Ruce, voda, rituál

Kdo si myslí, že si středověký člověk před jídlem neumyl ruce, měl by se podívat do sbírek Britského muzea. Najde tam aquamanile, bronzové nádoby v podobě zvířat, určené výhradně k polévání rukou vodou. Nebyly to kuriozity. Byly to běžné předměty stolování, které signalizovaly kultivovanost svého majitele. Jak připomíná Cleveland Museum of Art, hostina začínala i končila mytím rukou, často vonnou vodou. Osobní čistota nebyla jen otázkou zdraví, byla znakem společenského postavení a dobrých mravů.

Praní oblečení fungovalo podobně pragmaticky. Odborná studie o nakládání s odpady ve středověké střední Evropě dokládá, že k praní textilu se běžně používal popel, jehož alkalický účinek sloužil jako primitivní, ale funkční prací prostředek. Popel nebyl odpad. Byl surovina.

Lázně jako instituce, ne luxus

Ve francouzských městech fungovaly veřejné lázně označované jako estuves, vytápěné prostory s káděmi, kde se lidé nejen myli, ale i odpočívali a setkávali se. Nebyly to exkluzivní salony pro šlechtu. Jak ukazuje studie historičky Ellen Wurtzelové z Oberlin College, městské lázně sloužily širší veřejnosti a plnily zároveň zdravotní i společenskou roli.

A co české prostředí? V Praze archeologové zachytili areál pozdně středověkých lázní na vltavském břehu Nového Města. Stavba vznikla v první polovině 14. století, fungovala ještě v 15. století a zanikla až kolem přelomu 15. a 16. století. V Brně písemné prameny zmiňují lázně u dnešní České ulice i u náměstí Svobody. Nejde o legendy, jde o doložené provozy s konkrétní adresou.

Kláštery: hygienická špička své doby

Pokud někde středověká hygiena dosahovala systémové úrovně, bylo to v klášterech. Benediktinské opatství v Cluny disponovalo blokem 45 latrín, každá s vlastním oknem, napojených na kanál s tekoucí vodou. Větší kláštery mívaly vlastní umývárny, lázeňské provozy i promyšlený odvod splašků. Jak popisuje encyklopedie World History Encyclopedia, klášterní areály byly hygienicky nejlépe vybavené komplexy své doby.

To neznamená, že takový standard platil všude. Na hradech se dochovalo hlavně opevnění; domácí budovy a jejich zázemí jsou archeologicky hůře čitelné. A na venkově chyběla institucionální infrastruktura, i když nižší hustota osídlení paradoxně znamenala i menší koncentraci odpadu.

Města proti špíně: ne idyla, ale správa nepořádku

Středověká města nebyla čistá. Ale nebyla ani bezradná. Městské rady řešily dláždění ulic, odvod splašků, přístup k pitné vodě i sběr odpadu. V Brně je pro rok 1255 doložen dřevěný kanál, který zřejmě fungoval jako odpadová stoka. V Praze konšelé organizovali úklid ulic a nakládání s odpadem. Odborná studie Ulfa Christiana Ewerta o městské hygieně ukazuje, že voda, čistota ulic a protipožární opatření byly v evropských městech předmětem koordinované správy.

Když přišel mor, města reagovala tvrdě. Milánští Viscontiové nechávali zazdívat domy s nakaženými. Dubrovník a další přístavy rozvíjely karanténní opatření. České země zasáhla černá smrt se zpožděním a s nižší intenzitou; odborník David Mengel to přičítá kombinaci geografie, hustoty osídlení a obchodních vazeb. Největší domácí morová vlna přišla až roku 1380.

Srovnání, které leccos napoví

Latinská Evropa nebyla v péči o tělo osamocená, ale ani nejdál. Byzanc si udržela hustou síť městských lázní po celý středověk. V islámském světě plnil hammám roli hygienickou, společenskou i rituální, s oddělenými časy pro muže a ženy, parním prostředím a kompletním koupelnovým vybavením. Evropské lázně existovaly, ale jejich hustota a kontinuita kolísaly podle regionu a století.

Rozdíly uvnitř Evropy byly stejně výrazné jako ty mezi civilizacemi. Klášterní mnich v Cluny žil v hygienicky propracovanějším prostředí než většina tehdejších měšťanů. Městský řemeslník měl přístup k veřejným lázním, ale dýchal vzduch plný řeznických odpadů. Sedlák na vsi neměl lázeň, ale nemusel řešit stoky plné splašků stovek sousedů.

Filmová „smradlavá díra“ funguje jako zkratka pro krizové momenty a přelidněná města pozdního středověku. Ale nevystihuje normu. Prameny ukazují společnost, která si čistoty vážila, aktivně ji provozovala a v rámci svých technických možností organizovala. Ne moderně. Ale disciplinovaněji, než by čekal kdokoli, kdo zná středověk jen z plátna kina.

Článek Mýtus o smradlavém středověku padá. Naši předkové dbali na čistotu víc, než se traduje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč je čtyřicítka takový problém

Britský lékař Xand van Tulleken upozorňuje, že 40 °C je teplota, která vlastně k ničemu není. Nemá totiž dostatečně velkou razanci na to, aby zlikvidovala bakterie, a zároveň je dostatečně vysoká na to, aby vám zbytečně spotřebovala energii. Jak sám trefně říká, je to teplota „moc teplá na úsporu a moc studená na hygienu“.

A proč je v našich domácnostech tak oblíbená? Je to jednoduché: lidé si na ni zvykli hlavně proto, že se bojí studené vody a zároveň už nechtějí prát na 60 nebo 90 stupňů jako dřív. Čtyřicítka působí tak nějak bezpečně, jak se říká. Není to prostě ani málo ani moc. Jenže pocit jistoty je v tomhle případě bohužel trochu falešný.

Kdy je lepší zvolit vyšší teplotu?

To samozřejmě neznamená, že byste měli pračku nastavovat vždy „pekelně vysoko“. Naopak. Pokud doma někdo marodil, měl střevní potíže nebo jste do bubnu dali ručníky či ložní a spodní prádlo, klidně v nastavení trochu přitlačte. 60 °C je v těchto případech minimum, protože teprve při těchto teplotách dochází k výraznému snížení množství bakterií. A pomůže i sušička, která zbytek mikrobů, jak se říká, dorazí.

Naopak praní na 40 °C bez následného sušení může bakterie v textilu klidně zachovat, takže pak na šňůře klidně věšíte takovou malou biologickou laboratoř. A to je problém hlavně u věcí, které přicházejí do přímého kontaktu s pokožkou.

Nízké teploty dávají smysl

Zajímavé je, že u běžně nošeného oblečení, které jste měli na sobě pár hodin, se naopak vyplatí jít co nejníž. Je to v zásadě proto, že moderní prací prostředky s enzymy fungují nejlépe při 20 až 30 °C. Prádlo se vypere, barvy netrpí a pračka spotřebuje výrazně méně energie. Je to trefa do černého ve všech směrech. Průměrně lze praním na 20 °C ušetřit až 60 procent energie oproti čtyřicítce. A to už je znát.

Článek Prát na 40 °C je hloupost. Škody utrpí jak vaše peněženka, tak i planeta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nástup nové generace vysoušečů 

Jako vynález není papírový ručník o moc starší než vysoušeč rukou; společnost Scott Paper Company se sídlem ve Philadelphii a nyní vlastněná společností Kimberly-Clark vyvinula první toaletní ručník v roce 1907, zatímco Airdry Corporation v New Yorku patentovala první „sušicí zařízení“ v roce 1922. Ve 20. století byl dominantnějším produktem ručník. Největšími výrobci papírových ručníků byli giganti jako Kimberly-Clark nebo Georgia-Pacific.

Dyson Airblade, uvedený na trh v roce 2006, nebyl obyčejný vysoušeč rukou. Uvnitř sušičky proudil vzduch rychlostí přesahující 644 km/h, její filtr měl zachytit 99,95 % všech částic o velikosti 0,3 mikrometru nebo větších ze vzduchu v toaletách a cena se pohybovala kolem 1 000 liber (29 000 Kč). Airblade nebyl první vysokorychlostní sušič, ale jeho luxusní přitažlivost a drzý marketing společnosti Dyson způsobily revoluci ve světě toalet.

Ekonomický a ekologický pohled 

Po uvedení Airblade na trh začala vřít bitva, která postavila průmysl vysoušečů proti papírovým ručníkům. Produkty se předhánějí v ceně nebo ekologické šetrnosti, ale pro veřejnost je hlavní jejich hygienická nezávadnost. V ekonomickém ohledu vítězí sušiče. Prvotní investice je sice vyšší, ale přístroje slouží několik let, během nichž vyžadují pouze elektřinu. Naopak papírové ručníky je potřeba neustále dokupovat a jejich celková cena tak brzy překoná sušiče.

I z ekologického hlediska je osoušeč rukou moudřejší volbou. Dokonce i recyklovaný papírový ručník byl v určitém okamžiku buničinou a poté, co byl použit na toaletě, není možné jej dále recyklovat. Když je započítán každý krok výrobního procesu, těžba rudy na výrobu kovu osoušeče, výroba ručníků ze stromů, přeprava těchto produktů a jejich třídění, papírové ručníky mohou produkovat až o 70 % více emisí než ty nejúčinnější vysoušeče.

V hlavní roli hygiena

Zmíněné údaje vycházejí ze studie Massachusettského technologického institutu, kterou v roce 2013 financovala společnost Dyson. Navzdory nepřebernému množství různých studií, které zkoumají hygienickou nezávadnost, je jich jen velmi málo nezávislých. Mezi ně patří studie Mayo Clinic z roku 2012, kde její autoři doporučili upřednostňovat papírové ručníky na místech, kde je hygiena na prvním místě, jako jsou nemocnice a kliniky.

Průběh debaty o hygieně kolísá mezi idealismem a pragmatismem. Výrobci ručníků si myslí, že toalety by měly být pokud možno bez rizika. Vědci společnosti Dyson tvrdí, že důležité je realistické posouzení rizika. Běžně totiž přicházíme do kontaktu s povrchy zamořenými bakteriemi každý den. Důležité je, aby si lidé myli ruce mýdlem a dobře je osušili. Konečný výsledek tedy nejvíce ovlivní sami uživatelé.

Upřednostňujete na toaletách osoušeče rukou, nebo papírové ručníky?

Zdroj: TheGuardian, Cunrui Huang, The Hygienic Efficacy of Different Hand-Drying Methods: A Review of the Evidence, 2012, Jeremy R. Gregory, Analyzing uncertainty in a comparative life cycle assessment of hand drying systems, 2013

Článek Sušit ruce papírovými ručníky, či sušičem? Mezi výrobci zuří lítý boj o hygienickou nadřazenost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Indická praktika s olejem

Oil pulling spočívá v tom, že si ráno nalačno dáte do pusy lžičku panenského oleje (ideálně kokosového) a cca 20 minut ho převalujete v puse. Pak ho vyplivnete do koše (do trubek olej nepatří) a vypláchnete si pusu vlažnou vodou. Poté si ústa vyčistíte kartáčkem bez pasty, a denní boj s bakteriemi, záněty a žloutnutím zubů máte vyřízený. Indové tradičně používali olej slunečnicový nebo sezamový, ale bude fungovat každý, kokosový je populární kvůli chuti.

Bohužel není vědecky dokázáno, že by tento postup bělil zuby, nicméně jde o bezpečnou praktiku, kterou se nedá nic zkazit. Kokosový olej vyplivněte do záchodu nebo koše, protože následně opět ztuhne. V pokojové teplotě je v pevném stavu. Na rozdíl od jiných prostředků není kokosový olej kyselý, tudíž nehrozí riziko eroze skloviny na zubech. Tento postup se proto dá aplikovat denně jako součást běžné péče o chrup i celé tělo.

Čištění zubů jedlou sodou a peroxidem

Jedlá soda má bělicí účinky, proto je populární přísadou zubní pasty. Je lehce brusná, takže pomáhá i proti případným skvrnám. Kromě toho vytváří alkalické prostředí, ve kterém se nedaří bakteriím. Nejde o způsob, jak zuby vybělit přes noc, ale zanedlouho byste měli zachytit rozdíl. Pasty se sodou mají podle studie výrazně lepší bělicí schopnosti, než ty bez ní. Smíchejte lžíci sody a 2 lžíce vody a několikrát týdně si směsí vyčistěte zuby.

Peroxid vodíku je přírodní bělidlo, které zabíjí bakterie v ústech. Právě proto je používán i na dezinfekci ran a obsahuje ho mnoho bělicích přípravků. Žádné studie zatím nezkoumaly čištění zubů jen peroxidem, ovšem některé shledaly, že pasty se sodou a 1 % peroxidu bělí opravdu účinně. Jednou z bezpečných možností je použití ústní vody, pro vyhnutí se vedlejším efektům použijte koncentraci 1,5–3 % roztoku.

Další použití peroxidu a jídelníček

Další možností použití peroxidu je jeho smíchání s jedlou sodou, čímž vytvoříte zubní pastu. Smíchejte 2 čajové lžičky peroxidu a 1 lžičku jedlé sody a velmi jemně si směsí vyčistěte zuby. Dělejte to nejvýše několikrát týdně, přílišné použití může obrousit zubní sklovinu. Jednou z věcí, která se velmi pozitivně projeví na celém těle, a tím pádem i na zubech, je strava bohatá na ovoce a zeleninu. Hlavní roli v tomto případě hrají jahody a ananas.

