Čeká nás v budoucnu reálný Armageddon? V případě velkého asteroidu mířícího na Zem mají světové velmoci jasný scénář

Do střetu planety s asteroidem velikosti Texasu zbývá pouhých 18 dní. Vysíláme proto skupinu, která do něj má navrtat díry a umístit tam jadernou nálož.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Klid, nic se – zatím – neděje a není důvod panikařit. Jen jsme připomněli základní koncept legendárního filmu Armageddon a v něm použitou taktiku obrany. A ačkoli starší vědecké rozbory prohlásily tento postup za nedostatečný, aktualizace s nimi nesouhlasí. Poslední propočty totiž ukazují, že právě taková metodika může být opravdu efektivní. V případě skutečného střetu s jiným tělesem na ni dost možná dojde.

Žádný výsadek, rovnou raketa

Prakticky jediným rozdílem by byla skutečnost, že by nedošlo k vyslání vrtajících výsadku. Místo toho bychom rovnou odpálili raketu s jadernou hlavicí, která by asteroid – doufejme – rozbila na větší počet menších úlomků. Z toho plyne ovšem jasný následující problém. Těleso by totiž na naši planetu dopadlo tak jako tak, jen na víc míst. Paradoxně by tento výsledek zásahu mohl všechno ještě zhoršit, místo aby nás před krizí zachránil.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Tým fyziků z Univerzity Johna Hopkinse se proto vrhl do simulačních modelů. V nich byla odpálena megatunová hlavice proti asteroidu o rozměrech 100 metrů, tedy asi pětině velikosti tělesa Bennu. Model podrobně rozebral na pět možností dráhy, kterou k nám asteroid dorazí. Zásahy raketou do tělesa byly nastaveny na půl roku před simulovaným dopadem. Přestože by došlo k redukci hmoty, která by do nás narazila, některé problémy přetrvávají.

Mnoho malých kusů, které nelze určit

Výsledky simulace hovoří poměrně jasně. Pokud by bylo těleso zasaženo 6 měsíců před dopadem, nárazová hmotnost by byla jen 1 %. Při zásahu 2 měsíce před dopadem by byla dokonce 0,1 %. Obrovským problémem ovšem je, že je nesmírně těžké určit trasy všech úlomků budoucího roztříštěného asteroidu. Kromě gravitace na ně totiž bude působit řada dalších faktorů. Místo jedné exploze na Zemi bychom si jich snadno přivodili víc.

Zdroj fotografie: Depositphotos

I přes pozitivní stránky této možnosti bude nejspíš lepší nechat hlavice až jako poslední řešení. Už nějakou dobu se vedou diskuse o možnostech, jak asteroid z jeho dráhy pouze odklonit. Základem této obrany je pečlivý monitoring okolí Země a predikce toho, co nás může v budoucnu zasáhnout nebo se bude pohybovat jen v blízkosti. Čím delší čas máme informaci o možném nárazu, tím menší sílu budeme ve výsledku potřebovat.

Vychýlení při predikci v řádu dekád

Astronomové pracují při předpovědích jak s obrovskými hmotnostmi a velikostmi, tak také v naprosto jiných časových rovinách. A pokud máme k dispozici informaci, že do nás něco může narazit například za 30 let, je mnohem lepší takovou hrozbu vychýlit z dráhy. To lze provést kinetickou nárazovou hlavicí. Nukleární hlavice si v tomto programu taky najdou místo, ale jen jako poslední linie obrany proti velmi malým tělesům.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Minimálně tedy do té doby, než se naučíme přesně trasovat i drobné úlomky těles, která bychom takto zasáhli. Pozitivem jejich velkého počtu na planetě je to, že pokud nějaké těleso zachytíme opravdu pozdě, máme v rukách aspoň něco, co mu můžeme poslat do cesty. A to v zásadě okamžitě. Vzhledem ke stále rostoucím možnostem předvídání tras vesmírných těles ale doufejme, že na takovou variantu nikdy nedojde.

Byl by podle vás dopad drobných úlomků velkým problémem?

Zdroj: ActaAstronautica