Černá kůže u všech tří

Navzdory odlišným vzorům pruhů mají všechny zebry stejnou černou kůži, konstatuje Tim Caro z univerzity v Kalifornii. To ovšem neodpovídá na úvodní otázku ohledně rozložení jejich srsti. Na to se musíme podívat na melanocyty zeber, buňky, které zásobují chlupy pigmentem. Ačkoli mají černou kůži, rozdílné vývojové procesy určují barvu srsti, stejně jako může mít člověk se světlou kůží tmavé vlasy. Zebry mají světlých chlupů znatelně více.

Například jejich břicha jsou obvykle světlá, což by mohlo vést k dojmu, že jsou tedy bílé s tmavými pruhy. Jenže to není ten případ a podle studie z roku 2005 rostou jak světlé, tak tmavé chlupy ze stejného folikulu naplněného melanocytem. Tyto buňky vytváří pigment, který pak určuje barvu kůže a srsti. Pigment je znám jako melanin a čím víc ho je, tím je výsledek tmavší, jako tmavě hnědá nebo černá, méně znamená oříškovou nebo blond.

Přeplnění melaninem

Černá srst zeber je tímto pigmentem přímo přeplněná, jenže v bílé zase naprosto chybí. V základě proto, že folikuly, které vytváří bílou srst, vypnuly melanocyty, takže buňky žádný pigment neprodukují. Produkci melaninu z folikulu je u bílé části srsti zabráněno. Jinými slovy je pro zebru „výrobní“ nastavení vytvářet černou srst. To z ní dělá černou s bílými pruhy, které vznikají odchylkou od tohoto nastavení.

Přesné biologické procesy stojící za pruhy zeber jsou zatím ještě neznámé. Ovšem Afrika má i pruhované myši – konkrétně myš čtyřpruhou, Rhabdomys pumilio – která má po těle světlé a tmavé pruhy. A u tohoto hlodavce je kolem světlých pruhů gen Alx3 aktivnější než u těch tmavých. Tento gen efektivně zastavuje geny odpovědné za vývoj melanocytů, což vede podle více výzkumů ke světlejší barvě srsti.

Na co ty pruhy vlastně jsou?

Mechanismus bychom měli, jenže jaký je vlastně účel tohoto zbarvení u zeber? Podle Cara a jeho kolegů může kontrast černé a bílé odhánět dotěrný hmyz, zvláště ovády. Na kamufláž to totiž rozhodně nevypadá. Studie z roku 2020 zjistila, že ovádi v Africe sedají méně na koně s barevným přehozem než na ty, jejichž pokrývka má jen jeden odstín. A tito ovádi přenáší často choroby, které jsou pro zebry většinou naprosto fatální.

V přírodě existuje jen velmi málo savců s tak kontrastními pruhy, jako jsou ty u zeber. Výrazné zbarvení podobného typu mají okapi, nejbližší příbuzní žiraf žijící v deštných pralesích kolem řeky Kongo. Jinde ale tak jasné odlišení barev nenajdeme. Schopnost odhánět hmyz je tedy pro zebry nejspíš zcela klíčová právě kvůli citlivosti na choroby přenášené těmito africkými druhy. Vzhledem ke stálé existenci druhu taktika funguje.

Co vám zebra s pruhy připomíná?

Zdroj: LiveScience

Článek Jsou zebry bílé s černými pruhy, nebo černé s bílými pruhy? Odborník má odpověď na dlouholeté dilema se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvod komplikací dosud unikal

Lékařům bylo jasné, že se toto při covidu děje, přesná příčina a mechanismus však zůstávaly záhadou. Vědci si nebyli hlavně jistí, zda jsou srdeční symptomy důsledkem vážné infekce, jak na ni tělo reaguje, nebo jestli částice viru cíleně útočí na srdeční buňky. Ve studii publikované v časopise Journal of the American College of Cardiology pak konečně odkryli nepolapitelný mechanismus stojící za tímto konkrétním problémem.

Virus vstupuje přímo do srdečních buněk a replikuje se v nich, což vede k jejich vážnému narušení a smrti. Toto poškození ovlivňuje stahování srdečního svalu a vede k vážným komplikacím během nemoci i dlouhodobým následkům. „Naše studie je jedinečná, protože jasně ukazuje, že pokud u pacienta s covidem 19 vzniknou srdeční problémy, virus se soustředí přímo na srdce, konkrétně na svalové buňky,“ upřesňuje Kory Lavine.

Infekce není prvním důvodem poškození srdce

„Infekce může být druhá v pořadí, pokud jde o problémy způsobené virem, ale sama o sobě není původní příčinou zranění.“ Studie začala pitvami covidových pacientů, u kterých se projevila silná myokarditida. Čtyřem byly odebrány vzorky srdečních buněk, zda se do nich dostal koronavirus. Rozbor v nich nalezl částice viru včetně typického proteinu s hákem a také kapsle, které obklopují jeho genom.

Tento výzkum je velmi důležitý pro porozumění tomu, jak covid-19 poškozuje lidské srdce, jenže metoda může mít i další využití. Konkrétně naklonované buňky srdečního svalu se mohou velmi hodit pro další výzkumy viru a tvorbu nových, efektivnějších metodik terapie. Do té doby mají vědci zprávu pro všechny včetně mladých lidí. I u nich, pokud mají byť drobné srdeční problémy, se mohou objevit vážnější a omezit jejich pohybovou kapacitu.

Trápí vás nějaké chronické srdeční problémy?

Zdroj: IFLScience

Článek Vědci konečně zjistili, proč covid-19 poškozuje srdce. Výsledky výzkumu mohou zefektivnit léčbu nemoci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V poušti nebo pod sutinami

V poušti člověka ohrožuje v první řadě horko, před kterým je velmi těžké se dostatečně skrýt, a pocením se organismus připravuje o vodu. Proto postupujte za noci, kdy je teplota asi na 15 stupních Celsia. To znamená nižší riziko dehydratace a tepelného šoku. Mějte s sebou také zrcátko nebo cokoli, co dokáže házet odlesky. Díky silnému slunci můžete signalizovat až na horizont a zvýšit tak šanci, že vás někdo zachrání.

Pokud se nacházíte pod sutinami, je nejdůležitější zachovat klid a rozvahu. Nevrhejte se nikam po hlavě, protože všechno kolem se může opět pohnout a minimálně vás zranit. Sundejte si tričko nebo košili a omotejte si látku kolem hlavy. Vytvoříte tak provizorní štít proti prachu a suti ve vzduchu. Riziko udušení jemnými částečkami je stejné, jako že na vás něco spadne. Vytvořením této masky se tak můžete pohybovat snadněji.

Pod útokem žraloka nebo býka

O útocích zvířat panuje obrovská spousta mýtů a „zaručených receptů“. Pokud se setkáte ve vodě se žralokem, rozhodně se k němu neotáčejte zády. Když zkusíte rychle uplavat, budete na něj působit jako kořist. Pohybujte se co nejpomaleji, redukujete tak riziko přímého útoku. V případě, že na vás žralok skutečně zaútočí, braňte se a miřte na oči a žábry, ty jsou nejcitlivější. Žraločí útoky na člověka jsou ovšem velmi vzácné a ty fatální ještě vzácnější.

Klíčovou věcí, kterou je třeba mít na paměti, je skutečnost, že býk reaguje na pohyb. Takže jestli tento kolos běží přímo na vás, ustaňte v čemkoli a nehýbejte se. Když se dostane blízko, hoďte někam daleko od sebe klobouk, tašku nebo kus oblečení. Býk se zaměří na tento cíl a vás nechá aspoň na chvíli na pokoji. Proto při býčích zápasech používá torero barevnou muletu na tyči, kterou provokuje býka k útoku.

Útěk před tornádem a včelím rojem

Tornáda jsou v USA prakticky na denním pořádku, hlavně v Oklahomě, Kansasu a Nebrasce, tedy v tzv. uličce tornád. V evropských poměrech jich také vzniká dost, většinou ale nemají dlouhého trvání a vzniknou někde, kde nenapáchají škody. Jestli se vám přece jen stane, že budete v dráze tohoto jevu, schovejte se v nějaké díře, například jeskyni. Lehněte si na zem a zakryjte si hlavu rukama a oblečením.

Včely můžete zcela běžně potkat kdekoli v našich krajích a jejich bodnutí zažil už nejspíš každý. Jedno není většinou problém, ale potkat rozzuřený roj, to už je horší. Když vás začne pronásledovat, schovejte se kdekoli na tmavém místě. Včely ve tmě příliš dobře nevidí, nedostatek světla je tak silně zmate. Vyvarujte se unáhlených reakcí, nemávejte kolem sebe rukama a taky si zkontrolujte, že na sobě nemáte nic sladkého, co by je mohlo opět přilákat.

Pád výtahu a propadnutí ledem

Padající výtah je klasickým nástrojem thrillerů, hororů a katastrofických filmů. Většinou vidíte lidi přitisknuté ke stěně nebo zapřené v rohu. Jenže tohle je ideální recept na zlomení kostí. Octnete-li se v takové situaci a podaří se vám zachovat rozvahu, lehněte si celým tělem na zem. V momentě dopadu tak bude celá jeho síla rovnoměrně rozdělená po celém vašem těle. Zranění můžete utrpět i tak, ale je to lepší než koncentrace do jednoho bodu.

Při propadnutí se ledem do mrazivé vody hraje hlavní roli čas. Čím déle zůstanete pod hladinou, tím méně toho uděláte, protože teplota vody vás zkrátka začne ochromovat. Nejlepší cesta ven je proto ta, kterou jste se dostali sami dovnitř. Chytněte se okraje ledu, vytáhněte se z vody a postupně se plazte na okolní led, abyste rozkládali váhu rovnoměrně. Žádné trhání a žádné kopání. Dokud nejste na pevné zemi, riziko prolomení vám hrozí stále.

Stalo se vám někdy něco z popsaných situací? Jak jste dopadli?

Zdroj: BrightSide

Článek Velký test přežití: Uvedené simulace vás přemístí do nehostinných podmínek, kde vám půjde o život. Jak se zachováte? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Společenské dilema autonomního vozu

Jde o morální a etické dilema, které v nové studii rozebral tým vědců z Toulouse School of Economics. Trefně podotkli, že nehody tohoto typu jsou u samořídících aut někdy nevyhnutelné. Z toho plyne, že naprogramování vozidla bude hrát klíčovou roli při adaptaci veřejnosti na tento způsob dopravy. Lidé budou zkrátka vědět, co mají očekávat. Pro vědce jde o impozantní výzvu, která určí algoritmy, kterými se autonomní vozy budou řídit.

Během studie spolupracovali badatelé se stovkami lidí na online diskusním fóru Amazon´s Mechanical Turk, kde jim postupně představili celou řadu scénářů, včetně zmíněného. Stejně tak měnili počet lidí na ulici i uvnitř vozu, jejich věk, zahrnuli děti a tak dále. Výsledky nejspíš nejsou úplně překvapivé, obecně měli lidi tendenci obětovat sami sebe, aby zachránili ostatní. Většina ovšem tuto možnost preferovala tehdy, pokud by nebyli na místě řidiče.

Spíše tendence k sebeobětování

Na stupnici od -50 (tedy zachránit řidiče za všech okolností) do +50 (tedy zachránit co nejvíc lidí) se průběžný výsledek pohyboval na hodnotě +24. Výsledky naznačují, že lidé by preferovali vozidlo, kterému by program velel minimalizovat počty mrtvých během takových nehod. Ovšem právní problémy v této oblasti zůstávají stále jakousi šedou zónou. Budou zavedeny nové předpisy, tedy že auto musí uhnout a vykonat „vyšší dobro“?

Nebo bude mít vůz tohoto typu různé úrovně morálky? A pokud si kupující bude moct tuto úroveň zvolit, bude nakonec odpovědný za děsivé následky rozhodnutí programu? Tohle všechno jsou další otázky badatelského týmu. Technici ovšem dodávají, že samořídící vozy jsou už z podstaty bezpečnější než lidští řidiči. Což přináší nové dilema – pokud bude mít menšina samořídící vůz, bude umírat víc lidí kvůli nehodám běžných vozů.

Samořídící budoucnost

Existuje jen málo pochybností o tom, že auta řízená počítačem, kde člověk bude jen cestujícím, jsou logickou budoucností pro jakoukoli veřejnou dopravu. Jsou celkově příslibem totální revoluce globální dopravy. Jenže jak zmíněná studie správně poukazuje, je stále potřeba překonat velmi výrazné výzvy, které potřebují mít jasné rozhodnutí. Vývoj etické autonomie vozu je jedním z nejtrnitějších problémů v oblasti umělé inteligence.

A protože jsme připraveni do těchto technologií investovat miliony, právě tato oblast jejich rozhodovacích příkazů se ukazuje jako zvláště palčivá. Nezdá se totiž, že by v plánu byla možnost z filmu Demolition man, kdy bylo možné prostým příkazem přepnout mezi autopilotem a manuální obsluhou. Tehdy došlo k nafouknutí volantu a převzetí obsluhy člověkem. Ten film toho vůbec předpověděl obrovské množství.

Napadá vás nějaké další řešení?

Zdroj: IFLScience

Článek Měl by autonomní vůz zabít v rámci scénáře o „vyšším dobru“ lidi uvnitř, nebo venku? Odborníci přichází s překvapivým názorem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvakrát esovitě zahnutá

Tuhle formulaci jste možná někdy slyšeli na zdravotní přednášce a popisuje ideální tvar zdravé páteře. Jenže v Česku na zdravou páteř narazíte jen stěží. Tohle zakroucení má svůj jasný důvod, páteř díky němu snese zátěž. Jenže při pravidelném dlouhém sezení se tvar S mění pomalu na C. Když se člověk za stolem hrbí, slábnou jeho žaludeční svaly a bez pravidelného tréninku si tělo neudrží správnou figuru.

Při sezení je síla tlaku převedena na pánev a páteř, čímž vzniká zvýšený tlak na meziobratlové ploténky. Kontinuální tlak způsobuje zatuhnutí krční páteře a nakonec může vést až ke snížení průtoku krve do mozku. V důsledku toho můžete pociťovat bolesti hlavy a rozostřené vidění. Páteř tvoří rámec pro všechny naše vnitřní orgány, proto je zcela zásadní držet ji rovně, aniž by na ni byl neustále vyvíjen nějaký tlak. Zkuste to, odvděčí se vám.

Problémy se srdcem a křečové žíly

Jedním z nejvážnějších rizik sedavého způsobu života je nebezpečí kardiovaskulárních onemocnění jako třeba chronického vysokého tlaku. Neustálé sezení oslabuje svaly, zhoršuje průtok krve a snižuje i pevnost cév. Nedostatek fyzické aktivity je jednou z hlavních příčin brzké aterosklerózy, tedy vytvoření nánosů cholesterolu v srdečních cévách. Může se taky objevit nedostatečná schopnost krve vstřebat kyslík, takže srdce má méně, než potřebuje.

Lidé sedící většinu času na židli nebo v křesle obecně trpí horším oběhem v dolních končetinách. To při nedostatku pohybu vede k vytvoření křečových žil, a i když trápí obě pohlaví, jsou k nim náchylnější ženy. Kromě toho, že náchylnost k nim je dědičná, objevují se také v případech, kdy dlouho sedíte se zkříženýma nohama. Jakmile je totiž noha dlouhodobě stlačena, je krev naháněna do konkrétních oblastí, ze kterých se hůř dostává.

Obezita, svalstvo a kosti

Asi největším a nejlogičtějším následkem sedavého života je přibírání. Metabolismus v této pozici totiž zpomaluje a tělo spálí mnohem méně kalorií, ty přebytečné pak ukládá do tuku. Jakmile si sednete, proces spalování tuku klesne o 90 %, záhy dojde také k poklesu inzulinu a naopak poroste krevní tlak. Za posledních 50 let se změnila většina práce a hodně jí vyžaduje mnohem více té kancelářské. Pokud stojíte, spálíte jich jen díky poloze o 35 % více.

Neustálé sezení v jedné pozici a absence pohybu vede k ochablejším a slabým svalům po celém těle. Nejvíce zasažené jsou hýžďové a břišní. Ovlivněný jsou ovšem i kosti, hrozí tedy osteoporóza. Když totiž kosti nemusí vynakládat zvláštní námahu, aby tělo udržely rovně, postupně ztrácejí soudržnost a stávají se výrazně křehčími a taky poréznějšími.  Kvůli tomu jste pak mnohem citlivější na pády a údery, které by vás normálně nijak nezranily.

Výkonnost v posteli a co s tím vším dělat

Pasivní způsob života se vymstí především mužské populace a projeví se na místě nejcitlivějším – na loži. Nejspíš je totiž postupem času postihnou problémy s erekcí, prostatou a také hormonální výkyvy. Trávením hodin v kuse sezením se zpomaluje oběh krve v pánevní oblasti, což časem vede k  infekcím. Na ty se zase vážou další zdravotní potíže. Tukové zásoby produkují estrogen, což vysvětluje mužská bříška, kterých se těžko zbavuje.

Některé firmy už dnes silně motivují zaměstnance k aktivitě minimálně tím, že občerstvení na pracovišti je od něj hodně daleko. Přibyly také stolky na ping-pong a další nástroje pro vyžití. Lékaři obecně doporučují častější a delší procházky, nesedat si ve veřejné dopravě a firemní schůze vestoje. Můžete se také projít při polední pauze a dát si jídlo venku. Nejlepším řešením je ovšem nesedět hodiny v kuse, po každé hodině se trochu protáhněte.

Trpíte některými ze zmíněných problémů? Kterými?

Zdroj: BrightSide

Článek Sedíte denně déle než 8 hodin? Následky pro vaše tělo jsou hrozivě devastující. Zpestřete si rutinu sedavého zaměstnání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žádný výsadek, rovnou raketa

Prakticky jediným rozdílem by byla skutečnost, že by nedošlo k vyslání vrtajících výsadku. Místo toho bychom rovnou odpálili raketu s jadernou hlavicí, která by asteroid – doufejme – rozbila na větší počet menších úlomků. Z toho plyne ovšem jasný následující problém. Těleso by totiž na naši planetu dopadlo tak jako tak, jen na víc míst. Paradoxně by tento výsledek zásahu mohl všechno ještě zhoršit, místo aby nás před krizí zachránil.

Tým fyziků z Univerzity Johna Hopkinse se proto vrhl do simulačních modelů. V nich byla odpálena megatunová hlavice proti asteroidu o rozměrech 100 metrů, tedy asi pětině velikosti tělesa Bennu. Model podrobně rozebral na pět možností dráhy, kterou k nám asteroid dorazí. Zásahy raketou do tělesa byly nastaveny na půl roku před simulovaným dopadem. Přestože by došlo k redukci hmoty, která by do nás narazila, některé problémy přetrvávají.

Mnoho malých kusů, které nelze určit

Výsledky simulace hovoří poměrně jasně. Pokud by bylo těleso zasaženo 6 měsíců před dopadem, nárazová hmotnost by byla jen 1 %. Při zásahu 2 měsíce před dopadem by byla dokonce 0,1 %. Obrovským problémem ovšem je, že je nesmírně těžké určit trasy všech úlomků budoucího roztříštěného asteroidu. Kromě gravitace na ně totiž bude působit řada dalších faktorů. Místo jedné exploze na Zemi bychom si jich snadno přivodili víc.

I přes pozitivní stránky této možnosti bude nejspíš lepší nechat hlavice až jako poslední řešení. Už nějakou dobu se vedou diskuse o možnostech, jak asteroid z jeho dráhy pouze odklonit. Základem této obrany je pečlivý monitoring okolí Země a predikce toho, co nás může v budoucnu zasáhnout nebo se bude pohybovat jen v blízkosti. Čím delší čas máme informaci o možném nárazu, tím menší sílu budeme ve výsledku potřebovat.

Vychýlení při predikci v řádu dekád

Astronomové pracují při předpovědích jak s obrovskými hmotnostmi a velikostmi, tak také v naprosto jiných časových rovinách. A pokud máme k dispozici informaci, že do nás něco může narazit například za 30 let, je mnohem lepší takovou hrozbu vychýlit z dráhy. To lze provést kinetickou nárazovou hlavicí. Nukleární hlavice si v tomto programu taky najdou místo, ale jen jako poslední linie obrany proti velmi malým tělesům.

