského vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti hrozí sankce až 50 000 korun.
• Příspěvek České kanceláři pojistitelů – ČKP systematicky porovnává registr vozidel s údaji o pojištění a za každý den bez krytí vyměřuje příspěvek do garančního fondu. Od 1. ledna 2026 činí denní sazba u přívěsu do 750 kilogramů 5 korun, u přívěsu nad 750 do 10 000 kilogramů 12 korun, plus jednorázový paušál 300 korun na náklady řízení.

Za celý rok bez pojistky tak majitel lehkého vozíku zaplatí orientačně 2 125 korun jen na příspěvku ČKP, u těžšího přívěsu kategorie O2 přes 4 680 korun. A to ještě nepočítáme případnou správní pokutu.

Kdy stačí jedna smlouva a kdy jde o marketingový balíček

Zákon připouští, aby jedna pojistná smlouva kryla více vozidel téhož vlastníka nebo provozovatele. Některé pojišťovny, například ČPP, nabízejí vyšší varianty povinného ručení pro osobní auto, které v ceně zahrnují i krytí přívěsu do 750 kilogramů. Vypadá to pohodlně, ale pozor: jde o produktové řešení konkrétního pojistitele, nikoli o automatické pravidlo platné napříč trhem. U jiné pojišťovny může totéž auto mít pojistku, která přívěs vůbec nezahrnuje. Ověřit si rozsah krytí ve vlastní smlouvě zabere pár minut, a ušetří tisíce.

Samostatné povinné ručení pro běžný hobby přívěs přitom stojí orientačně několik stokorun ročně. Sjednat ho lze online kalkulačkou, telefonicky i na pobočce. Pojišťovny jako Allianz, ČSOB Pojišťovna nebo Direct ho vedou jako standardní produkt s limity plnění od 50 do 200 milionů korun.

Technická prohlídka: odlišné lhůty pro O1 a O2

Vedle pojištění existuje druhá povinnost, na kterou sezonní uživatelé zapomínají: pravidelná technická kontrola. Intervaly se liší podle kategorie:

Platnost technické kontroly zjistíte z protokolu poslední STK, případně online přes Portál dopravy, stránky kontrolatachometru.cz, dataovozidlech.cz nebo aplikaci eTechničák. Samotná prohlídka probíhá na stanici technické kontroly stejně jako u osobního automobilu.

Co se stane po nehodě bez pojistky: garanční fond v akci

Nejdražší scénář nastane ve chvíli, kdy nepojištěný přívěs způsobí škodu. Poškozenému vyplatí odškodnění Česká kancelář pojistitelů z garančního fondu. Následně celou částku vymáhá po odpovědné osobě, tedy po provozovateli vozíku. U vážnějších nehod s újmou na zdraví mohou nároky dosáhnout milionových sum. Pojišťovny přitom běžně nabízejí limity 50 až 200 milionů korun za roční pojistné, které se vejde pod tisícikorunu.

Právě u přívěsů, které tráví jedenáct měsíců v roce pod plachtou na zahradě, vzniká nejsnazší past. Majitel je vytáhne na pár víkendových jízd, zákonný režim ale běží nepřetržitě. Jediná cesta ven z povinnosti vede přes vyřazení vozidla z provozu v registru: vozík musí být mimo veřejně přístupné místo a musí být provedena opatření bránící jeho užití.

Článek Přívěsný vozík nemá motor, přesto ho zákon klasifikuje jako samostatné vozidlo. Bez vlastního povinného ručení a STK vám hrozí pokuta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně kupuje vstupenka za pět průměrných českých platů

Základní balíček stál 10 219 švýcarských franků. Při kurzu ČNB z 27. srpna 2026 (25,795 Kč za frank) to vychází na 263 599 korun, tedy 5,24násobek průměrné hrubé měsíční mzdy v Česku za první čtvrtletí 2026, která podle ČSÚ dosáhla 50 282 korun. Kdyby průměrně vydělávající Čech odkládal desetinu výplaty, šetřil by na vstupenku čtyři a půl roku.

Za tu částku účastník získal:

• Ubytování a briefing v pětihvězdičkovém hotelu The Chedi Andermatt v pátek večer
• Sobotní rally o délce zhruba 340 kilometrů přes Oberalp a Furku až na letiště Ambri v Ticinu
• Uzavřené úseky průsmyků bez jediného civilního vozu
• Společný gastronomický program a Heritage Parade v centru Andermattu
• Možnost připlatit si transport automobilu nebo přílet soukromým letadlem

Účast ovšem nelze jednoduše koupit. Zájemce musel zaslat přihlášku e-mailem s podrobným popisem vozu a schvalovací komise rozhodovala, koho vpustí. Organizátoři z řad Supercar Owners Circle a Classic Driver Magazine otevřeně lákali na „kurátorovaný“ výběr, exkluzivita představovala jádro celé nabídky.

Přesné minuty uzavírek a právní mechanismus, který je umožnil

Kantonspolizei Uri zveřejnila dopravní upozornění 22. června 2026. Časový rozvrh byl chirurgicky přesný:

Od 8:45 v sobotu měly být veškeré restrikce zrušeny. Veřejná doprava podle policie dotčena být neměla, autovlak Furka i nádraží v Realpu zůstaly přístupné.

Právní základ? V kantonu Uri podléhají všechny akce na veřejných komunikacích povolovacímu řízení. Kantonspolizei koordinuje stanoviska, u motoristických podniků vydává rozhodnutí. Paralelně musí pořadatel získat souhlas příslušné autority pro správu silnice, typicky Baudirektion, protože využití komunikace nad rámec běžného provozu vyžaduje dodatečné povolení. Policie smí při dočasných omezeních kratších než osm dní provoz přechodně odklonit. Vše legální, vše v souladu s kantonální legislativou.

Kolik za to SOC zaplatil? Kanton na dotaz deníku Blick konkrétní částku odmítl sdělit. Zákonný rámec ovšem umožňuje účtovat pořadateli odstupňované poplatky, náklady na objížďky i policejní služby, v některých případech až do plné výše vynaložených prostředků. Výnos podle vyjádření úřadů plyne do státní pokladny kantonu Uri.

Hodina čekání na průjezd a debata o „neofeudalismu“ na alpských silnicích

Terénní reportáž Blicku z 27. června zachytila důchodce, kteří čekali na průjezd Furkou zhruba hodinu. Čtenářské komentáře pod článkem mluvily o „neofeudalismu“ a výstavce luxusu na veřejné infrastruktuře. Část diskutujících naopak hájila krátké trvání uzavírek a turistický přínos pro region.

Thomas Christen, jeden z klíčových hlasů kantonu ve vyjádření pro Blick, zdůrazňoval finanční význam podobných akcí pro hotely a lokální ekonomiku mimo hlavní sezonu.

Poučné srovnání nabízí jiná uzavírka ve stejném kantonu. Cyklistický Klausen Monument 13. září 2026 zablokuje Klausenpass na šest hodin, čtyřikrát déle než obě uzavírky SOC dohromady. Jenže s podstatným rozdílem: registrace je bezplatná, otevřená komukoliv se silničním kolem, gravelem, horským kolem i elektrokolem. Pětatřicet kilometrů mezi Linthalem a Unterschächen patří toho dne všem, kdo se přihlásí. U SOC patří asfalt šedesáti vybraným strojům za čtvrt milionu korun na hlavu.

Mohlo by se totéž odehrát na českých silnicích?

Čistě právně ano. Ministerstvo vnitra definuje zvláštní užívání pozemní komunikace jako využití jinak než obvyklým způsobem, a takové užívání vyžaduje povolení příslušného silničního správního úřadu, souhlas vlastníka komunikace a při dopadu na bezpečnost či plynulost i souhlas Policie ČR. Představit si uzavírku průsmyku pro soukromou motoristickou slavnost někde na Šumavě nebo v Beskydech je tedy v rovině zákona myslitelné.

V rovině politické přijatelnosti by ovšem takový krok pravděpodobně vyvolal bouři. Švýcarský model stojí na tradici kantonální autonomie, pragmatickém přístupu k turistickým příjmům a relativně krátkých uzavírkových oknech. Český veřejný prostor podobnou toleranci k privatizaci společné infrastruktury zatím nevybudoval.

Článek 260 000 Kč za jízdu po veřejné silnici. Švýcarský kanton zavírá průsmyk pro superbohaté, důvod leží v turistické ekonomice regionu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kamera vidí, software ne

A co nemá rámeček, to neexistuje v databázi. Nedá se zpětně vyhledat, propojit s jinými záznamy ani přiřadit k trase.

Právě v tom je zásadní rozdíl oproti starým trikům s reflexními kryty na SPZ. Ty se snažily znemožnit přečtení jednoho údaje, registrační značky. Swearingen útočí o patro výš: na schopnost systému vůbec rozpoznat, že v obraze je vozidlo.

Jak adversariální vzor funguje

Princip je překvapivě jednoduchý v popisu a extrémně složitý v provedení. Moderní kamerové systémy typu Flock Safety, nasazené podle oficiálních materiálů firmy u více než 5 000 amerických komunit a 4 500 policejních agentur, nepoužívají k identifikaci aut jen čtení SPZ. Sbírají celý profil vozidla:

• registrační značku a stát vydání,
• značku a model auta,
• barvu karoserie,
• typ vozidla,
• unikátní znaky včetně poškození a dodatečných úprav.

Všechna tato metadata generuje vrstva strojového vidění, která v každém snímku hledá objekty a klasifikuje je. Swearingen počítačově generuje vzory, adversariální patterny, které tuto vrstvu matou. Neoslňují, nezakrývají. Místo toho narušují způsob, jakým model skládá hrany, kontrasty a textury do závěru „tohle je auto“. Výzkumný dashboard projektu to označuje jako „potlačení objektnosti“ (objectness suppression).

Na veřejné demonstraci Swearingen přejel kolem kamery Flock s Toyotou Yaris pokrytou testovacím vzorem. Systém podle jeho prezentace nevytvořil detekci vozidla. Pro lidské oko přitom auto vypadalo jako auto s podivným polepem.

Co je prokázáno a co ne

Tady je důležité držet se faktů. noRecognition uvádí testování proti jedenácti produkčním modelům strojového vidění. Zároveň ale samo přiznává, že jediný vzor, který by spolehlivě oklamal všech jedenáct najednou, zatím neexistuje. Veřejně doložená fyzická demonstrace se týká jednoho testu na jedné kameře Flock. Nezávislý audit výstupu, surové logy ani kompletní videozáznam zveřejněny nebyly.

Nejsilnější vzory Swearingen záměrně nezveřejňuje. Důvod je logický: kdyby je dal ven, provozovatelé kamer by je mohli použít k přetrénování svých modelů. Jde o klasický závod ve zbrojení, a právě proto projekt prodává i variantu „one of one“, unikátní kus s unikátním vzorem, který nikdo jiný nemá.

Komerčně dnes noRecognition nabízí hlavně oblečení (trička, mikiny, nákrčníky) přes kampaň na Kickstarteru, která při cíli 5 000 dolarů vybrala přes 40 000. Mikina stojí v přepočtu zhruba 1 750 Kč. Limitované série po padesáti kusech. Auto s polepem bylo demonstrací konceptu, ne produktem v katalogu.

Co by to znamenalo v Česku

Otázka, jestli se nás to vůbec týká, má překvapivě jasnou odpověď: víc, než bychom čekali. Policie ČR provozuje systém CAKV s řádově stovkami kamer, které automaticky rozpoznávají registrační značky a zpracovávají fotografii vozidla včetně času, místa a směru jízdy. A nejde jen o SPZ. Veřejná zakázka CENDIS z roku 2025 výslovně počítá s metadaty kategorie, značky a modelu vozidla, a s pravidelnými aktualizacemi rozpoznávacích algoritmů. Česko tedy buduje přesně ten typ infrastruktury, na kterou noRecognition útočí.

Co se legality týče: samotný polep karoserie adversariálním vzorem nemá v českém právu přímý zákaz. Naráží ale na několik pravidel. Změna barvy vozidla se musí do deseti dnů zapsat do registru. Registrační značka nesmí být zakrytá, nečitelná ani upravená tak, aby byla hůře čitelná. A pokud by fólie zasahovala na čelní nebo přední boční skla, platí limity propustnosti světla: 75 % u čelního, 70 % u předních bočních. Při porušení hrozí postih až po zákaz další jízdy.

Prakticky řečeno: polep bočních panelů psychedelickým vzorem zákon nezakazuje. Ale „anti-camera“ funkce by při jakémkoli sporu s úřady rozhodně nepomohla.

Proč nejde o neviditelné auto, ale o něco důležitějšího

Největší dopad noRecognition nemá na lidské oko. Policista u silnice auto uvidí. Operátor u monitoru taky. Problém nastává ve chvíli, kdy se někdo pokusí zpětně prohledat tisíce hodin záznamu z tisíců kamer a najít konkrétní vozidlo. Právě tuto schopnost, masové retroaktivní vyhledávání, adversariální vzory narušují. A právě ona je tím, co systémy jako Flock prodávají jako svou hlavní hodnotu: prohledatelný důkaz s třicetidenní retencí.

Swearingen svůj projekt rámuje jako nástroj ochrany soukromí, ne jako pomůcku pro zločince. Fakticky jde ale o technologii dvojího užití bez tvrdé pojistky proti zneužití. Reálnou brzdou je zatím jen omezená dostupnost a neveřejnost nejsilnějších vzorů.

Článek Fólie s počítačovým vzorem zmátla dopravní kameru tak, že nepoznala auto. Klíč je v tom, jak AI klasifikuje objekty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak v Británii funguje cesta od radaru k pokutě

Britský systém se od českého liší v jednom zásadním bodě: radar zachytí vozidlo, ne řidiče. Proto musí následovat identifikační kolečko. Podle GOV.UK a Metropolitan Police vypadá standardní postup takto:

• Do 14 dnů od přestupku musí registrovaný provozovatel dostat poštou oznámení o zamýšleném stíhání (Notice of Intended Prosecution) spolu s výzvou podle Section 172.
• Do 28 dnů od doručení musí provozovatel úřadům sdělit, kdo v daný okamžik řídil.
• Teprve poté policie pošle označené osobě buď fixní pokutu (minimálně 100 liber a 3 trestné body), nebo věc předá soudu.

Celý systém stojí na předpokladu, že provozovatel odpoví pravdivě. Když neodpoví vůbec, dopustí se samostatného deliktu za 6 bodů a pokutu až tisíc liber. Ale co když odpoví, a lže?

Falešná jména místo hackování radarů

Právě v tom podle obžaloby spočíval McIntyrův manévr. Jak uvádí lokální server London Now, citovaný španělským El País Motor, řidič na výzvy úřadů opakovaně zasílal údaje o osobách, které buď neexistovaly, nebo s přestupkem neměly nic společného. Policie pak posílala oznámení na uvedenou adresu, a narazila na slepou uličku. Případ se neposunul k pokutě, ale rozpadl do ověřování identity, dalších dopisů, dalších lhůt.

Při 126 přestupcích za sedm měsíců to znamená v průměru jeden záchyt každých 40 hodin. Kdyby McIntyre pokuty řešil standardně, čelil by minimálně 12 600 librám na pokutách a 378 trestným bodům, přičemž už 12 bodů během tří let může vést k zákazu řízení. Místo toho se podle dostupných zpráv úřady měsíce točily v kruhu falešných identit.

Nakonec ale opakovaný vzorec někdo propojil. V dubnu 2025 stanul McIntyre před Isleworth Crown Court, obviněný ze 126 rychlostních přestupků a z maření spravedlnosti, deliktu, u kterého Crown Prosecution Service uvádí teoretické maximum až doživotního vězení. K hlavnímu obvinění se nepřiznal. Zůstal na kauci.

Systémová slabina, kterou přiznává i vláda

McIntyrův případ není jen kuriózní soudnička. Je symptomem problému, o kterém britská vláda otevřeně mluví. V konzultaci z roku 2026 ministerstvo přiznává, že šestiměsíční lhůta pro zahájení řízení u kamerových přestupků je „otevřená zneužití a zdržovacím taktikám“. Navrhuje proto změnu: lhůta by měla začít běžet až od chvíle, kdy je řidič skutečně identifikován, ne od data přestupku.

Už v dubnu 2025 navíc soudní úředníci v Anglii a Walesu dostali interní instrukce s kontrolním seznamem na odhalování takzvaných „plea farm“ schémat, organizovaných sítí, kde se za úplatu hlásí k přestupkům fiktivní osoby nebo lidé s čistým rejstříkem. Podle deníku The Standard šlo o přímou reakci na narůstající počet podezřelých případů.

Co by se stalo v Česku

Stejný trik by v českém prostředí narazil na zásadní překážku. Zákon č. 361/2000 Sb. staví u automaticky zjištěných přestupků na objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Když radar zachytí překročení rychlosti a řidič není znám, úřad se obrací přímo na provozovatele, a ten odpovídá bez ohledu na to, kdo skutečně seděl za volantem. Může sice sdělit totožnost řidiče, ale pokud uvede falešné údaje, sankce nezamrzne v identifikační smyčce. Zůstane na provozovateli.

Britský model je v tomto ohledu zranitelnější. Spoléhá na poctivost v momentě, kdy má člověk nejsilnější motivaci lhát, když mu hrozí pokuta. A dokud zákon nevyžaduje, aby lhůta běžela od skutečné identifikace řidiče, každý falešný údaj kupuje čas.

Soud až v roce 2030

Podle sekundárních zdrojů je další jednání v McIntyrově případu naplánováno na 9. září 2030, tedy více než šest let po prvním zachyceném přestupku. I na britské poměry je to neobvyklé. Oficiální statistiky ministerstva spravedlnosti za poslední čtvrtletí 2025 uvádějí medián čekání na hlavní jednání u Crown Court 9,6 týdne, u porotních procesů po nepřiznání viny necelý rok. Zároveň ale londýnské Crown Courts evidovaly na konci roku 2025 přes 19 000 otevřených věcí. Soudní systém praská ve švech.

McIntyre chtěl ušetřit na pokutách v řádu tisíců liber. Teď čelí obvinění, které teoreticky nese sazbu až doživotí. Úspora to nebyla.

Článek Vyzrál na radary díky lži. Britský řidič měsíce mazal své pokuty, chytili ho kvůli drobnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lepkavá pohroma, co nejde dolů

Problém není ani tak v těch něžných lístcích, které na auto spadnou. Ty sice nadělají nepořádek (a může se stát, že je budete ze škvír okolo oken a či podobných míst vymetat ještě na podzim), ale pravé peklo začíná v momentě, kdy se do hry vloží mšice a včely. Rozkvetlá třešeň je totiž doslova továrna na nektar a medovici. A ta lepkavá hmota, co vám po pár hodinách pokryje kapotu, není jen obyčejná špína, to nám věřte. Jsou to organické cukry, které na sluníčku fungují jako dokonalé lepidlo a v kombinaci s pylem vytvoří na laku krustu, kterou běžným ostřikem v myčce prostě nesundáte.

