Půlnoc s motorovou pilou: soud mluvil o frajeřině a pečlivé přípravě

Pozdě večer 27. září 2023 vyrazil z okolí Carlisle Range Rover. V kufru vezl motorovou pilu a další vybavení. Zastavil na parkovišti pod Sycamore Gap, odkud se dvojice mužů vydala tmou k prohlubni mezi kopci. V 0:32 vzniklo video, na kterém Adam Carruthers z Wigtonu prořezává kmen a Daniel Graham ho natáčí. Ráno 28. září našli kolemjdoucí strom ležet přes Hadriánův val.

Takovou rekonstrukci obsahuje odůvodnění trestu, které v červenci 2025 přednesla soudkyně Lambertová u korunního soudu v Newcastlu. Porota oba muže 9. května 2025 uznala vinnými ze dvou skutků poškození cizí věci. Trest zněl pro každého na čtyři roky a tři měsíce za strom, k tomu souběžných šest měsíců za poškození valu.

Obhajoba se pokoušela celou věc zlehčit jako „opileckou hloupost“. Soudkyně tuto verzi odmítla. V odůvodnění zdůraznila vysokou míru plánování, úmysl strom zničit a jako hlavní pohnutku označila frajeřinu a vzrušení z činu. Zároveň přiznala, že neví, zda tyto motivy vysvětlují všechno. Oba muži během procesu účast popírali, k přítomnosti na místě se doznali až v rozhovorech s probační službou před vynesením trestu a vinu si přehazovali mezi sebou. Soudkyně si všimla i toho, jak si následně užívali mediální pozornost.

Z místa si odvezli jako trofej klín vyříznutý z kmene. Klín ani pila se nikdy nenašly. Carruthers podle ITV v březnu 2026 opustil věznici a přešel do domácího vězení s elektronickým náramkem, Graham zůstával za mřížemi.

Proč javor ze Sycamore Gap znal celý svět

Strom rostl v přirozeném sedle krajiny přímo u Hadriánova valu, římské památky zapsané na seznam UNESCO. Osamělá koruna v prohlubni mezi dvěma svahy vytvářela obraz, který se těžko zapomínal. Proslavil ho i film Robin Hood: Král zbojníků z roku 1991 s Kevinem Costnerem. V roce 2016 získal titul Anglický strom roku.

Kolik mu bylo let? Organizace Historic England nechala analyzovat letokruhy v řezu zhruba metr nad zemí a dospěla ke stáří nejméně 100 až 120 let. V krajině se strom pravděpodobně objevil už koncem 19. století. Rozbor odhalil ještě jednu zajímavost: analyzovaný kmen tvořily dva hlavní srostlé kmeny a zarostlá kůra uvnitř kmene napovídá, že původně šlo o více samostatných výhonů, které splynuly zhruba ve třiceti letech. Strom tedy už jednou vyrostl jako skupina a teprve časem se semkl v jediný kmen. Pro dnešní obnovu je to podle nás povzbudivý detail.

Hodnotu místa vyčíslil i soud. Škoda na stromu dosáhla přibližně 17,4 milionu korun, na valu zhruba 32 tisíc korun. Ta částka zahrnuje víc než dřevo: odráží krajinný a společenský význam, který žádná pila nepřetne.

Pařezová výmladnost: jak se z kořenů vrací nový kmen

V srpnu 2024 hlásil National Trust první opatrné známky. Z báze pařezu vyrazilo osm drobných výhonků, každý s jedním až šesti lístky o velikosti dvou až čtyř centimetrů, zhruba jako drobná mince. O dva roky později se z nich stal hustý věnec prutů, jak dokládá nejnovější tisková zpráva National Trustu.

Zahradníci ten jev dobře znají. Říká se mu pařezová výmladnost a lesníci ho po staletí využívají záměrně: dřevinu seříznou u země a z pařezu pak vyrazí nové kmeny. Klen patří k druhům, které na takový zásah reagují ochotně. Královská zahradnická společnost RHS upozorňuje, že u vzrostlého stromu může obnova růstu po náhlém seříznutí trvat i dvě sezony. Sycamore Gap tomu odpovídá přesně: první výhony se objevily ve druhém roce, ve třetím zhoustly.

Klíč leží pod zemí. Kořenový systém přežil, nese v sobě zásoby živin a dokáže je poslat vzhůru. Dokud zůstane zdravý, má pařez z čeho čerpat.

Co z prutů vznikne, zatím nikdo neví. Správci už v roce 2024 oznámili, že je nechají několik let volně růst. Teprve potom rozhodnou, zda místo povedou jako vícekmennou pařezinu, nebo výhony zredukují na jeden hlavní kmen. Obě cesty vedou k novému stromu, jen každá k trochu jiné siluetě.

Ochrana kořenové zóny: bariéra, odstup a méně šlapajících bot

Ochránci měli po pokácení nečekaného protivníka. Byli jím obdivovatelé. Tisíce lidí se chodily s padlým stromem rozloučit, fotit se u pařezu, pokládat k němu vzpomínkové předměty a v několika případech i popel zesnulých blízkých. Každý krok přitom stlačoval půdu nad kořeny.

Proč to vadí, vysvětluje odborná literatura srozumitelně. Zhutněná zemina ztrácí vzduchové póry, kyslík k jemným kořenům proniká obtížněji a kořeny se hůř prodírají do hloubky. Javor přitom saje vodu a živiny hlavně mělkými absorpčními kořeny těsně pod povrchem, tedy právě tam, kam dopadá nejvíc podrážek.

National Trust proto sáhl po několika krocích:

• oplocení kolem pařezu, které se postupně rozšiřovalo směrem ke kořenům,
• výzvy návštěvníkům, aby se k pařezu nepřibližovali a výhonů se nedotýkali,
• prosbu nenechávat u stromu popel ani jiné vzpomínkové předměty,
• omezení pohybu lidí a snížení zhutnění půdy, jak uvádí Andrew Poad z National Trustu.

Detailní technický postup organizace nezveřejnila. Logika opatření je ale čitelná: méně tlaku na povrch znamená víc vzduchu v půdě a zdravější kořeny. Ty pak živí výhony nad zemí.

Kdo se sem chce vypravit, dojde k místu zhruba za 15 minut pěšky z parkoviště Steel Rigg nebo Once Brewed. National Trust v popisu oficiální trasy žádá respektovat bariéru a fotografovat z odstupu.

Sazenice po celé Británii a památné stromy v Česku

Strom žije i jinde. Ze semen původního javoru vypěstoval National Trust 49 sazenic, jednu za každou stopu (zhruba 30 centimetrů) jeho výšky v okamžiku pokácení; strom tehdy měřil necelých 15 metrů (49 stop). Po dvou letech péče v centru pro ochranu rostlin měřily sazenice 1,2 až 1,8 metru. Zakotvily třeba v Tree Sanctuary v Coventry, na pietním místě důlní katastrofy Minnie Pit, na Greenham Common, u centra pro pacienty s onemocněním motorického neuronu v Leedsu, u nemocnice v Hexhamu či u veteránské organizace v Sunderlandu. Největší část kmene je trvale vystavena v návštěvnickém centru The Sill. Ze zbylého dřeva vzniká projekt The People’s Tree (Strom lidí), jehož dokončení se čeká do září 2027.

Podobné ohrožení se týká i stromů v Česku. Obdobou slavného javoru jsou u nás památné stromy evidované Agenturou ochrany přírody a krajiny, například Žižkův dub, jeden z pěti nejmohutnějších dubů v zemi, spjatý s husitskou tradicí. Za zničení památného stromu hrozí podle zákona o ochraně přírody a krajiny fyzické osobě pokuta až 100 tisíc korun, ve zvláště chráněném území dvojnásobek. Firmám hrozí až milion. Návrh na vyhlášení nového památného stromu může podat kterýkoli občan. A ochrana začíná u maličkostí: nechodit a nejezdit zbytečně přes kořeny a podezřelé poškození hlásit úřadu.

Článek Vandal pokácel ikonický javor u Hadriánova valu a kmen si odvezl jako trofej. Pařez po dvou letech raší díky opatřením proti zhutnění půdy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč sběratelé pronásledovali právě tuto láčkovku

Většina láčkovek rodu Nepenthes šplhá po okolní vegetaci a past nese na konci úponky vyrůstající z okraje listu. Nepenthes clipeata dělá všechno jinak. Její stonky se přitisknou k holé žulové skále, listy připomínají spíš kulaté štíty a úponka s láčkou vyrůstá přibližně ze středu spodní strany listu. Takový vzhled nemá v celém rodu obdobu.

Právě ta aberantní krása z ní udělala zahradnický klenot s vysokou tržní hodnotou. Odborná práce botanika Čchiena C. Leeho popisuje, jak se v polovině dvoutisícátých let na veletrzích v Jakartě i ve školkách v západobornejském Pontianaku objevovaly stovky divoce odebraných exemplářů. Slovo „pytlačení“ tu autoři používají doslova. Rostliny putovaly k zahraničním sběratelům i na místní trhy, přičemž každý odebraný kus zmenšoval populaci, která už předtím utrpěla opakovanými požáry na svazích Kelamu.

Výsledek? Druh, který kdysi pokrýval skalní stěny v nadmořské výšce kolem 900 metrů, se smrskl na hrstku přeživších. Podle studie Mansura a kolegů z roku 2021, publikované v Plant Ecology and Diversity, populace „stále přetrvává, ale ve velmi nízkých počtech“ a vyžaduje okamžité ochranné zásahy.

Osmnáct jedinců a jediná samice: proč záleží na pohlaví každé rostliny

Láčkovky rodu Nepenthes jsou dvoudomé, samčí a samičí květy rostou na odlišných jedincích. V populaci čítající osmnáct rostlin a jedinou samici se šance na přirozené opylení blíží nule. Nestačí, aby se ve správný čas sešel pyl s bliznou; musí se potkat i vhodný opylovač a příznivé počasí. Při tak zoufalém poměru pohlaví jde celá reprodukce do slepé uličky.

Právě proto hraje klíčovou roli genetická rozmanitost v kultuře. Liberecká zahrada získala v roce 2023 od německých pěstitelů čtyři nepříbuzné linie: dvě samčí a dvě samičí. Během tří let vyrostly ze šesti až osmi centimetrů na přibližně třicet. První samec už rozkvetl. Teď všechno závisí na tom, kdy rozkvete některá ze samic, a zda se podaří zachytit správný okamžik pro opylení.

Kdyby se to zdařilo, semena by podle dosavadní logiky evropských záchranných kolekcí nejspíš putovala do dalších institucí, které drží pojistné populace ohrožených Nepenthes. Návrat do volné přírody na Kelam zůstává vzdálenějším horizontem, protože podmínky na místě zatím nejsou stabilizované.

Liberec jako součást evropské záchranné sítě pro ohrožené láčkovky

Liberecká zahrada vstupuje do příběhu, který v Evropě začal už před šestnácti lety. Hortus botanicus Leiden v Nizozemsku spustil v roce 2010 výzkumnou a záchrannou kolekci čtyř kriticky ohrožených druhů Nepenthes, a N. clipeata mezi nimi figuruje. Leidenský přístup je přímočarý: prioritou je bezpečné pěstování, výměna genetického materiálu mezi institucemi a dlouhodobá pojistka pro případ, že divoká populace definitivně zanikne.