Minimálně tedy do té doby, než se naučíme přesně trasovat i drobné úlomky těles, která bychom takto zasáhli. Pozitivem jejich velkého počtu na planetě je to, že pokud nějaké těleso zachytíme opravdu pozdě, máme v rukách aspoň něco, co mu můžeme poslat do cesty. A to v zásadě okamžitě. Vzhledem ke stále rostoucím možnostem předvídání tras vesmírných těles ale doufejme, že na takovou variantu nikdy nedojde.

Byl by podle vás dopad drobných úlomků velkým problémem?

Zdroj: ActaAstronautica

Článek Čeká nás v budoucnu reálný Armageddon? V případě velkého asteroidu mířícího na Zem mají světové velmoci jasný scénář se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skutečný přínos, nebo problémy navíc?

Na první pohled to vypadá přece jasně, ne? Robot bude skutečným přínosem, nepotřebuje odpočívat, je pořádně odolný a nezastaví se před ničím, aby svou práci dokončil. Starosta města Rivardo Reyes v prohlášení uvedl, že možnosti tohoto RoboCopa jsou skutečně impozantní. Hlavně jeho schopnost odrazovat zločince pomocí mikrofonu a konat obchůzky na velkých otevřených plochách. Což zní velmi pozitivně.

A tak začal RoboCop 18. června hlídkovat ve veřejných prostorách a zahájil svůj hon proti zločinu. Jeho první ostrý test přišel v momentě, kdy se na parkovišti u Salt Lake Parku v Los Angeles strhla rvačka. Svědkyně události Cogo Guebera se okamžitě vydala k robotovi s nápisem POLICE, aby získala nějakou pomoc. Když stiskla tlačítko nouzového poplachu na těle robota, očekávala přivolání hlídky. Místo toho jí robot oznámil, že mu má jít z cesty.

Staré způsoby přitom neselhaly

Tiskla tlačítko znova a znova, jenže se nic nedělo. Mezitím jiný svědek zavolal policii „staromódně“ telefonem. RoboCop se vzápětí vrátil ke svému programu a pokračoval „úředním krokem“ v obchůzce. Velmi svědomitě se přitom zastavoval a kladl lidem na srdce, aby udržovali park v čistotě. Přivolaní zdravotníci už v tu dobu odnášeli do sanitky ženu, která během potyčky utrpěla řezná zranění na čele.

Proč robot s problémem nijak nepomohl? Možná se už stihl vzbouřit proti lidskému druhu a zajímají ho jen robozločiny? Nakonec se ale ukázalo, že robot není žádným způsobem napojený na skutečnou policii. Poplachové tlačítko bylo místo toho napojené na tvůrce robota, společnost Knightscope, která ho policejnímu oddělení pronajala. Bližší průzkum odhalil ještě další skutečnosti, ovšem velmi podobné povahy.

Technický zázrak v offline režimu

Kamery RoboCopa, které jsou schopné nahrávání v 360 stupních a živého přenosu na policejní telefony, nejsou ještě napojeny na policii samotnou. To samé se týká jeho schopnosti skenovat poznávací značky a sledovat v místě svého pobytu použití mobilních telefonů. Podle policejního náčelníka je robot zatím jen ve zkušebním provozu. Plně napojen na policejní dispečink bude dle prohlášení Cosme Lozana až později.

Takže pokud v současné době spatříte RoboCopa kdekoli projíždět, můžete si být jisti, že vlastně nedělá vůbec nic. Jen si tak klidně korzuje ulicemi Los Angeles a lidem, kteří se bojí zločinců, sděluje, že mu mají jít z cesty. A občas, ale opravdu jen sporadicky, si na Twitteru povídá s Elonem Muskem. Celá tahle technologická legrace přitom stojí celé město každý rok nějakých 60 000 – 70 000 dolarů, tedy asi 1,5 milionu korun. No neberte to.

Jak byste reagovali na policistu robota?

Zdroj: IFLScience

Článek Policejní RoboCop si musel poradit se svým prvním zločinem. Upřímně, nedopadlo to zrovna slavně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stejné systémy, jiný rozměr

Když astrofyzik Franco Vazza a neurovědec Alberto Feletti podrobně prošli čísla a matematicky srovnali obě struktury, jejich podobnosti byly ohromující ještě víc. I vědce to pak přivedlo k závěru, že můžeme nakonec přece jen žít v jedné obrovské simulaci. Lidský mozek sestává z komplexní sítě zahrnující téměř 100 miliard neuronů. Ty dohromady vytvářejí více jako 100 trilionů nervových spojení. Trilion je jednička a 18 nul.

Neurony se shlukují do hierarchických struktur s uzly, silnými vlákny a propojenými shluky. Tyto tvary obsahují komplexní pocity, emoce a zkušenosti. Jenže i všechny tyto sítě tvoří jen méně jak 25 % mozkové hmoty, všechno, co zbývá, je voda. Pozorovatelný vesmír také obsahuje asi 100 miliard galaxií, gravitace v něm vytváří kosmickou strunovitých vláken. Ta jsou složena z normální i tolikrát skloňované temné hmoty.

Stejné podíly i způsoby propojení

Hvězdokupy galaxií se formují na spojení vláken a nechávají mezi sebou opuštěné mezery volného prostoru. Výsledný obraz tak až nápadně připomíná sítě neuronů. A stejně jako u mozku je podle badatelů viditelných pouze 25 % vesmíru, zbývajících 75 % je temná hmota. Ačkoli fyzikální procesy, ke kterým v obou případech dochází, jsou naprosto odlišné, pozorováním pomocí mikroskopu a teleskopu získáváme velmi podobnou morfologii.

A to až do té míry, že mnoho vědců podotklo, že kosmická a neurální síť vypadají téměř totožně. Navzdory zřetelným podobnostem se chtěli oba vědci na systémy mnohem podrobněji. Použili tedy metodu spektrální analýzy, která je v astronomii často užívána ke studiu vysoce rozptýlených galaxií. Měřili pak frekvenci a hutnost hmoty v prostoru jak v hvězdných simulacích, tak v částech mozečku a mozkové kůry.

I procesy na stejných poměrech

Jejich rozbor ukázal, že i tohoto rozdělení a uvnitř neuronových sítí na úrovni od 1 mikrometru do 0,1 milimetru sleduje stejný trend jako rozložení kosmické hmoty. Tam samozřejmě v mnohem větší míře, tedy od 5 do 500 milionů světelných let. Pokud bychom tedy vnitřek naší hlavy dostatečně zvětšili, při zachování jeho funkčnosti dostaneme prakticky totožný obraz, jaký nám ukazují teleskopy, a to včetně hustoty.

Oba badatelé srovnali ještě několik dalších systémů jako větve stromů, mraky nebo vodní víry. Jenže žádný z nich se nepřiblížil takovému stupni vzájemné podobnosti jako vesmír a lidský mozek. Nicméně tato analýza nijak nepřibližuje komplexnost systému. K určení této stránky věci bylo potřeba sledování obou sítí a srovnání průměrného počtu spojení u každého uzlu. Plus taky brát ohled na to, jak jsou tyto uzly navzájem propojeny.

V míře komunikace prakticky totéž

I v tomto ohledu ukázaly galaxie i mozek velmi podobnou míru komunikace jednotlivých částí. Propojenost obou sítí nejspíš následuje velmi podobné fyzikální principy a to navzdory jejich obrovským odlišnostem. Je skutečně ohromující, že galaktická síť dosud viditelného vesmíru toho má více společného s obsahem hlavy každého člověka než kolik toho spojuje jednotlivé galaxie. A části mozku jsou podobnější galaxiím než jednotlivým buňkám.

Tyto podobnosti ovšem vystoupí na povrch jen tehdy, pokud jsou pečlivě a po více stránkách srovnány oba systém v globálním měřítku. To je velmi důležité, zvlášť při srovnání něčeho nekonečného, jako je vesmír, s jasně ohraničeným mozkem člověka. Pokud ovšem vezmeme v úvahu, že cokoli uvnitř vesmíru funguje na naprosto totožných fyzikálních zákonech, není tak překvapující, že podrobný rozbor ukáže podobnosti i jinde.

Napadlo vás tohle někdy při pohledu hvězdnou oblohu?

Zdroj: PopularMechanics

Článek Lidský mozek vypadá a funguje jako vesmír. Historický objev nedá badatelům spát. Jak je to vůbec možné a co to pro lidstvo znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Řídnoucí vlasy a lepší rodiče

Tento problém se týká spíše mužů, ovšem padání vlasů trápí hodně lidí ještě před třicítkou. Po 40. roce života se holohlavost projeví u 53 % mužů. Ženy o porost hlavy přicházejí také, jenže mnohem pomaleji. Ano, je to nepříjemný projev přibývajících let, jenže to má taky jednu výhodu. Přestane totiž růst ochlupení po celém těle. Abyste ztrátě vlasů předešli, pečlivě se o ně starejte. Čas od času je stříhejte, přestaňte používat fén a nezapomeňte se zdravě stravovat.

S přibývajícím věkem získáte nejspíše mnohem více zkušeností a budete si snáze vědět rady i v náročných situacích, jako je výchova dětí. Jste navíc s velkou pravděpodobností lépe finančně zajištění než před 20 lety. Co z toho plyne? Starší rodiče jsou schopni své děti mnohem lépe vychovat a mohou si dovolit kvalitnější materiální zabezpečení. Má to ovšem nevýhodu, protože šance otěhotnět u žen po 40 strmě klesá, navíc je pro ně mnohem komplikovanější i porod.

Citlivost zubů a problém s mlékem

Někteří lidé mají potíže po konzumaci mléčných výrobků už od dětství, u dalších se tento problém může objevit až později. Právě po čtyřicítce totiž klesá hladina enzymu, který s trávením mléka pomáhá. Následkem toho ho nelze plně strávit a může způsobovat mnoho zažívacích potíží. Pokud se to stane i vám, opatřete si mléko bez laktózy a přidejte do stravy probiotika. Jestli vás navíc od dětství trápily citlivé zuby, s přibývajícím věkem tohle nejspíš pomine.

Postupem času totiž sílí sklovina a citlivost se obecně snižuje. Má to ale zase nevýhodu, protože si nemusíte všimnout toho, že máte problémy se zuby. Proto je ideální přidat do rozvrhu pravidelnou preventivní návštěvu zubaře. Mezi 30 a 40 lety se vaše tělo také lehounce „scvrkne“. Podle více výzkumů se snížíte až o několik centimetrů. Chcete-li tomuto procesu předejít, dbejte na dostatečný příjem vápníku a vitaminu D a nezapomeňte cvičit.

Pokles metabolismu, nárůst atraktivity

Když ve 40 sníte stejné jídlo jako ve 20, velmi snadno naberete kila navíc. Přibývající věk znamená pokles metabolických procesů a rychlejší ztrátu svaloviny. Podle doktorky Kathryn Boling nabere žena mezi 40 a 55 lety v průměru 6 kilo váhy. Abyste se vyhnuli tomuto trendu, pravidelně cvičte a dbejte na zdravou stravu. Bohužel neexistuje žádný kouzelný recept, který by celkové kondici pomohl, pro perfektní „tvar“ je potřeba dřina.

Podle psychologů se stejná věková kategorie vyznačuje vyšším sebevědomím, a tedy i atraktivitou. Zdravá sebeláska a sebedůvěra je spojena s menší starostí o drobné nedostatky. Stejně tak se zbavujeme toxických lidí, jsme opravdu spokojení a taky finančně nezávislí. Je to doba, kdy lidé přehodnocují sami sebe, své životy a taky svoje okolí. Jak muži, tak i ženy se díky této kombinaci vlivů stávají pro své okolí mnohem přitažlivější.

Zhoršení zraku, dobrá imunita

Rostoucí věk je nevyhnutelně spojen s výskytem zrakových problémů. Obecně budete potřebovat na čtení více světla a posune se vám vnímání barev. Dalším problémem je také syndrom suchých očí. Sluch na tom také nebude nijak slavně. Vychází to z prostého faktu změny membrány ve vnitřním uchu. Stejně jako u zubů proto není od věci pravidelná návštěva specialisty, aby byly případné problémy včas zachyceny.

Ve věku 40 let už na lidské tělo zaútočilo tolik virů a bakterií, že imunitní systém je jako několikametrová kamenná zeď. Proto se méně setkáváme s nejrůznějšími chorobami a infekcemi. Pro další vylepšení imunitního systému je třeba vést zdravý životní styl, a hlavně mít dostatek spánku. Ten je pro organismus čím dál tím nezbytnější, poskytuje čas na regeneraci. Další nedílnou složkou je pobyt venku a dostatek čerstvého vzduchu.

Víte o dalších změnách, které v tomto věku tělo potrápí?

Zdroj: BrightSide

Článek Co se s vaším tělem stane po čtyřicítce? V organismu nastanou klíčové změny, o kterých je dobré vědět s dostatečným předstihem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč nás tekoucí voda takto dráždí?

Navzdory tomu, že tento trik používají celé generace jak rodičů, tak lékařů, máme hodně daleko k tomu prohlásit, že mu rozumíme. Nejočividnější a i nejpopulárnější teorie pracuje s motivem asociace. Zvuk tekoucí vody dopadající na kov nebo porcelán je zkrátka nadmíru podobný zvuku močení či splachování toalety. A pro valnou většinu z nás je malá potřeba spojená s tímto zvukem – dlouhé roky a několikrát za den. To už je velmi silná asociace.

Celková myšlenka pak je, že stejný zvuk v nás zkrátka reflexivně vyvolá tuto potřebu. Jenže je tu drobný problém. Tento reflex funguje i u lidí, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s námi běžně známým splachovacím záchodem. A těch jsou po celém světě stále miliardy. Ovšem podle potvrzených zpráv to na ně funguje také. Co tedy může stát za obrovskou univerzalitou tohoto spouštěče, přestože dotyční neprošli stejným „výcvikem“ jako my?

Prazákladní pocit klidu, míru a bezpečí

Alternativním výkladem tohoto reflexu je, že zvuk zurčení pramínku v nás probouzí jakýsi základní pocit bezpečí a klidu. Tím pádem uvádí do chodu nervy parasympatické soustavy. Ta má za úkol uklidňovat sympatické nervy, které jsou odpovědné za stav „uteč nebo bojuj“. Tyto dva systémy jsou si navzájem protikladné. Důsledkem aktivace parasympatické soustavy je tak fyziologický stav, který uvolní svaly kontrolující náš měchýř.

Parasympatikus patří do skupiny vegetativních nervů, které nejsme schopni vědomě kontrolovat. Nachází se v hladkém svalstvu zažívací trubice, v průduškách a průdušnici, a také v močopohlavním ústrojí. Tyto nervy vystupují z hlavy a z křížové míchy. Tato nervová síť také zpomaluje srdeční činnost a jejím mediátorem je acetylcholin. Opačný sympatikus srdce zrychluje a jeho hlavními hormony jsou adrenalin a noradrenalin.

Kdo všechno na vás tento trik použil?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Také si najednou potřebujete odskočit, když slyšíte tekoucí vodu? Nejste sami, má to svůj důvod se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velmi pozitivní klinické výsledky

Lék účinkoval tak jasně a silně, že nezávislá kontrolní komise doporučila zkoušky ukončit, aby ho dostali i lidé v kontrolní placebo skupině. Pfizer má teď v plánu dodat data FDA agentuře, která může provést zrychlené schválení „co nejdříve“. To aspoň vyplývá z prohlášení farmaceutické společnosti. Na zkouškách se podílelo více jak 1 200 dospělých z USA i zahraničí s příznaky od velmi mírných až po vážnější.

Všichni z nich měli také nějaké další choroby nebo zdravotní problémy, které znamenaly riziko velmi vážného průběhu nemoci. Žádný z jedinců zároveň nebyl proti covid-19 nijak očkován. Každý z účastníků bral buď Paxlovid v kombinaci s ritovirem (lék proti HIV také z dílny Pfizeru), nebo placebo pilulku. Obojí jim bylo podáváno každých 12 hodin po dobu pěti dnů. Z 388 účastníků s Paxlovidem byli jen 3 hospitalizováni a žádný nezemřel.

Srovnání s placebo lékem

Na druhé straně z 385 lidí, kteří brali pouze placebo, bylo hospitalizováno 37 a 7 z nich následně zemřelo. Krom toho z 607 účastníků, kteří brali Paxlovid během 5 dnů od výskytu prvních symptomů, bylo hospitalizováno 6 osob a nezemřel nikdo. V placebo skupině o počtu 612 lidí jich skončilo v nemocnici 41 a zemřelo nakonec 10. Nežádoucí události měly u pokusného léku a placeba podobný průběh a většina z nich byla velmi mírná.

Nejde přitom rozhodně o první vývoj takového léku na covid 19. Agentura FDA momentálně vyhodnocuje léky Merck známý také jako molnupravir, který podle tvrzení výrobce redukuje riziko smrti a hospitalizace o polovinu. Tedy pokud je podán do 5 dnů od prvních symptomů. Zatím byl schválen pro použití ve Spojeném Království. Paxlovid je modifikací starého léku vyvinutého během SARS epidemie, nyní v podobě pilulky cílí na covid-19.

Na co nejvíc spoléháte při případné léčbě covidu?

Zdroj: LiveScience

Článek Nadějná novinka Pfizeru snižuje riziko hospitalizace a úmrtí na covid až o 89 %. Známe klinické výsledky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Detonace krále všech světových bomb

Výbuch měl takovou sílu, že zcela zničil naprosto všechno v okolí 35 kilometrů od epicentra. Následný houbovitý oblak dosáhl na výšku skoro 60 kilometrů. Dřevěné budovy v sovětských městech vzdálených 160 kilometrů od výbuchu byly zničeny a ty cihlové utrpěly vážné škody. Na Ivana se poté na dlouho zapomnělo, připomnělo ho staré video, které na YouTube umístila elektrárenská společnost Rosatom. K explozi se vyjádřil jeden z tehdejších kameramanů.

„Bomba na horizontu vytvořila silný bílý záblesk a po dlouhé době byla slyšet vzdálená, těžká a nejasná exploze, jako kdyby zemřela Země.“ Tlaková vlna způsobila, že transportující Tupolev okamžitě ve vzduchu poklesl o 1 kilometr. Pilot záhy získal zpět kontrolu nad strojem a odletěl s ním do bezpečí na původní základnu. Jenže co vlastně vedlo sovětskou armádu k vytvoření tak ohromného pekelného stroje?

Symbolický test v rostoucím napětí

Zkouška Car-bomby symbolizovala rostoucí napětí mezi Sovětským svazem a USA. Vzájemné vztahy ochladly ještě víc po vídeňském summitu v červnu 1961. Tehdy se sešli vůdce Nikita Chruščov a prezident John F. Kennedy a toto setkání dopadlo velmi špatně. Chruščov pak zřejmě ventiloval svou frustraci ze situace právě touto jadernou demonstrací. Kromě shození bomby také ukončil memorandum o jaderném testování, které obě země držely od konce 50. let.

Obnovení testování dalo sovětským badatelům šanci vyzkoušet stav gigantické H-bomby, mnohem větší než běžně dopravované nálože. A také mnohem silnější, než byla jakákoli bomba existující v arzenálu USA. Tato děsivá logika celé jaderné války dávala teoreticky smysl. Rakety schopné zasáhnout vzdálené země byly ještě v plenkách a Sovětský svaz navíc neměl na rozdíl od USA příliš mnoho strojů, které by takovou zbraň mohly přepravovat.

Radši méně a silnějších

Sověti proto došli k závěru, že pokud mají dopravit jen několik bomb, ať jsou pořádné. Bohužel místní konstruktéři dovedli tuto taktiku do extrémů. Původně si totiž představili zbraň o síle 100 megatun s vysokou úrovní radiace. Vedení SSSR však vyjádřilo obavy z jaderného znečištění a usadilo inženýry asi na polovině původního záměru. Jaderný odpad byl podle armády ve výsledku velmi omezený, dokonce ještě menší, než se původně čekalo.