A když se do toho navíc opře jarní sluníčko, dochází k chemické reakci. Ta lepkavá vrstva se totiž doslova zapeče do horní vrstvy laku. A aby toho nebylo málo, třešně lákají ptactvo, tak ani v létě nemáte vyhráno. A ptačí trus v kombinaci s agresivní mízou ze stromů… Nu, přiznejme si, že to je pro lak auta smrtící koktejl. Kyseliny obsažené v těchto „dárečcích“ dokážou podle našich zjištění během pár hodin narušit strukturu laku a zanechat po sobě nevzhledné mapy, které už žádným leštěním nespravíte.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený NextShark (@nextshark)

Jak zachránit lak, když už jste udělali chybu

Pokud jste to neodhadli a vaše auto vypadá, jako by ho někdo polil sirupem, hlavní pravidlo zní: nepanikařte a hlavně to nedrhněte na sucho. Tím byste si do laku akorát nadělali škrábance, protože pyl a prach fungují jako smirkový papír. Ideální je co nejdříve vyrazit na ruční wapku. Auto nejdřív pořádně namočte, nechte nečistoty odmočit a pak teprve použijte aktivní pěnu.

Zkušení detaileři pak doporučují před sezónou nanést na auto aspoň základní vosk nebo ideálně keramickou ochranu. Ta vytvoří mezi lakem a touhle přírodní pohromou neviditelný štít, díky kterému se všechno to lepkavé nadělení pustí z vašeho auta mnohem snáz. A malý tip pro ty, co parkují pod stromy pravidelně: vozte v kufru směs vody a autošamponu smíchanou v lahvi s rozprašovačem a všechny ptačí „podpisy“ odstraňujte hned, jak je uvidíte. Čas je tady totiž váš největší nepřítel.

Článek Fotka na Instagram, nebo zničené auto? Čeští motoristé prožívají kvůli třešním noční můru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychlý růst a následný tvrdý střet s realitou 

Kořeny značky přitom sahají hluboko do historie, a to až do roku 1859, kdy vznikl strojírenský podnik v Plzni. Pod vedením Emila Škody se firma rychle rozrostla a stala se jedním z nejvýznamnějších průmyslových podniků v Evropě. Vyráběla vše od parních strojů až po zbraně a postupně si vybudovala silné jméno i v zahraničí. Zásadní moment ale přišel v roce 1925, kdy Škoda převzala automobilku Laurin a Klement – základ dnešní Škody Auto.

Druhá polovina 20. století však přinesla zásadní změny. Po znárodnění podnik fungoval pod jiným názvem a centrálně řízená ekonomika brzdila jeho vývoj. Po pádu komunismu v roce 1989 se pak firma ocitla v tvrdé realitě trhu, na kterou nebyla připravená. Výroba byla zastaralá, technologie pozadu a konkurence obrovská. Automobily jako Favorit nebo Forman sice byly mezi lidmi rozšířené, ale na začátku je provázely výrazné problémy s kvalitou, které poškodily pověst značky. A právě tehdy šlo opravdu do tuhého. 

Záchrana přišla na poslední chvíli 

Mladoboleslavská automobilka měla nízkou výrobní kapacitu a bez silného partnera by jen těžko obstála. Vláda proto začala hledat zahraničního investora. O Škodu se zajímalo celkem 24 automobilek, ale do finále se dostaly jen dvě – Renault a Volkswagen. Nakonec rozhodla štědřejší nabídka německého koncernu, který slíbil investice i modernizaci výroby.

Zlom přišel 16. dubna 1991, kdy Volkswagen získal 30% podíl ve Škodě. Tím začala nová éra, která automobilku doslova zachránila. Postupně přišly investice, nové technologie i moderní modely, které změnily vnímání značky po celém světě. Z firmy na pokraji krachu se tak během několika let stal silný hráč na globálním trhu – a příběh Škody se začal psát znovu, tentokrát úspěšněji než kdy dřív.

Článek Škoda byla na pokraji krachu: Jedno nepovedené auto ji málem zničilo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starý zvyk drží při životě i stáří českých aut

Tenhle návyk nevznikl náhodou. Osobní auta v Česku podle starších dat zestárla zhruba na 15,5 roku a článek Českého statistického úřadu za rok 2024 už uvádí 16,48 roku.

Staré návody tak u nás přežívají mimořádně dlouho. Co kdysi dávalo smysl u starších aut, se proto dál přenáší i do dnešního provozu. Jenže právě tady se stará rada rozchází s moderní technikou, a to je bod, kde se vše začíná lámat.

Proč neutrál často nešetří ani kapku

Moderní vstřikování pracuje jinak. Když řidič nechá zařazenou rychlost, pustí plyn a auto zpomaluje, mnoho vozů aktivuje fuel cut, tedy omezení nebo úplné přerušení přívodu paliva. ADAC tenhle princip popisuje jako běžnou funkci a technický paper SAE ho uvádí jako standardní deceleration fuel cut kvůli úspoře paliva i jízdním vlastnostem.

Neutrál dělá opak. Převodovka se odpojí, motor netlačí ani nebrzdí kola a drží jen volnoběh, tedy chod naprázdno. Právě proto ADAC v textu aktualizovaném 6. března 2026 připomíná, že běžící motor na volnoběh spotřebuje asi 0,5 až 1 litr paliva za hodinu.

Redakce VědaŽivě v tom vidí tvrdé vystřízlivění pro řidiče, kteří „dojíždění na neutrál“ berou jako úsporný fígl. U mnoha moderních aut totiž palivo při puštěném plynu šetří spíš zařazená rychlost než vyřazení. A tím se otevírá ještě nepříjemnější otázka, co se stane ve chvíli, kdy silnice začne klesat.

Z kopce přichází větší problém než spotřeba

Kopce tenhle zvyk trestají nejrychleji. Uživatelský manuál Chevrolet Colorado pro modelový rok 2025 a manuál GMC Canyon pro modelový rok 2024 výslovně varují před jízdou z kopce s převodovkou v poloze N. Důvod je jasný, brzdy se mohou přehřát a řidič může ztratit kontrolu nad vozem.

Oba manuály místo toho radí zvolit nižší převod, aby do zpomalování zasáhl i motor. Právě tady naráží rozšířená rada z diskusí, z kopce vyřaď, auto dojede dál. Dojede, ale za jinou cenu.

• větší zátěž na brzdy
• rychlejší opotřebení destiček a kotoučů
• hromadění tepla při delším sjezdu

RAC píše, že coasting na neutrál nebo se spojkou přesouvá větší zátěž na brzdy a zhoršuje brzdění právě ve chvíli, kdy ho řidič potřebuje nejvíc. Jenže tím se rozdíl mezi neutrálem a správným zpomalováním ještě nevyčerpal.

Když má pomáhat motor, ne brzdy

Právě tady vstupuje do hry brzdění motorem. Když auto zpomaluje se zařazenou rychlostí bez plynu, motor pomáhá brzdám a šetří jejich práci. RAC uvádí, že takové zpomalování může snižovat opotřebení destiček i kotoučů a samo o sobě motor neničí.

Problém přichází hlavně tehdy, když řidič agresivně podřazuje a zbytečně trápí spojku nebo převodovku. Redakce VědaŽivě proto odděluje dvě věci, které si řidiči často pletou. Motor má při sjezdu pomáhat, ale řidič ho nemá nutit k prudkým skokům v otáčkách.

Neutrál tak nekomplikuje jen spotřebu, ale i běžnou kontrolu nad autem. A pak přichází poslední omyl, že ruční vyřazení aspoň odpovídá moderní technice.

Moderní auta už plachtění řeší jinak

U mnoha dnešních aut už tohle řeší elektronika sama. Škoda v technickém materiálu ke Kodiaqu uvádí, že u převodovky DSG se v režimu Eco po puštění plynu nad 20 km/h odpojí pohon a vůz plachtí automaticky. Řidič tedy nemusí sahat po neutrálové poloze, protože elektronika rozhodne sama podle nastavení auta a jízdní situace.

Ještě ostřejší rozdíl přichází u aut s rekuperací. Toyota v manuálu k elektrickému systému upozorňuje, že poloha N při zpomalování neregeneruje energii. Manuál Chevrolet Bolt pak radí na N při plachtění neřadit a připomíná, že víc energie získá vůz při jízdě v L než v D.

To už není detail pro technické nadšence, ale přímý zásah do toho, jak auto hospodaří s energií. Starý reflex tu proto definitivně ztrácí půdu. Co kdysi vypadalo jako chytré dojíždění, dnes u jednoho auta nepřinese úsporu, u druhého zatíží brzdy a u dalšího rovnou odstřihne rekuperaci.

Závěr je prostý. Neutrál není univerzální úsporný fígl. Lepší odpověď než zvyk dává manuál konkrétního auta a technika, kterou v něm výrobce opravdu navrhl.

Článek Častý zlozvyk českých řidičů. Mechanik vysvětlil, proč není dobré jezdit na neutrál se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Data, která obrací pořadí naruby

Pořadí se letos obrátilo tvrdě. Mazda 2 udeřila nejvíc. Ve věku 2 až 3 roky u ní spadl podíl vážných závad na 2,9 %, zatímco Tesla Model Y vystřelila na 17,3 %.

Právě tenhle kontrast dělá z letošního srovnání víc než internetovou hádku o značkách. Veřejná stránka AutoBild TÜV-Reportu porovnává auta podle stejné věkové kategorie vozu, ne podle dojmu z reklamy.

Nejde ani o českou STK, ani o starý přepis. TÜV Report 2026 vydal TÜV-Verband dne 20. listopadu 2025 a opřel ho asi o 9,5 milionu hlavních technických kontrol z období od 1. 7. 2024 do 30. 6. 2025. Report skládá pořadí do šesti věkových kategorií, a právě tím dává procentu závadovosti smysl, který u obecných řečí o spolehlivé značce rychle mizí.

Českého řidiče ta čísla pálí ještě víc. V Německu dosáhlo průměrné stáří osobních aut podle prezentace TÜV 10,6 roku, zatímco české údaje Svazu dovozců automobilů dlouhodobě mluví o 15,9 roku. Redakce VědaŽivě v tom vidí jednoduchý překlad do domácí reality: když u nás jezdí starší auta a bazary stojí na dovozových ojetinách, rozhoduje méně znak na kapotě a mnohem víc konkrétní věk auta. A právě v bazarovém věku se ten rozdíl teprve naplno otevře.

V bazaru rozhoduje stáří, ne pověst

Právě šest až sedm let staré auto hraje pro český bazar klíčovou partii. A tady už je vidět, jak zavádějící umí být samotné jméno modelu bez věku.

Průměr celé kategorie dosáhl 13,6 %. Jenže konkrétní modely se rozjely do úplně jiných světů:

• VW T-Roc, 6,7 %
• Audi Q2, 7,5 %
• Škoda Karoq, 7,8 %
• Dacia Duster, 23,5 %

Jeden název modelu bez věkové kategorie tak klame skoro stejně spolehlivě jako naleštěný inzerát.

TÜV navíc nepočítá maličkosti. Sleduje podíl vozů s významnou závadou, tedy takovou, kvůli níž auto nedostane plaketu, musí na opravu a vrací se znovu na kontrolu. Redakce VědaŽivě proto čte tahle čísla prakticky: kupec ojetiny nekupuje dobrý model obecně, ale konkrétní auto v konkrétním stáří, a právě tady se z pořadí stává návod pro peněženku i nervy.

Na technické pak často rozhodnou věci, které vypadají banálně. Ministerstvo dopravy uvádí zákonné minimum hlavních dezénových drážek 1,6 mm, u zimních pneumatik české oficiální materiály ministerstva dopravy mluví o nejméně 4 mm. TÜV-Verband zároveň v únoru 2026 zařadil pneumatiky na 6. místo a tlumiče na 10. místo nejčastějších závad při HU a dodal, že špatné pružiny a tlumiče prodlouží brzdnou dráhu až o 20 %. Jenže další čísla ukazují, že jistotu nedává ani druh pohonu, ani cenovka.

Elektro ani prémie samy o sobě nic neslibují

Elektromobily letos nespadly do jednoho pytle. A právě to je na výsledcích možná nejvýmluvnější.

TÜV letos poprvé zařadil 18 čistých elektromobilů a u aut starých 2 až 3 roky ukázal ostrý rozptyl. Mini Cooper SE dosáhl 3,5 %, Audi Q4 e-tron 4,0 % a Tesla Model Y znovu propadla s 17,3 %. Už tenhle řez boří línou zkratku, že samotný pohon vysvětlí všechno, i když report uvádí i rozdílný průměrný nájezd těchto vozů.

Ještě tvrdší lekci dává prémie. Ve věku 4 až 5 let skončilo Audi Q2 na 4,5 % a třetím místě, zatímco BMW řady 5 a 6 uzavřelo stejnou kategorii s 21,5 %. Ten rozdíl už nešlo omluvit logem ani pověstí značky.

Redakce VědaŽivě z toho čte jasný vzkaz pro kupce i majitele: prémiový znak nechrání před propadákem, když konkrétní model v konkrétním věku ztrácí dech. A BMW 5er/6er nepropadá jen jednou. Tisková zpráva TÜV-Verbandu uvádí slabý výsledek i v kategorii 8 až 9 let a nadprůměrný výskyt problémů na kardanových hřídelích, v emisní části a částečně také na pružinách a tlumičích. A z toho už vychází pravidlo, které je pro kupce ojetiny úplně zásadní.

Co z toho plyne pro kupce ojetiny

Nekupuje se znak na kapotě. Kupuje se konkrétní model v konkrétním věku a s ověřenou historií. Přesně tam se podle těchto dat rozhoduje, jestli auto projde bez velkých starostí, nebo začne rychle zlobit.

Právě proto jsou čísla z TÜV Reportu pro český trh tak důležitá. V zemi, kde jezdí starší auta a bazary stojí na dovozových ojetinách, může stejný model v jiném stáří znamenat úplně jiný příběh. Méně rozhoduje pověst, víc rozhoduje věk.

A finální pravidlo zní prostě: nekupuje se dobré auto obecně, ale konkrétní kus. Právě na tom se pak nejčastěji láme rozdíl mezi klidem a drahým překvapením.

Článek Odborníci z STK odhalili nejhorší i nejlepší auta. Jak dopadl váš model? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Konec běhání po dálnici s trojúhelníkem

Hlavní myšlenka nové povinnosti je jednoduchá a rozumná. Řidič už při poruše nebo nehodě nemusí vylézat z auta a vystavovat se nebezpečí při chůzi po krajnici. Kdo něco takového dělal v lijáku, prudkém vichru nebo hustém sněžení, ten moc dobře ví, jak je to nepříjemné. Statistiky mluví jasně. Právě při umisťování trojúhelníků dochází k řadě vážných nehod.

Oranžový maják vás ale od tohoto obtížného úkolu uleví. Jednoduše ho zapnete a pomocí magnetu připevníte na střechu auta. Zvládnete to klidně z okénka a za pár vteřin. Svítí silným LED světlem a ostatní řidiči ho uvidí klidně na kilometr daleko (ani tak ovšem nedoporučujeme v nepojízdném autě zůstávat, pokud to není nezbytně nutné).

Chytré majáky, chytré řešení

Modernější verze takzvaných majáků V16 (což jsou přesně ty, které musíte ve Španělsku v povinné výbavě auta mít, abyste se nedostali do potíží s pokutou) navíc umí víc než jen blikat. Mají v sobě GPS a po aktivaci automaticky odešlou polohu vozidla do centrálního systému. Šikovná věcička, což? Za pár vteřin se tak o vašem autě dozví nejen záchranáři, ale i navigace ostatních řidičů. Pomoc by pak samozřejmě měla dorazit mnohem rychleji.

Bezpečnost majáků má bohužel své trhliny

Jenže tady přichází háček. Odborníci na kybernetickou bezpečnost upozorňují, že systém má spoustu slabých míst. Data o poloze vozidel v nouzi jsou totiž dostupná přes veřejné rozhraní – jinými slovy, vidí je skoro všichni, i potenciální zloději nebo podvodníci.

Ukázalo se, že z mapy lze vyčíst polohu auta, směr jízdy i to, jak dlouho už stojí. A v souvislosti s tím se objevily případy falešných odtahovek, které k vám dorazí dřív než skutečná pomoc. A vy pak jen platíte a divíte se. Na řidiče, který je už tak vystresovaný z nestandardní situace, je tak kladena nová povinnost – ověřit si, jestli je pomoc, která přijela, opravdu pravá (ověřit to lze třeba na telefonní lince vaší pojišťovny). Řešení je ale zatím bohužel v nedohlednu, nezbývá tedy než si dávat pozor.

Článek Novinka v povinné výbavě: Oranžový maják místo trojúhelníku. Kde už bez něj nevyjedete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jezdit rychle a porušovat zákon se nevyplácí 

Představte si trasu dlouhou 100 kilometrů. Při stovce ji ujedete za hodinu, při 130 km/h asi za 46 minut. A při 160 km/h? Zhruba za 37 a půl minuty. Rozdíl mezi povolenou dálniční rychlostí a výrazně svižnější jízdou tak dělá necelých devět minut. Devět minut, za které ale zaplatíte vyšší spotřebou paliva, větším napětím za volantem a mnohem menší rezervou na reakci v krizové situaci.

Navíc platí, že čím rychleji jedete, tím menší další „bonus“ získáváte. Zatímco zvýšení ze 100 na 110 km/h přinese úsporu šesti minut, posun ze 150 na 160 km/h už jen asi dvě a půl minuty. Každý další kilometr za hodinu tedy nejenže stojí víc nervů, ale přináší i čím dál méně času navíc. Matematika je v tomhle neúprosná.

Otázka psychiky a bezpečnosti 

Do hry vstupuje také lidská psychika. Dlouhá jízda vysokou rychlostí znamená větší zátěž na pozornost, rychlejší únavu a horší soustředění. Řidič totiž musí zpracovávat víc podnětů a reagovat ve zlomcích sekund. Mnozí pak po příjezdu stejně potřebují pauzu na „vydýchání“, takže část ušetřeného času se rozplyne. Rychlá jízda proto často jen přesune stres z dálnice na parkoviště.

A pak je tu bezpečnost. Vyšší rychlost znamená delší brzdnou dráhu a těžší následky případné nehody. Kvůli pár minutám tak člověk riskuje mnohem víc, než si připouští. Profesor Štefan to shrnul jednoduše: „Opravdu stojí pár minut za to, abychom jeli o desítky kilometrů rychleji?“ Každý si musí odpovědět sám – ale čísla mluví docela jasně.

Článek Řidiči spěchají zbytečně. Matematika odhalila nemilosrdnou pravdu o rychlosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednoduchý a dobře viditelný vzkaz

Bílý ručník zavěšený na zpětném zrcátku se totiž mnohdy používá jako nouzové znamení. Řidič tím dává najevo, že má s vozem problém a nemůže pokračovat v jízdě, ale situaci už nějak řeší. Typicky to vypovídá o určitě poruše auta, čekání na odtah nebo že majitel odešel shánět pomoc. Zároveň jde také o signál, že nejde o akutní ohrožení života, ale že u auta zrovna nikdo není. 