Většina zahrad proto tento druh drží výhradně v zázemí, mimo dosah veřejnosti. Liberec udělal výjimku. Vystavil jednu z rostlin v expozici masožravých rostlin v pavilonu D, kde ji návštěvníci poznají podle nezaměnitelných kulatých listů a pasti visící ze spodku listu. Zahrada tím spojila dvě funkce, které jinde zůstávají oddělené: veřejnou atrakci a záchranný program.

Sběratelská posedlost jako globální hrozba pro vzácné rostliny

Příběh Nepenthes clipeata zdaleka nestojí osamoceně. Kalifornské sukulenty rodu Dudleya čelí systematickému vybírání z přírody; americká Správa národních parků dokumentuje případy, kdy pytláci odvezli z jednoho místa padesát až osm set rostlin najednou. Ještě varovnější je globální statistika kaktusů: podle IUCN je ohroženo 31 % všech druhů kaktusů a u téměř poloviny z nich patří nelegální obchod pro zahradnický sektor mezi hlavní příčiny úbytku.

Touha vlastnit něco výjimečného funguje jako samostatný ničivý mechanismus. Čím vzácnější druh, tím vyšší cena. Čím vyšší cena, tím silnější motivace poslední exempláře z přírody odebrat. Bludný kruh, který u bornejské láčkovky málem doběhl do konce.

Kdy a kde si vzácnou láčkovku v Liberci prohlédnout

Areál botanické zahrady je otevřený každý den v roce. V letních měsících od devíti do osmnácti hodin s posledním vstupem v půl šesté, v zimě od devíti do šestnácti. Vstupné pro dospělého činí 150 korun na pokladně, online 140 korun. Rostlina je vystavena ve veřejné části pavilonu D věnované masožravým rostlinám.

Za sklem stojí třiceticentimetrová rostlina, která vypadá jako botanická kuriozita. Ve skutečnosti představuje jednu z mála pojistek proti definitivnímu zmizení druhu, jehož divoká populace se vejde do jedné místnosti. A někde v libereckém skleníku právě dozrává samičí pupen, na který čeká celá záchranná síť.

Článek Na Borneu přežívá láčkovka jen v jednotkách kusů. Úponky má uprostřed listu místo na okraji, právě proto ji sběratelé skoro vyhubili se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč slepice snese kouli místo oválu: biologie vaječné anomálie

Klasické vejce získává svůj protáhlý profil při průchodu vejcovodem, konkrétně v části zvané skořápková žláza (shell gland), kde se na bílek a žloutek ukládá vápenatá skořápka. Podle Merck Veterinary Manual může tvar narušit celá řada faktorů: předčasné uvolnění dalšího žloutku, kolize dvou vyvíjejících se vajec uvnitř vejcovodu, poškození tkáně, infekce či prostý stres nosnice. Výsledkem bývají deformace od mírně zploštělých kusů až po téměř dokonalé koule.

Australský farmář Fabian Fabbro popsal pro ABC Rural svou zkušenost: první sférické vejce objevil až po více než milionu sebraných kusů. Dvojžloutky, vejce ve vejci, takzvané kapsulové exempláře i měkkoskořápkové kusy potkával pravidelně. Kouli ale spatřil poprvé. Z jediného videozáznamu pochopitelně nelze určit přesnou diagnózu, zda šlo o kolizi v oviduktu, svalovou dysfunkci, nebo jinou poruchu mineralizace. Jisté je, že biologie takový tvar občas vyprodukuje.

Jak se rarita prosmýkla přes supermarketové třídění

Právě tohle je podle nás nejpozoruhodnější rovina celého příběhu. Vejce s abnormálním tvarem se při průmyslové inspekci běžně vyřazují. Normy pro vejce třídy A, ať už v Austrálii, nebo v Evropské unii, vyžadují skořápku „normálního tvaru“, čistou a nepoškozenou. Britský regulační dokument k jakostním standardům vajec to formuluje jednoznačně: odchylky od standardního profilu do maloobchodního balení nepatří.

Přesto se kulatý exemplář dostal až do kartonu na regálu Woolworths. Moderní třídičky zpracovávají tisíce vajec za hodinu, a i sebelepší optický systém má svou chybovost. Právě ta chybovost proměnila biologickou kuriozitu v něco ještě vzácnějšího, v anomálii, kterou si zákazník mohl koupit za běžnou maloobchodní cenu.

Sběratelská cena vajec: co říkají skutečné aukce

Felgate ve svém popisku zmínila prodej „over $1400″, což v přepočtu odpovídá zhruba 34 tisícům korun. Odkud přesně číslo pochází, neuvedla, přiznala pouze „rychlé googlování“. Veřejně dohledatelná aukční historie vypadá střízlivěji:

• 2015: sférické vejce prodané na eBay za 480 liber (tehdy přibližně 16 500 Kč) ve prospěch nadace Cystic Fibrosis Trust.
• 2024: charitativní přeprodej kulatého vejce ze Skotska za 200 liber (asi 6 200 Kč), jak informovala BBC.
• 2025: další skotský exemplář vydražený za 420 liber (zhruba 13 000 Kč).

Cenu tu netvoří nutriční obsah ani gastronomická kvalita. Kupuje se příběh, excentrická rarita a právo vystavit ji na poličce. Charitativní rámec aukcí navíc ochotu přihazovat zvyšuje; dárce platí za dobrý pocit i za kuriozitu zároveň. Trh pro vaječné anomálie existuje, ale je úzký, epizodický a silně závislý na mediální pozornosti. Stabilní tržní sazba za „kulaté vejce“ zkrátka neexistuje.

Slogan „jedna ku miliardě“ pod drobnohledem

Fráze „jedna ku miliardě“ koluje internetem tak samozřejmě, že ji přejal i aukční dům Thomson Roddick Callan při prodeji skotského exempláře. Farmář Fabbro ale pro ABC Rural přiznal, že se pokoušel tuto statistiku ověřit, a žádný vědecký podklad nenašel. Austrálie podle průmyslového přehledu Australian Eggs vyprodukovala v sezoně 2024/25 celkem 6,87 miliardy vajec. Pokud by poměr jedna ku miliardě platil doslova, čistě aritmeticky by to znamenalo necelých sedm podobných nálezů ročně v celé zemi. Jenže tenhle výpočet stojí na čísle, které samo postrádá vědecké ukotvení. Spíš než o přesnou pravdu jde o mediální zkratku, která výborně funguje v titulcích a popiscích na sociálních sítích.

Co dělat, když v kartonu objevíte kouli

Pokud byste v českém obchodě narazili na vejce bez typického oválného profilu, postup je prostý: neotvírejte ho, vyfotografujte ze všech stran vedle běžného vejce pro srovnání, uschovejte původní karton s datem a označením producenta. Specializovaný český trh pro vaječné rarity se nám dohledat nepodařilo, ale platformy typu Aukro nebo Sbazar technicky umožňují nabídnout i takovou kuriozitu. Realisticky půjde spíš o jednorázový inzerát než o zavedený segment. U domácího chovu stojí za pozornost, zda se neobvyklý tvar opakuje; jednorázová odchylka je sběratelský úlovek, opakovaný výskyt může signalizovat problém v reprodukčním traktu nosnice.

Článek Slepičí vejce za 30 000 Kč vypadá jako pingpongový míček. Kulatý tvar vzniká chybou ve vejcovodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pět pater od Luzonu po Vulcan Point: jak se počítá geologická matrjoška

Začněme od nejširšího rámce. Luzon, největší filipínský ostrov, tvoří první úroveň. V jeho jihozápadní části se rozprostírá kaldera o rozměrech přibližně 15 × 20 kilometrů; radarové snímky NASA/JPL hovoří dokonce o průměru blížícím se třiceti kilometrům. Tuto depresi vyplňuje jezero Taal s plochou 267 čtverečních kilometrů a hloubkou až 160 metrů. Druhá úroveň.

Uprostřed jezera vystupuje z hladiny Volcano Island, zhruba pět kilometrů široký útvar složený z překrývajících se sopečných kuželů a tufových prstenců. Třetí vrstva. V jeho středu se otevírá vnitřní kaldera široká asi tři kilometry, zatopená vodou, Main Crater Lake, čtvrtá úroveň. A konečně z hladiny tohoto kráterového jezírka vyčnívá skalnatý ostrůvek Vulcan Point, pozůstatek staršího kráterového dna. Pátá a poslední úroveň.

NASA Earth Observatory celou sekvenci popisuje jako „ostrov v jezeře na ostrově v jezeře na ostrově“. Každá z těchto pěti vrstev nese vlastní geografický název a každá vznikla jiným geologickým procesem v jiné epoše.

Dva mechanismy, které vytvořily vnořenou krajinu: kaldera a freatomagmatické exploze

Celou strukturu nevymodelovala jediná katastrofická událost. Formovaly ji dva odlišné procesy, rozložené do obrovského časového rozpětí.

Prvním byla série prehistorických kalderotvorných erupcí. Mezi přibližně 140 000 a 5 380 lety před naším letopočtem opakované výbuchy vyprázdnily část magmatického rezervoáru pod povrchem. Strop nad prázdnou komorou se zhroutil a vznikla rozsáhlá deprese, kaldera, kterou postupně zatopila voda. Tak se zrodilo jezero Taal.

Druhý mechanismus pracoval uvnitř tohoto vodního rámce. Postkalderové erupce navršily uprostřed jezera Volcano Island z vrstev lávy, popela a tufů. Klíčovou roli zde hrála freatomagmatická aktivita, typ erupce, při níž žhavé magma přichází do přímého kontaktu s vodou. Výsledkem jsou prudké parní exploze, intenzivní fragmentace horniny a obrovské množství jemného pyroklastického materiálu. Oproti „suché“ explozivní erupci je freatomagmatický výbuch výrazně razantnější právě díky energii uvolněné z přehřáté páry.

Podle University of Washington se dnešní rozpoznatelná pětistupňová skladba dovršila až po mohutné erupci roku 1911, která snížila centrální část ostrova a vytvořila dnešní Main Crater Lake. Vulcan Point pak zůstal trčet jako skalní svědek staršího kráterového dna. Desítky tisíc let pro vnější mísu, historická doba pro finální vnitřní podobu.

Živý vulkán padesát kilometrů od Manily: proč Taal budí respekt i v roce 2026

Taal zůstává aktivní sopkou. Připomněl to dramaticky v lednu 2020, kdy erupce vyslala sloup popela do výšky patnácti kilometrů a Main Crater Lake z větší části zmizelo. Voda se sice později vrátila, ale tvar pobřeží i dna jezírka se proměnil. Vulkán doslova přepsal část své vlastní ikonické struktury během několika hodin.