I tak ale Japonci zachytili následně v dešťové vodě nejvíc radiace, kolik kdy naměřili. Mrak nukleárního prachu se pak posunul přes Tichý oceán a přešel Kanadu včetně Velkých jezer až do USA. Američtí vědci ovšem uklidnili veřejnost, že většina pozůstatků Car-bomby zůstane ve stratosféře a než dopadne na zem, přijde o značnou část původní radioaktivity. Bomby byly plné noviny, vláda ovšem takovou představou nebyla vůbec nadšena.

Příliš velká na reálné použití

Podle leteckého novináře Toma Demerlyho byla ovšem bomba takové velikosti a účinnosti těžce riziková i pro skutečný útok. Posádka bombardéru, který by ji převážel, by měla šanci 50/50, že takovou akci vůbec přežije. Amerika proporce bomby posoudila, přičemž limity pro velikost vodíkové bomby prakticky neexistují. Při pohledu na tento sovětský extrém američtí konstruktéři upravili parametry vlastních bomb a Sověti je následovali.

Všichni tak pochopili, že je Car-bomba moc velká na to, aby byla prakticky použitelná v boji. Zůstala tak děsivou kuriozitou jaderného věku, dále už nebyla postavena žádná další zařízení s těmito proporcemi. SSSR se tak vydal jinudy a o několik let později se mu povedl průlom ohledně raket a tekutého paliva. To otevřelo cestu k výrobě strategických raket, které mohou být dlouhodobě připraveny k odpalu a nevadí jim skladování v chráněných silech.

Napadají vás další kuriozity zbrojního průmyslu, které se ukázaly být slepou uličkou?

Zdroj: HowStuffWorks

Článek VIDEO: Největší jaderná bomba v historii lidstva způsobila takové škody, že zůstala pouze děsivou kuriozitou nukleárního věku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Opatření a absence chřipkové sezony

Během posledních zhruba 14 měsíců jsme nosili běžně respirátory, dezinfikovali ruce a upustili od mnoha společenských kontaktů. Tento přístup omezil nejen covid, ale také běžná onemocnění jako nachlazení nebo chřipku. Používali jsme zkrátka stupeň ochrany, který byl v rámci chřipky naddimenzovaný, navíc prakticky neexistovalo zimní období. Tomu odpovídají i meteorologická data z anglické Royal College.

To by se sice mohlo zdát jako dobrá zpráva, jenže kvůli absenci vystavení se možným onemocněním naše celková imunita uvadá, protože jí chybí kontakt s viry. Vědci jsou také znepokojeni ohledně RSV, viru, který může způsobit vážnou plicní infekci vyžadující hospitalizaci. Někdy vede dokonce k úmrtí, hlavně u dětí pod jeden rok věku. Klíčovým problémem je, že na tento virus ještě nebyla schválena žádná vakcína, na rozdíl od běžných kmenů chřipky.

Rizika při absenci možného očkování

Doktorka Catherine Moore, klinická badatelka organizace Public Health Wales, varovala před skutečností, že právě RSV je zatím bez použitelné vakcíny. A i když covid způsobil značné problémy u dospělé části populace, můžeme se brzo setkat se stejným vývojem u těch nejmenších obyvatel. V době přes covidem se totiž naprostá většina dětí s běžnými sezónními nemocemi setkala ještě před školkou.

To znamená předtím, než jim bylo 18 měsíců. Největším přílivem v dětských křídlech nemocnic jsou každou zimu miminka pod jeden rok věku. Ta, která mají RSV, protože jejich plíce ještě nejsou zcela vyvinuté a s virovou náloží tedy bojuje celé jejich tělo. Pokud se život začne vracet do normálního stavu před covidem, vrátí se běžné zimní virózy, jenže naše, a hlavně dětská imunita na ně nebude dostatečně připravena.

Rizikovou skupinou jsou hlavně malé děti

Podle Moore jsou pak právě nejmenší děti nejzranitelnější skupinou. Před pandemií bylo dle statistik do nemocnic přijato ročně na 30 000 dětí mladších 5 let právě kvůli respiračním virům. Když předpokládáme návrat do normálu později během tohoto roku, očekávají lékaři významný nárůst pacientů právě v oblasti pediatrie. Postupně zkrátka poroste počet dětí, které se s klasickými viry neměly nikdy šanci setkat.

Celá situace má však stále velké množství neznámých a chování patogenů v momentálním nastavení prostředí je velmi obtížné předvídat. V loňském roce jsme nezachytili ani chřipku, takže pokud se letos vrátí, nejspíš půjde o opravdu náročný kmen a tudíž i celou sezónu. Vakcína proti chřipce nás ovšem může zbavit slušné míry rizika. Existuje i možnost posilující kombinace s vakcínou proti covidu, kterýžto postup už se osvědčil.

Proti čemu všemu jste se nechali v poslední době očkovat?

Zdroj: TheGuardian

Článek Dětská imunita je narušena přísnými opatřeními, tvrdí odborníci. Jakou budou mít vládní zásahy dohru? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příběhy a trocha evoluční biologie

V nejpopulárnější evropské verzi Červené karkulky sežere vlk starou babičku a pak ji imituje. Oblékne si její šaty a vleze si do její postele, právě včas na to, aby přivítal její vnučku, která přijde na návštěvu. Napětí postupně roste, jak dívenka vlka pozoruje – je jí divné, že má velké oči, uši a nakonec i zuby, až ji vlk sežere taky. Jenže pokud vyrůstáte na Středním východě, nejspíš jste slyšeli pohádku O vlkovi a dětech, kde je to celé trochu jinak.

Místo toho, aby se tady vlk převlékl za babičku, vydává se za kozí maminku, aby mohl sežrat její kůzlátka. Mohl by tento příběh být předkem nám tolik známé Červené karkulky? Jamieho Tehrani tato otázka fascinovala poté, co zaslechl vícero variací této pohádky. Jeho otec je z Íránu, matka z Británie a on sám vyrůstal v Dubaji. Nyní je antropologem na Durhamské univerzitě v Anglii. Po původu pohádky pátrají antropologové přes 200 let.

Dvě hlavní možnosti vzniku

Podle první hypotézy vznikl základní příběh v Číně a do Evropy se dostal po Hedvábné stezce před asi 600–800 lety. Jenže další hypotéza se kloní k tomu, že právě pohádky mutují a vyvíjejí se tak rychle, jelikož k tomu dochází nezávisle na sobě. Jejich podobnosti vznikají díky tomu, že všechny lokality na světě zahrnují jak nebezpečná zvířata, tak zranitelné děti. A s množstvím mezer v historii příběhu sledovatelná stopa zkrátka vychladla.

Původ tak nejspíš zůstane zamlžený, badatelé ovšem shromáždili obrovské množství současných variant. To Tehranimu dovolilo použít fylogenetickou analýzu, která je normálně použita při hledání vztahů mezi zvířecími druhy. Začal s 58 verzemi příběhu z 33 odlišných kultur po celém světě. Pak srovnal 72 bodů zápletky – např. kdo je padouch, jaký použije trik a jak samotný příběh končí. Výsledkem je pravděpodobný rodokmen pohádky.

Pohádkoví předci a následníci

Pokud by platila verze s čínským původem, měla by se tato verze objevit na počátku. Jenže podle rodokmenu se tento příběh objevil někde mezi Evropou a Středním východem před skoro 2 000 lety. Čína ho tedy nejspíš sama adaptovala, místo aby se z ní rozšířil dál. Africká verze asi pochází z té východní. A verze s kozou je pravděpodobně starší než nám známá Červená karkulka, kterou zpopularizovali bratří Grimmové.

Jde o důležitý posun ve výzkumu, protože navzdory rokům bádání existuje v otázce evoluce folklóru mnoho nezodpovězených otázek. Objevují se ale i obavy, zda je použití fylogenetiky vhodné právě na databázi obsahující varianty příběhů. Jen asi třetina příběhů použitých Tehranim je klasifikovaná v tradičním kánonu. Legitimitu tohoto přístupu ke zkoumání lidové tradice tak nejspíš potvrdí až použití na další příběhy s jasnější historií.

Kterou verzi této pohádky znáte nejlépe?

Zdroj: Science

Článek Znáte původ pohádky o Červené karkulce? Vlk nebyl vždy ten špatný. Prvotní variace příběhu se od toho dnešního liší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problém s vyřešením všech problémů

Jenže zatímco se většina lidí stará o nedostatek zdrojů, jeden výzkum ze 70. let zkoušel odpovědět na zcela jinou otázku. Konkrétně co se stane tehdy, když bude uspokojen náš hlad i všechny další možné potřeby? Výsledkem bylo – ve stručnosti – opravdu hodně kanibalismu, a krátce nato děsivá apokalypsa. Behaviorista John B. Calhoun provedl sérii pokusů s hlodavci, a pak sledoval jejich populaci. Experiment se jmenoval Universe 25.

Během pokusu vzal 4 páry myší a umístil je do místa zvaného „Utopie“. Prostředí bylo nastaveno tak, aby vytvořilo ideální podmínky. Současně eliminovalo jakékoli hrozby, které by čekaly v běžné divočině. Myši měly dostatek jídla, vody i místa na živobytí včetně ideální teploty asi 20 stupňů Celsia. Pokusné kousky byly vybrány z těch nejzdravějších a v kontrolovaném prostředí se nevyskytla jakákoli choroba nebo rizikový parazit.

Ideální prostředí bez jakýchkoli překážek

Jakmile byl pokus spuštěn, chovaly se myši poměrně předvídatelně. Protože neměly starosti s jídlem, vodou ani predátory, začaly se okamžitě množit. Asi za 55 dní byla populace dvojnásobná a dvojila se zhruba každých 145 dní, kdy dosáhla počtu 620 jedinců. Tehdy začala jako celek narážet na problémy. Myši se totiž rozdělily do skupinek a ta, která v nich neměla žádnou roli, neměla zároveň kam uniknout.

V normálním prostředí přežije do dospělosti více myší, než kolik je potřeba k nahrazení těch starých. Přebytek, který v populaci nemá místo, odejde jednoduše jinam, což tady ovšem nešlo provést. Myši se tak ocitly v sociální izolaci. Pasivní samci se hromadili na jednom místě, aniž by vyvolávali konflikty s ostatními. Jenže postupně se začali napadat mezi sebou, což bylo znatelné z mnoha jizev a dalších zranění, jak mezi sebou v izolaci bojovali.

Bez reakce a bez zájmu

Tito samci se ani nebránili, zatímco na ně okolí útočilo, a později napadali ostatní totožným způsobem. Samičky potkal stejný osud, jen na jiném místě. Rozklad obvyklého myšího chování se dotkl i alfa samců, kteří se stali velmi agresivní a bezdůvodně napadali ostatní. Pravidelně také znásilňovali jak samičky, tak samce a tyto divoké útoky někdy končily myším kanibalismem. Protože byla naplněna každá jejich potřeba, zapomněli také na svoje potomky.

Myší matky byly velmi agresivní vůči vetřelcům ve svých hnízdech, zatímco jindy by je jen vyhnaly. Agresivita samic přerostla v to, že pravidelně zabíjely svá mláďata, jejichž úmrtnost dosáhla na 90 %. Tohle byla ovšem jen první fáze pádu utopie. Tzv. „druhou smrtí“ byla skutečnost, že mláďata, která přežila útoky matek, se nikdy nenaučila obvyklému myšímu chování. Nezajímalo je páření, pouze jedla a starala se o sebe o samotě.

Vrchol a cesta bez cíle

Populace dosáhla vrcholu v počtu 2 200 myší, a pak začala klesat. Mnoho myší nemělo o páření zájem a odešly někam do kouta, jiné zformovaly divoké gangy a bojovaly mezi sebou. Nízká porodnost, vysoká úmrtnost mláďat a stálé násilí vyústilo ve vymření celé kolonie. Po celou dobu myši měly k dispozici dostatek jídla i vody a byly chráněny před jakýmkoli vnějším negativním vlivem. To, co kolaps způsobilo, nazval Calhoun „zkázonosným chováním“.

V životě se staráme o potravu, jeden o druhého, o svoje potřeba a reprodukci, což vyžaduje určité chování a jeho zdokonalování. Jakmile tento proces zmizí, neexistuje vývoj a ani reprodukce společnosti, což lze aplikovat i na lidi. Calhoun proto varuje před dnem, kdy budou naplněny všechny naše potřeby. Pozdější vědci paušalizování experimentu kritizovali a z více důvodů uvedli, že ho nelze jednoduše aplikovat na lidskou populaci.

Lze podle váš myší utopii aplikovat i na lidi?

Zdroj: IFLScience

Článek Universe 25: Utopický myší experiment, který se změnil v naprostou apokalypsu. Výsledky fascinují vědce dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrácení obrazu a okamžitá kontrola

Osoba, kterou vidíme v zrcadle, to nejsme totiž ve skutečnosti my – zrcadlový obraz je převrácený. A protože se do něj díváme prakticky denně, zvykli jsme si právě na tuto převrácenou verzi sebe samých. Z toho ostatně pochází i klasický hororový námět s převrácenou osobností pocházející ze zrcadla. Návyk pochází z frekvence vystavení se této podobě, takže pokud se takto nevidíte často, bývají pro vás šok například vlastní fotky.

Dalším faktorem je naše přímá kontrola nad způsobem zobrazení. Pokud něco nevidíme jasně, můžeme si posvítit, natočit se nebo přiblížit. Průběžně také upravujeme samotnou tvář, měníme postoj, ladíme oblečení. Pokud jde o fotografie, většinou se na nich vidíme až po jejich pořízení. Změna pozice tu může také pomoct a obecně se hodí znát svoje dobré polohy, slabší stránky a nejlepší úhly. Digitální foto obvykle dovoluje víc verzí.

Vliv světla a asymetrická tvář

Při vnímání sebe sama v zrcadle hrají významnou roli také světelné podmínky. Náš mozek už ale v tomto ohledu funguje na „automatiku“ a poskytne nám obraz vlastní tváře, na jaký jsme zvyklí. Kamera nebo fotoaparát tak ale nepracují a zobrazí všechno objektivně, jak to zachytí. Právě proto je světlo pro profesionální modelky tak podstatné. Ostatně u fotografů platí základní pravidlo, že světlo může snímek udělat dokonalým, nebo naprosto hrozným.

Už jsme uvedli, že zrcadlo naši tvář obrací. Možná vás napadlo, že to přece není problém. Jenže lidská tvář není symetrická, nikdo ji takovou nemá. Jsme většinou zvyklí se na sebe dívat z několika málo úhlů a brát pravou jako pravou a opačně. Všichni kolem nás vnímají naši tvář naopak. Právě proto máme při pohledu na fotografie kolikrát pocit, že se díváme na někoho úplně cizího. Nota bene tehdy, když se nefotíme nijak často.

Vliv okolí a několik konkrétních detailů

Podle Nolana Feeneyho se koukáme do zrcadla většinou doma, nebo obecně v bezpečném prostředí. A když nás někdo fotí, jsme vždycky lehce ztuhlí. Snažíme se nemrkat, takže máme větší oči, stejně jako roztahujeme pusu ve falešném úsměvu, který připomíná kachnu. Fotky dnes z velké většiny končí na sociálních sítích, a to našich i cizích. Logicky tak cítíme poměrně hodně tlaku na to, abychom na nich vypadali aspoň trochu k světu.

Při pohledu do zrcadla se většinou soustředíme na několik konkrétních detailů, které chceme nejvíc vylepšit nebo zkontrolovat. Jde především o naše rty, nos, oči – což jsou hlavní cíle pro make-up. Během takového důrazu na detail kolikrát unikne naší pozornosti to, jak fungují jednotlivé části dohromady. Výsledek na fotce pak posoudíme jedním mrknutím. Sžití s vlastními chybami a nedostatky může přinést před objektiv více vlastní sebedůvěry.

V základu si o sobě trochu moc myslíme

Výzkum univerzity v Chicagu (ale nejen ten) odhalil, že lidé se obecně považují za atraktivnější, než ve skutečnosti jsou. Za účelem tohoto srovnání vybrali badatelé obrázky účastníků studie a vytvořili jejich lepší i horší verze. Dobrovolníci byli následně vyzváni, aby vybrali svou původní fotku. Většina z nich selhala, protože zvolila právě ty vylepšené výzkumným týmem. Naše vnímání je tedy dlouhodobě zkreslené.

Do zrcadla se běžně díváme mnohem víc, než nakolik sledujeme naše fotografie. Mozek nás pak vytrvale balamutí a skutečná podoba tváře i těla se nám jeví jako zvláštní. Neznamená to, že bychom vypadali jakkoli ošklivě nebo odpudivě, jen zkrátka nejsme zvyklí si udržet odstup. Ideálním postupem je tedy pozorovat sami sebe více způsoby. A taky se smířit s vlastní nedokonalostí a akceptovat, že nejde o problém, ale formu jedinečnosti.

Jak důkladně a často se kontrolujete před zrcadlem?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč vypadáte lépe v zrcadle, než na fotce? Experti přišli s jednoduchým vysvětlením se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen atraktivita barev značky

Kromě toho další výzkum ukázal, že lidé podvědomě volí firmy podle barev na logu, takže další bod pro klidnou modrou. Pak přichází na řadu důvody ryze praktické. Mnoho skvrn, poškození a potrhání totiž na tmavším odstínu snadno zanikne a sedačky tak lze používat mnohem déle. Světlejší bývají v první třídě, kterou si ovšem může dovolit méně lidí, tudíž se v tomto případě použití aerolinkám vyplatí. Látka se taky opotřebuje znatelně pomaleji.

Zajímavé je použití červených potahů. K tomu došlo v letech 1970–1980. Následně ale přesedlaly firmy na modrou, protože sedačky zvýšily agresivitu pasažérů. Kromě barvy hraje roli také materiál, tedy látka nebo kůže. Je pravidlem, že dlouhé lety používají zásadně látku, hlavně ty mezikontinentální. Dovoluje totiž pokožce přirozeně dýchat, takže lidé nezažívají nepříjemné zpocení a minimalizuje se pocit nepohodlí.

Krátké lety a nepadnoucí okno

Na krátké vzdálenosti funguje ale umělá kůže perfektně. Je navíc extrémně odolná proti vodě, takže ani rozlité nápoje nejsou pro letušky problém. Látka, která se dává na vrchol sedačky, se jmenuje antimakasar a používala se na nábytek během viktoriánské doby. Jméno je odvozeno od makasarového oleje, kterým si muži běžně upravovali vlasy. Jde o extrémně mastný olej, který nechával skvrny při každém doteku, tato látka proti nim chrání.

Všimli jste si toho, že u mnoha sedaček máte sice okno, ale naprosto nic neuvidíte? Například je těsně za předchozím sedadlem? Aerolinky se obecně snaží nacpat do letadla co nejvíce míst. Výrobci letadel jim k tomu poskytují pravidla, jak je rozmístit správně, jenže tyto pokyny prakticky nikdo nerespektuje. Kolejnice na podlaze letounu dovolují aerolinkám vlastní organizaci sedaček a společnosti samozřejmě jednají ve vlastním zájmu.

Jak si vybrat to nejlepší místo?

Vzhledem k výše zmíněným skutečnostem není výběr místa nic snadného, ale i tak existuje několik triků. Existují weby, kde se dá najít skutečné rozložení sedaček u různých společností. Pokud nechcete poslouchat hučení motoru, volte místo blíže předku letadla, možná pak ale uslyšíte konverzace stevardek. Když se vám tato místa sehnat nepodaří, volte místo do uličky, je tam tišeji než u okénka, pokud tedy máte štěstí na spolucestující.

Místa vepředu mají ještě jednu výhodu, protože u vás bude začínat servírování jídla. Budete mít tedy větší výběr. Pasažéři vzadu mají málokdy volbu mezi rybou a kuřetem. Jestli jste vyšší postavy, určitě berte místo u nouzového východu. Je tam víc místa a nestrávíte tak celý let v křečích z pokrčených nohou. Pamatujte si ovšem, že tyto sedačky se nesklápí, aby nebránily případné evakuaci. To nemusí některým lidem vyhovovat.