Směs jahod a jedlé sody je velmi populární mezi mnoha celebritami, není ovšem nijak vědecky doložena. Nedávná studie ukázala, že směs jahod a jedlé sody má ve srovnání s komerčními produkty jen malý efekt. Přílišné použití může zuby zároveň poškodit. Podle některých tvrzení je účinný i ananas. Studie ukázaly, že roli hraje enzym bromelain, který se ukázal jako výrazně lepší bělidlo zubů než běžně prodejné zubní pasty.

Prevence skvrn a pečlivé čištění

Než se namáhat bělením, zkuste předejít tvorbě skvrn. Omezte hlavně kávu, červené víno, sycené nápoje a tmavé bobule. To neznamená, že je nemáte konzumovat, nicméně omezte dobu, po kterou jsou se zuby v přímém kontaktu. U nápojů zkuste použít brčko a asi 30 minut po požití těchto potravin si zuby vyčistěte. Vyhněte se také kouření a žvýkacímu tabáku, protože obě aktivity vám zuby spolehlivě zabarví.

I když některé změny v barvě přicházejí s věkem a přirozeně, většinou jde o postupné hromadění zubního plaku. Pravidelné čištění a použití dentální nitě udržuje zuby v co nejbělejším stavu a také redukuje objem bakterií ve vašich ústech. Tím pádem se vyhnete hromadění plaku. Zubní pasta zuby jemně očistí a dentální nic vás zbaví bakterií. Samozřejmostí zubní péče je pak pravidelná preventivní návštěva zubaře.

Který ze zmíněných postupů jste někdy otestovali?

Zdroj: Healthline

Článek Bělení zubů zvládnete doma díky 6 zcela přírodním způsobům. Okolí vám nebude věřit, že jste nebyli u profesionála se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rovnováha při pravidelnosti

Jednoduše pomáhá udržovat špatné bakterie v mezích, takže nepřekročí kritickou hranici. Obecným doporučením je tak sprcha minimálně jednou za 2 dny. Pokud je horko, nebo se obecně více potíte, je potřeba se umýt alespoň jednou denně. Jakmile dojde k přerušení tohoto základního cyklu, musíte časem počítat s rozvojem mnoha zdravotních neduhů. Nejde přitom jen o drobné vyrážky, ale i základ pro dlouhodobé choroby všeho druhu.

Krom jiného se můžete setkat s kožními infekcemi, zanícenými pupínky či akné. Stranou nezůstane ani nepříjemné svědění, olupování kůže, případně abscesy. Se sprchováním to ale současně není třeba přehánět, protože ani druhý extrém vašemu tělu nijak neprospívá. Když už z nějakého důvodu více sprchování potřebujete, vyhněte se alespoň nadměrnému množství mýdla. Stejně tak vynechte další kosmetické produkty, pokud nejsou nezbytné.

Příliš dlouho je taky špatně

Stejně tak odborníci varují před příliš dlouhým sprchováním nebo koupáním. V první řadě totiž dlouhý pobyt pod vodou narušuje pH rovnováhu pokožky. Má-li to důvod – například náročnou fyzickou práci – sprchujte se dvakrát denně. Pokaždé ale pouze krátkodobě, tedy do maxima 5 minut. Ani v zimě by pak voda neměla být příliš horká, protože to povede k velmi suché pokožce. Ještě před koupelí vypijte velkou sklenici vody, pomáhá hydrataci.

Řeč je ovšem o pravidelných sprchách. Čas od času samozřejmě neuškodí se do vany natáhnout na delší dobu a nechat tělo pořádně uvolnit. Nemělo by se to ovšem týkat každé koupele. Delší doba totiž ničemu nepomáhá a naopak narušuje přirozené ochranné štíty pokožky. V první řadě se jedná o tělesnou mastnotu. Tu se rozhodně nesnažte odstranit, jde o základní funkci povrchu těla. A přílišné množství mýdla jí vůbec nesvědčí.

Teplotní extrémy a jak na ně

Teplotní extrémy vody jsou další důležitá okolnost. Jedná se o záležitost do jisté míry individuální. Ideální teplota vody je ovšem taková, při které neucuknete ani horkem, ani chladem. Horká voda vám může snadno způsobit zarudnutí. Když se ovšem budete dlouho „rochnit“ pod studenou, bude pro vás okolní prostředí výstupu ze sprchy zase příliš teplé. To vyústí v to, že se záhy po odchodu z lázně zpotíte. Jak tedy v otázce teploty najít rovnováhu?

Ke konci sprchování několikrát vystřídejte teplou a studenou. Dá se říct, že tento postup povede k vašemu pevnému zdraví. Prokrví vám tělo a dlouhodobě dojde ke zlepšení imunity organismu. Jestli chcete za každou cenu teplotní extrém, volte rozhodně studenou. Horká voda odvádí z pokožky vlhkost jako snad nic jiného. I na studenou vodu se adaptujte postupně, teplotní šok vás jen odradí. Přejeme příjemné otužování.

Článek Co se stane s tělem, když se člověk 2 dny nevysprchuje + chyby, které běžně děláme, aniž bychom tušili o následcích se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zemřel nejšpinavější muž na světě 

Světoznámý muž Amou Haji si získal titul „nejšpinavějšího muže v dějinách“ a jeho příběh obletěl internet již v roce 2014. V té době žil na skládce v íránské provincii Fárs a místní lidé ho považovali za naprostou celebritu. Svůj životní styl nikdy nezměnil a většinu času věnoval prohrabáváním odpadků a hledáním potravy. Vodu pil zásadně z louží.

Redakce VědaŽivě

3 června, 2021

Klid před bouří, další chřipková sezóna bude podivná a zlá. Sociální distanc, roušky a přehnaná hygiena můžou vést k nižší imunitě

Podle jeho slov se nemyl 68 let a důvodem bylo především to, že měl strach z novodobých nemocí. Ačkoli by se to zdálo úplně postavené na hlavu, při poslední prohlídce u lékařů vyšel ven s pochvalou. Ti mu dle webu Stoplusjednicka provedli sérii testů zahrnující vyšetření na hepatitidu, AIDS a zjištění přítomnosti nejrůznějších bakterií a parazitů. 

Nekoupal se od roku 1954

Nicméně se ukázalo, že je až na trichinelózu (parazitického onemocnění způsobeného hlísticemi), která navíc probíhala bezpříznakově, naprosto zdráv. To vše přesto, že se 94letý Íránec Amou Hadži nekoupal od roku 1954. Bohužel, i jeho čas nastal nedávno a lidé nyní smutní nad jeho odchodem. Život takového muže byl skutečně zázrak.

Redakce VědaŽivě

12 května, 2022

5 nejhorších věznic na planetě aneb Chaos, nulová hygiena, vraždy a kanibalismus na denním pořádku

I přes jeho odpor k vodě a patřičné hygieně ho několik měsíců nazpět donutili místní obyvatelé Teheránu k návštěve lázní. Někteří dokonce spekulují nad tím, že právě tato zkušenost zhoršila jeho zdravotní stav, ovšem zda tomu tak skutečně bylo, je doposud neznámo. Tak či tak se dožil krásného věku a lidé na něj vzpomínají pouze v dobrém. 

Článek Nejšpinavější muž na světě: Nemyl se od roku 1954. Dožil se úctyhodných 94 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Strigil byl velmi oblíbený

Strigil si můžete představit jako zahnutou škrabku, která se většinou vyráběla ze dřeva, rákosu, bronzu nebo železa. Majetnější lidé si potrpěli na umělecky tvarované a zdobené strigily vyrobené ze slonoviny. Tělesná očista představovala rituál, který každý Říman bral poměrně vážně. Ať už v soukromých nebo veřejných lázních – před vstupem do vody si lidé nejprve potřeli těla olivovým olejem, který na sebe nabalil veškerý pot, špínu a prach. Poté použili strigil, kterým olejový nános seškrábali. Teprve potom mohli vstoupit do příjemné vodní lázně.

Redakce VědaŽivě

14 září, 2022

Commodus, nejhorší císař ve starověké římské historii: O říši se nestaral a jeho hlavní zálibou bylo zabíjení v gladiátorské aréně

Gladiátorské afrodiziakum

Této očisty se pravidelně účastnili také otroci nebo gladiátoři. Pro každého gladiátora, který zrovna přežil svůj boj, byla návštěva lázní zaslouženou odměnou. Z jejich návštěvy však těžilo celé město. Starověcí Římané věřili, že má pot a prach z gladiátorova těla léčivé účinky. Když gladiátor použil strigil a seškrábal si z těla nános nečistoty s olivovým olejem, příslušný otrok tuto hmotu posbíral do speciální nádoby. Z potu gladiátorů se poté vyráběly léčivé masti a zámožným ženám byl dokonce prodáván jako účinné afrodiziakum. Zda to skutečně fungovalo, není známo.

Redakce VědaŽivě

31 července, 2022

O gladiátorských zápasech panuje spousta mylných představ. Pravdou však je, že bojovaly také ženy

Používá se dodnes

Strigil se v moderní obdobě používá dodnes. Vychází z něj lufy, tělové kartáče a plastové škrabky, kterými si z těla odstraňujeme starou kůži, například po pobytu v sauně. Opět se tím potvrzuje, že už starověcí Římané měli poměrně rozsáhlé povědomí o tom, co lidskému tělu prospívá, i když ještě neznali pojmy jako pH pokožky a jak ho udržet v rovnováze. Nutno však podotknout, že ne všechny hygienické praktiky byly na tak vysoké úrovni. Na veřejných latrínách například používali k utírání intimních partií všichni jednu společnou houbičku, ale o tom zase jindy.

Článek Nechutná hygienická pomůcka gladiátorů: Strigil sloužil k odškrabávání špíny a staré kůže z těla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starověká historie zubní pasty

Pečlivou péči svému chrupu věnovali už starověcí Egypťané. Archeologické nálezy jednoznačně dokazují, že tato starověká civilizace dbala na celkovou čistotu svého těla a položila i základy zubní pasty. Tehdy však neměla podobu pasty, kterou jednoduše vytlačíte na kartáček. Čištění zubů sloužilo v té době především k odstranění viditelných nečistot. K tomu sloužila směs, která obsahovala například sůl, pepř, mátu nebo lístky kosatců.

Starověcí Číňané zase používali rozdrcené rybí kosti, skořápky vajec, kopyta nebo drcené lastury. Směs se na zuby nanášela prstem. Podobné metody používali i starověcí Řekové a Římané, kteří navíc začali přidávat složky na svěží dech, jako byly lístky růže, dřevěné uhlí nebo kůra stromů.

Průmyslová revoluce v 19. století

Takhle to pokračovalo i během středověku a většiny moderní historie. Směsi na čištění zubů si lidé vyráběli sami doma a mnohdy používali v podstatě cokoliv, co měli k dispozici. Zlom ve vývoji zubní pasty nastal až s průmyslovou revolucí v 19. století. V té době se do směsi na čištění zubů začíná přidávat křída, která má zaručit tolik žádaný bělostný úsměv. Ve 20. letech 19. století přichází na scénu také sušené mýdlo, díky kterému začne směs pěnit. Tím jsou položeny základy zubní pasty tak, jak ji známe dnes.

Redakce VědaŽivě

25 května, 2022

Místo zubní pasty drcený porcelán a do podpaží citron. Jak se lidé udržovali v čistotě, když neexistovaly hygienické prostředky?

Colgate – průkopník ústní hygieny

Průkopníkem v průmyslové výrobě zubní pasty se pak v roce 1874 stává firma Colgate. Tehdy už směs skutečně připomíná zubní pastu dnešních dnů. Zatím se však stále prodává ve skleničkách, které jsou k dostání v tehdejších lékárnách. Teprve v roce 1892 přichází první zubní pasta v tubě. S tímto přelomovým vynálezem přišel syn uznávaného amerického zubaře a inspirací mu byly malířské tuby s barvami. Další zlom pak nastává v roce 1914, kdy je do zubní pasty poprvé přidán fluorid sodný, který je tehdy označen za zabijáka bakterií. V mnoha pastách se používá dodnes.

Článek Historie zubní pasty: Ta první byla z kopyt, druhů však existovalo mnohem více se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak to bude vypadat, řekla si reportérka

Během roku 2013 se právě tohle rozhodla podrobně prozkoumat 40letá londýnská reportérka Anna Pursglove. Po celý měsíc si na kůži obličeje nanášela běžně nový make-up, a přitom si ho neomývala. Nakonec byla podrobně vyšetřena na dermatologii. Zde nejmodernější přístroje odhalily několik změn. V první řadě odumřelé kožní buňky, odpadlé částice a ucpané póry prakticky zablokovaly přístup kyslíku. Celá pokožka tak byla velmi suchá a hrbolatá.

