<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	xmlns:media="http://search.yahoo.com/mrss/" >

<channel>
	<title>experiment &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<atom:link href="https://vedazive.cz/tag/experiment/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<description>Člověk, historie a kultura, příroda a zvířata, technika</description>
	<lastBuildDate>Tue, 14 Jul 2026 19:18:16 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.9.8</generator>

<image>
	<url>https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/cropped-vedazive-logo-32x32.jpg</url>
	<title>experiment &#8211; VědaŽivě.cz</title>
	<link>https://vedazive.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Muž, který psal o Filadelfském experimentu, skončil mrtvý v autě. Policie případ uzavřela za jeden den</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/muz-ktery-psal-o-filadelfskem-experimentu-skoncil-mrtvy-v-aute-policie-pripad-uzavrela-za-jeden-den/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Tereza Říha]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 18 Jul 2026 13:01:34 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[UFO]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=213708</guid>

					<description><![CDATA[<p><em>Morris K. Jessup byl nalezen mrtvý 20. dubna 1959 ve svém autě na Floridě. Hadice z výfuku, běžící motor, závěr: sebevražda. Případ byl uzavřen prakticky okamžitě a právě ta rychlost živí konspirační teorie dodnes.</em></p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jessupův příběh je učebnicový příklad toho, jak se z banálně vypadající policejní zprávy stane palivové dřevo pro šest desetiletí spekulací. Stačilo, aby mrtvý muž měl ve svém životopise jednu knihu o UFO, sérii podivných dopisů od záhadného pisatele a kontakt s americkým námořnictvem. Jenže když se jednotlivé vrstvy oddělí od sebe, vypadá celý obraz jinak, než jak ho podává populární legenda.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Kdo byl Morris K. Jessup</h2>



<p>Jessup nebyl žádný bláznivý konspirátor z garáže. Ve dvacátých letech studoval astronomii na University of Michigan, kde působil jako postgraduální student a asistent. Akademickou kariéru ale nedotáhl do konce. Živil se různě, cestoval po Střední a Jižní Americe a v padesátých letech se začal věnovat neidentifikovaným létajícím objektům, tématu, které tehdy zažívalo první velkou vlnu popularity.</p>



<p>V roce 1955 vydal knihu <em>The Case for the UFO</em>, která se stala jeho vstupenkou do světa ufologie. Důležitý detail: kniha samotná neobsahovala hotový příběh o zneviditelnění torpédoborce USS Eldridge. Šlo o široce pojatou práci o fenoménu UFO, inteligenci ve vesmíru a nekonvenčních principech pohonu. Původní <a href="https://archive.org/details/caseforufo0000mkje" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">vydání je dnes dostupné</a> na Internet Archive. Příběh o Filadelfském experimentu se k Jessupovi přilepil až dodatečně, a právě tady začíná ta zajímavější část.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Dopisy, které změnily všechno</h2>



<p>Krátce po vydání knihy začal Jessupovi chodit podivný dopis za dopisem. Podepisoval se pod nimi Carlos Allende, později identifikovaný jako Carl Allen. Allende tvrdil, že v říjnu 1943 byl svědkem experimentu amerického námořnictva, při kterém torpédoborec USS Eldridge údajně zmizel z filadelfského přístavu a na okamžik se materializoval v přístavu v Norfolku ve Virginii. Posádka prý utrpěla hrůzné následky.</p>



<p>Jessup dopisy předal Úřadu pro námořní výzkum (ONR). A pak se stalo něco, co konspiračním teoriím dodalo kyslík na desetiletí dopředu: někdo anonymně zaslal do ONR výtisk Jessupovy knihy popsaný ručními poznámkami ve třech různých barvách. Působilo to jako debata tří osob, které o UFO a tajných experimentech věděly víc než kdokoli jiný. Dva důstojníci ONR nechali anotovaný výtisk přepsat a vytisknout v pouhých 25 kopiích; toto vydání je známé jako takzvaná „Varo edition&#8220;. Nešlo o oficiální publikaci, ale o soukromou iniciativu dvou zvědavých mužů v uniformě. ONR později výslovně uvedl, že nikdy nevedlo žádný <a href="https://www.esd.whs.mil/Portals/54/Documents/FOID/Reading%20Room/UFOsandUAPs/onr_ph1.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">oficiální výzkum neviditelnosti lodí</a>.</p>



<p>A ještě jeden tvrdý fakt: ONR byl založen až 1. srpna 1946. Tři roky po údajném experimentu z října 1943. Řídit ho tedy z definice nemohl.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Smrt v Matheson Hammock Park</h2>



<p>Jessupův život se od poloviny padesátých let rozpadal. Další knihy neuspěly, nakladatelé odmítali nové rukopisy, manželka se od něj odloučila. V roce 1958 měl na Floridě vážnou autonehodu. Podle rekonstrukce časopisu <a href="https://skepticalinquirer.org/2021/08/solving-a-ufological-murder-the-case-of-morris-k-jessup/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Skeptical Inquirer</a> trpěl depresemi a v polovině dubna 1959 napsal rozhlasovému moderátorovi Long Johnu Nebelovi dopis, který byl později interpretován jako rozloučení.</p>



<p>20. dubna 1959, kolem půl sedmé večer, byl nalezen v Dade County Parku, konkrétně v Matheson Hammock Parku, ve svém station wagonu. Motor běžel, hadice vedla z výfuku do částečně otevřeného zadního okna. Příčina smrti: otrava oxidem uhelnatým. Úřední závěr: sebevražda.</p>



<p>Scéna na místě vypadala jednoznačně. Žádné známky násilí, žádný zjevný důvod pochybovat. Právě tato jednoznačnost nejspíš vysvětluje, proč byl případ uzavřen tak rychle.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Kde se vzala aura spiknutí</h2>



<p>Kdyby Jessup psal romány o rybaření, jeho smrt by se stala poznámkou pod čarou. Jenže psal o UFO a měl vazbu na dopisy, které se dostaly až k námořnictvu. A tak se z rychlého uzavření případu postupně stal důkaz „umlčení&#8220;.</p>



<p>Pozdější ufologická literatura začala přidávat vrstvy pochybností:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li>Existoval vůbec sebevražedný dopis, nebo ne?</li>



<li>Byla provedena pitva?</li>



<li>Co ukázaly testy na alkohol?</li>



<li>Kam zmizel kufřík, který měl mít Jessup ráno u sebe?</li>
</ul>



<p>Žádná z těchto otázek nemá v dostupných primárních zdrojích jednoznačnou odpověď. Základní popis případu (auto, hadice, otrava CO, sebevražda) se ale napříč zdroji shoduje. „Nejasnost&#8220; Jessupovy smrti nestojí na neznámých forenzních faktech. Stojí na tom, jak rychlý úřední závěr později přepsala UFO mytologie.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Legenda přežila, fakta ustoupila</h2>



<p>Filadelfský experiment se dnes řadí mezi nejznámější konspirační teorie 20. století. Podle oficiálních materiálů námořnictva jde o mýtus, jehož pravděpodobným zárodkem byly rutinní degaussingové práce, odmagnetování lodních trupů proti magnetickým minám. Nic tajemného, nic nadpřirozeného. V českém prostředí se tématu věnoval například Jiří Hák v publikaci&nbsp;<em>„Zmizení&#8220; torpédoborce Eldridge aneb Elektromagnetické pole a vojenství</em>, kterou vojenský portál Palba hodnotí jako seriózní, archivně podloženou protiváhu spekulací.</p>



<p>Jessupova smrt zůstává v populární kultuře „důkazem číslo jedna&#8220;, že někdo nechtěl, aby se pravda o experimentu dostala ven. Jenže důkazy ukazují jiným směrem: na muže v osobní krizi, kterému se rozpadla kariéra i manželství a zhoršilo se zdraví. Konspirační příběh nepotřeboval fakta. Stačila mu mezera: těch několik hodin, během nichž policie případ uzavřela.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/muz-ktery-psal-o-filadelfskem-experimentu-skoncil-mrtvy-v-aute-policie-pripad-uzavrela-za-jeden-den/">Muž, který psal o Filadelfském experimentu, skončil mrtvý v autě. Policie případ uzavřela za jeden den</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Oxfordský experiment s kvantovými stavy. Fyzici vytvořili pokročilejší verzi Schrödingerovy kočky</title>
		<link>https://vedazive.cz/mix/oxfordsky-experiment-s-kvantovymi-stavy-fyzici-vytvorili-pokrocilejsi-verzi-schrodingerovy-kocky/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 26 Jun 2026 13:24:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Mix]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[fyzika]]></category>
		<category><![CDATA[věda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=210497</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jediný ion stroncia v magnetické pasti posloužil oxfordským fyzikům k vytvoření celé rodiny kvantových superpozic, které překračují klasickou představu Schrödingerovy kočky.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Když se řekne Schrödingerova kočka, většina lidí si vybaví stejný myšlenkový experiment: systém existuje ve dvou stavech najednou, dokud ho někdo neměří. V laboratořích se takový „kočičí stav&#8220; běžně realizuje jako superpozice dvou koherentních vlnových paketů, tedy dvou klasicky vypadajících obálek posunutých proti sobě. Oxfordský tým ale 3. června 2026 představil něco podstatně odlišného. Složky jejich superpozic už samy o sobě nemají nic klasického. Jsou to takzvané stlačené (squeezed), tristlačené (trisqueezed) a kvadstlačené (quadsqueezed) stavy, objekty s vnitřní strukturou, kterou klasická fyzika nedokáže popsat. A co víc, tým je umí programovatelně skládat do libovolných kombinací.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co se stalo v oxfordské laboratoři</h2>



<p>Celý experiment se odehrál na jediném iontu stroncia-88 zachyceném v iontové pasti. Fyzici provázali vnitřní spinový stav iontu s jeho pohybem, který se chová jako kvantový harmonický oscilátor, něco jako nekonečně jemná pružina kmitající na kvantové úrovni. Klíčový trik spočíval v takzvaném měření uprostřed obvodu: uprostřed experimentu změřili spin iontu, a tím „zkolabovali&#8220; jeho pohyb do předem zvolené superpozice neklasických složek.</p>



<p>Výsledek ověřili plnou stavovou tomografií a rekonstrukcí Wignerovy funkce, kvazipravděpodobnostního popisu stavu ve fázovém prostoru. Záporné oblasti v této funkci jsou přitom jednoznačným podpisem genuinně kvantového chování, které nelze vysvětlit žádnou klasickou směsí.</p>



<p>Podstatné je, co všechno šlo nastavovat. Tým mohl volit velikost, fázi, orientaci osy stlačení, prostorovou separaci složek i poměr jejich amplitud. Dokázal vytvořit i asymetrické superpozice a dokonce míchat různé řády v jedné vlnové funkci, například složit stlačenou a tristlačenou komponentu dohromady. To není jeden typ kočky. Je to programovatelná rodina.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Od kvadstlačení k superpozicím za pět týdnů</h2>



<p>Červnový výsledek nestojí osamoceně. 1. května 2026&nbsp;<a href="https://www.physics.ox.ac.uk/news/oxford-team-achieves-first-ever-quadsqueezing-quantum-interaction" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">tentýž oxfordský tým oznámil</a>, že na stejné platformě poprvé experimentálně zpřístupnil kvadstlačení (quadsqueezing), interakci čtvrtého řádu, kterou do té doby nikdo v laboratoři nerealizoval. O pouhých pět týdnů později tyto stavební bloky začal koherentně skládat do superpozic.</p>



<p>Tempo je pozoruhodné a ukazuje, že nejde o izolovaný výstřel, ale o systematicky budovaný nástrojový soubor pro práci s oscilátorovými kvantovými stavy. Teoretický základ přitom sahá minimálně k roku 2021. Oxford teď někdejší návrh krok za krokem převádí do experimentální reality.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč nejde jen o hezčí obrázek</h2>



<p>Standardní kočičí stavy skládají dvě opačně posunuté kopie téhož klasicky nejbližšího stavu. Představte si to jako dvě identické kuličky na opačných stranách misky. Oxfordské stavy jsou jiné, jejich složky se liší nejen polohou, ale i vnitřní strukturou, řádem nelinearity a rozdělením kvantové neurčitosti. Návrhový prostor se tím dramaticky zvětšuje.</p>



<p>A to má praktické důsledky.&nbsp;<a href="https://www.physics.ox.ac.uk/news/oxford-physicists-create-new-family-schrodingers-cat-states" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Oxfordská zpráva</a>&nbsp;uvádí, že při stejné průměrné energii vykazují nové stavy větší „kvantovou zdrojovost&#8220; než standardní kočičí stavy nebo Fockovy stavy. To z nich dělá kandidáty na takzvané zdrojové stavy (resource states), stavební kameny pro tři oblasti:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>Kvantové výpočty se spojitými proměnnými</strong>, kde se informace kóduje do spojitých proměnných oscilátoru místo do diskrétních qubitů.</li>



<li><strong>Kvantová senzorika</strong>, kde neklasické stavy umožňují měření přesahující klasické limity.</li>



<li><strong>Bosonická oprava chyb</strong>, kde se informace ukládá do oscilátoru a nastavitelnost parametrů (separace, stlačení, orientace) umožňuje přizpůsobit kódování konkrétnímu typu šumu.</li>
</ul>



<p>Plnou demonstraci chybového kódu tato práce zatím neobsahuje. Ale rozšíření palety dostupných stavů je nutný předstupeň.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Jak daleko je to k praktickému kvantovému počítači</h2>



<p>Hodně. Experiment pracoval s jediným iontem, ne s vícequbitovým procesorem. Komerční systémy se zachycenými ionty, jaké nabízí například Quantinuum přes cloudový přístup, řeší jiné patro problému: škálování, opravu chyb v reálném čase, propojení mnoha qubitů. Oxfordský výsledek leží o několik úrovní níž, na úrovni fyzikální operace a návrhu vhodnějších kvantových stavů.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Schrödingerova Kočka - P²" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/EfpPUXOKcIY?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>V Česku přitom existují příbuzné výzkumné směry. Olomoucká&nbsp;laboratoř OLMI&nbsp;pracuje s neklasickými stavy a jednoatomovými oscilátory, projekt NONGAUSS na Univerzitě Palackého rozvinul výzkum kvantových negaussovských stavů směrem k zachyceným a chlazeným iontům a Ultra-cold Plasma Laboratory na MFF UK připravuje zachycené elektrony do specifických kvantových stavů pomocí laserově chlazených iontů. Přímou spolupráci s oxfordským týmem na tomto konkrétním experimentu se nám ale ve veřejných zdrojích nepodařilo doložit.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co to mění v celkovém obrázku</h2>



<p>Oxfordský experiment nepřepisuje časovou osu komerčního kvantového počítání. Nepřináší hotový procesor ani nový rekord v počtu qubitů. Přináší ale něco, co bývá v popularizaci přehlíženo: rozšíření fyzikálního slovníku. Dosud měly laboratoře k dispozici omezenou sadu stavů, se kterými uměly pracovat. Teď mají programovatelnou rodinu, jejíž parametry lze ladit podle potřeby.</p>



<p>Dva oxfordské výsledky za pět týdnů, nejprve kvadstlačení, pak jeho koherentní skládání do superpozic, ukazují laboratoř, která nehoní jednotlivé rekordy, ale staví systematický nástrojový soubor. A právě takové soubory nakonec rozhodují o tom, které platformy přežijí cestu od fyzikálního experimentu ke skutečné technologii</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/mix/oxfordsky-experiment-s-kvantovymi-stavy-fyzici-vytvorili-pokrocilejsi-verzi-schrodingerovy-kocky/">Oxfordský experiment s kvantovými stavy. Fyzici vytvořili pokročilejší verzi Schrödingerovy kočky</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/EfpPUXOKcIY" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/EfpPUXOKcIY" />
			<media:title type="plain">Schrödingerova Kočka - P²</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[Odebírejte: https://goo.gl/oSYd4ePatreon: https://www.patreon.com/user?u=3618596Sledujte mě na Facebooku, kde budu házet updaty. :3https://www.facebook.com/P...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/06/schrodingerova-kocka-pc2b2.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>První spuštění jaderných hodin. Průlomový experiment posouvá přesnost měření času na zcela novou úroveň</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/prvni-spusteni-jadernych-hodin-prulomovy-experiment-posouva-presnost-mereni-casu-na-zcela-novou-uroven/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Lukáš Jírovec]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 23 Jun 2026 13:59:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[jaderné hodiny]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=210404</guid>

					<description><![CDATA[<p>Dva nezávislé týmy, z Vídně a Pekingu, v červnu poprvé provozovaly hodiny řízené přechodem uvnitř atomového jádra. Jaderný přechod thoria-229 přestal být laboratorní kuriozitou a začal tikat.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Dvacet tři let. Tak dlouho uplynulo od chvíle, kdy fyzici Ekkehard Peik a Christian Tamm v roce 2003 navrhli využít nízko položený jaderný stav izotopu thoria-229 jako referenci pro hodiny nové generace. Celou tu dobu se vědecká komunita posouvala po drobných, bolestně pomalých krocích: zpřesňovala energii přechodu, hledala způsob, jak jej laserem vybudit, a řešila teplotní nestability krystalů. Teprve letos se podařilo uzavřít poslední chybějící článek řetězu: zpětnovazební smyčku, ve které jaderný signál skutečně řídí laser. Ne spektroskopie. Hodiny.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co přesně se stalo v červnu 2026</h2>



<p>3. června odeslal vídeňský tým kolem Thorstena Schumma z TU Wien na&nbsp;<a href="https://arxiv.org/abs/2606.04997" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">arXiv</a>&nbsp;preprint popisující první jaderné hodiny se zpětnou vazbou. Jejich aparatura zamyká kontinuální laser o vlnové délce 148 nm na jaderný přechod v milimetrovém krystalu fluoridu vápenatého dopovaného thoriem-229. Subharmonickou složku tohoto laseru průběžně porovnávají s ytterbiovými iontovými hodinami, zavedeným etalonem, který slouží jako nezávislý arbitr.</p>



<p>O čtyři dny později, 7. června, publikoval na&nbsp;arXiv&nbsp;vlastní preprint tým z pekingské univerzity Tsinghua vedený Beichenem Huangem. Číňané zvolili odlišnou cestu k témuž cíli: jejich 148,4nm laser generují čtyřvlnovým směšováním v kadmiových parách, výkon měří fotonásobičem a stabilitu ověřují porovnáním dvou různých krystalů. Dosáhli hodinové nestability 2×10⁻¹² na odmocnině ze sekundy a reprodukovatelnosti mezi krystaly na úrovni 10⁻¹³.</p>



<p>Obě demonstrace sdílejí klíčový princip: jaderný přechod už neslouží jen jako objekt měření, ale jako chybový signál, který koriguje laser. Právě tím se z laboratorní spektroskopie staly hodiny.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Proč jádro, a ne elektrony</h2>



<p>Dnešní nejlepší atomové hodiny, stronciové mřížkové nebo ytterbium-iontové, využívají přechody elektronů v obalu atomu. Fungují skvěle, operují v nízkých řádech 10⁻¹⁸ a americký NIST letos předvedl porovnání optických hodinových poměrů s nejistotou pod 3,2×10⁻¹⁸. Jenže elektrony v obalu jsou relativně snadno ovlivnitelné vnějšími elektrickými a magnetickými poli.</p>



<p>Jádro je jiná liga. Nukleony jsou stísněné na femtometrových škálách a od okolního prostředí je odstiňuje elektronový obal. Přechod v jádře thoria-229 leží na energii kolem 8,36 elektronvoltu, což odpovídá vlnové délce zhruba 149,7 nm v hlubokém ultrafialetu. To je sice technicky náročná oblast, ale stále dosažitelná laserem. Žádný jiný známý izotop v celé periodické tabulce nic podobného nenabízí: ostatní jaderné přechody leží energeticky tak vysoko, že na ně optický laser jednoduše nestačí.</p>



<p>Thorium-229 je proto solitér. A právě jeho izolovanost od okolních rušení slibuje cestu k hodinám s nestabilitou kolem 10⁻¹⁹, o řád lepší než cokoli dosud.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Dvě dekády k jednomu kroku</h2>



<p>Cesta od nápadu k fungujícím hodinám připomíná spíš horolezeckou expedici než sprint:</p>



<ul class="wp-block-list">
<li><strong>2003</strong>&nbsp;– Peik a Tamm publikují&nbsp;<a href="https://www.ptb.de/cms/fileadmin/internet/fachabteilungen/abteilung_4/4.4_zeit_und_frequenz/pdf/2003_Peik-Tamm__Europhys_61_Nuclear-laser-spectr.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">návrh</a>&nbsp;jaderných hodin na bázi thoria-229.</li>



<li><strong>2019</strong>&nbsp;– Mezinárodní tým zpřesňuje energii přechodu natolik, aby bylo možné cílit laserem.</li>



<li><strong>2024</strong> – Přímá laserová excitace v pevné látce a první frekvenční porovnání se stronciovými atomovými hodinami.</li>



<li><strong>2025</strong>&nbsp;– Charakterizace teplotní citlivosti krystalu; identifikace optimální pracovní teploty 196 K, kde mizí první řád teplotního posunu.</li>



<li><strong>Leden 2026</strong>&nbsp;– Ověření reprodukovatelnosti: dva různě dopované krystaly se za sedm měsíců shodnou na 220 Hz.</li>



<li><strong>Únor 2026</strong>&nbsp;– Tsinghua oznamuje průlom v úzkopásmovém 148nm CW zdroji, který označuje za „poslední klíčové úzké hrdlo&#8220;.</li>



<li><strong>Červen 2026</strong>&nbsp;– Obě skupiny nezávisle uzavírají zpětnovazební smyčku. Jaderné hodiny běží.</li>
</ul>



<p>Mezi návrhem a prvním tiknutím leželo sedmnáct řádů nejistoty, které bylo třeba překonat. Každý milník v seznamu odstranil jednu konkrétní překážku. Teprve když zmizela poslední, spolehlivý CW laser ve vakuovém ultrafialetu, mohla smyčka cvakat.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Co to (zatím) neznamená</h2>



<p>Tady je důležité rozlišovat mezi principem a výkonem. Prokázaná nestabilita pekingských hodin je 2×10⁻¹² na odmocnině ze sekundy, vídeňský tým se po dni nepřetržitého běhu přibližuje k 10⁻¹⁵. Špičkové optické atomové hodiny jsou dnes o tři až šest řádů lepší. Jaderné hodiny tedy v tuto chvíli nikoho nepřekonaly.</p>



<p>Průlom spočívá jinde: v tom, že princip funguje. Že jaderný přechod dokáže řídit laser stejně, jako to dělá elektronový přechod v atomových hodinách. Teď začíná inženýrská fáze: snižování systematických chyb, lepší teplotní kontrola, stabilnější VUV zdroje. Cílová přesnost kolem 10⁻¹⁹ je teoretický slib, ne naměřená hodnota.</p>



<h2 class="wp-block-heading">K čemu to bude dobré</h2>



<p>Přesné hodiny nejsou akademická hračka. Česká časová stupnice UTC(TP), kterou spravuje&nbsp;<a href="https://cmi.gov.cz/statni%20etalon%20frekvence%20a%20casu" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Český metrologický institut</a>, dnes stojí na cesiových etalonech a kalibracích přes satelitní navigaci. Lepší hodiny znamenají lepší navigaci, přesnější synchronizaci komunikačních sítí a stabilnější mezinárodní časové stupnice. Pevnolátkový krystal s thoriem navíc otevírá cestu ke kompaktním přenosným etalonům, něco, co u dnešních mřížkových hodin vyžadujících vakuové komory a laserové chlazení zůstává obtížné.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Dlouho očekávaná jaderná excitace thoria-229 propojuje jadernou a kvantovou fyziku – Vědátornews" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/E-WAffNGaHA?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<p>Vídeňský tým své čerstvě spuštěné hodiny rovnou nasadil k hledání ultralehké temné hmoty: porovnáváním jaderné a elektronové hodinové frekvence na časových škálách od 20 sekund do jednoho dne hledali periodické výkyvy, které by prozradily oscilace fundamentálních konstant. Podle autorů jsou jejich první limity pro vazbu na silnou interakci a kvarky přesnější než cokoli dosud publikované</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/prvni-spusteni-jadernych-hodin-prulomovy-experiment-posouva-presnost-mereni-casu-na-zcela-novou-uroven/">První spuštění jaderných hodin. Průlomový experiment posouvá přesnost měření času na zcela novou úroveň</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/E-WAffNGaHA" medium="video" width="1280" height="720">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/E-WAffNGaHA" />
			<media:title type="plain">Dlouho očekávaná jaderná excitace thoria-229 propojuje jadernou a kvantovou fyziku – Vědátornews</media:title>
			<media:description type="html"><![CDATA[Manipulace s thoriem-229 pomocí laseru se ukázala jako obtížná, dokud vědci nepoužili krystaly s obrovským množstvím atomů thoria, což jim umožnilo současně ...]]></media:description>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/06/dlouho-ocekavana-jaderna-excitac.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Pět vězňů, 15 dní beze spánku a děsivá mutace: Co se skutečně stalo v sovětské laboratoři</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/pet-veznu-15-dni-beze-spanku-a-desiva-mutace-co-se-skutecne-stalo-v-sovetske-laboratori/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Tereza Říha]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 15 Apr 2026 03:32:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Sovětský svaz]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=203769</guid>

					<description><![CDATA[<p>Příběh o sovětském pokusu s pěti vězni dodnes koluje jako temné tajemství. Jenže stačí rozebrat jeho stopu a legenda začne praskat v nejhorším místě.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nejděsivější na tom není laboratoř, ale to, že ji vymyslel internet. Příběh známý jako „Russian Sleep Experiment“ nemá oporu v potvrzeném sovětském záznamu a jeho nejstarší dohledatelná stopa vede jinam, než slibují virální verze.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Stopa vede k povídce, ne do archivu</h2>



<p><strong>Potvrzený sovětský experiment neexistuje.</strong>&nbsp;Nejstarší dohledatelná stopa vede na&nbsp;<a rel="nofollow noopener" href="https://rip747.wordpress.com/2009/08/08/russian-sleep-experiment-the-best-short-story-ive-read/" target="_blank">Rip’s Domain</a>, kde se text šířil jako krátká povídka, ne jako archivní dokument.</p>



<p>Autor navíc výslovně píše, že neví, kdo ho napsal, a že mu ho poslal bratr e-mailem. To přesně sedí na <em>creepypastu</em>, tedy internetovou hororovou povídku, která se snadno kopíruje a šíří dál, i na <em>urban legend</em>, moderní legendu, která zní jako pravda hlavně díky vyprávění.</p>



<p>Tajný experiment by po sobě nechal tajné stopy. Tady ale všechno míří k veřejně dohledatelné fikci.</p>



<p>Když jsme ve VědaŽivě porovnali verdikty Snopes a Lead Stories, oba weby dovedly příběh ke stejnému závěru: nejde o historii, ale o fikci. Právě to je první tvrdý zlom mezi titulkovým hororem a realitou.</p>



<p>Nejslavnější „důkaz“ padá stejně rychle. Fotka údajného vězně neukazuje oběť tajné laboratoře, ale rekvizitu Spazm od Morbid Enterprises, kterou Lead Stories dohledaly přes&nbsp;<a rel="nofollow noopener" href="https://web.archive.org/web/20150512005430/http://www.spirithalloween.com:80/product/Motion-Activated-SPAZM-Decoration/" target="_blank">archiv Spirit Halloween</a>; další katalogové stopy ji řadí k sezoně 2005, tedy roky před virálním rozmachem legendy.</p>



<p>Ve VědaŽivě jsme tak při ověřování narazili na možná nejtvrdší debunk celého mýtu: když neplatí archiv ani fotka, nezbývá se ptát, jestli se to stalo, ale proč tomu tolik lidí uvěřilo.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Nevyspání děsí, ale mutaci nevysvětlí</h2>



<p>Nevyspání opravdu umí rozbít člověka. Spánková deprivace, tedy stav, kdy člověk spí příliš málo nebo nekvalitně, podle&nbsp;<a rel="nofollow noopener" href="https://www.nhlbi.nih.gov/health/sleep-deprivation/health-effects" target="_blank">NHLBI a NIH</a>&nbsp;zhoršuje soustředění, reakce, rozhodování i regulaci emocí.</p>



<p>Přehled ve Frontiers in Psychiatry popisuje, že po 24 až 48 hodinách přicházejí percepční zkreslení, úzkost a podrážděnost, po 48 až 90 hodinách i komplexní halucinace a poruchy myšlení a po 72 hodinách také bludy. Halucinace, paranoia i psychóza ale nejsou žádná&nbsp;<em>mutace</em>, nýbrž poruchy vnímání a myšlení, které může těžké nevyspání spustit.</p>



<p>Právě tady legenda čerpá sílu. Každý zná aspoň jednu noc, po níž hlava nefunguje normálně, a proto zní patnáct dní vzhůru děsivě uvěřitelně.</p>



<p>NIH navíc upozorňuje, že už několik nocí se ztrátou jedné až dvou hodin spánku denně zhorší fungování tak, jako by člověk nespal celý den nebo dva. Do reálného rámce zapadá i známý případ Randyho Gardnera po&nbsp;<strong>264 hodinách bdění</strong>, který připomíná UCLA Semel Institute.</p>



<p>Ve VědaŽivě proto chápeme, proč si čtenář příběh snadno připustí, jenže hororová verze pak přeskakuje ze známých účinků nevyspání rovnou do nedoložené fikce.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Když obrázek přebije původ, legenda zesílí</h2>



<p>Obraz mezitím přebije původ. Know Your Meme uvádí, že čtené i obrazové verze příběhu dál nabíraly obrovský dosah a jedno video během prvního roku přesáhlo 11 milionů zhlédnutí.</p>



<p>Lidé si tak častěji zapamatují děsivou tvář než původ textu z blogu. Ve VědaŽivě jsme při čtení těch verzí narazili na jednoduchý mechanismus: když se rekvizita Spazm začne tvářit jako důkaz, legenda získá sílu, kterou jí samotný původ nikdy dát nemohl. A právě spojení reálného nevyspání s falešnými detaily odhalí poslední slabinu celého příběhu.</p>



<h2 class="wp-block-heading">Časová osa mluví jasněji než horor</h2>



<p>Legenda si odporuje už sama v sobě. Rané verze doložitelné přes Know Your Meme i Rip’s Domain současně slibují svobodu po 30 dnech a přitom otevírají komoru už patnáctý den.</p>



<p>To nepůsobí jako strojopis z archivu, ale jako internetové vyprávění, které sází na efekt a nehlídá vlastní logiku. A když pozdější, méně důvěryhodné mirrory z let 2014 a 2015 začnou ke „stimulačnímu plynu“ přilepovat název „Nikolajevův plyn“, přidávají další legendární detail, ne důkaz původní reality.</p>



<p>Nejpevnější časová osa navíc neleží v Moskvě, ale&nbsp;<em>online</em>. Ve VědaŽivě jsme při skládání té stopy narazili na jasný sled: blogový post v roce 2009, záznam na Know Your Meme přidaný 15. srpna 2010 a stránka na Creepypasta Wiki z 16. srpna 2010.</p>



<p>To je doložitelná historie šíření internetového mýtu, ne cesta k utajenému sovětskému spisu. Čím víc se příběh tváří jako zakázaný archiv, tím jistěji po sobě zanechává digitální otisky veřejné fikce.</p>



<p>Skutečný příběh tedy neleží v žádné laboratoři. Leží v tom, jak internet vzal anonymní hororovou povídku, přilepil k ní rekvizitu z roku 2005 a prodal ji milionům lidí jako „ztracený důkaz“ z dějin. Nejsilnější sovětský experiment v celé téhle legendě nakonec neproběhl na vězních, ale na naší ochotě věřit obrázku víc než původu příběhu.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/pet-veznu-15-dni-beze-spanku-a-desiva-mutace-co-se-skutecne-stalo-v-sovetske-laboratori/">Pět vězňů, 15 dní beze spánku a děsivá mutace: Co se skutečně stalo v sovětské laboratoři</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Stalin se rozhodl zachránit zemi od hladu, místo toho stvořil ostrov plný kanibalů</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/nazin-experiment-stalin-rusko/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Jana Šrámčíková]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 19 Feb 2026 04:49:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[historie]]></category>
		<category><![CDATA[stalin]]></category>
		<category><![CDATA[tragédie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=200755</guid>

					<description><![CDATA[<p>Nazinský experiment měl být součástí rozsáhlého plánu osídlování Sibiře. Místo toho odhalil chaos, nepřipravenost a brutalitu stalinského systému.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tisíce lidí pochytaných na ulicích Moskvy skončily na bažinatém ostrově bez šance na přežití. A jak to asi pokračovalo dál, si nejspíš dokážete domyslet. <strong>Hlad, mráz a beznaděj přivedly některé z nich až na pokraj propasti</strong>, odkud byl k odporným činům už jen krůček. Nazino se tak stalo symbolem jedné z nejtemnějších kapitol sovětských dějin.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-velk-pl-ny-se-zm-nily-v-ob-pr-vih">Velké plány se změnily v obří průšvih</h2>



<p>Za celým projektem stálo vedení sovětského státu v čele s Josifem Stalinem a šéfem tajné policie Genrichem Jagodou. Samotný cíl vypadal na papíře opravdu velkolepě, to se musí nechat. <strong>V zásadě šlo o to přesídlit až dva miliony lidí na Sibiř, nechat je tady obdělávat půdu</strong> a přitom vybudovat nové komunity. Celý plán měl vyřešit hned dva velké pálivé problémy naráz &#8211; přelidnění měst a hladomor. A víceméně se jim to vcelku povedlo – jen poněkud cynickým způsobem.</p>



<p>První várka téměř šesti tisíc lidí dorazila na ostrov Nazino 19. května 1933. Nešlo o žádné zločince. Často to byli <strong>obyčejní lidé pochytaní na ulicích Moskvy při takzvaných „čistkách“</strong>. Skončit „v drápech“ tajné policie bylo vcelku jednoduché &#8211; stačilo nemít u sebe doklady a z člověka se najednou stal kolonista kdesi na konci světa.</p>



<p>Jenže na místě nečekalo na novodobé osadníky prakticky nic. Žádné domy, žádné nářadí, ani jídlo. Teď abychom byli i přesní, každý z nich dostal asi 200 gramů mouky, kterou mohli jíst buď syrovou, nebo ji míchat s vodou z řeky. Ani jedno nebyl dobrý nápad. A dál? Dál nic. Avizovaný materiál a zásoby se prostě někde zasekly.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin-1024x538.jpg" alt="" class="wp-image-200753 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2026/02/gulag-stalin.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-hlad-rychle-vy-stil-v-n-sil-a-rozpad-spole-nosti">Hlad rychle vyústil v násilí a rozpad společnosti</h2>



<p>Nebylo odtud úniku. Stráže hlídaly břehy a kdo se pokusil přeplavat ledovou řeku, riskoval kulku. V noci padaly teploty hluboko pod bod mrazu a lidé se tlačili k ohňům. Bohužel přitom někteří uhořeli nebo utrpěli těžké popáleniny. Brzy také vypukly různé nebezpečné nemoci, hlavně úplavice.</p>



<p>A pak přišlo to nejhorší. Hlad. A když není co jíst, lidská důstojnost jde stranou. Nejprve se jedly části těl mrtvých, později docházelo i k vraždám<strong>. Ti, kteří měli to štěstí, že přežili, později mluvili o tom, že lidem byly vyřezávány kusy masa ještě zaživa</strong>. Není divu, že si celá kolonie rychle vysloužila přezdívku „ostrov kanibalů“.</p>



<p>Podle zprávy z 20. srpna 1933 přežilo z asi 6 700 deportovaných jen 2 200 lidí. A práce schopných byste z nich našli jen asi 300. Experiment tedy skončil hodně neslavně. Ale tehdejší režim samozřejmě všechno zametl pod koberec. Detaily o všech těch hrůzách tak vypluly na světlo teprve nedávno.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/nazin-experiment-stalin-rusko/">Stalin se rozhodl zachránit zemi od hladu, místo toho stvořil ostrov plný kanibalů</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Tajné chemické experimenty 2. světové války: Vojáci byli na odolnost vůči chemickým zbraním testováni podle rasy</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/testovani-odolnosti-bojovy-plyn/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 22 Sep 2025 04:31:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[armáda]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=82031</guid>

					<description><![CDATA[<p>Průšvihy USA během 2. světové války postupně vycházely na povrch. Jedním z nich je testování jedovatého plynu na různých rasách lidí.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Rollinse Edwardse a desítku dalších vojáků odvedli velitelé do dřevěné plynové komory a zamkli dveře. Nestěžoval si, ani nikdo další. A pak z&nbsp;trubek vyrazil plyn. <em>„Bylo to, jako kdybych hořel,“</em> popisuje Edwards, kterému je dnes 93. <em>„<strong>Chlapi začali křičet a ječet a snažili se dostat ven</strong>. Pak jeden z&nbsp;nich omdlel. Konečně otevřeli dveře a pustili nás ven. Všem nám bylo fakt zle.“</em> Edwards byl jedním z&nbsp;60&nbsp;000 vojáků zapsaných do tajného programu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vojensk-testov-n-na-lidech">Vojenské testování na lidech</h2>



<p>Ten byl v&nbsp;roce 1993 konečně odtajněn. Šlo o testování yperitu a dalších chemikálií na amerických jednotkách. Edwardse ale zvolili zcela specificky, byl totiž černoch. <em>„Prohlásili, že <strong>potřebují otestovat efekt tohoto plynu na lidi černé pleti</strong>.“</em> Jeho zkušenost nebyla ojedinělá. Přestože Pentagon už před lety přiznal takové pokusy, úředníci nikdy nemluvili o testech plynu navržených speciálně na zkoušení podle rasy cíle.</p>



<p>Nešlo rozhodně jen o Afroameričany, figurovali zde i japonští Američané, Portorikánci a další. Bílí vojáci byli použiti jako kontrolní skupina a jejich reakce měla ustanovit „normální“ efekt. Veškeré <strong>pokusy s&nbsp;tímto plynem byly během 2. světové války tajné</strong> a nebyly součástí oficiálních armádních záznamů. Většina z&nbsp;těch, kteří jimi prošli, nemá v ruce žádný důkaz. Plukovník <a href="https://www.pogo.org/database/pentagon-revolving-door/people/steve-warren/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Steve Warren</a> se pak rychle a jasně vymezil stran dnešní armády a tehdejších experimentů.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vymezen-ofici-ln-ch-m-st">Vymezení oficiálních míst</h2>



<p><em>„Je potřeba vyjasnit, že Ministerstvo obrany Spojených států amerických nadále neprovádí takové pokusy. A hlavně pro armádní činitele je skutečnost něčeho takového velmi ožehavá.“</em> Vyšetřovatelé se o nálezy podělili s&nbsp;republikánkou Barbarou Lee, <strong>členkou výboru pro válečné veterány</strong>. Poukázala na podobnost s&nbsp;výzkumem syfilitidy v&nbsp;Tuskegee. <em>„Jsem naštvaná a velmi smutná. Ale asi by mě to nakonec nemělo překvapit.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="536" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/prisne-tajne.jpg" alt="" class="wp-image-82035 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/prisne-tajne.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/prisne-tajne-320x172.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/prisne-tajne-768x412.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/prisne-tajne-720x386.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Prohlásila, že vláda USA musí jasně uznat vojáky, kteří byli testovacími subjekty, dokud ještě kvůli jejich věku může. <em>„Jsme jim mnohé dlužni a nevím, jak takový dluh vůbec splatit.“</em> <strong>Yperit poškozuje během sekund po kontaktu DNA</strong>. Způsobuje bolestivé puchýře a popáleniny a vede také k&nbsp;vážným, většinou dlouhodobým <a href="/tag/choroba/">chorobám</a> včetně leukémie, rakoviny kůže a astmatu. Jeho testování <a href="https://archive.org/stream/departmentofdefe1993unit#page/96/mode/2up/search/barney+frank" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">vláda USA poprvé přiznala v&nbsp;roce 1991</a>.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-studie-kanadsk-histori-ky-medic-ny">Studie kanadské historičky medicíny</h2>