Jaké místo v letadle máte nejraději?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč jsou sedačky v letadle vždy modré a kam si nejlépe sednout? Letuška prozradila tajemství, které si aerolinky nechávají pro sebe se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zastavení a rovníková katastrofa

Jedna kompletní rotace Země trvá 23 hodin, 56 minut a 4,09053 sekund. To se vztahuje k pevnině na rovníku, která se pohybuje rychlostí 1 770 kilometrů za hodinu. Ta se postupně snižuje a na pólech je nulová. V případě náhlého plného zastavení by vlivem hybnosti vzduch, voda, a dokonce i skály na rovníku pokračovaly stejnou rychlostí dál. Celý povrch by byl zcela rozryt a mnoho úlomků by se dostalo nejen do vrstev atmosféry, ale i do vesmíru.

Jenže co je to vlastně ten moment hybnosti? Samotnou hybnost lidé zažijí kdykoli při prudkém zabrzdění auta nebo vlaku. Dopravní prostředek zastaví, vy pokračujete dál, a i když se pevně držíte, cítíte sílu setrvačnosti. Moment hybnosti je to stejné, jen se to vztahuje na rotaci těles. Jedním ze základních zákonů fyziky je pak konzervace momentu hybnosti. Jakmile se něco otáčí, zastaví to jen stejně velká síla pohybující se zcela opačným směrem.

Přeskupení, reformace a přírůstky

Podle Zimbelmana by odlomené kousky Země pokračovaly v nějaké formě obíhání, zatímco by se planeta dále pohybovala na své cestě kolem Slunce. Nakonec by je gravitace nejspíše přitáhla zpátky v podobě meteorického deště. Kontinuální bombardování by roztavilo povrch na oceán magmatu. Objemem hmoty by se Země pravděpodobně vrátila do poměrně původní podoby, rozložení by ale bylo zcela odlišné od předchozího stavu.

Tento proces by také nevyhnutelně odpařil značnou část vody na zemském povrchu. Většina by byla nenávratně ztracena, něco by se vrátilo v podobě nově ztuhlých minerálů, jako jsou třeba olivíny. Některé kusy, které by dočasně rotovaly kolem Země, by si také přitáhl Měsíc, což by na něm způsobilo další četné krátery. Máme tedy skutečně štěstí, že nás tato situace nečeká a veškerou případnou destrukci můžeme nechat katastrofickým filmům.

Kdy a jak vás nejvíce ovlivnila setrvačnost?

Zdroj: LiveScience

Článek Co by se stalo s lidstvem, kdyby se planeta přestala otáčet? Na to vás ve škole nepřipraví, důsledky by byly katastrofální se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potřebnost pravidelné procházky

Jestli uvažujete o koupi štěněte, vězte, že jeho zažívání pracuje velmi svižně. Tím pádem po jídle potřebuje močit nebo kálet už za 15–30 minut, je tedy žádoucí ho brát pravidelně ven. Dohlédněte na to, aby si pes ulevil na místě, které je pro něj známé a kde se bude cítit bezpečně. Každé ráno ho vezměte ve stejný čas na stejné místo, takže si na rutinu rychle zvykne. Výlet ven zakomponujte i po jeho probuzení z odpoledního zdřímnutí.

Když se na něj naštvete za chyby (protože čurá všude možně), bude akorát ve stresu a nic se nenaučí. Nekřičte, mluvte na něj klidným hlasem a mějte s výchovou svého malého kamaráda trpělivost. Vám také nejspíš nejde vždycky všechno hned. Když proběhne venčení hladce, nezapomeňte ho odměnit. Taky ho netrestejte, když půjde někam jinam, jen ho přeneste zpátky. Pravidelnost a odměna jsou nejlepší recepty, pokud chcete psa něčemu naučit.

Sedni a k noze aneb základní ovládání

Tohle není o tom, aby byl váš pes bezduchý robot. Jenže v mnoha situacích je zkrátka potřeba, aby se pes uklidnil a následoval vás, nebo naopak zůstal na místě. Dejte mu pamlsek k čenichu, zvedněte ruku a nechte ho, ať ji hlavou následuje. Jak zvedne hlavu, zbytek těla jde dolů. Když dá zadek na zem, řekněte: „Sedni!“ a pamlsek mu dejte. Opakujte to několikrát denně, dokud si to nezafixuje, taky v jiných situacích a během procházky.

Povolání psa „k noze“ je asi nejzákladnější příkaz, který je skutečně potřeba. Nejde jen o chování, ale také o bezpečnost vás, psa i okolí. Dejte psovi vodítko, snižte se na jeho výšku a jemně řekněte: „K noze!“, zatímco lehce zatáhnete za vodítko. Když se vydá po směru, dejte mu odměnu a pohlaďte ho. Když už si příkaz spolehlivě zafixuje, sundejte mu vodítko a cvičte v bezpečném prostředí, kde případná chyba nikoho dalšího neohrozí.

Aby pustil a taky zůstal

Naučit psa nechat věci na pokoji je velice užitečné, zvláště pokud se s ním pohybujete venku. Dejte si do obou rukou pamlsek. Ukažte mu jednu zavřenou pěst s odměnou a řekněte: „Nech to!“ Nechte ho olizovat, čichat i štěkat, ale projevy ignorujte. Jakmile nechá ruku být, dejte mu odměnu z druhé. Opakujte, dokud nenechá zavřenou pěst být po prvním příkazu. Pak ho odměňte jen tehdy, když od sevřené ruky odejde a taky se na vás podívá.

Příkaz „zůstaň“ slouží k tomu, aby pes zachoval klid a zůstal na místě v různých situacích, například po prohánění dalšího zvířete nebo skákání na hosta. Pro začátek se ujistěte, že pes už umí „sedni“ opravdu dobře. Otevřete před sebou dlaň ruky a řekněte: „Zůstaň!“ Odstupte o dva kroky a odměňte ho spolu s pohlazením, pokud zůstane na místě. Pomalu zvyšujte vzdálenost, o kterou ustoupíte, a vždycky ho odměňte, i když zůstane jen na chvíli.

Místečko na klidný spánek

Pro psa je naprosto klíčové, aby měl vlastní pelech, potřebuje se ale naučit na něj chodit na příkaz. Poskytněte mu teplé a pohodlné místo na spaní, přidejte klidně polštáře a deku. Zaveďte ho tam pomocí pamlsku nebo hračky, aby si k místu vytvořil skutečně pozitivní vztah. Je potřeba, aby pes cítil, že on sám si vybral právě tohle místo, takže pokud ho budete nutit, nebude to fungovat. Spojí si totiž místo se silně negativním pocitem.

Pokud se chcete se psem podělit o vlastní postel, je potřeba provést to správně. Počkejte do doby, kdy bude skutečně vytrénován, nikdy by totiž neměl skočit do vaší postele bez vyzvání. Když se v budoucnu rozhodnete jeho spací místo změnit, ujistěte se, že má hodně potravy a aktivity. Zvykne si pak na nové okolnosti mnohem snadněji. Sami uvidíte, že pes se základními návyky bude spokojenější a ušetří vám mnoho problémů.

Šel výcvik hladce, nebo jste se setkali s problémy?

Zdroj: BrightSide

Článek Primitivní triky naučí vašeho psa poslušnému chování. Letitá cvičitelka prozradila, jak na to. Zvládne je každý v pohodlí domova se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Konzumace alkoholu zvyšuje riziko vzniku rakoviny

Zvýšenou míru konzumace alkoholu považuje za vysoce rizikovou především Americká onkologická společnost. Ta zdůrazňuje, že pro prevenci vzniku rakoviny (zejména rakoviny tlustého střeva, jícnu, dutiny ústní, hltanu, hrtanu a rakoviny prsu a jater) by ženy neměly pít více než 1 sklenici alkoholu denně. Muži pak ne více než 2 sklenice alkoholu denně. Pacienti, kteří se s rakovinou již léčí, by se ovšem měli vzdát alkoholu úplně.

V případě, že jste konzumovali (či konzumujete) alkohol ve zvýšené míře, zvýšili jste si tím riziko vzniku rakoviny. Pokud byste se nicméně rozhodli váš denní přísun alkoholu snížit – nebo jste tak již učinili–, po nějaké době se vám sníží i avizované riziko. Vědci rovněž zdůrazňují, že zdravotní benefity, které jsou u určitých druhů alkoholu prokázané (například u červeného vína nebo slivovice), jsou výrazně nižší než riziko rozvoje onkologického onemocnění.

Slivovice obsahuje zdraví nebezpečný ethylkarbamát

Čeští vědci z Centra zdraví, výživy a potravin v Brně zveřejnili již v roce 2016 výsledky své rozsáhlé studie, která se zaměřovala na riziko vzniku rakoviny při pravidelné konzumaci destilátů z peckovic – zejména pak slivovice. Ačkoliv jsou závěry, jež odborníci přináší, přinejmenším znepokojivé, doposud nevyvolaly odpovídající celospolečenskou reakci. Ve studii je zkoumán obsah rakovinotvorných látek, konkrétně ethylkarbamátu (ETK), v jednotlivých druzích ovocných destilátů z peckovic.

Nebezpečný ethylkarbamát vzniká z přirozeně se vyskytujících kyanogenních glykosidů v peckách a ve vyšších koncentracích může mít rakovinotvorné účinky. Výsledky studie prokázaly, že nejméně 50–60 % všech konzumentů slivovice (a dalších destilátů z peckového ovoce) je vystaveno zdraví nebezpečným dávkám ETK. Aby byla konzumace slivovice a jiných destilátů z peckovic bezpečná, musela by být dávka ETK stanovena na maximálně 0,05 miligramu/1 litr destilátu.

Podle prof. MVDr. Jiřího Rupicha, CSc. je znepokojující, že v České republice neexistuje platná legislativa, na jejímž základě by bylo možné vymáhat alespoň Evropskou komisí doporučený limit ETK (limit uvedený v Doporučení Komise 2010/133/EU je 1,1 mg/litr). Až do roku 2012 nicméně Česká republika měla tento závazný kontrolní limit ETK stanovený. Byl dán formou hygienických limitů, které specifikovala Vyhláška č. 305/2004 Sb. Tyto limity byly stanovené na 0,03 – 0,4 mg/litr podle druhu potraviny.

Konzumujete ovocné pálenky pravidelně, nebo preferujete jiný druh alkoholu?

Zdroj: SZU, MDAndersonCenter

Článek Slivovice může vyvolat rakovinu, varují čeští vědci. Oblíbený český nápoj obsahuje nebezpečné látky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mezinárodně přijímaný projekt

Tento pozoruhodný projekt je zaměřený na pomoc všem psům, kteří potřebují zvláštní zacházení. Své kořeny má ve Švédsku, kde vznikl oficiálně 27. června 2012 s názvem Swedish International Gulahund Yellowdog programe. Zakladatelkou projektu je Eva Oliversson – psí trenérka a rovněž specialistka na psí chování, která se myšlenkou inspirovala v Austrálii. Na tamních psích výcvikových kurzech byli žlutou stužkou označováni ti jedinci, kteří během nich potřebovali speciální přístup.

Žlutou barvu stužky Eva zachovala proto, že je výrazná a viditelná již na větší vzdálenost. Ovšem psi nemusí být označeni jen stužkou, ale mohou mít na sobě jakýkoliv žlutý doplněk (vodítko, obojek, stužku, motýlka, šátek apod.). Celý projekt získal během své několikaleté existence obrovskou pozornost světových médií a v současné době je jeho filosofie přeložená do 21 světových jazyků včetně češtiny.  

Jací psi nejčastěji potřebují prostor?

Největší přínos projektu spatřuje Eva Oliversson v ohleduplném přístupu k citlivým psům a psům se zvláštními potřebami. Poskytnutím prostoru jim mj. vytváříte prostředí, v němž se cítí lépe. Psi, kteří nejsou stresovaní, se posléze rychleji a snáze naučí potřebné dovednosti a adekvátní reakce na různé situace a podněty. Žluté označení mohou psi potřebovat z rozličných důvodů – někteří z nich mohou mít za sebou operaci, úraz, feny mohou hárat či mít po porodu.

Dalšími důvody mohou být pokročilý věk psů, adaptace v nové rodině (může se jednat o štěně i o dospělého psa z útulku), probíhající výcvik, přílišná bojácnost psa či jeho nedůvěřivost. V každém z uvedených případů potřebují psi trochu ohledu. Pokud jim ho poskytnete, vyhnete se zbytečným nepříjemným situacím. Nikdy totiž nevíte, kdy bude trochu ohleduplnosti potřebovat i váš pes.

Kdy jste se naposledy setkali se psem, který vyžadoval specifický přístup?

Zdroj: Gulahund

Článek Co znamená žlutá stužka u psů? Když takového uvidíte, obloukem se mu vyhněte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studie hledala vysvětlení stereotypů

Kolektiv autorů z Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy zveřejnil minulý měsíc pozoruhodnou studii. Ta se zabývá zažitými stereotypy o rusovlasých ženách, které jsou spojené s jejich sexualitou. Vědecké studie se zúčastnilo celkem 200 respondentů, z toho 109 žen (v průměrném věku 27 let) a 91 mužů (v průměrném věku 32 let). Sběr relevantních dat probíhal jak online dotazníkem, tak za osobní účasti respondentů od 17. září do 3. října 2018.

Celý výzkum se soustředil na potvrzení, či vyvrácení 5 základních teorií, které nabízejí možná vysvětlení rozšířených tvrzení o sexualitě rusovlásek. První poskytuje interpretaci v souvislosti s vyšší hladinou estrogenu, druhá pracuje s rychlejší životní strategií, která vychází z horšího zdraví rusovlasých lidí. Třetí teorie uvažuje změněné vnímání sebe sama v důsledku prezentovaných stereotypů. Čtvrtá hledá vysvětlení v enormním zájmu mužů o zrzky a pátá uvažuje, že ryšavé ženy jsou sexuálně aktivnější kvůli svým předchozím zkušenostem.

Sexuální chování rusovlásek ovlivňuje jejich okolí

V rámci studie se podařilo vyvrátit první tři teorie (vliv hormonů na sexuální chování rusovlásek se nezkoumal). Horší zdravotní stav ryšavých lidí se nepotvrdil a rovněž se neprokázalo změněné vnímání sebe sama v důsledku stereotypizace. Naopak se prokázala čtvrtá teorie, která akcentovala zvýšený zájem o rusovlásky ze strany mužů. Ten je vyvolán zažitými stereotypy, díky nimž muži získali představu, že jsou rusovlásky dostupnější a svolnější k sexuálním aktivitám.

Vzhledem k faktu, že se muži dvoří rusovláskám častěji a rovněž i dříve, přejímají ryšavé ženy toto chování za normální, tudíž na něj reagují pozitivně, nebo ho dokonce samy přebírají. U rusovlásek lze poté vypozorovat zvýšenou sexuální touhu, zvýšenou sexuální aktivitu i vyšší počet sexuálních partnerů. Ryšavé ženy mívají rovněž pohlavní styk dříve, než je obecný průměr, a v rámci sexuálních aktivit vykazují vyšší submisivitu. Pátá hypotéza se tedy také jeví jako správná.

Zajímavým zjištěním studie bylo, že toto chování se týká pouze rusovlasých žen. Ryšaví muži žádnou souvislost mezi barvou svých vlasů a sexuálním chováním nevykazují. Závěry provedené studie rovněž korespondují se závěry dřívějších studií, které se zabývaly jejími dílčími aspekty. Ovšem je důležité zmínit, že se nemusí jednat o zcela průkazný vzorek, jelikož výběr jedinců probíhal v rámci úzké skupiny motivovaných lidí. Vědci proto vybízejí k zopakování studie na větším vzorku populace.

Jakou barvu vlasů považujete za nejatraktivnější?

Zdroj: OSFPreprints

Článek Čeští vědci potvrdili, že zrzky jsou sexuálně aktivnější než ostatní ženy. Důvodem není genetika, ale společenský stereotyp se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ochrana z matky na dítě

U těhotných žen se navíc ukázal znatelně menší přenos imunity na plod mužského pohlaví, což může u novorozenců zvýšit riziko nákazy koronavirem. Pohlaví plodu tak citelně ovlivňuje jak matčinu schopnost generovat protilátky, tak možnost přenést je na vlastního potomka. Jde o první studii, která se zabývá právě vlivem pohlaví na již dříve pozorovanou možnost přenosu protilátek z matky na dítě.

Bádání epidemiologů už ukázalo, že dospělí muži, chlapci a novorozenci mají oproti něžnějšímu pohlaví vyšší výskyt onemocnění covid-19 a průběh nemoci je u nich také silnější. Plody a novorozenci mužského pohlaví jsou také náchylnější při vystavení viru než holčičky. Proto Edlow zkoumala placenty, krev matek a pupečníkovou krev z těhotenství ovlivněných koronavirem. Tato studie zahrnovala 68 těhotných žen, z nichž 38 se nakazilo během třetího trimestru, a to před nalezením vakcíny.

Další vrstvy mechanismu vlivu

Zbývajících 30 osob byly zdravé ženy, které měly v celém těhotenství negativní test na koronavirus. V obou skupinách bylo stejné zastoupení pohlaví plodů. Placenty chlapečků vykazovaly v případě matek s covidem mnohem více genů ovlivněných interferonem, který hraje klíčovou roli při ochraně plodu v děloze před viry. Aktivace těchto genů a následná produkce cytokinů však vytváří v děloze zánětlivé prostředí, což může negativně ovlivnit další vývoj dítěte.

Druhým objevem bylo, že ženy, které čekaly chlapečky, vytvářely méně protilátek proti koronaviru než ty s holčičkami. Do plodů mužského pohlaví navíc těchto protilátek z krve matky přecházelo méně. Novorození chlapci jsou tak náchylnější k onemocnění covidem-19. Další fází je studium produkce protilátek po podání vakcíny v jednotlivých trimestrech a samozřejmě opět v závislosti na pohlaví plodu.

Jak se u vás projevil covid-19, pokud jste ho měly v těhotenství?

Zdroj: TheHarvardGazette

Článek Při přenosu covid protilátek z matky na plod hraje zásadní roli pohlaví dítěte. Jsou na tom lépe dcery, nebo synové? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Se psem na toaletě a škrábání břicha

Pokud se vedle vás pes posadí, když jste na toaletě, nestrachujte se. Nejste šílení ani vy, ani váš čtyřnohý společník. Pro tohle chování je několik důvodů a prvním je ten, že zkrátka nechce být sám. Když jste doma a jste jedinou osobou v okolí, chce s vámi zkrátka trávit veškerý čas a nechápe koncept soukromí. Dalším důvodem je znuděnost, protože chce jednoduše nějaké podněty. Za třetí vás chrání i v koupelně je vaším strážcem.

Kope vás pes do břicha, když ho drbete na břichu? Nedělejte si starosti, není to známka agresivity. Jedná se o zcela reflexivní reakci, protože drbání a lechtání na břichu může být zároveň trochu dráždivé. Pod jemnou kůží břicha je nervová síť napojená rovnou na míchu, takže při spuštění dojde k tomuto reflexu. Jestli to bude psu skutečně nepříjemné, určitě vám to dá najevo. Možná jen dejte pozor na některá místa nebo intenzitu prstů.

Kroužení před zalehnutím a skákání na věcí

Při pokus s 62 domácími mazlíčky vyšlo najevo, že více než polovina z nich dělá nejméně jedno kolečko, než si kamkoli lehne. U psů je 3krát vyšší šance na tento úkon, pokud je povrch nerovný, než u hladkého. Návyk se dá vysvětlit dědictvím po předcích, kteří museli spát venku. Tam bylo třeba ušlapat trávu nebo sníh a tím vytvořit hladší povrch jako hnízdo. Krom toho tím psi také uvolňují více pachu, kterým si pes značkuje svoje území.

Skákání na věci nebo lidi připomínající páření je častým chováním, které umí majitele pěkně ztrapnit. Podle veterinářů má tento manévr tři základní příčiny. U psa jde obvykle o snahu ukázat svou dominanci, takže jednoduše ukazuje, kdo je v konkrétní situaci pánem. Může jít taky o známku toto, že jsou příliš rozjaření, takže se vymknou kontrole. Posledním důvodem může být zdravotní problém jako infekce nebo podráždění.

Spaní na oblečení a naklánění hlavy

Kromě prosté skutečnosti, že vaše oblečení je zahřáté a pohodlné, je také plné vašeho pachu, který pes dobře zná a vyhledává. Jste pro něj vůdce a tak se usadí v prostředí, kde se cítí naprosto bezpečně. Dalším důvodem může být strach z odloučení, takže vyhledá právě oděv, protože mu zkrátka chybíte. Dělá-li to často, zauvažujte nad tím, jestli svého chlupatého přítele nezanedbáváte. Třeba by uvítal více her nebo delší procházky.

