Stanfordský vězeňský experiment: Hra na vězně a dozorce se změnila v noční můru plnou šikany a ponižování

Stanfordský vězeňský experiment. Hra na vězně a dozorce dopadla katastrofálně, výsledky se ale zapsaly do historie a dokázaly, čeho jsou lidé v jistých podmínkách schopni.

Stanfordský vězeňský experiment i Zdroj fotografie: Philip Zimbardo / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Jak silný a odolný je vlastně člověk? Historie několikrát dokázala, že za určitých okolností se i z civilizovaných lidí mohou stát monstra, které neznají žádné hranice. Přesto si lidé, kteří nikdy nezažili nepohodlí, často myslí, že jim se to stát nemůže. Nikdo však neví, jak silný a odolný ve skutečnosti je, dokud se neocitne ve vyhrocených podmínkách. To krásně dokázal známý Stanfordský vězeňský experiment, který musel být kvůli vzrůstající agresivitě a ponižování předčasně ukončen.

Stanfordský vězeňský experiment

Stanfordský vězeňský experiment dokázal, že i spokojení a psychicky vyrovnaní lidé se mohou během pár dní změnit ve vyděšené trosky nebo monstra bez svědomí. Záleží, na jaké straně barikády se daný člověk nachází a jaké pravomoci má, případně jakému zacházení je vystaven. Experimentu se účastnilo 18 dobrovolníků, kteří předtím prošli řádnou fyzickou i psychologickou prohlídkou, aby se zajistilo, že se ho budou účastnit pouze zdraví a psychicky vyrovnaní lidé.

Proč je legendární věznice Alcatraz považována ze jedno z nejstrašnějších a nejkrutějších vězení na světě?
Stanfordský vězeňský experiment
iZdroj fotografie: Philip Zimbardo / Creative Commons / CC BY-SA
Vězni se mohli oslovovat pouze přidělenými čísly.

Z těchto dobrovolníků pak bylo náhodně vybráno devět „dozorců“ a devět „vězňů“. Všichni společně měli být na dva týdny zavřeni v kampusu univerzity, který simuloval skutečnou věznici a všichni museli dodržovat pár jednoduchých pravidel.

Pravidla, která jim změnila život

Stanfordský vězeňský experiment měl dokázat chování a přeměnu lidí, když jsou vytrženi z běžné lidské společnosti a ztratí běžný lidský kontakt a přístup. Dobrovolníci v rolích vězňů se například museli oslovovat pouze přidělenými čísly, museli nosit vězeňské oblečení, nesměli mluvit při jídle a odpočinku a dozorce museli oslovovat pouze titulem „pane nápravný důstojníku“.

Svou sadu pravidel měli také dobrovolníci v rolích dozorců, kteří měli udržovat kázeň vězňů, organizovat jim čas, trestat je za neposlušnost bez použití násilí a nosit uniformu a zrcadlové brýle, aby se zamezilo očnímu kontaktu.

5 nejkrutějších diktátorů světa a dnešní doby. Za jejich kritiku hrozí vězení, v mnoha případech i smrt
Stanfordský vězeňský experiment
iZdroj fotografie: Philip Zimbardo / Creative Commons / CC BY-SA
Vězni čelili tvrdé šikaně ze strany dozorců.

Došlo k předčasnému ukončení experimentu

Zpočátku si z celého experimentu někteří dobrovolníci dělali legraci. Především ti v rolích vězňů. Brzy je to však přešlo, jelikož dobrovolníci v rolích dozorců vše brali vážně a často je za prohřešky trestali. Každým dnem byli ve svých trestech vynalézavější a vězni museli brzy snášet nepokrytou a tvrdou šikanu. Vězni byli ponižováni, dozorci na ně křičeli a ponižovali je před ostatními.

Přestože bylo zakázáno fyzické násilí, pravděpodobně docházelo také k sexuálním útokům v místnostech, kde nebyly kamery. Na vězních tak byly velmi brzy patrné známky psychického vyčerpání. Byli nevyspalí a v neustálém strachu z dalších trestů. Kvůli vzrůstajícímu násilí tak byl Stanfordský vězeňský experiment ukončen už po šesti dnech. Jeho výsledky jsou však dosti výmluvné.

Diskuze Vstoupit do diskuze
91 lidí právě čte
Autor článku

Veronika Helmová

Zobrazit další články