Zločinci v bílých pláštích: 10 nejkrutějších lékařů, kteří prováděli nemorální experimenty na svých pacientech

Lékařské experimenty byly mnohdy velmi za hranou etiky. Až po letech vyplývají na povrch mnohé hrůzné testy prováděné přímo na lidech.

Zdroj fotografie: Rawpixel Ltd / Creative Commons / CC BY

Lékaři můžou sledovat své vlastní cíle a pacient o nich nemusí mít vůbec tušení. Mezi zlem a službou lidstvu je kolikrát velmi tenká hranice. Lze však kruté experimenty ospravedlnit jakoukoli touhou zachránit v budoucnu miliony dalších životů? Lékaři jsou obecně lidmi, kterým je společnost zvyklá důvěřovat svým životem, tedy tím nejcennějším. Na celém světě to z nich dělá respektované osoby, které jsou ceněny pro svou práci a dovednosti.

Zlo oděné bílým pláštěm

To samozřejmě neznamená, že si takovou úctu zaslouží všichni, protože někteří drasticky porušili Hippokratovu přísahu. Mohou k léčbě používat i bez souhlasu pacienta velmi netradiční metody. Mohou ho i donutit riskovat vlastní zdraví a život. A existují také lékaři, kteří naprosto bez kontroly a odpovědnosti experimentují na odsouzených nebo duševně nemocných. Jejich jednání je tak nejen nemorální, ale rovnou zcela kriminální.

John Charles Cutler

Hlavní lékař ministerstva zdravotnictví USA byl odpovědný za provádění experimentů na pacientech se syfilisem v Guatemale. Roku 2005 vyšlo najevo, že do pokusů byli záměrně zapojeni vězni, vojáci a pacienti s pohlavními chorobami, a to bez jejich souhlasu. Vědci zkoumali efekt penicilinu. V důsledku toho bylo přes 1 000 lidí uměle infikováno a nedostalo se jim odpovídající péče. Celkem zemřelo 83 lidí, v roce 2010 se americká vláda omluvila.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Aubrey Levin

Pod vedením tohoto psychiatra byl v 70. letech 20. století uskutečněn v Jihoafrické republice „Projekt averze“. Cílem byla léčba homosexuality velmi pochybnými metodami. Z určených vojáků bylo vybráno několik stovek mužů a žen. Léčba zahrnovala elektrošoky, chemickou kastraci a nucenou změnu orientace. Veškeré pokusy byly na lidech prováděny bez jejich souhlasu a ti, kteří podstoupili operativní změnu pohlaví, se mohli vrátit do armády.

Marion Sims

Marion Sims je znám jako „otec moderní gynekologie“. V 19. století provedl mnoho experimentálních procedur na ženách, když hledal způsob, jak léčit vezikovaginální píštěl. Navzdory jeho dobrým úmyslům ale nutil zotročené ženy k operacím, aniž by je informoval o cílech. Operace byly často prováděny bez utlumení bolesti. Výsledné důkazy se staly pro medicínu cenným materiálem, metoda provedení byla ale odsouzena.

Wendell Johnson

Tento lékař prováděl řadu psychologických experimentů, které nazval „Jak se stát monstrem“ kvůli jejich krutosti. S pomocí asistentky vybíral sirotky v Ohiu a podrobil je řadě pokusů. Chtěl podpořit teorii, že koktání se získává učením. Jednu část dětí stále ponižoval a kritizoval jejich způsob mluvení. Děti v důsledku jeho jednání získaly celou řadu duševních i řečových poruch. Mnohých těchto neduhů už se pak nikdy nezbavily.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Albert M. Kligman

Během několika měsíců v letech 1965–1966 provedl Kligman sérii násilných experimentů na vězních. Všechno s podporou armády a několika farmaceutických společností. Celkem 75 testovaným subjektům byla injekčně podána dávka herbicidu Agent Orange. Ten byl plánován pro vojenské použití a bylo potřeba otestovat účinek na člověka. Výsledkem byla chronická kožní onemocnění a další projevy jako cysty, pustuly a vředy po celém těle.

Oliver Wenger

Wenger byl odpovědný za teorii i praxi experimentů se syfilisem v Tuskegee. Po několik let byli k těmto pokusům vybíráni Afroameričané z chudých a znevýhodněných rodin, kteří byli uměle infikováni. Byla jim přislíbena bezplatná léčba život ohrožující toxické metody. Druhé polovině nebylo sděleno, že jsou nakažení, tudíž pokračovali v normálním životě a nakazili další. Mnoho pacientů zemřelo na komplikace a vedlejší efekty.

Herta Oberheuserová

Tato lékařka pracovala v koncentračním táboře Ravensbrück. S vězni prováděla pokusy v rámci studia zásahů do kostí, svalů a nervových tkání. Během nich odebrala vězňům končetiny a kosti a implantovala jim cizí tělesa. Tyto experimenty byly zaměřeny na studium regenerace různých tkání lidského těla. Všichni vězni byli zohaveni a mnoho jich zemřelo během operací bez anestezie a na následky smrtících injekcí.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Grigorij Mairanovskij

Tento ruský biochemik a lékař pracoval v SSSR na vývoji super jedu bez chuti a zápachu, který nemělo být možné identifikovat. V tajné laboratoři experimentoval na vězních z gulagu. Kromě injekcí jedu byly pokusné osoby vystaveny yperitu, ricinu a nikdo se neptal na jejich souhlas. Není známo, kolik vězňů v důsledku těchto pokusů zemřelo, tým v čele s Maranovským ovšem dokázal vytvořit smrtící jed C-2.

Jevgenij Zenger

V období studené války probíhalo v USA i SSSR rozsáhlé zkoumání radiace. Cílem bylo zjistit, zda a jak dobře dokáže zabíjet. Bylo to nutné v rámci prevence následků havárií v jaderných elektrárnách. Vědec Jevgenij Zenger experimentoval po 10 let s léčbou rakoviny pomocí velkých dávek záření. Vybíral si k tomu pacienty z řad zcela bezbranných. Jeho experimenty vedly k nespavosti, dezorientaci, anémii a často ke smrti.

Sigmund Rascher

Během 2. světové války prováděli Sigmund Rascher a Ernst Holzlöhner pokusy stran rychle se měnící zátěže lidského organismu. Podrobnosti se staly známými během soudního procesu. Vězni koncentračních táborů byli na hodiny ponořeni do studené vody, drženi v chladu a bez oblečení. Pak byli vhozeni do vroucí vody, aby rozmrzli. Bez ohledu na případné cíle neexistuje pro takový postup žádné opodstatnění.

Kteří další lékaři tohoto typu vás napadají?

Zdroj: ScienceNews