<p>I po odtajnění ale zůstaly rasově založené experimenty tajemstvím, dokud tuto problematiku nezveřejnila v&nbsp;roce 2008 badatelka z&nbsp;Kanady. Historička medicíny <a href="https://apps.ualberta.ca/directory/person/ssmith" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Susan Smith</a> vydala článek v&nbsp;<em><a href="http://www.researchgate.net/publication/23304639_Mustard_gas_and_American_race-based_human_experimentation_in_World_War_II" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">The Journal of Law, Medicine and Ethics</a></em>. V&nbsp;něm naznačuje, že černí a portoričtí <strong>vojáci byli testováni ve snaze najít „ideálního chemického vojáka“</strong>. Pokud by byli odolnější, mohli být použiti v&nbsp;prvních liniích, zatímco bílí by stáli vzadu a byli by tak před plynem chráněni.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska.jpg" alt="" class="wp-image-82038 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/vojak-plynova-maska-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Navzdory mnoha žádostem se nikdo nedostal ke stovkám stránek dokumentů, které by mohly osvětlit jejich motivy. Většina toho, co víme, tak pochází jen od přeživších vojáků. <strong>Dokumentace ukazuje na více jak 100 pokusů</strong>, které se odehrály na Panamských ostrovech, klimatem podobných Pacifiku. Jeden z&nbsp;nich se odehrál na jaře 1944 a popisuje vystavení 39 vojáků tmavé pleti a 40 bílých vojáků plynu po dobu 20 dní.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-znaky-a-n-sledky-bojov-ch-plyn">Příznaky a následky bojových plynů</h2>



<p>Lopez Negron, kterému je dnes 95, popisuje, jak byli posláni do džungle a bombardovali je plynem z&nbsp;letadel. <em>„Strávil jsem v&nbsp;nemocnici v&nbsp;horečkách 3 týdny, <a href="/tag/nemoc/">onemocněli</a> jsme skoro všichni.“</em> <strong>Edwards má problémy s kůží i po 70 letech od vystavení yperitu.</strong> <em>„Vzalo to všechnu kůži z&nbsp;rukou, prostě se rozpadla.“</em> Nikdy o pokusech nepolemizoval, odpor byl nemyslitelný, uvádí, zvláště pro černého vojáka v&nbsp;tehdejší době.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="656" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety.jpg" alt="" class="wp-image-82033 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety-320x210.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety-768x504.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety-710x467.jpg 710w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/armada-siluety-720x472.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><a href="https://www.documentcloud.org/documents/2107685-besshocommendation.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Komentář armádního velení</a> chemické války uvádí, že <em>„Tito vojáci se nad rámec svých povinností vystavili bolesti, nepohodlí a nejspíš trvalému poškození pro posun výzkumu v&nbsp;<strong>rámci obrany našich ozbrojených jednotek</strong>.“</em> Připojen byl dlouhý <a href="https://www.documentcloud.org/documents/2107687-besshomilitaryrecords.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">seznam jmen</a>. Dokumenty uvolněné ministerstvem obrany v&nbsp;90. letech ukazují na vývoj minimálně <a href="https://news.google.com/newspapers?nid=1129&amp;dat=19950804&amp;id=2cMwAAAAIBAJ&amp;sjid=iW4DAAAAIBAJ&amp;pg=1884,1118875&amp;hl=en" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">jednoho tajného plánu</a>. Jeho cílem bylo bojové použití yperitu proti Japonsku.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pl-n-usa-proti-japonsku">Plán USA proti Japonsku</h2>



<p>Plán byl schválen nejvyššími veliteli pro chemickou válku a snadno by zabil na 5 milionů lidí. Japonští Američané, Afroameričané a Portorikánci byli zařazeni do oddělených jednotek. Byli <strong>považováni za méně schopné než jejich bílé protějšky</strong> a odpovídala tomu i pracovní náplň, např. vaření a řízení vozidel. Susan Matsumoto uvedla, že její manžel jí řekl, že testování bylo v&nbsp;pořádku. Měl za to, že se tak projeví jako užitečný občan <a href="/tag/usa/">Spojených států</a>.</p>



<p>Matsumoto si pamatuje na agenty FBI, kteří je během války nutili spálit japonské knihy a hudbu. Měli tak prokázat svou loajalitu USA, později byli posláni do internačního tábora v&nbsp;Arkansasu. <strong>Její manžel prožíval to samé v&nbsp;armádě</strong>, ale i přesto byl hrdý Američan. <em>„Vždycky miloval svou zemi,“ </em>uvedla Matsumoto. <em>„Říkával, že na světě se snad nedá najít další takové místo, kde můžeme mít všechnu tuhle svobodu.“</em></p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Které další vojenské výzkumné programy vás napadají?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/testovani-odolnosti-bojovy-plyn/">Tajné chemické experimenty 2. světové války: Vojáci byli na odolnost vůči chemickým zbraním testováni podle rasy</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>„Zlá umělá inteligence“ dokázala za 6 hodin vynalézt 40 000 smrtících zbraní</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/experiment-generovani-zbrani/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 04 Sep 2025 03:16:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Umělá inteligence]]></category>
		<category><![CDATA[zbraně]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=150049</guid>

					<description><![CDATA[<p>Trvalo to jen 6 hodin a umělá inteligence se opravdu činila. Její algoritmy dokázaly za ten krátký čas přesně navrhnout 40 000 zbrusu nových potenciálních chemických zbraní.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tvrdí to aspoň experti, kteří vytvořili systém na tvorbu drog. Ten měl prozkoumat, jak může být reálně zneužito, když se budou vyrábět zlé zbraně. Údaje byly publikovány v&nbsp;magazínu <em>Nature Machine Intelligence</em>. Vědci<strong> předvedli, jak jednoduché je AI modifikovat</strong>, aby se mohla rychle stát velmi nebezpečným nástrojem. Bylo jí nařízeno, aby navrhla možné chemické zbraně podobné těm nejhorším nervovým toxinům všech dob. Jak to dopadlo?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-zm-nit-ai-v-len-ho-v-dce">Jak změnit AI v&nbsp;šíleného vědce</h2>



<p>Jedna z&nbsp;těch látek se jmenuje VX. Jde o substanci bez <a href="/tag/chut/">chuti</a> nebo zápachu, jejíž jediná kapka způsobí, že se člověk bude extrémně potit a škubat sebou. Vyšší dávka způsobí křeče, může dokonce cíli <strong>kompletně zabránit dýchat</strong>. Badatelům bylo ovšem nařízeno, aby zadrželi klíčové detaily postupu, jak změnit prospěšnou AI v&nbsp;její verzi šíleného vědce. Pro <em><a href="https://www.theverge.com/2022/3/17/22983197/ai-new-possible-chemical-weapons-generative-models-vx" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">The Verge</a></em> se pak k&nbsp;problematice vyjádřil vedoucí autor výzkumu <a href="https://www.linkedin.com/in/fabio-urbina-055b711a0?original_referer=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2F" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Fabio Urbina</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="670" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky.jpg" alt="" class="wp-image-150351 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky-768x515.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/plynove-masky-720x482.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„Celkově vzato vychází způsob, jak tento experiment funguje, z&nbsp;faktu, že máme bohatou historii molekul, které byly testovány, zda jsou škodlivé, či nikoli. Konkrétně tady jsme se soustředili na VX. <strong>Je to inhibitor toho, co je známo jako</strong> acetycholinesteráza. Když totiž děláte cokoli se zapojením svalů, vaše neurony používají tento inhibitor. V&nbsp;základu skrze něj signalizují svalové tkáni, aby se vůbec pohnula,“</em> vysvětluje. Proč je tedy VX tak jedovatý?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-na-zabit-sta-m-lo">Na zabití stačí málo</h2>



<p><em>„Látka VX vlastně zastaví membránu, tedy plicní svalstvo, takže se nemůže hýbat a celé plíce jsou paralyzovány.“</em> Dále vysvětluje, že jeho tým předává AI data, která jsou normálně užívána právě při <strong>zkoušení toxicity různých látek</strong>. Jen změnili způsob, jakým s&nbsp;nimi <a href="/tag/umela-inteligence/">umělá inteligence</a> pracuje.<em> „Nebyli jsme si moc jistí, co z&nbsp;toho vlastně dostaneme. Všechny ty generující modely jsou totiž poměrně nová technologie.“</em> Výsledek byl však děsivý.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip.jpg" alt="" class="wp-image-150355 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip-730x410.jpg 730w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/05/systemy-mikrocip-800x450.jpg 800w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„Kvůli tomu jsme je také tolik nepoužívali. Největší věc, která vyskočila prakticky ihned, byly sloučeniny mnohokrát toxičtější než samotné VX. Důvod toho je docela překvapující, protože právě VX je <strong>jedním z&nbsp;nejúčinnějších toxinů</strong>, které známe. To znamená, že aby bylo skutečně smrtící, potřebujete jen velmi, velmi malé množství.“</em> Vědci byli nejvíce překvapení skutečností, jak snadné je vytvořit experiment, jehož výsledkem bude právě toto.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-prevence-zneu-it">Prevence zneužití</h2>



<p>Hodně výsledků pokusu se dá najít na internetu. Byli dokonce na vážkách ohledně publikování práce. Logicky pro případ, že by se je někdo pokoušel napodobit. <em>„<strong>Soubor dat, která použili pro AI, se dá stáhnout zcela zdarma</strong>,“</em> vysvětluje Urbina. <em>„Báli se proto, že je pak potřeba jen základní znalost kódování, aby se prakticky jakákoli prospěšná umělá inteligence stala spolehlivým nástrojem na sériovou výrobu chemických zbraní.“</em></p>



<p><em>„Nakonec jsme se rozhodli, že tomu nějakým způsobem chceme předejít. Protože pokud se to snadno povedlo nám, může o tom stejně tak přemýšlet nějaký nepřátelský agent. Případně ho <strong>to bude zajímat v&nbsp;budoucnu</strong>.“</em> Umělá inteligence proniká prakticky do všech oborů lidské činnosti. Už se tomu nelze vyhnout a stává se čím dál dostupnější. Jak je vidět, obavy jsou na místě a s&nbsp;tímto odvětvím se musí lidstvo nějak naučit pracovat.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/experiment-generovani-zbrani/">„Zlá umělá inteligence“ dokázala za 6 hodin vynalézt 40 000 smrtících zbraní</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Kligmanovy šílené pokusy: Jeho oběťmi byli vězni, týral je celých 20 let</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/sileny-vezensky-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 27 Aug 2025 04:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[medicína]]></category>
		<category><![CDATA[vězení]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=136315</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vědecké experimenty na hraně etiky, nebo daleko za ní, nejsou, bohužel, nic nového. A ještě horší je to v případě, kdy jejich pachatel odejde naprosto svobodně a bez postihu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V&nbsp;roce 1951 se americký dermatolog <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Albert_Kligman" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Albert Kligman</a> ohlásil na práci ve věznici v&nbsp;Holmesburgu, Pensylvánii. Jeho cílem byl výzkum dermatofytózy, kožního onemocnění<strong> vyskytujícího se hlavně na chodidlech sportovců</strong>. Když si uvědomil potenciál populace vězňů, jako kouzlem zapomněl pravděpodobně všechno, co se kdy naučil v&nbsp;hodinách lékařské etiky. Svoje „bádání“ tak nakonec značně rozšířil na testy léků i dalších patogenů.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-len-pokusy-prov-d-n-ve-v-znici">Šílené pokusy prováděné ve věznici</h2>



<p>Vězně krom jiného vystavoval i dioxinu, aktivní složce tzv. Agent Orange, hlavní chemikálie použité Spojenými státy ve válce herbicidů proti Vietnamu. Během 23 let si Kligman získal granty od <strong>americké armády, firem Dow Chemical</strong> a Johnson &amp; Johnson. Stejně tak akademickou podporu univerzity v&nbsp;Pennsylvánii. Měl tak svolení zkoumat účinky těch nejnebezpečnějších sloučenin na lidech a to za naprosto tristních podmínek.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek.jpg" alt="" class="wp-image-136318 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/experiment-vzorek-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Veškeré jeho <a href="/tag/test/">testovací</a> subjekty byly vystaveny za okolností, které dělají z&nbsp;myšlenky informovaného souhlasu jen velmi špatný vtip. Když byla jeho práce u konce, stovky pacientů byly zcela <strong>vědomě nakaženy dioxiny, herpesem</strong>, dermatofytózou a dalšími chorobami. Podobně jako další pokusy podobného rázu, měly i ty Kligmanovy velmi omezené výsledky. To zjistil kdokoli, kdo by je vzápětí revidoval – což se samozřejmě také stalo.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-ce-trvala-dek-dy-ale-byla-zcela-mizern">Práce trvala dekády, ale byla zcela mizerná</h2>



<p>Záznamy byly zcela nedbalé, získaná data si navzájem odporovala. Americký úřad pro kontrolu potravin a léčiv nakonec celé jeho bádání razantně odmítl. V&nbsp;zásadě tak <strong>Kligman strávil dvě desítky let prostým týráním</strong> vězňů a jeho výsledky nedostačovaly na to být prohlášeny za vládní experiment. Dokázal se ovšem vyhnout trestu a dožil se téměř 94 let. Do konce svého života ovšem skálopevně tvrdil, že nikdy neprovedl nic špatného.</p>



<p>Vedle těchto či dalších <a href="/tag/pokus/">pokusů</a> šlo o velmi plodného učence, který přivedl vědeckou přísnost do kožních oblastí, které zájem vědy tehdy postrádaly. Napsal černé práce na dermatologické problémy <strong>jako akné, lupy nebo různé vyrážky</strong>. Sám se narodil ve Filadelfii židovským imigrantům. Jeho otec byl z&nbsp;Ukrajiny a rozvážel noviny, matka z&nbsp;Anglie pracovala v&nbsp;obchodě. Jak chlapec chodil ke skautům a pobyt v&nbsp;přírodě v&nbsp;něm vyvolal zájem o botaniku.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-4-3 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe title="Vietnam 35 Years Later: Agent Orange" width="500" height="375" src="https://www.youtube.com/embed/kkbnFfldsOc?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/sileny-vezensky-experiment/">Kligmanovy šílené pokusy: Jeho oběťmi byli vězni, týral je celých 20 let</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/kkbnFfldsOc" medium="video" width="480" height="360">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/kkbnFfldsOc" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/kolgman-silene-pokusy.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Německý psycholog svěřil malé děti do péče pedofilům. Jeden z nejhorších experimentů měl údajně pomoci oběma stranám</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/psycholog-pedofilie-pokus/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 25 Aug 2025 05:28:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=103690</guid>

					<description><![CDATA[<p>Během nejhoršího experimentu na dětech je německý psycholog umístil do domovů známých pedofilů. Zajímal ho vztah pěstounské kvality a sexuální přitažlivosti.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Pokus <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Helmut_Kentler" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Helmuta Kentlera</a> probíhal zcela nerušeně po celých 30 let, a to s&nbsp;tichým souhlasem západoněmeckých úřadů. Když se změnila politická situace, německé úřady pokračovaly a stovky <strong>dětí si tak odnesly celoživotní traumata</strong>. Profesor psychologie totiž věřil, že sexuální kontakt dětí a dospělých je prospěšný pro obě zúčastněné strany. Sám se narodil roku 1928 v&nbsp;Kolíně nad Rýnem a původně chtěl být profesí kněz.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nejd-v-stroje-pot-medic-na">Nejdřív stroje, poté medicína</h2>



<p>Na přání svého otce si však vybral inženýrská studia. Když ale hlava rodiny zemřela, přesedlal okamžitě na medicínu, pak psychologii a pedagogiku. S&nbsp;diplomem v&nbsp;ruce se usadil v&nbsp;Západním Berlíně a vedl zde <strong>oddělení vzdělávání dospělých pedagogického centra</strong>. Na univerzitě v&nbsp;Hannoveru dokončil doktorát s&nbsp;dizertační prací<em> <a href="https://www.amazon.de/Helmut-Kentler-Eltern-lernen-Sexualerziehung/dp/B002CDZOCW" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Sexuální osvícení rodičů</a></em>. Ta se dočkala i knižní podoby a s&nbsp;30&nbsp;000 prodanými kusy byla tehdy bestsellerem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj.jpg" alt="" class="wp-image-103696 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/muz-detsky-pokoj-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Oblíbený sexuolog se v&nbsp;Hannoveru stal profesorem, působil však i jako poradce samosprávy pro věci mládeže. Působil při studentských nepokojích nebo soudních sporech s&nbsp;pedofily. Často také <strong>vystupoval v&nbsp;televizi a pro celou generaci Západního Německa</strong> bylo jeho jméno spojeno se sexuálním osvícením a myšlenkami nové, velmi svobodné sexuality. Nijak se netajil <a href="https://historyofyesterday.com/the-german-government-deliberately-placed-homeless-children-with-pedophiles-8c6532ffcdba" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">svým cílem sexuální revoluce</a>, která ostatně odstartovala už v&nbsp;60. letech.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kdy-ady-ti-e-souhlas">Když úřady tiše souhlasí</h2>



<p>Dle jeho náhledu bylo načase navždy skoncovat s&nbsp;konzervativním a zkostnatělým vnímáním sexu a jeho tabuizací a naopak nechat působit volnou lásku. Ve spojitosti s&nbsp;tím se ovšem na veřejnost dostaly i škodlivé tendence. <strong>Některé hlasy chtěly ve jménu onoho „osvícení“</strong> legalizovat také kontakty dětí a dospělých. Kentler tehdy prohlásil, že věznit pedofily je škodlivé. Věřil také, že rané vystavení <a href="/tag/sexualita/">sexualitě</a> by mohlo dětem jednoznačně prospívat.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare.jpg" alt="" class="wp-image-103693 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/deti-skryvaji-tvare-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Vztah dospělého a dítěte se&nbsp;vzájemným souhlasem vnímal jako proces učení, který mohl být oboustranně prospěšný. V&nbsp;tom ho podporovaly také úřady. <a href="https://www.newyorker.com/magazine/2021/07/26/the-german-experiment-that-placed-foster-children-with-pedophiles" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Od roku 1969 využil svého vlivu</a> a nechal děti <strong>bezdomovců umístit do péče známých pedofilů</strong>. Podle něj tak byly v&nbsp;prostředí, kde o ně bude opravdu postaráno, a sexuální atrakce vzájemné pouto jen posílí. Před veřejností pokus tajil, <a href="https://www.dw.com/en/berlin-authorities-placed-children-with-pedophiles-for-30-years/a-53814208" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">úřady ale přesvědčil</a>, že skutečně rehabilituje děti s&nbsp;těžkým osudem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-elitn-s-vyu-vaj-c-legislativu">Elitní síť využívající legislativu</h2>



<p>Jednalo se o uznávané vědce a učitele a elitní pedofilní síť. Často využívali promlčení a další mezery v&nbsp;zákonech. Tyto zločiny <a href="https://www.opindia.com/2021/07/german-secret-paedophile-project-psychologist-helmut-kentler-homeless-children-with-men/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">byly promlčeny za 5 let</a>, takže Kentler počkal a až poté zveřejnil některé své závěry. <strong>Ochránilo ho respektované postavení</strong>, oběti se často bály ho obvinit – ostatně kdo by tehdy věřil narušenému dítěti. Pokus takto probíhal nerušeně po 30 let a dle Kentlera byl velmi úspěšný. Reálně skončil až roku 2003, úřady byly stále laxní.</p>



<p>Sám profesor <a href="/tag/smrt/">zemřel</a> roku 2008 ve věku 80 let. Nikdy nebyl z&nbsp;ničeho obviněn a až do konce života byl respektovaným členem vědecké komunity. Dle odhadů mohlo jít o týrání stovek dětí během 3 dekád, <strong>přesné číslo asi nikdo nikdy nezjistí</strong>. Jen velmi málo obětí se odvážilo vystoupit. Případ získal větší publicitu až s&nbsp;kauzou Fritze H. Ten zemřel v&nbsp;roce 2015, Kentler mu svěřil do opatrovnictví celkem 9 chlapců, které Fritz znásilňoval a týral.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaký srovnatelně obludný případ vás napadá?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/psycholog-pedofilie-pokus/">Německý psycholog svěřil malé děti do péče pedofilům. Jeden z nejhorších experimentů měl údajně pomoci oběma stranám</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Uvnitř vězeňského experimentu, který byl tak nemorální, že musel být přerušen</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/stanfordsky-experiment-ve-veznici/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 20 Aug 2025 04:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<category><![CDATA[vězení]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=137640</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vězeňský experiment vytvořený s ohledem na psychologii a vědu proměnil obyčejné lidi v sadistická monstra aneb krutá realita života ubohých vězňů.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Dvoutýdenní stanfordský vězeňský experiment musel být opuštěn po pouhých šesti dnech.&nbsp;Už druhý den po zahájení studia <em>„vězni“</em> <strong>z cely číslo jedna zablokovali dveře matracemi</strong>.&nbsp;Strážníci z různých směn se dobrovolně přihlásili k zastavení vzpoury a zpacifikovali vězně pěnou z hasicích přístrojů. To byl ale jen začátek.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pobyt-ve-v-zen-za-al-nab-rat-na-obr-tk-ch">Pobyt ve vězení začal nabírat na obrátkách</h2>



<p>Po tomto incidentu se stráž rozhodla vytvořit jakousi celu pro privilegované, ve které vězni, kteří se rebelie nezúčastnili, <strong>dostávali různé výhody a odměny</strong>. Jednalo se výhradně o lepší jídlo a drobné užitečné věci. Ti, kteří v této cele skončili, však nejlepší jídlo ze sounáležitosti s přáteli v neštěstí odmítli.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-daleko-to-a-mohlo-zaj-t">Jak daleko to až mohlo zajít?</h2>



<p>Třicet šest hodin po začátku experimentu začal vězeň číslo 8612 divoce nadávat a zcela nekontrolovaně křičet. V důsledku toho musel koordinátor experimentu <a href="https://www.goodtherapy.org/famous-psychologists/philip-zimbardo.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Philip Zimbardo</a> pustit tohoto vězně domů. Situace se ale začala zvrhávat daleko více. Dozorci brzy začali vězně <a href="/tag/trest/">trestat</a> tím, že je<strong> nutili dokola opakovat jejich čísla a cvičit v drastických podmínkách</strong>. Odnášeli jim matrace, takže spali na holé podlaze.&nbsp;Došlo to dokonce tak daleko, že žalářníci začali používat záchod jako privilegium. Vězni jej po sobě navíc museli čistit holou rukou.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-hrdina-kter-v-echny-osvobod">Hrdina, který všechny osvobodí?</h2>



<p>Téměř polovina strážců vykazovala sadistické sklony. Dokonce i sám Zimbardo se nechal rolí šéfa věznice příliš unést.&nbsp;Konkrétně když se čtvrtý den vězeňského experimentu objevila fáma, že se <strong>propuštěný vězeň vrátí a všechny osvobodí</strong>. Zimbardo a strážci tedy přesunuli všechny vězně do jiného patra, zatímco on sám zůstal ve sklepě a čekal, až údajný osvoboditel dorazí. Měl v plánu mu zalhat, že experiment je již ukončen. Nikdo však nepřišel, a tak se věznice znovu přestěhovala do suterénu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="931" height="512" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/za-plotem.jpg" alt="" class="wp-image-137696 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/za-plotem.jpg 931w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/za-plotem-320x176.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/za-plotem-768x422.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/za-plotem-720x396.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 931px) 100vw, 931px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-z-sady-v-z-proti-mo-n-mu-blahobytu">Zásady vězňů proti možnému blahobytu</h2>



<p>Dále se ve věznici objevil nový vězeň, který dostal od organizátorů experimentu pokyn zahájit hladovku na protest proti špatnému zacházení.&nbsp;Jiní vězni v něm však neviděli soudruha v neštěstí ani oběť jako oni, ale potížistu. Strážci nechali nově příchozího na samotce a zbytku vězňů nabídli jeho přikrývky. <strong>Pouze jedna osoba s tím souhlasila</strong>. Zimbarda toto chování překvapilo, jelikož si vězni cenili více svých morálních norem než touhy dostat se ven. A to i přes všechny drastické vymoženosti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-skute-n-hrdinka-kter-v-em-otev-ela-o-i">Skutečná hrdinka, která všem otevřela oči</h2>



<p>Šest dní po začátku experimentu byla do provizorního vězení pozvána postgraduální studentka, aby provedla průzkum vězňů a strážců. Pohled na situaci dívku šokoval do morku kostí.&nbsp;Když Zimbardo viděl dojem, který to na ni udělalo, <strong>rozhodl se experiment přerušit</strong>. Zároveň poznamenal, že z padesáti lidí, kteří experimentální vězení navštívili, pouze tato dívka zpochybňovala morálku jeho výzkumu. Stanfordský vězeňský experiment byl tedy zastaven a dle etického kodexu Americké psychologické asociace je přísně zakázáno jej opakovat.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/stanfordsky-experiment-ve-veznici/">Uvnitř vězeňského experimentu, který byl tak nemorální, že musel být přerušen</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Oběť vědy aneb Jak manželský pár psychologů udělal ze svého syna testovací subjekt v pokusu se šimpanzem</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/souziti-donalda-kelloga-s-opickou/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 14 Aug 2025 05:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[socializace]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=86580</guid>

					<description><![CDATA[<p>Ne vždy jsou rodiče jen milující. Někdy se vše zvrtne a miminko se stane obětí vědeckých pokusů svých rodičů.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Kelloggovi provedli krutý experiment a donutili malého Donalda, aby vyrůstal ve společnosti mláděte šimpanze. Chtěli vědět, jak moc se může zvíře polidštit. Bohužel se to celé obrátilo přesně na <strong>druhou stranu a obludná studie skončila velmi tragicky</strong>. Malý Donald vyrůstal společně s&nbsp;opicí a během tohoto krutého pokusu ho rodiče nutili podstupovat také mnoho testů. Výsledkem byla změna chování chlapce, nikoli opice.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-krkav-nebo-sp-e-opi-rodi-e">Krkavčí, nebo spíše opičí rodiče</h2>



<p>Manželé Luella a Winthrop Kelloggovi byli psychologové, kteří prováděli výzkum studující behaviorální <a href="/tag/reakce/">reakce</a> u zvířat. Roku 1931 si jako rodiče přivedli domů malého šimpanze, respektive šimpanzici. <strong>Malá samička měla plnit úlohu sestry</strong> jejich vlastního syna Donalda. Vědecký pár pojmenoval opičku Gua. Tím začala děsivá zkušenost, která měla trvat 5 let. Gue bylo 7 měsíců a Donaldovi 10 měsíců, rodiče se chystali na jejich bedlivé pozorování.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="696" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-a-gua.jpg" alt="" class="wp-image-86583 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-a-gua.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-a-gua-320x223.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-a-gua-768x535.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-a-gua-720x501.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Oba vědce zajímalo, jak budou dítě a mládě zvířete společně prospívat v&nbsp;lidském prostředí. Cílem bylo zjistit rozdíly v&nbsp;reakcích člověka a zvířete na stejné podmínky pro vývoj. Luella a Winthrop očekávali, <strong>že primát se socializuje a polidští, stal se však přesný opak</strong>. Když výzkum začal, rodiče na oba mluvili, jako by byli děti. Opice i chlapec spali ve stejných postelích a hráli si se stejnými hračkami. Byli oblékáni, krmeni i trestáni stejným způsobem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-en-na-idli-st-elba-a-l-ce">Otáčení na židli, střelba a lžíce</h2>



<p>Některé z&nbsp;testů byly přitom velmi znepokojivé. Fotky ukazují, jak špatně oba reagovali na nucenou rotaci. Donald byl přivázán k&nbsp;židli, která se točila kolem své osy. Šikana přestala v&nbsp;momentě, kdy dítě začalo plakat. <strong>Dalším testem byly hlasité zvuky včetně výstřelu</strong>. Matka i otec také oba bili do hlavy lžícemi. Snažili se totiž zaslechnout poklepem na lebku odlišné <a href="/tag/zvuk/">zvuky</a>. Testy byly prováděny po 12 hodin denně a 7 dní v&nbsp;týdnu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="701" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-na-zidli.jpg" alt="" class="wp-image-86586 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-na-zidli.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-na-zidli-320x224.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-na-zidli-768x538.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/donald-na-zidli-720x505.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Hrdý otec pak v&nbsp;roce 1933 vydal knihu <em>The Monkey and the Child</em>. Překvapivě Gua prošla všemi testy úspěšněji než chlapec. Vše se změnilo, když byl Donaldovi rok. I když byla opice fyzicky vyvinutější, <strong>nedokázala dítěti konkurovat na mentální úrovni</strong>. Dítě začalo formulovat slova a Gua nikdy nebyla schopná mluvit. Brzy se v&nbsp;kruzích amerických psychologů objevily vážné obavy a někteří bili na poplach.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vr-cen-do-zoo-a-strach-matky">Vrácení do zoo a strach matky</h2>



<p>Experiment nakonec skončil předčasně. Opice byla vrácena do své domácí zoo, kde se postupně rehabilitovala a adaptovala i na život mezi vlastním druhem. Přesný důvod předčasného konce pokusu ovšem Kelloggovi ani nenaznačili. <strong>Většina předpokládá, že Luella se začala bát</strong>, když viděla postupnou proměnu svého syna z&nbsp;člověka v&nbsp;opici. Chlapec začal kousat, chodil na všech čtyřech, a když chtěl jíst, vydával pouze vrčivé zvuky.</p>



<p>Winthrop se pak odebral k&nbsp;práci na státní univerzitu na Floridě, kde studoval chování delfínů. Donaldův osud byl ovšem tragický. Ve věku 43 let spáchal sebevraždu, přesně rok po smrti svých rodičů v&nbsp;roce 1972. <strong>Ve většině případů se nevinnými obětmi krutých experimentů</strong> stanou zvířata. Například osud šimpanze Nima Chimpskyho byl rovněž tragický, toho se vědci snažili naučit znakový jazyk. Donald Kellogg se tak stal smutnou lidskou výjimkou.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaké další tragicky končící pokusy vás napadají?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/souziti-donalda-kelloga-s-opickou/">Oběť vědy aneb Jak manželský pár psychologů udělal ze svého syna testovací subjekt v pokusu se šimpanzem</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Na zotročených ženách prováděl ohavné experimenty. Přesto je oslavován jako „otec moderní gynekologie“</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/temne-pocatky-gynekologie/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 07 Aug 2025 02:49:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[lékařství]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=124293</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jeho využití černochů jakožto pokusných objektů spadá do historie zahrnující i studii syfilidy v Tuskegee. Jen málokdo byl chválen i nenáviděn jako tento lékař.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jmenoval se James Marion Sims a je považován za „otce moderní gynekologie“. Vyvinul zcela průkopnické nástroje i chirurgické techniky spojené s&nbsp;ženským reprodukčním systémem. V&nbsp;roce <strong>1876</strong> <strong>ho jmenovali prezidentem</strong> organizace American Medical Association a v&nbsp;roce 1880 se stal prezidentem American Gynecological Society. Tento lékař z&nbsp;19. století byl poctěn také půl tuctem soch po celé zemi. Nicméně jeho působení přináší i hrůzy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-kopn-k-oslavovan-i-prokl-nan">Průkopník oslavovaný i proklínaný</h2>



<p>Jeho výzkum probíhal na černých otrokyních, a to bez anestezie. Experti na etiku, historici a další tak tvrdí, že jeho užívání žen jako testovacích subjektů se řadí do dlouhé temné historie lékařství. Toto<strong> spektrum událostí zahrnuje výzkum</strong> <strong>syfilidy</strong> v&nbsp;Tuskegee nebo případ Henrietty Lacks. Sims praktikoval medicínu v&nbsp;době, kdy bylo léčení žen bráno jako nechutné a konalo se málokdy. Vymyslel metodiku na vyšetření vaginy i roztahovací <a href="/tag/nastroje/">nástroje</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje.jpg" alt="" class="wp-image-124296 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/gynekologie-nastroje-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Jeho obhájci uvádí, že Sims byl jednoduše produktem své doby, kdy účel světil prostředky. A že ženy s&nbsp;problémy chtěly vyléčit natolik, aby přijaly účast na jeho pokusech. Historie ale nezachytila <strong>jejich hlasy ani souhlas jejich majitelů</strong>. Těm na jejich zdraví hodně záleželo, protože šlo o peníze. Sims se narodil v&nbsp;Jižní Karolíně v&nbsp;roce 1813. Lékaři v&nbsp;jeho době neprocházeli důkladným výcvikem ani zkouškami, jako to známe dnes.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-chvilka-studia-a-praxe-pak-u-vlastn-ordinace">Chvilka studia a praxe, pak už vlastní ordinace</h2>



<p>Po 3měsíční praxi u jiného lékaře a roce studia na Jefferson Medical College zahájil v&nbsp;Lancasteru vlastní praxi. Po smrti prvních 2 pacientů se přesunul do Alabamy, kde hledal nový začátek. <strong>Zde si vybudoval pověst mezi bohatými</strong> plantážníky a jeho praxe byla hluboce zakořeněna v&nbsp;obchodě s&nbsp;otroky. Prakticky přímo na trhu si postavil nemocnici pro 8 lidí. V&nbsp;zásadě tedy zašíval a léčil otroky, aby mohli dále pracovat, jinak byli k&nbsp;ničemu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="750" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/sochy-otroku.jpg" alt="" class="wp-image-124301 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/sochy-otroku.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/sochy-otroku-320x240.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/sochy-otroku-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/sochy-otroku-720x540.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„To nás přivádí k&nbsp;termínu užitečnost,“ </em>uvádí profesorka etiky <a href="https://americanstudies.columbian.gwu.edu/vanessa-gamble" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Vanessa Gamble</a>. Znamená to možnost práce a pro ženy reprodukce. V&nbsp;rámci léčby žen mu došlo, že se musí podívat <strong>přímo do vaginy, což vedlo k&nbsp;vývoji předchůdce</strong> vaginálního zrcadla. Protože neznal způsob nápravy, začal s&nbsp;pokusy. S&nbsp;majitelem se dohodl na dočasném převedení vlastnictví a ve své biografii <em><a href="https://ia800303.us.archive.org/1/items/storyofmylif00sims/storyofmylif00sims.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">The Story of My Life</a></em> si tento model opakovaně pochvaloval.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-zka-re-ln-ho-souhlasu-pacientek">Otázka reálného souhlasu pacientek</h2>



<p>Sám uvádí, že jeho subjekty se dožadovaly operace, aby se jim ulevilo. Tento souhlas ale nebyl nikdy zachycen. Profesorka Bettina Judd také podotýká, že <em>„souhlas není nutně o tom říct ano, ale také o možnosti odmítnout.“</em> <strong>Krom gynekologických experimentů</strong> testoval chirurgické postupy také na zotročených dětech, a to s prakticky nulovým úspěchem. Jeho metody vyvolaly kontroverzi a debaty už během jeho vlastního <a href="/tag/zivot/">života</a>.</p>



<p>Ve své praxi ale pokračoval a mnozí ho oslavovali jako průkopníka. Jeho sochy byly v&nbsp;Central Parku, Jižní Karolíně a před Jefferson University ve Filadelfii. Po <strong>několikaletých protestech byla však ta v&nbsp;Central Parku</strong> v&nbsp;roce 2018 odstraněna. <a href="https://rcpsg.ac.uk/college/speaking-up-for-the-profession/news-and-statements/dr-john-a-kennedy-obituary/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Dr. John A. Kennedy</a> z&nbsp;Tuskegee Institute navrhl také vztyčení monumentu <em>„věnovaného bezejmenným černochům, kteří přispěli k&nbsp;vývoji chirurgie tím, že se stali pokusnými morčaty.“</em></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/temne-pocatky-gynekologie/">Na zotročených ženách prováděl ohavné experimenty. Přesto je oslavován jako „otec moderní gynekologie“</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Život bez her a přísné tresty za smích: Drsná výchova malé holčičky, ze které se otec snažil udělat supermana</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/divka-ktera-se-stala-superhrdinkou/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 06 Aug 2025 04:27:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=97080</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vžijte se do role malé holčičky, ze které její otec plánoval udělat pravou superhrdinku. Tato výchova však probíhala velice drastickým způsobem.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jednoho dne koupil bohatý Francouz Louis Didier 6letou dceru chudého horníka. Slíbil, že jí zajistí slušný život. Když dívce bylo 18 let, Didier se s ní oženil. Z jejich <strong>novorozené dcery se rozhodl vytvořit supermana</strong>, intelektuálně i fyzicky převyšujícího všechny lidi na planetě. Maličká Maude byla pro tuto roli jako stvořená. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dcera-horn-ka">Dcera horníka</h2>



<p>V roce 1936 se v severní Francii narodila dívka jménem Jeanine. Její rodiče žili velmi chudě, proto se pro ně narození dítěte stalo spíše přítěží než radostnou událostí. Po 6 letech si ale rodiny horníka<strong> všiml čtyřiatřicetiletý bohatý Francouz Louis Didier</strong>. Ten jim nabídl za dceru pohádkovou sumu a slíbil, že ji dobře vychová. Podmínkou bylo, že se s ní už nikdy nesetkají. Rodiče to odsouhlasili.</p>



<p>Didier dodržel svůj slib. Přestěhoval dívku do velkého města, ukázal jí jiný život a dovedl ji k vysokoškolskému vzdělání. Vychoval dívku velmi přísně a pokusil se na ní provádět <a href="/tag/psyhologie/">psychologické</a> experimenty. Od dětství<strong> byl posedlý myšlenkou vytvořit superhrdinu</strong>. Časem zjistil, že dívka pro tuto roli nebude ta nejvhodnější, jelikož ve věku 6 let byla na převýchovu dost stará.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-svatba-a-pl-n-b">Svatba a plán B</h2>



<p>Louis Didier si vzal Jeanine, když jí bylo osmnáct. A 23. listopadu 1957 se v rodině narodila dcera, která dostala jméno Maude. Otec rozprodal veškerý svůj majetek, koupil dům daleko od zvědavců a rodinu tam přestěhoval. Od prvních dnů<strong> Didier vychovával svou dceru ve spartánských podmínkách</strong>. Spala na tenké tvrdé matraci v oddělené místnosti, která nebyla vytápěná. Směla jíst jen rýži a čerstvou zeleninu. Nikdy nepoužívala teplou nebo horkou vodu a směla použít pouze jeden čtvereček toaletního papíru denně.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="804" height="590" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot.jpg" alt="" class="wp-image-97128 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot.jpg 804w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot-320x235.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot-768x564.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot-243x178.jpg 243w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/smutny-zivot-720x528.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 804px) 100vw, 804px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-z-bava-byla-cesta-ke-slabosti">Zábava byla cesta ke slabosti</h2>



<p>Maude neměla žádné hračky, neznala žádnou dětskou zábavu. Dívka nepoznala ani své vrstevníky. V rodině bylo zakázáno projevovat jakékoli city a emoce. Za smích, nenávist a slzy byla dcera trestána. <strong>Otec dívce ani nedovolil jen tak mluvit</strong>. Zdálo se mu, že to všechno dítě svádí od hlavního cíle. Louis věřil, že superman by měl být vždy klidný a stabilní. Den ode dne jeho nároky rostly a dívka se rozhodně nemohla spolehnout na pomoc své matky.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-superhrdinka-nebo-d-vka-pln-strachu">Superhrdinka, nebo dívka plná strachu?</h2>



<p>Ve školním věku dívka věděla, jak hrát na všechny možné hudební nástroje, věnovala se jízdě na koni, šermu, plavání a gymnastice. V jejím rozvrhu nebyla jediná volná minuta, až na jeden okamžik, kdy Didier dceru probudil a zavedl do sklepa. Dívka doufala, že se <strong>schyluje k něčemu velkému, nějaké životní změně</strong>. Opak byl opět pravdou. Otec usadil dceru do křesla a striktně jí zakázal jakýkoliv pohyb. V tmavém sklepě nebylo slyšet nic jiného než krysy. Jeanine zavolala dceru zpět a otec se jen smál Maudině zbabělosti. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-touha-po-svobod">Touha po svobodě</h2>



<p>Časem se dívka začala častěji dívat na <a href="/tag/zivot/">život</a> za plotem. Bála se překročit hranici, ale potají snila o svobodě. Jednoho dne se na Louisově panství zřítila jedna zeď poblíž plotu. <strong>Povolal zedníky, aby nainstalovali kovové tyče</strong> a provedli opravu. Dceři to narušilo denní plán. Maude poprvé viděla, jaký je život mimo domov. Stála na pevné zemi vedle domu, obklopena otevřeným světem a bez rodičů a poprvé se cítila volná.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="804" height="590" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni.jpg" alt="" class="wp-image-97129 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni.jpg 804w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni-320x235.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni-768x564.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni-243x178.jpg 243w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/domaci-vezeni-720x528.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 804px) 100vw, 804px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-onemocn-n-v-jime-n-jako-osvobozen">Onemocnění výjimečně jako osvobození</h2>