Tento zvyk je rozšířený hlavně v Spojených státech, kde řidiči mnohdy jezdí dlouhé vzdálenosti přes odlehlé oblasti. Když tam auto zůstane stát u silnice, může jít klidně o desítky kilometrů bez signálu nebo civilizace. Bílý ručník v takovém případě slouží jako jednoduchý a dobře viditelný vzkaz: „Mám problém, ale není třeba panikařit.“ Policie nebo jiní řidiči pak ví, že nejde o opuštěné nebo podezřelé vozidlo.

Bílý ručník se hodí především v zahraničí 

Důležitá je také právě bílá barva. Ta je totiž dobře viditelná a obecně vnímána jako mírový signál nebo prosba o pomoc. Nepůsobí výhružně ani nebezpečně a spíš uklidňuje – na rozdíl od tmavých barev jednoduše nepřitahuje negativní pozornost. Právě v tom je síla tohoto jednoduchého řešení, jak říct co se vlastně děje beze slov a bez techniky.

V České republice sice máme výstražný trojúhelník, který podobné situace také řeší, ale ten je zákonem daný a jeho použití je jasně stanovené. Právě proto může být bílý ručník skvělým doplňkovým upozorněním, které poskytne případným kolemjedoucím další informace. Zvlášť užitečný může být tento signál v zahraničí, kde jej lidé běžně chápou. 

Článek Bílý ručník na zpětném zrcátku: Nenápadný signál pro řidiče i policii se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co vlastně režim Snow dělá

Mnoho motoristů tenhle režim buď vůbec nepoužívá, nebo o něm ani neví. A je to věčná škoda. Protože už po jednom stisku tlačítka se vaše auto začne chovat klidněji, předvídatelněji a hlavně bezpečněji. A rozhodně to neplatí jen u čtyřkolek, ale i u běžných aut s pohonem jedné nápravy.

A co se tedy v těch následujících vteřinách změní? Tak především reakce plynu, což půjde ruku v ruce s trochu jinou prací převodovky i chováním stabilizačních systémů. Auto omezuje prudké dávky výkonu, takže kola zbytečně nehrabou. Okamžitě tak zjistíte, že vaše rozjezdy jsou jemnější, řazení plynulejší a elektronika hlídá trakci mnohem citlivěji než v běžném režimu. Laicky řečeno, auto za vás pohlídá, abyste na silnici nedělali hlouposti, a to mnohem pečlivěji než obvykle.

Je to šikovný pomocník, ale ne zázrak

Je ovšem rozhodně fér říct jednu věc. Režim Snow není žádná kouzelná hůlka, která by všechno „zatáhla“ za vás. Pokud někdo dupne na plyn jak na závodní dráze nebo brzdí až na poslední chvíli, nepomůže mu ani sebelepší elektronika – na to myslete. Když ale jedete plynule, s citem a s respektem k podmínkám, vyplatí se vám.

Kdy ho zapnout a kdy vám ani on nepomůže

Snow režim se hodí hlavně na rozjezdy na sněhu, jízdu po uježděném sněhu, ledu nebo při hustém sněžení. Tedy pro takové to typické zimní počasí, které se v poslední době vyskytuje víc, než by bylo zdrávo. Pokud ovšem víte, že vás čeká kluzká silnice, zapněte ho klidně hned po nastartování, nebude to vadit. Ale myslete i na to, že když jsou silnice ledové a viditelnost mizerná, žádné tlačítko vás nespasí. V takovém případě bude dost možná jednoduše nebezpečnější ani nevyjet.

Článek Až pojedete příště v zimě na sněhu, zmáčkněte „přehlížené“ tlačítko. Už nikdy pak bez něj nevyjedete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedna rychlost, která dává smysl

Pokud bychom měli hledat rychlost, při které většina aut dosahuje nejnižší spotřeby, vyjde nám zhruba 80 až 90 km/h. A je to vlastně logické. Právě tady totiž motor pracuje v ideálních otáčkách, aerodynamický odpor je ještě rozumný a auto se, jak se říká, zbytečně nenadře. Jakmile ale překročíte stovku, začíná fyzika tahat za kratší konec provazu. Pojďme si to rozebrat trochu podrobněji. Tak například při 130 km/h už motor bojuje s odporem vzduchu tak, že spotřeba vašeho motorového miláčka klidně vyskočí o 15 až 25 procent. A to už je znát u každého tankování, to nám věřte.

Plynule, ale ne zbrkle

Nejde ale jen o číslo na tachometru. Styl jízdy je možná ještě důležitější. Největší problémy dělají v tomto ohledu prudké rozjezdy, zbytečné předjíždění a neustálé brzdění. To vše umí spotřebu zvednout klidně o třetinu. Ale kdo jede plynule, předvídá a nehoní se od semaforu k semaforu jako splašený, ten na tom nakonec jednoznačně vydělá. Motor si pochrochtává spokojeností a palubní počítač ukazuje čísla, která potěší.

Otáčky mají také své meze

Ale je tu ještě jeden faktor – otáčky. U benzínových motorů se vyplatí držet otáčky zhruba mezi 1 500 a 2 500 za minutu, u dieselů klidně ještě o něco níž. A proč? Protože právě vytáčení motoru je největší nepřítel úspory. Kdo má tedy tempomat, ať se ho nebojí použít. Konstantní rychlost je pro spotřebu tím nejlepším parťákem, jakého můžete mít.

Technický stav dělá víc, než si myslíte

Máte pocit, že vaše auto „žere i trávu kolem cesty“? Pak zkontrolujte jeho technický stav. Největší paseku dokážou nadělat hlavně podhuštěné pneumatiky, zanesený vzduchový filtr a starý olej. To vše zvyšuje spotřebu – a věřte nám, že i pár desetin litru navíc na sto kilometrů udělá za rok opravdu pěknou sumu.

Článek Rychlost, která zajistí v autě nejnižší spotřebu paliva. Tento fígl platí pro všechny modely se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kdy jet smíte a kdy už je zle

Není to ale samozřejmě tak jednoznačné. Pokud jste v okamžiku rozsvícení žluté tak blízko semaforu, že by prudké brzdění bylo nebezpečné, můžete pokračovat v jízdě. Není totiž účelem chtít po vás prudké dupnutí na brzdu – cílem je plynulost a bezpečnost provozu, ne vytváření chaosu uprostřed křižovatky. Problém nastává ve chvíli, kdy žlutou vidíte natolik brzy, že byste před ní klidně stihli zastavit, ale vy ji prostě projedete. Tím se bohužel z hlediska práva dostáváte na stejnou úroveň, jako kdybyste jeli na červenou – a k tomu se samozřejmě vážou i sankce.

Ministerstvo má jasno

Výklad Ministerstva dopravy má v tomto případě jasno – nezastavení na žlutou má stejné následky jako jízda na červenou. Rozdíl je jen v sankcích, které kvůli letošní novele zákona o silničním provozu výrazně narostly. Na místě může jít o 4 500 až 5 500 korun a šest bodů. Ve správním řízení se pak pokuta dokáže vyšplhat klidně až na 25 tisíc. A při opakování se může přidat i zákaz řízení.

Hodně řidičů spoléhá na to, že „to uhrají“, že to přece stačí jen nějak „okecat“. Ale chyba lávky, policisté na místě hodnotí, zda jste skutečně nemohli bezpečně zastavit, nebo jste se jen snažili projet křižovatku za každou cenu. Navíc mívají k dispozici i kamerové záznamy, takže argumenty typu „vždyť ještě nebyla červená“ obvykle neobstojí. Tak pozor na to.

Článek 5 500 Kč a 6 bodů je vysoká cena za přestupek, který dělá většina řidičů téměř denně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč se srnám na silnici nevyhýbat?

Ano, nikdo z nás nejspíše nechce cíleně zvíře zranit. Je ovšem velká pravděpodobnost, že taková srna vás také uvidí, když se k ní právě blížíte. Jak se vzdálenost zkracuje, zvíře zkrátka uskočí. Takže pokud se budete těsně před kolizí snažit auto strhnout stranou, může dojít právě ke střetu, jemuž jste se původně chtěli tolik vyhnout. Kromě vážného zranění, které takto způsobíte zvířeti, je takový manévr rizikem i pro vás.

Jestli strhnete volant ve vysoké rychlosti, snadno vám hrozí převrácení celého vozu. Stejně tak můžete – podle podmínek terénu – narazit do stromu, jiného vozu, nebo sjet do příkopu. Ale jak tedy v takové situaci postupovat opravdu správně? V první řadě šlápněte na brzdu, a co nejvíce zpomalte. Zvažte ovšem také stav vozovky, protože nouzové brždění například na zledovatělé silnici může mít zcela katastrofální následky.

Dost času pro obě strany

Zpomalení vozu poskytne jak vám, tak srně dostatek času na adekvátní reakci. V případě, že ke kolizi stejně dojde, bude pro obě strany mírnější. Následně zhodnoťte okolní prostředí. Při migraci se zvířata pohybují v hejnech, takže v okolí mohou být další jedinci. Jestli se objeví celé stádo, bude se nejspíše pohybovat jedním směrem. Nejlepší, co můžete v takovém případě udělat, je řídit se posledním zvířetem příslušného stáda.

Stojí-li srna uprostřed silnice a otočí k vám hlavu, pravděpodobně na poslední chvíli vyskočí a vydá se někudy pryč. Nesnažte se zjistit směr, jednoduše zpomalte, jak jen to jde, a počkejte, až se zvířata pohnou. To alespoň ve svém průvodci radí web Lifehacker. V takto vyhrocené situaci je obtížné ještě ke všemu myslet na ostatní. Když se vám ovšem podaří ovládnout vlastní paniku, zablikejte ještě na ostatní, abyste je upozornili na nebezpečí.

Předvídání podle podmínek

Brzy ráno, pozdě večer, za šera nebo mlhy jezděte vždy opatrně. Všimnete-li si, že se v křoví u cesty něco zalesklo, mějte se obzvlášť na pozoru, protože se můžete zrovna dívat srně do očí. Samozřejmě berte vážně případné výstražné cedule, které na riziko kolize se zvířetem upozorňují. Tyto značky opravdu neplní u silnice okrasnou funkci. I podle prohlášení policie lze většině nehod tohoto typu předejít příslušnou opatrností a adekvátní rychlostí jízdy.

„Když se před auto náhle dostane divoká zvěř, zabrzdi nouzově, zatrub, ale netrhej volantem do strany, i když tím zvíře trefíš!“ V mnoha případech totiž po stržení volantu následuje vyjetí řidiče ze silnice, případně kolize s protijedoucím vozidlem. Snaha zabránit drobnější nehodě tak vyústí v mnohem horší. Narazíte-li na mrtvé nebo umírající zvíře, volejte tísňovou linku. Nikdy se nepokoušejte něco takového vyřešit sami a nechte to odborníkům.

Kdy jste se naposledy za volantem setkali se srnou?

Zdroj: TheScientist

Článek Pokud na silnici potkáte srnku, nikdy se jí nevyhýbejte. Má to prostý, zato však logický důvod se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bezklíčový systém

V první řadě je třeba dostat se na kloub tomu, jak vlastně tato technologie funguje. Dnešní klíče už jsou spíše než kusem kovu počítačovým čipem. Ten obsahuje zcela jedinečný kód synchronizovaný s bezpečnostním systémem vozidla. To má přirozeně stejný kód, jakmile jsou tedy obě strany ve shodě, dojde k odemčení vozu. Většina takových klíčů musí být pro otevření asi 30 centimetrů od fyzického těla automobilu.

Jak zloděj ukradne vaši „známku“?

Velice riziková jsou v tomto ohledu především veřejná místa, například velká nákupní centra. Zloději se ve svých postupech totiž neustále zlepšují. Není pro ně tudíž přílišný problém zachytit komunikaci vašeho klíče a vozidla. To samé se může stát u vás doma, pokud necháváte klíče například v předsíni, v mističce nebo na háčku. V některých případech je klíč totiž tak blízko auta, že dovoluje jeho otevření, i když je na dvoře a vy u televize.

Posílení signálu

Mluvili jsme ale o 30 centimetrech, že? Problém je, že dnešní technologie dovoluje lupičům signál z klíčků zesílit. Vy se tedy v poklidu vzdálíte od vozu, váš „digitální zápach“ je ovšem natolik silný, že se auto ještě nějakou dobu nezamkne. A jakmile ho nekalý živel nastartuje, klíče už nepotřebuje. Jednoduše s ním odjede, vy si ničeho nevšimnete a svůj vůz už neuvidíte. Mezitím mají pachatelé dost času ho někde rozebrat a překódovat.

Absence klíče vozu sice vadí, ale neomezuje jeho funkčnost. Z bezpečnostních důvodů se totiž vůz nesmí za jízdy zastavit. Skutečnost, že klíče nejsou uvnitř, dává najevo pouze zvukem, případně zprávou na palubní desce. Zloděj s ním tak bez potíží ujede tolik, na co mu stačí palivo. Pravda, kdyby musel zastavit, už se nerozjede. K tomu ale obvykle dojde až v dílně, kde už není další jízda potřeba.

Jak se proti tomu lze bránit?

Veškeré pokročilé technologie bez ohledu na podobu fungují stále na základních fyzikálních principech. Konkrétně signálech, které lze blokovat. A stejně jako si doma můžete pomocí alobalu upravit sílu bezdrátového internetu, můžete jím zablokovat vaše klíče. Jakmile jsou totiž obaleny, signál zůstává opravdu jen u nich a nikdo ho neodchytne. Aby to nevypadalo tak primitivně, můžete si koupit i malé hliníkové pouzdro, které snadno zapadne do kapsy.

Jak je vidět, naše pohodlnost a plné spoléhání se na technické vychytávky nás činí poměrně zranitelnými. A ačkoli klíč v alobalu jde trochu proti pointě bezklíčového přístupu, za klid a ochranu před vnějším vpádem to nejspíš stojí. Technologie nám v mnoha ohledech usnadňují život. Není ovšem od věci se čas od času zamyslet, zda se jim příliš neodevzdáváme. Většinou stačí jen troška vlastní námahy a je z toho účinná prevence.

Článek Zabalit klíče do alobalu se vyplatí. Zlodějům aut to překazí veškerou snahu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ, který byl uzavřen až moc rychle

Místem činu se stal Grove v Ohiu, Franklin County. Dne 21. března roku 1998 se – zatím – nekoná nic zvláštní. Je první jarní den a čtyři muži obědvají v místní restauraci, obsluha přináší brusinkový džus. Jeden z nich ale reaguje velmi podivně. Rychle vstává, chytá se za krk a přestává dýchat. Vyrazí ven, kde zkolabuje na parkovišti. Jeho poslední slova jsou „otrávili mě“. Takhle zemřel Stanley Meyer, údajný autor revolučního pohonu.

Vedoucí detektiv Steve Robinette následně vyslechl všechny přítomné a vyslechl si i poslední Stanleyho slova. U stolu totiž seděl i jeho bratr Stephen, který epitaf zachytil. Detektiv ovšem nemá v úmyslu vyšetřovat moc dlouho. Nařízená toxikologie nic neodhalí, koroner vidí jako příčinu mozkové aneurysma. To se shoduje s dřívějšími příhodami mrtvého s vysokým krevním tlakem. Neobjeví se tedy nic zvláštního a případ je uzavřen za 3 měsíce.

Opravdu je vše vyřešeno?

Na složce stojí „smrt z přirozených příčin“ a případ je tak formálně vyřešen. Detektiv Robinette jde během roku 2015 do civilu a pouští se do politické dráhy. Stává se zastupitelem na radnici a posléze i kandidátem na úřad starosty. Jenže ani za ty dlouhé roky na Stanleyho smrt nezapomněl. Meyer měl vynalézt auto na vodu. Podle některých pramenů zanechal zprávu „otrávili mě, protože to, co dělám, by zcela změnilo automobilový svět“.

Koronerova zpráva uváděla, že nebyl nalezen jed známý americké vědě. Možná je ale třeba jít trochu dál. Meyer strávil celý život patentováním nejrůznějších postupů od bankovnictví po monitoring zdraví. Navzdory tomu, že byl silně věřící, chtěl vždycky tvořit něco nového. Za svou kariéru držel desítky patentů. Ty sahaly od bankovnictví přes oceánografii a monitoring srdce až k automobilům. V roce 1975 ovšem přišlo na Středním východě embargo.

Řešení problému, které však nešlo skutečně ověřit

To vedlo ke krizi v USA a autům se nedařilo. Dle Meyera byl klíč v autech na vodu, nikoli ropu. Jeho článek měl vodu rozložit na prvky a pak spálit vodík, což by uvolnilo energii. A jako bonus naprosto bez emisí. Jeho bugina s nápisem „Auto na vodu“ měla na 4 litry vody ujet 180 kilometrů. Jezdila tedy prakticky zdarma a znělo to až moc kouzelně. 

Existuje záznam jízdy, funkci motoru ovšem nešlo ověřit. Meyer ho odmítl vydat a soud ho v roce 1996 shledal „hrubým a závažným podvodem“. Několik vědců se k ní snažilo ještě dostat, Stanley byl ovšem naprosto paranoidní. Stephen Meyer tvrdil, že týden po bratrově smrti byla bugina ukradena neznámými lidmi. Po opětovném nalezení ji zazdil, aby ji nikdo nezničil – nebo neprozkoumal. Zda je tam ukryta revoluce, tak už nezjistíme.

Článek Vymyslel auto na vodu, pak zemřel. Údajně zanechal zprávu, že ho otrávili, protože chtěl změnit automobilový svět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skrytý klíč

Klasickému klíči ovšem neodzvonilo, v klíčence se přes veškerou elektroniku stále skrývá. Někdy se dá vytáhnout jako samostatná součástka, jindy je vyklápěcí. Ale proč, když odemykáte elektronicky? Jde o nouzové řešení pro případy, kdy obvody selžou.

Nastartujte auto na dálku

Některé modely vozů dovolují nastartovat na dálku jen pomocí klíčenky. To se hodí zvláště v mrazivých dnech, když chcete auto před jízdou trochu zahřát. Jak uvádí Consumer Reports, prostě pátrejte po tlačítku s kruhovou šipkou.

Klíčenka a stažení okének

Věděli jste, že klíčenku můžete použít i na trochu toho větrání? Podle webu HuffPost lze takto v mnoha vozech stáhnout všechna 4 okna najednou. Zkuste dvakrát stisknout tlačítko otvírání vozu a podruhé ho podržet déle, dokud nebudou všechna dole.

Ovládání či složení zpětných zrcátek

Jestli jste se zrovna pracně vecpali do těsného parkovacího prostoru, můžete pomocí klíčenky zajistit bezpečí i vašim zpětným zrcátkům. Pokud to váš vůz nedělá automaticky při zamykání, zkuste držet tlačítko pro zamknutí po dobu 10 vteřin.

Otevírání kufru

U starších modelů bylo i na takovou operaci potřeba použít klasický mechanický klíč. Ty moderní už mají tlačítko, páčku či záklopku. Nebo můžete i kufr otevřít právě na dálku pomocí klíčenky.