Když psi naklání hlavu, vypadají hrozně roztomile, zvláště se to týká štěňat. Zcela praktickým důvodem je potřeba lépe vidět nebo slyšet, protože plandavé uši jim zakrývají přímo zvukovod. Potřeba lepšího vidění se týká hlavně právě štěňat, jejichž zrak ještě není zcela vyvinutý, tedy si tímto pohybem pomáhají pravidelně. Zvířata nedělají prakticky nic bezdůvodně, jen je potřeba se naučit jejich jazyk a způsob komunikace.

Kam všude za vámi leze váš čtyřnožec?

Zdroj: BrightSide

Článek Hlubší významy psí mimiky. Co znamená naklonění hlavy, kroužení před zalehnutím či doprovázení páníčka na WC se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ne všech druhů tuku je záhodno se zbavovat

Tenhle tuk je také přesně tím druhem, který vede k dvojité bradě a pivním mozolům. Další – hnědý cukr – se nachází hlavně v miminkách. Tyto buňky obsahují mnohem více mitochondrií, spalují glukosu a generují velké množství tepla v procesu známém jako termogeneze. Vždycky se mělo za to, že tento tuk se vyskytuje právě jen u novorozenců, v roce 2009 ho ale badatelé objevili i v těle dospělých, i když jen v malém množství.

Podnětem k výzkumu byl návrh, že bílý tuk se dá dovést k transformaci na zdravější hnědý, který skrze termogenezi spaluje kalorie. To by byl vynikající způsob řešení jak problémů s obezitou, tak i dalších metabolických poruch. Poslední pokrok tohoto bádání pochází od vědců z univerzity v San Diegu a soustředí se na typologii uloženého cukru, tedy glykogenu. Jde o nikoli nezbytnou glukosu uloženou hlavně v játrech a příčném svalstvu.

Záložní zdroj energie pro tělo

Glykogen ovšem plní funkci záložního zdroje energie, například při vyrovnávání hladiny cukru v krvi. Dosud jsme ale plně neporozuměli tomu, jako roli hraje glykogen v tukových buňkách. Pomocí obézních myší zkoumali vědci jeho chování, a zjistili, že dělá mnohem víc, než jen ukládá energii v tuku. Hraje totiž překvapivě významnou roli produkci tepla a výdeji energie, což má vliv na lidskou obezitu.

Pozorování týmu vedla k závěru, že „zhnědnutí“ tukových buněk je přímo navázáno na to, jak mohou oba druhy vytvářet i využívat právě glykogen. Když je tímto způsobem proměněn, vysílá to tukovým buňkám signál, že se mohou bezpečně odpojit od tvorby molekuly zvané ATP. Ta je zdrojem energie pro většinu buněčných procesů. Toto odpojení je způsobem tvorby tepla, která umožňuje vyrovnávat poměry energií v těle.

Pojistný tepelný mechanismus

Tento způsob je tak ujištěním, že teplo v organismu generují jen tukově buňky, které na to mají dostatek energie. Podle týmu čím vyšší je hladina glykogenu v tlustých myších, tím vyšší efektivity dosahuje metabolismus. To odpovídá rychlejšímu spalování tuku a také úbytku na váze. Když badatelé svou pozornost obrátili k lidem, shledali, že lidé obézní nebo k obezitě náchylní měli méně genů účastných na tomto procesu.

Proto došel tým k závěru, že cesta glykogenu je zcela klíčová pro spalování nadbytečných kalorií a funguje jako jasný most mezi metabolismem glukosy a termogenezí. Tím vyvstává možnost vývoje přesných terapií, které budou adaptovat metabolismus glykogenu v tukových buňkách. Dojde tak k vnitřní podpoře ztráty váhy a celkového zlepšení zdraví organismu. Spoluúčast chování obézních lidí bude ale nejspíš stále potřeba.

Zkoušeli jste někdy hubnout? S jakým úspěchem?

Zdroj: NewAtlas

Článek Průlom ve zkoumání obezity: Rozpojování buněk napomáhá spalování tuků v našich tělech. Co to reálně znamená? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zachycen ryze pozemský původ

Signál nejspíš pocházel z lidského rušení způsobeného nějakou technologií nacházející se na zemském povrchu. Prvně byl zachycen radioteleskopem na Parkerově hvězdárně v Novém Jižním Walesu v Austrálii. Tento konkrétní teleskop je součástí tzv. Breakthrough Listen, největší vědecké soustavy, která naslouchá mimozemským „technosignaturám“. Program byl spuštěn roku 2016 a nachází se ve výzkumném centru SETI v Berkeley.

Signál, jehož výskyt trval asi pět hodin a měl frekvenci 982 megahertz, se nacházel v pásmu, které je normálně vyhrazeno letecké komunikaci. Jenže v prostoru žádná letadla nebyla, takže vědci tuto možnost vzápětí vyloučili. Vysílání velmi dobře napodobovalo přesně to, co se vědci snažili dlouhou dobu najít. Byla to totiž konkrétní frekvence, zatímco přírodní signály se vždycky pohybují v nějakém rozsahu, což je jasně odlišuje.

Lidské rušení je přítomné neustále

Opravdu konkrétní frekvence není nic zvláštního. Astronomové se s rušením svého pozorování setkávají prakticky neustále, takže musí všechna data filtrovat. Jenže frekvence se postupně měnila, což je něco, co odpovídá vysílání z vesmíru. Jak se Země otáčí, Dopplerův efekt frekvenci posouvá. Situaci ještě zkomplikovala jedna z planet kolem Proximy Centauri. Je velmi malá, velmi blízko Zemi a je v „obyvatelné zóně“, kde může na povrchu existovat tekutá voda.

Jenže když se astronomové zaměřili na signál znova, už tam nebyl. Pokud to nebyli mimozemšťané, tak o co se jednalo? Podle posunu frekvence se dají některé věci odhadnout. Tohle směřovalo k nějakému levnému kousku elektroniky, který používá krystalový oscilátor. Astronom Seth Shostak podotýká, že vždycky doufal ve skutečné zachycení mimozemského vysílání. Jeho počáteční nadšení bylo časem konfrontováno s nutnou mírou realismu.

Některé záhady vysvětlené, jiné zůstávají

„Falešné poplachy míváme pořád. Nejdřív jste nadšení, jen aby vás po pár dnech zklamalo to, že signál mají na svědomí Homo sapiens, nikoli Klingoni.“ Signál byl původně součástí záznamu, který trval asi 26 hodin. Astronomy byl ale zachycen až za rok při opětovné filtraci dat, a nejdřív k němu byli skeptičtí. Jenže podrobnější zkoumání vyloučilo rušení a vypadalo to na vysílání v takové podobě, na kterou všichni astronomové už dlouho čekali.

Asi nejslavnějším případem je signál z rok 1977, kdy astronomové ze státní univerzity v Ohiu zachytili vysílání trvající 72 vteřin. Bylo tak nezvyklé, že Jerry Ehman, jeden z členů týmu, načmáral na záznam „Wow!“. Zrovna tento záchyt přitom nebyl nikdy uspokojivě objasněn. Tým nad ním hloubal, ale k náhlému aha efektu postupem času asi nedojde. Nejspíš to bude záhada, dokud astronomové nezachytí totožný signál podruhé.

Zkoušeli jste někdy podobně „ulovit“ vysílání?

Zdroj: NPR

Článek Zachycen podivný signál přicházející z vesmíru. Jeho zdroj dělá vědcům starosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak správně postupovat při léčbě popálení

Bez váhání volejte záchrannou službu, pokud jsou postiženy všechny vrstvy kůže, tedy při popáleninách třetího stupně. Stejně tak v případě, že kůže vypadá zuhelnatělá s bílými, hnědými nebo černými pruhy. A vždycky volejte sanitku tehdy, pokud je popálen kojenec nebo senior. Ve všech případech platí nutnost okamžitě se zbavit zdroje žáru nebo toho, co popálení působí. Není-li možné zdroj eliminovat, izolujte od něj osobu pevnou překážkou.

V případě, že osoba samotná hoří, zastavte ji a válejte s ní sudy, abyste plameny udusili. Následně z postiženého odstraňte veškeré kouřící materiály jako horké nebo ohořelé oblečení. Pokud se tkanina připekla, ostříhejte okolí. Následně odstraňte cokoli, co by dotyčného škrtilo nebo jeho tělo jakkoli stahovalo – tedy pásky, těsné oblečení nebo šperky. Kovy jsou vodič tepla a mohou způsobit další zranění, navíc popáleniny velmi rychle otékají.

Postup u popálenin prvního stupně

Prvním krokem je ochlazení pomocí studené, nikoli ledové vody. Vyhněte se sáčkům s ledem, ideálně postižené místo dejte pod studenou tekoucí vodu nebo do nádoby. Pokud není tekoucí voda dostupná, použijte obvazy a obklady. Postižené místo zakryjte sterilním obvazem nebo čistou látkou, aby bylo chráněno před okolím. Nepoužívejte máslo, oleje nebo krémy, hlavně ne ty s vůní. Ošetřujte vhodným přípravkem proti popáleninám.

Podávejte léky proti bolesti, například Panadol a Ibuprofen. V případě, že se objeví známky infekce, bolest se zhoršuje, kůže zarudne nebo místo otéká, vyhledejte lékaře. Rizikovými faktory je hrozba tetanu a také popálenina větší než několik centimetrů. Vždycky vyhledejte zdravotní pomoc tehdy, pokud jsou popáleny ruce, nohy, tvář nebo genitálie. Očkování proti tetanu by mělo být opakováno vždy jednou za deset let.

Popáleniny druhého a třetího stupně

Stejně jako v předchozím případě chlaďte studenou vodou a vyhněte se ledu. Ten snižuje tělesnou teplotu a může způsobit další bolest a zdravotní problémy. Nepropichujte puchýře, rány zakryjte sterilní nelepivou náplastí a pečlivě zajistěte gázou nebo tejpovací páskou. V případě druhého stupně může být zraněný v šoku. Pokud to situace dovoluje, položte ho na záda a zvedněte nohy asi o 30 centimetrů. Pak ho zakryjte kabátem nebo dekou.

Při třetím stupni okamžitě volejte sanitku a postižené místo zakryjte obvazem. Volte materiály, které nenechají v ráně žádná vlákna. Sterilním suchým obvazem oddělte popálené prsty na nohou nebo rukou. Nenanášejte vodu ani nic mastného, co by mohlo způsobit infekci. Zasáhl-li žár dýchací cesty, nepodkládejte ležící osobě hlavu, mohlo by dojít k dušení. Při popálení tváře udržujte osobu vsedě. Do příjezdu záchranky kontrolujte dech a tep kvůli šoku.

Spálili jste se někdy o něco skutečně hodně?

Zdroj: WebMD

Článek První pomoc při popálení by měl znát každý člověk. Chybný postup stojí za trvalým zjizvením se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hudsonský pilotní zázrak

Ačkoli několik pasažérů bylo vážně zraněno, všichni přežili, aby mohli o události dále vyprávět. Tento manévr byl totiž velmi dramatický a zároveň velmi neobvyklý. Nebylo to ovšem prvně, co hejno ptáků takhle zkomplikovalo leteckou dopravu. Nasátí ptactva do motoru je ostatně nejčastější příčina selhání obou motorů najednou. Na vině může však být i zamrzlý karburátor nebo zkrátka nedostatek paliva. Ne vždycky mají motor na svědomí ptáci.

Například v roce 1983 dostala perfektní souhra technických problémů a omylů do vzduchu Boeing 747 téměř bez paliva. Motor tak ztratil veškerý tah ve výšce před 12 kilometrů nad středem Kanady. V případu New Yorku dokázali piloti Bob Pearson a Maurice Quintal navést Boeing ve výšce 762 metrů plachtěním do bezpečí. Piloti byli oslavováni jako hrdinové a letadlo bylo přejmenováno na Klouzavého Gimliho podle města, kde přistálo.

Jak daleko tedy lze doplachtit

V zásadě může v případě potřeby plachtit každé letadlo. Pokud selžou z jakéhokoli důvodu motory, piloti od letadla nějaké klouzání očekávají, protože bez tahu motorů zkrátka stroj ztrácí výšku. V čím větší výšce je letadlo donuceno plachtit, tím lépe – právě proto byl případ s Hudsonem tak působivý. Museli reagovat velmi rychle a nebyli asi kilometr vysoko. V tomto letadlo se všechno stalo extrémně rychle, všechno od startu po přistání trvalo jen pět minut.

Letadla mezi všechny tvary a velikosti, takže pokud nějakým létáte, je důležité vědět nejvhodnější rychlost pro plachtění. Taková rychlost vám dovolí urazit největší vzdálenost při minimální ztrátě letové výšky. Podle pilota Johna Coxe může standardní dopravní letadlo plachtit do vzdálenosti 161 kilometrů v případě, že přijde o tah motorů 9 kilometrů nad zemí. To je asi vzdálenost mezi Los Angeles a Palm Springs. Jinými slovy, moc daleko ne.

Pokud se bojíte létání, je tohle jeden z důvodů?

Zdroj: HowStuffWorks

Článek Co se stane s letadlem, když mu selžou motory? Tajemství tkví v plachtění, doletí dále, než si myslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Udělejte nenápadné schovávačky

Asi nic nevypadá tak nevinně jako obyčejná plechovka s fazolemi nebo rajským protlakem. Jenže uvnitř může být plastový sáček s hotovostí. Jen možná vynechte plechovky s pivem nebo nápoji obecně, i na lupiče může přijít žízeň. Dalším příhodným místem jsou obyčejné pokojové květiny. Zloději obvykle nebudou prohledávat to, čeho je hodně, zdržovalo by je to. To by pro ně znamenalo komplikace, zvlášť pokud se takové květiny nacházejí venku, třeba na terase.

Když otevřete komoru, taky vám vždycky hrozně překáží ten starý vysavač, kterému nefunguje přívodní šňůra? Vyndejte z něj sáček a dejte dovnitř cennosti. Můžete ho takhle mít kdekoli v domě a čím víc se z něj bude prášit, tím míň bude případné zloděje zajímat. Stovky let platí také rada, že nejlepší úkryt je všem na očích. Co takhle dát něco za nástěnné hodiny? Ano, ty, u kterých jen dvakrát ročně měníte čas a jednou za dlouhou dobu baterii.

Netypické části běžných věcí

Ano, lupiči se nejspíš podívají do skříněk. Jenže podívají se kromě zásuvek i na zadní stěnu nebo spodek? Dejte důležité věci do obálky a přilepte ji na zadní stěnu komody. Výborné místo. Podobná schovávačka se dá snadno vyrobit pomocí starých VHS kazet nebo DVD disků. Kdo by se chtěl prohrabávat desítkami starých animovaných snímků? Jenže některé mohou skrývat kromě samotného filmu ještě bonus.

Pokud bydlíte v domě, nejspíš máte někde skladiště nepotřebných starých věcí, u kterých si pořád říkáte, že už je musíte konečně vyhodit. A takové staré tenisky se zdravotní vložkou, které se válí někde v krabici, jsou perfektním úkrytem. Samozřejmě si musíte sami pamatovat, že jste tam vůbec něco dali. Nepoužívejte na tyto úkryty nové nebo jakkoli výrazné boty. Přitahují pozornost a zloději si je mohou vzít s sebou, aby je pak prodali.

Tam, kam se sami díváte jen občas

Běžného zloděje nejspíš nebudou zajímat vaše rodinné fotografie nebo klasické zimní oblečení. Fotoalba jsou dobrým místem, kam se opět dá schovat například obálka s důležitými dokumenty. Zimní oblečení je mimo sezonu ve skříni a je v něm hodně prázdných kapes. Najděte omšelou bundu, kterou už nenosíte, a udělejte z ní další úkryt. Protože je pořád ve skříni, nejspíš se vám nestane, že byste se s cennostmi vypravili někam ven.

Pokud jste trochu schopní kutilové, pouvažujte nad falešnými trubkami nebo zásuvkou. Podobné součásti domácnosti zloději ani nevnímají. I když je výroba takového úkrytu náročnější, při správném provedení naprosto splyne s okolím. Podobně ideálním prostředím je garáž, kde je hromada krabic s nejrůznějším harampádím. Zlodějům je jasné, že cenné věci se většinou ukládají tam, kde je nic neohrozí. Právě tuto mentalitu je potřeba využít.

Máte tip na podobnou „schovku“? Podělte se.

Zdroj: BrightSide

Článek Nebojte se vykradení a buďte vždy připraveni. Tyto tajné domácí úkryty lupiči nikdy nekontrolují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Základní postupy pro uvolnění stresu

Sedněte si rovně, nepředklánějte hlavu. Zavřete oči, uvolněte se a myslete na něco opravdu pozitivního. Nadechujte se krátce, ale relativně hluboko. Pak svůj dech na 4 vteřiny zadržte a následně vydechněte pomalu a úplně. Počkejte 5 vteřin a nadechněte se znova. Pokud si potřebujete hlavně zklidnit myšlenky, položte si jednu ruku na čelo a druhou zezadu na hlavu. To pomůže posílit přívod krve, což zase vede k redukci napětí.

Aniž byste sundali ruce, nadechujte se a vydechujte stejným způsobem, přičemž mezi nádechy a výdechy dělejte krátké pauzy. Pro zklidnění vašich pocuchaných nervů se nadechněte opravdu zhluboka a pak vydechněte prudce skrze téměř zavřená ústa. Když budete vydechovat, dělejte to krátkými prudkými výdechy, které budete doslova tlačit zevnitř ven. Jako kdybyste dělali prudké pohyby a u každého měli trochu vydechnout.

Technika umělého zívnutí

Zívnutí způsobuje ochlazení mozku a také umí zahnat únavu. Otevřete svá ústa, jak jen to jde, dokud neucítíte tah na spodní čelisti. Rovnoměrně se nadechněte, měli byste cítit, jak se vaše plíce pomalu plní vzduchem. Zadržte dech na dvě vteřiny, pak opatrně a plynule zase vydechněte. Nadechněte se naplno a bez zadržování dechu vydechněte skrze plně otevřená ústa. Vaše rty by při tom měly vytvořit kruh. Vydechujte po menších částech.

První část výdechu by měla být ta nejdelší, každá další pak menší a menší. Poté, co vydechnete úplně, počkejte asi 5–10 vteřin, pak toto dechové cvičení zopakujte. Z uvedených technik si můžete udělat komplexní cvičení, nebo je používat odděleně, pokud potřebujete jen konkrétní efekt. Spojte je s meditací, tedy uvolněným posedem a časem věnovaným právě jen myšlenkám a vlastnímu dechu. V dnešní době je zvládnutí stresu naprosto klíčové.

Co vám pomáhá se uvolnit po náročném dni?

Zdroj: BrightSide

Článek Uklidněte své tělo i mysl během dvou nádechů. Budhistický trik funkční stovky let nikdy nezklame se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starý postrach vodstev

Nalezený druh Terropterus xiushanensis byl mořský predátor a žil během období křídy přibližně v době před 443–419 miliony let. V tomto období byli právě mořští škorpioni vrcholovými vodními predátory, kteří se kradli po mořských dnech a přepadávali nic netušící ryby a měkkýše. Nabírali je svými makadly a vkládali si je rovnou do tlamy. Makadla jsou specifické přední končetiny klepítkatců. Většinou jsou kratší než kráčivé nohy a skládají se jen ze šesti článků.

Kyjonožci se vyskytovali v mnoha velikostech, ti nejmenší měli velikost přibližně lidské dlaně. Ti největší byli zase velcí jako dospělý člověk. Nově popsaný druh je prvním nalezeným exemplářem z čeledi Mixopteridae za posledních 80 let, podotýkají badatelé. Naše znalosti těchto bizarních zvířat jsou velmi omezené právě kvůli nedostatku nálezů a pozůstatků, podotýká Wang a jeho kolegové v publikované studii.