Ani v roce 2026 se situace neuklidnila. Zprávy Smithsonian Global Volcanism Program zaznamenávají slabé freatické a freatomagmatické epizody v dubnu, červnu i červenci 2026. Stupeň pohotovosti zůstává na úrovni 1, celé Volcano Island je vedeno jako trvalá nebezpečná zóna. Filipínský úřad PHIVOLCS dokonce varuje piloty, aby se vyhýbali přeletům nad ostrovem.

Blízkost obřího populačního centra dodává každému i drobnému záchvěvu zvláštní naléhavost. Manila leží pouhých padesát až šedesát pět kilometrů severovýchodně, vzdálenost, kterou auto zdolá za hodinu a půl. Jakákoli budoucí větší erupce by mohla znovu proměnit tvar vnitřního jezera, pohltit Vulcan Point pod vrstvou popela nebo naopak vyzdvihnout nový ostrůvek. Taal svou matrjošku průběžně přestavuje.

Článek Filipínský vulkán vytvořil ostrov uvnitř jezera uvnitř ostrova uvnitř jezera. Pět vrstev vzniklo specifickým typem erupce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tři skládky, šedesát let odpadu a jeden Pacifik

Příběh Glass Beach nezačíná jedním jediným smetištěm, jak se často traduje. Město Fort Bragg využívalo postupně tři pobřežní lokality k ukládání komunálního odpadu. První fungovala mezi lety 1906 a 1943, druhá v krátkém období 1943–1949 a třetí od roku 1949 do roku 1967, kdy stát Kalifornie skládkování na pobřeží definitivně zakázal. Právě třetí lokalita odpovídá dnešní veřejně přístupné Glass Beach, která přitahuje statisíce zvědavců ročně.

Po uzavření skládek zůstaly na útesech hromady rozbitých lahví, automobilových součástek, domácích spotřebičů i keramického nádobí. Město část odpadu odvezlo, zbytek ponechalo příboji. A Pacifik se pustil do práce. Vlny rozbíjely střepy na menší fragmenty, opakovaně je převalovaly v písku a štěrku, obrušovaly hrany. Podle International Sea Glass Museum ve Fort Bragg přispěla i chemie: mořská voda postupně vyluhovala ze skla sodné a vápenaté složky, čímž povrch získal jemné důlky a matný, téměř sametový omak. Výsledek? Hladké, zaoblené kousky připomínající leštěné minerály, a to v horizontu několika generací, nikoli pár sezon.

Proč jsou kobaltově modré střípky tak vzácné

Barvy mořského skla na Glass Beach vypovídají o konzumních návycích Ameriky poloviny dvacátého století. Nejběžnější odstíny (zelená, hnědá a průsvitná aqua) pocházejí z pivních a limonádových lahví, které tvořily gros tehdejšího obalového odpadu. Bílé a čiré kusy vznikly z tabulového skla a běžného nádobí.

Skutečnou raritou jsou kobaltově modré fragmenty. Jejich zdrojem byly lékovky a kosmetické nádobky značek jako Milk of Magnesia, Vicks VapoRub či Bromo-Seltzer, tedy výrobky, jež se na skládku dostávaly v nesrovnatelně menším množství než nápojové lahve. Sytě modrý odstín vzniká přidáním oxidu kobaltu do sklářské taveniny, jak potvrzuje Corning Museum of Glass. Červené sklo, obarvené selenem nebo zlatem, patří k ještě vzácnějším nálezům. Právě tyto nejžádanější barvy mizí z pláže nejrychleji, protože si je návštěvníci vybírají přednostně.

Dvanáct tisíc lidí denně a zákaz, který těžko uhlídáte

Glass Beach spadá pod MacKerricher State Park a veškeré přírodní i kulturní prvky lokality chrání kalifornský zákon. Oficiální brožura parku i turistický web státu Kalifornie shodně uvádějí, že odnášení mořského skla z pláže je zakázáno. Porušení parkových předpisů podle Title 14 California Code of Regulations představuje přestupek, za nějž hrozí pokuta až 1 000 dolarů (zhruba 23 000 Kč) nebo až 90 dní vězení.

Jenže teorie naráží na realitu masové turistiky. Fort Bragg Coastal Trail, jehož ikonickou zastávkou je právě Glass Beach, zvládá o svátečních víkendech podle údajů California State Parks citovaných PBS SoCal až 12 000 návštěvníků denně. Při takovém náporu parkové hlídky fyzicky nemohou kontrolovat každou kapsu a každý batoh. Výsledkem je pozvolný, ale neúprosný odliv barevnosti.

Jak Glass Beach vypadá v roce 2026 a proč stojí za cestu

Kdo si prohlédne virální fotografie z internetu a vyrazí na Glass Beach s očekáváním souvislého koberce zářivých „drahokamů“, bude překvapený. Už reportáž National Geographic z roku 2012 popisovala hlavní pláž spíš jako místo s drobnými střepy než s velkými barevnými kusy. Srovnávací snímek z roku 2015 na Sea Glass Map zachycuje výrazně hustší pokryv, než jaký dnes čeká průměrného návštěvníka. Průvodce z roku 2025 připravuje turisty především na menší bílé, zelené a čiré fragmenty promíchané s běžnými oblázky.

Přesto má výprava smysl. V létě 2026 provozuje organizace MendoParks přímo u pláže informační stanoviště zaměřené na historii lokality a ochranu zdejšího ekosystému. Přístup vede od parkoviště na West Elm Street po krátké štěrkové stezce. Nejlepší zážitek nabídne odliv, kdy se odkryjí i odlivové tůňky plné mořských sasanek a hvězdic. Barevné sklo tu pořád existuje, jen ho musíte hledat pozorněji a s vědomím, že každý kousek, který zůstane na místě, prodlužuje životnost celého fenoménu.

Článek Kobaltově modré kamínky na pláži u Fort Bragg pocházejí z lahviček od léků. Barvu jim dal mangan a UV záření za desítky let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak semena ze Sierra Nevady dorazila do Čech

Příběh ratměřických obrů začíná na západním pobřeží Severní Ameriky. Sekvojovec obrovský roste přirozeně pouze v úzkém pásu hor Sierra Nevada v Kalifornii, kde dosahuje výšek přes 80 metrů a dožívá se více než tří tisíciletí. Nejslavnější z nich, General Sherman Tree v národním parku Sequoia, měří podle U.S. National Park Service téměř 84 metrů a platí za nejobjemnější žijící strom planety.

Do Evropy se druh dostal poprvé v roce 1853, kdy semena dorazila lodí do Skotska. Odtud se sazenice rychle rozšířily do zahradnických školek po celém kontinentu. Přesnou trasu, jakou konkrétní ratměřické exempláře překonaly oceán, archivní prameny nezachycují. S nejvyšší pravděpodobností ale putovala semena nebo velmi mladé sazenice z amerických hor do některé z evropských školek a teprve odtud zamířila objednávka do Čech. Odborná studie publikovaná Národním zemědělským muzeem datuje výsadbu obou stromů k roku 1861, pouhých osm let po prvním zdokumentovaném převozu semen přes Atlantik.

Otto Ferdinand Chotek a jeho posedlost botanickou pestrostí

Za celou proměnou ratměřického parku stál Otto Ferdinand Chotek, majitel velkostatku Jankov–Ratměřice. Nešlo o žádného diletanta s módním koníčkem. Tatáž odborná studie dokládá, že na svém panství pěstoval 201 odrůd ovoce a cíleně budoval park v anglickém krajinářském stylu s mimořádnou druhovou rozmanitostí. Ratměřice díky tomu dodnes patří mezi české zámecké parky s největším zastoupením dřevin; obecní web uvádí kolem 30 jehličnatých a přes 60 listnatých druhů a keřů.

Chotkova volba sekvojovců nebyla náhodná. V 19. století představovaly exotické dřeviny v aristokratických parcích vizuální důkaz rozhledu, zahraničních kontaktů a finanční síly. Kdo si mohl dovolit objednat sazenice z Nového světa, dával najevo, že sleduje nejnovější zahradnické trendy a disponuje prostředky na jejich realizaci. Ratměřice v tom nebyly osamocené: obdobnou ambici dokládá třeba Americká zahrada u Chudenic, založená už roku 1842 jako školka severoamerických okrasných dřevin, nebo Průhonický park, jehož sbírky dnes čítají přes 1 600 položek.

Chotkův odkaz ale vyniká jedním detailem: oba sekvojovce přežily dvě světové války, čtyři dekády socialismu i následné období zanedbání. A rostou dál.

Proč ratměřické sekvojovce překvapují i biology

Zdravotní stav obou stromů hodnotí AOPK jako „velmi dobrý“. Ještě pozoruhodnější je ale záznam o fyziologické kondici: oba kolosy kvetou, plodí a jejich semena klíčí. Nejde tedy o pouhé přežívající relikty minulosti, nýbrž o reprodukčně aktivní organismy, které se ve středočeském klimatu cítí evidentně dobře.

Překvapivé to přitom být nemusí. Americký lesnický výzkum popisuje přirozený areál sekvojovce jako humidní prostředí se suchými léty, tedy podmínky, které se od středoevropského klimatu liší méně, než by napovídala představa vyprahlé Kalifornie. Druh je adaptovaný na sezónní výkyvy a v Evropě je doložen jeho zdárný růst i v belgických plantážích starých přes 80 let. Ratměřické exempláře tak potvrzují, co botanici vědí už dlouho: sekvojovec v Evropě prospívá, jen obvykle nedorůstá rozměrů svých kalifornských příbuzných.

Se svými 42 a 41 metry dosahují ratměřické stromy zhruba poloviny výšky General Shermana. V českém kontextu je to ovšem suverénní vrchol. A biologicky mají prostor ještě přidávat: druh se v domovině dožívá tisíců let, takže 165letý věk představuje z pohledu sekvojovce sotva dospívání.

Článek Hrabě Chotek nechal před 160 lety přivézt sekvoje ze Sierra Nevady lodí přes oceán. Dnes jsou z nich největší stromy v Česku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Z kolébky na jeviště

Reklamní leták propagující „čtyřnohou dívku z Texasu“ se dochoval v archivu University of Texas at Arlington a pochází přibližně z roku 1871. Myrtle tehdy nebyly ani tři roky. Otec William Corbin provozoval její vystavování jako rodinný byznys, a nebyl v tom sám. Dobová Amerika měla pro takové děti jasný scénář: sideshow, putovní cirkus, barnumovský kontrakt.

Ve čtrnácti letech Myrtle podepsala smlouvu s P. T. Barnumem. Podle sekundárních regionálních zdrojů vydělávala 250 dolarů týdně, v přepočtu na dnešní kupní sílu řádově desítky tisíc korun měsíčně. Byla hvězdou. Plakáty ji zobrazovaly vestoje, v šatech upravených tak, aby všechny čtyři nohy byly vidět. Jazyk doby ji popisoval jako „zázrak přírody“. Lékaři ji v odborných textech řadili mezi „monstrosity“. Nikdo se neptal, jak to vnímá ona.