Nejen, že kompletně vyschla vrchní vrstva epidermis, ale došlo také k narušení přirozeného procesu obnovy kůže. A levá strana obličeje, na které reportérka spala, trpěla ještě násobně víc. Přestože je jí teprve 40, na obličeji jí přibylo značné množství vrásek. Ty už přítomné se na nejsušších místech pokožky – kolem očí, úst a na tvářích – ještě prohloubily. Proměnou k horšímu neprošlo pouze čelo, kde je sekrece celkově vyšší.

Výrazné a ohraničené zarudnutí

Annina pleť neměla normálně žádné sklony k rudnutí. Absence očisty ale přivodila výrazné zarudnutí konkrétních částí – hlavně nosu a tváře – a to asi o 8 % více, než je u žen jejího věku běžné. Zbytky kosmetiky se totiž dostaly až pod kůži a přítomným alergenům tak blokovaly možnost dostat se ven. Současně se staly překážkou pro hydratační složky, které daná kosmetika také obsahuje. Právě proto došlo v místech nanášení k podráždění.

Póry se zvětšily o 5 %, protože špína uvnitř je jednoduše vlastním objemem roztáhla. Během 10. dne pokusu se Anna musela navíc poradit se svým očařem. Zbytky řasenky jí totiž v oku způsobily zánět. Dle soudu dermatologa se po pokusu zvýšil biologický věk Anniny kůže o 10 let. K její úlevě byly veškeré změny zvratné. Stačilo se tedy vrátit do původního režimu, a reportérka vypadala prakticky stejně jako před zahájením pokusu.

Na vině také prostředí města

Většinu problémů dle expertů způsobilo hlavně znečištěné ovzduší hlavního města. Na kůži se totiž volně usazovaly částice prachu, což vedlo k tvorbě volných radikálů. Ty spolehlivě ničí kolagen a elastin, které mají na starosti mladistvý vzhled naší pokožky. Hlavně ve městech se tedy rozhodně nevyplatí pravidelné mytí obličeje podceňovat. A nepomáhá-li normální voda, opatřete si některé speciální prostředky či odličovadla. Váš obličej bude spokojený.

I tady se vyplatí zachovávat míru. Přílišné čištění také nebude mít pozitivní dopady. Kromě suchosti a dehydratace můžete docílit zvýšené citlivosti vlastní kůže. Ta má totiž přirozenou vrstvu mastnoty, která funguje jako základní štít. Mnozí se myjí příliš pilně a chtějí se této vrstvy zbavit. Epidermis se ale přirozeně brání a produkuje mazu ještě víc. Naslouchejte proto vlastnímu tělu a řiďte se podle jeho reakcí.

Článek Anna (40 let) provedla experiment se svou pletí: Celý 1 měsíc si nemyla obličej. Byla překvapená, co se s ní stalo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

I tady se projevili staří Římané

Římané například pro tento účel používali normální moč. Brali ji jako nejlepší cestu jak bělení zubů, tak i dezinfekce. Podle různých důkazů si lidé dříve vyplachovali ústa želví krví, což měla být prevence bolesti zubů. Ve srovnání s tím jsme během středověku dosáhli značného pokroku, tehdy se přihlásily o slovo například máta a ocet. Římskou ústní vodu by nechtěl spolknout asi nikdo, ale ta moderní nakonec nevypadá tak špatně. Co by se mohlo pokazit?

Samotná ústní voda byla vynalezena po roce 1800. Místo krve nebo moči obsahuje směs chemikálií, které osvěžují dech, bělí zuby a bojují proti bakteriím. Obsahuje chlorhexidin, peroxid vodíku a methylsalicylát. Ovšem myšlenka na spolknutí tohoto koktejlu zase tak valně nevypadá. Takže si to rozebereme postupně, ano? Řekněme, že nedopatřením spolknete jeden doušek, tedy množství, kterým si pusu normálně vyplachujete.

Bolesti žaludku a slušná kocovina

To nejhorší, co vás může potkat, je podrážděný žaludek. To je kvůli fluoridům, takže nic hrozného, maximálně rychlá návštěva toalety. A co když vypijete větší množství? Vypití celé jedné lahve by vám nepochybně přivodilo nehezké záchvaty. Kromě toho byste se také solidně opili. Ústní voda totiž obsahuje 27 % alkoholu, což je víc než u brandy, kde je obsah obvykle 17–20 %. Budete-li chtít silnější opici, vezměte si k ruce dezinfekční gel.

Když ho totiž smícháte s ústní vodou, máte směs srovnatelnou s pěti panáky tvrdého alkoholu. Netěšte se ale na levné pobavení, protože opít se ústní vodou je opravdu špatný nápad. Hlavně proto, že etanol v ústní vodě vám může přivodit vředy a poškození jater. A metanol, který je taky součástí tohoto koktejlu, je jedovatý a může vás i zabít. Metylalkohol může vést ke slepotě, selhání orgánů, a dokonce smrti. Zkrátka nic, co byste si chtěli přivodit.

Při velkém množství konečná

V případě, že vypijete najednou 3 litry ústní vody, nemáte už naprosto žádnou šanci na přežití. Jestli ovšem vypijete náhodou takové množství, že se vám udělá špatně, nevyvolávejte zvracení. Podobně jako s dalšími jedy dávení celou situaci jen zhorší. Nebezpečné chemikálie se totiž dostanou zpátky do hrdla a jícnu. Místo toho kontaktujte co nejdříve lékaře nebo si zavolejte záchrannou službu. A udělejte to rovnou, nehledejte rady cizinců na internetu.

Měli byste také vědět, že ústní voda nenahrazuje čištění zubů a ani od špatného dechu vám nepomůže trvale. Dočasně ho sice vylepší, jeho příčina se ale většinou nenachází v ústech. Zdrojem jsou obvykle vaše plíce nebo žaludek. Pokud vás tedy zápach z úst trápí pravidelně a dlouhodobě, věnujte mu hlubší pozornost. Může jít i o znak vážnější choroby a každé takové „zalepení“ je jen provizorním opatřením, nikoli řešením.

Zdroj: WhatIfShow

Článek Polykání ústní vody: Co se vám stane po 1 loknutí, po vypití láhve a kolik už znamená smrt? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mýtus o 5 vteřinách bezpečného času

Pro začátek tedy nepříjemná pravda – toto pravidlo je zcela nesmyslné. A protože vědci jsou parta zvědavých lidí, otestovali, jak je to s pádem jídla na zem doopravdy. Nelze se tedy uklidnit tím, že jídlo se země dotklo jen na moment a nic se vlastně neděje. Žádný takovýto limit totiž neexistuje. I když potravinu zvednete opravdu rychle, stále se na ní mohou vyskytovat zdraví škodlivé bakterie. Ty na ni totiž zaútočí momentem jejího kontaktu s povrchem.

Nemusí ovšem záležet ani tak na jejich množství. Existuje totiž dostatek druhů bakterií, které člověku uškodí i v minimálním počtu. Pokud ani tohle nepovede k vaší větší ostražitosti, není to jediný důvod, proč spadlé jídlo vyloučit z další stravy.

Čistota je kolikrát jen zjevná

Náš zrak je sice v mnoha ohledech skvělý nástroj, není však všemocný. To platí jak pro jídlo, tak i pro podlahu. Ačkoli vy obojí vnímáte jako čisté a suché, zdaleka to tak nemusí reálně být. Patogeny všeho druhu mohou i přes veškerou vaši hygienickou snahu na podlaze přežívat mnoho dní. Je dost pravděpodobné, že vaše kuchyně je i v tomto momentu plná bakterií, ačkoli ji pokládáte za dokonale čistou.

Ano, rychlost hraje velkou roli

Zcela logicky nabírá potrava tím více patogenů, čím delší kontakt se zemí nebo dalším povrchem bude mít. Jakmile tedy dojde ke kontaktu, je riziko, že na ni bakterie ulpí. Roli hraje také povaha, respektive povrch samotné potraviny, protože bakteriím obecně svědčí vlhkost. U kousku jablka nebo šťavnaté broskve tak hrozí větší riziko než u sušenky nebo suchého chleba.

Když máte pochybnosti, raději vyhazujte

Kontaminovaný pokrm může způsobit i vážné zažívací potíže, a to bez ohledu na to, že je stále lahodný a dobře vypadá. Nejenže bakterie prostým okem ani lupou nevidíme. I kdybychom je viděli, nemůžeme určit, zda nás infikují a co přesně nám mohou způsobit. Většinou tedy nemá moc cenu hrát ruskou ruletu s vlastním zdravím. Postupujte tak hlavně v případě, že jídlo spadne na evidentně špinavý povrch ve vaší domácnosti. Za riziko to zkrátka nestojí.

Bakterie se berou odevšad

Přestože svému domovu nepochybně pravidelnou očistu dopřáváte, bakterie se do něj dostávají s jakýmkoli provozem. Nikdy v něm nevytvoříte sterilní prostředí jako v laboratoři, kde je tento stav udržován soustavou speciálních nástrojů a postupů. Hlavně venku je totiž mikrobů plno, takže jakmile vyjdete ven a vrátíte se, něco si nejspíš přinesete s sebou. Ovšem přílišná snaha o hygienu může vést zase k alergiím a přecitlivělosti organismu.

Zdroj: Healthline

Článek Pravidlo 5 sekund: Jaká je skutečná doba, po níž ještě můžete bez obav sníst jídlo, které se válelo na zemi? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Holení způsobuje, že chlupy budou tmavší a tvrdší

Není to pravda, a když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. „Pokud by to platilo, každý plešatějící muž by se neustále holil, aby mu vlasy opět narostly,“ uvádí Joie Tavernise. „Když se holíte, jen zastřihujete chlupy, takže to nemá žádný vliv na jejich kořínky. Síla a odstín jsou dány geneticky,“ uvádí dermatolog Michael Jacobs. Jeho kolegyně Rebecca Marcus souhlasí. „Holení odstraňuju část chlupu nad povrchem kůže a nemá žádný vliv na folikuly, z nichž chlupy rostou.“

Při častém holení rostou chlupy rychleji

Tohle je svým způsobem pravda. Při voskování vytrháváte celý chlup z kořínku, takže mu opětovný růst bude trvat trochu déle. Ovšem během holení začíná růst nového chlupu prakticky okamžitě a na úrovni kůže. „Podle konkrétního člověka mohou výsledky holení vydržet dva až sedm dní,“ uvádí Jacobs. Marcus dodává: „Voskování by mělo vydržet asi tři až čtyři týdny.“

Holení vede k zarůstání chloupků

Jde o situaci typu „ano, ale“. Podle Jacobse existují i při holení způsoby, jak zarůstání předejít. „Použití čistícího peelingu před samotným holením může odstranit nahromaděné mrtvé kožní buňky, což zabrání vzniku zarůstajících chloupků.“ Stejně tak se může osvědčit použití správného krému na holení nebo gelu před a po proceduře. Tyto prostředky vás také zbaví následujících komplikací, jako je podráždění kůže, svědění nebo zarudnutí.

Všechny části těla jsou si rovny

Není to pravda. Rozhodně stojí za úvahu změnit metodu odstranění chloupků v závislosti na oblasti, kterou chcete ošetřit. „Ochlupení v podpaží a kolem klína roste rychleji než to na tváři, hlavě, rukou nebo nohách,“ vysvětluje Tavernise. „Při vědomí této okolnosti bude na těchto místech účinnější vosk, protože vydrží déle. Holení je ideální pro nohy a ruce, dermaplaning je nejlepší pro obličej.“ Jde o metodu holení tváře pomocí zvláštní čepele.

Voskování redukuje celkový počet chloupků

Tady není odpověď až tak jasná. „Při dlouhodobém používání může použití vosku snížit počet chlupů, tedy ve srovnání s holením,“ uvádí Jacobs. „Chlupy budou opětovně růst méně a efekt vosku vydrží delší dobu.“ Dle Marcuse to ale záleží na dalších okolnostech. „Ačkoli vosk může dlouhodobě chloupky redukovat, není to dané. Jediný jistý způsob trvalé redukce chloupků je pomocí laseru nebo dalších důkladnějších metod,“ dodává.

Jaký způsob volíte při holení vy?

Zdroj: Huffpost

Článek Rostou po holení chlupy rychleji a tmavší? Experti uvádí na pravou míru 5 populárních mýtů a omylů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postup, který šetří peníze

UEA odhadla, že močení ve sprše může univerzitě ušetřit více jak 230 000 dolarů (5,3 milionu Kč) za rok. Nebude to sice taková úspora pro jednotlivce, ovšem každé ušetřené peníze na surovinách jsou dobré, ne?

Pomoc celé planetě

„Každý rok je tu na 15 000 studentů, což znamená dost vody na zaplnění 26 olympijských plaveckých bazénů,“ říká vedení kampusu. Stejně tak to redukuje přítomnost toaletního papíru v kanalizaci, tedy méně nuceného úklidu obecně.

Je to mnohem hygieničtější

Ano, je to přesně tak. Hlavně u žen je močení ve sprše z hlediska hygieny mnohem vhodnější než vykonání malé potřeby na toaletě a následné použití papíru. Mnoho úředníků v orgánech veřejného zdraví nechápe, proč se toaletní papír stal standardem „čistoty“. Utírání se papírem, hlavně zezadu dopředu, může zavést do močového ústrojí bakterie, které způsobují velmi bolestivé infekce.