Jen čtyři druhy za dlouhé dekády

Během posledních 80 let se podařilo najít jen čtyři druhy mixopteridů. Jednoho v Norsku (Mixopterus kiaeri), druhého v New Yorku (Mixopterus multispinosus), třetího v Estonsku (Mixopterus simonsoni) a čtvrtého ve Skotsku (Lanarkopterus dolichoschelus). Ten čínský je také prvním případem nálezu, který nejspíš pochází ze superkontinentu Gondwana. K jeho formaci došlo poté, co se větší superkontinent Pannotie rozlomil na dvě části před asi 600 miliony lety.

Gondwana zahrnovala dnešní Jižní Ameriku, Afriku, Arábii, Austrálii, Indii a Antarktidu. Během prvohor se z této masy postupně oddělovaly subkontinenty jako Avalonie a Severní a Jižní Čína, které se vydávaly směrem na severozápad. Gondwana postupně dorazila až na jižní polokouli a v době před asi 350 miliony let narazila do rovníkové Eurameriky. Po dobu dalších 200 milionů let byla součástí nového superkontinentu, mnohem známější Pangey.

Který pravěký tvor vás nejvíc fascinuje?

Zdroj: LiveScience

Článek V Číně nalezen mořský škorpion o velikosti psa. Vrcholný vodní predátor vědcům zamotal hlavu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co tento datový objem vlastně je?

Jde o e-maily, zprávy, firemní záznamy, certifikace, smlouvy a komplikované diagramy ukazující přímo labyrinty firemních struktur. V mnoha případech odhalují zcela prvně reálné vlastníky mnoha neprůhledných krycích společností, které existují pouze papírově. Uniklé údaje byly předány Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů (ICIJ) ve Washingtonu. Tato organizace se podělila s médii jako The Guardian, BBC Panorama a dalšími.

Nejedná se o první únik ze skrytého finančního světa, rozhodně jsou Pandora papers ale tím největším. Data tohoto typu se dostávají ven již od roku 2013. Firmy v daňových rájích nejsou ilegální a mnoho lidí má pro tvorbu takových struktur zcela legitimní důvody. Utajení těchto struktur ale velmi nahrává daňovým únikům, praní špinavých peněz a zpronevěrám. Proto jde o velmi spornou praktiku zejména u politiků a veřejných činitelů.

Podnikání sídlící mimo místo

Další bohaté osoby a společnosti svěřují své majetky právě takovým společnostem, aby se vyhnuly placení daní v konkrétní zemi. Jde o legální krok, díky kterému však konkrétní vláda přichází pravděpodobně o miliardy na daních. Pandora papers zahrnují například vládce Jordánska, krále Abdalláha II., který má podle těchto dat majetky v hodnotě 100 milionů dolarů v Malibu, Londýně a na území Washingtonu. Král podotkl, že se ničeho nedopustil.

Dále je v dokumentech zahrnuta rodina ázerbajdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, která v nedávných letech obchodovala v Anglii s majetkem za 400 milionů liber. Obchody se týkaly i nemovitostí prodaných britské Crown Estate spravující majetek britské královny, jejíž administrativa zkoumá podrobnosti tohoto obchodu. Částka 67 milionů byla zaplacena společnosti pracující pro rodinu, která vládne zemi pravidelně obviňované z korupce. To není dobrá vizitka ani pro jednu stranu.

Několik zásahů do centra Evropy

Týden před volbami vyšly najevo také údaje týkající se českého premiéra Andreje Babiše. Na toho směřovalo množství otázek týkajících se nákupu zámečku na jihu Francie. Politik odmítl tyto skutečnosti komentovat. Další postavou je prezident Kypru, který je sám o sobě kontroverzním centrem offshore společností. Nicos Anastasiadis odmítl informace komentovat a jeho firmy popírají, že by se dopustily čehokoli nezákonného.

Ne všichni zmínění v údajích jsou ale obvinění z něčeho trestného. Data například odhalují, že bývalý britský premiér Tony Blair s manželkou Cherie ušetřili 312 000 liber na daních z nemovitostí. Došlo k tomu při nákupu budovy v Londýně, kterou částečně vlastní rodina prominentního bahrajnského ministra. Kancelář si tu koupili za 6,5 milionu liber, k transakci ovšem použili společnost se sídlem na Britských Panenských ostrovech.

Výhled na možné změny zákonů

Gerald Ryle, ředitel ICIJ, prohlásil, že politici, kteří si svoje finance zorganizovali tímto způsobem, mají zájem o udržení současného stavu. Případné snaze o reformu společností v daňových rájích se proto budou snažit bránit. „Když tyto nástroje utajení finančních toků a struktur používají světoví lídři, politici a další veřejní činitelé, pak si nemyslím, že bychom se dočkali konce jejich fungování,“ podotkl Ryle k budoucnosti možné změny legislativy.

Doufal totiž, že takto masivní únik bude mít větší dopad než ty předchozí, nota bene při úniku během pandemie. Ta ještě zhoršila a zdůraznila společenskou nerovnost a donutila vlády k obrovským a nečekaným půjčkám. Ty jsou samozřejmě postupně naloženy na ramena daňových poplatníků. V těchto strukturách je drženo minimálně 11,3 trilionu dolarů a jedná se o peníze, které byly ztraceny napříč celým světem a šlo je využít na vzpamatování z covidu.

Jaká byla při zprávě o tomto úniku vaše první myšlenka?

Zdroj: TheGuardian

Článek Pandora papers: Největší únik dat v historii odhaluje finanční tajemství světových boháčů a politiků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Majestátní síla nosorožců

Nosorožců je na světě celkově 5 druhů. Nejmenší sumaterský je i tak pořádně velký kus – váží 600 kilogramů. Největší jsou bílí, kteří váží i přes 3,5 tuny. Jde o úctyhodnou váhu, když vezmeme v úvahu, že jde o býložravce, kteří se živí hlavně travou a listy. Černý a bílý nosorožec – jinak také dvourohý a tuponosý – je zavádějící označení, protože oba jsou šedí. Jejich populace se vyskytuje hlavně v afrických rezervacích. Najdete čtyři jedince bez rohu?

Samcům se také říká býci, samicím krávy. Samice jsou podstatně více společenské, zatímco samci dávají přednost samotě a silně si chrání své teritorium. Jejich rohy jsou tvořeny keratinem (jinak také rohovinou), což je stejný materiál, který tvoří naše nehty i základ vlasů. Nosorožci mají skutečně vynikající čich, ale naprosto mizerný zrak. Pokud se člověk nebo zvíře nehýbe, pak ho dost dobře nevidí ani na vzdálenost 30 metrů.

Ve flekaté říši velkých koček

Leopardi by mohli bez speciálního výcviku dělat špiony, protože patří mezi velmi nepolapitelné šelmy a v divočině je prakticky nemožné je sledovat. Převážně jde o samotářské šelmy s velkým teritoriem. Samčí území bývají větší než ta samičí, často se oba typy překrývají. Vstup na cizí území je ovšem obvykle tolerován jen za účelem páření. Hranice jsou značeny močí a stopami drápů na stromech, což varuje nezvané hosty před vstupem. Najdete jednoho s odlišnými skvrnami?

I černí leopardi mají skvrny, jenže v jejich tmavé srsti je prakticky nemožné je spatřit. Proto jsou často nazýváni černí panteři. Ze všech velkých kočkovitých šelem mají leopardi nejrůznorodější domovy a jejich přizpůsobivost jim dovoluje pobyt v mnoha podmínkách. Asi nejextrémnějším případem je sněžný leopard, který žije v Himálaji. Leopardi se stali námětem umění, mytologie i folklóru a například africké sportovní týmy mají tyto šelmy často ve znaku.

Našli jste rozdíly, nebo vám přijde jeden jako druhý?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Jak rychle najdete odlišného člena stáda? Procvičte si postřeh a rychlost vnímání, jen ti nejlepší uspějí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bezpečná pozice a probuzení

V první řadě položte postiženého rovně na záda a zkontrolujte, jestli dýchá. Zvedněte mu nohy nad úroveň srdce, čímž obnovíte proudění krve do mozku. Pokud má kravatu či cokoli, co stahuje hrdlo, povolte to. Stejně tak opasek nebo obecně těsné oblečení. K omdlení často dochází omezeným přísunem kyslíku, proto otevřete okna pro zajištění dostatku čerstvého vzduchu. Pomoct může i větrák, který vzduch rozproudí a ochladí.

Je docela dobře možné, že omdlení přišlo kvůli absenci jídla. Poskytněte ovocný džus, případně něco sladkého pro navýšení hladiny cukru v krvi, ta je pro mozek naprosto klíčová. V případě, že osoba krvácí z úst nebo zvrací, natočte ji na bok. Pokud nemá omdlení vážnější příčiny, ve většině případů pomine asi do 30 vteřin. Jestli tento stav trvá déle, volejte záchrannou službu a řiďte se instrukcemi, které vám pracovník na lince poskytne.

Rizikové faktory a co nedělat

Hlavními rizikovými faktory jsou situace, kdy osoba omdlévá častěji než jednou za měsíc, je těhotná nebo má srdeční chorobu. I další nemoci mohou k omdlévání výrazně přispět. Stejně tak se jedná o vážnou situaci, pokud dotyčnému po omdlení zmodrají rty nebo se na tváři objeví modrá skvrna. Jasným nebezpečím je situace, pokud se člověk udeří do hlavy, nebo dokonce někam spadne. V tom případě volejte záchranku neprodleně.

Pokud se snažíte někoho probrat ze mdlob, rozhodně nepoužívejte triky, které jste viděli ve filmu – pokud se nejednalo o zdravotnický dokument. Nikdy s nikým netřeste ani ho nefackujte. Stejně tak je naprosto nesmyslné polévat člověku vodou tvář nebo na něj křičet. Polštář pod hlavou rovněž není vhodný. Filmy jsou příjemná zábava a oddech, ale jen velmi zřídka je možné je aplikovat na reálný život. Přejeme hlavně, ať se do takové situace nikdy nedostanete.

Zažili jste někdy vlastní nebo cizí omdlení? Jak jste postupovali?

Zdroj: WebMD

Článek Naučte se poskytnout správnou první pomoc osobě, která omdlela. V některých případech můžete nadělat více škody než užitku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co jste nevěděli o delfínech

Zatímco mnoho ostatních zvířat se rychle vydává vlastní cestou, delfíni nejsou ten případ. Je v jejich povaze být s matkou velmi dlouho, než si najdou vlastní hejno. Někteří s rodičem zůstávají 3 nebo dokonce 8 let. Jejich zažívání se blíží kravskému, mají totiž dva žaludky – jeden slouží čistě pro skladování potravy, v druhém je trávena. Delfíni jsou vynikající potápěči a v moři se dostanou až do hloubky 1 000 metrů. Najdete jednoho bez ocasní ploutve?

Delfíni jsou poměrně dlouho žijící tvorové. I když jejich průměrná délka života je asi 17 let, mohou se dožít až 50 roků. Existuje 40 různých druhů delfínů. Přestože většina zůstává ve slané vodě, někteří přežijí i ve sladké. Nejmenší druh dorůstá jen necelý metr, ten největší dosáhne skoro na 10násobek této délky. Pokud jíte hltavě, pak jste jako delfín – tito savci totiž jídlo nekoušou, jejich zuby slouží jen k zachycení kořisti.

Taje hmyzu s barevnými křídly

Věděli jste, že křídla motýlů jsou ve skutečnosti průhledná? Než se budete chtít objednat k očnímu, zarazte se. Motýlí křídla jsou pokrytá četnými vrstvami miniaturních šupin. Jsou jich tisíce. Barevné odstíny, jež tak obdivujete, jsou vlastně světlo odražené právě těmito šupinkami. Křídla samotná tvoří chitin, stejný protein, ze kterého je i vnější schránka hmyzu. Až se z tohoto šoku vzpamatujete, zkuste najít dva motýly bez tykadel.

Rodina motýlů je velmi rozsáhlá a zahrnuje na 20 000 druhů. Takže pokud jste někdy uvažovali o tom, že se je všechny naučíte poznat, možná záměr přehodnoťte. Na ochutnání potravy používají nohy. Ono to dává opravdu smysl, protože jejich denní činnosti zahrnují hlavně potravu a páření. K oběma přitom musí přistát, i když třeba jen nakrátko. Když jde o jídlo, receptory na nožkách pomohou najít ty správné živiny. Takže když vám na ruku přistane motýl, zkrátka vás ochutnává.

Skrze ty nejmenší škvírky

Věcí, která na myších nejspíš fascinuje každého, je jejich schopnost dostat se opravdu všude. A není to jen dojem, myši se totiž protáhnou i škvírou o velikosti 6 milimetrů. Takže pokud se chcete kdekoli vyhnout myším, dejte pozor i na ty nejmenší skuliny, případně je něčím ucpěte. Myši jsou prakticky slepé a mnohem více spoléhají na svůj čich, sluch a hmat. Nemají rády chlad, a proto se na zimu stahují do tepla. Najdete myšku s bílýma ušima?

Stejně jako u jiných hlodavců myší zuby nikdy nepřestanou růst, a to rychlostí 0,3 milimetru za den. Právě proto potřebují neustále do něčeho hlodat a je jim jedno, jestli je to karton, kabely nebo nábytek. Prostě cokoli v dosahu poslouží k tomu, aby si zuby obrousily. Jejich sluch je ve srovnání s naším naprosto dokonalý. Jsou dokonce schopné slyšet ultrazvuk, a to až do frekvence 90 kHz. V této frekvenci komunikují, a dokonce si zpívají.

Schopnosti tvora s klepety

Většina krabů má velmi ploché tělo, které jim dovoluje se vejít do úzkých štěrbin. Ta skořepina je ve skutečnosti jejich kostra, která je vně samotného těla. Stejně postavenou externí kostru mají například pavouci. Největší krab na světě je velekrab japonský. Ten dosahuje velikosti až 4 metrů a může vážit až 20 kilogramů. Na světě existuje asi 5 000 druhů krabů, ale jen 4 500 z nich jsou skutečně krabi. Teď zkuste najít tři, co mají jen dvě nohy.

Krabi jsou známí také jako mořští pavouci, protože jejich nohy se také v kloubech ohýbají. Všichni krabi mají na svých předních končetinách klepeta. Mají také obrovské oči, které jsou tvořeny stovkami titěrných čoček. Nejbarevnějším druhem na světě je krab světlonohý, známý také jako red rock (červená skála). Je červený, oranžový, žlutý a bílý. Cvakání klepet o sebe nebo o okolní předměty slouží krabům jako způsob komunikace.

Která zvířecí zajímavost vám vyrazila dech?

Zdroj: VeryWellMind

Článek Zjistěte, jak jste na tom s postřehem a bystrostí. Málokdo zvládne na obrázcích do pěti vteřin odhalit, co je na nich špatně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hlavonožec, který skoro není vidět

Posádka výzkumného plavidla Falkor byla výsadkem Schmidtova oceánského institutu. Skleněnou chobotnici, tedy druh Vitreledonella richardi, spatřili během výpravy trvající 34 dní. Při ní se snažili zmapovat na 30 000 čtverečných kilometrů oceánského dna kolem Phoenixských ostrovů. Kromě záznamu skleněné chobotnice a žraloka obrovského sebrali vědci také největší vzorek mikrokultur z nejhlubších vod centrálního Pacifiku. Na jednu výpravu velmi slušný výsledek.

Kromě nových poznatků ohledně hlubin oceánu a jeho prostředí může mít výprava přínos i pro další obory. Vhled do funkcí organismů může pomoci výzkumu imunoterapie pro léčbu rakoviny, výroby léků i vakcín na různé choroby. „Přínos této výpravy byl pozoruhodný,“ uvedl doktor Tim Shank z Oceánografického institutu Woods Hole. „Našli jsme změny v kulturách napříč hloubkami a oblastmi kolem celého Pacifiku, stejně tak na korálech.“

Nový pohled a přístup

Právě pohled do hlubin ve více regionech a vrstvách mění náš pohled na způsob života těchto organismů. To samé platí pro jejich vzájemnou harmonii, komunikaci a udržení diversity života v hlubinách vod. „Bylo velmi přínosné moci zdokumentovat biodiversitu neprozkoumaných podmořských území v amerických vodách.“ Krom jiného jsme na začátku dekády výzkumu oceánu s cílem udržitelného života, což je klíčové téma.

Proto je právě teď víc než kdy jindy potřeba se zamyslet nad možnostmi ochrany přírody napříč všemi oceány. Právě mapování, nasbíraná data i vzorky mikrokultur snad pomohou vytvořit plán území, která potřebují speciální ochranu. Dalším krokem je ovšem informování úřadů a dalšího managementu o této situaci. Bez jejich klíčové asistence budou tohle všechno jen sbírky dat, které čekají na konkrétní aplikaci pro záchranu terénu.

Které neobvyklé zvíře vás naposledy fascinovalo?

Zdroj: Metro

Článek Vědcům se poprvé podařilo pořídit záznam velmi vzácné skleněné chobotnice. Video se okamžitě stalo hitem celého internetu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zapomeňte na bezdrátové nabíjení

Bezdrátové nabíjení nejen telefonů je docela nová technologie, která ještě nepokryla všechno. I tak si ale získala značnou oblibu právě díky pohodlnosti. Není třeba nikam nic zapojovat, telefon prostě jen položíte na místo a o nic dalšího se nestaráte. Vypadá to jako skvělá, moderní vychytávka, ale není to rozhodně nejlepší cesta. Na rozdíl od klasiky s kabelem se telefon totiž nabíjí dvojnásobek času, a to bez ohledu na jeho dispozice. Energie se totiž ztrácí v teple.

Poslední generace telefonů přišly i s tzv. rychlonabíjením, u nějž skutečně vidíte přibývající procenta. Je to otázka nabíjecího kabelu i typu telefonu a jde o možnost, jak absolvovat celý proces za několik desítek minut. Ovšem pozor. Rychlejší nápor energie znamená silné zahřátí baterie, což přispívá k její kratší životnosti. Rychlost má zkrátka svou cenu a fyziku tady nikdo neobejde. Přestože baterie se stále zlepšují, teplo stále přináší rychlejší opotřebení.

Nastavení a vybavení telefonu

Potřebnou rychlost nabíjení můžete také zkrátit tím, že nebudete muset nabíjet tak často. Pro každý typ telefonu existují podrobné návody, jak deaktivovat vestavěné funkce, aby se telefon tak rychle nevybíjel. Úsporné režimy, automatické vypínání displeje nebo automatický jas. Tohle všechno přispívá k šetrnějšímu využití baterie, tedy i delších prodlev mezi nabíjením. To samé aplikace běžící na pozadí, které také stojí za to revidovat a promazat.

Pokud nabíjíte telefon ve spěchu, není vyloučeno, že se vám podařilo poškodit nabíjecí port. Případně se do něj dostal prach nebo například kočičí chlupy. Zvláště tehdy, pokud je kabel usazen volně nebo se viklá, je na čase podrobit tuto zdířku inspekci. Kvalitní kabel je málo platný, pokud nedojde ani ke kontaktu, energie pak nemůže být předána. Pro vyčištění prostoru lze použít třeba stlačený vzduch nebo se poraďte u specialisty, jaký postup zvolit. Primární je diagnostika.

Telefon a vliv teploty okolí

Chytré telefony a baterie reagují na teplotu okolí, která má vliv i na rychlost nabíjení. Pokud je přístroj na teple (například přímém slunci), bude po celou dobu nabíjení využívat část výkonu pro ochlazení, takže nabíjení bude trvat déle. Vyhněte se proto odkládání na zahřáté povrchy a přímé světlo, ideální je lehký stín. V parném létě nabíjejte nejlépe poblíž klimatizace, kde se telefon nebude muset starat o vlastní přehřátí.

Novým generacím baterií škodí také plné vybíjení a plné nabíjení. Nejrychlejší metodou je nabíjet pravidelně, ale po kratší čas. Klíčem je udržovat kapacitu v rozmezí 30–80 %. Na rozdíl od starých modelů už totiž v nových nelze vyměnit jen baterii, leda si koupit nový přístroj. Pokud vám tedy začne „odcházet“ baterie, nemáte dnes moc jiných možností než si koupit zcela nový přístroj. Udržení životnosti baterie si tak zasluhuje zvláštní pozornost.

Jak často nabíjíte telefon?