Startování pomocí klíčenky

Startování pouhým tlačítkem se stává stále běžnějším a toto řešení už má 62 % veškerých vozů – jak uvádí stránka Edmunds. Pokud si tuto možnost vyberete pro váš příští vůz, vaše klíčenka bude sloužit jako způsob startování i zastavení. A to tehdy, pokud je uvnitř vozu a vaše noha na brzdě. Hlavně ji nikdy nenechte samotnou v autě.

Jak být s jejich asistencí v noci v klidu?

Prakticky u každého auta mají klíčky poplašné tlačítko. To spustí nouzové výstražné systémy, takže svůj vůz najdete i na tom nejpřeplněnějším parkovišti. V případě zcela opuštěné garáže to může i zahnat zloděje, kteří věnují vozu přílišnou pozornost, jak doporučuje RepairPal. Tato funkce se dá využít, i když je auto v noci doma. Když dosáhnou klíčky z vašeho nočního stolku, můžete je při podivných zvucích zvenku použít k vyplašení vetřelců.

Nastavení sedačky

Půjčili jste vozidlo nějakému obrovi, nebo naopak drobné dámě? Některé modely vám dovolí uložit nastavení sedačky „do paměti“. Každé klíčky mají přidělené určité číslo, takže když nasednete, systém ví, kdo zrovna řídí. Tam si můžete stanovit svoje preference a vydat se na cestu.

Parkování v malých prostorách

Tohle platí dle Business Insideru hlavně pro Tesly. Už nikdy nepoškrábete ani sebe, ani vedlejší vůz. Klíčenky Tesly dovolují zaparkovat v těsném prostoru, aniž by byla nutná přítomnost řidiče.

Článek Klíč od auta má skrytou funkci, která může svého majitele zachránit v prekérní situaci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

K čemu slouží obrázkové hádanky

Optické klamy, hlavolamy a iluze jsou oblíbenou formou, jak otestovat fungování lidského mozku. Často bývají součástí IQ nebo psychologických testů a používají se především ve vzdělávacím systému nebo zdravotnictví, kde ještě nadto pomáhají při rehabilitacích mozku po úrazu nebo onemocnění. Své uplatnění mají také při výběrových řízeních, zvláště na pozice, které vyžadují projití psychotesty.

Redakce VědaŽivě

5 srpna, 2025

Lidé s IQ nad 115 zvládnou najít na dvou kresbách 5 rozdílů do 20 vteřin. Patříte mezi ně?

Jak vznikají optické iluze

Ve většině případů jsou k jejich tvorbě využívány geometrické tvary, kontrastní barvy nebo světlo a stín. Kombinací těchto prvků pak můžete mít pocit, že se daný předmět pohybuje, mění velikost nebo před vaším zrakem zcela zmizí. Jiné iluze zase vznikají namnožením původního obrázku nebo kombinací s jinými obrazci. Někteří umělci taky dokáží svá díla nakreslit tak, že je rozdílní lidé interpretují různými způsoby.

Tento jednoduchý obrázkový test během chvilky prověří některé vaše schopnosti. Nejen to, jak dobře si všímáte i těch nejmenších detailů, ale také jak moc se dovedete soustředit a jak jste při plnění úkolu trpěliví. Časový limit vám navíc pomůže otestovat, jak dobře dokážete pracovat, když se cítíte být pod tlakem. Vaším jediným úkolem je najít autobus mezi několika auty. Dejte ale pozor! Podle našeho průzkumu jsme zjistili, že 97 % komentujících respondentů na Facebooku nedokázala do určeného časového limitu autobus najít. Pokud to do 30 sekund zvládnete, jde o skutečný úspěch.

Řešení obrázkového testu

Pokud se vám podařilo autobus včas najít, pak jste nejspíš opravdový génius. V případě, že vám hledání zabralo více času nebo se vám jej najít nepodařilo, prohlédněte si pozorně čtvrtý řádek shora, pátý sloupec zprava. Přesně tam se autobus nachází. Jestli toužíte po zlepšení některých svých dovedností, pusťte se do dalšího cvičení. Pravidelným tréninkem z vás brzy bude mistr.

Článek Optická hádanka, která rozčílila Česko: Mezi auty se nachází autobus, za 30 sekund ho najde jen člověk s ostřížím zrakem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

K čemu slouží obrázkové testy

I když se v dnešní době těší stále větší oblibě na internetu a sociálních sítích, nejčastěji se používají v IQ testech nebo psychologických poradnách, kde mají za úkol odhalit principy fungování lidského mozku nebo určit psychologický profil daného jedince. Pomáhají také ve zdravotnictví, kde se používají především k rehabilitaci mozku po vážném úrazu nebo nemoci.

Redakce VědaŽivě

4 července, 2023

Jen 3 % lidí dokážou mezi 70 motýly najít jednoho, který se liší. Patříte mezi nadprůměrně inteligentní Čechy?

Další přínosy obrázkových testů

Kromě podpory a rozvoje logického uvažování a některých funkcí mozku dokážou optické klamy, iluze, hádanky a hlavolamy utužit vaše duševní zdraví. Praktikování podobných cvičení vede ke snížení stresu, míry úzkosti i depresí. Naopak pro vás řešení podobných úkolů bude mnohem snazší a postupně dokážete i v běžném životě nacházet řešení tam, kde by vás dříve nenapadla.

Určete, kdo projede první

V tomto případě je vaším úkolem rozhodnout, které vozidlo projede křižovatkou jako první. Ne vždy jsou tyto situace pro všechny řidiče zřejmé a často tak dochází ke zbytečným nehodám. Ať už jste ostřílení řidiči, nebo se do autoškoly teprve chystáte, základní pravidla silničního provozu byste měli mít zmáknutá. Jedině tak pro vás bude pohyb v okolí vozovky bezpečný.

Řešení křižovatky

Pokud se vám podařilo určit správné pořadí, vypovídá to o vašich zkušenostech i obsáhlých znalostech. Správným řešením je, že křižovatkou projede jako první žluté auto. To se, podle značky stojící před červeným autem, nachází na hlavní komunikaci, má tedy před ostatními přednost. Další pak projede modré auto, které z hlavní komunikace sjíždí na vedlejší. Nakonec pak projedou červené a oranžové. Dejte se rovnou do dalšího úkolu a zlepšete se v řešení těchto situací.

Článek Test řidičských schopností: Kdo nevyřeší tuto dopravní situaci, ten by měl vrátit řidičák se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nošení sluchátek za jízdy

Existují pouze dva důvody, proč by řidiči mohli nosit sluchátka za jízdy – kvůli handsfree volání nebo poslechu hudby či oblíbených pořadů. Ačkoliv se dá ten první důvod pochopit a z hlediska legislativy by se nejspíš ani nejednalo o přestupek, o tom druhém se dá vážně polemizovat. Každé auto je vybavené autorádiem, ke kterému se dá v moderních autech navíc připojit telefon, ze kterého si můžete pouštět své oblíbené písničky. Nošení sluchátek za jízdy k poslechu hudby tak dává smysl pouze ve starších autech, kde možnost připojení vlastní hudby schází. Přesto je vždy lepší, pokud si svou hudbu pustíte z telefonu nahlas.

Rozptýlená pozornost řidiče

Nošení sluchátek za jízdy s sebou nese hned několik rizikových faktorů. Především dojde k ovlivnění vašich smyslů a vašeho vnímání. Řidič se sluchátkem v uchu si tak hůře všimne například projíždějících jednotek integrované záchranné služby. Zároveň se nemusí při poslechu přes sluchátka plně soustředit na jízdu, což může vést k případným dopravním nehodám.

Podobné riziko však hrozí také v případě, že řidič poslouchá hudbu z autorádia, které má nastavené na vysokou hlasitost. Nedostatečná koncentrace na řízení nastává také v případě, že řidič během jízdy telefonuje. Při hovoru se kromě řízení soustředí také na výměnu informací s volajícím a hrozí například opožděná reakce na různé nečekané situace.

Redakce VědaŽivě

13 listopadu, 2023

300 000 majitelům řidičských průkazů hrozí obrovský problém. Patříte mezi ně?

Můžete dostat pokutu

Ačkoliv o tom většina lidí neví i nošení sluchátek za jízdy se bere jako přestupek proti platné legislativě. Důvodem je právě nedostatečná koncentrace na řízení, která může vést k vážným nehodám. Za řízení se sluchátky tak hrozí pokuta ve výši až pět tisíc korun, jak uvádí web Auto.cz. Policie však v současné době podobné pokuty příliš často nerozdává a na tento druh přestupku se nezaměřuje. To se však může do budoucna velmi rychle změnit.

Článek Policie teď rozdává pokuty za nošení sluchátek: Při těchto aktivitách je to zakázáno, spousta lidí o tom ale neví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vozidla z druhé ruky

Důvodů, proč dávají Češi přednost ojetým vozidlům před novými auty ze salónů, je hned několik. Prvním z nich je jednoznačně cena, která bývá u ojetého auta výrazně nižší a v kombinaci s mírným nájezdem a dobrým technickým stavem se může jednat o opravdu výhodnou koupi.

Dalším důvodem je bezpochyby dlouhá čekací doba na nová auta, kdy čekáte půl roku i více. Zároveň však při koupi vozidel z druhé ruky můžete narazit na podvodníky, kteří vás akorát oberou o peníze a následně s vámi přestanou komunikovat. Policisté nyní řeší dva takové případy, kdy podvedené oběti přišly bezmála o 100 tisíc korun.

Chtěl traktor, ale přišel o úspory

Muž z Uherskohradišťska hledal na internetu traktor. Prodejce, který traktor z druhé ruky nabízel, však dotyčnému tvrdil, že se traktor momentálně nachází v Německu. Přesto se muž s prodejcem domluvil na kupní ceně i převozu traktoru do Česka. Důvěřivý muž tak na zahraniční účet převedl sjednanou částku ve výši 2 200 euro, což je v přepočtu zhruba 54 500 korun. Zároveň ještě zaplatil celní poplatek za 600 euro a pojištění za 940 euro. Dohromady tak dotyčnému přeposlal bezmála 100 tisíc korun. Slibovaného traktoru se však nikdy nedočkal.

Redakce VědaŽivě

2 ledna, 2022

Automechanik varuje před neduhy, kterých se řada lidí dopouští. Markantně snižují životnost vašeho auta

Nákup Octavie skončil katastrofou

Podobnou zkušenost má i šestačtyřicetiletá žena, která si na internetovém bazaru vyhlédla vysněnou Škodu Octavii RS z druhé ruky. I zde se dotyčná s prodejcem domluvila na prodeji a zaslala na účet první splátku ve výši 45 tisíc korun. Dále podvodníkovi poslala kopii svého občanského i řidičského průkazu, který vyžadoval pro sepsání kupní smlouvy. Vyhotovený dokument měl i s vozidlem dorazit ženě domů. Dodnes se však ani jednoho nedočkala. V případě dopadení hrozí pachatelům až dva roky vězení.

Článek Nakupujete věci z druhé ruky? Dejte pozor na častou chybu, dva Češi při ní přišli o 100 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nátěr odolný proti všemu vnějšímu

Nejprve je pomocí speciální síťoviny vytvořen vzor, pak se sklo usuší v peci. Výhodou postupu je trvalost, po dokončení nelze tento tisk smýt vodou ani čisticími prostředky. Protože trička s potiskem vydrží i opakované praní. Sklokeramické částice v této barvě na sklo mají ještě zvýšenou odolnost proti jakémukoli mechanickému zásahu. Dobře, takže to by byl proces vzniku. K čemu je tam ale výrobce vůbec dal, když to není jen design?

Frity na čelním skle každého auta plní hned několik podstatných rolí najednou. V první řadě chrání tmel, který drží samotné sklo na místě. Hrubá struktura tohoto povlaku zlepšuje adhezní vlastnosti lepidla, z čehož plyne spolehlivější fixace skla k rámu auta. Jde o zcela klíčovou funkci. Čelní sklo nejen chrání řidiče před povětrnostními podmínkami nebo předměty zvenku. Jde také o prvek tvořící tuhost celé karoserie vozidla.

Záření a plynulá termoregulace skla

Tmel je díky nim chráněn i před škodlivým UV zářením. Faktem totiž je, že prakticky jakákoli polyuretanová kompozice se vlivem ultrafialového světla stane postupem času zcela nepoužitelnou. Lepidlo dostane nejprve žlutou barvu. Pak postupně proschne, nakonec kompletně ztratí těsnost. Tmavý proužek těsně u rámu tedy funguje stejně jako sluneční brýle na obličeji. Spolehlivě chrání složení tmelu a předchází tak stárnutí tohoto materiálu.

Plynulost přechodu nátěru se stará o pohodlnou termoregulaci. Během horkých dnů odvádí z povrchu skla přebytečné teplo. Zatímco průhledná plocha sluneční paprsky propouští dál, černé tečky teplo zcela přirozeně zachytávají. Na hranici tak může vzniknout silný teplotní rozdíl, což by vedlo i ke vzniku trhlin. Současně poskytují i službu v ohledu pasivní bezpečnosti. Frity totiž tvoří velkou plochu v oblasti zpětného zrcátka pro řidiče.

Nakonec i trocha estetiky pro naše oko

Jakýkoli pohled do jeho plochy tak není rušen jasně osvíceným pozadím. I za jasných dnů tak může řidič tento nástroj používat zcela pohodlně. Krom toho tyto tečky pomáhají skrýt optické zkreslení. K tomu dochází kvůli zakřivené ploše skla. V některých pozorovacích úhlech může naprosto průhledná plocha tvořit odlesky, které řidiče matou. Po řadě přínosů a vlivu na bezpečnost jízdy ovšem přichází i okolnost čistě estetická.

Krom toho, že tyto tečky tmel chrání před vnějšími vlivy, ho také dokonale maskují. Bez jejich přítomnosti by lepidlo bylo patrné a nejspíš by odvádělo pozornost kohokoli uvnitř vozu. Protože nejde o čistý pruh, ale postupný přechod od drobných bodů po plochu, je celá vrstva pro oči mnohem příjemnější.

Článek Černé tečky na kraji autoskel nejsou jen na ozdobu. Nejednomu z nás už zachránily život se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co za taje se skrývá v přihrádce na rukavice?

Je to překvapivé, ovšem mnoho řidičů o této možnosti opravdu stále neví. Pokud do ní patříte i vy, nepochybně se vám záhy rozšíří obzory. V tomto prostoru většinou schováváte dokumenty, doklady či drobné věci. Případně láhev s pitím. Je to základní způsob, jak udržovat ve vozidle pořádek. Není to však jediná funkce, ta doplňková se hodí zvláště při absolvování delších tras. V teplých dnech totiž nemusí stačit ani klimatizace.

Uvnitř přihrádky najdete tajný spínač, který je ve skutečnosti velmi užitečným ventilem. Jakmile ho při zapnuté klimatizace otočíte na druhou stranu, dovnitř začne proudit studený vzduch. Co to tedy znamená? Použitím tohoto tlačítka se z této přihrádky stane malá lednička. Hlavně pro skutečnou funkčnost nápojů je to užitečné, protože teplou vodu nemá v létě rád nikdo. Díky tomuto patentu se můžete mnohem lépe osvěžit i při dlouhých cestách.

Lamače vzduchu

Tuto praktickou vychytávku ocení hlavně majitelé kabrioletů během jízdy bez střechy. Na zadních sedadlech je totiž síťka, která na první pohled působí trochu komicky. Někdo půjde chytat motýly? Ne, má svoje zcela praktické využití. Všudypřítomný vzduch kolem se vám totiž snaží za každou cenu dostat do kabiny, aby vás pořádně ochladil. Když je venku parno, je to velmi příjemná věc. Při nižších teplotách to však není žádná výhra a vám je zima.

Aby vám tedy nefoukalo rovnou za krk, dali tam výrobci větrolam, který proud vzduchu účinně rozptýlí. Většinou je to skládací mechanická věc. V případě luxusních vozů je roletka vysouvána elektronicky. Auta mají obecně mnoho funkcí, které výrobce považuje za zcela logické. Soudí tedy, že na ně musí přece přijít každý. Jenže tyto tolik život usnadňující věci zůstávají často nevyužity, dokud na ně nepřijdete úplnou náhodou. Což je škoda.

Článek Odkládací přihrádka u spolujezdce má skrytou funkci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Řízení v opilosti

Tohle je bohužel neustálý problém. Stále dost lidí sedá za volant po požití alkoholu, případně dalších návykových látek. Už pouhá 1–2 piva mohou změnit rychlost vaší reakce a dovednost adekvátně posuzovat stav vlastního vědomí. Jízda pod vlivem tak denně přináší další a další oběti.

Psaní a čtení SMS zpráv či řízení v afektu

Během jízdy nikomu nic neposílejte, ideálně na telefon vůbec nesahejte. Jeho jediná povolená funkce je navigace na palubní desce. Nesedejte za volant naštvaní nebo jakkoli výrazně emočně ovlivnění. Lhostejno jakým směrem. V těchto případech inklinují lidé obvykle k agresivnější jízdě, případně jim bývá lhostejno, co sobě nebo druhým svým chováním způsobí.

Dětské sedačky a povolená rychlost

Hodně smrtelných nehod se stane jednoduše kvůli absenci dětských sedaček či bezpečnostních pásů. I u drobných nehod může toto vybavení snadno zachránit život. Bez pásu přes tělo každého z pasažérů by se žádné auto nemělo ani rozjet. Stejně tak povolenou rychlost nestanovili lidé bezdůvodně.

Nepříznivé počasí a jeho vliv

Mlha, déšť, sníh, mráz a další faktory vám nejen ztěžují orientaci, ale hlavně mění jízdní vlastnosti vozovky i jakéhokoli dalšího povrchu. Nejste-li naprosto přesvědčeni o bezpečnosti vozovky, jeďte velmi pomalu. V zimě používejte vhodné pneumatiky.

Únava a špatné brýle

Volant ve spojení s únavou znamená smrtelnou kombinaci. Kdykoli potřebujete někam vyrazit, ujistěte se, že jste opravdu odpočatí a vydržíte celou cestu v potřebné koncentraci. Cítíte-li jakékoli ochabnutí pozornosti, přerušte trasu a odpočiňte si, mnohdy stačí šálek kávy. S tím souvisí špatné nebo nové brýle. Obojí vám totiž velmi rychle unavuje oči a většinou způsobí bolest hlavy. Pokud jste si koupili nové, adaptují se oči asi za týden.

Zanedbané vozidlo

Stejně jako je rizikový nepozorný nebo nezkušený řidič, je dalším faktorem auto, na jehož stav a funkce se nelze plně spolehnout. Mluvíme hlavně o špatných pneumatikách pro konkrétní období, opotřebovaných brzdných destičkách nebo problémech s převodovkou. Nespolehlivé auto je technická obdoba opilého řidiče a kombinace obou je nástrojem smrti.