<p>V roce 1973 Louis onemocněl a už nemohl svou dceru vychovávat ke svému účelu, tedy aby se stala superhrdinkou. Najmul jí učitele pana Molina. Maude cítila učitelovu laskavost a <strong>hned na prvních lekcích vyprávěla o všem, co s ní její otec dělal</strong>. Učiteli se podařilo Didiera přesvědčit, že hodiny hudby by byly mnohem efektivnější, kdyby za ním Maude přišla sama. Začala se seznamovat s vnějším světem a poznávat život za plotem panství. Časem jí pan Molin nabídl práci v obchodě s hudebninami. Dívka se tehdy konečně začala přizpůsobovat běžnému životu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-o-ch-ve-ejnosti-se-stala-superhrdinkou">V očích veřejnosti se stala superhrdinkou</h2>



<p>Ve stejném obchodě dívka potkala muže, který se stal jejím milencem. A když bylo <a href="https://www.bookreporter.com/authors/maude-julien" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Maude Julien</a> 18 let, mladý pár se rozhodl pro svatbu. Starý Didier nebyl proti sňatku, ale požádal dceru, aby s ním zůstala a postarala se o něj. Maude nemohla souhlasit, ale občas za rodiči přišla. Nyní je <strong>Maude 64 let, pracuje jako psychoterapeutka a s manželem má dvě děti</strong>. Během života strávila kvůli experimentům spoustu času v nemocnicích. Dlouhou dobu nemohla s nikým o své minulosti mluvit. Své pocity vyjádřila v knize, díky níž ji veřejnost považuje za skutečnou superhrdinku.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Co by si podle vás Louis Didier za tuto výchovu zasloužil?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="THE ONLY GIRL IN THE WORLD by Maude Julien" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/H4eHYjsFmpM?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/divka-ktera-se-stala-superhrdinkou/">Život bez her a přísné tresty za smích: Drsná výchova malé holčičky, ze které se otec snažil udělat supermana</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/H4eHYjsFmpM" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/H4eHYjsFmpM" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/divka-supermanem-prisny-otec.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Stalin se pokoušel zkřížit své vojáky s opicemi. Projekt řídil Ivanov, přezdívaný Rudý Frankenstein</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/sovetsky-vojensky-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 04 Aug 2025 05:01:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[historie]]></category>
		<category><![CDATA[křížení]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=146703</guid>

					<description><![CDATA[<p>20. století bylo dobou velkých nápadů, které měly od základů změnit celé kontinenty. Geografie ale nebyla jedinou věcí, kterou se lidé snažili technologicky změnit.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jedním ze snů mnoha vědců je použití jejich disciplín k&nbsp;vytvoření nového a lepšího člověka. Na této premise stála také eugenika, pseudověda pocházející už z&nbsp;19. století. Během 2. světové války pak dosáhla děsivého<strong> vrcholu v&nbsp;nacistických experimentech</strong>. Jejím cílem bylo buď párování lidí s&nbsp;vysněnými vlastnostmi, nebo zákaz párování těch nevyhovujících. Věřila totiž v&nbsp;naprostou roli genového určení a vylepšení lidské rasy jednoduchým křížením.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-idea-kter-se-v-dci-zal-bila">Idea, která se vůdci zalíbila</h2>



<p>Pro Josefa Stalina byl ale takový postup asi příliš pomalý. Jakožto diktátorovi Sovětského svazu mu megalomanské projekty bez ohledu na morálku a životy rozhodně nebyly cizí. Podle zkazek tak <strong>osobně nařídil vytvoření rasy hybridů</strong> mezi člověkem a opicí. Tito supervojáci měli být novou armádou ve stopách devastující bolševické revoluce. Je na těchto příbězích ale něco pravdy? Seznamte se s&nbsp;Iljou Ivanovem, Rudým Frankensteinem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="680" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koleje-zena-uniforma.jpg" alt="" class="wp-image-146706 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koleje-zena-uniforma.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koleje-zena-uniforma-320x218.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koleje-zena-uniforma-768x522.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koleje-zena-uniforma-720x490.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Vážený ruský vědec se proslavil výzkumem umělého oplodňování koní. Svou průkopnickou techniku použil i na vytvoření dalších zvířecích hybridů včetně křížence zebry a osla. A počátkem 20. století dumal, zda by <strong>právě z&nbsp;opic a lidí vyšel podobný potomek</strong>. V&nbsp;roce 1926 tak dostal šanci to vyzkoušet v&nbsp;praxi. Dostal rozpočet rovný 10&nbsp;000 dolarům a měl ve Francouzské Guineji pracovat s&nbsp;pařížským Institut Pasteur.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-postupn-zkou-el-v-echny-mo-nosti">Postupně zkoušel všechny možnosti</h2>



<p>Na místě ale našel jen trosky projektu a tamní šimpanzi nebyli pohlavně dospělí. Když čas pokročil, použil lidské sperma, i tak ale pokusy o početí selhaly. Rozhodl se proto<strong> oplodnit opičím spermatem lidské ženy</strong>. Měly být z&nbsp;místní nemocnice a nevědět o tom. Místní guvernér však celou věc zarazil. Ivanov vyčlenil 20 opic k převozu a našel 5 svolných <a href="/tag/zena/">žen</a>, veškeré opice však zemřely před započetím experimentu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="696" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/opice-stonek.jpg" alt="" class="wp-image-146707 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/opice-stonek.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/opice-stonek-320x223.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/opice-stonek-768x535.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/opice-stonek-720x501.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Po roce 1930 se změnilo politické klima SSSR. Přijetí eugeniky bylo původně v&nbsp;módě i s&nbsp;vyhlídkou šlechtění dělníků věřících v&nbsp;komunistické ideje. Stalinovi se ale zalíbila <strong>idea přenesení vlastnosti na další generaci</strong>, tedy lamarckismus. Bylo to ovšem velmi blízké víře nacistů a z&nbsp;politického hlediska tedy neprůchozí. Stejně jako když Nacisté nepřijali teorii relativity, protože s&nbsp;ní přišel Žid. Rok 1930 tak pro Ivanova znamenal čistku z&nbsp;komunity.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-realita-nebo-jen-koluj-c-chim-ra">Realita, nebo jen kolující chiméra?</h2>



<p>Byl prohlášen za sabotéra a vyhnán do Kazachstánu, kde o 2 roky později zemřel. Otázkou však je, jestli pracoval na přímé Stalinovy rozkazy. Nejspíš ne a Stalin o jeho projektu vůbec nevěděl. <strong>Informace o supervojácích pocházela</strong> <strong>z&nbsp;novin</strong> New Scotsman a příběh pak koloval všude možně. Neexistuje spojení s&nbsp;jiným zdrojem, příběh poté zveřejnily také stránky kreacionistů. Souhlasí to s&nbsp;jejich viděním světa, protože to zasazuje ránu <a href="/tag/evoluce/">evoluci</a>.</p>



<p>Skutečný příběh je však o etice, vědě a politice. Otázkou není, zda by to Ivanov takto dokázal, ale jestli to měl vůbec zkoušet. Tyto etické otázky jsou dnes mnohem relevantnější. S&nbsp;pokrokem v&nbsp;<strong>biotechnologii a s mnohem větším</strong> <strong>počtem </strong>možností i rozborů je však možné víc, než o čem sovětský Frankenstein kdy snil. Příběh tak zůstává ukázkou toho, kam se věda může dostat v&nbsp;momentě, kdy ji nikdo nekontroluje, případně ji podporuje až příliš.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/sovetsky-vojensky-experiment/">Stalin se pokoušel zkřížit své vojáky s opicemi. Projekt řídil Ivanov, přezdívaný Rudý Frankenstein</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Stanfordský vězeňský experiment: Hra na vězně a dozorce se změnila v noční můru plnou šikany a ponižování</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/stanfordsky-vezensky-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 30 Sep 2024 02:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[násilí]]></category>
		<category><![CDATA[vězení]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=193897</guid>

					<description><![CDATA[<p>Stanfordský vězeňský experiment. Hra na vězně a dozorce dopadla katastrofálně, výsledky se ale zapsaly do historie a dokázaly, čeho jsou lidé v jistých podmínkách schopni.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jak silný a odolný je vlastně člověk? Historie několikrát dokázala, že za určitých okolností se i z civilizovaných lidí mohou stát monstra, které neznají žádné hranice. Přesto si lidé, kteří nikdy nezažili nepohodlí, často myslí, že jim se to stát nemůže. <strong>Nikdo však neví, jak silný a odolný ve skutečnosti je, dokud se neocitne ve vyhrocených podmínkách.</strong> To krásně dokázal známý Stanfordský vězeňský experiment, který musel být kvůli vzrůstající agresivitě a ponižování předčasně ukončen.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-stanfordsk-v-ze-sk-experiment">Stanfordský vězeňský experiment</h2>



<p>Stanfordský vězeňský experiment dokázal, že i spokojení a psychicky vyrovnaní lidé se mohou během pár dní změnit ve vyděšené trosky nebo monstra bez svědomí. <strong>Záleží, na jaké straně barikády se daný člověk nachází a jaké pravomoci má, případně jakému zacházení je vystaven.</strong> Experimentu se účastnilo <a href="https://medium.seznam.cz/clanek/maya-drsny-vezensky-experiment-ktery-dokazal-jak-relativni-je-sila-lidske-osobnosti-18427" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">18 dobrovolníků</a>, kteří předtím prošli řádnou fyzickou i psychologickou prohlídkou, aby se zajistilo, že se ho budou účastnit pouze zdraví a psychicky vyrovnaní lidé. </p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2022-06-02T06:37:00+02:00">
                    2 června, 2022                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/historie-kultura/uvnitr-legendarniho-alcatrazu/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                Proč je legendární věznice Alcatraz považována ze jedno z nejstrašnějších a nejkrutějších vězení na světě?            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/historie-kultura/uvnitr-legendarniho-alcatrazu/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vezeni-alcatraz-ostrov-450x253.jpg" alt="Proč je legendární věznice Alcatraz považována ze jedno z nejstrašnějších a nejkrutějších vězení na světě?" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/historie-kultura/uvnitr-legendarniho-alcatrazu/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup-1024x538.jpg" alt="Stanfordský vězeňský experiment" class="wp-image-193900 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-prisoner-lineup.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Vězni se mohli oslovovat pouze přidělenými čísly.</figcaption></figure></div>



<p>Z těchto dobrovolníků pak bylo náhodně vybráno devět „dozorců“ a devět „vězňů“. <strong>Všichni společně měli být na dva týdny zavřeni v kampusu univerzity, který simuloval skutečnou věznici</strong> a všichni museli dodržovat pár jednoduchých pravidel.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pravidla-kter-jim-zm-nila-ivot">Pravidla, která jim změnila život</h2>



<p>Stanfordský vězeňský experiment měl dokázat chování a přeměnu lidí, když jsou vytrženi z běžné lidské společnosti a ztratí běžný lidský kontakt a přístup. Dobrovolníci v rolích vězňů se například museli oslovovat pouze přidělenými čísly, museli nosit vězeňské oblečení, nesměli mluvit při jídle a odpočinku a <strong>dozorce museli oslovovat pouze titulem „pane nápravný důstojníku“. </strong></p>



<p>Svou sadu pravidel měli také dobrovolníci v rolích dozorců, kteří měli udržovat kázeň vězňů, organizovat jim čas, trestat je za neposlušnost bez použití násilí a <strong>nosit uniformu a zrcadlové brýle, aby se zamezilo očnímu kontaktu</strong>.</p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2022-09-21T06:03:00+02:00">
                    21 září, 2022                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/clovek/pet-nejvetsich-diktatoru-dnesniho-sveta/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                5 nejkrutějších diktátorů světa a dnešní doby. Za jejich kritiku hrozí vězení, v mnoha případech i smrt            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/clovek/pet-nejvetsich-diktatoru-dnesniho-sveta/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/vladimir-putin-sedi-450x300.jpg" alt="5 nejkrutějších diktátorů světa a dnešní doby. Za jejich kritiku hrozí vězení, v mnoha případech i smrt" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/clovek/pet-nejvetsich-diktatoru-dnesniho-sveta/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner-1024x538.jpg" alt="Stanfordský vězeňský experiment" class="wp-image-193899 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/spe1971-guards-with-blindfolded-prisoner.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Vězni čelili tvrdé šikaně ze strany dozorců.</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-do-lo-k-p-ed-asn-mu-ukon-en-experimentu">Došlo k předčasnému ukončení experimentu</h2>



<p>Zpočátku si z celého experimentu někteří dobrovolníci dělali legraci. Především ti v rolích vězňů. Brzy je to však přešlo, jelikož dobrovolníci v rolích dozorců vše brali vážně a často je za prohřešky trestali. <strong>Každým dnem byli ve svých trestech vynalézavější a vězni museli brzy snášet nepokrytou a tvrdou šikanu. </strong>Vězni byli ponižováni, dozorci na ně křičeli a ponižovali je před ostatními. </p>



<p>Přestože bylo zakázáno fyzické násilí, pravděpodobně docházelo také k sexuálním útokům v místnostech, kde nebyly kamery. <strong>Na vězních tak byly velmi brzy patrné známky psychického vyčerpání</strong>. Byli nevyspalí a v neustálém strachu z dalších trestů. Kvůli vzrůstajícímu násilí tak byl Stanfordský vězeňský experiment ukončen už po šesti dnech. Jeho výsledky jsou však dosti výmluvné.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/stanfordsky-vezensky-experiment/">Stanfordský vězeňský experiment: Hra na vězně a dozorce se změnila v noční můru plnou šikany a ponižování</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Děsivý experiment Rhythm 0: Marinu Abramovič při něm musela čelit mučení</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/marina-abramovic-a-brutalni-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 25 Sep 2024 02:49:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[lidé]]></category>
		<category><![CDATA[umění]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=193719</guid>

					<description><![CDATA[<p>Brutální umění, nebo nelidský pokus? Marina Abramovič se v děsivém experimentu Rhythm 0 podívala lidské povaze přímo do očí a zjistila, že to není nic příjemného.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Říká se, že umění reflektuje podstatu lidské duše. Právě proto dokáže být malování nebo skládání hudby natolik podmanivé. Není nic zvláštního, že umění často doprovází silné emoce a duševní pochody. <strong>Srbská umělkyně Marina Abramovič však v 70. letech dovedla tuto podstatu umění do krajností lidské morálky. </strong>Díky experimentu Rhythm 0 všem zúčastněným ukázala, čeho všeho jsou lidé schopni.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-srbsk-um-lkyn-marina-abramovi">Srbská umělkyně Marina Abramovič</h2>



<p>Marina Abramovič byla v 70. letech synonymem bohémského umělce. Proslavila se především svým přístupem k performance art a body art. <strong>Důraz kladla na samotnou tvorbu a průběh umění, který pro ni byl důležitější než samotný výsledek. </strong>Často ve svém ateliéru pořádala společenské akce, které byly v každém ohledu šokující. Marina se při nich zaměřovala na odhalení lidské podstaty a nebála se zacházet do nebezpečných krajností.</p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2022-01-27T06:38:00+01:00">
                    27 ledna, 2022                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/analyza-dovednosti-proutkareni/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                Kouzlo virgule a hledačů vody odhaleno: Je to náhoda, nebo umění?            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/analyza-dovednosti-proutkareni/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/01/ruce-virgule-450x300.jpg" alt="Kouzlo virgule a hledačů vody odhaleno: Je to náhoda, nebo umění?" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/planeta-zeme/analyza-dovednosti-proutkareni/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs-1024x538.jpg" alt="Marina Abramovič" class="wp-image-193721 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/640px-marina-abramovic-extrait-video-202002-fs.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Experimenty srbské umělkyně bývají neortodoxní.</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-div-um-leck-ve-rky">Divé umělecké večírky</h2>



<p>Její akce rozhodně nebyly pro slabé povahy. Při jednom představení si Marina Abramovič a její partner celých devatenáct minut vyměňovali vzduch z úst do úst. Těžko říct, co tím chtěla ukázat nebo odhalit. <strong>Oba přitom však málem zemřeli udušením. </strong>To však nebylo to nejvíc šokující, co se během jejích představení přihodilo. </p>



<p>V jiném případě například snědla kilogram medu a vypila litr vína. <strong>Poté se na různých částech těla pořezala a zbičovala</strong>. Na závěr si lehla na kříž. Dnes se můžeme jen dohadovat, o jakou symboliku v tomto případě šlo. Představení totiž bylo z obavy o její život předčasně ukončeno.</p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2022-07-04T06:36:00+02:00">
                    4 července, 2022                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/clovek/chlapec-vychovany-jako-divka/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                Chlapec, který byl vychován jako dívka: Brutální genderový experiment ho poznamenal po zbytek života            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/clovek/chlapec-vychovany-jako-divka/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/bruce-jako-dite-450x285.jpg" alt="Chlapec, který byl vychován jako dívka: Brutální genderový experiment ho poznamenal po zbytek života" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/clovek/chlapec-vychovany-jako-divka/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086-1024x538.jpg" alt="Marina Abramovič" class="wp-image-193722 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/09/marina-abramovic-the-artist-is-present-2010-4422517086.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Marina při svých experimentech odhaluje skutečnou lidskou podstatu.</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nebezpe-n-experiment-rhythm-0">Nebezpečný experiment Rhythm 0</h2>



<p>Jeden z jejích nejznámějších a nejděsivějších experimentů se odehrál <a href="https://eurozpravy.cz/magazin/240414-nejstrasidelnejsi-pokus-v-historii-rhythm-0-ukazal-skutecnou-lidskou-tvar" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">v roce 1974 v Neapoli</a>. Marina Abramovič k němu přizvala několik desítek lidí, kteří měli jediný úkol – <strong>mohli si s umělkyní dělat, co se jim zachtělo</strong>. Marina se postavila doprostřed místnosti, kde byl jediný stůl a na něm 72 různých nástrojů, od růží a jídla až po žiletky a nabitou zbraň. Hosté mohli použít jakýkoliv z těchto předmětů a dělat s ním, co chtěli. </p>



<p>Nejprve se k umělkyni všichni chovali mile, krmili ji a hladili ji růží. Když nekladla žádný odpor, začali přitvrzovat, až se jich zmocnilo davové šílenství. <strong>Začali ji píchat trny růže, strhali z ní oblečení, řezali ji žiletkami, a dokonce se ji pokusili znásilnit, přičemž jí strkali zbraň do úst</strong>. Na konci experimentu se žádný z účastníků nepoznával, když jim došlo, čeho všeho byli v náporu davové euforie schopni. Samotná umělkyně poté prohlásila, že se utvrdila v tom, že pokud lidem dáte volnou ruku, stanou se z nich monstra.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/marina-abramovic-a-brutalni-experiment/">Děsivý experiment Rhythm 0: Marinu Abramovič při něm musela čelit mučení</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Kontroverzní vědec Děmichov: Stvořil dvouhlavého psa, nebyl to však jeho jediný bizarní pokus</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/vladimir-demichov-stvoril-monstrum/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 18 Jul 2024 02:37:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[historie]]></category>
		<category><![CDATA[věda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=191580</guid>

					<description><![CDATA[<p>Kontroverzní vědec Děmichov. Stvořil dvouhlavého psa jen proto, že se nudil. Nešlo však o to nejhorší, co během své kariéry provedl. Dodnes je považován za šíleného vědce.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Vladimír Děmichov je mnohými dodnes považován za prototyp šíleného vědce, který je ve jménu vědy ochoten zbořit veškeré morální zásady. <strong>Pro některé je však tento sovětský vědec génius s velkým vlivem na moderní vědu</strong>. Je možné, že bez jeho píle a kontroverzních pokusů by dnes nebyla možná transplantace životně důležitých orgánů, včetně srdce. Jeho cílem však byla úspěšná transplantace mozku, které se však nikdy nedočkal. Nejblíže svému cíli se dostal, když stvořil dvouhlavého psa.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-d-michov-vytvo-il-dvouhlav-ho-psa">Děmichov vytvořil dvouhlavého psa</h2>



<p>Psi vždy byli součástí Děmichových experimentů. Ještě než se dopracoval ke svému slavnému výtvoru. Vladimír Děmichov prováděl na psech všechny své experimenty, včetně <a rel="nofollow noopener" href="https://www.youtube.com/watch?v=fhTE8Y5BsJM" target="_blank">úspěšné transplantace srdce</a>, které můžeme vděčit za zázraky moderní medicíny. <strong>Celou dobu však směroval ke svému ultimátnímu cíli – transplantaci mozku</strong>. Přesněji řečeno se jednalo o úspěšnou transplantaci psí hlavy na tělo jiného žijícího psa, které se Děmichov začal věnovat v roce 1954.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20-1024x538.png" alt="Děmichov" class="wp-image-191582 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20-1024x538.png 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20-320x168.png 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20-768x403.png 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20-720x378.png 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/07/ke-head20.png 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Vědci se dodnes snaží přijít na způsob, jak úspěšně transplantovat lidský mozek.</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-extr-mn-popul-rn-experiment">Extrémně populární experiment</h2>



<p>První úspěšná transplantace psí hlavy proběhla už v tom samém roce. Od té doby provedl Děmichov celkem 23 těchto úspěšných experimentů, které mu zajistily uznání akademiků i široké veřejnosti. <strong>V roce 1959 se o něj začal zajímat i populární plátek LIFE Magazine</strong>. Jejich reportér se měl účastnit 24. pokusu o transplantaci psí hlavy, která je dodnes tou nejznámější a ze které pochází veškeré dochované fotografie.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dvouhlav-pes-il-cel-ty-i-dny">Dvouhlavý pes žil celý čtyři dny</h2>



<p>Pro tento experiment si Děmichov vybral jednoho německého ovčáka jménem Broyaga a jednoho menšího psa jménem Shavka. <strong>Broyaga byla vybrána jako hostující tělo pro hlavu Shavky</strong>. Během experimentu bylo Shavce hned za předními packami amputováno tělo a její hlava s předními packami byla připevněna k těle Broyagy. Díky četným zkušenostem trvala celá operace pouhé tři a půl hodiny. </p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2022-06-08T06:00:00+02:00">
                    8 června, 2022                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/clovek/podivne-lekarske-praktiky-historie/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                4 děsivé lékařské procedury, na které už se naštěstí zapomnělo. Třeba problém s erekcí se řešíval transplantací zvířecích varlat            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/clovek/podivne-lekarske-praktiky-historie/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vodolecba-artritida-450x253.jpeg" alt="4 děsivé lékařské procedury, na které už se naštěstí zapomnělo. Třeba problém s erekcí se řešíval transplantací zvířecích varlat" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/clovek/podivne-lekarske-praktiky-historie/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<p>Obě hlavy byly po probuzení schopné normálně slyšet, vnímat okolí i polykat. <strong>Hlava Shavky dokonce zvládla pít vodu</strong>, která však vytékala připevněnou trubičkou ven, protože nebyla napojená na žaludek hostujícího psa. Z experimentu se stal okamžitý hit. Dvouhlavý pes však po čtyřech dnech zemřel, což Děmichova zklamalo – jeho předchozí subjekty zvládly <a rel="nofollow noopener" href="https://allthatsinteresting.com/vladimir-demikhov-two-headed-dog" target="_blank">přežít i 29 dní</a>.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/vladimir-demichov-stvoril-monstrum/">Kontroverzní vědec Děmichov: Stvořil dvouhlavého psa, nebyl to však jeho jediný bizarní pokus</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jak je to s lidskou duší: Existuje a podle podivného experimentu váží jen 21 gramů</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/lidska-duse-existuje/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 16 May 2024 02:32:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[duše]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=189131</guid>

					<description><![CDATA[<p>Existuje lidská duše? Americký lékař se snažil její existenci prokázat netradičním experimentem a uspěl. Váží pouhých 21 gramů a po smrti opouští tělo zesnulého.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Existuje něco jako lidská duše? <strong>Dnešní moderní doba se příliš spoléhá na vědou podložené fakta</strong> a lidé tak přestávají věřit tomu, co se nedá uchopit, popsat nebo vyfotit. Lidská duše tak představuje abstraktní pojem, který je především v různých náboženstvích hlavním předmětem manipulace. Přesto se našel jeden vědec, kterému se existence lidské duše povedlo dokázat netradičním experimentem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-hmotn-podstata-lidsk-du-e">Hmotná podstata lidské duše</h2>



<p>Americký lékař <a rel="nofollow noopener" href="https://epochaplus.cz/21-gramu-na-kterych-zalezi-kolik-vazi-lidska-duse/" target="_blank">Duncan McDoughall</a> se existencí duše zabýval už na počátku 20. století. V té době jsou tradiční náboženské hodnoty na ústupu a stále více lidí prahne po hmatatelných důkazech lidského bytí. Duncan však nepochybuje, že je lidská duše skutečnou součástí každého z nás a <strong>hodlá své dohady podložit experimentem</strong>. Svůj experiment přitom založí na jednoduché myšlence, že hmotná podstata lidské duše bude něco vážit. Předpokládá tedy, že celková hmotnost nebožtíka klesne, jakmile duše opustí tělo. </p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="1024" height="538" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808-1024x538.jpg" alt="lidská duše" class="wp-image-189132 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808-1024x538.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808-320x168.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808-768x403.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808-720x378.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2024/05/schiavonetti-soul-leaving-body-1808.jpg 1200w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /><figcaption>Lidská duše váží pouhých 21 gramů.</figcaption></figure></div>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-lidsk-du-e-v-21-gram">Lidská duše váží 21 gramů</h2>



<p>Aby svou teorii potvrdil, sestrojí masivní váhu, na kterou se vejde celá postel i s umírajícím pacientem. Následně k experimentu přemluví několik svých vážně nemocných pacientů, kteří souhlasí, že je těsně před smrtí převezou na váhu. <strong>Pozitivní výsledky přinese už první pokus.</strong> Jakmile pacient umístěný na váze vydechne naposledy, ručička váhy klesne přesně o <a rel="nofollow noopener" href="https://en.wikipedia.org/wiki/21_grams_experiment" target="_blank">21 gramů</a>. Podobných výsledků dosáhne i během několika opakování experimentu, který podle něj jasně dokazuje, že lidská duše existuje. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-sledky-se-nepoda-ilo-vyvr-tit">Výsledky se nepodařilo vyvrátit</h2>



<p>Výsledky experimentu se dle očekávání nesetkaly s nadšeným přijetím a mnozí celý experiment zpochybňovali. Přesto se nikomu <strong>nepovedlo výsledky vyvrátit nebo prokázat opak</strong>. Všechny argumenty dokázal doktor McDoughall vyvrátit dalšími pokusy. První argument, že pokles hmotnosti znamená pouze úbytek vzduchu v plicích, nikoliv ztrátu lidské duše, vyvrátil ručním nafukováním a vyfukováním plic zesnulého, během něhož se váha nebožtíka nijak neměnila.</p>


<div class="mce-wm-gutenberg-block mce-wm-gutenberg-block-related-post"><article class="listing-horizontal-item">
    <header class="listing-horizontal-item-header">
        <div class="branded-article-meta">
            <div class="branded-article-author">
                Redakce VědaŽivě            </div>
            <div class="listing-horizontal-item-pubdate">
                <time datetime="2025-08-16T09:11:00+02:00">
                    16 srpna, 2025                </time>
            </div>
        </div>
        <h4 class="listing-horizontal-item-title">
            <a href="https://vedazive.cz/clovek/vedomi-jako-program/" class="text-truncate-multiline transfer-szn-utm">
                Badatelé naznačují, kam se po smrti vydává lidská duše. Údajně nemá „zemřít“, ale vrátit se do vesmírného objetí            </a>
        </h4>
    </header>
    <a href="https://vedazive.cz/clovek/vedomi-jako-program/" class="listing-horizontal-item-image transfer-szn-utm">
        <img loading="lazy" class="transfer-szn-utm" decoding="async" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/lidska-duse-opousti-telo-450x253.jpg" alt="Badatelé naznačují, kam se po smrti vydává lidská duše. Údajně nemá „zemřít“, ale vrátit se do vesmírného objetí" />
    </a>
    <footer class="listing-horizontal-item-footer">
        <seznam-pocitadlolibise
                entity="https://vedazive.cz/clovek/vedomi-jako-program/"
                layout="seamless"
                size="large"
                style="--primary-color: #000000; --count-color: #ffffff;"
        ></seznam-pocitadlolibise>
    </footer>
</article></div>


<p> Další námitka obsahovala tezi o posmrtném povolení svalstva a svěračů. To však McDoughall striktně odmítá a tvrdí, že v takovém případě by výkaly zesnulého zůstaly na váze, a tudíž by k úbytku hmotnosti nedošlo. Až do své smrti je McDoughall přesvědčen, že lidská duše skutečně existuje a<strong> dodnes tuto teorii nikdo nedokázal vyvrátit</strong>.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/lidska-duse-existuje/">Jak je to s lidskou duší: Existuje a podle podivného experimentu váží jen 21 gramů</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Ufolog tvrdí, že se po naší planetě pohybují kříženci lidí a mimozemšťanů</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/mimozemske-hybridy-krizeni/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 29 Aug 2023 02:18:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[konspirace]]></category>
		<category><![CDATA[mimozemšťané]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=149193</guid>

					<description><![CDATA[<p>Expert na mimozemšťany tvrdí, že momentálně ovlivňují lidský reprodukční systém. Jejich cílem je totiž vytvořit armádu hybridů, kteří budou vypadat přesně jako lidé.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Podle <a href="https://www.imdb.com/title/tt27131046/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Colina Saunderse</a> mají mít s&nbsp;touto armádou v&nbsp;plánu převzít kontrolu nad celou planetou. Tito hybridi mají už operovat mezi populací, takže se může jeho slovy jednat o <em>„manželky, manžele nebo tchyně“</em>. <strong>Lidé jsou v&nbsp;tomto obrázku</strong> <strong>příčinou </strong>rostoucí destrukce Země. Proto ji chtějí mimozemšťané ovládnout, aby planetu zachránili před jasně nevyhnutelnou zkázou. Vypadají jako my, takže Colin věří, že není způsob, jak je jasně identifikovat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-k-en-dvou-druh-po-dlouhou-dobu">Křížení dvou druhů po dlouhou dobu</h2>



<p>Napsal dokonce knihu o své osobní zkušenosti s „plavidly ve tvaru trojúhelníku“. Údajně mluvil se stovkami lidí, kteří uvedli, že byli v&nbsp;rámci této mise uneseni na palubu mimozemských lodí. <em>„Pokud bych měl spekulovat, pak to vypadá, že tito mimozemšťané <strong>mají hotový program na unášení lidí</strong>,“</em> říká. <em>„Lidé jsou unášeni na palubu lodí, což se děje uprostřed noci. Pak se ocitnou na stole, kde jim pomocí sondy odeberou sperma nebo vajíčka.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="466" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/chodec-vecer-mimozemstan.jpg" alt="" class="wp-image-149194 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/chodec-vecer-mimozemstan.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/chodec-vecer-mimozemstan-320x149.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/chodec-vecer-mimozemstan-768x358.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/chodec-vecer-mimozemstan-720x336.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„Slyšel jsem tyhle příběhy od nespočtu unesených, kteří mezi sebou navzájem nemají žádné spojení. A stejně jsou jejich zážitky podobné, včetně mnoha detailů.“</em> Colin uvádí, že hybridi lidí a mimozemšťanů <strong>už jsou na planetě a dále se kříží s&nbsp;lidmi</strong>. Roste tak populace mezistupně, aby tato nová forma života mohla nakonec Zemi úplně ovládnout. Colin ale věří nejen v&nbsp;to, že se <a href="/tag/zeme/">Země</a> stává – případně už je – vlastně domovem mimozemšťanů.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-neviditeln-arm-da-a-postoj-skeptik">Neviditelná armáda a postoj skeptiků</h2>



<p>Podle lovce UFO Roberta Pulmeho, který tyto jevy zkoumal posledních 20 let, už mimozemšťané koexistují na Zemi s&nbsp;lidmi. Jsou stejní jako běžní obyvatelé, mají práci, rodiny i koníčky. <strong>Únos UFO je obecně brán</strong> jako „subjektivně skutečná zkušenost“ člověka, který byl tajně unesen mimozemšťany. Jedná se o blízké setkání čtvrtého druhu. Lidé byli údajně podrobeni fyzickým i psychologickým experimentům a pak vráceni zpět.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="890" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta.jpg" alt="" class="wp-image-149197 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta-281x250.jpg 281w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta-768x684.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta-720x641.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/04/mimozemstan-dvere-silueta-110x98.jpg 110w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Většina badatelů a odborníků na problematiku duševního zdraví si tyto zkušenosti vysvětluje faktory typu syndromu falešné paměti (sugestibilita). Dále se může <strong>podle nich jednat o spánkovou paralýzu</strong>, podvody a psychopatologii. Skeptik Robert Shaeffer vidí podobnost mezi tím, co lidé takto údajně unesení skutečně líčí, a obvyklými filmovými podobami těchto událostí. Populární obraz tak může ovlivňovat formování těchto příběhů, jak jsou podávány.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-model-pr-b-hu-nosu">Model průběhu únosu</h2>



<p>Klasický průběh popisované zkušenosti se shoduje v&nbsp;mnoha ohledech. Náplní jsou především vynucené lékařské prohlídky a pokusy zaměřené na reprodukční soustavu uneseného subjektu. Někdy se objevují svědectví o <strong>varování před ekologickou katastrofou</strong> i rizikem jaderných zbraní. Vypadá to také, že příběh o únosu je odlišný podle kultury jedince. Stejně tak se forma podání liší podle radikálních politických apokalyptických scénářů.</p>



<p>Tento fenomén se vyskytuje prakticky po celém světě, nejčastěji však svědectví zaznívají z&nbsp;anglicky mluvících zemí, hlavně USA. První případ tohoto typu nastal v&nbsp;roce 1961 a šlo o únos Betty a Barneyho Hillových. <strong>Ti ohlásili pozorování UFO</strong>, později se podle výpovědí v&nbsp;hypnotickém stavu stali obětí únosu. Událost značně přispěla k&nbsp;popularizaci celé ufologie, přirozeně se jí inspirovala také populární kultura, tedy knihy a filmy.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/mimozemske-hybridy-krizeni/">Ufolog tvrdí, že se po naší planetě pohybují kříženci lidí a mimozemšťanů</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Pověsili je do vzduchu a probíjeli je elektrickým proudem: Vědci se na psech snažili potvrdit teorii o naučené bezmocnosti</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/teorie-naucene-bezmoci/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 03 Apr 2023 02:31:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Mozek]]></category>
		<category><![CDATA[reakce]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=148460</guid>

					<description><![CDATA[<p>V 60. letech 20. století byly marně prováděny kruté pokusy na psech. Teorii naučené bezmocnosti ovšem převrátil jeden badatel v oboru neurovědy. Tady je jeho příběh.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Moderní doba naštěstí utnula většinu velmi krutých pokusů na zvířatech. Ještě před několika dekádami však něco takového bylo standardem, na nějakou etiku se přitom nehledělo. Ukázalo se však, že <strong>tento způsob byl naprosto zbytečný</strong>. <a href="https://bigthink.com/neuropsych/learned-helplessness-imaginable/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Teorie naučené bezmocnosti</a>, která byla považována za samozřejmost, se totiž ukázala jako neplatná. V&nbsp;roce 1967 ovšem vědci z&nbsp;Pensylvánské univerzity provedli jeden z&nbsp;nejhrůznějších pokusů na zvířatech.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dv-f-ze-s-elekt-inou">Dvě fáze s elektřinou</h2>



<p>Psy zavěsili do postrojů, takže se jejich tlapy nedotýkaly země. Poté jim byl do zadních pracek zaveden elektrický proud. Pro jednu ze psích skupin platilo, že se výboje zastavily stisknutím tlačítka, <strong>které měl pes přímo před čenichem</strong>. U druhé skupiny bylo to stejné, ale zcela bez efektu. O den později byli psi dáni do boxů, které byly rozděleny na dvě části. Jedna část dostávala elektrošoky po 5 minutách, druhá byla kompletně v&nbsp;<a href="/tag/bezpeci/">bezpečí</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept.jpg" alt="" class="wp-image-148465 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/mozek-neurony-koncept-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Jakmile se psi při prvním testu zbavili bolesti stisknutím tlačítka, přešli v&nbsp;druhém do bezpečné části. Druhá skupina se však svou situaci ani nesnažila zlepšit. Jednoduše se přikrčili a šoky vydrželi do té doby, <strong>než výzkumníci proud zastavili</strong>. Z&nbsp;toho vycházel jednoduchý závěr. Když zjistíme, že bez ohledu na naši aktivitu a snahu nelze změnit výsledek věci, nosíme si tento model i do naprosto nových situací, bez ohledu na reálnou skutečnost.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-z-kladn-nastaven-mozku">Základní nastavení mozku</h2>



<p>A i když vlastně nejsme bezmocní (jako psi ve druhém pokusu), pokud se cítíme bezmocní, zachováme se podle toho i při změněných okolnostech. To je teorie naučené bezmocnosti, která přetrvala po celé desítky let. <strong>Zahrnovala i znovuvytvoření u opic</strong>, myší nebo lidí. Ačkoli se s&nbsp;ní tedy dlouho zacházelo jako s&nbsp;jasným faktem, její hegemonii svrhl specialista na neurovědy Steven F. Marier. Ten se jako student <a href="/tag/psychologie/">psychologie</a> účastnil původních pokusů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec.jpg" alt="" class="wp-image-148468 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/vystraseny-chlapec-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Po mozkových procesech se totiž ukázalo, že bezmoc není naučenou reakcí. Jde o nejprimitivnější a nejstarší reakci, jakou reagujeme na obtížné či tzv. hraniční situace. Náš reflex „zamrznutí“ je <strong>ještě pokročilejší, než známá</strong> <strong>dvojice </strong>„bojuj, či uteč“. Co to znamená? Pokud se nenaučíme v&nbsp;obtížných případech bojovat či si zkrátka stát za svým, náš mozek zvolí zamrznutí jako další logickou volbu. Jak to konkrétně v&nbsp;mozku probíhá?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-ekonateln-reakce">Překonatelná reakce</h2>



<p>Ocitneme se v&nbsp;nějaké zraňující situaci, například bolestivě hlasitého hluku, silného světla nebo pod hrozbou násilí. Oblast mozku zvaná dorzální jádra při střední čáře mozkového kmene tehdy <strong>vyšle pomocí neurotransmiterů zprávu do amygdaly</strong>, stejně jako do senzomotorického centra. Při jejich aktivacích pocítíme strach a naše tělo zároveň zamrzne. Je to zcela přirozený a hluboce zakódovaný proces. Řešení však spočívá v&nbsp;naučené přímé zkušenosti.</p>



<p>Jakmile se totiž naučíme, že je lepší aktivně jednat (a tím se zamrznutí vyhnout), můžeme aktivovat ventromediální prefrontální kůru a jednat i při ohrožujících podnětech. Bezmoc je tedy naší nejpřirozenější <strong>reakcí, kterou se však lze naučit vědomě překonat</strong>. Experimentální kariéra psích plemen ovšem těmito hrůzami neskončila. Dodnes jsou testovacím subjektem v&nbsp;medicíně. Není však jisté, zda efekty na nich budou totožné s&nbsp;účinkem na člověka.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/teorie-naucene-bezmoci/">Pověsili je do vzduchu a probíjeli je elektrickým proudem: Vědci se na psech snažili potvrdit teorii o naučené bezmocnosti</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Proč byli Nacisté kompletně posedlí dvojčaty: Děsivé experimenty jim pomáhaly obhájit hrůzy holocaustu</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/naciste-dvojcata-experimenty/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 18 Mar 2023 03:10:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[Dvojčata]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Nacisté]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=144259</guid>