Zdroj: Xfinity

Článek Trápí vás, že se váš mobilní telefon nabíjí příliš dlouho? Celý proces lze snadno zkrátit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

S čím se obří planeta setkala

Po události se začaly také šířit fámy, že srážka se odehrála blízko Země. Hned první rozbory ale ukázaly, že Jupiter nebyl jen pozadím, ale skutečně terčem kolize. Je však i tak poměrně náročné určit, o jaké těleso se vlastně jednalo. Astrofyzik Marc Delacroix z NNT Communication Laboratories v Tokiu spočítal velikost tělesa na nějakých 20 metrů. Nutno podotknout, že část pozorovatelů a vesmírných nadšenců tak nejspíš solidně zklamal.

Záblesk na záznamech je totiž docela jasný a odhady mluvily o tělese velkém stovky metrů. Objekt ovšem nezanechal po dopadu žádný kráter. Podle Delacroixe se ostatně těleso mohlo s velkou pravděpodobností rozpadnout už v atmosféře planety. Je velká šance, že šlo o zbytek komety, která zkrátka uvázla v gravitačním poli Jupitera. Takový scénář není nijak překvapivý a srážky právě tohoto typu jsou nejspíš v planetárním režimu velmi časté.

Jakou roli hraje Jupiter pro lidi

V roce 1994 se Jupiter srazil s kometou Shoemaker-Levy 9, jejíž dráhu narušila tzv. slapová síla planety. Jde o gravitační efekt, který způsobuje například příliv a odliv. Během července 1994 pak úlomky komety dopadly na povrch planety, největší přitom měřil až 3 kilometry. Rychlost jejich dopadu dosahovala až 60 kilometrů za vteřinu. Nejsilnější dopad měl kinetickou energií 6 milionů megatun, tedy čtyřnásobek všech atomových bomb světa.

Z toho je vidět, že Jupiter je jasným gravitačním štítem Země. Odklání totiž k sobě mnoho objektů, které by jinak hrozily pádem právě na zemský povrch. Tato jeho úloha je nenahraditelná a naprosto nedocenitelná. Je vlastně takovým magnetem čistícím vesmírný prostor od mnoha potenciálních rizik pro naši planetu. Panují i názory, že právě díky sousedství tak velké planety mohl vůbec na Zemi vzniknout život a dál se vyvíjet. Jsme tedy jeho dlužníky.

Pozorovali jste někdy Jupiter důkladněji?

Zdroj: Inverse, ScienceFocus

Článek Jupiter zachránil Zemi před pádem obřího vesmírného objektu. Jeho úloha pro lidstvo je nenahraditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo nejen citronu a studené vody

První možnost je zcela jednoduchá – kousněte si do citronu. Ať ho máte rádi nebo ne, jeho ostře kyselá chuť je tou pravou „fackou“, kterou vaše ospalé tělo potřebuje. Jakmile vám začnou těžknout víčka a hlava padat na stranu, zajděte si do koupelny a opláchněte si tvář opravdu studenou vodou. Studená voda rozproudí krev a poskytne vám nějakou dobu duševního výkonu. Obdobnou metodou je sáček ledu, který si přitisknete zezadu na krk.

Pokud si potřebujete na tváři zachovat například makeup, ochlaďte si ledem si studenou vodou zápěstí. Efekt bude totožný jako u opláchnutého obličeje. Buddhistickým mnichům hrozilo riziko usnutí během dlouhých a hlubokých meditací. Jako účinná se ukázala jednoduchá masáž uší, konkrétně silné stisknutí lalůčku. Jsou v nich totiž akupunkturní vody, jejichž aktivování stiskem vás má spolehlivě nabudit a zahnat únavu.

Zívání, žvýkání a cvičení

Naše tělo má sklon k zívnutí tehdy, když se mozek přehřívá. Jde totiž o přirozený způsob, jak ho ochladit. Jeho teplota stoupá při únavě nebo nudě, takže zívnutí je výborná obrana. Obvykle stačí na nějakou dobu zadržet dech a zívnutí na sebe nenechá dlouho čekat. Pro plně nabuzení se k němu zkuste nabudit tak 10krát. Další recept je také spojený s čelistmi, ale tentokrát je zaměstnáte na delší dobu. Začněte žvýkat něco hodně mentolového.

Mentolové žvýkačky nebo pastilky jsou výborným trikem na zahnání únavy a čím silnější, tím lepší. Po žvýkání se vám může snadno stát, že dostanete hlad. Pokud budete mít chuť na sendvič nebo salát, vyhněte se syrové cibuli. Ta totiž působí jako přírodní sedativum a veškerou vaši snahu zůstat čilí by narušila. Pokud nechcete využívat žádné nástroje, je vynikajícím prostředkem se zkrátka protáhnout, udělat pár dřepů nebo kliků. Je to lepší než káva.

Cibulí ke kondici a vzhledu

Pokud chcete dosáhnout opravdu okouzlujícího vzhledu, pak čilost není všechno. Cibule má kromě slzících účinků také blahodárný efekt na vaši pokožku. Obsahuje totiž obrovskou spoustu živin a její použití se hodí hlavně v zimě. Vyrobit z ní pleťovou masku není žádný problém a vaše ruce budou krásně měkké. Potřebujete šťávu z jedné cibule, kterou smícháte s trochou medu. Touto směsí si potřete ruce a po 10 minutách opláchněte studenou vodou.

Většinou zde zmíněných triků vám bude možná připadat směšná, ale jen do chvíle, kdy je vyzkoušíte. Nezapomínejte ovšem na to, že protahovat pomocí nich vlastní bdělost není možné neustále. Dříve nebo později zkrátka budete potřebovat svých cca 8 hodin vydatného a nerušeného spánku. Tyto triky nejsou jeho náhražkou, ale jen krátkodobou pomůckou. Hlavně mají nahradit mnohem horší možnosti, které organismus jen zatěžují.

Máte nějaký vlastní trik, když se vám klíží oči?

Zdroj: BrightSide

Článek Osvědčené triky nastartují unavený mozek na plné otáčky i bez kafe. Fungují lépe než kofein se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příprava na nejhorší

K hodnocení použili badatelé z Anglia Ruskin University v Anglii data Univerzity v Notre Dame. Vyšlo jim pět lokalit, přičemž ve všech případech jde o ostrovy se silnou aglomerací schopnou udržet miliony lidí. Prvním je Nový Zéland, který díky vzdálenosti 4,5 tisíce kilometrů od rovníku patří mezi oblasti přirozeně studenější než jiné země. Je proto ideálním místem pro pobyt při vzrůstu celosvětové teploty. A 40 % energie tu pochází z obnovitelných zdrojů.

Celkově pokryje Zéland 75 % své spotřeby a jediná vysoce obydlená blízká oblast je Austrálie. To znamená, že se sem při apokalypse bude cestovat hůře. Chování vlády během pandemie navíc ukázalo, že země umí přežít náročná období. Národ svižně uzavřel hranice a lockdownem účinně předešel šíření nákazy. V této zemi zemřelo na covid-19 jen 26 lidí, což jej dělá jednou z nejbezpečnějších zemí v nepříznivých časech.

Island a Spojené království

Island je domovem hojnosti přirozené energie díky geotermálním a vodním elektrárnám. Díky blízkosti severního pólu je region mnohem chladnější než zbytek Země. Ačkoli se tato oblast může zdát nehostinnou, obnovitelné zdroje stojí za více jak polovinou její zemědělské produkce. Hodně místních farmářů používá skleníky a páru z termálních pramenů pro posílení fotosyntézy u rostlin, které pěstují. Island tak má mnoho vlastností pro udržitelnost i během pohrom.

Británie má mnoho zemědělské půdy, mírnější klima a prakticky neustálý přísun srážek. To z ní podle expertů dělá výborné místo na obnovu společnosti. Region taky není pravidelně trápen žádnými výraznými přírodními katastrofami, což zvyšuje obecné šance na přežití. Hlavním problémem je ovšem omezená rozloha a neustále rostoucí populace. Krom toho energetické požadavky obyvatel této země mohou být právě během světové apokalypsy problém.

Břehy Irska a ty australské

Austrálie je jediným kontinentem na seznamu a její pozice a obrovská masa země z ní dělá další místo pro možné přežití. Každá její oblast má jiné klima, což zaručuje vysokou biodiverzitu ve fauně i flóře. Studie ovšem upozorňuje na to, že změna klimatu bude mít právě na Austrálii velmi negativní dopad. Méně by mohla být zasažena sousední Tasmánie, která by se v případě pohromy mohla pro kontinent stát jakýmsi záchranným člunem.

Irské podnebí je podobné tomu britskému, hlavně co do četnosti srážek a úrodnosti půdy. Jeho menší populace také znamená menší požadavky na energii, z níž jedna třetina pochází z obnovitelných zdrojů. To byl stav v roce 2018 a trend se pořád navyšuje. Právě nízká spotřeba a růst obnovitelnosti dělají z britského souseda slibné místo pro život. Otázkou je samozřejmě konkrétní podoba světové katastrofy, pokud by k nějaké mělo dojít.

Cítíte potřebu připravit se na možnou celosvětovou katastrofu?

Zdroj: Insider

Článek Místa na Zemi, kde přežijete apokalypsu bez úhony. Česko mezi nimi není, buďte připravení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neúplný příběh Tollundské mumie

Stav mumifikovaného těla, potrava před smrtí i další okolnosti už jsou dnes částečně známy. Vysokou zásluhu na tom má Nina Nielsen z dánského muzea Silkeborg a její archeologický tým. Kromě jiného v nedávném výzkumu této věci opět prozkoumali obsah střev mumie. Provedli to v naději, že konečně naleznou příčinu smrti nešťastníka. Mumie měla při nalezení klidný výraz, ležela na boku a byla zcela nahá. Na tváři jí hrál téměř blažený úsměv.

Jediným oblečením byl opasek a kožená kápě. Pokud by se v močále rozložilo oblečení na těle, zanechalo by na těle otisky. Obličej se díky prostředí dochoval velmi dobře, oči jsou zavřené a výraz připomíná modlitbu nebo meditaci. Tvář mrtvého je hladce oholená, vlasy mají krátký sestřih. Pravda, na bradě je lehounké strniště, mrtvý se nejspíš v den smrti neoholil. Ano, rašelina skutečně konzervuje tak dokonale, že je možné poznat i toto.

Jídelníček v poslední dny života

Archeologický rozbor zjistil i další skutečnosti. Ukázalo se například, že Tollundský muž žil asi v letech 375–210 před Kristem a více jak rok před smrtí pobýval na dánském území. Stáří bylo určeno na 30–40 let, výška těla byla 1,61 metru. Poslední jídlo si dopřál nejvýše 24 hodin před smrtí – jednalo se o kaši a pravděpodobně ryby. Vědci ovšem nalezli v traktu také plevy, což je zajímavé. Ty se totiž vyskytly u obdobné mumie, tzv. Grauballského muže.

Tato mumie byla nalezena ve stejné oblasti a jedla před smrtí nejspíš to samé. Vědci se na základě toho kloní k závěru, že šlo o jakýsi druh rituálu. Rašelina se tak opravdu stala obětištěm, kde byl ukončen život této i dalších obětí. Dnes je tělo Tollundského muže k vidění v muzeu Silkeborg, kde bylo provedeno i nové ohledání. Původní je ovšem jen hlava, zbytek těla je pouze replikou. Konzervování hlavy mumie trvalo celý rok.

Věříte závěrům vědců, nebo vás napadá jiná příčina úsměvu této mumie?

Zdroj: SmithsonianMag, Science World

Článek Vražda stará 2000 let má oběť s úsměvem. Co stojí za spokojeným výrazem Tollundské mumie? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak spravit rozbité randění

O nalezení způsobu nápravy špatně vedených vztahů se pokusil výzkum na univerzitě v Albertě. Vědci podrobně analyzovali data od skupiny 554 dobrovolníků, studie probíhala od roku 2008. Badatelé rozebrali různé stránky každého vztahu jako celkovou spokojenost či otevřenost k partnerovi, a to ve 4 různých obdobích vztahu. Konkrétně rok před koncem jednoho vztahu, pak poslední rok tohoto vztahu, první rok nového vztahu a také rok poté. Jaké jsou výsledky jejich bádání?

Celková dynamika vztahu je velmi podobná. Když totiž začneme nový vztah, je všechno naprosto úžasné (lze se také setkat s pojmem sexuální fascinace). Je to tzv. líbánková část, kdy se snažíme protějšek nezahrnovat do každodenních povinností, jako jsou třeba domácí práce. Ovšem tato zářivá fáze musí neodvratně skončit. A když ten moment nastane, vracíme se obvykle do stejných rutin jako ve všech předchozích vztazích, které jsme kdy měli.

Odchod ze vztahu při vychladnutí

Tehdy se obvykle posouváme k dalšímu vztahu, protože romantika najednou vymizela a celé to krásné zhořklo. Stinnou stránkou je, že se zkrátka nepoučíme z vlastních chyb. A jakmile nabereme z předchozích vztahů negativní emoce, neseme si je do veškerých následujících vztahů – je to jako choroba. Protože naše osobnost a naše osobní problémy ovlivňují dlouhodobý úspěch každého nového vztahu, který začneme. Další rozchody nepřinesou ideální protějšek.

Pozitivní skutečností je, že nám nikde není osudem pevně určeno trpět. Naše vztahy začínají a probíhají obdobně kvůli našim vnitřním nastavením a návykům. Například – což potvrdila další studie – pokud jsme hodně neurotičtí, má to výrazně negativní dopad. Proto nedoufejme, že se naše vztahy změní, pokud nezačneme kultivovat a měnit naše vlastní osobnosti. Chovat se stále stejně a doufat v jiný výsledek je totiž jeden ze znaků šílenství.

Jak začít se změnou v přístupu?

V první řadě je potřeba si ujasnit, zda jsou naše očekávání ohledně vztahu realistická. Zaplaveni endorfiny velmi rádi podléháme fantaziím. Jenže není například v lidských silách být neustále v dobré náladě. Když přijde na problémy, je třeba přijmout odpovědnost za svou část – zapomeňme na výmluvu „to není můj problém“. V každém vztahu existují dvě pravdy, protože dialog je o dvou stranách a vztah o dvou lidech. Svéprávných lidech.

Pokud se vyskytnou strachy a obavy, je třeba se dopátrat jejich kořenů, které napoví, proč reagujeme, jak reagujeme. Nakonec třeba zjistíme, že problémy nejsou vůbec o partnerovi, ale souvisí s něčím z naší minulosti. Pak je na tom potřeba zapracovat a navštívit například psychologa. Hlavní věc je nebát se komunikovat. Skrývání emocí, potlačování pocitů a názorové souboje jsou velmi spolehlivou cestou jak ke konci vztahu, tak k vlastním emočním jizvám.

Jaké partnerské problémy jsou podle vás nejčastější?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč váš nový vztah patrně skončí jako ten předchozí? Hru můžete změnit a rozbité randění spravit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ani mládí, ani zralost

Nová studie se snažila najít přesně na tohle odpověď, a to pomocí vzorku populace kolem 50 let, kdy se jednotlivci ohlédli za svým životem. Podle nich je odpovědí věk mezi 30–34 lety. Ale nepanikařte, studie uveřejněná v SSIR (Springer Social Indicator Research) je jen statistickou křivkou. Uvedené věkově rozpětí je jen jejím vrcholem a variace záleží na mnoha faktorech včetně země původu. Například Francie uvádí stejnou celkovou spokojenost života ve věku 20–80 let.

Za získanými daty stojí skupina nazvaná SHARELIFE, konkrétně 17 000 lidí ze 13 různých zemí. Poskytli badatelům historické ohlédnutí za svými životy a měli určit, nakolik se v různých životních etapách cítili šťastní. Kombinace výpovědí a hodnocení vlastních životů ukazuje jasný vrchol právě kolem 30 let. Od tohoto bodu byli někteří respondenti spokojeni i po desítky let, trendy ovšem naznačují evoluci našeho vnímání spokojenosti. Hlavně do 20 let jde o prudký vzestup.

Silný vliv individuální paměti

Autoři studie upozorňují, že výsledky jsou velmi ovlivněny tím, co si respondenti dokázali ze svého života vybavit. Lidská paměť je známá svým sklonem zkreslovat. Je tedy otázkou, zda si dotyční skutečně vybavili všechny fáze svých životů. Mohla také zapracovat fantazie a oni si zkrátka představili dřívější dobu za dnešních podmínek. Vědci ovšem věří, že tento náhled může pomoci ovlivnit i sociálněpolitická rozhodnutí, která mají na kvalitu života vliv.

Senioři totiž ve volbách zohledňují faktory, které ovlivňují přímo jejich kvalitu života, hlavně výši důchodu a zdravotní péči. Už méně budou preferovat politiku s vlivem na mladou generaci. To může mít na svědomí postupné snižování vnímané úrovně lidského štěstí v závislosti na věku jedince. Bez ohledu na přímé postřehy je zřetelné, že životní spokojenost je na vrcholu právě těsně po třicítce. Život pak zraje jako víno, což je nepochybně uklidňující zjištění.

Jakou část svého života vnímáte jako nejpozitivnější?

Zdroj: IFLScience

Článek Nejlepší období života potvrzeno revoluční studií. Pozor, ať ho nepromeškáte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sprcha nebo nikoli?

Podle Derricka Phillipse, dermatologa z Cadoganské kliniky v Londýně, vidí situace jednoduše. Denní mytí je optimální ze společenských důvodů, není ovšem zcela nezbytné v otázce našeho zdraví. Naše tělo se totiž o čistotu umí z velké části postarat samo. Lidská kůže má samočistící mechanismus a přirozeně se loupe a vyměňuje. Drhnutí pomáhá odstranit fyzickou špínu a celý proces urychlit, ale není nezbytné pro naše zdraví ani pro pocit čistoty.

Jinými slovy, pokud si dáte denně sprchu, rozhodně se budete cítit čerstvě a čistě a i tak vonět. Ale denní drhnutí od hlavy až k patě vás rozhodně neudělá nijak „čistšími“. Existují i obavy z vysušení kůže, podrážděnosti či infekcí, ale pro to nejsou dostatečné důkazy. Pečlivé denní mytí je tedy pouze zbytečné, ne jakkoli zdraví škodlivé. Kůže je častým mytím sice vysušena, neexistují ale důkazy o škodlivosti v delším horizontu. Pak jen použijte něco na zvlhčení.

Optimální mycí návyky

Pokud jde o konkrétní rutinu denního mytí, záleží to na věku člověka a hlavně jeho životním stylu. Malé děti by se měly mýt denně velmi jemně a také kdykoli se ušpiní. V jejich případě je třeba zabránit hromadění mastnoty a případné infekci. Je ovšem vhodné se vyhnout násilnému drhnutí, které může stále jemnou kůži poškodit. Ano, děti se umí zašpinit často, velmi rychle a také velmi vynalézavě. Univerzálním postupem by ale měla být normální voda.

Aktivní životní styl může snadno vést k většímu dennímu pocení a pak je zcela v pořádku sprchovat se i víc než jednou denně. Například sprcha po náročném cvičení nebo dlouhé práci je naprosto optimální řešení. Stejné je to v případech teplého podnebí, kdy se tělo logicky více potí, aby udrželo vnitřní teplotu. Najděte si zkrátka postup a frekvenci, která vás udrží ve společensky přijatelné čistotě a té se držte. Vaše tělo se nejspíš postará o ten zbytek.

Žijete nebo pracujete v prostředí, které vyžaduje zvláštní hygienu?

Zdroj: HealthLine

Článek Sprchovat se každý den, či nikoliv? Odborníci na to mají jasný názor, vyhněte se fatální chybě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Putování kávy naším tělem

Cokoli, co projde přes ústa a my to spolkneme, jde přímo do našeho žaludku. Podle aktuální míry jeho zaplněnosti tam nová návštěva může zůstat něco mezi 5 minutami a hodinou. Nápoje ovšem obecně trávíme rychleji a snadněji než jakoukoli pevnou potravu, takže šálek kávy v prázdném žaludku zpracujeme okamžitě. Tenké střevo využívá pro vstřebávání tekutin osmózu. Kofein, polyfenoly a další molekuly kávy jsou všechny rozpustné v tucích, takže velmi snadno projdou přes stěnu zažívacího traktu.