Žena, která se pokusila odejít

V roce 1886, v osmnácti letech, se Myrtle provdala za lékaře Jamese Clintona Bicknella. Odešla z pódia, usadila se v Texasu a začala žít rodinným životem. Měla děti; zdroje se v přesném počtu rozcházejí, některé uvádějí pět, jiné sedm porodů. Doložené je, že její zdvojený reprodukční systém byl alespoň částečně funkční: podle pozdějších citací probíhalo těhotenství v jedné ze dvou děloh.

Tady se příběh na chvíli zastaví. Myrtle Corbinová nebyla jen „případ“ ani jen oběť. Dožila se manželství, mateřství, vlastní domácnosti. Dobové texty ji popisují jako inteligentní a schopnou ženu. Jenže ekonomická hodnota její odlišnosti ji nikdy úplně nepustila. Kolem roku 1909 se vrátila na scénu, tentokrát za 450 dolarů týdně. Proč, to prameny neříkají. Jestli z vlastní vůle, z finanční nutnosti, nebo z kombinace obojího, zůstává otevřené.

Smrt, která nic nevyřešila

6. května 1928 Myrtle zemřela v Cleburne v Texasu. Bylo jí 59 let. Příčinou byla podle pozdějších biografických zdrojů streptokoková kožní infekce na jedné z vnějších noh, nemoc, kterou by dnes vyřešila antibiotika. V roce 1928 ale penicilin ještě nebyl v klinickém použití.

A pak začalo to, co dělá z jejího příběhu víc než historickou kuriozitu. Podle opakovaně citovaných sekundárních zdrojů se po její smrti ozvali zájemci (lékaři, showmani, soukromí sběratelé) s nabídkami na odkup těla. Její anatomie byla po celý život považována za mimořádně vzácný exemplář: zdvojená pánev, funkční duplicitní orgány, to vše v jednom těle, které navíc přežilo šedesát let a porodilo děti. Pro anatomické sbírky šlo o poklad.

Rodina odmítla. A šla ještě dál. Rakev nechala zalít betonem. Příbuzní u hrobu drželi hlídku, dokud beton neztvrdl. Primární pohřební záznam se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale toto opatření uvádí shodně několik nezávislých biografických textů, včetně webu All That’s Interesting, který příběh pohřbu podrobně mapuje.

Co z ní zbylo, a co ne

Dnes by se stav Myrtle Corbinové řadil k takzvanému syndromu kaudální duplikace, extrémně vzácné vrozené anomálii, při které dochází ke zdvojení struktur v dolní části těla. Moderní medicína takové případy řeší multidisciplinárně: dětská chirurgie, urologie, neurochirurgie, ortopedie, dlouhodobé sledování. Prioritou je funkce orgánů a kvalita života, ne senzace.

Senzace ale přežívá. Na internetu dodnes kolují fotografie údajné „svatby Myrtle Corbinové“; AFP ověřila, že snímky nevěsty se čtyřma nohama patří fiktivní postavě z bulvárního Weekly World News. Ani sto let po smrti nemá Myrtle klid od lidí, kteří ji chtějí proměnit v atrakci. Jen se změnilo médium.

Beton jako poslední slovo

Celý život Myrtle Corbinové je příběhem o tom, kdo má právo na cizí tělo. Otec, který ho ukazoval za peníze. Barnum, který z něj udělal show. Lékaři, kteří ho popsali jako „případ“. Sběratelé, kteří ho chtěli i po smrti. A rodina, která nakonec sáhla po betonu, protože žádný zákon ani zvyk nestačil.

Betonová vrstva nad rakví v texaském Cleburne je tichý, ale výmluvný monument. Ne Myrtlině anomálii, té se věnovali dost. Ale tomu, že i mrtvá žena potřebovala ochranu před lidskou zvědavostí.

Článek Byla od pasu dolů jako „dvě ženy“. Fascinující život Američanky Myrtle, která měla dvoje pohlavní orgány se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poddruh, který nemá kam ustoupit

Zebra bezhřívá (Equus quagga borensis) je poddruh zebry stepní, jehož domovem zůstaly prakticky jen dvě potvrzené lokality v Ugandě: národní park Kidepo Valley s odhadovanými dvěma až třemi sty kusy a rezervace Pian Upe. Z Keni a Súdánu se jeho výskyt v posledních letech potvrdit nepodařilo. Ve volné přírodě tak žijí řádově stovky zvířat.

V lidské péči je situace ještě dramatičtější. Plzeňské oznámení uvádí 41 jedinců v deseti institucích, profilová stránka Safari Parku Dvůr Králové pracuje s číslem 43 zvířat ve dvanácti evropských zoo. Přesný údaj se liší podle data aktualizace, bezpečně lze říct: zhruba čtyři desítky. U populace takového rozsahu není každé hříbě jen hezká zpráva ze zoo, je to chovatelsky podstatná událost, která mění genetickou mapu celého poddruhu.

IUCN tento poddruh samostatně nehodnotí, takže formální červený štítek chybí. Oficiální zoo zdroje ho nicméně označují za nejohroženější poddruh zebry stepní. A čísla jim dávají za pravdu.

Česká páteř záchrany

Na mapě světového chovu zebry bezhřívé svítí Česko nepřehlédnutelně. Tři ze zhruba desítky institucí, které poddruh drží, leží na českém území, a každá hraje jinou roli.

• Safari Park Dvůr Králové je historické jádro. Odtud pocházejí původní importy do Evropy, celkem 157 odchovaných mláďat a aktivní ochranářské projekty přímo v Ugandě.
• Zoo Liberec chová zebry bezhřívé od roku 2006, do dubna 2026 tam přišlo na svět deset mláďat. Zoolog Luboš Melichar vede evropskou plemennou knihu a prakticky rozhoduje o tom, která zoo dostane hřebce, kde se vytvoří nový pár a kde se má reprodukce naopak zastavit.
• Zoo Plzeň je nejmladší z trojice. Chov odstartovala v červenci 2020, kdy z polské Zoo Borysew dorazily dvě klisny a hřebec. Za necelých šest let sedm hříbat. Dynamika, která z nováčka udělala reálně důležitého odchovatele.

České a slovenské zoo tak nejsou jen jedním z míst, kde se zebra bezhřívá rozmnožuje. Jsou páteří celé záložní populace.

Od Chapmanovy k bezhřívé: strategická volba

Plzeň chovala zebry Chapmanovy nepřetržitě od roku 1974. Čtyřicet let úspěšného programu, desítky mláďat. Přesto zoo v roce 2020 linii ukončila a zbývající zvířata přesunula do jiných zahrad.

Důvod nebyl estetický, ale ochranářský. Zebra Chapmanova, s nápadnými hnědými mezipruhy a domovem v jihovýchodní Africe, má v zoo po celém světě stabilní populaci. Zebra bezhřívá ne. Plzeň se rozhodla věnovat svou kapacitu tam, kde pomoc potřebuje víc.

Na první pohled se oba poddruhy liší snadno. Bezhřívá má okrovou až špinavě bílou srst se širokými černými pruhy sahajícími až ke kopytům. A hlavně: v dospělosti, zhruba mezi druhým a třetím rokem, jí výrazně řídne hříva. U samců může téměř zmizet, odtud české jméno. Proč se tak děje, veřejné zdroje nepopisují; jde o znak, jehož fyziologický mechanismus zatím zůstává bez publikovaného vysvětlení.

Jak se řídí osud čtyřiceti zeber

Když se v zoo narodí mládě druhu, jehož světová populace v lidské péči nepřesahuje padesát kusů, nerozhoduje o jeho budoucnosti ředitel zahrady. Rozhoduje evropský systém populačního managementu EAZA. Koordinátor programu, v případě zebry bezhřívé právě liberecký Melichar, spolu s druhovou komisí analyzuje genetická a demografická data celé populace. Na jejich základě vydává doporučení: kam přesunout hřebce, kde vytvořit nový chovný pár, kde reprodukci pozastavit.

Timbuktu je živým důkazem, že systém funguje. Její otec Haidar přišel do Plzně z Liberce, matka Tanisha se narodila v Plzni z dříve dovezených zvířat. Genetická linie propojuje tři české zahrady do jednoho funkčního celku. A necelých šest měsíců před Timbuktu, 28. listopadu 2025, se v Plzni narodil hřebeček Timothy; dva odchovy za půl roku u poddruhu s populací v řádu desítek kusů.

Malá Timbuktu teď pobíhá venkovním výběhem mezi pštrosy a voduškami. Pro návštěvníky pruhované mládě. Pro chovatelský program další dílek skládanky, bez které by nejohroženější poddruh zebry stepní neměl budoucnost.

Článek Vypadá jako obyčejné hříbě, ale brzy přijde o část těla. V Plzni se narodila velká rarita se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácný „bílý lišák“ je skutečná rarita

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o úplně jiný druh zvířete. Někteří sledující uvažovali například o tom, že jde o zatoulanou lišku polární nebo křížence uniklého z nějakého amatérského chovu. Jenže opak je pravdou. Ve skutečnosti je to obyčejná liška obecná, jen s velmi neobvyklou genetickou zvláštností, které se říká leucismus.

Jak vysvětlují ochránci přírody, takový jedinec je extrémně vzácný. „To je skoro jako jednorožec,“ zaznělo z úst odborníků. A není to přehnané. Na podobného tvora v přírodě narazíte opravdu jednou za uherský rok (a to ještě musíte mít opravdu velké štěstí).

Proč je bílá a má modré oči

Za vším stojí porucha pigmentace. Tělo sice má buňky, které vytvářejí barvivo, ale ty jednoduše nefungují tak, jak by měly. Výsledkem je sněhobílá srst místo typické rezavé.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 95.5 Charivari (@955charivari)

Zajímavé je, že leucismus není totéž co albinismus. U albínů totiž jakýkoli pigment zcela chybí, proto mají červené oči. Ovšem u tohoto lišáka pigmentace přece jen částečně funguje, a právě proto má ty nezvyklé modré oči. A to je detail, který z něj dělá ještě větší raritu.

Přežije takový lišák v přírodě? Kupodivu ano

Možná vás napadne, že tak nápadné zbarvení musí být v přírodě značně nevýhodné. Jenže tady přichází překvapení. Podle odborníků totiž tahle neobvyklost lišku nijak zásadně neomezuje. Aby také ne. Vždyť je to převážně noční tvor, takže na barvě srsti tolik nezáleží. Loví stejně jako jejich rezaví příbuzní a ani potravu si kvůli tomu nehledají hůř.

Největší hrozba? člověk

A tady se dostáváme k realitě, která už tak kouzelná není. Největším rizikem pro podobně vzácné zvíře je člověk. Právě proto odborníci tají přesnou lokalitu nálezu, aby lišák neskončil jako atrakce pro zvědavce nebo ještě hůř. Do budoucna nám tedy bude stačit jen těch několik málo pořízených fotografií. A je to vlastně dobře. Rarita by měla raritou zůstat.