					<description><![CDATA[<p>Posedlost různými testy na lidech. Tak nějak by se dal popsat stav v nacistickém Německu, kde byla předmětem bádání v neposlední řadě i dvojčata.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Člen SS se právě rozhlížel po lidech, kteří dorazili do tábora. <em>„Jsou to dvojčata?“</em> zeptal se jedné z matek. <em>„Ano, to je dobře?“</em> odvětila ona. Přikývl a Evě Mozes se navždy změnil život. Důstojník vzal ji a její sestru a plačící dívky <strong>odvedl od matky, která už je nikdy neviděla</strong>. Zrovna se totiž staly subjektem pro masivní nelidské lékařské experimenty v koncentračním táboře&nbsp;Auschwitz-Birkenau. V&nbsp;programu, který se zaměřil čistě na dvojčata, z&nbsp;nichž mnohá byla ještě dětmi.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokra-oval-v-pr-ci-sv-ho-mistra">Pokračoval v&nbsp;práci svého mistra</h2>



<p>Byl veden Josefem Mengelem a <a href="/tag/deti/">děti</a> jako Eva a Miriam byly – stejně jako asi 3&nbsp;000 dalších – vystaveny nemocem, mrzačení a mučení. To všechno pod záminkou lékařského „výzkumu“ chorob, <strong>lidské odolnosti a dalších vlastností</strong>. Mengele většinou využil jedno z&nbsp;dvojčat jako kontrolní subjekt a na druhém zkoušel všechno od krevních transfuzí po nucené oplodnění. Dále nakažení chorobami, amputace končetin a přímé vraždění.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="670" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima.jpg" alt="" class="wp-image-144256 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima-768x515.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/koncentracni-tabor-zima-720x482.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Tyto výzkumy pomáhaly vědcům Mengeleho typu ospravedlnit potřebnou diskriminaci lidí s „nechtěnými“ genetickými vlastnostmi. Šlo o židy, Romy, LGBTQ osoby, postižené a další. Pokusy s&nbsp;<strong>dvojčaty, které pomohly zrodu</strong> <strong>eugeniky</strong>, by paradoxně vedly k&nbsp;jejímu celkovému pádu. Dvojčata byla pro Mengeleho ideálním subjektem. Sdílela totiž DNA, kterou eugenici obviňovali ze všech nežádoucích vlivů včetně kriminality a chudoby lidí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-u-v-t-dob-byl-obor-p-ekon-n">Už v&nbsp;té době byl obor překonán</h2>



<p>Selektivní množení a šlechtění tak podle nich mělo vést k&nbsp;ideální společnosti a vykořenit všechny nežádoucí tendence. Už v&nbsp;době Mengeleho bylo ale použití dvojčat dávno pasé. Předchozí práce jasně ukázaly, že prostředí a <strong>výchova jsou stejně podstatné jako genetika</strong>. Její zastánci se ovšem drželi možnosti zjištění nových skutečností, a to opět studiem dvojčat. Jedním z&nbsp;nich byl prominentní Mengeleho učitel, <a href="https://www.jstor.org/stable/41819485" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Otmar von Verscher</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece.jpg" alt="" class="wp-image-144253 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/03/auschwitz-pece-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Josef chtěl pokračovat v&nbsp;práci svého mentora. Ačkoli jeho předchozí experimenty měly opodstatnění, ty v&nbsp;Auschwitzu už nikoli. Zahodil tedy jakékoli vědecké protokoly nebo etiku a na sadě <strong>1&nbsp;500 dvojčat začal s&nbsp;hrůzami</strong>. Tzv. Mengeleho dvojčata byla také ušetřena těch nejhorších věcí, které se děly dalším vězňům. Nešla do plynu, žila odděleně, dostalo se jim dobré stravy a lékařské péče. Na druhé straně byla však v&nbsp;rukách „Anděla smrti“.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-plam-nky-kter-zpr-vu-d-l">Plamínky, které šíří zprávu dál</h2>



<p>Jeho řádění ukončila až porážka režimu a on sám na konci <a href="/tag/valka/">války</a> unikl jakémukoli stíhání. Pod ochranou příznivců nacismu žil v&nbsp;Jižní Americe a v&nbsp;roce 1979 zemřel v&nbsp;Brazílii. Využití eugeniky v&nbsp;<strong>rámci holocaustu pak vědci</strong> označili principem genocidy. Skupina lékařů, která se na tom podílela, byla v&nbsp;roce 1946 postavena před Norimberský tribunál v&nbsp;procesu trvajícím 140 dní. Ten vyústil v&nbsp;několik trestů smrti a mohutnou revizi lékařské etiky.</p>



<p>Ze 3&nbsp;000 dvojčat podrobených těmto pokusům přežilo v&nbsp;Auschwitzu jen 200, mezi nimi i Eva a Miriam. Eva Mozes začala kolem roku 1970 přednášet o své zkušenosti a také hledat další přeživší. Nakonec <strong>se sestrou založily</strong> <strong>neziskovou organizaci</strong> CANDLES (<em>Chrildren of Auschwitz Nazi Deadly Lab Experiments Survivors)</em> a vypátraly asi 100 dalších. Dvojčata jsou stále zdrojem informací o problémech spojených s&nbsp;věkem, například u příjmu potravy.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/naciste-dvojcata-experimenty/">Proč byli Nacisté kompletně posedlí dvojčaty: Děsivé experimenty jim pomáhaly obhájit hrůzy holocaustu</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědci jsou o něco blíže k pochopení déjà vu. Přisuzují ho prostorové podobnosti</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/deja-vu-experimenty/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 28 Feb 2023 03:29:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=143594</guid>

					<description><![CDATA[<p>Podivný pocit známosti, toho, že už jste někoho potkali nebo podobnou situaci zažili. Fenomén zvaný déjà vu fascinuje filozofy, neurology i autory už dlouhou dobu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Někdy po roce 1800 se začala objevovat <a href="https://www.jstor.org/stable/25118382" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">spousta teorií</a> o tom, jak vlastně déjà vu funguje a co ho způsobuje. Ve francouzštině tento termín znamená <em>„něco, co už jsme viděli“</em>. Podle lidí jev nejspíš <strong>vycházel z&nbsp;mentální dysfunkce</strong> nebo nějakého typu mozkového problému. Nebo šlo o dočasné „škytnutí“ a zaseknutí jinak normálně operujícího mozku. Jenže celé téma se až do poměrně nedávné doby nedostalo vůbec do povědomí vědeckého zájmu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-od-paranorm-ln-ho-z-jmu-k-v-deck-mu-b-d-n">Od paranormálního zájmu k&nbsp;vědeckému bádání</h2>



<p>Počátkem tohoto tisíciletí se badatel Alan Brown rozhodl dát dohromady přehled všech vědců, kteří do té doby o déjà vu něco napsali. Většina z&nbsp;toho měla paranormální příchuť a týkala se minulých <strong>životů nebo psychických schopností</strong>. Našel ovšem i práce, které sledovaly zkušenosti normálních lidí, kteří tento stav zažili. Na základě toho byl Dr. Brown schopen sesbírat některé základní skutečnosti pojící se s tímto jevem, například jeho četnost.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="729" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha.jpg" alt="" class="wp-image-143597 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha-320x233.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha-768x560.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha-243x178.jpg 243w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/deja-vu-kniha-720x525.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Určil kupříkladu, že alespoň jednou zažily déjà vu dvě třetiny lidí. Nejčastějším spouštěčem bylo pak místo, případně scéna. Hned na třetím místě byla konverzace. Na základě narážek ve staletí starých lékařských spisech <strong>došel k&nbsp;možnému spojení</strong>. Konkrétně mezi prožitky déjà vu a některými typy mozkové aktivity během různých záchvatů. Jeho bádání ovšem přeneslo tento fenomén do oblasti skutečné vědecké pozornosti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-laboratorn-testov-n-star-hypot-zy">Laboratorní testování staré hypotézy</h2>



<p>Na základě jeho bádání se tak další týmy rozhodly pro pokusy, které měly zjistit konkrétní mechanismy funkce déjà vu. Byla tak prověřena skoro sto let stará hypotéza. Ta navrhovala, že déjà vu se <strong>odehrává při prostorové podobnosti</strong> mezi momentální scénou a nevybavenou scénou z&nbsp;naší minulosti. <a href="/tag/psychologie/">Psychologové</a> to nazývají <em>hypotézou gestaltové podobnosti</em>. Představte si například, že procházíte nemocnicí a jdete za nemocným kamarádem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba.jpg" alt="" class="wp-image-143600 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/02/nemocnicni-chodba-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ačkoli jste v&nbsp;této nemocnici nikdy nebyli, máte neodbytný pocit, že ano. Podprahovou příčinou zkušenosti je pak rozložení scény, včetně umístění nábytku nebo dalších objektů.<strong> Ty mají velmi podobný tvar tomu, co jste zažili </strong>někdy v&nbsp;minulosti. Pracovní stoly, věci na pultech, způsob spojení chodeb a místností. Platí to hlavně pro nemocnice nebo úřední budovy, které jsou budovány podle stejných vzorců. Úplně stejný případ jsou školy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nejen-prostorov-podobnost">Nejen prostorová podobnost</h2>



<p>A pokud se vám nevybaví přímo předchozí situace, zůstane vám minimálně velmi silný pocit déjà vu, tedy podobnosti s&nbsp;předchozím zážitkem. Během pokusů použil tým vědců<strong> virtuální realitu a umisťoval lidi do různých scén</strong>. Díky tomu se dalo s&nbsp;prostředím bez problémů a omezení manipulovat. Některá rozestavení sdílela prvky, jiná byla zase velmi odlišná. Jak bylo předpovězeno, déjà vu se více vyskytovalo při prostorové podobnosti scény.</p>



<p>Tento výzkum naznačuje, že spojujícím faktorem pro déjà vu je opravdu především prostorová podobnost. Mozku se jen nepodaří vytáhnout z&nbsp;paměti kompletní předchozí zážitek. Neznamená to ovšem, že jde jen o prostor. I <strong>hodně dalších faktorů má vliv </strong>na to, jak nám určité prostředí přijde povědomé. Největším fixátorem vzpomínek jsou totiž vůně. Proto nám třeba bábovka připomene <a href="/tag/detstvi/">dětství</a> strávené u prarodičů na venkově.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/deja-vu-experimenty/">Vědci jsou o něco blíže k pochopení déjà vu. Přisuzují ho prostorové podobnosti</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vstřikoval jim do těla složky jaderných bomb nebo je úmyslně nakazil rakovinou: Šílený vědec měl k dispozici 60 000 „pokusných králíků“</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/silna-radiace-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 25 Jan 2023 03:25:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Radiace]]></category>
		<category><![CDATA[válka]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=137300</guid>

					<description><![CDATA[<p>Historie vědy stojí na experimentech a jejich výsledcích. Najde se ovšem i mnoho vědců, kteří neváhali pro dosažení kýžených závěrů zlikvidovat části populace.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V&nbsp;50. a 60. letech 20. století existovala velmi snadná metoda, jak získat na experiment dotaci od vlády Spojených států. Stačilo nadhodit myšlenku vystavení lidí (hlavně minoritních skupin) <strong>naprosto šíleným dávkám radiace</strong>. Jen proto, aby badatelé viděli, kam to povede. Jakožto součást programu samotného vývoje jaderných zbraní tak byli jejich složkám vystavení nic netušící vojáci a pacienti nacházející se v&nbsp;nemocnici v&nbsp;Chicagu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-rozs-hl-radia-n-testy">Rozsáhlé radiační testy</h2>



<p>Hlavním „chodem“ tohoto <a href="/tag/pokus/">pokusu</a> bylo plutonium. Není tak žádným překvapením, že se jen asi čtvrtina subjektů dožila toho, aby se dověděli, co se jim vlastně stalo. Dr. Cornelius Rhoads byl <strong>badatel v&nbsp;oblasti rakoviny</strong> a také budoucí člen Komise pro atomovou energii. Portorikáncům injektoval aktivní rakovinné buňky, následkem čehož pochopitelně zemřeli. Jako by to nestačilo, připojil ke svému výzkumu také velmi rozjásanou poznámku:</p>



<p><em>„Portorikánci jsou tou nejšpinavější, nejlínější a nejvíce zdegenerovanou rasou lidí, která kdy tento svět obývala. Udělal jsem co nejvíc pro to, abych urychlil proces exterminace, takže jsem jich zabil 8 a <strong>nakazil rakovinou ještě několik dalších</strong>.“</em> Pod maskou léčení postupoval podobně i Dr. Eugene Saenger. Ten vystavil tucty Afroameričanů dávkám radiace přesahujícím 20&nbsp;000 rentgenů. Stačilo to na bolest, krvácení a minimálně 20 úmrtí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-studia-a-vedouc-za-v-lky">Studia a vedoucí za války</h2>



<p>V&nbsp;90. letech několik rodin pozůstalých lékaře zažalovalo, nakonec obdržely odškodnění ve výši 3,6 milionu dolarů. Rhoads se narodil 20. června ve Springfiled v&nbsp;Massachussetts. <strong>Nejdřív</strong> <strong>studoval v&nbsp;místě, později na Bowdoin College</strong> v&nbsp;Maine. Při studiích medicíny na Harvardu se stal prezidentem třídy a v roce 1924 obdržel lékařský diplom. Stal se internistou a následně se nakazil tuberkulózou. To v&nbsp;něm zažehlo životní zájem o lékařský výzkum.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="662" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient.jpg" alt="" class="wp-image-137303 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient-768x509.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/lekar-pacient-720x477.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Během práce pro Rockefellerův institut byl doktorem Williamem B. Castlem pozván do jeho Anemické komise. Během 2. světové války byl Rhoads přidělen jako <strong>vedoucí k&nbsp;Divizi chemických zbraní americké armády</strong>. Ustanovil zde chemické laboratoře, a to v&nbsp;Utahu, Marylandu a Panamě. Velmi nadšeně pak prováděl tajné <em><a href="/tag/experiment/">experimenty</a></em> na Afroameričanech, japonských Američanech a Portorikáncích. Zahrnovaly více jak 60&nbsp;000 vojáků.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-stanovisko-bioetika">Stanovisko bioetika</h2>



<p>Mnoho z&nbsp;nich utrpělo vážné mozkové poškození a další celoživotní následky. Za tuto práci byl dokonce roku 1945 vyznamenán za <em>„boj proti jedovatý plynům a dalším pokročilým chemickým zbraním“</em>. Bioetik Jay Katz z&nbsp;univerzity v&nbsp;Yale <strong>popsal tyto a další testy jako nemorální</strong>. Podle něj byly založeny na <em>„velmi snadné dostupnosti lidských bytostí“</em> a dále tvrdil, že „<em>vojáci byli manipulováni, využiti a následně zrazeni.“</em></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/silna-radiace-experiment/">Vstřikoval jim do těla složky jaderných bomb nebo je úmyslně nakazil rakovinou: Šílený vědec měl k dispozici 60 000 „pokusných králíků“</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Reálné záběry havárie Boeingu 727: Vědci chtěli otestovat, která sedadla mají největší šanci na přežití</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/kontrolovana-havarie-letadla-v-pousti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 12 Jan 2023 03:04:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[letadlo]]></category>
		<category><![CDATA[riziko]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=134684</guid>

					<description><![CDATA[<p>Ve vědě se dá obrovská spousta věcí vypočítat, ale reálnou zkušenost nenahradí nic. Proto došlo v roce 2012 k řízené havárii velkého dopravního letadla.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Tým vědců nechal v&nbsp;roce 2012 havarovat v&nbsp;Mexické poušti jeden Boeing 727. Cílem testu bylo zjistit, která místa uvnitř mají největší naději na přežití. Toto letadlo bylo ještě<strong> před havárií plné figurín pro zátěžové testy</strong> a nejrůznějších měřicích přístrojů. Plánovaný test se měl původně odehrávat v&nbsp;USA, ale badatelé na své záměry nedostali povolení. Kvůli tomu tedy skončili v&nbsp;Mexiku. Jak přesně operace probíhala a co přinesla za výsledky?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pou-tn-hav-rie">Pouštní havárie</h2>



<p>V Mexiku získali výzkumníci tolik povolení, kolik jen šlo, a <a href="/tag/test/">testu</a> letadla už nic nebránilo. Vše se odehrálo 27. dubna 2012 s&nbsp;dohodou, že během startu stroje musí být někdo v&nbsp;kokpitu. <strong>Posádka čítající 6 lidí tedy vzala letadlo naposledy do nebes</strong>, než převedla stroj pod vzdálenou kontrolu. Operátoři samotné havárie byli v&nbsp;dalším letadle, které letělo přímo za k&nbsp;smrti odsouzeným Boeingem. Ano, živí lidé na palubě by posádce asi poskytli lepší data.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech.jpg" alt="" class="wp-image-134689 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-v-plamenech-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Z&nbsp;naprosto samozřejmých důvodů se ovšem nic takového odehrát nemohlo. Celá posádka testovacího stroje tak vyskočila s&nbsp;padáky ven jen 3 minuty předtím, než se <strong>Boeing 727 zřítil k&nbsp;zemi rychlostí 62 kilometrů v&nbsp;hodině</strong>. Celé letadlo tak chvíli zažívalo skutečný let, než se velmi dramaticky střetlo se zemí pod sebou. Dopad pak rozbil veškeré přistávací nástroje a samotné letadlo se roztříštilo na několik kusů. Předek se odlomil prakticky okamžitě.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-co-dr-a-kam-si-nesedat">Co drží a kam si nesedat?</h2>



<p>S&nbsp;výsledky, které obdrželi, byli vědci poměrně spokojení. Nakonec se tak jednalo o nejúspěšnější leteckou havárii v&nbsp;historii. Pokud jde o ta nejbezpečnější místa celého letu, <strong>bezpochyby</strong> <strong>to nejsou sedadla pilotů ani ta pro cestující úplně vepředu</strong>. Tato sekce se odlomila jako první a byla naprosto zdecimovaná. Vypadá to tedy, že letenka do první třídy nemusí být tak atraktivní investice. Místo 7A po dopadu odletělo asi 150 metrů daleko.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky.jpg" alt="" class="wp-image-134686 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/letadlo-kridlo-mraky-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Kdokoli by tam seděl, téměř určitě takovou cestu <a href="/tag/preziti/">nepřežije</a>. Badatelé následně došli k&nbsp;závěru, že v&nbsp;případě takovéto havárie jsou nejlepší místa u křídel. Tam je totiž konstrukce celého Boeingu nejpevnější. <strong>To samé platí pro samotnou zadní část letadla</strong>. A skutečně – pasažéři vzadu by byli v&nbsp;takovém bezpečí, že by z&nbsp;místa nehody pravděpodobně odešli po svých. Dokonce i bez vážnějších zranění, možná se zlomeninou nebo drobnou oděrkou.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jen-jeden-model-za-konkr-tn-ch-podm-nek">Jen jeden model za konkrétních podmínek</h2>



<p>Je však třeba upozornit, že šlo o modelovou situaci jednoho způsobu dopadu tohoto typu stroje. Předek tak na sebe vzal veškerou sílu kolize s&nbsp;pevnou zemí. Jakmile se jako<strong> první střetne jiná část letounu, rozhodně tam nechcete být</strong>. I v dalších případech by však byla nejbezpečnější místa u křídel, podotkli vědci. Nicméně i přesto by došlo k&nbsp;nějakým zlomeninám, takže by dotyční potřebovali pomoc. Trajektorie navíc vypadala celkem normálně.</p>



<p>Na rozdíl od katastrofických nebo akčních filmů se na tomto záznamu letadlo neřítí předkem téměř kolmo k&nbsp;zemi. Vlastně není znát, že by mělo zakrátko havarovat. Jakmile se ale dotkne země, <strong>rozpadá se okamžitě v&nbsp;oblacích písku</strong> a předek je nejpostiženější. Krom odlomeného čumáku a jedné strany ocasu však celá konstrukce drží. Nutno podotknout, že k&nbsp;havárii došlo na „měkkém“ povrchu a zcela hladké ploše bez jakýchkoli překážek.</p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Plane Crash Boeing 727 - HD Crash Test" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/kJZ1eHU_JZg?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/kontrolovana-havarie-letadla-v-pousti/">Reálné záběry havárie Boeingu 727: Vědci chtěli otestovat, která sedadla mají největší šanci na přežití</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/kJZ1eHU_JZg" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/kJZ1eHU_JZg" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/letadlo-pad-ohen.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Stal se nejradioaktivnějším člověkem všech dob: Malíř 20 let žil se 131 kBq plutonia v těle</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/malir-vysoka-radioaktivita-experiment/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 10 Jan 2023 03:24:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[jaderná bomba]]></category>
		<category><![CDATA[USA]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=134725</guid>

					<description><![CDATA[<p>Malíř dostal v rámci experimentu nejvyšší dávku radiace, jaká kdy byla zaznamenána. Nutno říct, že pokus proběhl bez jeho vědomého souhlasu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V roce 1945, během <a href="https://www.energy.gov/sites/prod/files/The%20Manhattan%20Project.pdf" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">projektu Manhattan</a> – amerického výzkumu a vývoje ve výrobě jaderné bomby, chtěli vědci zjistit, jaký vliv má plutonium na lidské tělo. Lidé stojící za tímto projektem se zabývali <strong>plutoniem, které bylo objeveno teprve v roce 1940</strong>, a chtěli přesně vědět, co pokusy vyvolávají. Experimentovali na celkem 18 lidech ve věku od čtyř do 69 let. Ti byli sledováni ve vybraných nemocnicích. Jedním z těchto lidí byl také malíř a dekoratér Albert Stevens.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-rakovina-a-n-sledn-experiment">Rakovina a následný experiment</h2>



<p>Stevens byl vybrán, protože si vědci mysleli, že má <a href="/tag/rakovina/">rakovinu</a> žaludku, a z toho vyvodili jeho nevyhnutelnou smrt. Považovali ho tedy za vhodného kandidáta k tomuto neuvěřitelně nebezpečnému testu, jenž proběhl bez jeho vědomí nebo souhlasu. Zpráva o experimentech potvrzuje, že malíři nebylo řečeno, co mu bylo pícháno, a <strong>Stevens skončil se 131 kBq plutonia v těle</strong>. Avšak pouhé čtyři dny po injekci dávky izotopů plutonia bylo zjištěno, že to, co bylo považováno za rakovinu žaludku, bylo ve skutečnosti obyčejným žaludečním vředem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kolik-b-n-lov-k-dok-e-sn-st">Kolik běžný člověk dokáže snést?</h2>



<p>Doktoři, kteří ho operovali, se neobtěžovali říct Stevensovi pravdu a místo toho ho poslali domů, jakmile se zotavil z operace. Po zbytek svého života <strong>nashromáždil celkovou účinnou dávku radiace až 6 400 rem</strong>, neboli 300 rem za rok. Jen pro srovnání – současná roční dávka povolená pro osoby, které pracují s radioaktivním materiálem v USA, je 5 rem. Každý rok po zbytek svého života Stevens dostával 60násobek bezpečné roční dávky, a je tedy neuvěřitelné, že se mu podařilo přežít další dvě desetiletí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="794" height="489" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/rakovina-a-pokus.jpg" alt="" class="wp-image-134742 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/rakovina-a-pokus.jpg 794w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/rakovina-a-pokus-320x197.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/rakovina-a-pokus-768x473.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2023/01/rakovina-a-pokus-720x443.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 794px) 100vw, 794px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-to-s-n-m-dopadlo">Jak to s ním dopadlo?</h2>



<p>Další zajímavostí je fakt, že smrt ostatních „<a href="/tag/pokus/">pokusných</a> králíků“ nezpůsobila ani tak dávka plutonia, ale jejich původně smrtelné nemoci. Zatímco osm členů skupiny zemřelo do dvou let od experimentu, ostatní skutečně podlehli svým chorobám. Ani Albert Stevens samozřejmě nežil věčně. <strong>Zemřel na srdeční chorobu více než 20 let po experimentu</strong> v roce 1966. A to v úctyhodném věku 79 let. Devět let po jeho smrti byly jeho zpopelněné ostatky exhumovány a poslány do laboratoře. Nikdy nebyly vráceny do kaple, ve které měly být uloženy.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/malir-vysoka-radioaktivita-experiment/">Stal se nejradioaktivnějším člověkem všech dob: Malíř 20 let žil se 131 kBq plutonia v těle</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Psycholog zavřel 3 lidi, kteří si mysleli, že jsou Ježíš Kristus. Neskončilo to dobře</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/trojice-jezisu-psychiatrie/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 29 Dec 2022 03:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Ježíš Kristus]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=132125</guid>

					<description><![CDATA[<p>Na psychiatrické oddělení se dostaly hned tři domnělé reinkarnace Spasitele a Syna božího. Snaží se přitom jeden druhého přesvědčit, kdo z nich je skutečný.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Zní to jako nosný námět opravdu podivné komediální série. Jde ale o případ, ke kterému skutečně došlo. Výsledkem byl jeden z&nbsp;nejbizarnějších psychologických experimentů 50. let 20. století. <strong>Americký sociální psycholog</strong> polského původu <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Milton_Rokeach" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Milton Rokeach</a> se zabýval hlavně otázkami identity. Zkoumal například agenty CIA, kteří po letech náročné práce v&nbsp;utajení jen těžko opouštěli dlouhodobě adaptovanou identitu. Tentokrát měl ale jiný „materiál“.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mohou-se-t-i-je-ov-uzdravit-navz-jem">Mohou se tři Ježíšové uzdravit navzájem?</h2>



<p>Jeho další specializací byly rozdvojené <a href="/tag/osobnost/">osobnosti</a>. V&nbsp;roce 1959 například čet článek o dvou ženách, které měly být obě Pannou Marií. Jakmile se spolu však setkaly,<strong> konstatovaly, že matka Ježíše Krista nemůže být ani jedna </strong>z&nbsp;nich. Dvě Marie prostě existovat nemohou. Tento pokus ho natolik povzbudil, že se rozhodl pro podobný. V&nbsp;něm ale zvýšil počet účastníků na celkové tři. Na psychiatrickém oddělení se tak ocitli hned tři verze Ježíše Krista.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="759" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/panna-maria.jpg" alt="" class="wp-image-132131 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/panna-maria.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/panna-maria-320x243.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/panna-maria-768x583.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/panna-maria-720x546.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ti spolu byli zavřeni na psychiatrickém oddělení nemocnice v&nbsp;Michiganu. Doktor choval naději, že když se tři pacientu – Clyde Bendon, Joseph Cassel a Leon Gabor – setkají, bude to mít podobný průběh jako s&nbsp;jejich „matkami“. <strong>Vzájemná konfrontace měla vyústit ve vědomí</strong>, že Kristu nemůže být ani jeden z&nbsp;nich. Tentokrát se však Rokeach těžce přepočítal. Tito tři schizofrenici totiž nebyli schopni jakéhokoli racionálního vhledu do svého stavu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-eny-se-dohodly-mu-i-m-lem-zabili">Ženy se dohodly, muži málem zabili</h2>



<p>Na tvrzení svých společníků reagovali s&nbsp;neobvyklou mírou hněvu a agrese. Všichni tři stále věřili, že jen oni jsou Ježíšové, ostatní nazvali samozvanými proroky. Často se ostatní dvě o své pravdě snažili přesvědčit násilím. Badatel se však <strong>s&nbsp;naprostým fiaskem experimentu nesmířil</strong>. Místo toho zvolil drastičtější, a hlavně neprofesionální metody. Konkrétně manipulaci se subjekty, což bylo jasně za hranicí jakékoli vědecké etiky.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe.jpg" alt="" class="wp-image-132128 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/kristus-nebe-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Nejmladší Leon si například představoval, že jeho manželkou je dáma jménem Madame Yeti, která mu dává rady a příkazy. Tohoto podivného klamu Rokeach využil a jejím jménem začal Leonovi posílat dopisy. <strong>V&nbsp;nich mu nařídil změnit postoj</strong> a chování k&nbsp;ostatním. Muž tomu uvěřil, a dokonce na dopisy i reagoval. Lékař proto navrhoval stále odvážnější a manipulativnější věci. Metoda však selhala a Leon ho přestával poslouchat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dal-manipulace-a-rozpad-cel-ho-pokusu">Další manipulace a rozpad celého pokusu</h2>



<p><a href="/tag/psychologie/">Psycholog</a> později přesvědčil jednu z&nbsp;asistentek, aby s&nbsp;Leonem flirtovala. Věřil totiž, že láska muže z&nbsp;jeho fantazií vyléčí. Mladík ovšem začal chovat k&nbsp;ženě city, ty však nebyly opětovány. <strong>Neúspěchem jeho bludy jen zesílily</strong>. Falešné dopisy chodily i dalším dvěma, nikde však Rokeach nedosáhl kýženého výsledku. Stále více jeho kolegů mezitím pochybovalo o správnosti tohoto přístupu. Postupně si na sebe <a href="https://fantasticfacts.net/10891/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">pacienti navíc zvykli</a>.</p>



<p>Přijali zkrátka fakt, že jich může existovat více, žádný se však z&nbsp;bludů nevzpamatoval. Bizarní pokus tak skončil naprostým neúspěchem. Rokeach později shrnul bádání v&nbsp;knize, která měla velký úspěch. <strong>Teprve v&nbsp;jejím 2. vydání v&nbsp;roce 1984</strong> však přiznal pochybné metody. Místo, aby 3 muže vyléčil, vyléčil sama sebe z&nbsp;vědomí, že on a psychologové jsou bohové. V&nbsp;roce 2018 se z&nbsp;případu stalo <a href="https://www.imdb.com/title/tt5706370/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">filmové drama</a> ukazující bizarnnost experimentu.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/trojice-jezisu-psychiatrie/">Psycholog zavřel 3 lidi, kteří si mysleli, že jsou Ježíš Kristus. Neskončilo to dobře</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Podprahová reklama způsobila poprask už v roce 1957: Jak si značky hrály s naším podvědomím a proč to bylo zakázáno</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/realita-podprahove-reklamy/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 25 Dec 2022 03:14:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[propagace]]></category>
		<category><![CDATA[vnímání]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=133079</guid>

					<description><![CDATA[<p>Skryté zprávy, které ve filmech doporučovaly různé produkty, kdysi způsobily morální paniku. Otázkou však je, nakolik je tato proklínaná metoda opravdu funkční.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Dne 12. září roku 1957 svolal marketingový odborník ve studiu v&nbsp;New Yorku tiskovou konferenci. James Vicary přítomno reportéry naprosto šokoval. Oznámil totiž, že během filmu opakovaně <strong>zobrazoval slogany „Jezte popkorn“</strong> a „Pijte Coca-Colu“. Obojí prošlo takovou rychlostí, že to diváci vědomě nezachytili. Podle jeho tvrzení pak prodeje popkornu stouply o 18,1 % a limonády o 57,7 %. To byla podle něj „podprahová reklama“.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-o-ek-val-ovace-vyvolal-ale-lenstv">Očekával ovace, vyvolal ale šílenství</h2>



<p>Vicary očekával oslavu tohoto konceptu, ale na obou stranách Atlantiku se zvedla vlna vzteku. <em>„Vítejte v&nbsp;roce 1984,“</em> posteskl si jeden americký magazín. <strong>Příběh získal ještě vážnější notu, když vedoucí</strong> zapojeného kina sdělil Motion Picture Daily, že pokus neměl žádný dopad. V&nbsp;roce 1962 se Vicary konečně přiznal k&nbsp;tomu, že jeho výzkum nebyl dostatečný na to, aby s&nbsp;ním mohl jít na veřejnost. Celé věci pak dlouho litoval.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi.jpg" alt="" class="wp-image-133085 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/par-pred-televizi-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Otravná <a href="/tag/uzkost/">úzkost</a> ohledně podprahových reklam však už nikdy nezmizela. Od paniky v&nbsp;roce 1957 byla v&nbsp;Británii zakázána. Psychologové dlouho souhlasili s&nbsp;tím, že podprahová sdělení zachycená <strong>podvědomím, nikoli vědomím, mají&nbsp;jen omezený efekt</strong>. V&nbsp;roce 2006 se skupina badatelů v&nbsp;Utrecht – <a href="https://www.ru.nl/personen/karremans-j" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Johann Karremans</a>, <a href="https://www.1camera.nl/about-our-team/jasper-claus-creative-director-founder/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Jasper Claus</a> a <a href="https://stroebe.socialpsychology.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Wolfang Stroebe</a> – rozhodla její možnosti ověřit. Ovšem v&nbsp;laboratoři, takže je třeba počítat s&nbsp;omezením.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pos-l-u-existuj-c-z-jem-nevytvo-nov">Posílí už existující zájem, nevytvoří nový</h2>



<p>Naznačili, že mechanismus funguje jen na věci, které člověk už zná a má nějak rád. Zobrazení pak udělalo značku více „přístupnou“ vnímání. Nefungovalo to tedy u největších značek, protože <strong>Coca-Colu zná na světě každý</strong>. Klíčovou otázkou – na kterou Vicary nikdy neodpověděl – ovšem byla možnost vzít tohle z&nbsp;laboratoře do terénu. Fungovalo by to pak ve skutečném životě a v&nbsp;masivním měřítku? Od 50. let se o to totiž nikdo nepokusil.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="799" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/reklama-online.jpg" alt="" class="wp-image-133087 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/reklama-online.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/reklama-online-313x250.jpg 313w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/reklama-online-768x614.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/12/reklama-online-720x575.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Rádio BBC tedy podniklo zcela veřejný <a href="/tag/test/">test</a>. Rozhodlo se účastnit 98 lidí. Podle badatelů metodu zneefektivní oznámení, že se něco takového děje, experiment byl tedy odhalen až post festum. Výzkum také <strong>naznačoval, že je potřeba nějaká předchozí touha</strong>. Publikum musí konkrétní produkt trochu chtít, podprahové sdělení to může jen posílit. Účastníci shlédli 3minutový klip plný 10milisekundových vzkazů „Lipton“.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-potenci-ln-funk-n-ale-velmi-zr-dn">Potenciálně funkční, ale velmi zrádná</h2>



<p>Následně dostali na výběr mezi ledovým čajem Lipton a konkrétní minerálkou. Dále měli vyplnit dotazník. Vyšlo najevo, že předchozí sdělení nemělo žádný měřitelný efekt. <strong>Lipton lehce vyhrál, ne ale natolik, aby to hrálo statistickou roli</strong>. Existuje ovšem mnoho důvodů, proč to, co fungovalo v&nbsp;laboratoři, nepracovalo na veřejnosti. V&nbsp;první řadě slušná část účastníků sdělila, že nemají žízeň. Nebo nebylo v&nbsp;klipu dost vzkazů, protože byl moc krátký.</p>



<p>Tento způsob reklamy je velmi zrádný. Příliš rychlé záblesky totiž nezachytí ani naše podvědomí. Když budou zase pomalé, lidé si jich všimnou. A pro jakoukoli společnosti bylo katastrofální tohle zkoušet v&nbsp;reálu. Kromě toho <strong>dávat tohle do celého filmu by bylo velmi pracné</strong>. Pokud tak v&nbsp;zásadě nevyvrátil teorii, že tento model by veřejně fungovat mohl. Vzhledem k&nbsp;mnoha neznámým a veřejnému postoji ho ale asi nikdo zkoušet nebude.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/realita-podprahove-reklamy/">Podprahová reklama způsobila poprask už v roce 1957: Jak si značky hrály s naším podvědomím a proč to bylo zakázáno</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Šílený experiment z roku 1963: Mladík zůstal vzhůru 11 dní, s jeho tělem to téměř nic neudělalo. Dodnes drží světový rekord</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/nejdelsi-bdeni-na-svete/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 15 Nov 2022 03:46:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[rekord]]></category>
		<category><![CDATA[spánek]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=125377</guid>

					<description><![CDATA[<p>V prosinci 1963 dostali dva chlapci nápad na školní vědecký projekt. Zkusí být prostě co nejdéle vzhůru. Díky tomu bylo jasně patrné, co nastává uvnitř obou unavených mozků.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Na konci roku 1963 hráli v&nbsp;rádiu Beach Boys, hlásila se válka ve Vietnamu, střední školy měly vánoční prázdniny. A dva teenageři plánovali experiment, který měl přitáhnout pozornost celého národa. Skončil 8. ledna 1964, kdy <strong>17letý Randy Gardner dokázal bdít po 11 dnů </strong>a 25 minut. S&nbsp;nápadem přišel Bruce McAllister a prohlásil, že myšlenka pocházela z&nbsp;jednoduché potřeby vymyšlení školního vědeckého projektu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nejd-ve-nadp-irozeno-pak-dopady-na-mozek">Nejdříve nadpřirozeno, pak dopady na mozek</h2>



<p>Spolu s&nbsp;kreativitou v&nbsp;tom hrála roli i pubertální nafoukanost. Oba kamarádi totiž chtěli překonat rekord DJ z&nbsp;Honolulu, který dokázal nespat po 260 hodin, tedy skoro 11 dní. <em>„První verze byla <strong>zkoumat efekty bdění na paranormální schopnosti</strong>,“</em> vysvětlil McAlliester. <em>„Jenže nebyl žádný způsob, jak to provést. Takže jsme se rozhodli pro efekty spánkové deprivace na kognitivní schopnosti a výkonnost na basketbalovém hřišti. Prostě cokoli se objeví.“</em></p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni.jpg" alt="" class="wp-image-125378 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-bdeni-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Hodili si korunou a vyšlo to na Randyho. Vyplula však nedbalost v&nbsp;tom, jak budou jeho postup monitorovat. <em>„Byli jsme blbci, mladí blbci,“</em> uvádí, <em>„a já s&nbsp;ním zůstal vzhůru, abych ho hlídal. A po třech probdělých nocích jsem se <strong>probudil naproti zdi, na kterou jsem psal poznámky</strong>.“</em> Oba si uvědomili, že potřebují někoho třetího, takže oslovili dalšího kamaráda, Joe Marciana. Krátce poté se přidal i <a href="/tag/spanek/">spánkový</a> expert <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/William_C._Dement" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">William Dement</a> ze Stanfordu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-obavy-z-n-sledk-a-hodn-sportov-n">Obavy z&nbsp;následků a hodně sportování</h2>



<p><em>„V té době jsem byla asi jediný vědec na světě, který se spánkem vážně zabýval,“</em> říká Dement. <em>„Randyho rodiče se báli následků a zranění. Otázka, zda je takto možné i zemřít, byla totiž stále nezodpovězená.“</em> <strong>Existovaly pokusy na zvířatech</strong>, která zemřela po 15 dnech bdění, nicméně příčinou byl spíš stres nebo chemické reakce. Po pár dnech byl Randy pozitivní a nevypadal nějak zvlášť ovlivněný. Testy však odhalily překvapivé věci.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli.jpg" alt="" class="wp-image-125380 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/11/muz-v-posteli-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p><em>„Fyzicky byl velmi fit, takže jsme se rozhodli pro basketball nebo bowling. Jakmile by zavřel oči, ihned usne.“</em> V&nbsp;noci bylo těžké udržet se vzhůru, protože nebylo moc co dělat. <strong>O případ se začala zajímat média</strong> a po nějakou dobu to bylo 3. nejčastější téma ve všech novinách. Tedy po atentátu na Kennedyho a návštěvě Beatles. Bylo to však označeno jako žert, podobně jako vycpaná telefonní budka nebo spolknutí zlaté rybičky.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-v-sledky-kter-p-ekvapily-a-d-valy-smysl">Výsledky, které překvapily a dávaly smysl</h2>



<p>Nakonec byl po 264 hodinách bdění <a href="/tag/rekord/">rekord</a> pokořen. Místo zachumlání se do postele byl ale Randy odvezen do nemocnice na pozorování, hlavně mozkových vln. <em>„Spal 14 hodin, což nebylo překvapení. <strong>Vzbudil se, protože potřeboval na záchod</strong>. Podíl jeho REM fáze vystřelil během této noci prudce nahoru. Další noc poklesl a postupně se vrátil do normálu. Pak už normálně vstal a šel zpátky do školy. Bylo to neuvěřitelné,“</em> dodává Dement.</p>



<p>Výsledky byly odeslány na rozbor do Arizony. Podle McAllistera ukázaly, že <em>„jeho mozek si podřimoval po celou tu dobu. Některé části spaly, zatímco jiné byly vzhůru.“</em> V&nbsp;kontextu lidské evoluce to dává smysl, <strong>protože nebyl prvním člověkem</strong>, který musel bdít delší dobu. <em>„A je to také důvod, proč se nestalo nic horšího.“</em> Hodně lidí se snažilo Gardnera překonat, ale kvůli potenciálním zdravotním rizikům byly takové experimenty zastaveny.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/nejdelsi-bdeni-na-svete/">Šílený experiment z roku 1963: Mladík zůstal vzhůru 11 dní, s jeho tělem to téměř nic neudělalo. Dodnes drží světový rekord</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Mengeleho Anděl smrti: Jeden z nejodpornějších nacistických experimentů byl přeživšími popisován jako „krvavá jatka“</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/osudy-andela-smrti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 14 Oct 2022 02:28:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[Dvojčata]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Nacisté]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=115025</guid>