Všechno kolem je čistší

Ano, teď se díváme na vás, mužské pokolení. Močení na toaletě může často vést k značnému nepořádku. Pomočíte prkénko, podlahu a všechno kolem. Ano, i ženy mají své problémy, takže proč to neprovést ve sprše, kde jednoduše nic nezašpiníte? Všechno to stejně spláchne stejný proud vody.

Nácvik míření

I ženy a dívky dovedou trochu zamířit, pánové. Dobře, nebudou „psát“ svoje jména do sněhu, ale i tak se mohou naučit mířit určitým směrem. Všechno je to totiž jen o ovládání konkrétních svalových skupin.

Je to prostě legrace

Zcela upřímně, je to vlastně vynikající pocit, protože tak trochu porušujete pravidla. Tak proč si ve sprše neulevit? Vrátí vás to zpátky do dětských let plných zábavy a rebelie.

Dělají to skoro všichni

Je to skoro jako s masturbací – nikdo o tom nemluví, ale dělají to všichni. Věděli jste, že močení ve sprše přiznalo více jak 80 % dotázané populace? Je to proto, že je to zcela normální postup. Všichni pak jen předstírají, že to nedělají, aby na veřejnosti a mezi ostatními nevypadali divně. Ale věřte nám, opravdu to dělá skoro každý.

Do kterého tábora v tomto případě patříte?

Zdroj: ScienceNews

Článek Čůrat ve sprše, či nikoli? Existuje 6 důvodů, proč je to dobrý nápad (a rozhodně byste se za to neměli stydět) se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Omývání vlastního těla

Ani v těch nejtemnějších dobách se lidé hygieně zcela nevyhýbali. Kromě chudých byli obvykle nejšpinavější ti, kteří se nedostali k palivovému dříví. Buď bylo drahé, nebo se nedalo získat bez zvláštního povolení. To mrtvé nasbírané většinou vystačilo jen na vaření. V zimě se tudíž chudáci koupat nemohli, protože nešlo ohřát dost vody. V létě však nebyl žádný problém koupat se v řekách, jezerech či rybnících. Stačil i lesní potok.

Špinavější než chudí byli během zimy jen různí asketové. Ti se nemyli ani nepřevlékali, protože se skrze deprivaci a vlastní utrpení toužili dostat do ráje. Doživotní muka měla totiž odstranit hříchy a sloužit jako dobré skutky. Našlo se i několik nevěstek, které vodu nenáviděly natolik, že velmi ochotně skládaly podobné asketické sliby.

Praní prádla a problém dechu

Časté praní prádla bylo až do druhé poloviny 20. století prakticky nemožné. Pro čistotu a svěžest se tak sahalo k různým trikům, hlavně pravidelnému větrání. Manžety a límce se staly samostatnou součástí, daly se pak snadno strhnout a opět přišít, šlo je prát samostatně. Boty byly čištěny zevnitř, dovnitř se dával sušený čaj, máta, meduňka, šalvěj a další bylinky. Ženy měly vždy dlouhé vlasy, jejich mytí a sušení bylo náročné a také nebezpečné.

U lidí každé éry panovaly obavy o vlastní dech. Různé formy čištění zubů tedy existovaly už odpradávna. Rozcuchané vláknité větvičky, párátka nebo žvýkací pryskyřice, tohle všechno přišlo k užitku. Pro svěží dech si lidé také vyplachovali ústa odvary, žvýkali vonné rostliny nebo cucali osvěžující pastilky. Zuby se bělily drceným dřevěný uhlím, někdy i drceným porcelánem. Ano, zbavili se plaku, většinou ale poškodili dásně i zubní sklovinu.

Věčný problém potu

Ačkoli pot může někoho lákat, pocení samotné je příjemné málokomu. V první řadě se na člověka lepí oblečení a časté převlékání nebylo dříve tak jednoduché. Podpaží, prostor pod prsy nebo plosky nohou se natíraly octem, kyselinou boritou nebo citronovou šťávou. Takový formalín pak způsoboval ztrátu schopnosti pocení na konkrétním místě. Jenže tělo se potit potřebuje a kapky se pak objevovaly tam, kde by je nikdo nečekal.

Kvůli pocení dávaly nejbohatší vrstvy přednost šatům z tenkého lnu, který dobře saje vlhkost. Obecný zápach člověka závisel většinou na tom, kolikrát si mohl dovolit vyměnit spodní prádlo. Po staletí ovšem horní vrstvy nechápaly souvislost mezi tělesným zápachem a hygienou. Mnoho z nich tudíž upřímně věřilo, že rolníci, chudí lidé a obecně spodina páchnou přirozeně. V 19. století byli dokonce dělníci bráni jako samostatná rasa.

Jaké nejstarší hygienické pomůcky si vybavíte?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Místo zubní pasty drcený porcelán a do podpaží citron. Jak se lidé udržovali v čistotě, když neexistovaly hygienické prostředky? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ruce je třeba po mytí řádné osušit

Své ruce používáte každý den k celé řadě úkonů – od otevírání dveří po stisknutí tlačítka výtahu v zaměstnání. Je proto velmi důležité dbát na jejich řádnou hygienu. Podle různých doporučených postupů byste si ruce měli mýt po dobu asi 1 minuty a k jejich čištění použít mýdlo a teplou vodu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že tímto péče o vaše ruce končí, není tomu tak. Po umytí ještě potřebujete ruce osušit. Na veřejných místech si nejčastěji můžete vybrat mezi papírovými utěrkami a elektrickými osoušeči.

Možná jste přesvědčení, že sušení rukou je zbytečná činnost – ostatně jedná se o jeden z nejčastějších mýtů spojených s hygienou rukou. Sušení je ale stejně důležité jako samotné mytí. Necháte-li své ruce mokré, budete na nich snáze přenášet bakterie. Abyste se tomuto vyhnuli, je důležité ruce důkladně osušit. Jste-li doma, k jejich osušení nejspíše použijete klasický látkový ručník. Ovšem jste-li v zaměstnání či na veřejném místě, látkový ručník není dobrou volbou (a to ani v případě, že by byl k dispozici).

Nejhygieničtější metoda není nejekologičtější

Místo látkového ručníku tedy volte mezi osoušečem a papírovými utěrkami. Z hlediska hygieny není sice výrazně lepší ani jedna alternativa, ovšem za jistých podmínek (bezdotyková distribuce) vítězí papírové utěrky. Při jejich používání totiž nedochází k rozptylu bakterií po přilehlém okolí, jako je tomu v případě osoušečů. Kupříkladu vysokorychlostní osoušeče vysouší vaše ruce vzduchem o rychlosti až 600 km/hod, čímž dochází ke značnému rozšíření bakterií do přilehlého okolí. Horkovzdušné osoušeče poté šíří bakterie o něco méně.

Požadavek na vysokou úroveň hygieny může být za určitých okolností v rozporu s dalším (rovněž velmi aktuálním) požadavkem, a sice na ekologičnost. Papírové utěrky jsou ze všech možných způsobů sušení rukou ty nejméně ekologické, a to i v případě, že by se používal recyklovaný papír. Může za to zejména enormní množství vznikajícího odpadu. V rámci veřejných prostor vítězí v kategorii „ekologie“ elektrické osoušeče rukou, které neprodukují žádný odpad a mají dlouhou životnost.

Jak si běžně sušíte ruce vy?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Jak to tedy je? Jsou hygieničtější elektrické osoušeče rukou, nebo papírové utěrky? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dlouhodobé podráždění vaší pokožky a odér

Akné a další vyrážky se rozhodně neomezují jen na tvář. Špína usazující se kolem spodního prádla může způsobit úplně stejné narušení pokožky kdekoli jinde. Týká se to hlavně žen s citlivější pokožkou. Protože jsou prsa a bradavky velmi citlivé, zvláště ony mohou popraskat, pokud je zpocený povrch vystaven opakovanému tření se slanou tkaninou. Při zachování oboustranné hygieny je toto riziko velmi nízké.

Stejně jako při nepraném oblečení se i absence údržby prádla nevyhnutelně projeví nepříjemným zápachem, který může velmi jednoduše projít i přes horní vrstvy oblečení. Pokud pravidelně narážíte na zápach, který neodstraní ani běžný prací prostředek, zkuste přidat ocet, který pachy neutralizuje. Důležitým faktorem je také teplota praní. Bavlnu a syntetická vlákna lze prát v teplejší vodě, hedvábí vyžaduje chladnější prostředí.

Poškození látky kvůli potu a deodorantům

Jestli jste někdy zachytili kolem stran podprsenky žlutou linku, nejspíš je to stopa potu smíchaného s olejem, špínou nebo pleťovými krémy. Tělesná chemie může také ovlivnit samotnou barvu tkaniny, což vychází z hodnoty jejího pH. Odstranit se dají speciálním odstraňovačem nebo jemným užitím kartáčku na zuby. Na tmavší látce se objevují bílé linky, což je následek minerálních solí opět z vašeho potu. Jejich výskyt je jasným signálem pro praní.

Obecným pravidlem je praní podprsenky po 2 – 3 použitích. Je ovšem potřeba ujasnit si, co znamená použití. Podle dermatologů není několik hodin s minimálním pocením plné „použití“ či nošení. Ovšem delší nošení s výrazným pocením už může sloužit i jako 3 cykly. Rozhodujícími faktory jsou mastnota pokožky a také míra vašeho potu. Na jejich základě si při běžném rozvrhu vašich aktivit stanovte ideální frekvenci.

Další tipy pro péči o prádlo

Nenoste jednu stále dokola, obměňujte je. I když máte velmi oblíbenou, vysoké „vytížení“ povede ke ztrátě tvaru, protože její konstrukce si potřebuje odpočinout. Před vložením podprsenky do pračky ji zapněte, nezaplete se tak s ostatními kusy oblečení uvnitř. Pro uchování elasticity tkaniny a konstrukce zvolte lehký prací cyklus. Když budete podprsenku sušit, rozhodně se ujistěte, že košíčky jsou ve své obvyklé pozici.

Vyhněte se použití sušičky nebo dalších zrychlení procesu. Teplo a vibrace mohou velmi snadno zničit elasticitu výrobku. Postup je potřeba také upravit podle konkrétního typu, tedy zda jde o podprsenku bez kostic, Bandeau bez ramínek nebo sportovní. Každý tento typ je vhodný do jiných situací a prostředí, takže se mu dostává zcela odlišné zátěže. Například vyztužené podprsenky naberou nepochybně více vlivů z okolí než ostatní typy.

Jaké humorné příhody máte s podprsenkou spojené?

Zdroj: BrightSide

Článek Jak často prát podprsenku? Již po prvním nošení začíná vznikat ráj bakterií a parazitů. Každé další je akorát přiživuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvrny na sklovině a vysoká citlivost

Sklovina je vnější vrstva, která chrání vaše zuby před vším škodlivým. A i když se jedná o nejtvrdší tkáň v lidském těle, stále je možné ji docela jednoduše poškodit. Příliš časté čištění může vést až k jejímu narušení. Když k tomu dojde, začne se více nebo méně objevovat přímo zubovina, žlutě zabarvený vnitřek. Právě podle tohoto jasného zbarvení poznáte, že sklovina už vaše zuby nechrání.

Dalším projevem narušení skloviny je zvýšená citlivost zubů na jakékoli vlivy, ne jen prudké změny teplot. Kombinace horkých a studených nápojů, případně vysoce kyselé věci mohou spustit velmi bolestivou reakci. To se děje i při neporušené sklovině, při jejím poškození pak o to více. Tento problém lze vyřešit změnou zubní pasty, jemnějším čistěním zubů a hlavně nižší frekvencí. Tedy opravdu jen dvakrát denně, jak zní obecné doporučení.

Více zubních kazů a zánětů dásní

Ačkoli hlavním cílem kartáčku a pasty je ochrana zubů před kazy a poškozením, přílišné použití vede k pravému opaku. Frekventovanější čištění po dlouhou dobu může postupně odstranit jak sklovinu, tak i zubovinu. Poškození, pokud není rychle léčeno profesionálem, následně snadno vede k infekci, rozpadu zubů a jejich trvalé ztrátě. Totéž se týká dásní, které kartáček během své cesty napříč ústní dutinou také zasáhne.

Běžně je tato tkáň růžová, občas může přejít do červena, ale jen sporadicky. Pokud se tak stane, většinou to znamená zánět nebo jiné poškození, často se připojí otok a citlivost na jakýkoli podnět. Nezřídka se setkáte také s krvácením. Ustupující dáseň rovněž odhaluje kořeny zubů, které jsou pak vystaveny všem zdravotním neduhům už od svých základů. Jakmile je dole nic nekryje, jsou k oslabení mnohem náchylnější.

Další metody očisty dutiny

Hodně lidí přistupuje k častějšímu čištění ve snaze dosáhnout lepšího zdraví svého chrupu. Existuje ale několik alternativ, které vám mohou být mnohem více nápomocny než přílišné „šmidlání“ kartáčkem. Ideálním nástrojem je pravidelné použití ústní vody a také dentální niti. Jejich zapojením do běžné koupelnové rutiny dosáhnete mnohem lepších výsledků a vyhnete se dalším ústním problémům.