Článek Neuvěřitelný úlovek: Bílá liška s modrýma očima ohromila Německo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hrad Himlštejn a vrch Nebesa

Začneme v „krásnějších sférách“, aby se tak řeklo. Chcete-li totiž vidět torzo hradu Himlštejn, musíte se nejprve vydat na vrch Nebesa. Ten se zvedá do výšky asi 638 metrů nad mořem a už samotná cesta nahoru má svoje nezapomenutelné kouzlo. Les je tu tichý, místy maličko neprostupný a hlavně po většinu času zcela opuštěný (tedy pokud nepočítáte náhodná setkání s divokou zvěří).

A nahoře vás čeká kus pořádně zachovalé historie. Dodnes se tu například tyčí hradní brána i kusy masivních zdí. Samotný hrad vznikl v první polovině 15. století. Postavit ho nechal šlechtic Vilém z Ilburka, který část zdejšího panství získal během bouřlivého období husitských válek. Hrad pojmenoval Himmelstein, tedy Nebeská skála – a udělal to zcela záměrně. Pod kopcem totiž už tehdy ležela osada s poněkud méně přívětivým jménem Peklo a protože byl Vilém trochu pověrčivý, chtěl prostě vlivy nadpřirozených sil tak trochu vyrovnat.

Dnes z hradu mnohde zůstaly jen velké terénní náznaky, zbytky zdí a valů, ale když se člověk trochu rozhlédne a vezme v úvahu geografii okolní krajiny, dokáže si velmi živě představit, jak strategické místo to kdysi bylo.

Peklo najdete hned pod kopcem

Jen pár stovek metrů pod vrchem Nebesa leží malá osada Peklo. Název zní možná trochu strašidelně, ale ve skutečnosti jde o klidné a docela malebné místo, kde se můžete po náročném výletu zastavit na něco dobrého.

A aby toho nebylo málo, nedaleko se nachází ještě vesnička Ráj. Turisté sem často jezdí kvůli místním stájím a vyjížďkám na koních – anebo prostě jen proto, aby si vyfotili zajímavou ceduli s názvem obce a měli tak svou cestovatelskou trilogii kompletní. Něco takového totiž dokáže v cestovatelském deníku opravdu zaujmout, což?

Článek Stráž nad Ohří nabízí skutečnou cestovatelskou raritu. Za jeden den navštívíte nebe, peklo i ráj se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Desetikoruna, která neměla existovat

Vzácná desetikoruna pochází z let 1992–1993 a byla vyražena v německém Hamburku. Vtip je v tom, že nešlo o běžnou ražbu určenou do peněženek. Naopak – vše se odehrálo v rámci zkušební série, která měla sloužit pouze k technickému testování. Podle dostupných informací, které se nám podařilo dopátrat, vzniklo zhruba tisíc kusů a všechny měly zůstat mimo oběh (respektive se počítalo s jejich zničením).

Jenže jak už to bývá, realita si občas dělá, co chce. Několik těchto mincí se tak omylem dostalo mezi lidi a do jejich peněženek. A právě tím se z nenápadné desetikoruny stal sběratelský svatý grál.

Rozhoduje poloha dvou písmen

Naše redakce zjistila, že klíčovým poznávacím znakem není rok ražby ani celkový vzhled mince, ale drobný detail na lícní straně. To je nejspíš důvodem, proč si většina lidí takového pokladu nevšimne, ani kdyby ho držela v ruce. Jde o umístění písmen „Kč“. U běžných desetikorun jsou písmena přesně na pomyslné lince motivu, jenže u této vzácné varianty jsou posunutá o kousek níž. Byl to záměr původního návrhu.

Nejlépe je to vidět u písmene „č“. Zatímco u běžné mince je celé písmeno nad linií, u cenného kusu zůstává nad linkou pouze háček. Tahle varianta se ale nakonec autorovi mince nelíbila tak, jak si původně představoval, takže ji upravil a později se do ražby dostávaly už jen motivy s písmeny na lince. Laik to snadno přehlédne, zkušenému oku sběratele ale okamžitě naskočí pomyslná kontrolka.

Cena roste a zájem taky

Ještě před pár lety se tyto desetikoruny prodávaly „jen“ za desítky tisíc korun. Jenže pak sběratelský trh zjistil, že jsou tyhle mince mnohem vzácnější, než se původně myslelo. Koneckonců – šance, že by ještě zůstaly jen tak v oběhu, je maličká. Banky totiž stará platidla pravidelně stahují a obměňují. Ale staré zapomenuté prasátko tenhle poklad skrývat může.

A co to udělalo s cenou? Inu, hodně. Naše redakce zjistila, že v roce 2021 se jedna z těchto mincí vydražila za 230 tisíc korun a o rok později už cena vystoupala až na 615 tisíc. A to už není jen hezký přivýdělek sběratelského nadšence, ale částka, která dokáže pořádně zamíchat rodinným rozpočtem. Buďte tedy opatrní a desetikoruny rozhodně neberte na lehkou váhu. Mohly by totiž mít větší hodnotu, než se zdá.

Článek Na první pohled nenápadná desetikoruna může mít cenu přes půl milionu Kč. Rozhoduje detail, který většině lidí uniká se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Keti se usazují na Sibiři

Slovo „ket“ lze přeložit jako „muž“ nebo „člověk“ a jde o moderní jméno pro konkrétní sibiřskou etnickou skupinu. Ještě dříve však byli známí jako Ostyaci nebo Jenisejští Ostyaci. Jde o turecké slovo, které v překladu znamená „mimozemšťan“ či „cizinec“. Šlo především o odkaz na oblasti, kde žili. Původně se usadili ve středním a nižším povodí řeky Jenisej. Ta se nachází v regionu moderního Krasnojarsku, tedy na Sibiři v Ruské federaci.

Tradičně vedli nomádský život, lovili a prodávali kůže veverek, lišek, vyder, jelenů či medvědů ruským obchodníkům. Stavěli si příbytky ze dřeva, březové kůry a kůží, chovali jeleny a lovili z kánoí. Mnohé z těchto aktivit a postupů jim zůstaly i do současnosti. Zatímco se během 20. století jejich populace ustálila asi na 1 000 lidech, postupně ubývali mluvčí jejich jazyka. Tato řeč je jedinečná a pokládána za „živoucí lingvistickou zkamenělinu“.

Jazyky s mnoha regiony

Bádání právě v ohledu lingvistiky vedlo k závěru, že jsou Ketové nějak příbuzní s několika kmeny Severní Ameriky. Ti měli před mnoha tisíci lety migrovat právě ze Sibiře. Kultura této malé skupiny je plná záhad a tajemství. Jako mnoho kmenů Sibiře si i Ketové oživují svět kolem sebe, podle nich je prakticky všechno živé. Všudypřítomní ruští misionáři se tuto víru snažili změnit, nic dobrého z toho ale nevzešlo. Ketové tedy zůstávají u svého názoru.

Žijí v tvrdém, ale překvapivě krásném prostředí. I v současnosti si zachovávají až uctivý postoj k okolí, který zdědili po vzdálených předcích. Jejich tábory se nachází podél povodí Jeniseje a skutečná historie se „ztratila“ v čase. Zůstávají tak jen předávané legendy. Podle jedné z nich pocházejí Ketové přímo z hvězd. Dle jiné vznikli na jihu Sibiře, buď v Altajských horách nebo Sajanech. Případně mezi Mongolskem a jezerem Bajkal.

Neúspěšná snaha o rekonstrukci

Příchod vetřelců je ovšem donutil přesunout se do tajgy na severu Sibiře. Legendy říkají, že přišli Tistadas, neboli „kamenní lidé“. Mohlo jít o rané konfederace Hunů, kteří formovali tamní stepi. Řeč Ketů přitáhla pozornost lingvistů, protože má pocházet z proto-jenisejského jazyka, který má příbuzné ve Španělsku, Indii, Číně i Tibetu. Historik Edward Wadja dokonce naznačil, že jde o jazyk rodiny Na-Dene ze Severní Ameriky.

Pokud by se hypotéza potvrdila, šlo by o významný objev. Osvětlilo by to totiž mechanismy založení původní Ameriky. Kromě toho se vědci pokusili sestavit genetické spojení mezi Kety a domorodými Američany, což mělo potvrdit hypotézu o migraci. To však nevyšlo. V první řadě byly získané DNA vzorky kontaminovány. Zadruhé domorodci v Americe většinou odmítají vzorky vůbec poskytnout, byly tedy použity vzorky z Jižní Ameriky.

Článek Lidé kmene Ket na Sibiři: Nikdo neví, odkud se vzali a jak vlastně „vznikli“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácná lahev od piva

Muž na portálu Aukro prodával starou pivní lahev z Chuchelského pivovaru. Na první pohled obyčejná lahev s hnědým sklem. Dražby se však účastnilo 21 zájemců, kteří po této lahvi neodbytně toužili. Vyvolávací cena činila méně než tisíc korun. Zájemci se však předháněli a přihazovali tak dlouho až se konečná částka vyšplhala na 71 tisíc korun. Nejedná se však o jedinou lahev, která se prodala za desetitisíce korun. Během června se vydražily dvě další – jedna za 15 tisíc korun, druhá za necelých 35 tisíc korun. Obě však nesly označení jiného pivovaru.

Redakce VědaŽivě

12 května, 2024

Kuchyňské nádobí v hodnotě 1 000 000 Kč: Kdo ho má doma ještě po babičce, může si pískat. Sběratelé se o něj poperou

Zapomenuté poklady

Lahev od piva však není jediný podivuhodný artikl, který zaujal pozornost vášnivých sběratelů. Nedávno se například dražila stará společenská uniforma z 50. let minulého století. Jednalo se o uniformu určenou pro generála Československé armády. I po ní toužilo hned několik vášnivých sběratelů. Nový nadšený majitel ji nakonec získal za necelých sto tisíc korun, jak uvádí web TN.cz.

Další zajímavý artikl představovala stará motorka značky Jawa. Jednalo se o zachovalý kousek modelu Jawa 250 Special z roku 1938. Zájem o ní mělo celkem 23 lidí, kteří postupně přihazovali své nabídky. Nový majitel si tento krásný stroj odvez za neuvěřitelných 287 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

2 července, 2024

Neválí se vám doma staré VHS kazety? Za staré akční filmy vám dnes sběratelé zaplatí klidně 100 000 Kč

Vzácné tiskoviny

Podobně cenné jsou také první vydání slavných knih a staré časopisy. Například první vydání knih o Harry Potterovi může představovat malé jmění. Kompletní série všech dílů v prvním vydání se prodává za milion korun. O 200 tisíc víc pak můžete získat za vydání prvního dílu s názvem Kámen mudrců, které bylo vytištěno s četnými chybami. Sběratelé si však také cení starých československých týdeníků, které se vydávaly v letech 1968 až 1989. Taková sbírka čítající 1140 kusů byla nedávno prodána za necelých 35 tisíc korun.

Článek Za starou lahev spousta peněz: Pokud máte doma lahev se speciálním brusem, dostanete za ní 70 000 Kč. se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cenné staré haléře

Než se vydáte k babičce na půdu hledat poklad, pojďte se podívat, jak staré haléře vlastně poznat. Cenu sběratelských předmětů obecně určuje hned několik faktorů. Vzácné mince nejsou žádnou výjimkou. Jedna z prvních věcí, která by vás měla zajímat, je stáří mince. Obecně se dá říct, že čím starší mince je, tím cennější kousek představuje pro dnešní sběratele.