					<description><![CDATA[<p>Trýznění liliputánů, vyřezávání orgánů zaživa, nucené incesty a transfuze mezi dvojčaty. To je jen zlomek toho, co prováděl tento zcela bezcitný řezník v koncentračních táborech.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Josef Mengele byl nade vší pochybnost nejhorším tyranem nacistických koncentračních táborů Dachau a Osvětim. Nikdo mu v&nbsp;nich neřekl jinak než Anděl smrti. V&nbsp;rámci ověřování svých prapodivných hypotéz se <strong>neštítil naprosto žádných zvrácených experimentů</strong>. Byl posedlý hlavně dvojčaty, která mučil mnoha způsoby, vyřezával orgány zaživa zcela bez narkózy. Zemřel v&nbsp;roce 1979 v&nbsp;Brazílii, aniž by za své počínání byl kdy trestán.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zr-da-naprosto-posedl-dvoj-aty">Zrůda naprosto posedlá dvojčaty</h2>



<p>Hlavní lékař Osvětimi se především zabýval myšlenkou, jak u ženy zvýšit šanci na porod dvojčat nebo vícerčat. Od začátku 2. světové války bylo totiž nacistům jasné, že i Němka je těhotná 9 měsíců. <strong>Nebylo těžké odvodit, že záhy nebude existovat</strong> dost jedinců árijské rasy na to, aby ovládli celý svět. Proto si Mengele pro experimentování volil hlavně dvojčata, která tak měla mírnější režim. Šlo mu především o zjištění shody či rozdílů u <a href="/tag/reakce/">reakcí</a> těchto lidí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot.jpg" alt="" class="wp-image-115027 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/koncentrak-plot-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p>Mučil je proto mnoha způsoby, a jakmile jedno zemřelo, zabil druhé taky. Chtěl je totiž pitvat najednou. Krom toho prováděl pokusy na zdeformovaných a postižených lidech, těhotných ženách i novorozencích. Jeho celkem asi <strong>1&nbsp;500 „výzkumných“ případů</strong> <strong>přežilo jen něco přes 100 lidí</strong>. Ti všichni popisovali jeho řádění jako krvavá jatka. Mimo to má na svědomí asi 400&nbsp;000 vězňů z&nbsp;Osvětimi, kteří na jeho příkaz zamířili do plynových komor.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-m-li-ho-v-rukou-ale-nev-d-li-o-n-m">Měli ho v&nbsp;rukou, ale nevěděli o něm</h2>



<p>Nacisté používali vězně pro testy léků na infekční choroby a také chemické <a href="/tag/zbrane/">zbraně</a>. Další byli posíláni do mrazu nebo komor s&nbsp;nízkým tlakem kvůli leteckým pokusům, což potvrzuje <a href="https://www.jewishvirtuallibrary.org/high-altitude-experiments" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Jewish Virtual Library</a>. <strong>Nespočet vězňů byl také podroben experimentální kastraci</strong>. Jedna z&nbsp;žen, Ruth Elias, měla prsa svázaná strunami, aby doktoři SS viděli, za jak dlouho miminko vyhladoví. Nakonec podala dítěti smrtelnou dávku morfia, aby už nemuselo trpět.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje.jpg" alt="" class="wp-image-115026 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/auschitz-koleje-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Někteří z&nbsp;přítomných odpovědných lékařů stáli za tyto zrůdnosti později před válečným soudem. Mengele byl na konci války zadržen jako válečný zajatec, vojáci ovšem neměli tušení, koho mají v&nbsp;rukou. <strong>V&nbsp;táboře pak získal novou totožnost</strong> jako Fritz Hollmann a skrýval se v&nbsp;Horním Bavorsku jako nádeník. Tak ho také navštěvovala jeho rodina. Ta mu sehnala falešné doklady na jméno Ludwig Gregor i lístek na cestu do Jižní Ameriky.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-lov-t-k-a-smrt-b-hem-plav-n">Lov, útěk a smrt během plavání</h2>



<p>V&nbsp;těchto zemích našlo po válce úkryt mnoho nacistických důstojníků. Mengele se se svou ženou rozvedl a roku 1958 si vzal Martu, vdovu po svém bratrovi. Oba se na čas <strong>přestěhovali do Argentiny, kde žili všichni dohromady</strong>. Přes mezinárodní snahy o dopadení nebyl nikdy objeven a skrýval se pod 35 falešnými jmény. Vyděsilo ho také dopadení Adolfa Eichmanna, odsouzení a popravení v&nbsp;Izraeli. To vedlo k&nbsp;Mengeleho velmi častému stěhování.</p>



<p>Později ho objevili lovci nacistů. Mengele byl však varován a utekl do Paraguaye, kde se usídlil kousek od Sao Paula. Nějakou dobu ho stopoval Mosad, Izrael však chtěl se zemí udržovat přátelské vztahy. <strong>V Paraguayi také roku 1979 zemřel</strong> – během plavání se otupil následkem infarktu. Jeho tělo bylo objeveno 6. června 1985 a roku 1992 identifikováno podle DNA. Podle <a href="https://www.theguardian.com/world/2004/nov/23/secondworldwar" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">The Guardian</a> strávil poslední roky života v&nbsp;silných depresích.</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/osudy-andela-smrti/">Mengeleho Anděl smrti: Jeden z nejodpornějších nacistických experimentů byl přeživšími popisován jako „krvavá jatka“</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Internetovým závislákům na 5 dní odebrali přístup k telefonu i počítači. Experiment pro některé skončil tragicky</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/experiment-lidska-izolace/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 13 Oct 2022 02:26:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<category><![CDATA[závislost]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=117667</guid>

					<description><![CDATA[<p>Digitální doba nám dává možnost si na pár kliknutí cokoli zjistit, prakticky kohokoli najít a také s kýmkoli ihned komunikovat. Bez kontaktu se světem si život už neumíme představit.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Dva chlapci na táboře prochází trasou večerní bojovky a koukají na své telefony. <em>„Teda stezka odvahy je v&nbsp;pohodě, ale bejt mimo dosah wifi už je trochu moc.“</em> Tento novodobý vtip přesně vystihuje <strong>naši posedlost digitálním připojením</strong>. Jak dlouho byste vy sami dokázali přežít bez možnosti komunikovat s&nbsp;ostatními? Bez spojení s&nbsp;celým světem? Při položení této otázky řeknou lidé většinou s&nbsp;klidem, že klidně celý den, týden nebo i měsíc.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-televizn-projekt-a-hora-pl-e">Televizní projekt a hora pláče</h2>



<p>Zaměstnanci britské televize se proto rozhodli provést na toto téma experiment. Chtěli zjistit, jak dlouho je schopen člověk vydržet naprosto sám. A ukázalo se, že většina lidí to dokáže sotva den. Někteří dobrovolní účastníci byli požádáni, aby <strong>na dobu 5 dní zapomněli na veškeré moderní formy komunikace</strong>. Současně měli tuto dobu strávit ve speciálních místnostech. V&nbsp;nich byla postel, toaleta a 3 zařízení, která nepotřebovala <a href="/tag/elektrina/">elektřinu</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="562" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost.jpg" alt="" class="wp-image-117671 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost-730x410.jpg 730w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/prazdna-mistnost-800x450.jpg 800w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Žádná televize, žádný internet ani nic dalšího. Studentka si chtěla dokázat, že takovou situace zvládne. Už za pár hodin se začala nudit a plakat. Potom otevřela dopis od manžela, i když si jej <strong>chtěla přečíst až v&nbsp;polovině pokusu</strong>. Ještě ten den v&nbsp;panice místnost opustila. Svobodná matka sice přežila celých 5 dní, během nich ji však trápila úzkost a následně onemocněla. Televizní moderátor opustil místnost po 1 dni, kdy nevěděl, jestli je den, nebo noc.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-komunikace-jako-kl-ov-lidsk-pot-eba">Komunikace jako klíčová lidská potřeba</h2>



<p>Nejlépe tak obstála blogerka, která strávila v&nbsp;dobrovolné samotě celých 5 dní celkem bez problémů. Hlavně kreslila a zabavovala se mluvením do kamery. Proč je pro nás tedy komunikace vlastně tak podstatná? <strong>Člověk je společenský tvor a interakce</strong> s&nbsp;okolím je pro něj zcela niternou touhou. Potřebuje vyjadřovat své pocity a stejně tak přijímat vjemy z&nbsp;okolí. V&nbsp;důsledku oboustranné výměny se pak cítí dobře.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="677" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony.jpg" alt="" class="wp-image-117675 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-443x300.jpg 443w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-150x102.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-768x520.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-320x217.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/09/telefon-ikony-720x487.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Právě nedostatek této komunikace může vést k&nbsp;depresím, úzkostem a záchvatům paniky. Proto voláme například během smutku někomu, kdo je nám blízký. A jen proto, že jsme se vypovídali, se nám uleví. <strong>Odsud ostatně pochází přísloví</strong>, že <em>„sdílená radost je dvojitá radost, sdílený smutek je poloviční smutek“.</em> Tato komunikace nemusí vést k&nbsp;řešení problémů – a mnohdy to ani není její účel. Podělením se o <a href="/tag/bolest/">bolest</a> ji lépe zvládáme.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokud-je-n-co-zadarmo-jste-produktem-vy">Pokud je něco zadarmo, jste produktem vy</h2>



<p>Pravdou však je, že moderní doba učinila mnoho lidí zcela závislými na okamžité možnosti naprosto jakékoli komunikace. Spolu s&nbsp;dostupností zmizela dovednost využívání a ztratila se také hloubka <strong>informací, které vysíláme i přijímáme</strong>. A jedním z&nbsp;důsledků této dostupnosti a zároveň prázdnoty je neschopnost být sami. Profesor <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sokol" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Jan Sokol</a> problém zmiňoval ve svazku Malá filosofie člověka. Moderní jedinec je na tom tedy stejně jako kuřák.</p>



<p>Respektive jako kuřák, kterému v&nbsp;neděli dopoledne dojdou cigarety. Nemůže je koupit a před sebou má celý den, kdy nemůže holdovat své vášni. Přesně tohle se děje s&nbsp;lidmi, kteří si z&nbsp;digitální <strong>komunikace udělali středobod bytí</strong>. Stejně jako cukr nebo alkohol se věčná připojenost a dostupnost stává jen jiným druhem drogy. Ostatně je při takto volném čase v&nbsp;prostoru bez rušivých vlivů něco snazšího než si vzít několik knížek?</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/experiment-lidska-izolace/">Internetovým závislákům na 5 dní odebrali přístup k telefonu i počítači. Experiment pro některé skončil tragicky</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Kraken by mohl doopravdy existovat. Badatelé při pátrání shodili do moře 3 aligátory, 1 z nich zanechal jen děsivá vysvětlení</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/test-morskych-hlubin/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Tue, 30 Aug 2022 02:48:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Moře]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=110414</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vědci provedli experiment známý jako „Velký aligátor“, který přinesl poměrně děsivá zjištění. Odstartoval také další spekulace o výskytu opravdu velkých mořských tvorů.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nový experiment se snažil najít odpověď na to, jaké druhy života existují na úrovni mořského dna. Děsivá zjištění odstartovala nové spekulace ohledně reálné existence Krakena. <strong>Je tedy na dně masivní žralok, nebo obří oliheň?</strong> Nebo dokonce ještě něco mnohem děsivějšího, co jsme si dosud nedokázali ani představit? Dodnes jsme prozkoumali jen něco málo přes 5 % světových oceánů, které přitom pokrývají 70 % zemského povrchu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pod-v-se-ve-e-e-pro-ryby">Podává se večeře pro ryby</h2>



<p>Není ostatně žádným překvapením, že lidé byli odpradávna fascinováni tím, jaká tajemství se mohou ukrývat v&nbsp;mořských hlubinách. Proto mořští biologové <a href="https://craigmcclain.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Craig McClain</a> a <a href="https://schmidtocean.org/person/clifton-nunnally/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Clifton Nunnally</a> z&nbsp;univerzit v&nbsp;Louisianě <strong>chtěli získat lepší povědomí o tom</strong>, co se na samotném mořském dně děje. Provedli proto – jak to tak vědci dělají – experiment známý jako „Velký aligátor“. Ten přinesl velmi zajímavé a také dosti děsivé výsledky.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment.jpg" alt="" class="wp-image-110427 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/aligator-experiment-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Vědci totiž dolů spustili jakousi formu bufetu pro potenciální <a href="/tag/more/">mořské</a> obludy. Potrava zahrnovala také tři mrtvé aligátory přivázané k&nbsp;závaží. Biologové byli zvědaví,<strong> jestli si na tomto</strong> <strong>hlubokomořští tvorové pochutnají</strong>. <em>„Abychom prozkoumali potravní síť v&nbsp;hlubinách oceánu, spustili jsme do hloubky cca 2 kilometrů tři mrtvé aligátory a nechali je v&nbsp;Mexickém zálivu po dobu 51 dní,“</em> uvedl Clifton Nunnally z&nbsp;univerzity v&nbsp;Louisianě.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-objeven-nov-ch-druh-erv">Objevení nových druhů červů</h2>



<p>První aligátor byl sežrán za 24 hodin od chvíle, kdy se dotkl mořského dna. Okamžitě ho přivítali obří stejnonožci. Ti podle Nunnallyho fungují v&nbsp;těchto hlubinách stejně jako supi na povrchu. <strong>Pak se objevili další mrchožrouti jako různonožci</strong> a jiné záhadné a neidentifikované ryby, které se postupně přidaly k&nbsp;hostině. Stejnonožci plaza rychle roztrhali na kusy – rychleji, než badatelé očekávali – a sežrali ho naprosto kompletně.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="651" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/morske-monstrum.jpg" alt="" class="wp-image-110422 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/morske-monstrum.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/morske-monstrum-320x208.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/morske-monstrum-768x500.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/morske-monstrum-720x469.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Druhý aligátor byl požírán delší dobu. Po 51 dnech experimentu z&nbsp;něj zůstala jenom kostra, která měla narudlý odstín. <em>„Tohle nás upřímně překvapilo. Na mršině totiž <strong>nezůstala ani jedna šupina, ani kousek tvrdé kůže</strong>,“</em> sdělila periodiku Atlas Obscura výzkumnice McClain. Tým pak kostru poslal mořskému biologovi <a href="https://grouse.scrippsprofiles.ucsd.edu/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Gregu Rouseovi</a> ze Scripps Institution of Oceanography, aby ji podrobně prozkoumal. Ten zjistil, že aligátora <a href="/tag/kostra/">kost</a> po kosti rozlámal nový druh.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kl-ov-t-et-alig-tor">Klíčový třetí aligátor</h2>



<p>Jde o kostižravého červa z&nbsp;rodu <em>osedax</em>. Toto je první případ, kdy se tento druh objevil v&nbsp;Mexickém zálivu. Vědci pak novou DNA srovnali se starými vzorky a zjistili, že našli zcela nový druh. Navzdory tomuto je ale nejvíc zmátl <strong>třetí kus</strong>, <strong>který totiž zmizel úplně</strong>. Tým prohledal celé okolí, ale nenašel po mršině ani stopu. Jen závaží, které leželo asi 10 metrů od původního místa. Predátor tak musel být dost velký na to vzít celého aligátora najednou.</p>



<p><em>„Musíme tedy najít oliheň, která je schopná ho sežrat celého, a nechci být na lodi, která ten objev učiní.“</em> Tento výsledek oba badatele zcela šokoval a s&nbsp;celým pokusem jsou velmi spokojeni. <strong>Očividně se těší na další podobné v&nbsp;budoucnu. </strong>Mohl by tento tajemný masožravec být legendární Kraken? Tedy bájné mořské monstrum, hlavonožec schopný spolknout celou loď? Nebo něco dalšího, o čem jsme dosud vůbec nepřemýšleli?</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-mysteriesunsolved">Zdroj: <a href="https://mysteriesrunsolved.com/2021/09/kraken-great-gator-experiment.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">MysteriesUnsolved</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/test-morskych-hlubin/">Kraken by mohl doopravdy existovat. Badatelé při pátrání shodili do moře 3 aligátory, 1 z nich zanechal jen děsivá vysvětlení</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Milgramův experiment zkoumající hranice poslušnosti: Učitelé nechávali studenty probíjet elektrickým proudem od 15 do 450 voltů</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/poslusnost-versus-svedomi/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 28 Aug 2022 02:57:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[chování]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=109547</guid>

					<description><![CDATA[<p>Jde o jeden z nejslavnějších pokusů v dějinách psychologie a byl podniknut psychologem z univerzity v Yale. Soustředil se na rozpor mezi uposlechnutím rozkazu a vlastním svědomím.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Experiment z&nbsp;roku 1963 zkoumal hlavně obhajobu genocid, jak ji uváděli obvinění během Norimberského procesu 2. světové války, tedy souzení válečných zločinů. Jejich obhajoba byla totiž postavena na „poslušnosti“, <strong>tedy na tom, že jen poslouchali rozkazy</strong> svých nadřízených. Pokus začal v&nbsp;roce 1961, rok pro soudu Adolfa Eichmanna v&nbsp;Jeruzalémě. Milgram ho navrhl, aby odpověděl na základní otázku.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-zka-na-z-klad-eichmanna">Otázka na základě Eichmanna</h2>



<p><em>„Je možné, že Eichmann a miliony jeho kompliců v&nbsp;procesu holocaustu jen poslouchali rozkazy? Můžeme jim vůbec říkat komplici?“</em> Účastníky si vybral inzerátem v&nbsp;novinách a cílil na muže. Byli rozděleni do dvojic a <strong>losovali, kdo bude „žák“ a kdo „učitel“</strong>. Losování bylo ale „cinklé“, takže účastník byl vždy učitel a student jeden z&nbsp;Milgramových asistentů. Ten pak předstíral, že je skutečným účastníkem probíhajícího <a href="/tag/vyzkum/">výzkumu</a>.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku.jpg" alt="" class="wp-image-109551 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/siluety-vojaku-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Student (říkejme mu Wallace) byl vzat do místnosti a na ruce měl elektrody. Učitel a badatel šli do další místnosti, ve které byl generátor proudu. Na něm byly páčky s&nbsp;označením 15 voltů jako mírný <strong>šok až po 375 voltů s&nbsp;rizikovým varováním</strong>. Maximum bylo 450 voltů. Milgrama zajímalo, jak daleko lidé zajdou v&nbsp;poslechnutí příkazů, pokud jejich akce jasně zraní dalšího člověka. Tedy jak snadno se běžný člověk stane pachatelem i válečných zvěrstev.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-k-u-itel-a-elektrick-trest">Žák, učitel a elektrický trest</h2>



<p>Skupina zahrnovala 40 mužů ve věku 20–50 let s&nbsp;širokým spektrem profesí. Jen za účast dostali 4,5 dolaru. Wallace byl připoután k&nbsp;židli s&nbsp;elektrodami a měl se naučit konkrétní dvojice slov. <strong>Učitel ho pak zkoušel tím, že mu říkal jedno slovo</strong> a on si měl vybavit to druhé. Učitel měl také instrukci udělit elektrošok pokaždé, když se žák spletl a vždy dávku zvýšit. Generátor měl dohromady 30 hladin a žák schválně odpovídal špatně.</p>



<p>Když učitel odmítl pustit proud, pobízel ho k&nbsp;tomu sám žák stylem <em>„Prosím, pokračuj,“ či „Pokus vyžaduje, abys pokračoval,“ nebo „Je naprosto nezbytné, abys pokračoval.“</em> <strong>65 % účastníků pokračovalo s&nbsp;šoky </strong>až na nejvyšší míru. Celá skupina se přitom dostala na 300 voltů. Milgram provedl více než jedno „kolo“, dohromady bylo variant pokusů 18. Všechny ale zahrnovaly jen různé varianty stejného základního mechanismu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-n-co-v-n-s-a-vliv-situace">Něco v&nbsp;nás a vliv situace</h2>



<p>Jednotlivé vysvětlení <a href="/tag/chovani/">chování</a> by bylo, že v&nbsp;sobě máme jako lidé tendenci poslechnout. Realističtější závěr však je, že dotyční byli pod vlivem situace, což je dovedlo k&nbsp;chování, jaké předvedli. <strong>Některé tyto faktory mohou zahrnovat konkrétní místo</strong>, chování žáka a fakt, že celá situace byla součástí experimentu. K&nbsp;němu se dobrovolně přihlásili a dostali zaplaceno. Obyčejní lidé jsou tedy schopni poslechnout, i kdyby se jednalo o zabíjení.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku.jpg" alt="" class="wp-image-109554 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/skupina-dobrovolniku-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Roli hrálo také ujištění, že použité šoky jsou sice bolestivé, ale reálně neublíží. Ve skutečnosti žádné šoky neprobíhaly, žák dostal signál a předváděl adekvátní reakci. Nakonec se oba aktéři setkali a klam byl vyjeven. <strong>Na Milgrama se snesla vlna kritiky za klamání účastníků</strong>, vliv na sebeúctu účastníků a celkový stres. Pokus ovšem proběhl víckrát a účastníci v&nbsp;dotazníku odpověděli, že účast pro ně byla osobně přínosná, nakonec cítili úlevu.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-simplypsychology">Zdroj: <a href="https://www.simplypsychology.org/milgram.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">SimplyPsychology</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/poslusnost-versus-svedomi/">Milgramův experiment zkoumající hranice poslušnosti: Učitelé nechávali studenty probíjet elektrickým proudem od 15 do 450 voltů</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Intuice existuje, potvrdila věda. Na jakém principu funguje a jak se ji naučit ovládat?</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/puvod-nasi-intuice/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 15 Aug 2022 02:07:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Mozek]]></category>
		<category><![CDATA[mysl]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=106327</guid>

					<description><![CDATA[<p>Intuice byla již vědecky prokázána. Podle odborníků má dokonce sídlit v jedné konkrétní části mozku. A někteří jsou toho názoru, že by se měla objevit i ve školních osnovách.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Badatel <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Antonio_Damasio" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Antonio Damasion</a> prokázal existenci intuice pomocí komplikovaného zařízení na mozkový neuromonitoring. Součástí pokusu bylo i měření tělesné teploty. <a href="https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0956797616629403" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Podle jeho závěrů</a> se část <strong>našeho „vnitřního hlasu“ nachází v&nbsp;hipokampu</strong>, tedy paměťové oblasti, a také v&nbsp;amygdale sídlící nad míchou. Informace se pak ubírá skrze nervové okruhy až do výkonného centra mozku. To leží v&nbsp;prefrontálním kortexu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-bleskov-anal-za-p-ed-racion-ln-m-rozborem">Blesková analýza před racionálním rozborem</h2>



<p>V&nbsp;něm se odehraje <a href="/tag/analyza/">analýza</a> skutečnosti a její předběžné vyhodnocení, nikoli však bez účasti zbytku těla. Z&nbsp;činnosti nervových drah spojených s&nbsp;amygdalou (tyto okruhy vedou k&nbsp;vnitřním orgánům) pak cítíme somatické reakce. <strong>To je například „bolest střev“ ve stavu</strong> nervozity, jak Damasion upřesnil pro magazín <em>Zwierciadlo</em>. Z&nbsp;tohoto pozorování vychází najevo, že intuice je výslednice mnoha emocí, stejně jako prožitků zakódovaných přímo v&nbsp;těle.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="800" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/rozum-cit-rozhodovani.jpg" alt="" class="wp-image-106333 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/rozum-cit-rozhodovani.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/rozum-cit-rozhodovani-313x250.jpg 313w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/rozum-cit-rozhodovani-768x614.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/rozum-cit-rozhodovani-720x576.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Damasion tomu říká „somatický marker“, tedy jistý druh značky. Ve stejném momentě, kdy racionální část mozku zpracovává informace, se intuice projevuje nejčastěji fyzickými impulsy do zbytku těla. <strong>Podrobná racionální analýza čehokoli totiž zabírá nějaký čas</strong>, ovšem intuice funguje prakticky okamžitě. Pracuje na základě nevědomého hromadění zkušeností během celého života a jako počítač využívá předchozích případů.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vzorce-zku-enosti-poradn-hlas">Vzorce, zkušenosti, poradní hlas</h2>



<p>Náš mozek potřebuje najít pravidelnost a vzorce. To se děje jak na racionální úrovni, kdy to ovšem nějakou dobu trvá, tak i na té nevědomé. Tam ovšem stejný proces probíhá z&nbsp;celé naší zkušenosti a mnohem rychleji. <strong>Intuice je tak vynikajícím zdrojem předhodnocení</strong>, stejně jako zásobou informací o nás samotných. Varuje před riziky, připomíná dobré i špatné zážitky a často pomáhá s&nbsp;tím nejobtížnějším rozhodováním. Na místě je ovšem sebereflexe.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor.jpg" alt="" class="wp-image-106332 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/08/racionalni-rozbor-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Damasion podotýká, že místo okamžité <a href="/tag/reakce/">reakce</a> je třeba vlastní emoce pojmenovat, sledovat a pořádně se s&nbsp;nimi seznámit. Pak provést určitý druh vnitřního dialogu a následně se rozhodnout. <strong>Intuice má totiž plnit pouze roli poradního hlasu</strong>, nikoli hlavního arbitra jednání. Projevy našeho těla, které využívá, jsou vynikajícím vodítkem pro ty správné otázky. Skrze špatný pocit můžeme pátrat po jejich důvodu a dobrat se reálné podstaty situace.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pozornost-k-projev-m-vlastn-ho-t-la">Pozornost k&nbsp;projevům vlastního těla</h2>



<p><em>„Velmi často se objevují emocionální signály vlastního těla. Ty není rozhodně radno brát na lehkou váhu. Právě to je intuice. Cokoli, co nás mate a brzdí v&nbsp;dobrém i špatném, je právě tento šestý smysl,“</em> podotýká Damasion. <strong>Zkušenost tzv. „bleskového“ náhledu</strong> či pochopení zmiňuje už Platón, konkrétně v&nbsp;Sedmém listu. Tento zážitek je u něj ovšem výsledkem velmi náročného myšlenkového úsilí, jinak je k&nbsp;odhadům bez podkladů velmi kritický.</p>



<p>U Filóna a Plotina se intuice podobá vidění, které je schopné zachytit všechno najednou, vyskytuje se však pouze u duchovních předmětů. Takové <strong>pojetí se pak vine celou novoplatónskou i středověkou filozofií</strong>. Teprve skotský mnich, teolog a filozof Jan Duns Scotus usoudil, že poznání tohoto typu je možné i u smyslových předmětů. Pro Descarta či Locka šlo o jasný a nepochybný náhled nejjednodušších principů, na němž staví poznání.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-journalssagepub">Zdroj: <a href="https://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/0956797616629403" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">JournalsSagepub</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/puvod-nasi-intuice/">Intuice existuje, potvrdila věda. Na jakém principu funguje a jak se ji naučit ovládat?</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Projekt Stormfury – dlouhodobý proces, kterým se vědci snažili ovládat počasí. Riskantní kroky překvapivě zaznamenaly úspěch</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/projekt-ktery-se-pokusil-ovlivnit-pocasi/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 27 Jul 2022 02:30:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Počasí]]></category>
		<category><![CDATA[změna klimatu]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=101483</guid>

					<description><![CDATA[<p>Odvážný a dlouhodobý projekt, který se pokusil několikrát ovlivnit přírodní živly. Pokusy však byly komplikované a velice složité na provedení.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Naděje udržet špatné počasí od lidí zní jako skvělý nápad, ale bohužel z velké části takový, který člověk i přes sebevětší snahu nikdy moc neovlivní. Jakkoli obtížné se to může zdát, <strong>tak už došlo k pokusu ovládnout</strong> – nebo alespoň upravit – některé z největších bouří na planetě. Konkrétněji se jednalo o tropické cyklóny. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-po-tky-a-prvn-pokusy">Počátky a první pokusy</h2>



<p>V letech 1962 až 1983 proběhly experimenty, kdy vědci <em>„nasévali“</em> bouře jodidem stříbrným s nadějí na oslabení systému. Tzv. seedování mraků je člověkem vytvořený způsob, jak <strong>změnit množství nebo typ srážek</strong> v meteorologickém systému. Původní teorií bylo, že pokud se pustí jodid stříbrný do oka tropického cyklónu z letadla, mohlo by to spustit přestavbu nového a většího oka bouře.</p>



<p>Větší oko by pak pomohlo snížit větry <a href="/tag/boure/">bouře</a> snížením tlakového gradientu systému. Doufalo se, že se to podaří předtím, než se systém dostane na pevninu, aby se <strong>snížily potenciální škody způsobené bouří</strong>. I obyčejné snížení bouřkových větrů o pouhopouhých 10 % by mohlo výrazně zmenšit ničivou sílu hurikánu nebo tajfunu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-st-le-to-zkou-eli">Stále to zkoušeli</h2>



<p>V roce 1963 se vědci pokusili oslabit hurikán Beulah. Větry v systému klesly po zasetí o 20 %. To byl první pozitivní výsledek ve snaze upravit tropický systém. Výsledky však byly neprůkazné, protože <strong>vědci nevěděli, zda výsev mraků ovlivnil bouři</strong>. Dalším významným výjevem bylo modifikování bouře s hurikánem Betsy roku 1965. Zpočátku se vědci snažili zasadit bouři na pevnině, ale výsledky byly opět marné.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="758" height="533" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/zemske-klima-z-vesmiru.jpg" alt="" class="wp-image-101491 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/zemske-klima-z-vesmiru.jpg 758w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/zemske-klima-z-vesmiru-320x225.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/zemske-klima-z-vesmiru-287x203.jpg 287w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/zemske-klima-z-vesmiru-720x506.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 758px) 100vw, 758px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jeden-velice-odv-n-projekt">Jeden velice odvážný projekt</h2>



<p>Představitelé <a href="https://military-history.fandom.com/wiki/Project_Stormfury" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">projektu Stormfury</a> zaznamenali největší úspěch roku 1969, kdy upravovali hurikán Debbie. V jednom okamžiku, konkrétně po nasetí, klesla rychlost větru bouře o 31 %. Úspěch s Debbie vypadal velmi slibně, ale další výzkum vedl k méně nadějným výsledkům. <strong>Projekt časem vytáhl ještě jedno eso z rukávu</strong>. Jejich poslední úprava tropického cyklónu v atlantické pánvi přišla v roce 1971 s hurikánem Ginger. Kvůli struktuře této bouře nedošlo po zasetí k žádným <a href="/tag/zmena/">změnám</a>. Po Ginger hurikánu už nové pokusy nepřišly a projekt oficiálně skončil na počátcích 80. let. </p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>



<p> </p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/projekt-ktery-se-pokusil-ovlivnit-pocasi/">Projekt Stormfury – dlouhodobý proces, kterým se vědci snažili ovládat počasí. Riskantní kroky překvapivě zaznamenaly úspěch</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Přísně tajný program CIA: Jaké hrůzy se děly uvnitř MK Ultra – výzkumu během studené války, který měl za cíl ovládat lidskou mysl</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/program-kontroly-cloveka/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 21 Jul 2022 02:41:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[projekt]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=101972</guid>

					<description><![CDATA[<p>Během 50. a 60. let využívala CIA vymývání mozků, hypnózu a také mučení. Týkalo se to tisíců subjektů v rámci nechvalně známých experimentů Projektu MK Ultra.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Ačkoli to může znít jako science fiction a CIA se to snažila roky popírat, pokusy s&nbsp;kontrolou mysli byly v&nbsp;rámci MK Ultra až příliš skutečné. Po více než dekádu zneužívali badatelé CIA na vrcholu studené války bezmocné subjekty. <strong>Šlo o jedny z&nbsp;nejvíc zneklidňujících</strong> experimentů v&nbsp;historii. CIA byla totiž přesvědčena, že SSSR si osoby schopné ovládat mysl už vycvičila, takže se v&nbsp;roce 1953 pokusila vyvinout stejnou zbraň.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nenechat-si-nic-ut-ct">Nenechat si nic utéct</h2>



<p>Následoval obrovský program zahrnující na 80 institucí jako univerzity nebo nemocnice. Pokusy zahrnovaly elektrošoky, slovní a sexuální týrání a podávání nadměrných dávek LSD. Často šlo o <strong>bezbranné lidi, kteří si odnesli doživotní traumata</strong>. Nepřekvapí také, že šlo o naprosté utajení a CIA projektům přidělila množství kódů. Když kolem roku 1970 konečně program skončil, většina <a href="/tag/zaznam/">záznamů</a> byla zničena na příkaz samotného ředitele CIA.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi.jpg" alt="" class="wp-image-101975 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/ovladani-lidi-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Nakonec se ovšem dostaly na světlo a veřejnost tak má přístup ke&nbsp;20&nbsp;000 dokumentů. I ty ale poskytují jen drobný vhled do jednoho z&nbsp;největších a nejohavnějších tutlání v&nbsp;americké historii. <strong>Celý program vznikl vlastně na základě chybných zpráv ze Severní Koreje</strong>, že Korea a Sovětský svaz mají jednotky schopné kontroly mysli. USA samozřejmě nemohly takovou výhodu dovolit. Dne 13. dubna 1953 tak CIA posvětila projekt MK Ultra.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-vodn-c-l-trochu-odli-n">Původní cíl trochu odlišný</h2>



<p>Velení se ujal chemik a expert na jedy <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Sidney_Gottlieb" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Sidney Gottlieb</a>, přezdívaný „černý mág“. Jedním z&nbsp;původních cílů bylo získat skutečné sérum pravdy. To bylo ale obtížné, nastal tedy hon na kontrolu <strong>mysli skrze dostání terče do velmi podivného stavu mysli</strong>. Typicky pomocí experimentálních drog. Podle žurnalisty Stephena Kinzera si Gottlieb uvědomil, že pro ovládání mysli je nejdříve potřeba ji kompletně vymazat.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="999" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku.jpg" alt="" class="wp-image-101973 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku.jpg 999w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/07/kontrola-mozku-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 999px) 100vw, 999px" /></figure>



<p><em>„Pak musíte do této prázdnoty vložit novou mysl. To se mu moc nedařilo, ale v&nbsp;mazání odvedl pořádný kus práce,“</em> <a href="https://www.npr.org/2019/09/09/758989641/the-cias-secret-quest-for-mind-control-torture-lsd-and-a-poisoner-in-chief" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">podotýká Kinzer</a>. V&nbsp;rámci utajení se na 162 pokusů odehrálo v&nbsp;různých městech, univerzitách či nemocnicích. <strong>Celkově bylo zapojeno 185 vědců</strong>, z&nbsp;nichž mnozí ani nevěděli, že jsou nějak napojeni na CIA. Subjektům bylo podáno LSD, opiáty, THC a syntetické halucinogeny. Stejně tak i další dostupné látky včetně <a href="/tag/alkohol/">alkoholu</a>.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zkou-en-v-m-a-na-v-echny">Zkoušení vším a na všechny</h2>



<p>Byly také podávány látky s&nbsp;protichůdným efektem, zatímco byly oběti opilé nebo pod vlivem LSD. Následovala hypnóza k&nbsp;vyvolání strachu, což mělo subjekt donutit vydat informace. Pak probíhaly <strong>zkoušky na polygrafu i testování výpadků paměti</strong>. Psychiatr <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Donald_Ewen_Cameron" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Donald Cameron</a> mezitím drogoval pacienty v kómatu a pouštěl jim nejrůznější zvuky a podprahové vjemy. Chtěl tak vymazat původní mysl a vyléčit schizofrenii přeprogramováním mozku.</p>



<p>Subjekty ovšem zůstaly v&nbsp;kómatu další měsíce a trpěly inkontinencí a amnézií. Vláda nepopírá, že takový program probíhal, tajemstvím však stále zůstává většina toho, k&nbsp;čemu vlastně docházelo. <strong>Zapojeno bylo asi 80 institucí</strong>, většina probíhajících diskusí však pochází od konspiračních teoretiků. CIA je neoblomná v&nbsp;tom, že MK Ultra skončil roku 1963 a všechny související pokusy byly zastaveny, není ovšem cesta, jak to ověřit.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaký podobný válečný projekt vás napadá?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/program-kontroly-cloveka/">Přísně tajný program CIA: Jaké hrůzy se děly uvnitř MK Ultra – výzkumu během studené války, který měl za cíl ovládat lidskou mysl</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Chlapec, který byl vychován jako dívka: Brutální genderový experiment ho poznamenal po zbytek života</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/chlapec-vychovany-jako-divka/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 04 Jul 2022 02:36:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[pohlaví]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=95884</guid>

					<description><![CDATA[<p>Genderová proměna malého chlapce měla zůstat v utajení pro jeho dobro. Bohužel toto zatajování vrhalo na rodinu jednu tragickou událost za druhou.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>V biografiích slavných vědců jsou často skutečnosti, které zpochybňují všechny jejich úspěchy. Pro autora konceptu <em>„gender“</em>, sexuologa Johna Moneye, byl <strong>hlavním úspěchem a zároveň hlavním neúspěchem experiment</strong> s bratry Reimerovými. Jedná se o tragický příběh dvojčat, která byla jeho pokusnými subjekty.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jeden-ne-moc-poveden-sen">Jeden ne moc povedený sen</h2>



<p>Kanaďanka Janet Reimer snila o dětech. Její přání se splnilo a stala se matkou jednovaječných dvojčat Bruce a Briana. Chlapci se narodili zdraví a procházeli normálním vývojem sedm měsíců. Bohužel, časem byla bratrům diagnostikována fimóza. <strong>Jednalo se o vadu předkožky penisu</strong>, která narušuje močení. Reimerovým bylo doporučeno, aby problém řešili obřízkou. Postup byl standardní a nijak složitý, takže nikoho nenapadlo, že se něco pokazí. Lékař při operaci použil místo klasického skalpelu elektrický kauterizační stroj. </p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-operace-zm-ny-pohlav">Operace změny pohlaví</h2>



<p>Operace se bohužel nevydařila a Bruceův penis byl zmrzačený. Brian nebyl nikdy operován a po nějaké době jeho fimóza odešla bez léčby. Rodiče se museli smířit s tím, že se Bruce stane nešťastným a zmrzačeným mužem. Jednou však jeho <strong>matka Janet viděla v televizi diskuzi o operaci změny pohlaví</strong>. Jejím účastníkem byl <a href="https://kinseyinstitute.org/about/profiles/john-money.php" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">sexuolog John Money</a>, který byl považován za předního odborníka v otázkách genderu. Zabýval se zejména případy intersexuálních dětí, které měly znaky mužské i ženské. Janet se rozhodla obrátit na jeho pomoc.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="891" height="544" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/genderova-promena.jpg" alt="" class="wp-image-95891 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/genderova-promena.jpg 891w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/genderova-promena-320x195.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/genderova-promena-768x469.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/genderova-promena-720x440.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 891px) 100vw, 891px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-n-zor-johna-moneyho">Názor Johna Moneyho</h2>



<p>Money věřil, že genderová identita je sociální konstrukt, který se v lidské psychice utváří v důsledku výchovy. Vědec <strong>předpokládal, že děti zůstávají <em>„genderově neutrální“</em></strong> zhruba do dvou let. Období od 0 do 2 let nazval<em> „gender gates“</em>. Věřil, že v této době mohou rodiče ovlivnit genderovou identitu svého dítěte.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-kluk-nebo-holka">Kluk nebo holka?</h2>



<p>Janet Reimerová nakonec souhlasila s operací a Bruce Reimer rázem přestal existovat. Stala se z něj Brenda Reimer. V roce 1967, krátce před svými druhými narozeninami, podstoupil kastraci. Následovala operace vytvoření vagíny. John Money varoval Reimerovy, že by o operacích <strong>nikdy neměli informovat Brendu</strong> a ani její dvojče Briana. Reimerovi také museli pravidelně navštěvovat lékaře, aby jim předepisoval hormonální <a href="/tag/terapie/">terapii</a>, kterou Brenda dostávala. To bylo nezbytné k tomu, aby se její tělo přiblížilo tělu ženskému.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-chov-n-moc-neodpov-dalo">Chování moc neodpovídalo</h2>