Použití ústní vody dvakrát denně dezinfikuje i místa, kam se kartáček s pastou nedostane, případně jen velmi málo. Stejně tak je přínosná právě dentální nit, díky níž se dají odstranit i zaseklé kousky a není potřeba kvůli nim brát do ruky kartáček. Zkrátka zasahujte proti konkrétním potížím, není nutné kvůli tomu čistit všechno. Berte také v úvahu vlastní zdravotní stav a o přesné péči se poraďte se svým zubařem.

Jaké prostředky používáte k dentální hygieně? Je to na nich znát?

Zdroj: BrightSide

Článek Příliš časté čištění zubů může napáchat více škody než užitku. Ne vždy platí, že více je lépe se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chůze a přemýšlení o problémech

Dejte si procházku, ještě než půjdete do postele. Kromě uvolnění těla vám to také pomůže „přejít“ přes denní problémy a připravit se duševně na noc. Užijete si jednoduché večerní ticho a popřemýšlíte si o tom, co vás trápí. Večerní procházka je také dobrým receptem tehdy, pokud máte například kvůli stresu se spánkem problémy. Během chůze vás také napadají lepší řešení problémů, tuto metodu používá i zakladatel Facebooku.

Nejen podle Darrena Hardyho je ideální dělat si večer plány na další den, což vám pomůže udržovat jistý řád. Denní úkoly si totiž často stanovujeme ráno, když spěcháme, tudíž pravidelně zapomínáme na důležité věci. Případně nemáme jasnou představu o tom, kolik toho můžeme reálně zvládnout. Pečlivé plánování v předstihu pomáhá prožít ráno v klidu a držet se cílů, které jste opravdu zvážili. Neplýtváte tak drahocenným časem ani energií.

Větrání pokoje a příprava oblečení či jídla

Lidské tělo obsahuje bílý tuk a ten se velmi často ukazuje tam, kde ho chceme mít nejmíň. Je tu však ještě jeden tuk, hnědý. Hraje roli v našem procesu termoregulace a funguje také jako zdroj energie. Více testů už potvrdilo, že bílý tuk se může změnit na hnědý vlivem chladných teplot, které podporují náš metabolismus. Větrejte navečer a pusťte chladný vzduch dovnitř. Už jen to stačí, aby se váš hnědý tuk pořádně rozjel i během spánku.

Když si večer připravíte svačinu i oblečení na další den, ušetříte si ráno čas, nejistotu, rozhodování, a tím pádem také nervy. Pokud se opravdu radikálně nezmění počasí, zkrátka jen postupně vezmete jednotlivé položky a vyrazíte z domu. Čas získaný večerní přípravou můžete navíc využít například ke cvičení, čtení nebo šálku kávy. Myslete na věci předem, a co můžete zařídit s předstihem, to udělejte.

Sklenka vody nebo třešňového džusu a vlasy

Podle různých výzkumů pomáhají dvě sklenky třešňového džusu prodloužit spánek nejméně o 90 minut každou noc. Červený pigment v třešních totiž snižuje zpracování tryptofanu a tento hormon tak na tělo působí déle. Pokud vám nevyhovují zrovna třešně, dopřejte si během večeře něco mořských řas. Ty obsahují omega-3 mastné kyseliny, které mají stejný efekt, napomáhají tedy delšímu a vydatnějšímu spánku.

Česání vlasů na noc pomáhá zbavit vlákna mrtvých kožních buněk, prachu a také kožního mazu. Právě tato lehká masáž pomocí kartáče pomůže do kořínků dopravit kyslík a výživné složky. Ráno navíc nebudou potřebovat tak výraznou údržbu a vy zase ušetříte trochu času a námahy. Podle stylistů je česání 2–3krát za den zcela dostačující, jinak budou vaše vlasy mastné a křehké. Pravidlo česat je 100krát podle nich také nedává žádný smysl.

To, co si chcete zapamatovat

Čtení je ideální cestou, jak nechat mozek odpočinout ještě před spánkem. K relaxaci vám přitom stačí podle výzkumů jen 6 minut čtení. Pozor, volte papírové knihy, nikoli displej telefonu. Věci zachycené těsně před usnutím si mozek pamatuje mnohem lépe, protože během snění dochází k třídění vjemů a informací. Tato skutečnost je využívána studenty, kteří se učí právě noc před zkouškou. Ale opět, ideální je papírová kniha.

Vyšetřete si během večera několik minut a udělejte si revizi celého dne. Toho, co se vám povedlo, i toho, co byste rádi změnili. Udělejte si také někam poznámky. Tento návyk je velmi užitečný, a pokud nemáte dostatek pozitivních emocí před odchodem na lože, dělejte něco příjemného. Dopřejte si například nerušených 10 minut s kočkou na klíně. Její předení je skutečným balzámem na duši i tělo.

Jaké jsou vaše ranní a večerní rituály? Mění se nějak během dní?

Zdroj: BrightSide

Článek Ne u všeho platí, že ráno je moudřejší večera. Existuje nespočet dobrých důvodů, proč tyto věci neodkládat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Moderní trend bez šamponu

Ačkoli použití šamponu může být částí vaší denní rutiny, hnutí „bez šamponu“ se stává respektovaným a populárním. V originále jde o hnutí „no poo“, kde ovšem poo neznamená stolici, ale shampoo. To jen pro ujasnění. Tento přístup není pro každého a funguje jen u některých typů vlasů. Lidé se suchými a jemnými vlasy, které se samy příliš nemastí, mohou být právě ti šťastní. Pokud máte na hlavě pořádnou hřívu, bude vyžadovat více péče.

Protože některé šampony obsahují agresivní chemikálie, které porost vysušují, hodně lidí zkouší nejrůznější podivné postupy, aby vlasům zachovali svěžest a zdraví. Jenže co lidstvo dělalo, než se vůbec šampony objevily? Na indickém subkontinentu byla tato substance vyráběna vařením mýdelníku s plody indického angreštu. Právě mýdelník obsahuje organické chemikálie, které vytváří pěnu. Ta pomáhá odstranit z vlasů přebytečný maz, takže zůstanou hebké a snáze se upravují.

Historie péče o porost hlavy

Na počátku 18. století se této praktiky chytli koloniální obchodníci a představili ji také v Evropě. Název šampon pochází ze sanskrtského výrazu „chāmpo“, což znamená „masírovat a uklidňovat hlavu i vlasy“. Staří Řekové i Římané používali olivový olej s kapkou octa, který vlasy také zesvětloval. Pokud vám tedy nevadí, že vám bude hlava vonět jako salát, můžete zvážit i tuto možnost. Ve středověku si většina lidí časté koupele dopřát nemohla.

V některých částech Evropy používaly ženy směs ječmene, soli a medvědího tuku, aby jim vlasy vyrostly delší. No, aspoň to bylo 100% organické. Renesance přinesla do tohoto úkonu dále slaninu a lékořici, ale ačkoli máme tyto pochutiny rádi, nejspíš zůstaneme u prosté konzumace. Během 18. století byly paruky znakem společenského postavení jak pro muže, tak i ženy. Doktoři tehdy radili používat na vlasy vejce, takže pokud vás někdo takhle šikanoval, vlastně vám pomohl.

Tekutý šampon na obzoru

Nám známý tekutý šampon se začal široce využívat až ve 30. letech 20. století. Stálo za tím 20 let těžkého novinového marketingu, než se trend chytil a přišlo i společenské očekávání pravidelného mytí vlasů. Záhy se tekutý šampon stal celosvětovým fenoménem. Proč se dnes tedy někteří lidé šamponu vyhýbají a co se bude dít, když s mytím úplně přestaneme? Jestli se moc nenamáháte a žijete v suchém podnebí, pravděpodobně by se tak moc nestalo.

Bylo by to díky poklesu přirozené mastnoty, která vlasy udržuje vlhké. Jestli se vám ale mastí víc a jsou silnější, pak to po čase poznáte. Hodně lidí tvrdí, že po několika týdnech bez mytí se vlasy staly silnější a objemnější. V krátkém horizontu tak můžete zaznamenat pozitivní změnu. Postupem času budou ale divně zapáchat. Vlasy v sobě totiž zadržují vlhkost, která je perfektním prostředím pro množení bakterií a dalších parazitů.

Asi s vámi nikdo nebude chtít být

To může následně vést k infekci ze všech mrtvých kožních buněk, okolní špíny a bakterií, které se právě ve vlasech zachytily. Ať už máte na hlavě jakýkoli účes, bakterie si do něj cestu prostě najdou. Po měsíci byste se potýkali s neustálou potřebou se drbat a šířil by se kolem vás kyselý zápach. Po půl roce až roce vytvoří bakterie nánosy na koříncích, což povede k vřídkům a pupínkům i ztrátě vlasů. Jestli máte spolubydlící, nejspíš vás záhy vystěhují.

Ačkoli v zásadě neexistuje medicínský důvod pro mytí vlasů, některé druhy šamponů jsou přímo požehnáním pro osoby, které trpí různými formami lupénky. Ovšem další neduhy jako ekzémy nebo lupy se mohou kvůli pravidelnému mytí některými šampony naopak zhoršit. Z pohledu dermatologie některé typy vlasové kosmetiky kůži hlavy příliš vysušují. Existují i metody mytí s použitím octa a jedlé sody, ale každý si musí najít vlastní fungující řešení.

Používáte normální komerční šampony, nebo něco z vlastní výroby?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Časté mytí vlasů může uškodit. Co by se ale stalo, kdybyste si je naopak nemyli celý rok? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Menší sklony k refluxu

Gastroezofageální reflux je zpětný tok žaludečních šťáv do jícnu, kde dochází k podráždění sliznice. Krom stravovacích návyků ho může vyvolat také těsné oblečení jako právě spodní prádlo. To tlačí na břišní krajinu, a tak vytváří tlak i na samotný žaludek. Z žaludečních šťáv v jícnu pak pochází pálení žáhy. Ačkoli je tento problém ve věku 20–30 let docela běžný, zbavení se napětí navíc ze spodního prádla může jeho riziko snížit.

Existuje kvasinka s názvem Candida albicans stojící za většinou ženských vaginálních infekcí. Tuto kvasinku v sobě má 20 % žen, a i když se u vás nikdy neprojevila, může vyústit právě ve zmíněnou infekci, tedy kandidózu. Spodní prádlo totiž zadržuje vlhkost a vytváří tak ideální prostředí pro růst kvasinek, případně i bakterií. Volba pohybu bez kalhotek tak může vést k nižšímu riziku výskytu právě těchto velmi nepříjemných zdravotních problémů.

Větší komfort a méně zápachu

Většina lidí se setkala s pocením tam dole. V tom by nebyl zvláštní problém, jenže ona vlhkost je ve spodním prádle uzavřena, takže ani pach nikam nezmizí. Absence tkaniny dovolí potu odpaření, což sníží tření a veškeré nepříjemné projevy tak minimalizuje. Kůže v oblasti intimních partií je velmi citlivá a prádlo, především to z umělých tkanin, ji může snadno dráždit i zranit. Kromě rizika zmíněných infekcí může jeho nošení i opravdu bolet.

Tohle všechno přitom neplatí jen pro ženy – ačkoli jsou v této oblasti citlivější –, ale také pro muže. U nich hrozí stejné riziko podráždění, zranění i některých infekcí. Krom toho jim absence prádla omezí svědění na velmi nepříjemných místech a přispěje ke zdraví reprodukčního systému. Ostatně není třeba z toho hned dělat životní styl, stačí několikrát vyzkoušet, jen ať poznáte rozdíly a přínosy.

Který z těchto způsobů preferujete a proč? Museli jste jít někdy naostro?

Zdroj: BrightSide

Článek „Naostro“: Je chození bez spodního prádla zdraví prospěšné? Vynález 20. století má svá pro i proti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvrny na kůži, vyrážky a infekce

Jakmile přestanete se sprchováním, zhorší se postupně jakékoli trvalé problémy s kůží, které už máte. Bakterie, špína a mrtvé buňky začnou pracovat dohromady a vy se budete stále častěji drbat. Tento zásah do kůže způsobí její poškození, nezřídka až na krev. Takto narušená kůže je pak vynikající prostředí pro jakoukoli vnější infekci. Té normálně povrch těla klidně odolá, ovšem popraskání je pro vnější vlivy živnou půdou.

Kdykoli se dotýkáme dveřní kliky, mobilu nebo prkénka, setkáváme se s obrovským množstvím bakterií. A pokud nepřijde hygiena, aby je odplavila, pohodlně se skrze ruce, nos a pusu dostanou až do organismu. Z toho pak může pocházet jak obyčejné nachlazení, tak i žloutenka. Když jsme byli děti, všichni nám důrazně říkali, jak je důležité mýt si ruce. To se ovšem vztahuje i na pravidelnou očistu celého těla.

Houby a mrtvé kožní buňky

Na vrcholku možností, které postihují špinavý povrch těla, jsou houby a další kožní infekce. Při absenci hygieny obsadí prostor a způsobí celou řadu problémů. Mohou totiž přežívat na kůži, v ústech nebo v oblastí genitálií. Větší sklony k nim mají děti, těhotné ženy a také lidé trpící nadváhou. Klíčovým faktorem je ovšem opět mizerná hygiena. Čištění právě těchto míst, kde se usazuje pot, je důležitým krokem pro zachování vlastního zdraví.