Redakce VědaŽivě

23 září, 2025

Farmář objevil vzácnou minci s podobiznou Karla Velikého. Umístil ji do internetové aukce, aby si mohl postavit dům

Toto pravidlo má však hned několik výjimek. Některé roky se vyznačují speciálními okolnostmi, které ženou hodnotu sběratelských mincí do astronomických výšin. Mohlo se jednat o menší náklad ražby, historickou událost, která se s daným rokem pojí, nebo se ve výrobě objevily mince s chybovou ražbou. Tyto informace vám v případě zájmu poskytne jakýkoliv znalec. Pro prvotní přehled vám však poslouží také tabulka, kterou sestavil web Stříbrňák.cz.

Cenné mince z první republiky

Opravdový poklad představují staré haléře z období první republiky. Konkrétně se jedná o mince, které byly v oběhu mezi léty 1921 až 1938. Patří sem například desetihaléř z roku 1922 s portrétem prezidenta T. G. Masaryka. Sběratelé si dále cení dvacetihaléře s orlicí. V obou případech se jedná o unikátní designy, které mají z historického pohledu nevyčíslitelnou hodnotu. Jedna taková mince se dá prodat třeba za 10 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

25 března, 2024

Máte v peněžence některou z těchto mincí? Ne, že je vyhodíte, mají obrovskou hodnotu

Důležitý je také materiál a stav mince

I historicky vzácná mince může ztratit svou hodnotu, pokud je ve špatném stavu. Materiál, ze kterého byly staré haléře vyrobeny, značně ovlivňuje, jak budou mince stárnout. O finálním stavu mince pak rozhoduje, jakému zacházení byla během svého oběhu vystavena a jak odolná byla proti působení vnějších vlivů, jako je oxidace. Se vzácnými mincemi by se proto mělo zacházet doslova v rukavičkách. Pokud náhodou objevíte cennou minci, která může mít z historického hlediska hodnotu několika tisíc korun, měli byste k ní být opravdu šetrní.

Pokud by taková mince vykazovala silné známky opotřebení nebo znečištění, za žádných okolností se ji nesnažte nijak čistit. Neodborná snaha o vyčištění vzácné mince by mohla napáchat více škody než užitku. Vždy je vhodné se nejprve poradit s odborníkem, který odhadne cenu mince a poradí, jak s ní správně zacházet, aby dál neztrácela svou hodnotu.

Článek Staré „cetky“ mají dnes velkou hodnotu, za haléře mohou Češi dostat až 10 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Staré knihy v prvním vydání

První, co se u knih hodnotí, je jejich vydání a náklad. První vydání staré knihy bude mít téměř vždy vyšší hodnotu než všechna ostatní. Pokud takové první vydání navíc vyšlo jen v nákladu několik desítek kusů, můžete se těšit na krásnou sumu peněz.

Redakce VědaŽivě

22 září, 2024

Za gramofonové desky ze zahraničí vám zaplatí statisíce: Rychle prohledejte půdu, sběratelé za ně pohádkově zaplatí

Překvapivě vysokou hodnotu má první vydání knihy Harry Potter a kámen mudrců z roku 1997. Každý dnes už ví, jaký fenomén se z knížek o mladém kouzelníkovi v průběhu let stal. V době jeho vzniku se však jednalo o naprosto neznámou autorku a neznámé dílo. V prvním vydání bylo vytisknuto pouhých 500 výtisků a z toho bylo zhruba 300 výtisků určeno pro knihovny. Díky tomu se jedná o velmi vzácný výtisk, který dnes dosahuje hodnoty 1,3 milionu korun, jak uvádí web TN.cz.

Nesmrtelné klasiky

Velký Gatsby poprve vyšel v roce 1925. Ačkoliv tento příběh přístí rok oslaví už své sté narozeniny, na své oblíbenosti zatím nic neztratil. Není se tak čemu divit, že se první vydání tohoto díla řadí mezi nejvzácnější knihy vůbec. Z dnešního pohledu je navíc neuvěřitlné, že se v době vydání této staré knihy nejednalo o nijak žádané dílo. Do roku 1940 se vydalo pouze 25 tisíc výtisků, takže se příliš mnoho prvních vydání s původním přebalem nedochovalo. Když se však náhodou objeví, jeho cena dosahuje úctyhodných 4 milionů korun.

Redakce VědaŽivě

23 června, 2024

Máte doma některou pohlednici s tímto znakem? Sedíte na velkém bohatství, sběratelé vám za ně utrhnou ruce

Podobně je na tom také další nesmrtelná klasika, ze které se však stal instantní hit. Mistrovský Hobbit od J. R. R. Tolkiena byl původně vydán pouze v 1 500 výtiscích. Nikdo v té době netušil, že se kniha vyprodá během prvních tří měsíců od uvedení na trh a že druhé vydání přijde tak brzy. Není proto divu, že se zachovalá verze prvního vydání dnes cení na 1,5 milionu korun.

Článek Čechům se možná doma válí staré knihy se speciálním tiskem, dají se dnes prodat za miliony korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prodal starou československou hračku

Většina těchto kousků se draží na internetovém aukčním portálu Aukro.cz. Právě zde se šťastnému majiteli povedlo prodat model plastového autíčka značky Tatra 813. Tuto starou československou hračku si sběratelé cení především pro její precizní provedení, které je u modelu této velikosti opravdu unikátní. Zároveň se už v době vzniku této staré hračky jednalo o jistou vzácnost. V celé republice ho totiž vyráběl pouze jeden jediný výrobce, dnes již zaniklé družstvo Dubena. Na Aukru se tento skvost vydražil za neuvěřitelných 235 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

2 července, 2024

Neválí se vám doma staré VHS kazety? Za staré akční filmy vám dnes sběratelé zaplatí klidně 100 000 Kč

Další žádané modely

Modely autíček značky Tatra jsou obecně považovány za jedny z nejcennějších. Důkazem je také další model nákladní Tatrovky T111, kterou vyráběla firma Technoplast, jak uvádí web Aktuálně.cz. Tuto československou hračku se na Aukru podařilo vydražit za 131 tisíc korun. Jednalo se o další méně častý model, který se navíc stále nacházel v originálním balení. Mezi vzácné staré hračky však nepatří pouze staré Tatrovky. Slušně vám může vydělat také další významá značka československých automobilů.

Redakce VědaŽivě

11 července, 2024

Nemáte náhodou doma nějaký dopis ze zahraničí? Pokud je na něm tento tisk, získate díky tomu desítky tisíc korun

Zaměřte se na sady modelů

Kromě těchto unikátů si však sběratelé podle portálu Aukro cení především celých sbírek modelů. Nad částku sto tisíc korun se tak vyšplhala například sbírka autíček od české firmy Směr, které byly uloženy v původních plastových krabičkách. Další cennou československou hračku představuje také model autíčka Škoda 120 LS, které bylo na dálkové ovládaní. Jeden funkční model s originálním balením se například vydražil za částku převyšující 70 tisíc korun. Taková koupě potěší každého sběratele retro modelů.

Článek Nemáte doma oblíbenou československou hračku? Za konkrétní model vám sběratelé zaplatí 235 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starou Motorolu za 150 tisíc korun

Mobilní operátoři jako je O2 nebo Vodafone od vás odkoupí váš starý telefon, tablet či chytré hodinky a poskytnou vám slevu na nákup nového zařízení. O2 nabízí možnost výkupu starých zařízení ve spolupráci se servisním centrem Mobil pohotovost.

Redakce VědaŽivě

9 dubna, 2024

Každý, kdo má doma tento starý telefon, má nárok na odměnu 30 000 Kč. Máte na ni nárok i vy?

Podmínkou je, že si u O2 nejdříve zakoupíte nové zařízení. Následně vyplníte na jejich internetových stránkách formulář, kde uvedete všechny potřebné údaje o svém zařízení k prodeji. Výsledkem bude orientační nacenění vaší nabídky a instrukce k dalšímu postupu. Mobilní operátoři sice za starší telefony neplatí tak vysoké částky jako nadšení sběratelé, ale na rozdíl od sběratelů od vás odkoupí téměř jakýkoliv model, nejen speciální starou Motorolu.

Čím větší rarita, tím větší cena

Podobné služby nabízí i samotní prodejci mobilních telefonů nebo velké obchody, jako je Datart nebo Alza. Ti vykupují vesměs všechny druhy elektroniky – od mobilů až po notebooky. U Datartu je opět odkoupení podmíněné zakoupením nového zařízení. Alza vykoupí vaše zařízení i bez předchozího nákupu. Mají však omezenou nabídku značek, které právě vykupují.

Redakce VědaŽivě

6 října, 2024

Oblíbený starý telefon má dnes hodnotu 850 000 Kč. Kdysi ho měl každý, sběratelé ho teď vykupují rychlostí blesku

Další možností může být vlastní prodej na internetových bazarech, kde si cenu určíte podle vlastního uvážení. Zde vás mohou oslovit nadšení sběratelé, kteří ovšem vyhledávají pouze opravdu raritní kousky. Pokud budete mít štěstí, můžete za takový telefon dostat až 150 tisíc korun. Za takovou částku můžete prodat například první mobilní Motorolu, kterou momentálně najdete na Aukru.

Prodat nebo vyhodit?

Kromě slibného výdělku zde hraje roli také ekologie. Také nefunkční zařízení stále obsahuje spoustu cenných dílů, které mohou odborníci použít pro výrobu či opravu nových zařízení. V neposlední řadě se postarají o odbornou recyklaci. Mobilní telefony totiž obsahují mnoho toxických látek, které při neodborném zacházení škodí životnímu prostředí. Myslete na to, až při úklidu narazíte na ten šuplík plný staré elektroniky.

Článek Za starý telefon po babičce 150 000 Kč: Za Motorolu zaplatí sběratelé statisíce, stačí se podívat, zda ji nemáte doma se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vše začíná novou republikou

Když se na konci roku 1992 rozpadla Československá republika, čekalo dva nově vzniklé státy mnoho výzev. Jednou z nich bylo také zavedení nové měny. Návrhy mincí, které se následně staly součástí české koruny, přitom pocházely ze soutěže, která byla původně vypsána pro novou československou měnu. V Česku jsme navíc museli rozhodnout, kde budeme nové mince razit. Československé mince se do té doby razily v Kremnici na Slovensku, která byla nyní plně zaměstnána ražbou mincí pro nový Slovenský stát.

Redakce VědaŽivě

23 května, 2024

Nemáte v peněžence vzácné mince a bankovky? Pokud mají chybnou ražbu, mají hodnotu desítek tisíc korun

Hlinikovou minci čekala krátka kariéra

Haléře byly v oběhu necelých deset let, když se začaly plošně stahovat a rušit. Česka národní banka totiž zjistila, že oběh těchto drobných mincí ve skutečnosti vůbec neobíhá. Jen si zkuste sami vzpomenout, kdy jste něco platitli v haléřích. Většinou to spíš byly ty drobné, které vám vydávala paní prodavačka do zaokrouhlené částky, kterou jste platili. V každé domácnosti byly minimálně dva hrnečky plné desetníků, dvacetníků a padesátníků, se kterými si nakonec hrály děti nebo jsme je používali jako platidlo při karetní hře Žolík.