Úmrtí v datech

Podíváme-li se na policejní statistiky, dominují usmrceným osobám řidiči. Na druhém místě jsou chodci, třetí pozice patří spolujezdcům. Nejohroženější jsou pochopitelně stále osoby nad 64 let věku, následně padesátníci a čtyřicátníci. Pokud má být řeč o dopravních prostředcích, nejvíce osob (245) našlo smrt v osobním voze. Mezi další ohrožené skupiny pak patří motorkáři s počtem 59 usmrcených osob a cyklisté – zemřelo jich 42.

V roce 2022 byl nejhorší červen a říjen, naopak nejméně lidí skonalo v únoru.

Článek I zkušení řidiči se na silnici dopouští mnoha chyb. Nehoda může skončit smrtí celé posádky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nevyhnutelné rozdíly

Vědci se domnívají, že jedním z hlavních důvodů je prosté malé použití ženských figurín při crash testech. Tyto modely jsou podobnější mužům, jenže ženy jsou statisticky menší, než muži. Během autonehod pak podléhají stejným vlivům jinak a vychází tedy z nehody s jinými zraněními. „Ženy jsou obecně lehčí, než muži. Použití jen jednoho typu figurín tak vyvolává falešný obrázek o dějích, které při takovém nárazu potkají konkrétní tělo.“

„A právě na základě takových testů se pak navrhují bezpečnostní systémy automobilů,“ uvádí Anna Carlsson z Chalmers University of Technology. Vypadá to ovšem, že výrobci vozů si tento problém již uvědomili. Byla použita figurína dítěte s výškou 149 cm a váhou 48 kg. Ani tento krok ovšem nemusí stačit. Švédští inženýři proto vyvinuli první „ženskou“ figurínu. Zohledňuje rozdíly v tělesných proporcích, měří 162 centimetrů a váží 62 kilo.

Naděje pro komplexnější testy

Švédi doufají, že použití všech druhů figur přinese realističtější podklady pro zátěžové testy a zlepšení bezpečnosti samotného vozu. „Jde o zdánlivě drobné rozdíly. My ženy máme jinou váhu, než muži, a také jinak umístěné těžiště. Jakmile v případě havárie dojde k masivnímu přetížení, ukazují se ale takové prvky jako velmi podstatné až klíčové,“ vysvětluje Dr. Astrid Linder, ředitelka pro bezpečnost silničního provozu Švédského národního institutu.

Zjištění týmu potvrzují údaje od WHO (Světová zdravotnická organizace). Statistiky ukazují, že na 1 km jízdy je riziko u žen 2–4krát vyšší, než u mužů. Obecně se ženy stávají méně často přímými účastníky dopravních nehod, vycházejí z nich ale s mnohem vážnějšími zraněními. Právě proto je jedním z postulátů Světového akčního programu vytvořeného WHO zavedení těchto figurín do roku 2030. Crash testy se tak stanou mnohem komplexnější.

Nutnost řízení mimo režim

„Sedadla by mohla být poddajnější, ne tak tuhá. Jakmile je auto zasaženo zezadu, fungují najednou jako trampolína a doslova nás vypálí dopředu. Ráda bych viděla zadní sedačky s lepšími polštáři, trochu měkčí.“ Jak uvádí Caroline Perez, autorka knihy Invisible Women: Exposing gender bias women face every day, ženy také sedí blíže pedálům, než muži. Obecně jsou menší, stále však potřebují dosáhnout na ovládání. Musí si tedy změnit pozici.

Ta je ovšem dosud brána jako řízení „mimo nastavení“, místo toho, aby byla doporučená samotným výrobcem. Umístění těla v této poloze, ačkoli je k řízení nutné, vystavuje řidičku mnohem většímu riziku zranění. „Nemůžeme mít stejný postup pro testování mužů i žen,“ sdělil BBC Christopher O’Connor, CEO největšího výrobce testovacích figurín. „A výsledná zranění nerozlouskneme, dokud nedáme všude senzory pro přesné údaje.“

Článek Ženy to při autonehodě odnesou více než muži, zjistili vědci. Může za to konstrukce těla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Správný tlak pneumatik, menší náklad

Pokud jsou pneumatiky málo nafouknuté, mají na silnici větší odpor. To znamená, že na každém ujetém kilometru vzniká větší tření, větší odpor, a tedy vyšší spotřeba paliva. Stačí 70 Pa a jejich plná efektivita klesne o 10 %. Máte-li ve zvyku vždycky zaplnit nákladový prostor, příště si to rozmyslete. Každých 50 kg váhy ve voze navíc zvyšuje spotřebu paliva o 2 %.

Jezděte s klimatizací

Jízda s trvale staženými okny při rychlostech přesahujících 80 km/h znamená hodně odporu větru a stojí provoz paliva navíc. Ačkoli si možná myslíte opak, je v takových podmínkách mnohem lepší jezdit jednoduše s klimatizací.

Ani moc rychle, ani moc pomalu

Když si to šinete po dálnici, má váš motor co dělat, aby překonal odpor vzduchu. Při rychlosti 100 km/h spotřebujete asi o 15 % více paliva a při 110 km/h až o 25 % více. Můžete být tedy v pokušení jet naopak pomalu, což je ale stejný problém. Klesnete-li totiž pod 50 km/h, potřebuje motor pomalejší převod a opět je na vyšší spotřebě. Stabilní rychlost 50–90 km/h je tedy i na dálnici nejlepší rozsah pro optimální spotřebu.

Plynulé zrychlení, agresivní brzdění

Přidáváte-li rychlost, vyhněte se prudké změně a vytáčení motoru. Pro optimální spotřebu paliva je ideální plynulý přechod mezi všemi rychlostními stupni. Prudké zastavení žádné palivo navíc nespotřebuje, následná nutnost se rychle a prudce rozjet ale ano. Platí to zvláště v případech, že jedete příliš blízko za autem před vámi. Nemluvě o tom, že jde o rizikovou taktiku a něco, čemu je lepší se obecně vyhnout.

Naučte se během řízení předvídat

Podívejte se na cestu před sebou a plánujte si její další část. Místo dupnutí na brzdu prostě před světly plynule zpomalte. Stejně tak když se blížíte ke kopci, zrychlujte už na rovině, a ne až na začátku stoupání. Prudkému zrychlení se vyhněte také při rozjíždění z kompletního zastavení. Všechny prudké změny se projeví vyšší spotřebou.

Plánování největší vytíženosti

Největší nároky na váš motor klade doprava ve stylu stop-start. Dopravní špička ve městě vás tak bude vždycky stát nejvíce benzinu či nafty. Kolikrát ale stačí vyrazit třeba o 30 minut dříve, abyste narazili na mnohem plynulejší provoz. Hodí se také kvalitní zpravodajství, které upozorní i na aktuální dopravní omezení, takže si nemusíte tolik zajíždět.

Příliš dlouhé stání na místě

Jakmile někde s autem čekáte na něco nebo někoho déle než 2 minuty, rozhodně vypněte motor.  I když se nehýbete, jakmile je motor v pohybu, přicházíte o palivo, které můžete využít jinde.

Článek Jak ušetřit na palivu: Dlouhé stání ani otevřená okna neprospívají. Je důležité předvídat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nepodceňujte jízdu v zimě

Zimní pneumatiky nejsou jistě pro nikoho žádnou novinkou. Pokud jste je dosud na autě neměli, vaše první cesta by měla směřovat k jejich pořízení. V případě letní pneumatiky nebo zimní pneumatiky starší 5 let může být brzdná dráha až čtyřikrát delší. To znamená, že zatímco od rychlosti 40 km/h mají správné zimní pneumatiky brzdnou dráhu 20–30 metrů, u letních to může být 50–80 metrů. 

Na stáří pneumatik záleží

Mnoho lidí si zároveň neuvědomuje, že na stáří pneumatik a samotného auta také záleží. Přestože jsou pneumatiky zimní, pokud jsou starší pěti let, jsou téměř stejně nebezpečné jako jízda s letními pneumatikami. Pomocí tzv. DOT čísla na pneumatice snadno určíte stáří pneumatiky, takže si bezpečnost jejich použití můžete snadno ověřit.

Může se stát, že někde uvíznete

Nikdo se nevydává na cestu s tím, že uvízne v mrazu, ale bohužel se to stává. Proto je důležité mít vždy dostatek paliva. Pokud totiž nenatankujete dostatek, auto při delší odstávce velmi rychle vychladne a zamrzne. Je dobré, když si připravíte i malou sadu na přežití, která by měla obsahovat jídlo, vodu a teplou deku. Reflexní vesta je součást povinné výbavy, a především v zimě, když se stmívá, je opravdu nezbytně nutné ji mít u sebe. Přeci jenom, stát se může cokoliv.

Nezávoďte, když nemusíte

To, že máte na autě úplně nové zimní pneumatiky, neznamená, že musíte jet rychleji. Pokud nezvolíte rychlost podle stavu vozovky, může se vám to stát osudným. I když je na úseku silnice povolena určitá rychlost, vyplatí se na zasněžené a zledovatělé vozovce zpomalit. Je to stejné jako v případě plískanice a mlhy, kdy špatně vidíte a brzdná dráha se prodlužuje.

Praxe dělá mistra

Mnozí se bojí, že se na zamrzlé vozovce roztočí a ztratí kontrolu nad vozem. S trochou cviku a potřebnou dávkou opatrnosti lze toto nebezpečí výrazně snížit. Jednoduše je třeba kontrolovat přetáčivost neboli točit volantem stejným směrem jako prokluz. Je důležité také zmínit, že pokud vaše auto nemá ABS, tak je nutné pravidelně stlačovat pedál brzdy, čímž zvýšíte účinnost brždění a zachováte ovladatelnost vozu. Pro někoho se to vše může zdát složité, ale praxe dělá mistra. Najděte si tedy rozlehlé cvičiště, kde můžete řízení ve sněhu trénovat, a vyvarujte se případným problémům.

Článek Co dělat, když auto klouže na náledí: Jízda v zimě by se neměla podceňovat, záleží i na stáří pneumatik se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Automatická klimatizace

Pokud je vůz vybaven právě touto funkcí, není likvidace mlžení vlastně žádný problém. Stačí nastavit funkci „defrost“, která požene horký vzduch přímo k čelnímu sklu. To odstraní nejen přítomný led či sníh, ale samozřejmě také mlhu. Manuální klimatizace celou věc trochu komplikuje, ale ani tato konstelace není zcela bez možností.

„Nejdříve nastartujte auto, a to přesto, že je volnoběh dlouhodobě velmi nehospodárný. Přes nevyhnutelný hluk nechte motor alespoň několik minut běžet. Zatím pečlivě vyčistěte vnější stranu skel v závislosti na počasí. Vyhřívání mezitím nastavte na ten nejchladnější stupeň a vnitřní cirkulaci přepněte na vnější. Ventilaci dejte na maximum a zapněte také vyhřívání zadního skla. Stáhněte okna nebo nechte otevřené dveře,“ radí web Totalcar.

Existuje preventivní opatření proti mlžení?

Samozřejmě je vždycky lepší prevence, jinak vás tento souboj čeká prakticky neustále. Na to však existuje hned několik řešení. Prvním budiž sprej proti zamlžení. Ten se dá běžně koupit jak v servisech, tak i na každé druhé benzinové pumpě. Tento sprej ve skutečnosti neodmlžuje. Jakmile ho ale nastříkáte na sklo, pomáhá předcházet samotné tvorbě mlhy. Pravda, názory na reálnou účinnost se různí, je to ale lepší než nedělat vůbec nic.

Někteří motoristé přísahají na vynikající efekt kočičího steliva. To se umístí do ponožek a nechá někde v interiéru vozu. Má totiž vynikající absorpční vlastnosti a spolehlivě tak z okolí pohlcuje i vlhkost. Právě ta se sráží ve formě mlhy na čelním skle, takto se ale nebude mít co srážet. Dejte si ovšem pozor na pečlivé zajištění, protože vlhké stelivo opravdu nechcete v autě uklízet. Nejlepší místo je někde pod nohama nebo pod sedačkou, ať není vidět.

Kouzlo pěny na holení

Tento recept vám možná bude připadat jako z jiného světa, byl ale mnohokrát ověřen v praxi. Jde totiž o použití pěny na holení. Její schopnost odpuzovat páru potvrdilo hned několik nezávislých zkoušek. Podle mnoha ohlasů bylo jediné místo na skle, které se nezamlžilo, právě to s pěnou. Ta na něj byla nanesena a následně jednoduše setřena. Nemusíte přitom zvlášť dumat, kupte tu nejobyčejnější, jednoduchou, levnou, ani nemusí být pro citlivou pokožku.

Článek Pěna na holení najde uplatnění i v autě. Trvale zamezí mlžení skel, stejně jako i stelivo pro kočky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důležitá pravidla pro jízdu v mlze

Dodržování rychlosti je devízou pro spoustu motorových nadšenců. Koneckonců, každý řidič dobře ví, že se jistě najdou bezohlední řidiči, kteří důvěřují svým schopnostem natolik, že jsou schopni jet rychleji. A to platí i v té nejprůhlednější bílé mlze. Tento jev je nejen nebezpečný pro ně samotné, ale i pro ostatní. Na dálnicích se sice dá jet 130 km/h, ale v některých případech je třeba snížit rychlost na 100 nebo dokonce 70 km/h. Doporučuje se jet v souladu s dopravním proudem, nabrat jeho rytmus a dodržovat následující vzdálenost.

Nemá cenu předjíždět

Předjížděcí manévr může způsobit více škody než užitku. Protože nikdo nemá rentgenové vidění, nemůžete vidět předem, jaké překážky mohou komplikovat proces předjíždění. Pomalé vozidlo, například traktor, stačí netrpělivému řidiči k osudnému setkání. V takových případech je také obtížné přesně spočítat, kde a kdy se budete moci vrátit do vlastního pruhu. To může totiž ostatní donutit k náhlému manévrování a brzdění.

Držte si přiměřenou vzdálenost

Základním pravidlem jízdy v mlze je, že následující vzdálenost dodržují opravdu všichni, případně můžete za autem před vámi zaostávat více. To nejen zabraňuje takzvaným čelním srážkám, ale také umožňuje řidiči bezpečně používat tlumená a mlhová světla, aniž by velmi silnými reflektory rušil vůz před sebou. Zároveň je také dobré dbát na světla před vámi, jelikož mnoho lidí používá dálková světla nesprávně. V podstatě by se neměla vůbec zapínat.

Frčení na kluzké silnici

Mlha se také může srážet na vozovce, což způsobí, že se na ní vytvoří tenká vrstva vody. Neopatrní motoristé mohou během několika sekund dostat smyk a ztratit kontrolu nad vozidlem, což může způsobit vážné nehody. Na zamlžených úsecích proto nemá cenu auto vystavovat prudkému brždění, musíte dbát na pozvolnost.

Najdou se i tací, co pořádně nevidí

Stejně jako se na silnicích může srážet mlha, můžou se v takovém počasí snadno zamlžit skla aut. Klimatizaci se vyplatí zapnout směrem k přednímu sklu, přičemž pozornost je třeba věnovat i odmlžování zadního skla. Okno můžete také trochu stáhnout, abyste rychleji odstranili zamlženou vrstvu ze skla. Rozhodně stojí zmínit, že je vhodné čas od času zastavit a odpočinout si, protože jízda v mlze je skutečně namáhavá a riziková. Jezděte tedy bezpečně a s rozvahou.

Článek Několik rad pro záchranu života, pokud jedete v mlze: Obzvláště důležité jsou na dálnici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Léky

Pokud jste došli k závěru, že auto je pro léky ideální místo, jste na omylu. Často k tomu vede přesvědčení, že se jim nic nestane a určitě si je nezapomenete vzít. Opravdu to ale není rozumné. Prakticky všechna léčiva včetně tablet jsou citlivá na extrémní vedro i chlad. Protože je lékárny mají v pokojové teplotě ve stínu a etiketa radí jejich uchování v suchu, tmě a chladu. Jestli si je musíte brát s sebou přes den, nechte si je v pouzdře v tašce.

Minerální voda

Voda uvnitř průhledné plastové lahve může za správných okolností fungovati jako lupa a klidně zapálit potah sedačky. Vlivem vedra se také mnohem snáze rozpouštějí všechny škodlivé složky, které pak dostáváte do těla. Nemluvě o tom, že teplá minerálka se rychle zbaví bublinek a prakticky už se nedá ani pít.

Krémy na opalování

Letní vedro s nimi neudělá nic jiného, než že postupně rozloží účinné látky v nich obsažené. Jakákoli účinnost těchto prostředků se pak citelně sníží. Lahev či dóza se navíc vlivem tepla roztahuje a klidně může i prasknout, následkem čehož vám krém vyteče na sedačku.

Deodoranty a jakékoli spreje

Obsah ve spreji je natlakovaný a vlivem horka se bude ještě více roztahovat. Prakticky jakákoli lahvička tohoto typu je pod stálým sluncem potenciální bombou.

Telefony, tablety, notebooky, elektronika

Vysoká teplota neprospívá ničemu, co je poháněno baterií. Hlavně černé notebooky vystavené dlouhodobě slunci (volně položené na zadním sedadle) jsou jako na mučidlech. Moderní Li-Ion baterie jsou na teplotní výkyvy zvláště citlivé. Teploty nad 35 stupňů Celsia tak mohou tuto součást nevratně poškodit. Týká se to hlavně věcí od Applu, tedy MacBooků, iPadů a iPhonů.

Alkohol, hlavně víno a pivo

Pokud si v létě necháte uvnitř plechovku piva s vidinou příjemného požitku, dost možná se vám po otevření protočí panenky. Sluneční paprsky totiž rozloží uvnitř obsažené kyseliny, které na sebe vážou další proteiny. Vzniká tak zápach, který si nezadá s výměškem skunka pruhovaného. A zkušení sommelieři varují také před vínem v autě. Jeho vystavení slunci zlikviduje chuť stejně spolehlivě. Proto se dělá v tmavých lahvích, které ho chrání.

Aromatické svíčky

Někteří řidiči chtějí ušetřit za vonné stromečky a další pomůcky pro zlepšení vnitřní atmosféry. Jednoduše si tedy někam na sedačku položí vonnou svíčku. Ne úplně špatný nápad, nicméně naprosto nevhodný do veder. Ačkoli svíčka vypadá pevně, vosk se záhy stane rosolem a pravděpodobně se přilepí k povrchu. Hlavně majitelé kožených sedaček by se tohoto měli vyvarovat, jinak jim hrozí pracné oškrabování vosku.

Děti a zvířata

Letos se objevilo hned několik videí, kdy museli policisté dostávat ze zamčených aut kojence, protože rodiče si „na chvíli odběhli“. Není tedy od věci připomenout, že v autě za žádných okolností nelze nechat bez dozoru malé děti či zvířata. A to ani v případě, že si jdete odskočit na dvě minuty. Nikdy nevíte, co vás může zdržet, a k přehřátí dětí i domácích mazlíčků dochází velmi rychle.