Jakmile si pod proudem vody promnete kůži, odplavíte mrtvé buňky a na jejich místě mohou v klidu vyrůst nové. Pokud k tomuto aktu nedojde, postupně se mohou na povrchu celého vašeho těla nahromadit i kilogramy těchto kožních buněk. A to rozhodně není stav, kterého by kdokoli normální chtěl dosáhnout. Silný tělesný zápach, podle kterého se špatná hygiena prakticky neomylně pozná, je pak signálem i na celé metry daleko.

Genitálie, akné a pupínky

Při nedostatku pravidelné hygieny je klín (bez ohledu na pohlaví) asi nejpostiženější oblastí povrchu těla. Nejen, že bude opravdu nelibě páchnout, ale bude i zcela otevřen kvasinkovým infekcím všeho druhu. Dochází totiž ke kombinaci tří kritických faktorů – moči, potu a ochlupení, které všechno ostatní umí snadno zadržet. Pocit svědění se vší nahromaděné špíny a bakterií pak navíc způsobí stálý a postupně rostoucí diskomfort.

Při normální hygieně pupínky na kůži nejspíš ani nezachytíte. Pokud se objeví, záhy zmizí. Jenže když s ní přestanete, objeví se záhy nejen na kůži obličeje, ale na většině těla včetně hýždí. Nadbytečné bakterie způsobí infekci folikul a rostoucí vrstva mazu zablokuje potní žlázy, kdekoli to půjde. Postupně se tak bude jen drbat na stále více místech a také častěji, až si nejspíš rozedřete kůži do krve. O nevábných skvrnách mimo obličej nemluvě.

Jaké nejdelší období bez sprchy jste museli absolvovat?

Zdroj: BrightSide

Článek Když se nesprchujete, dějí se s vaším tělem hrůzostrašné věci. Absence hygieny ohrožuje drasticky vaše zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak to chodí u opic

Šimpanzi jsou v udržování čistoty svého spacího prostředí lepší než my sami. Badatelé v Tanzanii dokonce zjistili, že jejich hnízda obsahují méně mrtvých kožních buněk, zbytků trusu a slin (včetně bakterií) než lidská lůžka. Co stojí za tím, že šimpanzi na hygienu právě v tomto ohledu tak moc dbají? No v první řadě nespí každou noc na jednom a tom samém místě, takže jakékoli patogeny se kolem nich neusazují a nehromadí.

Jenže my lidé si budujeme lůžka jako znatelně trvalejší. Když pak nedochází k pravidelné výměně toho, co je přikrývá, nevyhnutelně se hromadí mrtvé buňky, bakterie či zbytky výkalů. To všechno dohromady časem vytváří dosti odpornou „matraci“. Na loži trávíme značnou část našich životů a během těch pravidelných 8 hodin spánku jsme v kontaktu se vším, co jsme tam předtím nechali. To není moc lákavá vyhlídka, že?

Počet nocležníků nerozhoduje

I v případě, že se v posteli nacházíte pravidelně pouze vy, jste neustále v kontaktu s celým světem mikroorganismů. Jakýkoli zbytek bakterie, houby nebo pylu či cokoli dalšího, co jste zachytili během celého dne, tohle všechno s vámi končí v přikrývkách. Jestli se v posteli navíc mazlíte se psem nebo kočkou, máte tam také jejich srst a zbytky toho, v čem se přes den povalovali zase oni. Dalším původcem ložního znečištění jste také vy sami.

Každé 2–4 týdny se kompletně vymění naše vnější vrstva kůže, takže část jí nevyhnutelně skončí právě v posteli. V průměru je to asi 15 milionů kožních buněk za noc. Další na řadě jsou potní žlázy, které také pracují neustále. Takže za každý přechod Měsíce po nebi necháte na matracích jak pevné zbytky, tak i tekutiny. Kdybyste v takovém prostředí uléhali po celý rok, nezabije vás to. Nicméně i tak bude váš celkový život poměrně mizerný.

Pravidelné spouštěče alergií

Jestli se u vás vyskytuje ekzém, možná už jste kvůli tomu kontaktovali svého kožního. Právě takto zaneřáděné spací prostředí je častým spouštěčem těchto kožních projevů. V ložním prádle se dále hromadí veškerý prach, který vám velmi snadno ucpe dýchací cesty a také láká roztoče. Tyto mikroskopické organismy se živí odpadlými kožními šupinkami, takže prostěradlo je pro ně luxusní restaurací. Naštěstí však nepřenáší žádné choroby.

Na druhé straně enzym, který se vyskytuje v jejich trusu, vám může způsobit alergii, astma nebo konstantní rýmu a svědění. Štěnice naštěstí špína neláká, tento hmyz žije v nábytku, zdech a matracích. Zachytnou se pak na oblečení nebo zavazadlech a svezou se s vámi do nového loviště. Štěnice nezajímá špína, ale vy sami. Pokud si vyměníte ložní prádlo zhruba jednou za týden, dost možná odezní hodně problémů, které vás už dlouho sužují.

Jak často převlékáte postel vy?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Otravuje vás výměna povlečení? Varování, co se během 1 měsíce v posteli nahromadí, vás dostatečně motivuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Posílení stálého trendu

Průzkum z roku 2019 provedený řetězcem Tommy John ukázal, že 45 % lidí nosí stejné spodní prádlo více jak 2 dny v kuse. V případě, že se po tuto dobu nemusíte s nikým fyzicky vidět, možná cítíte menší nutnost takové výměny. Když ale porušíte toto nevyslovené společenské pravidlo, za jak dlouho se u vás objeví kožní problémy? Pokud se rozhodnete nosit jedno a to samé opravdu 365 dní, bude to muset být opravdu pohodlný kousek.

Tanga a boxerky proto nechte v prádelníku. Sežeňte si nějaké bavlněné prádlo, které se přirozeně zbavuje vlhkosti – věřte, že to bude později potřeba. Polyester nebo hedvábí to můžou zvládnout taky. Jestli jste ale na tyto materiály alergičtí, čeká vás hodně krušný rok. Protože ho budete nosit stále po celý rok, nemusíte se bát bakterií z prádla ostatních lidí. Ovšem tenhle kousek jich nabere sám o sobě úctyhodné množství, s tím počítejte.

A dny začínají plynout

Zhruba 40 % zdánlivě sterilního oblečení stále obsahuje stopy fekálií, i když je vyprané. Jenže kolik bakterií můžeme najít v nepraném spodním prádle? Jak bude ubíhat den za dnem, vaše spoďáry spolehlivě naberou jak vlhkost, tak právě částice fekálií. Každý výlet na toaletu a každá kapka potu zůstane v látkovém vězení kolem vašeho klína. Podle Dr. Charlese Gerba obsahuje každý kousek použitého spodního prádla desetinu gramu stolice, což znamená nejen E. coli.

Dalším rizikem je stafylokoková infekce. Už po dvou dnech pocítíte znatelnější vlhkost a zesílí také zápach. Čehož si nevyhnutelně všimnou všichni nebožáci, kteří se kolem vás budou muset pohybovat, pokud zrovna kvůli covidu-19 nepřišli o čich. Ochlupení zachytí skvrny a sekrety, což vpustí bakterie ještě hlouběji do vašeho těla. Nadbytečné bakterie žijící v látce se budou stále třít o vaši kůži a přivodí vám kvasinkovou infekci nebo kožní mykózu.

Zapomeňte na mastičky

Při jejich výskytu můžete zapomenout na prodejné mastičky, které by vyrážku zahnaly. Časem se stav kůže zhorší natolik, že budete potřebovat antibiotika na předpis. Pokud s těmito bakteriemi nic neuděláte, dostanou se vám do těla a čeká vás infekce močových cest. Na kůži se kolem postižené oblasti objeví pupínky. Chlupy vám budou dále zarůstat a prakticky každé místečko v této oblasti bude opravdu, opravdu hodně svědit.

Špína a tekutiny dosáhnou takové koncentrace, že začnou rozkládat samotnou látku, a zbytky stolice zezadu se přesunou dopředu. S tolika zdravotními komplikacemi v malém kousku látky nejspíš jedno spodní prádlo nošené po celý rok udělá víc, než jen poškodí jakýkoli vztah. Vaše tělo bude zničeno skrz naskrz. Jestli je vaším cílem udržet si lidi od těla, můžete zkusit něco, co vám tak nezničí intimní partie. Co třeba si rok nemýt ruce?

Kdy jste byli nuceni k podobně extrémní situaci a proč?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, pokud byste si spodní prádlo nevyměnili celý rok? Jedno je jisté, nezkoušejte to se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Srdeční tep a přibírání na váze

Pokud jste se někdy setkali s tím, že vám po horké sprše bilo rychleji srdce, je pro to zcela vědecké vysvětlení. Teplá voda zvyšuje váš krevní tlak a lékaři upozorňují na skutečnost, že může tělo zahřát opravdu hodně a způsobit tak stres i srdci. A když vás tohle potká navečer, nejspíš strávíte většinu noci převalováním a vrtěním, což povede k dalším zdravotním komplikacím. Minimálně z toho, že budete mít dlouhodobě narušený spánek.

Dát si vynikající jídlo a následně se uvelebit ve vaně s pěnou, to zní jako perfektní tečka za velmi příjemným večerem. Ve skutečnosti ale právě horká voda po jídle zmate celé vaše zažívání a povede k nabírání váhy. Trávicí systém vyžaduje zvýšený průtok krve do žaludku, zatímco sprcha rozproudí krev po celém zbytku těla. Když se opravdu potřebujete večer opláchnout, počkejte po posledním jídle aspoň 30 minut, ať se tělo „srovná“.

Sbohem, krásné a zdravé vlasy

Sprchování těsně před spaním a následné usínání s mokrými vlasy kondici vašeho porostu nijak neprospívá. Ani důkladnější fénování obvykle nevyžene všechnu vlhkost, a pokud pak vlasy spočívají nehnutě na polštáři, vznikne ideální lehce vlhké prostředí pro množení bakterií. Jednou za čas to není takový problém. Ovšem jde-li o dlouhodobý návyk, povede to nejspíš k podráždění pokožky hlavy, svědění a také vzniku lupů.

Denní očista celého těla je obvykle žádoucí, ačkoli není nezbytně nutná. Během večera není ovšem záhodno dělat s tělem výrazné teplotní změny a znatelně ho zatěžovat. Stanovte si klidnou rutinu zahrnující například meditaci, večerní procházku a těsně před spaním také už nic nejezte. Není dobré usínat s plným, ale ani s prázdným žaludkem. Sečteno a podtrženo, vyhněte se extrémním situacím, odrazí se na celém průběhu noční regenerace.

Sprchujete se častěji ráno, nebo právě večer?

Zdroj: BrightSide

Článek Sprchujete se těsně před spaním? Jde o častý důvod, proč nemůžete usnout. Nechybujte, zde je správná večerní rutina se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Semeniště bakterií už u školních dětí

Podle nedávných průzkumů jsou naše mobilní telefony ještě špinavější než samotná toaletní prkénka, což je poměrně zneklidňující skutečnost. Chytré telefony školních dětí byly zcela pokryty bakteriemi druhu E. coli, které jsou součástí střevní mikroflóry. Nejde ovšem zdaleka o jedinou bakterii, která se dá v koupelně „chytnout“. Dalším problémem jsou například hemeroidy, které přicházejí v důsledku času stráveného sezením na toaletě.

I když je stále potřeba provést v této oblasti další bádání, případy hemeroidů v populaci prudce vzrostly právě s příchodem smartphonů. I když tedy zakoukání se do displeje na toaletě může být formou odpočinku, jiná část vašeho těla na to reaguje po svém. Pokud potřebujete nosit do této místnosti telefon, zkuste na něm „nezkejsnout“. Nenechte ho výrazně ovlivnit čas, který byste potřebou strávili bez jeho asistence.

Ochablé pánevní dno i mozková kapacita

Přílišný čas trávený na toaletě může také negativně ovlivnit svalstvo pánevního dna. To má na starosti střeva, močový měchýř, vaginu a další orgány. Tohle vychází hlavně z klasického sezení na míse, kdy jsme více či méně předkloněni a klíčové buňky na dlouhou dobu utlačujeme. V delším horizontu se takové chování může projevit inkontinencí a dalšími chronickými zdravotními problémy, u kterých pak netušíte, kde se vzaly.

Mobilní telefony výrazným způsobem narušují naši koncentraci, a tedy i přemýšlení. Značně proto omezují naše schopnosti řešení problémů či soustředění se, a to i tehdy, když je zrovna nepoužíváme nebo jsou vypnuté. Čas, kdy nemáme telefon vůbec na očích, je tak pro náš mozek zcela klíčový. Z toho důvodu je trávení času o samotě v přírodě nebo s knížkou naprosto zásadní. Dopřejte si tedy pravidelně dobu bez technologie.

