Vstřikoval jim do těla složky jaderných bomb nebo je úmyslně nakazil rakovinou: Šílený vědec měl k dispozici 60 000 „pokusných králíků“

Historie vědy stojí na experimentech a jejich výsledcích. Najde se ovšem i mnoho vědců, kteří neváhali pro dosažení kýžených závěrů zlikvidovat části populace.

Zdroj fotografie: Depositphotos

V 50. a 60. letech 20. století existovala velmi snadná metoda, jak získat na experiment dotaci od vlády Spojených států. Stačilo nadhodit myšlenku vystavení lidí (hlavně minoritních skupin) naprosto šíleným dávkám radiace. Jen proto, aby badatelé viděli, kam to povede. Jakožto součást programu samotného vývoje jaderných zbraní tak byli jejich složkám vystavení nic netušící vojáci a pacienti nacházející se v nemocnici v Chicagu.

Rozsáhlé radiační testy

Hlavním „chodem“ tohoto pokusu bylo plutonium. Není tak žádným překvapením, že se jen asi čtvrtina subjektů dožila toho, aby se dověděli, co se jim vlastně stalo. Dr. Cornelius Rhoads byl badatel v oblasti rakoviny a také budoucí člen Komise pro atomovou energii. Portorikáncům injektoval aktivní rakovinné buňky, následkem čehož pochopitelně zemřeli. Jako by to nestačilo, připojil ke svému výzkumu také velmi rozjásanou poznámku:

„Portorikánci jsou tou nejšpinavější, nejlínější a nejvíce zdegenerovanou rasou lidí, která kdy tento svět obývala. Udělal jsem co nejvíc pro to, abych urychlil proces exterminace, takže jsem jich zabil 8 a nakazil rakovinou ještě několik dalších.“ Pod maskou léčení postupoval podobně i Dr. Eugene Saenger. Ten vystavil tucty Afroameričanů dávkám radiace přesahujícím 20 000 rentgenů. Stačilo to na bolest, krvácení a minimálně 20 úmrtí.

Studia a vedoucí za války

V 90. letech několik rodin pozůstalých lékaře zažalovalo, nakonec obdržely odškodnění ve výši 3,6 milionu dolarů. Rhoads se narodil 20. června ve Springfiled v Massachussetts. Nejdřív studoval v místě, později na Bowdoin College v Maine. Při studiích medicíny na Harvardu se stal prezidentem třídy a v roce 1924 obdržel lékařský diplom. Stal se internistou a následně se nakazil tuberkulózou. To v něm zažehlo životní zájem o lékařský výzkum.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Během práce pro Rockefellerův institut byl doktorem Williamem B. Castlem pozván do jeho Anemické komise. Během 2. světové války byl Rhoads přidělen jako vedoucí k Divizi chemických zbraní americké armády. Ustanovil zde chemické laboratoře, a to v Utahu, Marylandu a Panamě. Velmi nadšeně pak prováděl tajné experimenty na Afroameričanech, japonských Američanech a Portorikáncích. Zahrnovaly více jak 60 000 vojáků.

Stanovisko bioetika

Mnoho z nich utrpělo vážné mozkové poškození a další celoživotní následky. Za tuto práci byl dokonce roku 1945 vyznamenán za „boj proti jedovatý plynům a dalším pokročilým chemickým zbraním“. Bioetik Jay Katz z univerzity v Yale popsal tyto a další testy jako nemorální. Podle něj byly založeny na „velmi snadné dostupnosti lidských bytostí“ a dále tvrdil, že „vojáci byli manipulováni, využiti a následně zrazeni.“