<p>Brenda Reimer vyrostla spíše jako chlapec. Ráda bojovala, lezla po stromech a dala přednost ulici před hraním si s panenkami. Neměla žádné přátele a <strong>Brian se před svou sestrou styděl </strong>a nezval ji, aby si hrála s jeho kamarády. Ve škole byla dívka nemilosrdně škádlena za své podivné oblečení, <em>„mužskou“</em> chůzi a chování. Reimerovi mlčeli, pamatovali si příkaz doktora Moneyho neříkat nic o operaci.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="778" height="544" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/alkohol-a-beznadej.jpg" alt="" class="wp-image-95893 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/alkohol-a-beznadej.jpg 778w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/alkohol-a-beznadej-320x224.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/alkohol-a-beznadej-768x537.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/alkohol-a-beznadej-720x503.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 778px) 100vw, 778px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-postupn-padek-rodiny">Postupný úpadek rodiny</h2>



<p>Tajemství postupně zničilo rodinu Reimerů. Otec dvojčat, Ron, se stal alkoholikem, a jejich matka se pokusila o sebevraždu. Jako teenager <strong>začal Brian zneužívat drogy a zapojovat se do drobných krádeží</strong>, zatímco Brenda byla čím dál nejistější a uzavřenější. Nakonec pravda vyplula na povrch a Ron se dvojčatům přiznal. Tehdy jim bylo 15 let. </p>



<p>Po zjištění pravdy začal chlapec užívat hormonální léky, aby obnovil hladinu mužských hormonů v těle. Nebral jen hormony, ale také podstoupil několik operací na změnu pohlaví. Odstranil si narostlá prsa a <strong>podstoupil proceduru na obnovu mužských</strong> <strong>pohlavních orgánů.</strong> Pravidelné injekce testosteronu mu dodaly mužný vzhled. Měl však obavy, jestli bude schopen mít někdy děti. V beznaději se pokusil dvakrát o sebevraždu, ale jeho obavy byly zbytečné. Oženil se s přítelkyní Jane Fontaineovou a pár adoptoval tři děti. Našel si tedy smysl života.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-konec-reimerova-p-b-hu">Konec Reimerova příběhu</h2>



<p>Během života stihl mladý Reimer napsat několik příběhů a účastnit se motivačních akcí týkajících se <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/clovek/prehled-genderovych-identit/">genderové</a> proměny. Zdálo se, že se dokázal vyrovnat s důsledky své účasti v Moneyho experimentu. Jeho bratr Brian se mezitím <strong>dlouhodobě léčil se schizofrenií</strong> a v roce 2002 zemřel na předávkování. Po bratrově smrti se z Bruce stala troska. Často si stěžoval manželce na svou méněcennost a nevěděl, jak dál. Ráno 5. května 2004 spáchal sebevraždu ve věku 38 let.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Co podle Vás mohla udělat rodina jinak?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="The Story of David Reimer: A Transgender Experiment" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/SLFGMWoQaCU?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-science">Zdroj: <a href="https://www.science.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Science</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/chlapec-vychovany-jako-divka/">Chlapec, který byl vychován jako dívka: Brutální genderový experiment ho poznamenal po zbytek života</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/SLFGMWoQaCU" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/SLFGMWoQaCU" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/bruce-jako-dite.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Trojčata byla v dětství násilně oddělena. Až po 20 letech bratři zjistili, že šlo o experiment psychologů</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/experiment-vychova-trojcat/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 01 Jul 2022 02:30:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[rodina]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=97800</guid>

					<description><![CDATA[<p>V 50. a 60. letech docházelo k pokusům, ze kterých doslova mrazí. Jeden z experimentů zahrnuje oddělení trojčat, která se následně setkala po více jak 10 letech.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Cílem bádání bylo zjistit, jak velký vliv má vzdělání na charakter člověka. Bratři se pravdu dověděli až po 19 letech, vyrostli v&nbsp;různých rodinách a <a href="https://www.csfd.cz/film/585981-tri-blizci-neznami/prehled/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">nakonec o nich natočili film</a>. <strong>Že zjistili celou pravdu, bylo přitom dílem náhody</strong>. Robert Shafran přišel v&nbsp;19 letech na vysokou školu, kde se ovšem okolí chovalo dost podivně. Mnozí ho totiž vítali jako starého kamaráda, aniž by – co aspoň věděl – kdy předtím tuto školu navštívil.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-postupn-shled-n-t-brat">Postupné shledání tří bratří</h2>



<p>Záhy se seznámil s&nbsp;Michaelem Domnitzem, který začal mít podezření. Zeptal se Roberta na jeho sourozence a při zamítavé odpovědi odvětil, že zná Robertovo dvojče. Domnitz se přátelil s&nbsp;druhákem Edwardem Gallandem, <strong>kterého – totožně jako Roberta – adoptovali jako nemluvně</strong>. Když si pak zavolali, slyšel Robert svůj vlastní hlas. Následovalo setkání u Edwarda doma i s jeho&nbsp;pěstouny, kde Robert zažil druhý šok, bylo to jako pohlédnout do zrcadla.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi.jpg" alt="" class="wp-image-97807 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-muzi-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Po pár měsících se jejich příběh objevil v&nbsp;novinách a ozval se ještě David Kellman. Žádný z&nbsp;adoptivních rodičů o bratrech vlastního dítěte nevěděl. Oddělení proběhlo v&nbsp;rámci <a href="/tag/pokus/">pokusu</a>, který trval skoro 2 dekády. Jak k&nbsp;tomu vlastně došlo? <strong>Trojčata přišla na svět v&nbsp;červenci roku 1961</strong>. Jejich matce bylo tehdy osmnáct, a když s&nbsp;ní bratři později mluvili, přiznala, že otěhotněla náhodou na maturitním plese. Dále s&nbsp;ní pak už ani jeden z&nbsp;nich nekomunikoval.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-odm-tav-postoj-adop-n-ch-agentur">Odmítavý postoj adopčních agentur</h2>



<p>Psychiatr <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Peter_B._Neubauer" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Peter Neubauer</a> tehdy hledal pro studium dvojčat a trojčat konkrétní děti. Chtěl zjistit, jak bude u oddělených bratrů ovlivňovat charakter výchova. Tedy které vlastnosti se dědí a které jsou formovány okolím. <strong>Několik adopčních agentur ho odmítlo s&nbsp;tím</strong>, že ani vědec sám nerozumí tomu, co chce udělat. Podle nich nebylo vhodné takové sourozence oddělit. Teprve Eliza Weiss Agency s&nbsp;tímto modelem souhlasila.</p>



<p>Etiku tehdy nikdo moc neřešil, doba byla plná pokusů, které by dnes nikdo neschválil. Agentura rodičům sdělila, že psychologové už dítě pozorují a nechtějí proces přerušit. Přesný počet <strong>oddělených dětí není přitom dodnes znám</strong>. Některé zdroje uvádějí 5–20 dvojčat či trojčat. Robert, Edward a David se dostali do tří <a href="/tag/rodina/">rodin</a> s&nbsp;různým zázemím, příjmy a celkovým společenským postavením. Cynicky řečeno šlo o vědecky ideální konstelaci.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-uzav-eno-a-do-roku-2065">Uzavřeno až do roku 2065</h2>



<p>Neubauerův výzkum, kterého byli bratři účastni, nebyl dosud kompletně zveřejněn. Badatel ho předal archivu Yaleovy univerzity, kam je omezen přístup až do roku 2065. <strong>Některé informace o výzkumu se však objevily v&nbsp;knize </strong><em>Trace of Nature: The Genetic Basis of Personality</em> vydané v&nbsp;roce 1990. Další fragmenty pak v&nbsp;článku z&nbsp;roku 1986. Vědci jsou toho názoru, že výrazně rozšířili naše chápání vlivu přírody a výchovy na celkový charakter člověka.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou.jpg" alt="" class="wp-image-97817 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dvojcata-s-knihou-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Snímek <em>Tři identičtí cizinci</em>, pojednávající právě o rozdělených trojčatech, ovšem nic z&nbsp;toho nezmiňuje. Teprve během jeho natáčení se bratrům dostaly do rukou dokumenty i záznamy z&nbsp;experimentů. <strong>Dohromady dostali na 10&nbsp;000 stran zpráv</strong>, i když silně redigovaných a „osekaných“. Údaje o návštěvách badatelů v&nbsp;rodinách a výsledky testů, které tehdy prováděli, však chyběly. Ne tak několik videí, na kterých si hoši hrají a mrkají do kamery.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Kolik dvojčat nebo trojčat máte ve svém okolí?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/experiment-vychova-trojcat/">Trojčata byla v dětství násilně oddělena. Až po 20 letech bratři zjistili, že šlo o experiment psychologů</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Neetické pokusy koktajícího vědce: Oběťmi se stalo 22 malých sirotků, projekt se jmenoval „Monster Study“</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/vyzkum-detskeho-koktani/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 30 Jun 2022 02:56:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[děti]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=97440</guid>

					<description><![CDATA[<p>Psychologové a badatelé mají v popisu práce přispívat ke zlepšení stavu společnosti. Skrze toto úsilí doufají v léčení nemocí či odhalení kořenů některých poruch.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nutno však podotknout, že jejich výzkumy se ne vždy ubíraly tou nejlepší cestou. Jedním z&nbsp;nejznámějších příkladů je tzv. Monster Study. Nejmenuje se tak proto, že by zahrnovala příšery, <strong>nicméně zcela zruinovala pověst psychologů</strong>, kteří stáli v&nbsp;jejím pozadí. Samotná myšlenka byla pro jejich kolegy natolik děsivá, že byly výsledky tohoto experimentu ukryty po celé dlouhé roky. O co tedy ve studii šlo a jak probíhala? A na kom vlastně?</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokus-na-koktaj-c-ch-sirotc-ch">Pokus na koktajících sirotcích</h2>



<p>Monster Study byla provedena <a href="http://uipress.lib.uiowa.edu/bdi/DetailsPage.aspx?id=196" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Dr. Wendellem Johnsonem</a>, odborníkem na řečové problémy, aby zjistil, proč se u dětí objevuje koktání. Vyvinul tento pokus kvůli zjištění, zda je<strong> koktání výsledkem naučeného chování nebo biologie</strong>. Studie se odehrála na univerzitě v Iowě v roce 1936, celý pokus ovšem provázelo mnoho etických problémů. Etika tehdy nebyla prioritou, a kdyby byl stejný <a href="/tag/pokus/">pokus</a> proveden dnes, byl by zastaven ještě před reálným spuštěním.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie.jpg" alt="" class="wp-image-97447 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/holcicka-logopedie-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Johnson vybral 22 sirotků, z&nbsp;nichž někteří koktali. Není přitom neobvyklé, když malé děti koktají a pak s tím samy přestanou bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Děti byly rozděleny do dvou skupin, v&nbsp;obou bylo několik koktavých.<strong> Jednu nazvali „normální mluvčí“, druhou „koktavci“. </strong>Po celou dobu pokusu bylo se všemi z&nbsp;dotyčné skupiny zacházeno podle názvu. Badatelé se s&nbsp;nimi setkávali každých pár týdnů a „hodnotili“ jejich řečový projev.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-drastick-pokus-a-etick-kritika">Drastický pokus a etická kritika</h2>



<p>Děti z „normální“ skupiny byly chváleny i tehdy, když koktaly. Druhá skupina byla shazována bez ohledu na kvalitu řeči. Pozitivní přístup badatelů neměl na normální skupinu přílišný vliv, <strong>ta druhá se ovšem drasticky posunula k&nbsp;horšímu</strong>. Ne všechny děti koktaly, pouze jim bylo řečeno, že koktají. Z&nbsp;6 dětí, jejichž řeč byla kritizována, si 5 vyvinulo reálné problémy. Některé se stáhly, jiné přestaly mluvit úplně, byly přitom ve věku asi 5 let.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="664" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta.jpg" alt="" class="wp-image-97446 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta-768x510.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/dite-zakryta-usta-720x478.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Experiment vznikl s&nbsp;dobrým záměrem, Johnson s&nbsp;kolegy často prováděl pokusy na sobě a dobrovolnících. Podle jeho kolegů však použití sirotků jasně překračovalo etickou hranici. <strong>Stejné</strong> <strong>pokusy prováděli například nacisté</strong>. Monster Study překročila hranice i v&nbsp;době konání, a dokonce ani zaměstnanci sirotčince nevěděli, co se vlastně děje. Mnoho koktavých si tak odneslo nevyřešená osobní traumata, někteří však věřili v&nbsp;jejich uzdravení.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-spole-n-aloba-na-v-dce">Společná žaloba na vědce</h2>



<p>Tři účastníci počátkem roku 2000 zažalovali univerzitu kvůli emočnímu utrpení a podvodným závěrům. Tvrdili, že důsledky studie jsou v&nbsp;jejich životech trvalé, a jeden z&nbsp;nich dodnes „nenávidí, když má mluvit“. <strong>Další žalující tvrdila, že má dnes dobrý život</strong>, ale v&nbsp;sirotčinci prý neměla moc přátel, protože byla hrozně tichá. Vyhráli finanční vyrovnání a univerzita zaplatila obětem experimentu přes 1 milion dolarů (23 milionů Kč).</p>



<p>Studie tohoto typu by nikdy neměly proběhnout znovu, ale zrovna tak je chybou je zametat pod koberec. Jde o kritickou lekci ohledně transparentnosti experimentů a hlavně souhlasu všech účastníků. Pokud se <strong>vědci z&nbsp;těchto omylů nepoučí, jsou odsouzeni je zopakovat</strong>. Je tedy podstatné o tomto pokusu mluvit i po 60 letech. O tom, proč byl špatný, a jak se od té doby <a href="/tag/psychologie/">psychologie</a> vyvinula do disciplíny s mnohem etičtějším rámcem.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jakou humornou situaci s&nbsp;koktáním jste kdy zažili?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/vyzkum-detskeho-koktani/">Neetické pokusy koktajícího vědce: Oběťmi se stalo 22 malých sirotků, projekt se jmenoval „Monster Study“</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Experiment strachu dohnal 11měsíčního chlapce k šílenství. Slavný psycholog ho sprostě využil pro své potřeby</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/experiment-strachem-zvany-maly-albert/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 09 Jun 2022 02:59:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=94273</guid>

					<description><![CDATA[<p>Výsledky experimentu zvaného „Malý Albert“ pomohly posunout vědecké poznání, ovšem za strašlivou cenu. Chlapec, který byl jeho předmětem, prý zešílel.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Experiment, který provedl psycholog a zakladatel behaviorální psychologie John Broadus Watson v&nbsp;roce 1920 na 11měsíčním chlapci, je většinou společnosti odsuzovaný. I přesto se k&nbsp;němu mnozí vrací. Watson se při něm snažil <strong>v&nbsp;duchu extrospekce dokázat podmíněnost (determinovanost) lidského chování</strong>, konkrétně strachu, který vysvětloval jako pouhou reakci jedince s&nbsp;určitými vnitřními předpoklady na vnější podnět. Podle pozdějších údajných svědectví rodičů dítě celoživotně poznamenal.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ve-jm-nu-v-dy-mu-il-batole">Ve jménu vědy mučil batole</h2>



<p>John B. Watson se narodil 9. ledna 1878 v&nbsp;Greenville (Jižní Karolína, Spojené státy americké) a již od útlého mládí vykazoval mimořádný intelekt. Ve svých pouhých 30 letech se stal profesorem psychologie na Univerzitě Johnse Hopkinse, kde založil výzkumné pracoviště – sledoval zde <strong>chování zvířat a v&nbsp;roce 1920 dokonce i 11měsíčního chlapce</strong> (vzorem mu byl Ivan Petrovič Pavlov). Chlapce pro účely <a href="/tag/experiment/">experimentu</a>, který vstoupil do dějin jako jeden z&nbsp;nejzrůdnějších vůbec, označoval jako „malého Alberta“. </p>



<p>Watson toužil porozumět lidskému strachu a principu, na němž funguje. Batole pro svůj experiment zvolil zcela záměrně – vypozoroval, že do určitého věku se děti ničeho nebojí, naopak se vše snaží prozkoumat. U chlapce, kterého vybral pro účely diskutabilního experimentu, <strong>se snažil strach vyvolat skrze podmíněné reflexy</strong>. Malý Albert (vlastním jménem Douglas Meritte) se narodil zdravotní sestře, která pracovala v&nbsp;domově pro invalidní děti Harriet Lane. Navzdory prostředí, v&nbsp;němž vyrůstal, se vyvíjel zcela normálně (bez fobií a změněného chování). </p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="659" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/experiment-maly-albert.jpg" alt="" class="wp-image-94275 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/experiment-maly-albert.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/experiment-maly-albert-320x211.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/experiment-maly-albert-768x506.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/experiment-maly-albert-720x474.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Do experimentu přihlásila Alberta jeho matka s&nbsp;vidinou finanční odměny, která tehdy činila 1 dolar. V&nbsp;první fázi pokusu ukazoval Watson chlapci předměty, s&nbsp;nimiž se již mohl setkat a kterých se nebál. Postupně mu <strong>představil oheň, masku, kožich, živou opici, psa, zajíce a bílou krysu</strong>. Poslední zvíře hocha zaujalo nejvíce, pročež ho Watson zvolil za předmět experimentu. Když k&nbsp;Albertovi pustil krysu podruhé, ve chvíli, kdy se po ní chlapec natáhl, třískl kladivem do kovové tyče, která byla umístěná pouhý 1 metr za batoletem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-strach-ze-v-eho-b-l-ho-a-chlupat-ho">Strach ze všeho bílého a chlupatého</h2>



<p>Hlasitý a nenadálý <a href="/tag/zvuk/">zvuk</a> dítě přirozeně rozrušil. Pokaždé, když Albert uviděl bílou krysu a natáhl se po ní, Watson znovu a znovu třískal do kovové tyče. Malý Albert se v&nbsp;souvislosti s&nbsp;tím pokaždé rozplakal. Ve <strong>druhé fázi experimentu, která probíhala měsíc po první</strong>, položil psycholog před batole opět bílou krysu a čekal na reakci. K&nbsp;jeho obrovskému uspokojení se hoch rozplakal. Co ovšem Watson nepředpokládal, bylo, že u Alberta podmínil strach i z&nbsp;dalších známých předmětů, které měly stejné charakteristiky jako krysa (byly bílé nebo chlupaté).</p>



<p>Výsledky experimentu dokázaly, že fobie jsou podmíněné – zjištění bylo pro psychologii i jiné disciplíny bez nadsázky přelomové a inspirovalo k&nbsp;dalším (důležitým) výzkumům. Přesto je pokus hojně <strong>kritizován</strong> <strong>odbornou i laickou veřejností, a sice za svůj etický rozměr</strong>. Watson totiž nejen, že na chlapce nebral ohledy, ale nezajímal ho ani jeho další osud. Ten byl dle dostupných informací krutý. Albert se prý nikdy nenaučil mluvit ani chodit a zemřel v důsledku hydrocefalu v pouhých&nbsp;6 letech.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Fascinují vás podobné experimenty, nebo jimi pohrdáte?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-4-3 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="The Little Albert Experiment" width="500" height="375" src="https://www.youtube.com/embed/5duLMjaTL0U?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/experiment-strachem-zvany-maly-albert/">Experiment strachu dohnal 11měsíčního chlapce k šílenství. Slavný psycholog ho sprostě využil pro své potřeby</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/5duLMjaTL0U" medium="video" width="480" height="360">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/5duLMjaTL0U" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/06/maly-albert-experiment.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>O tom, jak se slavný sovětský biolog pokusil zkřížit člověka s opicí. Podivný experiment vyvolával rozpaky i mezi vědci</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/krizeni-cloveka-s-opici/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 05 Jun 2022 02:49:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[Evoluce]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=93008</guid>

					<description><![CDATA[<p>Kde končí nevinné bádání, tam začínají nelidské experimenty. Své o tom ví biolog ze Sovětského svazu, který se snažil zkřížit člověka s opicí.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Román H. G. Wellse Ostrov doktora Moreaua, jehož děj se odehrává na místě obývaném polidštěnými zvířaty, vnímá moderní čtenář jako fantasy.&nbsp;V polovině minulého století však byla myšlenka křížení opice s mužem zcela reálná. Na její realizaci se podílel sovětský biolog Ilja Ivanovič Ivanov.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ivanov-v-p-b-h">Ivanovův příběh</h2>



<p>Působil jako biolog hospodářských zvířat.&nbsp;Specializoval se na oblast umělé inseminace a křížení různých druhů zvířat.&nbsp;Právě jemu se přikládají zásluhy za objev metody umělé inseminace hospodářských zvířat, která se dnes aktivně využívá ve velkochovech. <strong>Během života studoval a pracoval na mnoha místech</strong>. Vyučoval také na několika univerzitách ve své rodné zemi a stále hlouběji studoval možnosti metody umělého oplodnění zvířat. Jednou z nejvýznamnějších oblastí jeho práce byla snaha o vyšlechtění kříženců mezi divokými a domácími zvířaty.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-sp-chy-na-poli-mezidruhov-ho-k-en">Úspěchy na poli mezidruhového křížení</h2>



<p>V té době bylo studium <a href="/tag/genetika/">genetiky</a> stále pouze v počátečních fázích. Díky tomu byly Ivanovovy práce pokročilé a zajímavé pro vědeckou komunitu. <strong>Zároveň však vyvolaly mnoho diskusí</strong>.&nbsp;Někteří mu vyčítali nepřirozené experimenty a hraní si na Boha, jiní věřili, že jeho experimenty mají velký význam pro budoucnost. Sám Ivanov si byl jistý, že jeho pokusy mohou výrazně posunout vědu.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="759" height="530" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/clovek-opice.jpg" alt="" class="wp-image-93013 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/clovek-opice.jpg 759w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/clovek-opice-320x223.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/clovek-opice-720x503.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 759px) 100vw, 759px" /></figure>



<p>Své teoretické znalosti si navíc mohl upevnit i v praxi. Vyšlechtil křížence koně a zebry, krávy domácí a bizona, zkřížil krávu s antilopou a také výrazně zlepšil proces chovu koní.&nbsp;<strong>Jeho metodou bylo možné oplodnit až 500 klisen</strong> od jednoho hřebce místo 20–30 při přirozené inseminaci. Proto také není divu, že v určitém okamžiku Ivanov přišel s myšlenkou křížit člověka s opicí.&nbsp;Svůj záměr otevřeně oznámil na Světovém kongresu zoologů ve Štýrském Hradci v roce 1910. Zajímavostí je především to, že si tato myšlenka našla své příznivce.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-realizace-pokus-o-k-en-lov-ka-a-opice">Realizace pokusů o křížení člověka a opice</h2>



<p>Po 14 letech dostal Ivanov povolení odjet na ostrov ve Francouzské Guineji za účelem pokusů.&nbsp;Část peněz na výpravu mu přidělil i SSSR.&nbsp;Po příjezdu na ostrov se ale ukázalo, že na stanici není dostatek dospělých šimpanzů, a tak musel být <strong>experiment o dalších šest měsíců</strong> <strong>odložen</strong>. V listopadu 1926 dorazil Ivanov se svým synem na další ostrov ve Francouzské Guineji. Společně s místními pracovníky experimentální stanice odchytili několik šimpanzích samic a tři z nich inseminovali lidským spermatem získaným od dobrovolníků.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="992" height="639" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vyhosteni-ziti-v-exilu.jpg" alt="" class="wp-image-93014 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vyhosteni-ziti-v-exilu.jpg 992w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vyhosteni-ziti-v-exilu-320x206.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vyhosteni-ziti-v-exilu-768x495.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/vyhosteni-ziti-v-exilu-720x464.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 992px) 100vw, 992px" /></figure>



<p>Jen o pár měsíců později, když viděl, že žádná z opic nezabřezla, se vrátil do Francie.&nbsp;Rozhodl se, že v další fázi se pokusí oplodnit ženy šimpanzím spermatem. Postupem času získal další podporu a financování. Zorganizoval experimentální skupinu v Suchumi.&nbsp;Komise rozhodla, že <strong>pro experiment bude potřeba alespoň pět dobrovolnic</strong>.&nbsp;Háček byl pouze v tom, že jediná opice v Suchumi, orangutan, v té době zemřela.&nbsp;O rok později měla dorazit nová várka opic, a právě na to vědec čekal.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zat-en-ivanova-a-jeho-smrt">Zatčení Ivanova a jeho smrt</h2>



<p>Požadovaná zvířata měla sice dorazit, avšak kvůli rozporům v sovětské vědecké komunitě z toho nakonec sešlo. Ivanovovi podporovatelé přišli o své pozice, a dokonce sám Ivanov byl zatčen a následně poslán do vyhnanství v Alma-Atě. Zde působil ještě dva roky před svou smrtí. </p>



<p>Nyní jsou takové experimenty nemožné kvůli etickým úvahám, ačkoli poskytují určité podněty k zamyšlení.&nbsp;Ivanovovy <strong>pokusy navíc posloužily jako inspirace</strong> pro kreativní lidi. Např. Dmitrij Šostakovič po sobě zanechal rozpracovanou operu Orango. Několik spisovatelů o takových <a href="/tag/experiment/">experimentech</a> napsalo příběhy a v roce 2011 byla v televizním seriálu natočena epizoda o hybridizaci člověka a opice. Temné záležitosti.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jaký je váš názor na takové mezidruhové křížení?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/krizeni-cloveka-s-opici/">O tom, jak se slavný sovětský biolog pokusil zkřížit člověka s opicí. Podivný experiment vyvolával rozpaky i mezi vědci</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Jak NASA vyhodila do vzduchu Boeing i s „účastníky“, aby mohla nastudovat havárii letadla zvenčí i zevnitř. Video mluví za vše</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/experimentalni-havarie-boeingu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 14 May 2022 02:16:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Havárie]]></category>
		<category><![CDATA[NASA]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=87600</guid>

					<description><![CDATA[<p>V roce 1984 byla provedena kontrolovaná havárie Boiengu 720. Cílem bylo otestovat nové technologie pro přežití pasažérů i posádky letounu.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Exploze byla provedena na dálku a během experimentu se nikdo kromě figurín nezranil. Test proběhl 1. prosince 1984, byl připravován po více jak 4 roky a všechno šlo podle plánu. Demonstrace se ukázala jako skutečně ohromující a <strong>plameny výsledné havárie nešlo uhasit déle než hodinu</strong>. Ve výsledku se ukázalo, že havárii takového druhu může přežít až čtvrtina pasažérů stroje. Přídavky do paliva nesnížily šanci na jeho vznícení.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-d-na-vojensk-z-kladn">Pád na vojenské základně</h2>



<p>Dalším závěrem bylo, že je potřeba změnit vybavenost sedaček v&nbsp;letadle pro větší bezpečnost budoucích pasažérů. Inženýři <a href="/tag/nasa/">NASA</a> také zjistili, že přistávací systém nastavitelný na centimetry a <strong>letecký kolimátor mohou pilotům výrazně pomoci</strong> při bezpečném přistávání. Experimentální stroj vzlétl ráno 1. prosince 1984 z&nbsp;Edwardsovy letecké základny v&nbsp;Kalifornii. Nádrže byly plné (34 tun paliva) a Boeing letěl ve výšce 700 metrů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="694" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/boeing-ve-vzduchu.jpg" alt="" class="wp-image-87602 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/boeing-ve-vzduchu.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/boeing-ve-vzduchu-320x222.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/boeing-ve-vzduchu-768x533.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/boeing-ve-vzduchu-720x500.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Celková doba letu byla asi 9 minut, následně se stroj vydal vstříc hladkému sestupu. Po překonání rozhodné výšky (decision-making height) 46 metrů se letadlo otočilo lehce napravo od cílené trajektorie a <strong>vstoupilo do tzv. holandského kroku. Jde o manévr</strong>, kdy se letoun dostává do bočních kmitů a jeho ocas se pohybuje ze strany na stranu. Pohyb tohoto typu narušuje boční stabilitu celého stroje. Poprvé se vlastnost objevila u vojenských letadel.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-prop-chnut-motoru-a-trupu">Propíchnutí motoru a trupu</h2>



<p>Boeing pokračoval v&nbsp;sestupu a minul část ranveje v&nbsp;rychlosti nižší, než bylo potřeba. Následně dostal vzdálený příkaz k&nbsp;přistání. Dotkl se ranveje v&nbsp;náklonu na levé křídlo a při plném tahu. <strong>Nos stroje se také vychýlil doleva</strong>. Na pruzích byla nastavena masivní kovová zařízení, která měla zaručit rotování. Jedno z&nbsp;nich trefilo 3. motor hned za spalovací komorou, následkem čehož zůstal tento motor držet na křídle.</p>



<p>Druhá „nástraha“ propíchla trup <a href="/tag/letadlo/">letadla</a>. Následkem toho se dostalo ven palivo a stroj začal hořet. Podle odborníků by se v&nbsp;reálné nouzové situaci choval stroj trochu odlišně. Nicméně celý <strong>experiment byl v&nbsp;rámci dosažitelných podmínek velmi věrohodný</strong>. Dovolil tak řadě odborníků získat obrovskou spoustu informací pro budoucí leteckou bezpečnost. Ostatně stejné zkoušky se dělají zcela běžně s&nbsp;automobily všech světových značek.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jak velkým strachem z&nbsp;létání trpíte?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-4-3 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Controlled Impact Demonstration (CID) flight video montage" width="500" height="375" src="https://www.youtube.com/embed/pMO5gLNBKKU?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>



<p></p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/experimentalni-havarie-boeingu/">Jak NASA vyhodila do vzduchu Boeing i s „účastníky“, aby mohla nastudovat havárii letadla zvenčí i zevnitř. Video mluví za vše</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/pMO5gLNBKKU" medium="video" width="480" height="360">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/pMO5gLNBKKU" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/05/letadlo-havarie.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Vědcem můžete být i v pohodlí domova. Na tyto jednoduché experimenty vám postačí jen pár cukrovinek</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/zajimave-pokusy-sladkosti/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 13 May 2022 02:25:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[chemie]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[fyzika]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=84915</guid>

					<description><![CDATA[<p>Sladkosti, například bonbóny, nejsou jen sladký požitek. Během několika experimentů se na nich můžete naučit mnoho zajímavých věcí.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Cukrovinkou je obecně označována potravina sladké chuti s&nbsp;obsahem cukru či umělého sladidla. Klasickým příkladem jsou žvýkačky, bonbóny nebo čokoláda. Jedná se o pochutiny, tedy<strong> potraviny s&nbsp;malou výživnou hodnotou</strong>, které však stimulují chuťové buňky. Jde o oblíbenou skupinu potravin jak mezi dětmi, tak i dospělými. Je třeba upozornit, že cukr způsobuje druh závislosti a nadměrná konzumace cukrovinek v&nbsp;mnoha ohledech škodí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-se-bonb-ny-pot-p">Jak se bonbóny potápí</h2>



<p>Můžete je donutit potopit se a pak zase plavat? Potřebujete zabalené bonbóny, které jsou opravdu zatavené, nejen zabalené. Dále plastovou láhev s&nbsp;pevným víčkem a vodou. Též se hodí miska, špendlík a jehlové kleště. <strong>Zabalený bonbón hoďte do vody v láhvi</strong> a sledujte, zda plave. Pokud ano, pečlivě ji uzavřete a zmáčkněte. Pořád plave? Můžete zkusit položit láhev na ležato a stoupnout si na ni, případně vyzkoušet některý z&nbsp;následujících postupů.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="666" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony.jpg" alt="" class="wp-image-84914 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-768x511.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-s-bonbony-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pomocí kleští vylovte bonbón z&nbsp;vody a lehce propíchněte obal. Dejte cukrovinku zpátky, obal by se měl pomalu začít plnit vodou, čímž uvězní vzduchové <a href="/tag/bubliny/">bubliny</a>. Případně zkuste jiný bonbón nebo jinou láhev, kterou snadněji zmáčknete. <strong>Většina bonbónů je hustší než voda</strong>, takže se potopí. Pokud jsou ale v&nbsp;obalu vzduchové bublinky, budou ho celý držet nad vodou. Když láhev zmáčkněte, voda sevře také bonbón.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ot-zka-bublin-a-obalu">Otázka bublin a obalu</h2>



<p>Vlivem tlaku se zmenší i bublinky v&nbsp;obalu. Bonbón tak tlačí na vodu méně a ona ho méně podporuje, proto se potopí. Když tento tlak ustane, bubliny se opět zvednou a vše se vrátí do původního stavu. Některé<strong> ryby mají měchýř, který funguje úplně stejně</strong>. Jakmile ho zmáčknou, tak se mohou potopit, když ho uvolní, vynoří se. Každý bonbón může být zabalen trochu jinak, takže se některé prostě nepotopí a některé zase nebudou nikdy plavat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-m-ete-c-tit-ph">Můžete cítit pH?</h2>



<p>Čím se dá otestovat kyselost nebo zásaditost? Například lakmusový papírek na jazyku? Budete potřebovat sadu kyselých bonbónů, lakmusový papírek s&nbsp;rozsahem pH 1–7, teplou vodu a několik malých misek. <strong>Do každé z&nbsp;nich dejte několik bonbónů</strong> – pro každý druh vezměte jednu. Zalijte je teplou vodou, dokud nebudou potopené. Kyselou část bonbónů nechte rozpustit, některé mají například skořápku, jiné se potřebují rozpustit kompletně.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="713" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky.jpg" alt="" class="wp-image-84912 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-320x228.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-768x548.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/doza-lentilky-720x513.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Ochutnejte lžičku vody z&nbsp;každé misky. Jak moc je kyselá? Srovnejte misky podle intenzity chuti. Každou z&nbsp;nich otestujte papírkem. Odpovídají výsledky původnímu pořadí? Co se zde děje? Kyselou chuť způsobují kyseliny, takže <strong>čím silnější chuť, tím více kyseliny v&nbsp;bonbónu</strong> je. Pokud vaše chuť neodpovídá výsledkům, existuje několik vysvětlení, hlavně v&nbsp;případě obarvených bonbónů. Stejně tak některé příchutě mohou zakrýt kyselou chuť.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-slan-l-ze-pro-gumov-erv-ky">Slaná lázeň pro gumové červíky</h2>



<p>Středné náročný experiment s&nbsp;dobou provedení 2 dny. Potřebujete 4 gumové červíky nebo medvídky, 3 menší čisté misky na cca 1 šálek vody, cukr a sůl. Do jedné misky dejte lžičku cukru, do druhé lžičku soli a obě zalijte vodou. <strong>Do každé misky dejte jednu gumovou sladkost</strong> a jednu nechte bokem pro srovnání. Po několika hodinách zkontrolujte velikost jednotlivých medvídků. Který z&nbsp;nich se za tuto dobu nejvíce změnil?</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="664" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka.jpg" alt="" class="wp-image-84920 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-768x510.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zabalena-lizatka-720x478.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Šálek čisté vody je jako zředěný roztok. Přidáním soli vytvoříte koncentrát. Čím více soli, tím koncentrovanější. Pokud se může voda stát koncentrovanějším činidlem, tak to udělá, protože příroda se snaží o rovnováhu. <strong>Tento proces se jmenuje osmóza</strong>. Tu můžete vidět v&nbsp;praxi u medvídka v&nbsp;čisté vodě. Voda rozpustí cukrovou želatinu a medvídek se roztáhne. Podle koncentrace roztoku se gumový medvídek roztáhne více nebo méně.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vrstvy-vych-zej-c-z-hustoty">Vrstvy vycházející z&nbsp;hustoty</h2>



<p>Barviva s&nbsp;odlišnou hustotou se dají použít jako vrstvy. Potřebujete 2 balíčky barviva jedné barvy a 1 balíček jiného odstínu, dále úzkou sklenici s&nbsp;<a href="/tag/voda/">vodou</a>. Dovnitř vlijte 2 <strong>balíčky barviva stejné barvy a počkejte pár minut</strong>, než se rozpustí. Nalijte třetí balíček. Smíchají se, nebo zůstane jedna na povrchu? Co zde probíhá? Tekutina s&nbsp;menší hustotou plave na povrchu, proto olej plave na vodě. Ovšem zde jsme měli tři stejné roztoky, nebo ne?</p>



<p>Ne zcela. Když se rozpustily první dva balíčky barviva, vznikl na dně sklenky silný sladký roztok. Při přidání třetího balíčku přibyl na hladině slabší, než se rozpustí a vytvoří pruh barvy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-bradavi-nat-l-ko-ice">Bradavičnatá lékořice</h2>



<p>Mohou na hladké lékořici vyrůst bradavice? Pokus na 5 minut s asistencí dospělého. Potřebujete zakroucenou lékořici, mikrovlnku a talíř do ní vhodný. Případně papír na pečení a normální troubu. <strong>Lékořici dejte na talíř či papír a ohřejte ji v&nbsp;mikrovlnce</strong> na nízký nebo střední výkon. Každých 30 sekund ji kontrolujte, aby nezačala hořet. Také sledujte, jestli jí narostly bradavice. Případně ji dejte do trouby na 150 stupňů a kontrolujte co 5 minut.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="664" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail.jpg" alt="" class="wp-image-84917 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-768x510.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/gumovi-medvidci-detail-720x478.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>K&nbsp;čemu dochází? Lékořice, stejně jako většina měkkých sladkostí, obsahuje malé procento vody. Bradavice vznikají, když se voda zahřeje a vytváří tak malé bublinky páry. A proč se <strong>lékořice v&nbsp;mikrovlnné nebo běžné troubě neroztaví</strong>? Protože obsahuje také mouku, která se zkrátka nerozteče. Podle některých definic to také znamená, že lékořice vlastně není sladkost. Užívejte si ji ovšem dál, na její chuti toto nic nemění.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-plavaj-c-gumov-abi-ky">Plavající gumové žabičky</h2>



<p>Dokáží gumové žabky plavat? Na tento jednoduchý experiment potřebujete 2 dny. Dále gumové žabky obalené v&nbsp;marshmallow, například Haribo, a čistou nádobu s&nbsp;vodou. Do ní <strong>jednoduše vložte žabky a počkejte 2 dny</strong>. Co se žábám stalo? Jak začnou natahovat vodu, stane se několik věcí. Nejdříve se postupně zvětší a tím se změní jejich hustota, kterou se přiblíží vodě.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="703" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu.jpg" alt="" class="wp-image-84911 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-320x225.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-768x540.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-287x203.jpg 287w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/cukrovinky-v-platu-720x506.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Zvětší se i marshmallow a jeho vzduchové bublinky. Mohou dokonce přijít o cukr, který se ve vodě rozpustí. Pokud se bublinky vzduchu dostatečně zvětší, může se stát, že změna hustoty zvedne žabky ze dna a ony budou ve vodě plavat.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pr-svitn-taffy">Průsvitné Taffy</h2>



<p>Mohou být Laffy Taffy průsvitné? Potřebujete k&nbsp;ruce jednoho dospělého a 30 minut. Dále Laffy Taffy nebo jinou měkkou ovocnou sladkost, papír na pečení a troubu. Troubu rozehřejte na 150 stupňů a <strong>na pečící papír dejte nerozbalené bonbóny</strong>. Zahřívejte je asi 30 minut a každých pár minut kontrolujte. Jak budou nakonec vypadat? Viděli jste někdy stroj na výrobu těchto sladkostí? Kovové paže materiál natahují a skládají, a to stejné pořád dokola.</p>



<p>Jak se toto děje, jsou uvnitř uzavřeny vzduchové bublinky, což dělá Laffy Taffy měkké a žvýkací. Bez těchto <strong>bublinek, které oddělují molekuly cukru</strong>, by byly tyto cukrovinky tvrdé jako lízátko. Bublinky také lámou světlo, jež Laffy Taffy neprojde a je pohlceno. Když to celé zahřejete a roztavíte do loužičky, část vzduchu může zase uniknout a materiál je opět průsvitný.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Na který pokus se nejvíce těšíte?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/zajimave-pokusy-sladkosti/">Vědcem můžete být i v pohodlí domova. Na tyto jednoduché experimenty vám postačí jen pár cukrovinek</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>6 podivných vědeckých experimentů, které můžete provést doma. Potřebujete jen pár obyčejných drobností</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/sestice-domacich-experimentu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 04 May 2022 02:15:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Teplota]]></category>
		<category><![CDATA[Voda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=83128</guid>