A samozřejmě ta závislost

V neposlední řadě jsou digitální technologie obecně zdrojem obrovské míry závislosti. Máme díky nim spojení s celým světem, jenže právě tato neustálá konektivita se pro nás stala doslova nepostradatelnou. Jeden z deseti mileniálů by dokonce raději přišel o jeden prst než o chytrý telefon. Což vůbec není dobrá zpráva a jasně to ukazuje, jak moc jsme se stali uzavřeni vlastnímu okolí. Neustálá dostupnost všeho v nás navíc likviduje ochotu se namáhat.

Kvůli možnosti neustále dostupných informací, k nimž se dostaneme na jedno kliknutí, jsme tyto poznatky přestali jakkoli kriticky vyhodnocovat a nejsme schopni srovnávat. Mnoho lidí navíc kontroluje sociální sítě a další zdroje prakticky hned po probuzení. Chytrý telefon je totiž první věc, kterou často vezmeme do ruky, aniž přitom vůbec vstaneme z postele. Zkuste ho aspoň na toaletě nahradit knihou a uvidíte, že se budete mít mnohem lépe.

Kolik času strávíte na toaletě s telefonem?

Zdroj: MedClique

Článek Používání telefonu na toaletě je vážná chyba, kterou dělá většina lidí a zbytečně tak hazarduje se svým zdravím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odstín jednoduchý na výrobu

Porcelán je přirozeně bílý už skrze proces vypalování při velmi vysokých teplotách. Když je potřeba jiná barva, je třeba přidat zvláštní pigment, než se dá vysušit do trouby. Výroba bílého je tak levnější a jednodušší, protože odpadá několik kroků. Bílou barvu máme obecně spojenou s hygienou a čistotou. Proto nosí doktoři bílé pláště, ordinace jsou bílé a prakticky veškeré sanitární vybavení též. Jo, až na ta zelená roucha u chirurgů.

Podle teorie barev nám jednotlivé odstíny nastavují náladu a emoce. Ačkoli existují kulturní i genderové rozdíly, bílá je většinou spojena s čistotou i bezpečím. Proto jsou nemocnice obvykle bílé, působí tak čistě, sterilně a tedy jako absence rizik. Tmavé barvy, hlavně černou a hnědou, míváme spojené s něčím negativním a nepříjemným. Světlé barvy by v principu mohly fungovat, jenže nemají tu asociaci s čistotou. A to je v koupelně zásadní.

Odchylky se dlouhodobě nechytily

Samozřejmě existují jiné varianty. Záchody se vyráběly v mnoha podobách včetně pozlacených mís. Jenže šlo vždycky jen o dočasný výstřelek nebo výrobek zcela na míru, například pro šlechtu. Čistě bílé provedení je překonalo už počátkem 20. století a dnes jsou takové kousky spíš muzejními exponáty. Ze starších domů nebo bytů se někde zachovalo dřevěné prkénko, které je doslova ohlazeno generacemi. Bílá ale zcela dominuje.

Kromě stejné barvy jsou navíc tyto toalety uniformní a vejdou se do každého bytu i domu, kde zapadnou do každého designu. S jejich bělostí už také počítají návrháři a další připojené profese. Takový černý by celé aranžmá rozbil a kvůli vlivu na prostor se rozhodně nehodí do malých kabinek. A protože jsou toalety jedním z klíčových prvků moderního světa, není divu, že získaly své vlastní výročí, které každoročně připadá na 19. Listopad.

Oslavte světový den toalet

Ne, nejedná se o žádnou recesi, ale o skutečný mezinárodní den oficiálně vyhlášený OSN. Datum je příležitostí zvýšit povědomí o hygienických podmínkách na planetě, které jsou v mnoha zemích stále drastickým problémem. Přes veškerou moderní technologii nemá dnes stále více jak 673 milionů lidí přístup k řádné kanalizaci a musí konat svou potřebu se velmi rizikových podmínkách. To vede k nemocem, zraněním a dalším potížím.

Podle odhadů více jak 58 % všech případů průjmu na světě způsobuje nebezpečná voda, špatná hygiena a také návyky, například nedostatečné mytí rukou. Děsivým výsledkem je smrti půl milionu dětí pod pět let každý rok. Zmíněných 673 milionů je stále nuceno k potřebě v otevřeném prostoru, což je obtížné hlavně pro ženy a dívky. Volí proto konání potřeby v noci, což je ve tmě a o samotě dělá snadným terčem pro útok.

Máte toaletu v bílém nebo jiném provedení?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč je záchod vždy v bílém provedení? Tmavá barva se může zdát jako lepší nápad, ale rozhodně tomu tak není se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zápěstí, jazyk a sklenice

Olízněte si vnitřní stranu zápěstí, počkejte asi 5 – 10 vteřin a pak si ke kůži čichněte. Měla by být cítit stejně, jako vás vlastní dech. Jestli se střetnete s mizerným zápachem, může být na vině síra, která pokrývá povrch vašeho jazyka. Bakterie, které stojí za zápachem z úst, se někdy vyskytují na mandlích vzadu v hrdlu. Přejeďte si prstem přes základnu jazyka, počkejte, až prst trochu oschne a přivoňte. Kvalita se může lišit i podle místa v ústech.

Další test připomíná sběr vzorku u doktora. Vezměte prázdnou a čistou sklenici a dýchněte do ní, pak si ji přiložte až k nosu, jako když zkoušíte kvalitu vína, a ostře vdechněte. Tento zápach odpovídá vašim ústům, protože sklenice do něj nic nepřidala. Stejně tak můžete použít čistý plastový sáček, který také nemá žádnou vlastní vůni a budete ho mít nejspíš po ruce. Dýchněte dovnitř a pak v něm důkladně zavětřete.

Gáza a dva druhy škrabek na jazyk

Stejně, jako jste si předtím jezdili po jazyku prstem, zkuste kousek sterilní gázy. Pokud na jejím bílém povrchu spatříte žluté zabarvení, je zápach z úst způsoben vysokou produkcí sulfidů v těle. Stejně tak můžete tento test provést s ubrouskem, gáza se ovšem po namočení nebude trhat a lepit. Úplně stejně funguje i lžíce, proveďte s ní to samé, co dělá doktor, když vám kontroluje krk. Jen pozor na dávivý reflex, pokud na to nejste zvyklí.

Ještě lepší než běžná lžíce je škrabka na jazyk, kterou lze koupit nejspíš v každé drogerii. Bílý povlak na jazyku znamená mnoho odpadu z jídla, bakterie a mrtvé buňky, které se na místě nahromadily. Pravidelné čištění jazyka by mělo patřit běžné ranní rutiny s kartáčkem a pastou. Když se povlaku nezbavíte během několika týdnů, je na místě návštěva doktora. Čistě růžový jazyk je indikátorem parádního zdravotního stavu vaší ústní dutiny.

Více příčin špatného dechu

Zápach z úst může mít více příčin od ledabylého čištění (nebo vůbec žádného) po zubní kaz nebo zánět dásní. Šanci na takovou situaci může zvýšit použití špatného kartáčku a také jeho dlouhodobé používání. Kartáček na zuby měňte ideálně každé 3 -4 měsíce používání. Neméně důležitá je také strava a například dieta zaměřená na hodně proteinů může způsobit tzv. velbloudí dech. K tomu dochází kvůli ketóze, kdy tělo nerozkládá cukry.

Možná jste slyšeli i triku, kdy si dýchnete do ruky, jde totiž o velmi populární gesto. Bohužel to reálně nefunguje, protože fouknutí a mluvení operuje se vzduchem v ústech jinak. Pokud s někým mluvíte, váš dech vychází z plynů, které jsou tvořeny v zadní části úst. Fouknutí do ruky je proto nevypovídající. Každopádně zdravá strava, pečlivá pravidelná hygiena ústní dutiny a výměna kartáčku jsou spolehlivé nástroje, jak se zápachu zbavit.

Troufli jste si na to někdy někoho upozornit? Jaká byla jeho reakce?

Zdroj: BrightSide

Článek Jak snadno poznat, že váš dech dvakrát nevoní? Faux pas se dá vyhnout, když víte, na co si dát pozor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrovský rozdíl v životech obyvatel

Podle Lennonové je tohle obrovský skok pro ženy, dívky a kohokoli dalšího, kdo menstruuje. Na místní úrovni už došlo k velkému pokroku, stejně jako v komunitách. To zaručilo všem potřebnou důstojnost během tohoto ženského období. Stejně tak došlo k masivní změně v tom, jak je ženská menstruace vnímána veřejností. Ještě před pár lety by totiž o tomhle neexistovala diskuse ani ve skotském parlamentu a teď je to mainstream.

Během pandemie koronaviru se totiž rozšířila tzv. menstruační chudoba (period poverty), tedy neschopnost žen dovolit si pravidelně potřebné hygienické produkty. O tomto jevu informovaly charitativní organizace napříč zemí. Dřívější výzkumy provedené skupinou Women for Independence odhalily, že tento problém potkal skoro pětinu žen. To má značný dopad na obecnou hygienu, zdraví a celkovou kvalitu života. Tyto nákupy jsou totiž nevyhnutelné.

Podoba a budoucnost legislativy

Schéma, které bude Skotsko stát skoro 9 milionů liber ročně, bude uplatněno paušálně. Legislativa se dále zaměří také na školy či univerzitní koleje, kde budou produkty také zdarma k dispozici. Premiérka Nicola Sturgeon to oznámila v roce 2017, což bylo první prohlášení tohoto typu na světě. Skotská vláda také financovala projekt v Aberdeenu, který doručoval hygienické potřeby nízkopříjmovým domácnostem. Podpořeny byly i místní radnice, aby v této aktivitě pokračovaly.

Prozatím se také připojily restaurace, hostince, a dokonce fotbalové kluby, a to nezávisle na veřejné kampani. Začalo být stále běžnější vejít kdekoli ve Skotsku na dámské toalety a najít stojánek s potřebami u umyvadla nebo někde poblíž. Pracovníci kampaně uvedli, že okolní svět tento proces velmi pečlivě pozoruje. Dle Lennonové jde v době pandemie o důležitou zprávu, že práva žen a dívek se dají nadřadit politické agendě.

Jak se na tento krok Skotska díváte?

Zdroj: TheGuardian

Článek Skotsko jako první země nabízí všem ženám menstruační pomůcky zdarma. Čeká nás revoluce? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sprcha nebo nikoli?

Podle Derricka Phillipse, dermatologa z Cadoganské kliniky v Londýně, vidí situace jednoduše. Denní mytí je optimální ze společenských důvodů, není ovšem zcela nezbytné v otázce našeho zdraví. Naše tělo se totiž o čistotu umí z velké části postarat samo. Lidská kůže má samočistící mechanismus a přirozeně se loupe a vyměňuje. Drhnutí pomáhá odstranit fyzickou špínu a celý proces urychlit, ale není nezbytné pro naše zdraví ani pro pocit čistoty.

Jinými slovy, pokud si dáte denně sprchu, rozhodně se budete cítit čerstvě a čistě a i tak vonět. Ale denní drhnutí od hlavy až k patě vás rozhodně neudělá nijak „čistšími“. Existují i obavy z vysušení kůže, podrážděnosti či infekcí, ale pro to nejsou dostatečné důkazy. Pečlivé denní mytí je tedy pouze zbytečné, ne jakkoli zdraví škodlivé. Kůže je častým mytím sice vysušena, neexistují ale důkazy o škodlivosti v delším horizontu. Pak jen použijte něco na zvlhčení.

Optimální mycí návyky

Pokud jde o konkrétní rutinu denního mytí, záleží to na věku člověka a hlavně jeho životním stylu. Malé děti by se měly mýt denně velmi jemně a také kdykoli se ušpiní. V jejich případě je třeba zabránit hromadění mastnoty a případné infekci. Je ovšem vhodné se vyhnout násilnému drhnutí, které může stále jemnou kůži poškodit. Ano, děti se umí zašpinit často, velmi rychle a také velmi vynalézavě. Univerzálním postupem by ale měla být normální voda.

Aktivní životní styl může snadno vést k většímu dennímu pocení a pak je zcela v pořádku sprchovat se i víc než jednou denně. Například sprcha po náročném cvičení nebo dlouhé práci je naprosto optimální řešení. Stejné je to v případech teplého podnebí, kdy se tělo logicky více potí, aby udrželo vnitřní teplotu. Najděte si zkrátka postup a frekvenci, která vás udrží ve společensky přijatelné čistotě a té se držte. Vaše tělo se nejspíš postará o ten zbytek.

Žijete nebo pracujete v prostředí, které vyžaduje zvláštní hygienu?

Zdroj: HealthLine

Článek Sprchovat se každý den, či nikoliv? Odborníci na to mají jasný názor, vyhněte se fatální chybě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psí bakterie a naše tělo

Stanovisko virologů a bakteriologů je naprosto jasné, protože zdaleka nejde jen o to, co se nachází v psích slinách. Psi strkají své čenichy do nejšpinavějších míst civilizace, a kromě toho pečlivě zkoumají i výkaly svých kamarádů. K vám domů potom přinesou něco jako zmrzlinový pohár bakterií, virů, roztočů a všeho dalšího, co se dá venku sehnat. Pokud se i jen část tohoto koktejlu dostane do lidského organismu, může to způsobit velmi vážné zdravotní potíže.