Desetníky a dvacetníky se začaly z oběhu stahovat v roce 2003. Padesátníky s námi zůstaly o pět let déle. V obou případech vyhlásila Česká národní banka plošné stahování hliníkových mincí. Podle dostupných údajů se však většina haléřů nikdy do banky nevrátila. Někde v domácnostech se tak stále ukrývá zhruba tisíc tun nevráceného hliníku. Dnes navíc můžete za jednu takovou minci dostat až 50 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

11 července, 2024

Za pár desetníků klidně sto tisíc korun: Čechům se doma válí vzácné mince se speciální ražbou a ani o tom nemají tušení

Zkontrolujte si rok ražby

Není tedy nic zvláštního na tom, že jsou haléře velmi žádané mezi sběrateli, kteří jejich hodnotu určují podle roku jejich ražby. Například u dvacetníků se v průběhu let proměnilo otočení typického sedmiúhelníku, které může výrazně ovlivňovat jejich sběratelskou hodnotu. Nejvzácnější jsou však dvacetníky s chybně vyraženým sedmiúhelníkem, kterých se do oběhu dostalo pouze omezené množství, jak uvádí web Peníze.cz. Pokud takovou minci najdete u sebe doma, můžete za ni dostat hned několik stovek korun.

Článek Nemáte doma starou minci z devadesátek? Kdysi ji měl v peněžence každý, dnes vám za ni zaplatí 50 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stará poukázka do tuzexu

Ačkoliv byly poukázky do tuzexu ve své době poměrně běžný artikl, už tehdy byly považovány za něco cenného a vzácného. V tuzexu se za ně daly pořídit různé věci ze západu, které nebyly v běžných obchodech k dostání. Právě vidina západního zboží dělala z tuzexových poukázek žádaný artikl a dala vzniknout takzvaným vekslákům, kteří s poukázkami ve velkém obchodovali. Mnohdy za ně požadovali přehnaně vysoké ceny, které však byli lidé ochotni zaplatit. Nikoho by však ani nenapadlo, že jednou bude mít taková poukázka z ČSSR hodnotu převyšující milion korun.

Redakce VědaŽivě

12 května, 2024

Kuchyňské nádobí v hodnotě 1 000 000 Kč: Kdo ho má doma ještě po babičce, může si pískat. Sběratelé se o něj poperou

Sběratelé po nich prahnou

Sběratelé jsou obecně ochotni zaplatit za zdánlivě obyčejné věci astronomické částky. Díky tomu se z každého může stát milionář. Stačí jen doma najít ten správný artikl, jako je právě stará poukázka do tuzexu. Jednu padesáti haléřovou tuzexovou poukázku se v poslední aukci povedlo vydražit za neuvěřitelných 1,26 milionů korun, jak uvádí web TN. Nejsou to však jen poukázky do tuzexu, za které můžete dostat hotové jmění. Sběratelé si cení také vzácných bankovek, poštovních známek nebo třeba starých hraček.

Redakce VědaŽivě

21 dubna, 2024

Máte v peněžence tuto minci? Sběratelé vám za ni utrhnou ruce, můžete dostat klidně 100 000 Kč

Starý nábytek nebo časopis pro děti

Až tedy budete dělat pořádek ve věcech na půdě, rozhodně nic bez rozmyslu nevyhazujte. Každá stará bankovka nebo nábytek se může výhodně prodat. Sběratelé například prahnou po nábytku v bruselském stylu, který byl v 50. až 70. letech velmi módní. Před vyhozením si ho tedy nechte nejdříve nacenit odborníkem. Najdete je na různých diskuzních fórech na internetu nebo v nejbližším starožitnictví. To samé platí také pro staré časopisy pro děti, jako je například oblíbený Čtyřlístek. Stará vydání tohoto časopisu mají dnes velkou hodnotu.

Článek Stará poukázka z dob ČSSR se dnes prodává za milion: Má ji doma spousta Čechů, přitom o tom ani neví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starý telefon prodáte za desítky tisíc korun

Máte hned několik možností, jak prodat svůj starý telefon. Některé modely odkoupí například váš mobilní operátor, a získáte tak slevu na zakoupení nového kousku. Většina lidí však nabízí své staré telefony k prodeji na různých internetových bazarech, jako je například Bazoš.cz. Můžete zde narazit na širokou škálu různých telefonů od těch úplně starých až po nedávné modely za přijatelnou cenu. Zároveň se zde prodávají úplné rarity za desítky i stovky tisíc korun. Pokud vlastníte některý z těchto starších telefonů, můžete si jeho prodejem slušně vydělat.

Redakce VědaŽivě

9 dubna, 2024

Každý, kdo má doma tento starý telefon, má nárok na odměnu 30 000 Kč. Máte na ni nárok i vy?

Trhu dominuje stará Nokia

Na portálech je velmi žádaný například starý telefon značky Nokia 8800 Sirocco z roku 2007. Na Bazoši se nabízí za 8 až 10 tisíc korun. Pokud však náhodou máte tento telefon ve výborném stavu a originálním balení, můžete se těšit klidně až na 32 tisíc korun. Podobně je na tom Nokia 8800 Arte z roku 2008, jejíž běžná cena se mezi nadšenci pohybuje mezi 13 a 16 tisíci korun. Za unikátně zachovalý kousek však můžete dostat až 45 tisíc korun.

První mobilní telefon

Oba zmíněné telefony byly ve své době poměrně oblíbené a je tedy velká pravděpodobnost, že se pár cenných kousků ještě najde. Mnohem větší raritu však představuje jeden z prvních mobilních telefonů vůbec. Byla jím Motorola DynaTAC 8000X. Tento starý telefon, který svým tvarem připomíná masivní cihlu, byl svým způsobem unikátní už v době svého vzniku. Dnes se jeho hodnota běžně pohybuje okolo 150 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

21 dubna, 2024

Máte v peněžence tuto minci? Sběratelé vám za ni utrhnou ruce, můžete dostat klidně 100 000 Kč

Ještě vzácnější však je iPhone 2G první generace. Nedávno se jeden zachovalý kousek v originálním balení vydražil za 1,5 milionu korun. Také za mírně opotřebovaný kus můžete běžně dostat až 20 tisíc korun, pokud k němu máte veškeré originální příslušenství.

Článek Starý telefon, nový zisk: Kdysi často používaný mobil se dá dnes prodat za 150 000 Kč. Nemáte ho náhodou doma? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Frank Lentini se narodil se třemi nohami

Frank Lentini se narodil 18. května 1889, jako pátý z celkových dvanácti dětí. Říká se, že při jeho narození ho porodní asistentka chvatně zabalila do plátna, odložila pod postel a s křikem utekla. Dítě se narodilo se narodilo se třemi nohami, za které mohlo parazitující dvojče. Frankovo dvojče bylo k chlapci přirostlé v dolní oblasti páteře.

Redakce VědaŽivě

24 srpna, 2022

„Velbloudí dívka“ je možná nejbáječnější hříčkou přírody vůbec. I přes své postižení pracovala, a dokonce porodila dítě

Z boku mu tak vyrůstala celá jedna noha navíc, další zakrslé chodidlo, a dokonce druhá sada mužských genitálií. Doktoři odmítli třetí nohu odoperovat, protože byla napojena na chlapcovu páteř. Hrozilo, že by zůstal trvale ochrnutý, a tak se raději naučil žít se svou nohou navíc.

Postupné přijetí své situace

V dětství měl Frank Lentini s přijetím své kondice problém. Nemohl se účastnit běžných chlapeckých her a třetí noha mu ztěžovala chůzi i běh. Matka ho proto umístila do nemocnice pro postižené děti, kde zjistil, že jiné děti na tom jsou mnohem hůř než on. Naučil se přijímat sám sebe a začal si svého života vážit. V nemocnici se naučil normálně chodit, běha, skákat přes švihadlo a především plavat.

V roce 1898 pak s rodiči odjel do Ameriky, kde se stal okamžitým hitem cirkusových vystoupení. Během let spolupracoval se všemi známými cirkusovými společnostmi, včetně P. T. Barnuma, The Ringling Brothers a dalšími. Během vystoupení se začalo projevovat jeho charisma a životní nadhled, který dokázal proměnit v trefné vtipkování. Jeho obdivovatelé mu brzy začali přezdívat Král a nepokrytě se zajímali o jeho sexuální život.

Redakce VědaŽivě

21 července, 2025

Nechvalně známý Lobster Boy: Z oblíbeného cirkusáka chladnokrevný vrah

Vedl normální a šťastný život

Jeho sexuální život představoval velký předmět zájmu všech návštěvníků jeho vystoupení. Skutečnost, že měl dvě plně funkční sady pohlavních orgánů dráždila představivost mnohých. Frank Lentini postupem let vypracoval pamflet, který popisoval nejrůznější aspekty jeho kondice, včetně sexuálního života, který na konci každého vystoupení zájemcům prodával za pár centů.

Během let u cirkusu se seznámil s jistou Theresou S. Murray, kterou si vzal za ženu a měl s ní čtyři naprosto zdravé děti. Frank vedl poměrně normální a velmi šťastný život. Své kariéře třínohého baviče se věnoval celých čtyřicet let až do své smrti v roce 1966.

Článek Frank Lentini: Třínohý chlapec se díky svému postižení stal slavným, lidé ho přezdívali králem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starý telefon vám může slušně vydělat

Největších částek samozřejmě dosahují opravdu staré telefony, které se dají v dnešní době považovat za skutečné sběratelské kousky. Patří mezi ně například Nokia 8110, která si získala popularitu především díky filmu Matrix. Zachovalý kousek v originálním balení má dnes hodnotu 90 tisíc kroun.

Redakce VědaŽivě

9 dubna, 2024

Každý, kdo má doma tento starý telefon, má nárok na odměnu 30 000 Kč. Máte na ni nárok i vy?

Přes 100 tisíc korun můžete získat například za iPhone 2G, úplně první telefon, jaký společnost Apple vyrobila. Největší částky se vyplácejí za nový nepoužitý kus v originálním balení, jak uvádí web TN.cz. Nejvzácnější starý telefon však představuje telefon značky Motorola DynaTAC 8000X. Jedná se o jeden z historicky prvních mobilních telefonů vůbec. Dnes se prodává za vice než sto tisíc korun.