					<description><![CDATA[<p>Zkuste si doma pár jednoduchých vědeckých experimentů. Nepotřebujete na to nic speciálního a nadšená budou nejen vaše dítka.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jak se vlastně liší experiment a prosté pozorování? Během experimentu jeho aktér – tedy vědec – aktivně ovlivňuje podmínky. Během pozorování se pozorovatel snaží svůj vliv co nejvíce minimalizovat. <strong>Starší vědecké bádání používalo hlavně pozorování</strong>. Teprve od dob Francise Bacona se experimentem rozumí zkušenost, která je získaná vědomým lidským jednáním, a tedy záměrně a cíleně vyvolaná.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-mohou-pagety-plavat">Mohou špagety plavat?</h2>



<p>Potřebujete syrové špagety, vodu, 2 lžičky jedlé sody, 5 lžiček octa a vysokou sklenici. Do sklenice nalijte vodu a nasypte sodu. Nalámejte špagety a dovnitř dejte přibližně 6 kousků, potopí se až na dno. <strong>Přilejte ocet a sledujte, co se se špagetami stane</strong>. Až se těstoviny budou opět vracet ke dnu, přidejte další ocet. Co se tady vlastně děje? Když se smíchají soda a ocet, nastane reakce. Bublinky oxidu uhličitého pak špagety vynesou na hladinu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-napsat-tajnou-zpr-vu">Jak napsat tajnou zprávu</h2>



<p>S&nbsp;tímto receptem můžete napsat tajnou zprávu, která se objeví jen na zamlženém zrcadle. Potřebujete tekutý prostředek na nádobí, trochu vody, smotky bavlny a zrcadlo. Do vody přidejte pár kapek saponátu a promíchejte. <strong>Tohle bude váš tajný inkoust</strong>, do kterého ponořte kousek bavlny. Napište na <a href="/tag/zrcadlo/">zrcadlo</a> tajnou zprávu, a když inkoust uschne, vzkaz zmizí. Pokud ne, potřebujete slabší roztok. Až se budete sprchovat, zrcadlo nenamáčejte, ale zapařte.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem.jpg" alt="" class="wp-image-83132 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/nadoba-s-olejem-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Pak uvidíte, jak je váš vzkaz okamžitě krásně čitelný. K&nbsp;čemu tady dochází? Pára na zrcadle je tvořena molekulami vody. Kapičky vody drží pohromadě pomocí tzv. povrchového napětí. <strong>To ovšem narušuje tekutý prostředek na nádobí</strong>, a jakmile je přítomen, vodní molekuly nejsou schopny zformovat kapky. Zpráva napsaná mýdlovou vodou tak jasně vystupuje, protože všude kolem je čisto a voda se tam může normálně srážet.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-s-la-ledov-ho-skupenstv-vody">Síla ledového skupenství vody</h2>



<p>Proč není dobré nechávat zamrznout plnou vodní hadici? Na experiment potřebujete tři malé kelímky a poklici nebo něco, čím je zakryjete. Dále šálky, <a href="/tag/voda/">vodu</a> a mrazák. Všechny tři kelímky <strong>naplňte</strong> <strong>až po okraj vodou a pokud možno nepřelijte</strong>. Jeden zakryjte a poté všechny tři dejte na desku a přes noc do mrazáku. Druhý den můžete zkontrolovat stav věci. Má voda stejný objem i po zamrznutí? Nechte je tam pár dní a všímejte si dalších změn.</p>



<p>Co se to vlastně děje? Když voda mrzne, tak se rozpíná. Když tedy zůstane v&nbsp;zahradní hadici během mrazivých nocí, síla rozpínání je natolik veliká, že může hadici i roztrhnout. To samé se může stát i vodovodním trubkám v&nbsp;domě. <strong>Nejzřetelnější je to v&nbsp;případě skleněných lahví</strong>, které necháte v&nbsp;mrazáku. Zatímco plast dokáže nějakou míru rozpínání snést, sklo svůj tvar pevně drží. Jakmile se v&nbsp;něm voda či jiná tekutina dostatečně zvětší, zkrátka praskne.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ryba-v-akv-riu-aneb-tvo-me-film">Ryba v&nbsp;akváriu aneb tvoříme film</h2>



<p>V&nbsp;tomto pokusu ošálíte vlastní zraky. Potřebujete kus kartonu, ostrou tužku, dva kousky papíru a dvě gumičky. Vystřihněte kousek kartonu a do každého rohu udělejte otvor. <strong>Na rub i líc kartonu vyznačte doprostřed X</strong>. Poté vystřihněte dva kousky papíru, trochu menší, než je samotný karton. Ujistěte se, že když je papír na kartonu, tak zakrývá díry v&nbsp;rozích. Na jeden kousek nakreslete rybu a na druhý akvárium, hlavně ať je ryba menší.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="731" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou.jpg" alt="" class="wp-image-83134 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou-320x234.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou-768x561.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou-243x178.jpg 243w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ryba-pod-hladinou-720x526.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Obrázek ryby natáhněte na jednu stranu kartonu, aby byla přesně přes vyznačené X, a obrázek akvária na druhou stranu. Gumičky protáhněte očky na rozích a pořádně zakruťte. Jakmile je natáhnete, <strong>karton se začne točit a uvidíte rybu v&nbsp;akváriu</strong>. Co se tady odehrává? Lidské oko je schopné vnímat věci jen určitou rychlostí, a jakmile se dějí rychleji, vnímá je jako jeden obraz. Takhle fungují filmy, u kterých nerozeznáme jednotlivé obrazy.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dom-c-v-roba-l-vov-lampy">Domácí výroba lávové lampy</h2>



<p>Jak si doma snadno vyrobit vlastní lávovou lampu? Potřebujete olej na vaření, studenou vodu (nikoli led), sklenici slané vody a potravinářské barvivo. Sklenici naplňte asi ze tří čtvrtin studenou vodou. <strong>Přidejte pár kapek barviva</strong>. Co se stane, když dovnitř přidáte olej? Smíchají se, nebo budou oddělené? Co z&nbsp;toho bude nahoře? Přidejte olej na vaření, dokud nahoře nebudete mít vrstvu o necelých 2 cm. Pak počkejte, až se olej a voda rozdělí do vrstev.</p>



<p>Na hladinu oleje nasypte trochu soli. Stále ji přidávejte a sledujte, co se bude dít. K&nbsp;čemu tady vlastně dochází? Olej je lehčí než voda, takže plave. Sůl je těžší než voda i olej, takže se potápí. <strong>Jak sůl prochází vrstvou oleje, obaluje se jím</strong>, takže kapky oleje postupují se solí ke dnu sklenice. Tam se olej od soli osvobodí a zase pluje nahoru. Právě různá hustota a hmotnost složek vede k&nbsp;tomuto jevu, který vidíte i u komerčních lávových lamp.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-z-bava-s-kancel-sk-mi-sponkami">Zábava s&nbsp;kancelářskými sponkami</h2>



<p>Zjistěte, kolik sponek je potřeba na vylití sklenice s&nbsp;vodou. Budete potřebovat 100 malých kancelářských sponek a čistý plastový kelímek. Do něj nalijte vodu až po okraj. <strong>Tipněte si,</strong> <strong>kolik</strong> <strong>sponek bude potřeba na to ji vylít</strong>, a odhad si zapište. Postupně opatrně pouštějte sponky do vody a počítejte, kolik jich je potřeba k&nbsp;tomu, aby voda přetekla. Trefili jste se? Když se na hladinu podíváte zboku, zjistíte, že se nafukuje nahoru jako balonek.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="662" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky.jpg" alt="" class="wp-image-83130 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky-320x212.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky-768x508.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/kancelarske-sponky-720x477.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Na hladinu můžete položit i malý kousek papíru a sponky pokládat na něj. Pozorujte, kolik sponek na něm vydrží, než se potopí. Zkuste to s&nbsp;různými velikostmi. Co se tady děje? Kapky vody se drží pohromadě, <strong>tudíž se povrch vody přidáním sponek „nafukuje“</strong>. Vědci tomu říkají povrchové napětí. Povrchové napětí vody drží hladinu pohromadě a drží i papír, dokud není se sponkami natolik těžký, že toto napětí zkrátka překoná.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Který pokus se vám nejvíce líbil a čím?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-thescientist">Zdroj: <a href="https://www.the-scientist.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheScientist</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/sestice-domacich-experimentu/">6 podivných vědeckých experimentů, které můžete provést doma. Potřebujete jen pár obyčejných drobností</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Zločinci v bílých pláštích: 10 nejkrutějších lékařů, kteří prováděli nemorální experimenty na svých pacientech</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/zlocinci-se-stetoskopy/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Mon, 02 May 2022 02:39:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[lékařství]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=85613</guid>

					<description><![CDATA[<p>Lékařské experimenty byly mnohdy velmi za hranou etiky. Až po letech vyplývají na povrch mnohé hrůzné testy prováděné přímo na lidech.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Lékaři můžou sledovat své vlastní cíle a pacient o nich nemusí mít vůbec tušení. Mezi zlem a službou lidstvu je kolikrát velmi tenká hranice. Lze však kruté experimenty ospravedlnit jakoukoli <strong>touhou zachránit v&nbsp;budoucnu miliony dalších životů</strong>? Lékaři jsou obecně lidmi, kterým je společnost zvyklá důvěřovat svým životem, tedy tím nejcennějším. Na celém světě to z&nbsp;nich dělá respektované osoby, které jsou ceněny pro svou práci a dovednosti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-zlo-od-n-b-l-m-pl-t-m">Zlo oděné bílým pláštěm</h2>



<p>To samozřejmě neznamená, že si takovou úctu zaslouží všichni, protože někteří drasticky porušili Hippokratovu přísahu. Mohou k&nbsp;léčbě používat i bez souhlasu pacienta velmi netradiční metody. <strong>Mohou ho i donutit riskovat vlastní zdraví a život</strong>. A existují také lékaři, kteří naprosto bez kontroly a odpovědnosti <a href="/tag/experiment/">experimentují</a> na odsouzených nebo duševně nemocných. Jejich jednání je tak nejen nemorální, ale rovnou zcela kriminální.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-john-charles-cutler">John Charles Cutler</h2>



<p>Hlavní lékař ministerstva zdravotnictví USA byl odpovědný za provádění experimentů na pacientech se syfilisem v&nbsp;Guatemale. Roku 2005 vyšlo najevo, že do pokusů byli záměrně zapojeni vězni, vojáci a <strong>pacienti s</strong>&nbsp;<strong>pohlavními chorobami, a to bez jejich souhlasu</strong>. Vědci zkoumali efekt penicilinu. V&nbsp;důsledku toho bylo přes 1&nbsp;000 lidí uměle infikováno a nedostalo se jim odpovídající péče. Celkem zemřelo 83 lidí, v&nbsp;roce 2010 se americká vláda omluvila.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="668" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg.jpg" alt="" class="wp-image-85626 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zakrvaceny-chirurg-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-aubrey-levin">Aubrey Levin</h2>



<p>Pod vedením tohoto psychiatra byl v&nbsp;70. letech 20. století uskutečněn v&nbsp;Jihoafrické republice „Projekt averze“. Cílem byla léčba homosexuality velmi pochybnými metodami. Z&nbsp;určených vojáků bylo vybráno několik stovek mužů a žen. <strong>Léčba zahrnovala elektrošoky, chemickou kastraci</strong> a nucenou změnu orientace. Veškeré pokusy byly na lidech prováděny bez jejich souhlasu a ti, kteří podstoupili operativní změnu pohlaví, se mohli vrátit do armády.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-marion-sims">Marion Sims</h2>



<p>Marion Sims je znám jako „otec moderní gynekologie“. V&nbsp;19. století provedl mnoho experimentálních procedur na ženách, když hledal způsob, jak léčit vezikovaginální píštěl. Navzdory jeho dobrým úmyslům ale<strong> nutil zotročené ženy k&nbsp;operacím, aniž by je informoval</strong> o cílech. <a href="/tag/operace/">Operace</a> byly často prováděny bez utlumení bolesti. Výsledné důkazy se staly pro medicínu cenným materiálem, metoda provedení byla ale odsouzena.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-wendell-johnson">Wendell Johnson</h2>



<p>Tento lékař prováděl řadu psychologických experimentů, které nazval „Jak se stát monstrem“ kvůli jejich krutosti. S&nbsp;pomocí asistentky vybíral sirotky v&nbsp;Ohiu a podrobil je řadě pokusů. <strong>Chtěl podpořit teorii, že koktání se získává učením</strong>. Jednu část dětí stále ponižoval a kritizoval jejich způsob mluvení. Děti v&nbsp;důsledku jeho jednání získaly celou řadu duševních i řečových poruch. Mnohých těchto neduhů už se pak nikdy nezbavily.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="668" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo.jpg" alt="" class="wp-image-85623 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo-768x513.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/sileny-lekar-telo-720x481.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-albert-m-kligman">Albert M. Kligman</h2>



<p>Během několika měsíců v&nbsp;letech 1965–1966 provedl Kligman sérii násilných experimentů na vězních. Všechno s&nbsp;podporou armády a několika farmaceutických společností. Celkem 75 testovaným subjektům byla <strong>injekčně podána dávka herbicidu Agent Orange</strong>. Ten byl plánován pro vojenské použití a bylo potřeba otestovat účinek na člověka. Výsledkem byla chronická kožní onemocnění a další projevy jako cysty, pustuly a vředy po celém těle.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-oliver-wenger">Oliver Wenger</h2>



<p>Wenger byl odpovědný za teorii i praxi experimentů se syfilisem v&nbsp;Tuskegee. Po několik let byli k&nbsp;těmto pokusům vybíráni Afroameričané z&nbsp;chudých a znevýhodněných rodin, kteří byli uměle infikováni. <strong>Byla jim přislíbena bezplatná léčba život ohrožující</strong> toxické metody. Druhé polovině nebylo sděleno, že jsou nakažení, tudíž pokračovali v&nbsp;normálním životě a nakazili další. Mnoho pacientů zemřelo na komplikace a vedlejší efekty.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-herta-oberheuserov">Herta Oberheuserová</h2>



<p>Tato lékařka pracovala v&nbsp;koncentračním táboře Ravensbrück. S&nbsp;vězni prováděla pokusy v&nbsp;rámci studia zásahů do kostí, svalů a nervových tkání. Během nich <strong>odebrala vězňům končetiny a kosti a implantovala</strong> jim cizí tělesa. Tyto experimenty byly zaměřeny na studium regenerace různých tkání lidského těla. Všichni vězni byli zohaveni a mnoho jich zemřelo během operací bez anestezie a na následky smrtících injekcí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="750" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/chirurg-skalpel-krev.jpg" alt="" class="wp-image-85614 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/chirurg-skalpel-krev.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/chirurg-skalpel-krev-320x240.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/chirurg-skalpel-krev-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/chirurg-skalpel-krev-720x540.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-grigorij-mairanovskij">Grigorij Mairanovskij</h2>



<p>Tento ruský biochemik a lékař pracoval v&nbsp;SSSR na vývoji super jedu bez chuti a zápachu, který nemělo být možné identifikovat. V&nbsp;tajné laboratoři experimentoval na vězních z&nbsp;gulagu. <strong>Kromě injekcí jedu byly pokusné osoby vystaveny yperitu</strong>, ricinu a nikdo se neptal na jejich souhlas. Není známo, kolik vězňů v&nbsp;důsledku těchto pokusů zemřelo, tým v&nbsp;čele s&nbsp;Maranovským ovšem dokázal vytvořit smrtící jed C-2.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jevgenij-zenger">Jevgenij Zenger</h2>



<p>V&nbsp;období studené války probíhalo v&nbsp;USA i SSSR rozsáhlé zkoumání radiace. Cílem bylo zjistit, zda a jak dobře dokáže zabíjet. Bylo to nutné v&nbsp;rámci prevence následků havárií v&nbsp;jaderných elektrárnách. <strong>Vědec Jevgenij Zenger experimentoval po 10 let</strong> s&nbsp;léčbou rakoviny pomocí velkých dávek záření. Vybíral si k&nbsp;tomu pacienty z&nbsp;řad zcela bezbranných. Jeho experimenty vedly k&nbsp;nespavosti, dezorientaci, anémii a často ke smrti.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-sigmund-rascher">Sigmund Rascher</h2>



<p>Během 2. světové války prováděli Sigmund Rascher a Ernst Holzlöhner pokusy stran rychle se měnící zátěže lidského organismu. Podrobnosti se staly známými během soudního procesu. Vězni koncentračních táborů<strong> byli na hodiny ponořeni do studené vody, drženi v&nbsp;chladu </strong>a bez oblečení. Pak byli vhozeni do vroucí vody, aby rozmrzli. Bez ohledu na případné cíle neexistuje pro takový postup žádné opodstatnění.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Kteří další lékaři tohoto typu vás napadají?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/zlocinci-se-stetoskopy/">Zločinci v bílých pláštích: 10 nejkrutějších lékařů, kteří prováděli nemorální experimenty na svých pacientech</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Žert z 18. století, který se vymkl kontrole. Na představení, kde se měl člověk nasoukat do obyčejné láhve, přišly davy lidí</title>
		<link>https://vedazive.cz/historie-kultura/sazka-skoncila-demolici-londyn/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 01 May 2022 02:47:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Historie a kultura]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[psychologie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=85167</guid>

					<description><![CDATA[<p>Lidé mezi sebou vtipkují o všem možném a uzavírají i sázky, mnohdy prapodivné. Jenže sázky a žertíky mohou mít velmi drastické dopady.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Představte si Londýn roku 1749. Je to mimo jiné rok narození Johanna Wolfganga Goetha, v&nbsp;českých zemích umírá Filip Josef Kinský. Nás ovšem zajímá Londýn, konkrétně jeho denní tisk. <strong>V&nbsp;novinách se totiž objeví oznámení o velmi podivné akci</strong>. Inzerát tvrdí, že na jeviště divadla bude přinesena zcela obyčejná láhev. Následně se má objevit člověk, který se do ní vejde, a přitom bude dál pokračovat ve své hudební produkci, jako by se nechumelilo.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-spole-nost-hojn-nav-t-vila-p-edstaven">Společnost hojně navštívila „představení“</h2>



<p>Zpráva o této avizované události se mezi lidem velmi rychle rozšířila, všichni o ní mluvili a vstupenky se vyprodaly prakticky okamžitě. Veškerá místa tak byla obsazena, všichni v&nbsp;hledišti čekali na muže v&nbsp;<strong>láhvi nebo toho, který se do ní má vejít a nadále zpívat</strong>. Jenže postupně bylo jasné, že nikdo nepřijde a jeviště zůstane celou dobu prázdné. Žádná láhev, žádný člověk, žádný zpěv, zkrátka vůbec, vůbec nic. Jen rostoucí hněv a plné hlediště.</p>



<p>Jakmile si toho večera lidé uvědomili, že žádné představení nebude, strhla se tvrdá, destruktivní a zcela pochopitelná vřava. Počínání davu skončilo „jen“ destrukcí, mohlo mít ovšem následky mnohem horší, a to včetně požáru. <strong>Na jeviště začaly dopadat hořící sirky</strong>, dav rozbíjel židle a vůbec všechno, co se lidem připletlo pod ruce. Když byl vnitřek stánku <a href="/tag/kultura/">kultury</a> zcela zdemolován, vynesli lidé trosky ven a na ulici je zapálili.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-marketingov-s-zka-a-experiment">Marketingová sázka a experiment</h2>



<p>Pravda o původu a zrodu celé události vyšla ovšem najevo až po letech. Ukázalo se totiž, že vévoda z&nbsp;Portlandu a hrabě z&nbsp;Chesterfieldu uzavřeli sázku. Podle tvrzení jednoho z&nbsp;dotyčných<strong> </strong>šlechticů <strong>je možné inzerovat naprosto cokoli</strong>. A můžete přimět hlupáky, aby za to zaplatili. Druhý oponoval, že tak to nefunguje, protože lidé rychle pochopí, že jde o hloupost a nebudou něčemu takovému věřit. Nebudou tedy ani platit a podniku se nikdo nezúčastní.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="707" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi.jpg" alt="" class="wp-image-85170 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi-320x226.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi-768x543.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi-287x203.jpg 287w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/ctverice-lahvi-720x509.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Sázka se vyvinula z&nbsp;předchozí diskuse o lidské důvěřivosti. Vévoda z&nbsp;Portlandu tvrdil, že lidem bude jedno, o co půjde, zaplatí za možnost být u něčeho takového. Výsledný inzerát pak zval do Nového divadla na Haymarketu. V textu bylo uvedeno také to, že <strong>osoba na jevišti bude provádět několik kejklí</strong>, například zahraje tónem jakéhokoli hudebního nástroje na vycházkovou hůl zapůjčenou kýmkoli z&nbsp;publika. Svět chce být zkrátka <a href="/tag/lez/">klamán</a>.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jakou nepodivnější věc jste na divadle zažili?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencenews">Zdroj: <a href="https://www.sciencenews.org/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceNews</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/historie-kultura/sazka-skoncila-demolici-londyn/">Žert z 18. století, který se vymkl kontrole. Na představení, kde se měl člověk nasoukat do obyčejné láhve, přišly davy lidí</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Čeho všeho je schopný obyčejný citron? Vyzkoušejte 5 domácích experimentů, které zvládnou i děti</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/experimenty-ktere-muzete-delat-s-citronem/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 27 Apr 2022 02:36:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[ovoce]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=83032</guid>

					<description><![CDATA[<p>Dejte svým dětem možnost poznat vědu i z její zábavné stránky. Vyzkoušejte několik funkčních experimentů s citronem a zpestřete si odpoledne.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Žluté a kyselé plody citroníku – citrony – mají celou řadu možností využití. Od jejich použití při přípravě nápojů a pokrmů přes upotřebení v&nbsp;lékárenském či kosmetickém průmyslu až po uplatnění ve vědeckých pokusech. <strong>Pro účely experimentů se využívá zejména jejich charakteristické kyselosti</strong>, která umožňuje provedení zajímavých a efektních triků. Naučte se některé z&nbsp;těch jednodušších a připravte svým dětem zábavné odpoledne. &nbsp;&nbsp;</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-1-neviditeln-inkoust">1) Neviditelný inkoust</h2>



<p>S&nbsp;pomocí citronové šťávy si můžete vytvořit i neviditelný inkoust. K&nbsp;tomuto pokusu potřebujete papír, štětec, citronovou šťávu a svíčku. Šťávu z&nbsp;citronu vymačkejte do misky či do skleničky a nechte své dítě, aby s&nbsp;pomocí štětce nakreslilo na papír nějaký obrázek (nebo napsalo tajný vzkaz). Ten <strong>zůstane na první pohled skrytý</strong> <strong>– abyste ho odhalili, zapalte svíčku </strong>a papír nad ní v&nbsp;dostatečné vzdálenosti podržte. Obrázek se po chvíli odhalí. Kromě svíčky můžete využít i troubu, ale zde buďte opatrní, ať papír nespálíte.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-2-citron-pln-bublin">2) Citron plný bublin</h2>



<p>Dalším experimentem je výroba šumivého citronu. K&nbsp;jeho provedení si připravte polovinu citronu a jedlou sodu. Tento pokus možná někteří z&nbsp;vás znají – kombinace citronu a jedlé sody se často používá k čištění dřezového odtoku. <strong>Jakmile nasypete na polovinu rozkrojeného citronu</strong> jedlou sodu, dojde k&nbsp;bleskové reakci, kdy citron začne šumět a na jeho povrchu se utvoří hustá pěna. Jestliže vymačkáte citronovou šťávu do úzké sklenice, přidáte do ní mycí prostředek na nádobí a ocet, můžete se těšit na pěnovou „sopku“.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-3-baterie-z-citronu">3) Baterie z&nbsp;citronu</h2>



<p>Fakt, že citrony mají tlustou a pórovitou slupku, která je ve vodě nadnáší a v&nbsp;případě, že ji odstraníte, tak se dužina potopí, jistě dobře znáte. Ovšem věděli jste, že citron dokáže fungovat jako baterie? <strong>Kombinace 2 citronů, zinku (například hřebík) a mědi</strong> (například mince) vytvoří dostatek <a href="/tag/energie/">energie</a> na to, abyste s&nbsp;ní rozsvítili LED diodu. Pro účely tohoto pokusu citrony trochu potlučte, aby se uvolnila šťáva a do každého udělejte 2 řezy. Do nich zapíchněte mince a hřebíky a vytvořte malý obvod.</p>



<p><iframe loading="lazy" src="https://assets.pinterest.com/ext/embed.html?id=311029918030660422" scrolling="no" width="600" height="700" frameborder="0"></iframe></p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-4-demonstrace-1-newtonova-z-kona">4) Demonstrace 1. Newtonova zákona</h2>



<p>První Newtonův pohybový zákon se nazývá „zákon setrvačnosti“ a hovoří o vztahu mezi pohybem tělesa a silami, které na něj působí. Těleso podle něj setrvává v&nbsp;klidu či v&nbsp;přímočarém pohybu, pokud na něj nepůsobí žádné vnější síly nebo je výslednice sil rovna 0. <strong>Pokus provedete následovně: Na sklenici umístěte čtvrtku</strong> papíru, na ni postavte např. ruličku od kuchyňských utěrek. Dbejte, aby byla přímo nad středem sklenice. Na vrchol tohoto válce umístěte citron. Poté uchopte sklenici tak, aby se nepohnula, a trhněte čtvrtkou. Citron by měl spadnout přímo do sklenice.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-5-nafouknut-balonek">5) Nafouknutý balonek</h2>



<p>K&nbsp;provedení posledního pokusu budete potřebovat menší lahev, balonek, citronovou šťávu a jedlou sodu. Postup pokusu je velmi jednoduchý. Do lahve vymačkejte šťávu z&nbsp;poloviny citronu a do balonku nasypte polévkovou lžíci jedlé sody. <strong>Balonek následně nasaďte na hrdlo lahve a nasměrujte ho</strong> tak, aby jedlá soda vypadla. Kyselá citronová šťáva bude reagovat se zásaditou jedlou sodou a jako vedlejší produkt se uvolní <a href="/tag/oxid-uhlicity/">oxid uhličitý</a>. Ten naplní lahev a následně nafoukne i balonek.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Jak s&nbsp;vašimi dětmi trávíte společný čas?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/experimenty-ktere-muzete-delat-s-citronem/">Čeho všeho je schopný obyčejný citron? Vyzkoušejte 5 domácích experimentů, které zvládnou i děti</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vytvořte si počasí na míru. Jednoduché domácí experimenty předvedou i to, jak vzniká tornádo</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/domaci-meteorologicke-pokusy/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 21 Apr 2022 02:24:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[Počasí]]></category>
		<category><![CDATA[tornádo]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=81782</guid>

					<description><![CDATA[<p>Pomocí několika snadných pokusů na doma se můžete naučit hodně o základních procesech fyziky a také o počasí.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Počasí nás zasahuje všechny a jeho extrémy znatelně ovlivňují lidské životy. Nabízí se také otázka, kde se vlastně v&nbsp;přírodě berou tak obrovské síly jako tajfuny, zemětřesení, přívalové deště a další katastrofy. <strong>Tohle všechno je však jen extrémní forma příjemného větříku</strong>, který v&nbsp;létě na zahradě tak uvítáme. A celé počasí je vlastně jen energetickou výměnou, kterou způsobují pohyby různých teplot v&nbsp;našem okolí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-vytvo-it-torn-do">Jak vytvořit tornádo</h2>



<p>Potřebujete vysokou sklenici na pití, lahev perlivé vody, stolní sůl a dlouhé míchátko. Nalijte do sklenky sodovku, aby byla ze 2/3 plná. Míchejte co nejrychleji, aniž byste ji vylili přes okraje, pak přidejte trochu soli. Dívejte se, jak bublinky oxidu uhličitého formují tornádo.</p>



<p>Jaké plyne poučení? Tornáda vznikají při střetu <a href="/tag/teplo/">teplého</a> vlhkého vzduchu se studeným a suchým. Často se vyskytují společně s&nbsp;bouřkovými mraky, které obsahují víry, tedy spirály stoupajícího vzduchu. Jak tento vír nasává okolní vzduch, pohybuje se stále rychleji a zaplňuje prostor.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-vytvo-it-v-tr">Jak vytvořit vítr</h2>



<p>Potřebujete dva plechy na pečení, dvě desky odolné vyšším teplotám, chňapky a velkou krabici. Dále suchý písek, led, vonnou tyčku, zápalky a nůžky. První plech naplňte pískem a dejte do trouby zapnuté na nejnižší výkon. <strong>Nůžkami odstřihněte předek krabice a dejte dovnitř</strong> vedle sebe podložky odolávající teplu. Druhý plech naplňte ledem a dejte na jednu z&nbsp;podložek. Ještě chvíli počkejte, aby se první plech zahřál, pak ho chňapkami vyndejte a dejte do krabice.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="563" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti.jpg" alt="" class="wp-image-81785 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti-320x180.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti-768x432.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti-720x405.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/balony-nad-pousti-800x450.jpg 800w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Umístěte oba plechy tak, aby se téměř dotýkaly. Zapalte vonnou tyčinku a držte hořící konec přesně mezi plechy. Kouř se bude vždycky pohybovat směrem k&nbsp;tomu s&nbsp;pískem. Jaké z&nbsp;toho plyne poučení? <strong>Plech s&nbsp;ledem ochlazuje vzduch nad sebou</strong>, což působí jeho pokles. Horký písek vzduch zahřívá a způsobuje jeho stoupání. Těsně nad pískem je tak vrstva tlaku a vzduch nad ledem tento tlak vyrovnává. Proto od chladného moře fouká na pevninu.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-jak-m-ete-m-it-rychlost-v-tru">Jak můžete měřit rychlost větru</h2>



<p>Budete potřebovat papírový talíř, čtyři papírové kelímky, barevnou pásku, napínáček s&nbsp;plastovým koncem a tužku s&nbsp;gumou. Ještě oboustrannou lepicí pásku a stopky. Jeden z&nbsp;<strong>kelímků zvenku olepte barevnou páskou</strong>. Na talíř nakreslete „X“, a to co nejblíže středu. Oboustrannou páskou přilepte každý kelímek k&nbsp;talíři tak, aby všechny mířily otevřeným koncem doleva a byly umístěny na všech 4 liniích nakreslených tužkou.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku.jpg" alt="" class="wp-image-81787 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku-320x213.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/04/zeny-ve-skleniku-720x480.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Do středu talíře zapíchněte napínáček a připíchněte celou konstrukci ke gumě na konci tužky. Najděte stránky, které uvádí rychlost větru ve vaší lokalitě. Pak spočítejte, kolikrát se kelímky otočí za 30 vteřin. <strong>Zopakujte to několikrát za den</strong>, takže budete moci spočítat <a href="/tag/rychlost/">rychlost</a> větru a za chvíli nemusíte ani chodit na internet. Profesionální anemometry (větrometry) používají několik rotujících disků připojených na elektroniku, která otáčky počítá.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-sklen-kov-efekt-v-praxi">Skleníkový efekt v&nbsp;praxi</h2>



<p>Potřebujete vysokou láhev od limonády, sklenici natolik malou, aby se vešla do lahve, teploměr a nůžky. <strong>Nůžkami odstřihněte dno lahve</strong>, odstraňte nálepku, ale nechte nahoře vršek. Do sklenice dejte teploměr, dejte ji na slunné místo a za hodinu zkontrolujte teplotu. Dejte láhev na sklenici a za hodinu opět zkontrolujte teplotu, srovnejte s&nbsp;předchozím měřením.</p>



<p>Druhá bude znatelně vyšší než ta první. Sluneční energie mířící do sklenice se totiž změnila v&nbsp;teplo, které nemůže pryč. Atmosféra naší planety funguje velmi podobně jako plastová láhev. Dovoluje energii ze slunce, aby prošla skrz, ale pak jí brání uniknout do vesmíru.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Který experiment jste zdárně provedli?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencedirect">Zdroj: <a href="https://www.sciencedirect.com/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceDirect</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/domaci-meteorologicke-pokusy/">Vytvořte si počasí na míru. Jednoduché domácí experimenty předvedou i to, jak vzniká tornádo</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědci dosáhli nového rekordu: Jedná se o nejnižší teplotu, jaké kdy bylo uměle dosaženo. Jsou tak doposud nejblíže „absolutní nule“</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/absolutni-nula-temer-dosazena/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 26 Feb 2022 07:16:03 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[rekord]]></category>
		<category><![CDATA[Teplota]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=67873</guid>

					<description><![CDATA[<p>Badatelé dosáhli dalšího rekordu, pokud jde o nejchladnější teplotu, jakou kdy naměřili v jakékoli laboratoři. Dostali se totiž téměř na úroveň absolutní nuly.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Německý vědecký tým se dostal na 38 triliontin Kelvina, téměř na úroveň hypotetického stavu absolutní nuly. Došlo k&nbsp;tomu puštěním magnetizovaného plynu z&nbsp;věže vysoké 120 metrů. Němečtí vědci<strong> vyšetřovali kvantové vlastnosti tzv. pátého skupenství hmoty</strong>, tedy Boseho-Einsteinova kondenzátu (BEC). Jde o látku tvořenou bosony při teplotách u absolutní nuly. Jejich <a href="https://journals-aps-org.proxy.library.nyu.edu/prl/abstract/10.1103/PhysRevLett.127.100401" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">studie vyšla v&nbsp;srpnu v&nbsp;<em>Physical Review Letters</em></a><em>.</em></p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-t-i-stupnice-pro-teplotu">Tři stupnice pro teplotu</h2>



<p>V&nbsp;tomto stavu se hmota chová jako jeden veliký atom, což je obrovská příležitost pro všechny kvantové fyziky. Teplota je obecně měřena vibracemi molekul. Čím více se soubor molekul pohybuje, tím větší je celková teplota. <strong>Absolutní nula je pak bodem, kdy veškerý tento pohyb ustane.</strong> Jde o 0 stupňů Kelvina, -459,67 stupňů Fahrenheita nebo -273,15 stupňů Celsia. Stupnice Kelvina byla vytvořena právě pro operace s&nbsp;extrémním chladem.</p>



<p>Poblíž tohoto bodu se začne dít několik hodně zvláštních věcí. Například světlo se stane tekutým a dá se doslova nalít do nádoby. Superchladné helium přestane mít tření. V&nbsp;laboratoři NASA zažili badatelé<strong> atomy, které existovaly na dvou místech najednou</strong>. Tohle ovšem pro německý tým nebylo dost studené, chtěli posunout hranice fyziky ještě dál. Potřebovali napodobit podmínky v&nbsp;hlubinách vesmíru.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokus-na-evropsk-v-i">Pokus na evropské věži</h2>



<p>Badatelé se tedy vypravili na věž Evropské vesmírné agentury v&nbsp;Brémách, což je výzkumné centrum pro mikrogravitaci na brémské univerzitě. Zde pustili z&nbsp;věže dolů vakuovou komoru, <strong>zatímco opakovaně zapínali a vypínali její magnetické pole</strong>. Plyn v&nbsp;podobě BECu se tak mohl pohybovat bez vlivu gravitace, takže zpomalili atomy rubidia téměř na nulu. Výsledný stav se dostal na 38 pikokelvinu na dobu asi 2 sekund.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="750" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/led-na-skle.jpg" alt="" class="wp-image-67877 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/led-na-skle.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/led-na-skle-320x240.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/led-na-skle-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/led-na-skle-720x540.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Tento tým tak stanovil nový rekord v „absolutním mínusu“. Předchozí rekord – 36 miliontin Kelvina – byl dosažen vědci z&nbsp;NIST v&nbsp;Coloradu pomocí speciálních laserů.<strong> </strong>Nejchladnější přirozené&nbsp;<strong>místo ve vesmíru je mlhovina Boomerang v&nbsp;souhvězdní Kentarua</strong>. Nachází se 5&nbsp;000 světelných let od Země a její průměrná teplota je -272 stupňů Celsia, tedy asi 1 Kelvin. Podle týmu by ve vesmíru šlo BEC stav udržet teoreticky až 17 vteřin.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Kdy a kde vám v&nbsp;životě byla největší zima? Mělo to nějaké následky?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Scientists create world&#039;s coldest temperature in lab" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/8-MrIDVxwZ4?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-moreaboutknowledge-curiosity">Zdroj: <a href="https://www.youtube.com/channel/UCN454O4CJpwRzKt7-D2pc5g" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">MoreAboutKnowledge&amp;Curiosity</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/absolutni-nula-temer-dosazena/">Vědci dosáhli nového rekordu: Jedná se o nejnižší teplotu, jaké kdy bylo uměle dosaženo. Jsou tak doposud nejblíže „absolutní nule“</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/8-MrIDVxwZ4" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/8-MrIDVxwZ4" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2022/02/zima-ilustrace-atomy.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Ať se doma pohnete kamkoli, vaše kočka o vás nejspíš velmi dobře ví. Lhostejnost a nezájem jen předstírají, ukázala studie</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/hrany-nezajem-domacich-kocek/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sat, 04 Dec 2021 12:51:56 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[chování]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[kočka]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=48247</guid>

					<description><![CDATA[<p>Kočky nás doma dovedou sledovat doslova na každém kroku. Dokonce i když nás přímo nevidí, určí naši polohu a mají tak přehled o našich pohybech a aktivitách.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Na chování koček ve vztahu k&nbsp;majitelům se nedávno zaměřil badatelský tým z&nbsp;několika japonských institucí. <a href="https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0257611" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Vědci ve vydané studii popsali pokusy</a>, ve kterých <strong>sledovali kočky a jejich reakce na nahrávky lidských hlasů</strong>. Výsledky narušují ustálené přesvědčení, že kočkám je doma v&nbsp;zásadě všechno jedno. A že prakticky jediné, co je zajímá, je příští krmení. Experimenty japonských badatelů tuto zafixovanou představu lidí vyvrací.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-maj-o-n-s-neust-le-p-ehled">Mají o nás neustále přehled</h2>



<p>Naši čtyřnozí miláčci se o nás totiž zajímají mnohem více, než dávají najevo. Prakticky neustále o nás mají přehled a nezájem o naše konání – s&nbsp;onou výjimkou krmení – jen předstírají. V&nbsp;rámci experimentu <strong>umístili biologové do místnosti, která byla kočce známá, jeden reproduktor</strong> a druhý pak do vedlejší místnosti. Z&nbsp;obou se ozývaly nejrůznější zvuky, načež vědci sledovali reakce zvířat. Tohoto pokusu se účastnilo na padesát domácích koček spolu s&nbsp;majiteli.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="531" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kocka-pod-stolem.jpg" alt="" class="wp-image-48244 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kocka-pod-stolem.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kocka-pod-stolem-320x170.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kocka-pod-stolem-768x408.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kocka-pod-stolem-720x382.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Z&nbsp;reproduktorů se ozývaly hlasy majitelů, kteří na kočky volali, jindy zase hlasy cizích lidí, kočičí mňoukání, případně zcela jiné zvuky. Vědci pak<strong> testovali různé kombinace zvuků z obou reproduktorů</strong>. Například hlas majitele uvnitř místnosti následovaný voláním cizího člověka z vedlejší místnosti a naopak. Dobrovolní pozorovatelé pak měli hodnotit, jak moc překvapeně kočky na tyto zvuky reagovaly.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ne-ekan-teleportace-majitele">Nečekaná teleportace majitele</h2>



<p>Když byl experiment i reakce vyhodnoceny, vyšlo najevo zajímavé zjištění. Kočky se chovaly velmi překvapeně tehdy, když svého majitele zaslechly nejprve uvnitř místnosti a pak nečekaně mimo ni. <strong>Zřejmě došly k&nbsp;závěru, že se jejich člověk najednou „teleportoval“ jinam</strong>. Podle vědců tato reakce ukazuje, že kočky pohyb člověka sledují a vytváří si jakousi mentální mapu. Ta zahrnuje jak okolí, na které jsou zvyklé, tak i lidi, kteří se v&nbsp;něm nachází.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="634" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kote-modrooke.jpg" alt="" class="wp-image-48250 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kote-modrooke.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kote-modrooke-320x203.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kote-modrooke-768x487.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/12/kote-modrooke-720x456.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Zvuk známého člověka ze dvou míst bez jeho pohybu je tak pro kočku anomálie. Schopnost tvorby takové myšlenkové mapy je velmi náročný duševní výkon. <strong>Většina zvířecí říše něčeho takového není vůbec schopná</strong>. U koček by to znamenalo, že se o okolí a změny v&nbsp;něm zajímají mnohem výrazněji, než nám dávají najevo. Ostatně přijímání náhlých změn v&nbsp;rozložení lidí nebo věcí je pro ně vždycky problém – musí změnit i onu vnitřní mapu.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Podařilo se vám někdy vlastní kočky skutečně zaskočit? Čím?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-plosone">Zdroj: <a href="https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0257611" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">PLOSOne</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/hrany-nezajem-domacich-kocek/">Ať se doma pohnete kamkoli, vaše kočka o vás nejspíš velmi dobře ví. Lhostejnost a nezájem jen předstírají, ukázala studie</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Universe 25: Utopický myší experiment, který se změnil v naprostou apokalypsu. Výsledky fascinují vědce dodnes</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mysi-experiment-skoncil-zkazou/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[David Mencl]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 26 Nov 2021 04:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[lidstvo]]></category>
		<category><![CDATA[myši]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=45657</guid>