Většinu takových případů tvoří hlavně přenos parazitů. Odborně se nemoci přenosné ze zvířat na člověka jmenují zoonózy a je známo asi 150 takových chorob. U nás se naštěstí vyskytují pouze některé, z nichž nejobávanější je vzteklina. Všem těmto nepříjemnostem se dá samozřejmě předcházet. Kromě samotného způsobu chování k psovi je také potřeba dbát na hygienu a pravidelné prohlídky vašeho psího kamaráda.

Základní psí hygiena

Nikdy se psem nesdílejte žádné nádobí, nenechte ho žrát u stolu a pokud možno ho nelíbejte. Po kontaktu s ním si vždy pečlivě umyjte ruce. Svého miláčka nechte také pravidelně očkovat, koupejte jej speciálními antibakteriálními šampony a použijte taky přípravky proti množení hub a roztočů. Při venčení dávejte pozor na to, kde se zvíře pohybuje, protože na ulici může najít nejrůznější „zajímavosti“. Je to ochrana jak vás, tak vašeho chlupatého kamaráda.

Dbejte na kvalitní psí stravu, nedávejte jim syrová vejce, ryby ani maso. Jejich jídelní misky, pelechy i nádoby na vodu také pravidelně dezinfikujte, ideálně v součinnosti s úklidem celé domácnosti. Pokud váš pes odmítá žrát nebo na něm pozorujete jiné trvalejší odchylky od normálního chování, navštivte veterináře. To samé platí, pokud pozorujete potíže se zažíváním a pes má průjem nebo pravidelně zvrací. Jak moc dbáte na hygienu ve společné domácnosti se psem vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Mazlíte se běžně se psy a kočkami? Svůj přístup přehodnotíte hned z několika důvodů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Všechno, na co sáhneme

Například takový mobilní telefon, který denně držíte v ruce, je pro bakterie přímo rájem. Málokdy vás totiž napadne ho otřít, nebo dokonce vyčistit nějak důkladněji. Přitom stačí docela málo, tedy vzít jednou za čas vlhčený ubrousek s alkoholem, a populace bakterií bude hned menší. Stejně jako mobil jsou na tom dálková ovládání a také všechny klávesnice. Podobné příklady jsou i tlačítka mikrovlnky, myčky na nádobí nebo posuvník na digestoři.

Kliky dveří jsou zásobárnou bakterií a mikrobů nejspíš na jakémkoli místě. Je zkrátka nutné na ně sahat, pokud se chcete někam dostat. Nejspíš už vám ale svitlo, že tím nejhorším přenašečem jsou vaše ruce. To zároveň znamená, že bakterie se snadno množí na místech, kterých se nejvíc dotýkáme. Proto jsou další v řadě přípravná prkénka v kuchyni a samozřejmě veškerá kuchyňská výbava. Tedy hrnce, nože, misky. Na dřevěných podložkách se bakterie snadno chytají kvůli mikrořezům.

Houbičky, hračky a tašky

Dřez a houby na mytí nádobí můžete mít zafixované jako velmi čisté místo. Vždyť je tu v stále v akci horká voda a saponát, že? Jenže i mycí houbička může začít pořádně zavánět. Množí se v ní totiž bakterie, takže jejím použitím je jen roznesete dál. Pokud chcete houbičku vyčistit, potřebuje silnější dezinfekci a lázeň v horké vodě, která se dostane až dovnitř. Nejlepším řešením je ovšem pravidelná výměna za nový kousek jednou za pár týdnů používání.

Pokud používáte na nákupy látkové tašky, vzniká vám další zásobárna bakterií. V obchodě toho nachytají hodně ze zboží, a pokud jedete autem, teplé prostředí množení nezvaných mikroskopických návštěvníků také svědčí. Stejně jsou na tom misky pro zvířata a jejich hračky. Chlupáči nosí zvenku nejrůznější roztoče a jejich potrava většinou v misce zůstává delší dobu. Víte ještě, kde dochází k pravidelnému kontaktu rukou s materiálem? Třeba kdykoli si nasazujete batoh nebo dáváte na rameno kabelku.

Zdroj: TheSpruce

Článek Fuj, věděli jste, že je ovladač špinavější než toaletní prkénko? Seznam věcí, které jsou daleko odpornější, přesto to nikdo neví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čistá kabinka a odkládání věcí

Opravdu čistá kabinka může být na veřejné toaletě něco jako svatý grál. Například obchodní centra už na čistotu skutečně dbají, ale taková vlaková nádraží mají ještě co dohánět. V tomto ohledu pomůže znalost chování, protože hodně lidí volí kabinky dále od vstupu. Z toho plyne, že ta nejblíž bývá často nejčistší i nejméně poškozená. Jakmile vstoupíte, nejspíš si budete potřebovat trochu odložit a tady přichází další chyták.

Nedávejte si nic na podlahu. I když může vypadat čistě, je plná bakterií a ty se zachytí na vašem zavazadle. Využijte háčky nebo jinou možnost – můžete také zavazadlo něčím podložit. Zvyk pokládat na prkénko toaletní papír je naprosto kontraproduktivní. Můžete si ale předem opatřit vlastní ochrannou vrstvu, kterou použijete s vědomím, že je opravdu čistá. Případně lze použít vlastní sanitární ubrousky a prkénko zkrátka otřít.

Splachování a horká voda

Podobně jako jste se kryli před povrchem prkénka, udělejte to samé se spínačem splachování. Je to místo, kterého se pravděpodobně dotkl každý před vámi. Ruce si pak umyjte ve skutečně horké vodě, která odstraní většinu bakterií. Samozřejmě použijte mýdlo a mějte ruce pod vodou aspoň 20 vteřin. K osušení použijte utěrky, nikoli sušák. Bakteriím se daří ve vlhkém a horkém prostředí. Jen se ujistěte, že si skutečně berete nepoužitou část.

V zásadě je možné vynechat většinu těchto kroků v případě, že před i po použití toalety aplikujete na ruce dezinfekci nebo si je otřete vlhčenými ubrousky, které mají stejnou funkci. Pointou je, že všechny povrchy, kterých se dotýkáte, osahaly před vámi ruce stovek dalších lidí. Lahvička dezinfekčního gelu a balíček ubrousků se vejde do každé kapsy, batohu nebo kabelky. A navyknutí si na jejich průběžné používání vám na veřejných místech udělá velkou službu.

Zdroj: BrightSide

Článek Celý život jste používali veřejné toalety špatně. Existuje jediný správný postup bez rizik pro pány i dámy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žádné horké rochnění

Doporučuje se nastavit si proud vlažné vody a strávit ve sprše maximálně 10–15 minut. Dlouhá a horká sprcha totiž vysušuje naši kůži. Samozřejmě pokud to ta vaše snáší dobře, pak není problém zůstat pod proudem vody trochu déle. Protože jsme každý v tomto ohledu trochu jiný, je i sprchová rutina odlišná. Například pokud se v práci zašpiníte nebo pravidelně cvičíte, takže jste hodně zpocení, potřebujete se opláchnout častěji.

Lidská kůže je bariérou mezi vnitřním prostředím a čímkoli vně těla. Z toho vyplývá, že právě kůže zachytává z okolí obrovské množství špíny včetně škodlivin. Absence hygieny se dá poznat už během jednoho dne, při náročných podmínkách ještě rychleji. Na povrchu pokožky zůstávají mrtvé kožní buňky, prach z městského prostředí a také přirozená mastnota, kterou tělo vylučuje. Tohle nevytvoří ochranný štít, ale podráždění, případně rovnou infekci.

Přílišné sprchování?

Sprcha naše tělo namočí, jenže vodu pak odstraníme. A jakkoli prapodivně to může znít, při tomto procesu zbavujeme kůži její vlhkosti. Takže pokud trpíte na suchou pokožku, častému sprchování se rozhodně vyhněte. Další role kůže je imunitní, krom mastnoty produkuje peptidy, které bojují s infekcemi. A všechny tyto kožní produkty spláchne každá ze sprch, kterou si lidé dopřejí. Ačkoli při sprše vlažnější vodou není tento zásah do přirozeného prostředí tak kritický.

Nakonec není zásadní sledovat přesný počet sprch za týden nebo se řídit tím, co dělají všichni ostatní. Klíčové je udržovat vhodný stupeň vlastní čistoty a vlhkosti pokožky. K tomu mohou pomoci krémy, zvlhčovače a další prostředky. Celé kouzlo je zkrátka v poznání, co potřebuje konkrétně vaše tělo, jak reaguje na různé frekvence sprchování, pak můžete najít ideální nastavení. Nezabývejte se rytmem ostatních, mějte starost o ten svůj.

Zdroj: PopularScience

Článek Sprchovat, či nesprchovat se každý den? Téměř každý dělá celý život tuto jednoduchou chybu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postup s opačným důsledkem

Pokud jde o toaletu jako místnost, bakterie jsou naprosto všude. Pravidelné splachování je vyhazuje z mísy všude po okolí, takže se dostanou od stropu po podlahu. Protože je rulička papíru poblíž, logicky bakterie zasáhnou i tento stojánek. Jenže na rozdíl od zdí a prkénka papír velmi dobře absorbuje vlhkost a je tedy perfektním prostředím pro množení bakterií. Z toho plyne, že pokládání papíru je vyhánění čerta ďáblem.

Ano, prkénko na sobě má také bakterie. Jenže toaletní papír jich má mnohem víc. Tudíž nahrazujete špatný povrch ještě horším. Jediným způsobem, jak zabránit rozptylu bakterií, je splachovat se sklopeným prkénkem. V tomto ohledu mají veřejné toalety dvě zásadní vady. Zaprvé není možné určit, zda to takhle provedli předchozí uživatelé. Nejspíš nikoli. Zadruhé jsou toalety kolikrát v takovém stavu, že mísu jednoduše uzavřít nejde.

Nikoli nejšpinavější

Trochu paradoxem je pak skutečnost, že toaletní prkénka mohou být nejčistší částí toalety. Největší množství bakterií totiž nachytáte na ruce – protože se všeho dotýkáte. Z toho důvodu jsou nejvíc postižené kliky u dveří, dřezy nebo právě toaletní papír. Ano, stejně tak kohoutky umyvadla, ke kterým vždycky spěcháte, abyste ze sebe tu špínu smyli. Samotné toaletní prkénko se s vašima rukama setkává obvykle sporadicky.

Pokud si opravdu chcete vyčistit prostor, noste s sebou hygienické ubrousky napuštěné alkoholem a prkénko prostě otřete. Stejně tak můžete takový ubrousek aplikovat před umytím rukou a na kliku ode dveří. To jsou nejrizikovější místa, pokud jde o bakterie. Myslete ovšem i na to, že naše imunita pravidelně pracuje s venkovními parazity a přílišná hygieničnost může být dlouhodobě i kontraproduktivní.

Zdroj: BrightSide

Článek Přestaňte obkládat prkénko na veřejných záchodech toaletním papírem. Můžete si pekelně zavařit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sendviče v různém stádiu plesnivosti

Aby vysvětlila proces šíření bakterií a potřebnost hygieny, provedla ve třídě naprosto jednoduchý experiment. Požádala několik dětí s různě špinavýma rukama, aby se dotkly pěti plátků bílého toustového chlebu. Plátky byly všechny ze stejného bochníku a dotek dětských rukou proběhl ve stejném čase. Pak byly jednotlivé plátky s popiskem uzavřeny do sáčku a ponechány ve třídě. Tak mohly děti sledovat, co se s chlebem bude dít během jednoho měsíce.

První kousek byl otřen o jeden z místních notebooků. Druhý sloužil jako kontrolní vzorek, šel z bochníku rovnou do sáčku. Dalšího se dotkly děti, které si ruce neumyly. Čtvrtý kousek osahaly děti poté, co si umyly ruce teplou vodou a mýdlem. Poslední byl dotčen rukou ošetřenou dezinfekcí. Ten, který přišel do kontaktu s notebookem, vypadal po měsíci jako kompletně spálený. Jen kraje a růžek dávaly na vědomí, že se původně jednalo o chléb.

Černožluté skvrny po celém povrchu

I když učitelka podotkla, že na škole se laptopy také čistí a dezinfikují, ten použitý v projektu tato péče nejspíš nepotkala. Výsledek je naprosto úděsný. Jediný plátek chleba, který byl prakticky nedotčen, byl právě ten, u kterého se děti normálně umyly vodou a mýdlem. Tedy samozřejmě kromě kontrolního vzorku. To bylo jasným důkazem toho, jak velký efekt tato základní hygienická metoda má.

Ostatní plátky nepotřebovaly jakékoli vysvětlování, kombinace černých a žlutých skvrn mluvila naprosto jasně. Zajímavé přitom je, že i dezinfekce na ruce se projevila dost mizerně. Je možné, že roli sehrála špatná technika použití, to ovšem nemění nic na faktu, že zde jednoznačně zvítězilo klasické mytí rukou vodou a mýdlem. Ostatně tento návyk je neoddiskutovatelnou složkou základní hygieny a obecného fungování člověka ve společnosti dalších lidí.

Zdroj: BrightSide

Článek Je antibakteriální gel pouze reklamní tahák? Učitelka provedla experiment, jehož výsledek zaskočil i experty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.