Článek Věci, které v autě nesmí za žádnou cenu zůstat delší dobu. Řidiči si často neuvědomují, že riskují život celé rodiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nový vůz chtěli pohraničníci

Požadavek na vozidlo MRAP ale původně nevzešel od ruské armády. Takovýto automobil hledala ruská pohraniční stráž, jež se musí vypořádat s tisíci kilometrů dlouhými hranicemi, které mají různé podnebí a různou geografii. Staré sovětské vozy již nevyhovovaly. Potřebovala proto kvalitní vůz, jenž by dokázal chránit posádku a umožnil převážet i větší počet ozbrojených členů. Zároveň bylo třeba, aby měl dlouhý dojezd.

S nápadem přišel známý výrobce ruských nákladních automobilů KamAZ. Ten se rozhodl využít svého osvědčeného podvozku nákladních aut 4×4. U MRAP je to ve světě rozšířené řešení, které pomáhá snižovat náklady a zjednodušovat logistiku, protože část náhradních dílů je shodná s klasickými nákladními auty. Vozidlo představil v roce 1997 a dostalo označení BPM-97. V té době se Rusko potýkalo s nedostatkem peněz, a proto ho začal nakupovat i civilní sektor, například pro přepravu cenných zásilek.

Vozy koupily i další země

BPM-97 má hliníkový pancíř, který dokáže odolat střelám z ručních zbraní do ráže 12,7 milimetru, tedy alespoň v horní části korby. Je 5,3 metru dlouhý a 1,9 metru široký a má hmotnost 10,1 tuny. Dovnitř se vejde 12 ozbrojených mužů s výbavou. Vozidla byla dodána i do Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Jejich maximální rychlost je 90 kilometrů v hodině a dosah až 1 100 kilometrů.

Vozidla byla různě vyzbrojena střešními kulomety. Nejnovější Vystrel-M, který se začal vyrábět před několika měsíci, má ale na střeše věž, která je osazena kanónem 2A42 ráže 30 milimetrů, koaxiálním kulometem a granátometem. A má mít vyspělý systém řízení palby. To je výzbroj hodná silného obrněného transportéru, což činí z tohoto vozidla nebezpečného protivníka. Na druhou stranu pancíř vozidla není příliš silný. Kvůli své výzbroji se přitom může na bojišti stát prioritním cílem palby nepřítele.

Článek Do války se zapojují nově vyrobené ruské MRAP. Vyvinulo se z nich obrněné vozidlo s velmi silnou výzbrojí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se vybíjí, začíná nabíjení

Logickou reakcí většiny uživatelů proto je zapojit telefon do zapalovače. Nabíjení v této konstelaci ovšem není příliš šťastný nápad. Jakmile totiž dojde k doplnění energie, jsou spuštěny další procesy, které generují teplo. Telefon je tak na hřejícím slunci, provádí operace generující teplo, a navíc se zahřívá příkonem další elektřiny. Tato souhra okolností nemusí způsobit problém okamžitě, nicméně po dnech či týdnech se už telefon ozvat může.

Respektive ozve se tak, že se neozve, protože dojde k poruše některého z mnoha kontaktů. A mnohdy vás ani nenapadne, co může mít tuto událost vlastně na svědomí. Nabízí se tedy otázka, proč s tímhle neprovedou něco výrobci telefonů? Je přece jasné, že použití coby navigace je už dneska zcela běžná záležitost. Nicméně firmy si už dávno uvědomily, že jejich doporučení a reálné návyky uživatelů se jen málokdy sejdou v jedné množině.

Hned tři teplotní proudy najednou

Protože se nad nabíjením telefonu nikdo nepozastavuje, jsou telefony vybaveny řadou tepelně ochranných mechanismů. Jakmile první senzor zachytí růst vnitřního tepla, omezí všechny činnosti procesoru. Toho si všimnete záhy, protože telefon začne být velmi pomalý. Jakmile vnitřní teplo dosáhne kritického bodu, systém aparát jednoduše vypne. Zařízení tak nedojde vážnější úhony. Co ale pro bezpečí telefonu může udělat sám uživatel?

Řešení je nabíledni, tedy vědomí tepelného rozsahu a vyhnutí se extrémním podmínkám. András Forgács z centra zálohování mobilních dat doporučuje také několik opatření. Pokud máte na telefonu zapnutou navigaci, vypněte ostatní programy v pozadí. Mějte na telefonu zkrátka aktivní jen to, co momentálně používáte. Místo napojení na zapalovač auta nabijte důkladně telefon ještě před jízdou. Při delších cestách ho nabíjejte mimo „službu“.

Teplota na místě a uvnitř vozu

Věnujte také pozornost cílovým destinacím. Pokud jedete v létě na pláž, nenechte telefon uvnitř vozu. Během horkých dní je teplota tohoto prostoru klidně 60–70 stupňů Celsia. Necháváte-li ho v autě, dejte ho někam do tašky, mimo přímé slunce. A ještě věc pro majitele prasklých displejů. Existující praskliny může zhoršit sebemenší otřes nebo změna teploty. Tepelné šoky vedou k roztahování materiálu, a tedy dalším problémům.

Celkově vzato berte teplotní extrémy v potaz a myslete na to, že cokoli by uškodilo vám, bude mít vliv i na tuto citlivou elektroniku. A prevence je prakticky vždycky levnější než následující nákladné opravy či rovnou koupě nového přístroje.

Článek Používání GPS v telefonu se může pořádně vymstít. Problém se může projevit až po pár dnech, či týdnech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plynulý přechod a oslnění

Černé tečky jsou také propojeny, jde však jen o estetické důvody. Zajišťují totiž hladší vizuální přechod, takže hranice mezi čirým sklem a černým krajem není tak tvrdá. Samotné body chrání váš zrak před slunečními paprsky, které vás jinak mohou za jízdy oslepovat. Kromě toho hrají roli také z tepelného hlediska. Otázka teček nenechala v klidu více lidí, z nichž jeden pracoval pro významnou německou automobilovou společnost.

A protože není jednodušší způsob než se zeptat u zdroje, položil tuto otázku během návštěvy inženýrovi v jedné z továren. Jak to tedy je? „Povrchy různých barev mají odlišnou tepelnou kapacitu, která je u černé nejvyšší. Černá plocha na krajích čelního skla se tedy umí velmi rychle zahřát. Body slouží jako přechod mezi dvěma různými povrchy. Protože je průběžné ohřívání a chlazení v rámci auta zcela nevyhnutelné, existuje tu také silné pnutí materiálu.“

Plynulost v zájmu napětí

„Pokud by hranice byla ostřejší, hrozilo by větší riziko poškození. Přechod pomocí postupně houstnoucích černých teček tak zajišťuje plynulý teplotní přechod a vyvažuje právě ono tepelné napětí. Tento pruh tak dbá o vyšší životnost autoskla, které se vyskytuje v neustále teplotně proměnlivých podmínkách.“ 

Už jsou s námi poměrně dlouho

Čelní skla vozidla jsou s námi motoristy už od roku 1904. Ta úplně první se ovšem skládala ze dvou okenních skel slepených dohromady. Teprve ve 30. letech začaly automobilky vyrábět jedno vrstvené sklo přidáním vrstvy PVB mezi dvě normální. Na tento princip přitom přišel náhodně francouzský umělec a chemik Edouard Benedictus. Omylem totiž upustil kádinku potaženou celulózou a byl překvapen, že si i rozbitá zachovala svůj tvar.

Následně začaly automobilky na boční i zadní skla používat tvrzené nebo kalené sklo. To se dá snadno rozbít pod vodní hladinou nebo při potřebě zachránit dítě. V moderní době je riziko vymrštění osob z automobilu stále větší, takže vrstvené sklo je zcela obvyklé v celém vozidle. Zásadní průlom v produkci ale nastal až v letech 1953–1957. Tehdy totiž došlo k vynálezu floatového skla, tedy plavení roztaveného skla na hladině tekutého cínu.

Revoluce bez nákladného broušení

Zcela tak odpadl velmi nákladný proces broušení a leštění předtím užívaného tabulového skla. To bylo potřeba k tomu, aby byly plochy naprosto čiré. Okna automobilu dnes hrají stále větší bezpečnostní roli, a to až u 60 % veškerých vyrobených vozidel.

Článek K čemu jsou ty malé černé tečky na kraji autoskel? Zdaleka neplní jen estetickou funkci, možná už vám 100krát zachránily život se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rychle uzavřený případ

Vedoucí detektiv Steve Robinette vyslechne všechny přítomné, dozví se tak i znění posledních slov oběti identifikované jako Stanley Meyer. Jedním ze spolustolovníků mrtvého byl jeho bratr Stephen, který epitaf zaslechl. Robinette nemá v úmyslu nekonečné vyšetřování. Nechá provést toxikologii, která s ničím nepřijde, a promluví s koronerem. Ten vidí příčinu v mozkovém aneurysmatu, což odpovídá dřívějším příhodám s vysokým krevním tlakem. Případ je uzavřen za 3 měsíce.

Složka je zapečetěna barevnou páskou a na přebalu stojí „smrt z přirozených příčin“. Formálně je tedy případ vyřešen. Robinette v roce 2015 opouští řady policie a dá se na politiku, stane se zastupitelem a následně kandiduje na starostu. Jenže za ty roky na Stanleyho případ nezapomněl. Meyer byl vynálezcem auta poháněného vodou, podle některých zanechal zprávu „otrávili mě, protože to, co dělám, by zcela změnilo automobilový svět.“

Případ, který mu nedal spát

Koronerova zpráva uváděla, že nebyl nalezen jed známý americké vědě. Možná je ale třeba jít trochu dál. Meyer strávil celý život patentováním nejrůznějších postupů od bankovnictví po monitoring zdraví. Pak se rozhodl prozkoumat svět aut. V roce 1975 vedlo ovšem ropné embargo na Středním východě k ropné krizi v USA a auta se velmi špatně prodávala. Podle Meyera ležela cesta k ropné nezávislosti v autech poháněných vodou.

Vytvořil proto palivový článek, který měl vodu rozložit na základní atomy a následně spálit vodík. To vytvořilo energii a uvolnilo kyslík spolu s dalšími zbytky. To znamenalo taky nulové emise. Za několik měsíců měl hotový celý motor, který namontoval na buginu s nápadným nápisem „auto na vodu“. Pak povolal všechny svaté kvůli ochraně a úspěchu. Tento vůz měl ujet 180 kilometrů na pouhé 4 litry vody, tedy doslova zadarmo. Zní to přímo kouzelně.

Nemožnost reálné verifikace

Tam ovšem začaly potíže. Existuje záznam pohybujícího se vozu a fotografie obdivujících lidí. Podle mnoha ale nikdy nedošlo ke skutečnému ověření funkčnosti motoru. Tedy zda je skutečně poháněn jen vodou a jestli koncept opravdu funguje. Soud pak jmenoval tři pozorovatele, kterým ale Meyer odmítl auto vydat. Ti usoudili, že na „vynalezeném“ procesu nebude nic revolučního a neexistují důkazy, že by vozidlo skutečně poháněl.

V roce 1996 shledal soud v Ohiu celý koncept „hrubým a závažným podvodem“. Svým investorům měl Meyer také vrátit 25 000 dolarů. Několik vědců se snažilo k motoru dostat blíž, pak však uvedli, že Stanley je velmi paranoidní a odmítl s buginou podstoupit jakékoli zkoušky. Stephen Meyer tvrdil, že týden po bratrově smrti byla bugina ukradena neznámými lidmi. Po opětovném nalezení ji zazdil, aby ji nikdo nezničil – nebo neprozkoumal.

Byl to podle vás podvod, nebo potlačená revoluce?

Zdroj: EnvironmentUmn

Článek Záhadná smrt muže, který vynalezl vodou poháněné auto – podle všeho to vypadá, že byl prostě „zneškodněn“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jízdou na rezervu vystavujete svůj vůz riziku

V době, kdy ceny benzínu a nafty takřka nezadržitelně a vytrvale stoupají do astronomických výšin, se mnozí motoristé snaží za každou cenu ušetřit. Někteří zvolili takovou strategii, že do svého vozu doplňují palivo ve chvíli, kdy ceny za pohonné hmoty lehce poklesnou, přičemž tankují tzv. do plna. Jiní svůj vůz zásobují palivem jen „za pár stovek“, přičemž je nepřetržitě doprovází rozsvícená kontrolka rezervy. Bohužel v obou případech se jedná o hazard spojený s rizikem poškození palivového systému vozidla.

V situaci, kdy jezdíte lidově řečeno na výpary, byste si měli uvědomit, že svítící kontrolka rezervy vám nesignalizuje pouze docházející naftu či benzín, ale také zvýšené riziko poškození palivového čerpadla. To by se zjednodušeně dalo popsat jako malý elektromotor, který je chlazený palivem – což znamená, že pro svůj bezproblémový chod potřebuje dostatečné množství benzínu či nafty. V případě prázdné palivové nádrže nasaje vzduch, což může vést k jeho fatálnímu poškození, respektive k poškození celého palivového systému vozidla.

K nasátí vzduchu může dojít i v případě, že vašemu automobilu v nádrži ještě nějaký ten litr pohonných hmot zbyl – stačí kupříkladu vyjet prudší kopec, kdy se tekutina přelije do jiné části palivové nádrže. Kromě nasátí vzduchu vystavujete svůj vůz i riziku předčasného znehodnocení palivového filtru. Ten se totiž snáze zanese nečistotami, které se usazují na dně nádrže – při malém objemu paliva se do filtru dostávají ve vyšší koncentraci. Prázdná palivová nádrž je podle odborníků rovněž náchylná na kondenzaci vody.

Přeplnění palivové nádrže může mít fatální důsledky

Chybný je nicméně i opačný přístup, kdy motoristé tankují nádrž tzv. do plna. Jedná se o situace, kdy pokračujete v tankování i poté, co palivová pistole signalizovala cvaknutím plnou nádrž. Mnozí z vás jistě ví, že palivová nádrž má větší objem, než je uváděné maximální množství pohonných hmot, které pojme (tzv. jmenovitý objem nádrže). Často se jedná o rozdíl větší než 10 litrů. Jestliže se rozhodnete této skutečnosti využít a nádrž vytěžit na maximum, vystavujete se opět riziku.  

Prostor, který jste palivem navíc tak lehkovážně zaplnili, je totiž bezpečnostní. Výrobci automobilů musí počítat s tzv. tepelnou roztažností paliva, kdy kapalina zvětšuje svůj objem. Za příklad může sloužit natankování studených pohonných hmot v zimních měsících a následné zaparkování v kryté garáži. V takovém případě se objem paliva v nádrží zvětší asi o 10–15 %. Pokud nebude v nádrži dostatek místa, hrozí její prasknutí. Kromě zničení nádrže může při jejím přeplnění dojít i k poškození systému jejího odvětrávání.

Jaké máte oblíbené pumpy na tankování?

Zdroj: TheScientist

Článek Tohle se stane s vaším autem, když budete tankovat až při rozsvícené kontrolce rezervy. Příště si to dvakrát rozmyslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obroušení vždycky po ruce

Problém se však dá jednoduše vyřešit odepnutím stěračů a obroušením právě pomocí pilníku. Jeho špičatý konec si poradí i s problematickými kousky. U kosmetiky ještě zůstaneme, protože další vynikající pomůckou je vlasový kondicionér. Ano, přesně ta tuba nebo lahvička, kterou máte na poličce ve sprchovém koutu. Je ideálním prostředkem na to uchovat auto v tolik žádaném lesku a také se vyhnout vodnatým pruhům.

Nejprve vezměte kbelík s vodou a mýdlem a rovnými tahy auto umyjte – ihned poté ho ale důkladně opláchněte čistou vodou. Pokud je voda v kbelíku špinavá, okamžitě ji vyměňte. Jakmile máte hotovo, přidejte do kbelíku půl šálku kondicionéru a hadříkem touto směsí potřete váš vůz. Opět jej opláchněte, další látkou osušte a voila. Váš plechový miláček se bude krásně lesknout a šmouhy od vody budou minulostí.

Stále teplé jídlo a kouzlo kávových filtrů

Tohle není úplně vychytávka na záchranu života, ale pomůže, když si objednáte nějaké jídlo na cestu, například v drive-through. Jestliže se obáváte toho, že vám svačina vystydne, už nemusíte. Dejte ji dozadu a zapněte vyhřívání sedaček. Funguje to u každého typu jídla, ať už si s sebou vezete burrito, pizzu, nebo dokonce nachos. Ve spojení s těmito pokrmy se může hodit vynikající nástroj na úklid prakticky jakéhokoli nepořádku.

Konkrétně jde o kávové filtry, které do sebe pohodlně nasají všechny drobné nehody ve vašem voze. Určitě dohlédněte na to, abyste jich s sebou měli hned několik jen tak pro případ. Přidejte na ně trochu olivového oleje a pak s nimi jednoduše otřete gumové a plastové povrchy. Stejně tak je možné je použít na dveře i například kožené sedačky. Dost možná po jejich použití svůj vůz ani nepoznáte, jak je tam najednou čisto.

Koše na odpadky bez nákladů

Existuje hodně věcí, které se v autě dají použít jako odpadkové koše. Suverénně nejpříhodnější jsou ale prázdné krabice od cereálií, a to díky vlastnímu víku. Udrží tak odpadky venku a vydrží mnohem více než plastové sáčky, které se každou chvíli protrhnou. Díky zploštělému tvaru navíc nebudou překážet nohám cestujících, protože se snadno přitisknou na stranu. Vyprázdnění do kontejneru je pak věcí prostého vyklepání.

Také se vám ve voze hromadí drobné mince? Dost možná si vesele cinkají v přihrádkách kolem řadicí páky a neustále se někde pletou. Nejlepším zásobníkem na ně jsou šroubovací lahvičky od léků. A pokud se vám podobně všude motají kočičí chlupy, vezměte si na ně gumovou rukavici. Jednoduše rukou v ní přejeďte přes sedačky a uvidíte, kolik se na její povrch nachytá chomáčků. Nepotřebujete žádná čistidla, stačí povrch rukavice.

Na jaké nástroje ve voze nedáte nikdy dopustit?

Zdroj: LiveScience

Článek Věci poslední záchrany, které by měl mít v autě každý. Člověk nikdy neví, kdy potká „strýčka Příhodu“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drahá auta a velké ego za volantem

Ti řidiči, kteří jezdí často na červenou, rádi pořádně šlápnou na pedál a před nimiž ani chodci nebývají v bezpečí, mají obvykle dražší modely vozidel. Autor studie věděl, že dle předchozích výzkumů majitelé dražších značek mnohem častěji ignorovali dopravní předpisy. Tato souvislost se obecně vysvětluje domněnkou, že bohatství má na lidi škodlivý vliv. Primárně tedy na jejich chování v různých situacích, často kritičtějších.

Profesor sociální psychologie na univerzitě v Helsinkách se ale na problematiku podíval z jiného úhlu. Jeho hlavním cílem bylo zjistit, jaký typ lidí si častěji koupí drahé vozidlo bez ohledu na svou finanční situaci. Pak si chtěl ověřit tendenci těchto lidí porušovat dopravní předpisy. Odpovědi účastníků výzkumu analyzoval pomocí modelu o pěti faktorech, který je nejrozšířenějším systémem hodnocení osobnostních testů.