Krví se pak látky obsažené v kávě dostávají do ledvin a následně do močového měchýře. Obecně platí, že jakmile tekutina dorazí do močového měchýře, ozvou se senzory, které organismu oznamují, že se tato část těla plní. Pak vyšlou signál do mozkového kmene, kde jsou všechna centra pro instinktivní chování, jako je hlad, žízeň, nutkání zvracet či právě vyměšování. Zde se však začnou projevovat účinky kofeinu.

Rychlejší nutkání na malou stranu

Káva celý tento proces urychluje tím, že kofein stimuluje svalstvo ve stěně močového měchýře. Toto svalstvo je v klidu, dokud se měchýř plní, a stáhne se, když má moč vypustit. Jak ovšem mozek a měchýř pracují společně, přichází onen pocit akutní potřeby mnohem rychleji než obvykle. Pokud někdo navíc trpí na hyperaktivní močový měchýř, vše se odehrává ještě rychleji. Takové lidi vyžene na toaletu i pouhých 200 mililitrů vody s kofeinem mnohem rychleji než stejný objem čisté vody.

Zajímavým faktem je, že muži dovedou držet v měchýři více tekutiny a po delší dobu než ženy. V případě obou pohlaví však kofein značně odvodňuje organismus, takže z nás opravdu odejde více vody, než jsme vypili. Není to tedy jen pocit, je to holá skutečnost. Samozřejmě čím více kofeinu zkonzumujeme, tím horší efekt se dostaví. Proto také kavárny servírují sklenici vody, která vyrovná ztrátu organismu.

Také vás káva dovede tímto způsobem zaskočit?

Zdroj: HuffPost

Článek Čím to, že si po kávě potřebujeme odskočit na záchod? Kofein funguje jako zaříkávač měchýře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen za rozbřesku

Kohoutí kokrhání máme tradičně spojené s rozbřeskem, v čemž nás utvrzují i pohádky a další příběhy. Jenže tenhle zvuk bez problémů vyloudí kdykoli během dne. Někteří jedinci s klikem kokrhají po celý den, zatímco další jsou potichu i tehdy, když by kokrhat měli. Opravdu to není nic jiného než projev jejich osobnosti a svítání nebo soumrak s tím nemají moc co dělat. Pár zemí dokonce pořádá soutěže v kokrhání. Teď ale najděte tři, kteří nemají hřebínek.

Tyto soutěže kohoutů jsou velmi tradiční například v Belgii nebo Německu. Zvířata soutěží v několika disciplínách, například počtu kokrhání za určitý čas nebo nejdelším nepřerušeném zakokrhání. V Portugalsku je zase kohout symbolem štěstí. Zachránil totiž život poutníkovi, který byl v Barceloně křivě obviněn ze zločinu. Poutník tvrdil, že jeho nevinu dokáže pečený kohout na stole. Všichni se smáli, jenže kohout náhle vstal, zakokrhal a poutník byl ušetřen.

Smraďoši a stavitelé

Skunci jsou díky uvolňování zápachu vděčnou rekvizitou komiksů a animovaných příběhů. Slavné studio Hanna-Barbera na nich až do svého zániku v roce 2001 postavilo velmi úspěšnou sérii animovaných sitkomů. Zapáchající tekutinu stříkají žlázami na zadku a je to jejich hlavní forma obrany. Zbavit se tohoto zápachu dá málo způsoby, jedním z nich je rajský protlak, který je schopen tuto „vůni“ pohltit. Teď ale najděte dva skunky s dvojitým bílým pruhem.

Začali jsme u hrází a u předchozích generací bobrů. Právě předci bobrů byli zatraceně velcí – měli na délku 2,5 metru a vážili víc jak 90 kilogramů. Castoroidi byli poloobojživelní a žili v Době ledové. I když se dnešním bobrům hodně podobali, postrádali ikonický plochý ocas. Od svých předků mají mnoho funkcí, které jím ulehčují život ve vodě, jako například uzavíratelné uši i nosní dírky. To doplňují průhledné oční membrány. Do třetice najděte bobra s malými zuby.

Kočky a psi jsou běžní mazlíčci, máte doma něco nezvyklejšího?

Zdroj: BrightSide

Článek Zábavný oční test: Najděte na obrázku odlišnost, která tam nepatří. Do 10 vteřin to zvládne jen čtvrtina populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Regulace teploty a rutina

Jsme teplokrevní živočichové, takže naše tělo si samo reguluje svoji vnitřní teplotu, proto se v horku potíme a v zimě třeseme. Jenže během hlubokého spánku mozek tento termostat vypíná, a my tudíž potřebujeme vnější ochranu. Přikrývka jednoduše izoluje naše tělo od okolí a dovoluje nám se zahřát a v tomto teple se udržet. K ochlazení organismu totiž nedojde hned, tato prodleva dovoluje si prostor vyhřát vlastním teplem, které pak přikrývka udrží na místě.

Zvyk použít na noc přikrývku zřejmě pochází už z pravěku, tudíž se stal velmi pevnou rutinou. Nejde o ochranu před divokými zvířaty (většinou), ale přikrývku na spaní používáme od dětských let a jde jednoduše o stejně pevný návyk, jako když při jídle skoro vždycky používáme příbor. Jde i o psychologický faktor, protože když si vlezeme do postele a přikryjeme se až k hlavě dekou, je to pro mozek spolehlivý signál, že se chystáme k odpočinku.

Stres, úzkost a ochrana

Jakmile pociťujeme stres nebo jakoukoli formu úzkosti, snaha usnout je obvykle zcela marná. Existuje však hormon serotonin spojený s příjemnými pocity, který hraje podstatnou roli také při našem usínání. Když se přikryjeme a jsme v teple, funguje to i na naši psychiku – začne se vyplavovat právě serotonin a mnohem snadněji odejdou všechny nepříjemné myšlenky. Díky přikrývce a rutině s ní spojené tak snadněji usneme a odpoutáme se od stresujících pocitů a úzkosti.

Přikrývka totiž vytváří bezpečné mikroklima, kde jsme jen my sami ve velmi příjemné teplotě. Naše kůže se tudíž ohřívá a všechen chlad je ponechán venku, prostě na nás nemůže. V takových podmínkách se mozek uklidní a uvolní. Deka tak rozpouští onen základní strach, který jsme měli jako děti – strach ze tmy. A právě úplné přikrytí nás od tohoto nebezpečí zcela izolovalo a cítili jsme se ochráněni. Ten pocit nám zůstává do dospělosti.

Máte nějaké zajímavé rituály spojené právě s přikrývkou?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč člověk nedokáže spát bez přikrývky? Důvodů je mnoho, od psychologických přes zvykové až po naprosto praktické se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trojnásobek Kyrillu

Velkou rudou skvrnu pozorujeme už od roku 1831 a znatelně zesiluje a zrychluje. To dokazují i data z Hubbleova vesmírného teleskopu, který zásobuje vědce potřebnými daty už více jak 10 let. Průměrná rychlost pohybu plynů v hurikánu se mezi lety 2009–2020 zvýšila o 8 %. Okraj bouře se momentálně pohybuje rychlostí asi 643 kilometrů za hodinu, vnitřek ovšem zpomaluje. Pro představu se hodí srovnání této bouře s větry, které se vyskytují na Zemi.

Například orkán Kyrill se na vrcholu Sněžky dostal na rychlost 216 kilometrů v hodině, hurikán Mitch udeřil na Kanárské ostrovy rychlosti 285 kilometrů v hodině. Jupiter je největší planeta Sluneční soustavy a je to také tzv. plynný obr. Dle odhadů je složen především z hélia, vodíku a některých organických sloučenin a jeho jádro tvoří kámen. Atmosféra má tvar zřetelných pruhů, které tvoří právě různě velké a intenzivní bouře.

Co pohání skvrnu?

Přes veškeré technické možnosti i přísun nových dat je pro vědce tato bouře stále velkou záhadou. Neexistuje zatím ani vysvětlení pro její zrychlení a měnící se chování. Hubbleův vesmírný teleskop je aktuálně jediným zařízením, které nám dokáže dodat skutečně detailní záběry tohoto atmosférického jevu. Jenže ani tak nepřišli badatelé na to, co nejdéle trvající bouři pohání. Problém je to, že i přes detaily z Hubbleova teleskopu máme jen snímky její horní strany.

Stále se totiž nejsme schopni dostat do spodních pater atmosféry, cokoli pod vrcholky mraků je tak pro vědce neviditelné. Badatelé však vyjádřili naději, že jednou se dočkáme odpovědi i na tuto záhadu. Máme k dispozici rozsáhlé datové soubory, kterým nejspíš chybí kontext. Zatím tak astronomové pracují s velmi omezenou znalostí několika dílů nekompletní skládačky. Pochopení celé atmosféry Jupiteru nejspíš povede k rozluštění původu a aktuální změny Velké rudé skvrny.

Jakou pořádnou bouřku jste zažili a měli jste strach?

Zdroj: Hubblesite

Článek Největší bouře v naší sluneční soustavě nabírá na síle. Ukazují to poslední vesmírné snímky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Genetika je potvora

Hlavní problém spočívá – jako u mnoha dalších evolučních věcí – v genech. Za barvu očí je odpovědných 16 různých genů, které dohromady vytvářejí výsledný odstín, hlavní jsou však jen dva. Souhra závisí na množství barviva melaninu, který je přítomen v naší duhovce. Čím je ho více, tím tmavší odstín vzniká. Miminka mají modré oči, protože ho ještě neprodukují tolik, postupně se jeho produkce zvyšuje a oči tmavnou.

Nejtmavší možná verze je však velmi tmavá hnědá, nikdy ne skutečně černá. Ony černé oči, přestože by asi vypadaly pro někoho atraktivně, by s sebou nesly i značnou nevýhodu. Tmavší zabarvení znamená totiž více pohlceného světla, což ovšem vede k vyšší teplotě. Pokud si například oblečete čistě černé tričko, je vám v něm výrazně tepleji než ve světlých odstínech. To samé by se stalo i černým očím, které by se tak neustále zahřívaly.

Neodvratný věčný pláč

Tato skutečnost by vedla k nutnosti většího pokrytí slzami, takže majitelé černých očí by neustále plakali. Ona ta evoluce nejspíš má svůj důvod. S tím by bylo také spojeno mnohem větší riziko poškození při pohledu do přímého světla, tedy i při pobytu na běžném slunci. Denní světlo se totiž skládá i z ultrafialového světla, kterého černé objekty pohlcují více než všechny další barvy. Nejspíš by pak rychle přišel šedý zákal nebo rakovina kůže.

Barvivo melanin nám naštěstí poskytuje ochrannou vrstvu, která nás před touto částí spektra chrání. Studie prokázaly, že právě melanin dokáže zlikvidovat až 99,9 % UV radiace, kterou přijme. Modrou barvou očí se může pochlubit jen asi 17 % populace, nejvzácnější je ovšem zelená. Jen 2 % lidí mají tuto barvu očí. Existují i vzácné mutace jako červené nebo purpurové oči, které mívají albíni.

Jakou barvu očí máte vy? Chtěli byste mít jinou?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč lidé nemají černé oči a je to vůbec možné? Za vším stojí geny a evoluční vývoj se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tma a nemoci

Máte strach ze tmy? – a) Ne (1), b) Podle situace (2), c) Ano (3)
Předstírali jste někdy nemoc nebo úraz, abyste se něčemu vyhnuli? – a) Ano, dělá to každý (1), b) Nebylo to důležité, ale ano (2), c) Ani omylem, jsem upřímný (3)
Koupete se a uvidíte na zdi pavouka, co uděláte? – a) Rychle ručník a pryč (3), b) Pavouk je kamarád, budeme si povídat (1), c) Vynesete ho opatrně ven (2)

Jaký filmový žánr je vám odporný a nikdy ho nevyhledáváte? – a) Romantické komedie (1), b) Horory (3), c) Historická dramata (2)
Jak zareagujete, když vás vzbudí zpěv ptáků? – a) Je to krása, bude hezký den (3), b) Je to hrozně otravné, chci ještě spát (1), c) Je vám to jedno, nevšimnete si (2)
Znáte se dobře se svými sousedy? – a) Nic o nich nevím (1), b) Přátelíme se (3), c) Vím o nich, pozdravíme se (2)

Další vztahy k lidem

Jaký je váš postoj k ostatním lidem, máte je rádi, nebo je nemůžete vystát? – a) Lidé nestojí za nic (1), b) Jak kteří, beru tak polovinu (2), c) Lidi mám v oblibě vždycky (3)
A jak vás vnímají ostatní? Vidí vás jako pohodáře? – a) Absolutně nehrozí (1), b) Nejspíš to tak bude (3), c) Pochybuju (2)
Smáli jste se někdy neštěstí druhého? – a) Ano, potěší to (1), b) Ano, ale sobě se zasměju úplně stejně 2), c) Z neštěstí nemám nikdy radost (3)
Kdy jste někoho pochválili? – a) Dneska (3), b) V nedávné době (2), c) Nechválím nikdy (1)

Výsledek 10–14 bodů je duše černá jako uhel, okolí nenávidíte, smějete se neštěstí druhých, milujete sarkasmus a černý humor. Výsledek 15–20 bodů je duše šedá. Temnotu máte rádi, ale jako předmět zkoumání, ne z touhy po zlu, jen někdy jste mimo realitu. 21–25 bodů znamená zakalenou duši, ta je jen trošku pošramocená, okolí vás nejspíš vidí pozitivně. Pokud máte ještě více, jste duhová duše a jste přímo esencí pozitivní nálady, kamkoli se hnete. Souhlasí?

Zdroj: What’s It For

Článek Jak moc temná je vaše duše? Rychlý test osobnosti pomocí pár otázek odhalí pravdu, upřímně a bez okolků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chlupaté detektory maličkostí

I když je pes normálně zvyklý na společnost a běžně se pohybuje mezi lidmi, stále se mohou objevit okolnosti, kvůli kterým se bude cítit ohrožen. Více si tedy bude dávat pozor na lidi, na kterých spatřuje něco nového a neznámého, hlavně co se týká vzhledu a vůní. Některé prvky navíc vnímá jako komplikaci, například klobouky a sluneční brýle, protože nevidí člověku do tváře. To samé platí pro kníry a vousy. K tomu se může připojit oční kontakt, který psi nesnáší.

Psi se řídí vzpomínkami, které berou jako koncepty. Pokud je například kdysi bila žena s červenými šaty, mohou být nervózní ve společnosti muže v červeném tričku. Vidí totiž stejný vzor, který vyvolává nepříjemnou vzpomínku. Na základě té si pak zvíře vytvoří nedůvěru vůči určité kombinaci – pohlaví, barev či pachů. Příčinu takového chování je velmi obtížné odhalit, protože tímto souborem může být prakticky cokoli.

Ochrana a povaha

Psi jsou v principu velmi teritoriální zvířata, takže chrání svoje území i pány. Z toho důvodu mohou postupovat agresivně proti komukoli, kdo naruší jejich prostor, i když v něm byl předtím už desetkrát. Je to klasický vzor například u návštěv v bytě. Chování návštěvníka přitom nemusí být nijak útočné, stačí jen prudký pohyb nebo hlasitý projev. Ačkoli toto chování zvířete je občas zdrojem komplikací, někdy může také předejít mnohem horším událostem.

Zvířata jsou totiž obecně velmi dobrými soudci charakteru. Z toho plyne, že pokud na někoho vrčí kontinuálně, dost možná vidí jeho skutečnou povahu, kterou se dotyčný snaží zakrývat. Psi také velmi dobře rozumí společenské interakci a pamatují si, kdo se k jejich pánovi choval špatně. Nepředvídatelnému chování se dá do nějaké míry předejít pečlivou socializací zvířete už od útlého věku, takže ho v dospělosti už nic nepřekvapí. Je i váš psí miláček takovým sociálním kompasem?

Zdroj: BrightSide

Článek Pes jako detektor lži. Pokud se vašemu mazlíčkovi něco, nebo někdo nelíbí, měli byste být na pozoru se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukryté primitivní stroje

Věří se, že mechanismus byl navržen k ochraně hrobky krále Khufu. V malé místnosti mimo pohřební komoru byly drážky a vstup do komnaty byl zablokován žulovými deskami. Další bloky žuly pak stály na rampě nad nimi, aby odřízly cestu k vnitřní svatyni. Záhada právě tohoto mechanismu a toho, co mohl v hrobce střežit, je živá dodnes. Podle některých teorií je místo posledního odpočinku krále ukryté uvnitř hrobky a stále neobjevené.

Myšlenka obrovských kamenů, které drtí nezvané návštěvníky, pak velmi evokuje slavnou scénu z Dobyvatelů ztracené archy. Nicméně realita je vždycky trochu nudnější než silná obrazotvornost, která zachytí zájem veřejnosti. Důkazy totiž ukazují, že systém samotný vůbec nefungoval a vykradači hrobek normálně přišli a odnesli si kořist. Uvnitř hrobky ale existovaly pohyblivé objekty, které mohly být vyloženy jako jednoznačně odstrašující nástraha.

Marný boj se zloději

Obecným problémem je, že vykrádání hrobek fungovalo na naprosto všech úrovních. Tudíž se na něm kolikrát podíleli samotní konstruktéři pyramid, případně ti, kteří vedli pohřby. Zkazky mluví i o mumiích vyhozených ze sarkofágu, aby cenná rakev mohla být opět použita. Ani tehdejší stráže a další bezpečnostní složky nedokázaly udržet v bezpečí královu posmrtnou výbavu. Nejsilnějším nástrojem ze všech tak nakonec zůstaly kletby.

Neutuchající vykrádání ovšem dlouhodobě ukazuje, že lidé si raději plnili kapsy kořistí než svoje duše strachem. Představa balvanů valících se chodbami a jam plných ostnů pak v populární kultuře přetrvává. V Číně zase existují zkazky o podzemních jezerech plných rtuti, která nechal vytvořit císař Quin Shi Hang. Znamená to snad, že i v Egyptě čekají na badatele pasti, které se spustí tlakem boty? Báli byste se vstoupit do takových míst kvůli hrozbě v podobě pastí?

Zdroj: TheVintageNews

Článek Opravdu vykradače hrobek čekala strašlivá smrt? Pravda o egyptských pyramidách a vychytralých pastích se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nonverbální mýty

Ohledně řeči těla i například mikrovýrazů existuje celá řada zažitých mýtů. Například překřížení paží si mnoho lidí vykládá jako „blokující chování“, jenže jde ve skutečnosti o sebeuklidnění. Lidé tohle provádí v momentě, kdy jsou nešťastní či vystresování a potřebují se povzbudit. Upozorňuje také na to, že ať děláme cokoli, vždycky vysíláme do okolí nějaké informace. Neustále tak o něčem informujeme.

Jako lidé jsme obecně poměrně mizerní v tom zjistit klam a lživé chování. Ve své knize rozebírá Navarro několik rozdílné vlastnosti tváře a jejich psychologický význam. Čelo může například odhalovat stres, nos se při rozčilení zvrásní a stejně tak se sevřou lidské rty. Podle tváří a čelistí se dá také usoudit, že někdo se snaží kontrolovat právě tyto projevy. To je pak chvíle, kdy Navarro i ostatní experti zbystří a věnují dalším projevům dotyčného zvláštní pozornost.

Od rukou po chodidla

Je to opravdu o pohledu na člověka a řečení sama sobě „Co ten člověk vysílá?“ Agenti typu Navarra dovedou další pozornost věnovanou osobě predikovat i z tempa a způsobu jeho chůze. I takové obyčejné ruce opřené o boky vysílají celé varianty signálů, odlišné například skrze postavení jednotlivých prstů. Ty tu mohou signalizovat například teritoriální chování, konkrétní pozice palců odhalí například zvědavost člověku.

Dalším příkladem je zcela běžné podání ruky. Které může spojit nebo naopak varovat. Navarro se tak dokáže podívat na párek cizinců a popsat, jaké důsledky mělo právě podání ruky na jejich další chování. Věčným tématem je pak „poker face“ a obecně řeč těla u karetních her. Pokud si myslíte, že máte opravdu dobrou pokerovou tvář a nikdo nic neodhalí, raději se podívejte na video a pak na palce. Znáte další nuance lidské řeči těla?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Sekundový trik, jak poznat, že vám někdo lže. Bývalý agent FBI prozradil, jak přečíst člověka dříve, než promluví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.