					<description><![CDATA[<p>Lidská populace na Zemi neustále roste. Bádání posledních staletí se tak stále zabývá obavami, zda je planeta schopná přibývající lidi i nadále uživit.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Podle některých skupin, jako jsou třeba malthusianisti, bude muset v budoucnu populace „kontrolovat“ sebe sama pomocí hromadných sebevražd, dokud nebude nalezen udržitelný počet jedinců. Ukazuje se ale, že <strong>zlepšování technologií v&nbsp;zemědělství nám dává dostatek potravy</strong> pro 10 miliard lidí. Hlavní příčinou hladovění je totiž distribuce potravin, nikoli nemožnost jejich dostatečné produkce. Otázkou je tady vždycky logistika.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-probl-m-s-vy-e-en-m-v-ech-probl-m">Problém s&nbsp;vyřešením všech problémů</h2>



<p>Jenže zatímco se většina lidí stará o nedostatek zdrojů, jeden výzkum ze 70. let zkoušel odpovědět na zcela jinou otázku. Konkrétně co se stane tehdy, když bude <strong>uspokojen náš hlad i všechny další možné potřeby</strong>? Výsledkem bylo – ve stručnosti – opravdu hodně kanibalismu, a krátce nato děsivá apokalypsa. Behaviorista John B. Calhoun provedl sérii pokusů s&nbsp;hlodavci, a pak sledoval jejich populaci. Experiment se jmenoval Universe 25.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="669" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade.jpg" alt="" class="wp-image-45669 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-320x214.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-768x514.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-720x482.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-rodinka-pohromade-150x100.jpg 150w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Během pokusu vzal 4 páry myší a umístil je do místa zvaného „Utopie“. Prostředí bylo nastaveno tak, aby vytvořilo ideální podmínky. Současně eliminovalo jakékoli hrozby, které by čekaly v&nbsp;běžné divočině. <strong>Myši měly dostatek jídla, vody i místa na živobytí</strong> včetně ideální teploty asi 20 stupňů Celsia. Pokusné kousky byly vybrány z&nbsp;těch nejzdravějších a v&nbsp;kontrolovaném prostředí se nevyskytla jakákoli choroba nebo rizikový <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/tag/parazite/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">parazit</a>.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-ide-ln-prost-ed-bez-jak-chkoli-p-ek-ek">Ideální prostředí bez jakýchkoli překážek</h2>



<p>Jakmile byl pokus spuštěn, chovaly se myši poměrně předvídatelně. Protože neměly starosti s&nbsp;jídlem, vodou ani predátory, začaly se okamžitě množit. Asi za 55 dní byla <strong>populace dvojnásobná a dvojila se zhruba každých 145 dní</strong>, kdy dosáhla počtu 620 jedinců. Tehdy začala jako celek narážet na problémy. Myši se totiž rozdělily do skupinek a ta, která v&nbsp;nich neměla žádnou roli, neměla zároveň kam uniknout.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="800" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/domaci-kocka-v-trave.jpg" alt="" class="wp-image-45663 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/domaci-kocka-v-trave.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/domaci-kocka-v-trave-313x250.jpg 313w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/domaci-kocka-v-trave-768x614.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/domaci-kocka-v-trave-720x576.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>V&nbsp;normálním prostředí přežije do dospělosti více myší, než kolik je potřeba k&nbsp;nahrazení těch starých. Přebytek, který v&nbsp;populaci nemá místo, odejde jednoduše jinam, což tady ovšem nešlo provést. Myši se tak ocitly v&nbsp;sociální izolaci. <strong>Pasivní samci se hromadili na&nbsp;jednom místě</strong>, aniž by vyvolávali konflikty s&nbsp;ostatními. Jenže postupně se začali napadat mezi sebou, což bylo znatelné z&nbsp;mnoha jizev a dalších zranění, jak mezi sebou v&nbsp;izolaci bojovali.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-bez-reakce-a-bez-z-jmu">Bez reakce a bez zájmu</h2>



<p>Tito samci se ani nebránili, zatímco na ně okolí útočilo, a později napadali ostatní totožným způsobem. Samičky potkal stejný osud, jen na jiném místě. Rozklad obvyklého myšího chování se dotkl i alfa samců, <strong>kteří se stali velmi agresivní a bezdůvodně napadali ostatní</strong>. Pravidelně také znásilňovali jak samičky, tak samce a tyto divoké útoky někdy končily myším kanibalismem. Protože byla naplněna každá jejich potřeba, zapomněli také na svoje potomky.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="701" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-na-krmitku.jpg" alt="" class="wp-image-45666 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-na-krmitku.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-na-krmitku-320x224.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-na-krmitku-768x538.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mysi-na-krmitku-720x505.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Myší matky byly velmi agresivní vůči vetřelcům ve svých hnízdech, zatímco jindy by je jen vyhnaly. Agresivita samic přerostla v&nbsp;to, že pravidelně zabíjely svá mláďata, jejichž úmrtnost dosáhla na 90 %. <strong>Tohle byla ovšem jen první fáze pádu utopie</strong>. Tzv. „druhou smrtí“ byla skutečnost, že mláďata, která přežila útoky matek, se nikdy nenaučila obvyklému myšímu chování. Nezajímalo je páření, pouze jedla a starala se o sebe o samotě.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vrchol-a-cesta-bez-c-le">Vrchol a cesta bez cíle</h2>



<p>Populace dosáhla vrcholu v&nbsp;počtu 2&nbsp;200 myší, a pak začala klesat. Mnoho myší nemělo o <a class="transfer-szn-utm" href="https://vedazive.cz/tag/pareni/" target="_blank" rel="noreferrer noopener">páření</a> zájem a odešly někam do kouta, jiné zformovaly divoké gangy a bojovaly mezi sebou. Nízká porodnost, vysoká <strong>úmrtnost mláďat a stálé násilí vyústilo ve vymření celé kolonie</strong>. Po celou dobu myši měly k&nbsp;dispozici dostatek jídla i vody a byly chráněny před jakýmkoli vnějším negativním vlivem. To, co kolaps způsobilo, nazval Calhoun „zkázonosným chováním“.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="749" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-v-trave-detail.jpg" alt="" class="wp-image-45672 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-v-trave-detail.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-v-trave-detail-320x240.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-v-trave-detail-768x575.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-v-trave-detail-720x539.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>V&nbsp;životě se staráme o potravu, jeden o druhého, o svoje potřeba a reprodukci, což vyžaduje určité chování a jeho zdokonalování. Jakmile tento proces zmizí, neexistuje vývoj a ani reprodukce společnosti, což lze aplikovat i na lidi. Calhoun proto <strong>varuje před dnem, kdy budou naplněny</strong> všechny naše potřeby. Pozdější vědci paušalizování experimentu kritizovali a z&nbsp;více důvodů uvedli, že ho nelze jednoduše aplikovat na lidskou populaci.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Lze podle váš myší utopii aplikovat i na lidi?</strong></p>



<figure class="wp-block-embed is-type-video is-provider-youtube wp-block-embed-youtube wp-embed-aspect-16-9 wp-has-aspect-ratio"><div class="wp-block-embed__wrapper">
<iframe loading="lazy" title="Universe 25- John Calhoun&#039;s NIMH experiment" width="500" height="281" src="https://www.youtube.com/embed/7CXj0AGuh4c?feature=oembed" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>
</div></figure>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-iflscience">Zdroj: <a href="https://www.iflscience.com/plants-and-animals/universe-25-the-mouse-utopia-experiment-that-turned-into-an-apocalypse/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">IFLScience</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/mysi-experiment-skoncil-zkazou/">Universe 25: Utopický myší experiment, který se změnil v naprostou apokalypsu. Výsledky fascinují vědce dodnes</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
		<media:content url="https://www.youtube.com/embed/7CXj0AGuh4c" medium="video" width="480" height="270">
			<media:player url="https://www.youtube.com/embed/7CXj0AGuh4c" />
			<media:title type="plain">To nejlepší na téma experiment - VědaŽivě.cz</media:title>
			<media:thumbnail url="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/11/mys-experiment.jpg" />
			<media:rating scheme="urn:simple">nonadult</media:rating>
		</media:content>
	</item>
		<item>
		<title>Výrobní společnost odhodila zbytky pomerančové kůry na opuštěné místo. Po 16 letech se oblast proměnila k nepoznání</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/zapomenuty-pokus-zmenil-krajinu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 22 Oct 2021 03:05:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[rekultivace]]></category>
		<category><![CDATA[soud]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=36752</guid>

					<description><![CDATA[<p>V historii se událo mnoho vědeckých experimentů. Na některé dokonce autoři zcela zapomněli a výsledky je po mnoha letech velmi překvapily. Jako tento se změnou krajiny.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jak oživit pustou krajinu, to je otázka, která v&nbsp;dnešním světě rezonuje stále více. Kombinace bleskových záplav na jedné straně a sílícího sucha na druhé volá po nějaké stabilitě. Jeden z&nbsp;takových pokusů zahrnoval společnost vyrábějící džusy a <strong>1 000 kamionů plných odpadu v&nbsp;podobě slupek od pomerančů</strong>. Ty byly vyklopeny na neúrodné pastvině v&nbsp;Kostarice, a to během devadesátých let minulého století. Pak se na ně zapomnělo a nikdo se jim dlouho, dlouho nevěnoval.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-uzav-eno-konkuren-n-alobou">Uzavřeno konkurenční žalobou</h2>



<p>Projekt byl uzavřen během druhého roku provádění, jenže navzdory tomu už kamiony pokryly slupkami 3 hektary plochy. Výsledkem bylo zvýšení podílu povrchové biomasy o 176 %. Podle ekologa Timothyho Treuera z&nbsp;univerzity v&nbsp;Princetonu jde nejspíš o<strong> jediný případ beznákladové uhlíkové sekvestrace</strong>. Tím je myšleno zachytávání atmosférického uhlíku, nejde tedy o win-win situaci jen pro dotyčnou firmu a místní prostor, ale i pro přírodu jako celek.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="800" height="512" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/pomerancove-slupky-dovoz.jpg" alt="" class="wp-image-36745 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/pomerancove-slupky-dovoz.jpg 800w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/pomerancove-slupky-dovoz-320x205.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/pomerancove-slupky-dovoz-768x492.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/pomerancove-slupky-dovoz-720x461.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px" /></figure></div>



<p>Navzdory příznivému startu byl projekt uzavřen, když konkurenční firma TicoFruit zažalovala tu původní – Del Oro –, že jejich konkurence „poskvrnila národní park“. Soud dal TicoFruitu za <strong>pravdu a ambiciózní experiment byl nuceně ukončen</strong>. Na celou zaplněnou plochu se na dalších více jak 15 let zcela zapomnělo. Jenže v&nbsp;roce 2013 se Tim Treuer rozhodl plochu zkontrolovat, když byl zrovna v&nbsp;Kostarice v&nbsp;souvislosti se zcela jiným výzkumem.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pomeran-ov-slupky-v-pln-pr-ci">Pomerančové slupky v&nbsp;plné práci</h2>



<p>Ukázalo se ovšem, že jediný problém spočívá v&nbsp;tom najít onu pustinu. Dva výlety na určené místo ukázaly, že vyprahlá pustina se změnila k&nbsp;nepoznání. <strong>Terén je aktuálně hustě zarostlou džunglí plnou rostlin</strong>. <em>„Nepomohla ani původní žlutá cedule, která plochu označuje. Za ty roky totiž tak zarostla psím vínem, že jsme správné místo našli až o mnoho let později,“</em>&nbsp;prohlásil tehdy Treuer. Během pátrání přijel na nejrůznější místa, dokud nenašel to původní.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="800" height="429" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-vysledek-srovnani.jpg" alt="" class="wp-image-36742 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-vysledek-srovnani.jpg 800w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-vysledek-srovnani-320x172.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-vysledek-srovnani-768x412.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/krajina-vysledek-srovnani-720x386.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px" /></figure></div>



<p>Experimentální plošné kompostování vedlo v porovnání s územím bez lidského zásahu k&nbsp;výrazně bohatší půdě, větší biomase stromů a značné diversitě jejich druhů. Vyrostl tu dokonce fíkovník tak veliký, že je k&nbsp;obejmutí kmenu potřeba tří lidí. Nikdo si však zatím není jist, jak <strong>přesně pomerančové slupky tak efektivně zregenerovaly</strong> celé místo během 16 let izolace. Podle Treuera je to otázka za milion, kterou musí ještě odhalit další bádání a podrobné pozorování.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-invazivn-tr-va-a-obnova-p-dy">Invazivní tráva a obnova půdy</h2>



<p>Treuer má silné podezření, že šlo o spojení dvou faktorů – potlačení růstu invazivních travin a obnovy velmi poničené půdy. A i když přesný mechanismus zůstává momentálně záhadou, vědci doufají, že se tento model stane inspirací pro další místa. <strong>Kompostování nejrůznějších zbytků je velmi stará metoda</strong>, která je na provedení velmi jednoduchá. Navíc by takové projekty vyřešily problémy s&nbsp;odpadem, které trápí mnohá místa po celém světě. Opět by tak šlo o win-win situaci.</p>



<div class="wp-block-image"><figure class="aligncenter size-large"><img decoding="async" width="800" height="523" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/vysledna-krajina.jpg" alt="" class="wp-image-36751 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/vysledna-krajina.jpg 800w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/vysledna-krajina-320x209.jpg 320w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/vysledna-krajina-768x502.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/10/vysledna-krajina-720x471.jpg 720w" sizes="auto, (max-width: 800px) 100vw, 800px" /></figure></div>



<p>Je hanbou moderní společnosti, že existují odpadová místa extrémně bohatá na živiny, zatímco jinde skomírají celé ekosystémy právě na jejich nedostatek. Přitom stačí jen obě složky propojit. Neznamená to, že všechny zemědělské firmy <strong>mají ihned vyvážet odpadky na chráněná území</strong>. Je potřeba najít cesty pro další experimenty. Ty mohou přinést metodiku pro odhalení toho, kdy je určitý výstup z&nbsp;výroby kompatibilní s&nbsp;konkrétním místem.</p>



<p class="has-text-align-center"><strong>Myslíte, že by tato metoda mohla vést k&nbsp;obnově pustin?</strong></p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-sciencealert">Zdroj: <a href="https://www.sciencealert.com/how-12-000-tonnes-of-dumped-orange-peel-produced-something-nobody-imagined" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">ScienceAlert</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/zapomenuty-pokus-zmenil-krajinu/">Výrobní společnost odhodila zbytky pomerančové kůry na opuštěné místo. Po 16 letech se oblast proměnila k nepoznání</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědcům se podařilo vyvinout takovou energii, jakou mají samotné hvězdy. Nedávný jaderný experiment opět posunul hranice</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/dalsi-krok-k-ciste-energii/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Thu, 02 Sep 2021 03:23:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[energie]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[jaderná fúze]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=25688</guid>

					<description><![CDATA[<p>Experiment s jadernou fúzí posunul fyziky zase o krok blíže jejich snu. Tedy slibnému vývoji nové a čisté energie.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Nový pokus zahrnoval poměrně hodně laserových paprsků a pelet s&nbsp;vodíkovým palivem. S&nbsp;touto výbavou fyzici spustili bezprecedentně silnou jadernou fúzi a uvolnil<strong>i zatím největší dosažený objem energie v&nbsp;laboratorních podmínkách</strong>. Tato akce vědce posunula zase krok k&nbsp;jejich metě, tedy nové éře technologie pro čistou energii. Fúze spojuje navzájem dva atomy a vyskytuje se jako hlavní ohon v&nbsp;jádrech hvězd.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokus-jako-dn-p-edt-m">Pokus jako žádný předtím</h2>



<p>V&nbsp;prostoru laboratoří mohou vědci právě pomocí paprsků zaměřit obrovské množství energie a zpustit tak proces fúze. Problém je, že to vyžaduje mnohem více energie, než jakou se nakonec daří získat. To z&nbsp;tohoto modelu <strong>stále dělá jen zajímavost, nikoli jakkoli fungující generátor</strong>. Pro fyziku je jasným cílem získat více energie, než je vloženo. Aktuálně bylo v&nbsp;Kalifornii zaměřeno 192 laserů na malinkatou peletu z&nbsp;deuteria asi velikosti zrnka pepře.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="750" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept.jpg" alt="" class="wp-image-25703 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept-300x225.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept-768x576.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept-720x540.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/vodik-koncept-450x338.jpg 450w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Následná fúze uvolnila&nbsp; 1,35 megajoulu energie, což je asi 70 % energie vložené. Zatím je to největší poměr, jakého bylo kdy v&nbsp;laboratorních podmínkách dosaženo a <strong>8krát vyšší než poslední pokus tohoto druhu</strong>. Ačkoli tato fúze trvala jen asi 100 triliontin vteřiny, podle vědců se může reakce stát samoopakovací díky „spalování plasmy“. Šlo by o situaci, kdy bude teplo uvolněné při fúzi fungovat jako palivo pro další reakci.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-c-lem-je-pr-v-zacyklen">Cílem je právě zacyklení</h2>



<p>Hoření, které by se takto samo udržovalo aktivní, je základem pro získání zvýšení výnosu energie. Dalším krokem je proto opakování více experimentů a <strong>porozumění dopadu drobných změn v&nbsp;nastavení na výsledek</strong>. Konkrétně tento pokus je natolik čerstvý, že nebyl dosud nikde publikován. Jeho výsledek a dopad už ovšem koluje vědeckou komunitou a vytváří mnoho dalších plánů na další opakování.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1000" height="667" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek.jpg" alt="" class="wp-image-25697 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek.jpg 1000w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/08/laser-paprsek-450x300.jpg 450w" sizes="auto, (max-width: 1000px) 100vw, 1000px" /></figure>



<p>Je trochu symbolické, že prostor NIF Target Bay, kde se pokus odehrál, fungoval taky jako prostor pro kulisu strojovny vesmírné lodi Enterprise. <strong>Bylo to v&nbsp;roce 2013, když se natáčel film Star Trek: Do temnoty</strong>. Aktuálně ho obsadilo 192 laserů zaměřených na palivo z&nbsp;deuteria a výsledky pokusu se šíří jako lesní požár. Skutečnost spojitosti obou míst se dost možná v&nbsp;budoucnu stane historickou anekdotou a zajímavostí.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-popularscience">Zdroj: <a href="https://www.popsci.com/science/nuclear-fusion-successful-ignition/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">PopularScience</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/dalsi-krok-k-ciste-energii/">Vědcům se podařilo vyvinout takovou energii, jakou mají samotné hvězdy. Nedávný jaderný experiment opět posunul hranice</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědci konečně zjistili, co způsobuje polární záři. Jedinečný světelný úkaz odhalen v plné kráse</title>
		<link>https://vedazive.cz/planeta-zeme/vedci-prokazali-co-zpusobuje-polarni-zari/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 21 Jul 2021 03:23:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Planeta Země]]></category>
		<category><![CDATA[aurora borealis]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[polární záře]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=16604</guid>

					<description><![CDATA[<p>Američtí vědci konečně dokázali, co přesně způsobuje oslnivou světelnou show známou jako polární záře.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Polární záře, severní světlo nebo aurora borealis. Tři termíny pro nádherný a jedinečný světelný úkaz. Od počátku věků byl tento jev pro lidi záhadou. Nicméně vědci v&nbsp;USA konečně přišli s&nbsp;<strong>řešením toho, co lidstvo tak dlouho fascinuje</strong>. Tým z&nbsp;univerzity v&nbsp;Iowě dokázal, že třpytící se světla jsou důsledkem velice silných elektromagnetických vln, které způsobují geomagnetické bouře. Výsledky publikovali v&nbsp;nové studii.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-alfv-novy-vlny-fascinuj-i-d-s">Alfvénovy vlny fascinují i děsí</h2>



<p>Fenomén známý vědcům jako Alfvénovy vlny pohání elektrony vstříc Zemi. Tento pohyb způsobuje, že částice vytváří fantastické spektrum barev, které je <strong>viditelné ve vyšších zeměpisných šířkách</strong> naší planety. Měření odhalila, že malá část elektronů je tímto vlněním zrychlena, podobně jako když surfař zachytí mořskou vlnu a veze se na ní. Pravděpodobnost tohoto jevu byla formulována už v&nbsp;roce 1946 sovětským vědcem Lvem Landauem.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/07/aurora-borealis03-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-16611 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Ovšem tým z&nbsp;Iowy byl poprvé schopen tuto teorii otestovat pomocí počítačové simulace v&nbsp;laboratoři plazmatu na univerzitě v&nbsp;Kalifornii. <strong>Komora o délce 20 metrů napodobovala magnetické pole Země</strong>. V&nbsp;ní byli vědci schopni simulovat plazma podobné tomu, které existuje ve vesmíru. Pomocí speciální antény pak do prostoru vyslali právě Alfvénovy vlny, jako kdyby třásli zahradní hadicí a pozorovali, jak po ní stéká voda.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-odli-nosti-od-p-irozen-ho-jevu">Odlišnosti od přirozeného jevu</h2>



<p>I když se nejedná o typ záře, kterou můžeme vidět na obloze, měření definitivně potvrdila predikovaný mechanismus. Počítačová simulace a další výpočty ukázaly, že jsou to <strong>právě elektrony „surfující“ na poli Alfvénových vln,</strong> co způsobuje polární záři. Jejich rychlost přitom může být až 72 milionů kilometrů v&nbsp;hodině. Objev provázený kalifornským experimentem vzbudil ohlas mezi vědci napříč celou zemí.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/07/aurora-borealis01-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-16606 transfer-szn-utm"/></figure>



<p>Pro komunitu šlo o velmi vzrušující záležitost. Je totiž poměrně vzácné vidět laboratorní experiment, který potvrdí teorii nebo <strong>model týkající se vesmírného prostředí.</strong> Vesmír je zkrátka natolik velký, že je velmi obtížné ho jednoduše napodobit v&nbsp;laboratorních podmínkách. Vědci také doufají, že lepší porozumění jevům tohoto typu dovolí meteorologům více proniknout do mechanismů utvářejících počasí.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-themindunleashed">Zdroj: <a href="https://themindunleashed.com/2021/06/scientists-prove-what-causes-aurora-borealis-for-the-first-time.html" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">TheMindUnleashed</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/planeta-zeme/vedci-prokazali-co-zpusobuje-polarni-zari/">Vědci konečně zjistili, co způsobuje polární záři. Jedinečný světelný úkaz odhalen v plné kráse</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Studie chování čmeláků mohou posloužit výrobě pokročilých robotických systémů, které se tak mohou naučit lépe orientovat v okolí a spolehlivěji plnit naprogramované úkoly</title>
		<link>https://vedazive.cz/priroda-zvirata/studie-chovani-cmelaku-mohou-poslouzit-vyrobe-pokrocilych-robotickych-systemu-ktere-se-tak-mohou-naucit-lepe-orientovat-v-okoli-a-spolehliveji-plnit-naprogramovane-ukoly/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 30 May 2021 03:38:00 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Příroda a zvířata]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[hmyz]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=5032</guid>

					<description><![CDATA[<p>Výzkumník Sridhar Ravi byl jednou venku se svými kolegy, když ho zaujala činnost skupinky nedalekých čmeláků.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Jak se drobní tvorečkové velmi obratně pohybovali z&nbsp;květiny na květinu během jejich opylování, vyhýbali se s&nbsp;<strong>neuvěřitelnou přesností veškerým</strong> překážkám, jako jsou stonky, trny nebo cokoli obdobného. Všechny tyto akce vyžadují po tom, kdo je provádí, velmi přesné vědomí vlastního těla a jeho vztahu k&nbsp;okolnímu prostředí.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-nejen-u-velk-ch-mozk">Nejen u velkých mozků</h2>



<p>Mezi vědci se přitom mělo za to, že tato schopnost se projevuje jen u zvířat s&nbsp;větším mozkem, a hmyzu nebo dalších menších organismů se tudíž netýká. V&nbsp;zájmu dalšího průzkumu tohoto fenoménu si Ravi a jeho kolegové postavili v&nbsp;laboratoři vlastní úl. Čmeláci se mohli pohybovat ven a dovnitř tunelem, který byl <strong>částečně zakryt pohyblivými překážkami</strong>. Postupem času výzkumníci zmenšovali průchodnost a pozorovali, jak se reakce hmyzu mění.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-5037 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-1024x682.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280-450x300.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumble-bee-2361336-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Studie – následně publikovaná v&nbsp;časopise Proceedings of the National Academy of Sciences – přišla s&nbsp;velmi zajímavým závěrem, který nás nutí radikálně přehodnotit náš pohled na hmyz a jeho schopnosti orientace v&nbsp;prostoru. Podle závěrů studie si čmeláci <strong>měří mezery letem</strong> ze strany na stranu, aby si je „oskenovali“. Když je konkrétní mezera užší než jejich rozpětí křídel, věnují zkoumání konkrétního otvoru ještě delší čas.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-pokro-il-vzdu-n-akrobacie">Pokročilá vzdušná akrobacie</h2>



<p>A pak provedli něco naprosto nečekaného: otočili svoje ochmýřená tělíčka a proletěli bokem. Někteří jedinci se překážky dotkli, ale <strong>každý z&nbsp;víc jak 400 zaznamenaných průletů</strong> čmeláků skrze připravenou mezírku byl úspěšný. Příroda během tisíců let vývoje druhů zakódovala hmyzu úžasné vlastnosti a postupy, prohlásil Ravi.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-5038 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-1024x682.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280-450x300.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/bumblebee-5251826-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Zkoumání tohoto fenoménu odhaluje, že neexistuje druh, který by vědce nedokázal znovu překvapit svým přístupem k okolí a schopnostmi, jak překážky v něm překonávat. Ostatně toto „měření“ čmeláků se dá využít například v <strong>pokročilých robotických systémech</strong>, které se tak mohou lépe naučit orientovat v prostředí a spolehlivěji plnit člověkem naprogramované úkoly. Nakonec se budou pohybovat ve stejném prostředí jako ti čmeláci.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-scientific-american">Zdroj: <a href="https://www.scientificamerican.com/video/bumblebees-self-image-gets-them-through-tight-spots/" target="_blank" rel="noreferrer noopener nofollow">Scientific American</a></h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/priroda-zvirata/studie-chovani-cmelaku-mohou-poslouzit-vyrobe-pokrocilych-robotickych-systemu-ktere-se-tak-mohou-naucit-lepe-orientovat-v-okoli-a-spolehliveji-plnit-naprogramovane-ukoly/">Studie chování čmeláků mohou posloužit výrobě pokročilých robotických systémů, které se tak mohou naučit lépe orientovat v okolí a spolehlivěji plnit naprogramované úkoly</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Vědcům se podařil fenomenální úspěch, který se týká lidského embrya</title>
		<link>https://vedazive.cz/clovek/vedcum-se-podaril-fenomenalni-uspech-ktery-se-tyka-lidskeho-embrya/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Wed, 21 Apr 2021 14:28:15 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Člověk]]></category>
		<category><![CDATA[embryo]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=6661</guid>

					<description><![CDATA[<p>Vědci vytvořili duté kuličky ztvárňující lidské embryo v jeho nejranějších fázích vývoje. Jde o vynikající nástroj pro studium fází lidského vývoje.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Umělá embrya, nazvaná „blastoidy“ dovolují vědcům detailně prozkoumat velmi raná stadia lidského vývoje, neplodnosti a konců těhotenství <strong>bez nutnosti či potřeby experimentů</strong> na skutečných embryích. Dvě nezávislé skupiny vytvořily modely pomocí odlišných metod, oba modely jsou však více než použitelné pro potřebná zkoumání a další studie.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dv-metody-v-roby-jeden-objekt-tvorby">Dvě metody výroby, jeden objekt tvorby</h2>



<p>První skupina začala s&nbsp;dospělými kožními buňkami, které přeprogramovali tak, aby se podobaly buňkám embryálním. Modifikované buňky pak nechali růst <strong>kolem 3D lešení, které zaručovalo kulovitý tvar</strong>. Výsledek velmi dobře připomínal blastocystu, což je struktura obsahující několik set buněk, která vzniká asi 4 dny po oplodnění vajíčka spermií. Později přidané implantáty simulovaly stěny dělohy.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-6667 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-1024x682.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280-450x300.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/woman-1284353-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Druhá skupina začala kmenovými buňkami, které zahrnovaly jak ty z&nbsp;embryí, tak tkáň dospělé kůže. Kmenové buňky pak byly upraveny chemikáliemi pro růst, které vědcům pomohly je dostat do tvaru blastocysty. Oba týmy ukázaly, že se takto vyrobené blastocysty <strong>chovají podobně jako ty skutečné v&nbsp;tom směru</strong>, že vytvořily tělo blastocysty, které obsahuje tři rozdílné typy buněk, které nakonec vytvoří části těla.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-p-ed-sp-nou-stavbu-n-kter-omezen">Před úspěšnou stavbu některá omezení</h2>



<p>Navzdory podobnostem ale žádný z&nbsp;modelů nenapodobí perfektně lidské embryo a podle důkazů z&nbsp;podobných modelů z&nbsp;myších buněk, se koule ve vývoji nedostanou dál než právě do fáze blastocysty. Důkazy naznačují, že pokud jsou vložené do myší dělohy, <strong>myší blastocysty se nedokáží rozdělit</strong> do dalších typů buněk, nejspíš proto, že se jejich genetika liší od skutečné blastocysty. Stále jde ovšem o obrovský pokrok na tomto poli zkoumání.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="512" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-1024x512.png" alt="" class="wp-image-6663 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-1024x512.png 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-300x150.png 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-768x384.png 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-720x360.png 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280-450x225.png 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/fetus-5555311-1280.png 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Skutečně jde o první kompletní model embrya a jeho technika ukazuje, že lze vytvořit stovky takových struktur, což dovoluje podrobné zkoumání původního záměru, tedy velmi raného vývoje člověka. S experimentem je samozřejmě spojeno mnoho etických otázek, <strong>což se ovšem děje vždycky</strong>, když v Petriho misce roste něco, co je částí člověka. Čím víc se takové dveře otvírají, tím větší nervozita je kolem takového procesu a vědeckého bádání.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-livescience">Zdroj: Livescience</h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/clovek/vedcum-se-podaril-fenomenalni-uspech-ktery-se-tyka-lidskeho-embrya/">Vědcům se podařil fenomenální úspěch, který se týká lidského embrya</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Fyzici změřili nejmenší dosud nalezenou gravitační sílu</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/fyzici-zmerili-nejmensi-dosud-nalezenou-gravitacni-silu/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 18 Apr 2021 12:01:08 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[gravitace]]></category>
		<category><![CDATA[kvantová teorie]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=6371</guid>

					<description><![CDATA[<p>Gravitace v kvantovém rozsahu byla pro vědce dlouho záhadou, ale věci se začínají posouvat a měnit, takže vědci pronikají dále i v této oblasti.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Fyzikům se totiž podařilo změřit zatím nejmenší gravitační pole, jaké kdy bylo zachyceno – a to během experimentu, který může pomoci v&nbsp;hledání jednotné fyzikální teorie. Gravitace je totiž jediná zbývající síla, která není integrovaná do <strong>základní teorie subatomárních částic</strong>. Interakce slabého a silného stejně jako elektromagnetické pole už má svoje místo. Gravitaci popisuje Einsteinova teorie relativity, která ale v&nbsp;kvantovém rozsahu selhává.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-konec-dvojit-ho-obrazu-na-eho-vesm-ru">Konec dvojitého obrazu našeho vesmíru?</h2>



<p>Díky této separaci je náš obraz vnímání vesmíru zatím sestaven ze dvou modelů. Důsledkem je to, že fyzika stále neumí popsat fungování gravitace na subatomární úrovni. Tím pádem si fyzici mohou jen mnout čela, když přijde na popis singularit, <strong>které leží například v&nbsp;centrech černých děr</strong>, nebo proč je gravitace o tolik slabší než všechny další fyzikální síly. Je tu ovšem nový experiment měřící gravitační přitažlivost mezi dvěma zlatými kuličkami.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="582" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-1024x582.jpg" alt="" class="wp-image-6375 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-1024x582.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-300x171.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-768x437.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-720x410.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280-450x256.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/quantum-mechanics-1525470-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Jejich průměr je pouhé 2 milimetry, takže mohou být prvními objekty, které nám napoví, jak funguje gravitace v&nbsp;těchto miniaturních podmínkách. Jde tedy hlavně o ověření konceptu a vytvoření senzoru schopného vůbec měřit tyto drobounké síly. <strong>Jeho účelem je ustanovení metodiky</strong>, díky které lze tuto oblasti vůbec dále zkoumat. V&nbsp;delším období by vědci chtěli modelovat gravitační pole u kvantových objektů a například to, jak vypadá superpozice.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-dlouh-cesta-dlouho-cht-n-m-sm-rem">Dlouhá cesta dlouho chtěným směrem</h2>



<p>Pro získání drobného náhledu, jak v&nbsp;těchto podmínkách funguje právě gravitace, použili vědci zmenšenou verzi torsiální rovnováhy, což je nástroj vytvořený roku 1798 k&nbsp;měření hustoty Země a gravitační konstanty G. Tento nástroj zahrnuje<strong> také zlaté kuličky na obou koncích</strong>, které jsou propojené. Do této soustavy přidali třetí kuličku, čímž mohli změřit gravitaci, kterou přidaná působí na již obsažené.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="575" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-1024x575.jpg" alt="" class="wp-image-6372 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-1024x575.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-300x169.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-768x431.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-720x404.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280-450x253.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/03/physics-3873118-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Síly, které vědci hledali, jsou opravdu drobné, číselně 9 × 10^minus 14 Newtonů. Tato síla je srovnatelná s tím, jaký gravitační tah by v poli Země zažila třetina lidské krevní buňky. Z toho důvodu musel být experiment neuvěřitelně <strong>citlivý a bylo potřeba izolovat veškeré rušivé prvky</strong>. Dosavadní zkoumání odhalilo, že gravitace zatím sleduje stejná předvídatelná pravidla, podle kterých se chová ve velkých rozměrech. Je to ovšem jen první pokus z mnoha.</p>



<p>Zdroj: Livescience</p>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/fyzici-zmerili-nejmensi-dosud-nalezenou-gravitacni-silu/">Fyzici změřili nejmenší dosud nalezenou gravitační sílu</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
		<item>
		<title>Diamanty vyrobené v laboratoři mají vlastnosti, které nikdo neočekával</title>
		<link>https://vedazive.cz/technika/diamanty-vyrobene-v-laboratori-maji-vlastnosti-ktere-nikdo-neocekaval/</link>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce VědaŽivě]]></dc:creator>
		<pubDate>Sun, 18 Apr 2021 11:59:08 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Technika]]></category>
		<category><![CDATA[diamanty]]></category>
		<category><![CDATA[experiment]]></category>
		<category><![CDATA[měření]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://vedazive.cz/?p=6863</guid>

					<description><![CDATA[<p>Tým vědců použil zvukové vlny a laserový paprsek, aby změřil diamanty ještě před tím, než se rozpadly.</p>
]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[
<p>Diamanty mohou být nejtvrdším známým přírodním materiálem, ale badatelé teď přišli s&nbsp;tvrdou konkurencí. Vzali disk grafitu velký jako koruna a vystřelili ho na zeď rychlostí 24&nbsp;100 kilometrů v&nbsp;hodině. Vznikl tak šestihranný diamant, který je tužší a silnější než jeho <strong>kubický přírodní sourozenec</strong>. Šestihranné diamanty, známé také jako Lonsdaleity, jsou speciální diamanty s&nbsp;atomy uhlíku v&nbsp;šestihranných vzorcích.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-vynikaj-c-v-sledek-uhl-kov-st-elby">Vynikající výsledek uhlíkové střelby</h2>



<p>Formují se tehdy, když je uhlík vystaven extrémnímu teplu a tlaku, jako při dopadech meteoritů na zemský povrch. Vědci dlouho teoretizovali o tom, že tento vzácný materiál bude tvrdší než běžný kubický diamant. Jenže takového diamanty nalezené v&nbsp;kráterech měly příliš <strong>mnoho prasklin a chyb na to</strong>, aby bylo možné pořádně změřit jejich vlastnosti a porovnat je s&nbsp;těmi klasickými. Nyní vědci nejen, že vytvořili šestihranný diamant, ale také změřili jeho tuhost.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="668" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg.jpg" alt="" class="wp-image-6869 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg-300x196.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg-768x501.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg-720x470.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/vfad6x2btcmifpec2yqsnn-1024-80jpg-450x294.jpg 450w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>Kombinací laseru a zvukových vln mohli vědci změřit tvrdost, tedy odolnost vůči změnám tvaru při stlačování nebo natahování. Diamant je velmi jedinečný materiál, který je nejen nejtvrdší, ale má o <strong>vynikající optické vlastnosti</strong> a vysokou tepelnou vodivost. A teď máme šestihranné diamanty vytvořené pomocí šokového experimentu, které jsou výrazně tvrdší a silnější než klasické klenotnické diamanty.</p>



<h2 class="wp-block-heading" id="h-um-l-diamant-podle-v-eho-p-ekonal-p-rodu">Umělý diamant podle všeho překonal přírodu</h2>



<p>Kubické diamanty se obvykle formují v&nbsp;hloubce více jak 150 kilometrů pod zemským povrchem a to pod tlakem mnohem větším, než je zdrcující tlak v&nbsp;hlubinách oceánů. Teploty jsou pak v&nbsp;hodnotách kolem 1 500 stupňů Celsia. Jenže k&nbsp;formování šestihranného byl použit úder <strong>na úrovni dopadu meteoritu</strong> s&nbsp;použitím stlačeného vzduchu a střelného prachu, který grafit vystřelil v&nbsp;obrovské rychlosti. A jak dopadl na zeď, tlak ho změnil v&nbsp;diamant.</p>



<figure class="wp-block-image size-large"><img decoding="async" width="1024" height="682" loading="lazy" src="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-1024x682.jpg" alt="" class="wp-image-6865 transfer-szn-utm" srcset="https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-1024x682.jpg 1024w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-300x200.jpg 300w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-768x512.jpg 768w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-330x220.jpg 330w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-172x115.jpg 172w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-720x480.jpg 720w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-150x100.jpg 150w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280-450x300.jpg 450w, https://vedazive.cz/wp-content/uploads/2021/04/asteroid-5737398-1280.jpg 1280w" sizes="auto, (max-width: 1024px) 100vw, 1024px" /></figure>



<p>A zlomek vteřiny před tím, než se rozpadl na kousíčky, vyslali vědci zvukovou vlnu a pomocí laseru změřili, jak rychle pronikla materiálem diamantu. Zvuková vlna způsobila kolísání hustoty diamantu, což ovlivnilo cestu laserového paprsku a čím tvrdší materiál, tím rychleji se <strong>skrze něj zvuk pohybuje</strong>. Je těžké zatím určit tvrdost tohoto diamantu, protože ta se zjišťuje vrypem do povrchu a šestihranný zatím neexistoval tak dlouho, aby si do něj vědci mohli škrábnout.</p>



<h4 class="wp-block-heading" id="h-zdroj-livescience">Zdroj: Livescience</h4>
<p>Článek <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz/technika/diamanty-vyrobene-v-laboratori-maji-vlastnosti-ktere-nikdo-neocekaval/">Diamanty vyrobené v laboratoři mají vlastnosti, které nikdo neočekával</a> se nejdříve objevil na <a rel="nofollow" href="https://vedazive.cz">VědaŽivě.cz</a>.</p>
]]></content:encoded>
					
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