Pětice charakteristik pro každého řidiče

Tyto segmenty zahrnují otevřenost, svědomitost, neurotismus, přívětivost a extroverzi. Majitelé vozidel tak odpovídali nejen na otázky stran vozidla a řidičských návyků či majetku, ale také na dotazy na své osobnostní kvality. Výsledky byly v zásadě jednoznačné. Nesympatičtí, málo laskaví, méně pozorní a zřídka ohleduplní muži touží obecně po luxusním zboží, a to včetně drahých automobilů. Tato kombinace pak vysvětluje chování na silnici.

V případě opačného pohlaví nebyla tato shoda nalezena. Autor k tomu podotýká, že dostatek peněz jednoduše dovoluje nakupovat drahé věci, nevyhnutelně tedy i auta. Tato studie však ukázala, že „kanci“ si drahé vozy kupují častěji. Tito lidé mají silnou tendenci považovat se za lepší než ostatní a potřebují to tím pádem okolí také ukázat. Ne všichni majitelé jsou ovšem drzí omezenci. Majiteli drahých aut jsou také svědomití jedinci obou pohlaví.

Inteligence, úspěch a kvalita

Svědomití muži i ženy si vybírají drahé značky také, ovšem z jiného důvodu. Tito řidiči jsou ambiciózní, organizovaní, inteligentní a úctyhodní lidé. Starají se o své zdraví a odtud už je to jen krůček k potřebě drahého vozu. Na rozdíl od snahy dokazovat ostatním svůj status si vybírají vysoce spolehlivé a kvalitní vozy. Jde totiž o to, že jejich prostředky jim dovolují pořídit si dostatečně kvalitní věc, která vydrží dlouho. Opět včetně automobilu.

Za zmínku stojí skutečnost, že bádání ukázalo souvislost mezi svědomitostí mužů i žen a jejich touhou po kvalitním a spolehlivém voze. Tyto vlastnosti se pak odráží i v jeho ceně. Nekupují tedy auto proto, že je drahé, kupují kvalitní vůz, který je drahý. Souvislost mezi hrubostí, egocentrismem a touhou ukazovat svoje sociální postavení okolí se ovšem systematicky projevila pouze u mužského pohlaví.

Jakou máte nejhorší zkušenost s řidičem na silnici?

Zdroj: Infoniac

Článek Řidiče drahých aut dle studií spojuje jedno: Agrese a sebestřednost. Proč to bývá pravidlem? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika kluzké vozovky a deště

Když se dostanete během jízdy na kluzkou vozovku, dávejte zvláštní pozor při najíždění na mosty a sjíždění z nich. Směs soli a písku se z nich dostává pryč velmi rychle, což znamená pro řidiče zvýšené riziko. Jedna z hlavních britských pojišťovacích společností nedoporučuje používat během deště zadní mlhovky, protože mohou zakrýt brzdná světla. To pak zmate řidiče za vaším autem.

Pokud se za jízdy dostanete do silného deště během noci, mějte na paměti riziko kapek na čelním skle. Mohou odrazit světlo a vás jako řidiče tudíž oslnit. Silné proudy deště také vytváří odrazy, pokud do nich něco zasvítí. Proto je namístě pečlivě regulovat sílu předních světel, tak se jejich proud nedostane příliš nahoru. Noční řízení vytváří určitý dojem izolovanosti od prostředí a vlastní světla mohou proto být ještě zrádnější.

Sněhové závěje a prachové bouře

Když se na silnici střetnete s výraznými sněhovými závějemi, nestrhávejte volant do opačného směru. Je naopak potřeba nechat auto jet v původním směru a dostat se zpátky na vozovku jednoduše kontinuálním přidáváním plynu. Trochu jiný postup je namístě v případě prachové nebo písečné bouře. Krom dalších metod doporučuje jeden velký výrobce opustit silnici, zaparkovat u krajnice a vypnout přední světla.

Pokud je necháte zapnutá, protijedoucí i další auta si mohou vaše stojící auto splést s běžnou dopravou a vrazit do něj. Při jakémkoli jízdním režimu je základem bezpečnosti chovat se předvídatelně. Kromě toho, že tak předcházíte problémům na své straně, usnadňujete maximálně jízdu i řidičům okolo sebe. Každý „kiks“ se totiž na vozovce obvykle řetězí a vede k větším nehodám, za špatného počasí to platí dvojnásobně.

Které počasí za jízdy nejvíce nesnášíte a proč?

Zdroj: BrightSide

Článek Správný postup řízení za špatného počasí může pomoci se vyvarovat čtvrtečnímu drama na D5. Jen menšina ale ví jak na to se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prudké brzdění a ostrá akcelerace

Tzv. raketové starty a prudké použití brzd jsou pro jakékoli vozidlo výrazně škodlivé. Projevuje se to na množství různých systémů, v první řadě trpí převodovka s motorem. Brzdové pedály i destičky se rychleji opotřebí a jejich spolehlivost výrazně klesne. Razantně tak v čase zvyšujete svoji šanci dostat se do vážných potíží a způsobit nehodu. Dalším neduhem je parkování. To není snadnou operací, zvláště pak pro řidiče začátečníky.

Je poměrně pravidlem, že řidiči řadí z rychlosti na zpátečky, aniž by přitom zcela zastavili auto, právě když parkují. Tomuto zajetému návyku je ovšem třeba se vyhnout, protože si bere svou daň na automatické převodovce. To po nějakém čase vede k nutnosti velmi nákladných oprav. Z pohybu dopředu na směřování dozadu proto vždycky přecházejte jen tehdy, když vaše auto opravdu stojí na místě.

Ignorace ikonek a zanedbání prohlídek auta

Systém auta vás průběžně skrze ikonky na budících průběžně informuje o případných problémech. Sem patří například přílišná teplota motoru nebo nějaká chyba v elektroinstalaci, případně příliš nízká hladina brzdové kapaliny. Tato varování se nevyplatí ignorovat, protože prosté upozornění je prevencí vážného problému. Jakmile se nějaké vyskytne, rozhodně zapátrejte po příčině nebo jeďte rovnou do servisu.

Jedním z hlavních důvodů, proč dochází k vážným poruchám aut, je, že řidiči ignorují pravidelné prohlídky a servis. Je to samozřejmě také jediný způsob, jak předejít velmi drahým opravám, ke kterým může nakonec vést i zcela drobná závada. Vždycky jednou za 1 000 ujetých kilometrů zkontrolujte stav oleje a za 400 vyměňte vzduchové filtry. Frekvence a důkladnost se mění podle konkrétního ročního období, stejně tak náročnosti jízdy.

Nepřetěžujte spojku ani nákladní prostor

Výrazně zatěžování auta zavazadly je škodlivé pro prakticky všechny systémy od řízení přes řazení až po kola spolu s motorem. Přirozeným důsledkem je vyšší spotřeba a špatná kontrolovatelnost vozu na silnici. Zjistěte si proto maximálně udržitelné zatížení vozu, které dodržujte. Velmi praktické je také udělat revizi vnitřního vybavení a v danou chvíli vézt jen to, co budete opravdu potřebovat.

Přílišný tlak na spojku je omyl často se vyskytující u řidičů s manuálním řazením. Nedržte řadicí páku dlouho v ruce na světlech, její mechanismus se pak rychleji opotřebí. Celá soustava totiž v takovém případě musí pracovat víc v momentě, ve kterém má naopak plně odpočívat. Pokud děláte někde krátké zastávky, zařaďte neutrál a na spojku se vrhněte až ve chvíli, kdy budete opravdu vyjíždět.

Jak často podrobujete svůj vůz prohlídkám a kontrolám?

Zdroj: BrightSide

Článek Automechanik prozradil univerzální tipy, jak prodloužit životnost jakéhokoliv auta až o 12 let. Ušetřete za drahé opravy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vypínání motoru během jízdy a klíčky

Pokud startujete tlačítkem, obvykle jedním zároveň motor zapínáte i vypínáte a může dojít k náhodnému zmáčknutí. Když k tomu dojde omylem při řízení v dostatečné rychlosti, nic tak hrozného se neděje. Moderní auta mají totiž mnoho ochranných mechanismů, které těmto věcem brání. Ale i tak, zkuste se tomu vyhnout. Dalším neduhem je řazení zpátečky během řízení. I když tento úkon počítač vyhodnotí jako chybnou akci a nic se nestane, není to dobrý nápad.

Podobně je to s volbou „parkování“ během jízdy. Prostě to ani nezkoušejte. Počítač vozu tento příkaz sice z bezpečnostních důvodů zablokuje, ale protichůdné příkazy mohou při častějším výskytu auto poškodit. Na klíčky od auta nevěšte příliš mnoho dalších klíčů ani přívěsků, ideální je opravdu nechat je separátně. Kov přece jen něco váží a přítomnost takové zátěže v dírce zapalování může její mechanismus časem solidně rozhodit.

Kouzlo běžné pravidelné údržby

Následujte instrukce výrobce, hlavně co se týče značky a pravidelnosti výměny oleje. Tyto údaje se uvádí z dobrého důvodu. Tohle se týká hlavně zcela nových aut. Někteří výrobci používají velmi řídké oleje, když auto opouští výrobní linku. Tyto oleje je opravdu potřeba měnit jednou za každých cca 1 000 ujetých kilometrů. Nespoléhejte také na „zaručené rady“ v diskusních fórech a opravdu používejte olej určený výrobcem.

Nepřeplňte motor auta. Vždycky je u něj měřák, na kterém je označena míra plnosti. Dolejte do tohoto bodu a ne víc, jako u láhve. Když to přeženete, s velkou pravděpodobností se setkáte s katastrofálními následky a také kouřem, který bude vycházet doslova a do písmene ze všech koutů auta. Kroťte svoje ego a pocit, že o autech přece víte všechno, takže tohle není problém. Je lepší si dát opravdu pozor než pak řešit složité následky.

Prázdná nádrž a varovné kontrolky

I ten nejkvalitnější benzín má v sobě malé částečky. No a gravitace funguje všude, takže i tyto částice se drží u dna nádrže. Pokud budete jezdit jen „na výpary“, budou se tyhle nánosy sbírat na dně. Obecně vzato je vhodné nádrž doplnit tehdy, když množství paliva klesne asi na jednu čtvrtinu svého objemu. Krom toho tu jde o mokré pumpy, které nejlépe pracují, když jsou opravdu plně ponořené, tak je nenechávejte na suchu.

Kontrolky problémů má každý vůz nastavené trochu jinak, ale obecně jde o barevné ikonky. Zelená (někdy modrá) barva ukazuje aktivaci konkrétního systému. Žlutá naznačuje, že je potřeba něco zkontrolovat nebo seřídit. Červená je pak znakem vážného problému, který si zasluhuje důkladnější zásah. Při jejím zobrazení je většinou velkým rizikem pokračovat v normálním řízení. Obecně vzato, když jde do červena, volejte mechanika.

Jak pečlivě se staráte o svého plechového oře? Kolikáté auto už máte?

Zdroj: BrightSide

Článek Automechanik varuje před neduhy, kterých se řada lidí dopouští. Markantně snižují životnost vašeho auta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak předejít zamrzání čelního skla

Čekáte-li v noci silný mráz, potřete skla polovinou syrové cibule. Tento – pro někoho možná podivný – postup zamezí samotnému zformování ledu na povrchu. Stejně tak můžete nastříkat okna směsí vody a octa či alkoholu, což bude mít totožný dopad. Zvolte poměr vody a druhé tekutiny 1:2. Čelní sklo můžete také přikrýt gumovými podložkami z vany nebo složeným prostěradlem, které pak nezapomeňte dát do plastové tašky.

Některým postupům se na druhou stranu vyhněte, jako třeba použití novin. Jsou natolik tenké, že mohou snadno přimrznout. Vyhněte se taky vařící vodě nebo nekvalitním škrabkám. To první nejspíš přimrzne k původnímu ledu, druhým si sklo poškrábete. Bohužel, pokud necháte auto běžet, aby se zahřálo, stačí ho na chvilku opustit a můžete o něj snadno přijít. V Británii v prosinci 2016 došlo k takové krádeži podle statistik každých 5 minut.

Sedm kroků k rychlému odmrazení

První pravidlo je vyhnout se pro odmrazení a ohřátí čelního skla jakémukoli použití vody. Ať je teplá, studená nebo jakákoli jiná. Místo toho si vezměte k ruce solný roztok, prodejný odmrazovač nebo alkohol. Kvalitní škrabka je také klíčovým prvkem. Hodí se také prevence pro noční teplotní výkyvy jako zakrytí skel a potření nádržek na vodu alkoholem. Na každý pád buďte u auta po celou dobu, pokud si musíte odskočit dovnitř domu, zamykejte.

Vyjeďte jen se skutečně čistým sklem. Jestli hlásí silný mráz, nenechávejte stěrače na automatiku, přimrznou ke sklu a může to poškodit jejich motor. Nikdy nepoužívejte vodu, která zrovna vařila, může vytvořit prasklinky na skle, mrzne hodně rychle a stěrače tak přimrazí ještě víc. Auto očistěte od veškerého sněhu a použijte i klimatizaci na vysušení vzduchu a odmlžení oken. Ta neutírejte rukama, nechávají na nich mastné šmouhy.

Máte proti zamrzlým sklům nějaký vlastní postup?

Zdroj: Mirror

Článek Předejděte zamrzání čelního skla u auta jako naši předci. Obyčejní pomocníci z kuchyně pomohou raz dva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo pásky, ponožky a steliva

Další výhodou tohoto postupu je absence nutnosti kupovat nějaké náročné součástky – s velkou pravděpodobností budete mít totiž všechno potřebné přímo doma. Základem je bavlněná ponožka. Ideálně tmavší, ta ve voze splyne s povrchem. Dále potřebujete trochu kočičího steliva neboli kočkolitu. Poslouží nejbližší zverimex, pokud jste majiteli zvířete, budete ho mít nejspíš už doma.

Třetí součástkou je kroužek z kartonu, který vám zůstane po spotřebování lepicí pásky. Vezměte ponožku a její hrdlo napněte tak, abyste ho mohli navléknout přes kartonový kroužek. Vznikne vám tak „sáček“, do kterého nasypete zmíněné stelivo. Nenaplňte hrudkami ponožku celou, je potřeba, aby ji bylo možné pevně zavázat. Nechte si tudíž rezervu látky. Samozřejmě ji můžete zavázat i něčím dalším, ale samotné tělo ponožky je nejlepší.

Umístění balíčku

Pevně zavázanou ponožku plnou steliva uložte kamkoli do vozu, aby byla v kontaktu se vzduchem. Pointou je, že stelivo je velmi dobrým pohlcovačem vlhkosti – proto je ostatně v kočičím záchodu. Tuto činnost bude průběžně provádět i ve voze, čímž zabrání právě mlžení oken. Místo toho zůstanou krásně čistá a bude skrz ně vidět za všech podmínek. Samotné ponožce vyhraďte nějaké místo, odkud se nebude moc kutálet.

Stelivo nebude absorbovat vlhkost donekonečna. Proto je potřeba jednou za čas ponožku otevřít a zkontrolovat jeho stav. Je totiž nesmysl vozit v autě ponožku, která bude sama celá vlhká. Frekvenci výměny vám bohužel neporadíme, ale časem při svém obvyklém provozu nejspíš zjistíte, kdy je potřeba nová náplň. Případně vypozorujete, jak se na ponožce pozná, že už údržbu potřebuje. Pak vám může sloužit dlouhé roky. Tak šťastnou cestu.

Jakou máte zkušenost s podobnými vychytávkami?

Zdroj: BrightSide

Článek Zamlžují se vám v autě okna? Funkční trik s ponožkou a stelivem vyřeší odvěký problém raz dva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dětská chůvička a odpojení šťávy

Pokud nemáte děti, tenhle postup vás možná z logiky věci nenapadl. Zloději si pro kradení vozů často vybírají noc, protože nejsou vidět a kolem aut se pohybuje méně lidí. Chůvička v autě vám dovolí mít stále přehled o dění uvnitř, případně i venku. Mají také audio a noční režim, takže při nočním útoku dostanete okamžitě upozornění. Nejlepší na nich pak je, že můžete lupiče snadno vyfotit a policie má ihned s čím pracovat.

Zkušený zloděj potřebuje k nastartování jakéhokoli vozu skutečně jen několik vteřin. Tedy za prostého předpokladu, že je funkční autobaterie. Tzv. kill switch je zařízení, které blokuje energii z motoru, tudíž vetřelec s autem nepohne. Pro zloděje to znamená, že by musel být v autě opravdu dlouho, což rozhodně nechce. Problémem je nesnadná instalace, která vyžaduje pobyt vozu v servisu. Postup nastartování pak budete ale znát opravdu jen vy.

Vlastní botička a volant na cestách

Jakmile zloděj aut uvidí auto s botičkou, půjde jinam, protože je to prostě moc práce. Policie je dává na vozy, které parkují proti předpisům. Ovšem pokud s ním pak nemůžete odjet vy, logicky to nepůjde ani zloději. Jediným problémem je, že nasazení na kolo zabere nějaký čas. Je to proto výborný způsob, jak vůz zajistit v případě, že někde plánujete parkovat opravdu dlouho. Díky jasně žluté barvě bude vidět už z dálky jako světla majáku.

Lupiči aut jsou velmi dobří řidiči, o tom není pochyb. Jenže ani oni nemohou řídit auto, které není čím řídit, tedy postrádá volant. Na tomhle byla založena dokonce vynikající epizoda seriálu Mr. Bean s Rowanem Atkinsonem. Proto doporučujeme nechat si instalovat právě tuto úpravu. Ano, budete nejspíš vypadat trochu divně, když s volantem přijdete do práce, vaše auto má ale hodně vysokou šanci, že zůstane na místě až do vašeho příchodu.

GPS modul a otázka přítomnosti zámků

Jakmile je vůz ukraden, chtějí se zloději dostat od místa činu co nejdál a zůstat nějakou dobu mimo dohled. Je tu ovšem stále způsob, jak policii usnadnit činnost, tedy namontovat někam do vozidla GPS modul. Protože lupiči obvykle nemají moc času, neobtěžují se s hledáním těchto přídavků. Zařízení tohoto typu pak dovede vysílat signál i z míst, kde jsou problémy se signálem mobilních telefonů. Proto jsou šance na opětovné nalezení vozu slušné.

Někteří lidé používají trik s provázkem tehdy, když si zabouchnou klíčky uvnitř vozu. A někdo ho použije zase na to, aby se dostal do cizího auta. S vědomím funkčnosti a určitou praxí se to dá provést poměrně rychle. Pointa je, že pokud máte novější model vozu bez klíčových dírek na dveřích, eliminuje to jednu z technik, kterou na vás mohou použít. Tak ať se vám nic takového nestane a šťastnou cestu bez nehod a nezvaných návštěvníků.

Jak zabezpečujete svůj automobil proti krádeži vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Vyzrajte na zloděje aut s pomocí dětské chůvičky. Vychytralé nápady vám ušetří spoustu peněz i starostí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Škrabka, smetáček, lopatka, světlo a kabely

I podle legislativy jste povinni vyjet na ulici jen s vozem očištěným od sněhu, a tím pádem s dobrým výhledem na vozovku. Doma si můžete pomoci lopatou ze sklepa, je ale prozíravé opatřit si jednu skládací, která bude přímo uvnitř. Škrabka je určená hlavně na led, ovšem spolu se smetáčkem ji využijete nejspíš celoročně na nejrůznější nečistoty. Například na zaschlé bláto v momentě, kdy nemáte po ruce žádnou vodu.

Startovací kabely se dají pořídit prakticky na každé pumpě, ideální jsou ale ty s největším průměrem, protože startování usnadňují. Pokud chcete snížit svou závislost na dalších autech nebo obchodním místě, pořiďte si startovací stanici. Kromě „nakopnutí“ vozidla je použitelná i jako powerbanka. Baterku (tu svítící) se hodí mít při sobě neustále, volte ale raději čelovku – ať máte volné ruce. Ostatně do ruky ji můžete vzít vždycky.

Nářadí, rukavice, deka a kočičí stelivo

Základní kufřík s nářadím se dneska dá koupit několikrát za rok i v běžných supermarketech. Kleště, imbusy, šroubovák a hlavice se hodí nejen tehdy, když se něco pokazí přímo na autě. Kolikrát potřebujete přimontovat něco, co koupíte na pumpě, a tehdy je kousek vhodného „železa“ po ruce k nezaplacení. Co se pracovních rukavic týče, nemusí sloužit jen proti špíně. Jsou vynikající na otevření zatuhlých víček, takže někdy pomůžou i s lahví vody.

Teplá deka je během zimních měsíců alfou a omegou, kterou využijete naprosto kdekoli. Nepřijde k duhu jen při výměně kola. Když budete čekat při nějakém problému na pomoc nebo při havárii na policii, oceníte ji. Buď vy, nebo někdo další. A sáček s kočičím stelivem? Ne, není to pro zbloudilé kočky, ale pro pneumatiky, které uvízly – prokluzují a nemají se čeho „chytnout“. Pomůže nasypat na povrch stelivo, případně podložit rohožkou z auta. Šťastnou cestu.

Jakou zimní výbavu vozíte v autě vy?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Opomíjené vybavení, které by vám nemělo během zimních měsíců v autě chybět. Ušetří vám hodně problémů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zamrzlá okna a zámky vozidla

Jak vyřešit tento všudypřítomný problém? Smíchejte ocet s vodou v poměru 3:1 a nastříkejte roztok na okna rozprašovačem. Další metoda, kterou můžete využít v případě, že najdete okna v zamrzlém stavu, odstraní led poměrně svižně. Smíchejte 6 deci francovky, dvě deci vody a kapku mýdla. Opět okna postříkejte a námraza bude záhy pryč. U zamrzlého zámku se velmi osvědčí klasická dezinfekce na ruce. Alkohol uvolní mechanismus a dovolí vám dveře otevřít.

Stačí přitom jen několik kapek přímo na klíč nebo do klíčové dírky, podle toho, co je víc po ruce. Existuje taky klasická metoda, tedy nahřát klíčky od vozu zápalkou a odemknout s nimi takhle. Jen si dejte pozor, ať se nespálíte. Pokud jde o prevenci, stačí do zámku vstříknout trochu WD-40 ve spreji. Pokud si vzpomenete včas ještě před mrazivými dny, vyhnete se nejspíš mnoha komplikacím, námaze a ztracenému času.

Problémy s čelním sklem a zpětnými zrcátky

Když se vaše čelní sklo silně zamlží, dá se tento neduh jednoduše odstranit pomocí houby na omývání školní tabule. Tento nástroj sklo perfektně vyčistí a nezanechá přitom žádnou rozmazanou stopu nebo podobnou nečistotu. Prevence je ještě zajímavější. Vezměte starou ponožku nebo jakýkoli látkový sáček a naplňte ho kočičím stelivem. Tohle dejte pod sedačku v autě a stelivo krásně natáhne vlhkost ze vzduchu, takže se okna nezamlží.

Taky je dobré nenechávat v autě přes noc žádné otevřené lahve s vodou nebo zapomenuté pití v kelímku. Zamlžená a zamrzlá zpětná zrcátka jsou opravdu k vzteku. Abyste se takovému stavu vyhnuli, navlékněte na obě zrcátka plastové sáčky a zajistěte gumičkami. Zrcátka tak zůstanou v izolaci od vnějšího prostředí a nepronikne k nim nic, co by jim mohlo uškodit. Ráno pak jen sáčky sundáte a můžete se v klidu vydat na cestu.

Přední světla a auto zaseknuté ve sněhu

V první řadě přední světla pravidelně a důkladně čistěte. Pak na ně použijte tenkou vrstvu vosku, který zabrání sněhu a vlhkosti, aby se na jejich skle usazovaly. S tímto ošetřením se na zdroj světla svého vozu můžete spolehnout kdykoli včetně právě kritických zimních měsíců. A takhle vytvořená ochrana navíc vydrží celé týdny. Další tip se týká situace, kdy se s autem zaseknete ve sněhu. Řešení není nijak složité – pokud tedy nejste někde až po okna.

Jestli během sněžných dnů jezdíte často a pravidelně, hodí se mít v kufru pro všechny případy několik sáčků kočičího steliva. Když dojde na kluzký namrzlý sníh, na kterém kola prokluzují, nasypte před ně právě trochu tohoto materiálu. Dalším perfektním způsobem je použít jako podklad pod kolo gumové rohožky, které máte v autě pod nohama. I když budou ošlapané, vytvoří pro pneumatiky dostatek tření, abyste se snadno dostali dál.

Jakou vlastní vychytávku používáte v zimě při řízení vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Konec škrábání oken a zrcátek. Tenhle trik s francovkou vám změní život, kompletní zimní průvodce zamrzlého auta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je to vlastně za skvrny

Skvrny nejrůznějšího tvaru na laku auta a také sklech jsou pozůstatky vody, hlavně tvrdé. Ta bohužel zaschla vlastním odpařením a nechala na barvě něco jako svého ducha. Veškerá voda totiž obsahuje minerální látky, ovšem tvrdá ještě ve větší míře. Proto po jejím odpaření zůstanou na místě pozůstatky hlavně vápníku a hořčíku. Pokud je taková voda otřena ještě v kapalném skupenství, nic po ní nezůstane a nic se nebude znovu objevovat.

Pokud by tento druh skvrn měl jenom obtěžovat majitele, není to ještě takový problém – majitelé prominou. Jenže jejich dlouhodobá přítomnost může poškodit samotný lak na autě. Čím déle totiž tyto minerály zůstávají na povrchu, tím více se do něj zažírají a tím hůře jdou pak odstranit. Jakmile se začnou prolínat se samotným lakem, jejich odstranění vyžaduje pokročilé metody jako různá broušení, nebo zcela nový nátěr. .

Druhé umytí a osušení

Budete potřebovat čistý kbelík teplé mydlinkové vody a další kbelík s čistou vodou na opláchnutí. Dále mycí rukavice a houbu, hadici s vodou, normální ručníky a také utěrku z mikrovlákna. Umyjte auto zcela normálně, jen s několika odchylkami. Namočte mycí rukavici do mýdlové vody, pak ji opláchněte v normální a postup opakujte. Mytí provádějte jen tehdy, když je povrch laku zcela studený. Celý povrch pečlivě opláchněte zahradní hadicí.

Jakmile domyjete, okamžitě začněte s osušením a to shora dolů. Ideálně proveďte ve dvou osobách, aby voda měla co nejméně času na odpaření. Pokud tento postup nezabírá, zkuste auto umýt destilovanou vodou. I když je to dražší postup, destilovaná voda je bez minerálů. Pokud potřebujete odstranit skvrny jen na určitém místě, je ideální použít speciální prostředek pro konkrétní účel. Už jste se s nimi setkali? Co na ně zabralo?

Zdroj: TheSpruce

Článek Odstraňte z auta zaschlé kapky vody dříve, než bude pozdě. Otravné pozůstatky nejen hyzdí, ale i ničí povrchový lak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rovnoběžné parkování

Tohle je častá noční můra pro většinu řidičů. Prvním krokem je zkontrolovat si, jestli máte dostatek prostoru. Potřebujete aspoň jednu a půl délky vašeho vozu. Jeďte dopředu, až budete rovnoběžně s autem, které bude stát před vámi. Podívejte se přes rameno skrze nižší roh zadního okna a zařaďte zpátečku. Jakmile se v tomhle rohu objeví konec vedlejšího auta, začněte točit volantem a dostávat se na místo k parkování.

Podívejte se do levého zpětného zrcátka. Jakmile tam uvidíte celý předek auta za vámi, vraťte volant do původní pozice. Když při pohledu do pravého zpětného zrcátka uvidíte zadní světla auta před sebou, otočte volantem doleva a pokračujte do místa na parkování. Srovnejte se s obrubníkem a nechte autu za sebou dostatek prostoru, aby řidič mohl pohodlně vyjet. Hlavně ve městech je tento postup k nezaplacení.

Klíčová pozice sedačky

Naprostým základem pobytu ve vozidle je správná pozice sedačky a také rukou na volantu. Výšku nastavte tak, abyste jasně viděli palubní desku a silnici. Pokud máte drobnou postavu, zvažte polštář nebo podložku. Na pedály potřebujete dosáhnout nohama, aniž byste je úplně napínali. Vaše záda se totiž nemají vůbec hnout z opěradla. Kolena potřebujete držet lehce ohnutá a mezi nimi a sedačkou by měla být malá mezera.

Sedák a opěrka mají svírat úhel asi 100–110 stupňů. Pokud má váš vůz bederní podporu, nastavte si pečlivě její výšku i hloubku. Spodní okraj by měl být ve výšce pasu, hloubka má podporovat křivku na vašich zádech. Hlavová opěrka má být uprostřed vaší hlavy. Jejím účelem je hlavně ochrana krku v případě nehody. Takže mezi hlavou a opěrkou má být trochu mezera. Pokud se vám tam vejde pěst, tak je to akorát.

Zdroj: BrightSide

Článek Profesionální triky, které radikálně zvýší váš komfort za volantem. Rovnoběžné parkování už nebude problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Parkování krásně podle linie

Konkrétní video pochází z parkoviště americké společnosti General Motors a vyvolalo skutečný poprask. Autor videa si šel na místo vyzvednout nový vůz, když ho zaujal tamní způsob parkování. Všechna auta byla totiž zarovnána podél linie oddělující jednotlivé vyhrazené obdélníky. Jednoduchá pravidelnost zákazníka naprosto ohromila, protože po obou stranách každého vozu byl dostatek místa.

Parkoviště je tak nádherně uhlazené a samotná místa vypadají, jako že jsou nejmíň dvojnásobná. „Co kdybych vám řekl, že jsme dosud parkovali všichni úplně špatně?“ zní hlavní poselství tohoto videa na sociální síti TikTok. Ohromený řidič proto vyzval všechny ke stejné disciplíně, jaká panovala na tomto parkovišti. Nadšené ohlasy, další sdílení a víc jak 5 milionů zhlédnutí původního klipu dává tušit, že zpráva si publikum našla.

Kdyby to takhle dělali všichni

„Představte si to takhle před Wallmartem,“ dodává autor videa, „bylo by méně škrábanců a každý by mohl zcela pohodlně vystoupit i nastoupit. Jenže my to děláme celou dobu špatně,“ uzavřel. Našly se samozřejmě i kritické hlasy. Tito uživatelé viděli hromadnou změnu přístupu jako utopii. „Myslíte si, že lidé zaparkují přesně na čáře, když mají potíže se na ni vůbec trefit?“ zněla jedna z reakcí na video.

Pravdou je, že pokud by lidé parkovali jednotným způsobem, bylo by v zásadě jedno, jak to udělají. Právě rozdílnost využití vyznačeného prostoru je kámen úrazu. Takhle se rodí nestejné vzdálenosti, navíc jsou auta jinak veliká. Hodně řidičů by pro aplikaci tohoto postupu nepochybně bylo. Jenže vždycky se najde skupina, která si to bude dělat po svém. Jedno jestli natruc, nebo jen ze zvyku a lenosti, výsledek je stejný.

Zdroj: TikTok

Článek Celý život parkujete své auto na parkovišti špatně. Profesionální řidič ukázal, jak na to se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Okna, vzduch a stín

Nejjednodušší způsob je jízda s otevřenými okny. Na horku je totiž nejhorší vzduch, který se ani nehne. Jakmile získá nějaké proudění, jsou i vysoké teploty mnohem snesitelnější. Je pravda, že taková jízda se trochu podepíše na výkonu vozu a může dojít ke zvýšené spotřebě benzínu. Jenže v parnu je to asi poslední věc, která vás zajímá. Ideálním výchozím bodem pro pohodlnou jízdu v létě je pak parkování ve stínu.

Parkovací místo umí udělat divy i při fungující klimatizaci, pokud ji ale nemáte k dispozici, pak je pro vás celodenní stín skutečným pokladem. I kdyby to znamenalo vybrat nějaký odlehlý kout, věnujte hledání takového místa pozornost a námahu. Když se ještě vrátíme k těm oknům, nemusíte je otvírat naplno, pro příznivé proudění vzduchu stačí malá škvírka o velikosti asi 10 centimetrů. Pointou je zabránit horkému vzduchu v hromadění uvnitř vozidla.

Chladivé potahy na sedačku

Tohle je výborný způsob, jak dosáhnout pohodlného sezení. Proudící vzduch je fajn, jenže když se opřete holou kůží o potem nasáklou látku, je to k ničemu. Tyto potahy se zapojují do zapalování a poskytnou vynikající úlevu. Podobnou možností jsou i různé reflexní plachty na celý vůz, které odráží sluneční svit, tím pádem nedovolí během parkování proniknout teplu dovnitř vozidla. Proudění vzduchu za jízdy pak jen udrží příjemné vnitřní klima.

Alfou a omegou tepelného managementu organismu je hydratace. Zapomeňte na sladké limonády, dejte si do termosky normální vodu, případně lehce oslazený čaj. Tyto tekutiny napomáhají udržet vodu v organismu a ten pak má dostatek možností vlastního ochlazení. Ostatně na Dálném východě, kde je vedro pořád, také popíjejí hlavně čaje. Nejlepší cesty ochlazení jsou většinou ty nejjednodušší, respektující fyzikální zákony.

Zdroj: Bobvila

Článek Jak se ochladit, když to vaše klimatizace už vzdala se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hoax s nedovřenou klikou

Tento „zaručený“ způsob krádeže měl spočívat v tom, že zloděj, který si auto vybral, zasune do kliky minci tak, aby byla trošku povytažená. Je jasné, že při běžném použití nekontrolujete všechny kliky auta. Podle opakujících se zpráv měly zůstat dveře s mincí odemčené i po elektronickém zamknutí vozidla. Vůz by tak dveře vnímal stále jako otevřené a zloděj by mohl následně proniknout dovnitř, jakmile by se majitel vzdálil.

Tohle je ovšem principiálně nesmysl. Drobné zvednutí kliky pomocí mince totiž nestačí na to, aby vůz dveře vnímal jako otevřené a ony se běžným způsobem nezamknuly. K tomu dochází jen při plném vytažení kliky. A to mince rozhodně nezvládne, musela by být opravdu hodně tlustá. Takovou by na svém voze už nejspíš nikdo nepřehlédl. Takže buďte opravdu v klidu, žádné „nové a zaručené“ metody se nemusíte obávat.

Mincí auto nevykradete, prokázáno

Trik s mincí zkrátka a jednoduše neexistuje, dají se najít i videa, která jeho funkčnost spolehlivě vyvrací. Původní stopáž pochází z USA, kde hoax vznikl. Jde sice o notně amatérský videoklip, ale na třech vozidlech různých značek ukazuje, že lehké povytažení kliky zamykání vozu rozhodně nezmate. Zavřené dveře se zkrátka normálně zamknou. Pokud přece jen na minci narazíte, prostě si ji dejte do kapsy.

Pokud byste ji však ve dveřích vozu našli, dávejte si raději pozor. Možná vás někdo sleduje a na auto cílí v nevědomí, že konkrétní trik nefunguje. Pokud to zjistí, možná se nevzdá a najde si jinou cestu, jak váš vůz vykrást nebo poškodit. Jestli vlastníte drahé auto, opatrnosti není nikdy dost. Ale obcházet stále svůj vůz v paranoie z nalezené mince je další extrém. Přejeme klidnou jízdu a mince jen ty ve vaší kapse.

Zdroj: Drivenn

Článek Je třeba se obávat mince v klice u auta? Pravděpodobně jste ještě neslyšeli o nové technice zlodějů aut se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vznikající parkoviště zabírají stále více prostoru 

Za posledních 100 let začínají auta našim městům dominovat. Přestáváme dávat pozor na zachování důležitých architektonických prvků. Jediné, co chceme, jsou široké silnice a dostatečné množství parkovacích míst. Rozšíření vozidel do každé domácnosti přineslo pro náš život značnou úlevu a větší pohodlí, ale následky jejich každodenního používání jsou markantní. Nejde jen o značné znečišťování ovzduší, ale také o to, že se čím dál tím častěji objevují dopravní nehody, které mají následky pro naše zdraví. 

Vlivem rozšiřování aut do městských ulic dochází také k tomu, že se v nich začíná vyskytovat stále menší množství lidí. To je dáno nejen vlivem špatné kvality ovzduší, ale také tím, že řidiči jsou čím dál více bezohlední a pohyb po městě je pro nás nebezpečný. Ulice by měly být místem, kde se setkáváme s lidmi, a ne frekventovanou silnicí, kde se musíme neustále rozhlížet a ohlížet. Rovněž není možné se ve většině velkých měst v klidu pohybovat s malými dětmi, protože zde je riziko úrazu ještě mnohem větší.

Automobily výrazně ovlivňují naši sociální interakci

Při zamezení vjezdu aut do velkých měst ale vzniká řada kontroverzních otázek. Problém by vznikl nejen s auty rychlé záchranné služby, ale také v případě řidičů, kteří jsou bez aut zcela imobilní. Odborníci se shodují, že je potřeba lidem nabídnout odpovídající alternativu dopravy. Mnoho lidí nerado využívá služeb městské hromadné dopravy. Otázkou tedy je, jak se z této situace dostat, aby nedošlo k omezení lidských práv. Každý totiž má právo na jízdu automobilem, zároveň ale také máme právo na klidnou procházku městem. 

Podle nedávných průzkumů dochází k tomu, že mladí lidé již tolik netouží dopravovat se z místa na místo vlastním automobilem. Jejich zájem o pořízení vozu značně klesá. Zvyšuje se naopak poptávka po nově vznikajících službách, jako je Uber a Lyft. To by mohlo nejen zmenšit negativní dopad na životní prostředí, ale také přinést zpět do našich ulic potřebný klid a pohodu. A místo obrovských betonových ploch by se pak mohla do měst vrátit i tolik potřebná zeleň.

Zdroj: BBC

Článek Jak by vypadal svět bez aut aneb Co by to znamenalo pro lidstvo a matku Zemi? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.