Také moderní telefony mohou být vzácné

Sběratelé však začínají mít čím dál větší zájem také o moderní chytré telefony. Ano, i mezi tímto výdobytkem moderní technologie se již dá najít několik raritních kousků. Je jím například mobil Samsung Galaxy Round, který je zvláštní svým prohnutým displejem. Dále je zájem o dnes již starý telefon Samsung Galaxy Note 7, který se musel přestat výrabět kvůli problému s baterií. Jelikož se na trh dostalo jen omezené množství kusů, má jeden takový telefon cenu zhruba 17 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

29 května, 2024

Našel doma starý telefon, dostal za něj 850 000 Kč. Dnes je to sběratelský kousek, v roce 2007 ho měl skoro každý

Běžné telefony vykupují také mobilní operátoři

První, komu byste měli starý telefon nabídnout k vykoupení, je váš mobilní operátor. Většina operátorů nabízí nemalé částky za vykoupení starých modelů a často k tomu ještě přihodí nějakou slevu či bonus ke koupi nového telefonu. Není tak výjimkou, že můžete při prodeji starého telefonu a koupi nového telefonu ušetřit až 10 tisíc korun. Navíc máte jistotu, že bude váš starý telefon profesionálně recyklován. Konkrétní informace o aktuálních podmínkách výkupu starých telefonů zjistíte u pracovníků svého mobilního operátora.

Článek Neválí se vám náhodou doma starý telefon? Vyhodit by ho by byl hřích, má dnes hodnotu 100 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Staré hračky za sto tisíc korun

Většina těchto kousků se draží na internetovém aukčním portálu Aukro.cz. Právě zde se šťastnému majiteli povedlo prodat model plastového autíčka značky Tatra 813. U tohoto modelu si sběratelé cení především jeho precizního provedení, které je u modelu této velikosti opravdu unikátní. Zároveň se už v době vzniku této staré hračky jednalo o jistou vzácnost. V celé republice ho totiž vyráběl pouze jeden jediný výrobce, dnes již zaniklé družstvo Dubena. Na Aukru se tento skvost vydražil za neuvěřitelných 235 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

29 května, 2024

Máte doma staré hračky či vzácné hudební desky? Sedíte na milionech, dnes mají astronomickou hodnotu

Žádané nejsou pouze Tatrovky

Modely autíček značky Tatra jsou obecně považovány za jedny z nejcennějších. Důkazem je také další model nákladní Tatrovky T111, kterou vyráběla firma Technoplast, jak uvádí web Aktuálně.cz. Tento kousek se na Aukru vydražil za 131 tisíc korun. Jednalo se o další méně častý model, který se navíc stále nacházel v originálním balení. Mezi vzácné staré hračky však nepatří pouze staré Tatrovky.

Podobně vzácným kouskem se stal také model motorky se sajdkárou značky Sunbeam od společnosti Matchbox, která byla vyrobena na počátku 60. let. Tento kousek byl unikátní především svým zbarvením. Jednalo se totiž o prototypovou modrou barvu, zatímco sériové kusy byly výhradně stříbrné. Nový majitel si ji na Aukru pořídil za 55 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

28 července, 2024

Nemáte tuhle poukázku z ČSSR náhodou doma? Poznáte ji snadno podle technických detailů. Prodat se dá za více než milion Kč

Vzácné jsou celé sady modelů

Kromě těchto unikátů si však sběratelé podle portálu Aukro cení především celých sbírek modelů. Nad částku sto tisíc korun se tak vyšplhala například sbírka autíček od české firmy Směr, které byly uloženy v původních plastových krabičkách. Mezi další cenné staré hračky patří také model autíčka Škoda 120 LS, které bylo na dálkové ovládaní. Jeden funkční model s originálním balením se například vydražil na částku převyšující 70 tisíc korun.

Článek Nemáte doma náhodou staré hračky s touto technickou specifikací? Dnes se totiž dají prodat za více než 100 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Michel Lotito snědl celé letadlo

Výčet věcí, které Michel Lotito za svůj život spořádal, by se dal označit za nejpodivuhodnější jídelníček na světě. Jen do roku 1997 dokázal spořádat na pět set metrů ocelových řetězů, osmnáct jízdních kol, patnáct nákupních vozíků, sedm televizí, šest stropních lustrů, dvě postele, jednu rakev a jedny lyže. Kromě toho dokázal spořádat celé letadlo Cessna 150, které pojídal celé dva roky. Jeho podivuhodné stravovací návyky mu zajistily obživu, a dokonce také zápis do Guinessovy knihy rekordů. Plaketku, kterou za to získal, samozřejmě také snědl.

Redakce VědaŽivě

16 září, 2022

Co se s člověkem stane, pokud sní jídlo pro domácí mazlíčky – v malém a větším množství, možné výhody i rizika

Vzácná porucha příjmu potravy

Michal Lotito trpěl vzácnou poruchou příjmu potravy, která si vysloužila jméno pika. Jedná se o latinský název pro straku, která je také schopna sníst cokoliv, co jí přijde pod zobák. S pojídáním podivných předmětů začal v šestnácti letech, kdy ho napadlo vyzkoušet skleněné střepy. Prý se jednalo o instinktivní popud. Jednoduše ho zajímalo, jak takové střepy asi chutnají.

Evidentně mu zachutnaly, protože od té doby se pojídání podivných předmětů stalo součástí jeho života. Jedl talíře, hřebíky nebo lahve. Ze začátku tím vyhrával hospodské sázky, později objížděl akce kuriozit po celém světě. Podle všeho mu nejvíce chutnaly řetězy od kol a šroubky si s sebou nosil také do restaurací, kde si je nechával servírovat s fazolkami a rajčaty, jak uvádí web iDnes.cz.

Redakce VědaŽivě

3 dubna, 2024

Otesánek není smyšlený, jeden skutečně existoval: Jedl odpadky, dokocne i živá zvířata

Lékažské vysvětlení neexistuje

Michal Lotito samozřejmě zaujal pozornost také mnohých lékařů, kteří ho podrobili četným vyšetřením. Žádné lékařské vysvětlení však nikdy neobjevili. Podle všeho měl Michal Lotito extrémně odolný žaludek, který mu dovoloval jíst nebezpečné předměty, aniž by došlo k jeho poškození. Také měl extrémně silné trávicí šťávy, které pomáhaly zkonzumované předměty rozložit.

Kromě toho však lékaři nic konkrétního nezjistili a Lotita jednoduše několik let pozorovali. Monsieur Mangetout umřel v roce 2007 ve věku 57 let. Za svůj život snědl více než 9 tun železa, ale jeho zvláštní jídelníček neměl s jeho smrtí údajně nic společného. Sami se však do takových kousků raději nepouštějte.

Článek Muž, který snědl letadlo: Michel Lotito jedl kvůli poruše příjmu potravy jen samé podivné věci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tuzexová poukázka z ČSSR

Ačkoliv byly poukázky do tuzexu ve své době poměrně běžný artikl, už tehdy byly považovány za něco cenného a vzácného. V tuzexu se za ně daly pořídit různé věci ze západu, které nebyly v běžných obchodech k dostání. Právě vidina západního zboží dělala z tuzexových poukázek žádaný artikl a dala vzniknout takzvaným vekslákům, kteří s poukázkami ve velkém obchodovali. Mnohdy za ně požadovali přehnaně vysoké ceny, které však byli lidé ochotní zaplatit. Nikoho by však ani nenapadlo, že jednou si budou lidé tuzexovou poukázku z ČSSR cenit na milion korun.

Redakce VědaŽivě

4 července, 2024

Nemáte doma náhodou jeden z těchto starších telefonů? Jde o raritní kousky, sběratelé za ně zaplatí 50 000 Kč

Cenný sběratelský artikl

Sběratelé jsou obecně ochotni zaplatit za zdánlivě obyčejné věci astronomické částky. Díky tomu se z každého z nás může stát milionář. Stačí jen doma najít ten správný artikl, jako je právě stará poukázka do tuzexu. Jednu padesáti haléřovou poukázku z ČSSR se v poslední aukci povedlo vydražit za neuvěřitelný 1,26 milion korun, jak uvádí web TN. Nejsou to však jen poukázky do tuzexu, za které můžete dostat hotové jmění. Sběratelé si cení také vzácných bankovek, poštovních známek nebo třeba starých hraček.

Sběratelé prahnou po starých věcech

Až tedy budete příště dělat pořádek ve věcech na půdě, rozhodně nic bez rozmyslu nevyhazujte. Pokud najdete starou poukázku z ČSSR nebo třeba starou Tatrovku, se kterou si hrály vaše děti, nechte si je nejdříve nacenit odborníkem. Najdete je na různých diskuzních fórech na internetu nebo v nejbližším starožitnictví.

Redakce VědaŽivě

23 června, 2024

Máte doma některou pohlednici s tímto znakem? Sedíte na velkém bohatství, sběratelé vám za ně utrhnou ruce

Zde získáte prvotní odhad ceny a možná i první nabídky k odkoupení daného artiklu. Cena se samozřejmě odvíjí od celkového stavu nabízené starožitnosti a mnohdy může dalece předčit prvotní odhad. Jedna zachovalá Tatrovka se například nedávno prodala za stovky tisíc korun.

Článek Nemáte tuhle poukázku z ČSSR náhodou doma? Poznáte ji snadno podle technických detailů. Prodat se dá za více než milion Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Staré CD a kazety s muzikou

Dneska hudbu posloucháme na streamovacích platformách, které nabízí nepřeberné množství různých žánrů a interpretů. Není to tak dávno, co jsme však k poslechu používali kazety nebo CD disky. Dnes mohou mít staré CD a kazety nebo gramofonové desky s muzikou určitých kapel obrovskou hodnotu. Jedná se především o nahrávky skupiny The Beatles nebo Pink Floyd.

Například album s názvem White Album od The Beatles patří mezi nejcennější předměty vůbec a cena prvního vydání dosahuje závratných 17,5 milionů korun. Toto album je speciální svým číslováním, které určuje, v jakém pořadí byla ta konkrétní deska vydaná. Čím nižší číslo, tím více peněz za ni dostanete.

Staré komiksy z Ameriky

Pokud u vás v rodině nikdo příliš neholdoval hudbě a nemáte doma žádné staré CD a kazety, nezoufejte. Slušně vydělat můžete také prodejem starých komiksů. Sbírání komiksů je silně zakořeněné především v Americe, ale i u nás se najde několik nadšenců. Původní kousky často mají hodnotu několika desítek milionů korun. Například původní Action Comics se Supermanem má hodnotu až 70 milionů korun, jak uvádí web Aazdraví.cz. Vzácný je také konkurenční Amazing fantasy, který má hodnotu okolo 23 milionů korun.

Redakce VědaŽivě

29 května, 2024

Máte doma staré hračky či vzácné hudební desky? Sedíte na milionech, dnes mají astronomickou hodnotu

Vzácné knihy za statisíce

Podobně cenné jsou také první vydání slavných knih. Například první vydání Velkého Gatsbyho v excelentním stavu se vydražilo za neuvěřitelných 9 milionů korun. Takovou raritu je však těžké objevit. Mnohem větší štěstí byste však mohli mít s prvním vydáním knih o Harry Potterovi. Kompletní série všech dílů v prvním vydání se prodává za milion korun. O 200 tisíc víc pak můžete získat za vydání prvního dílu s názvem Kámen mudrců, které bylo vytištěno s četnými chybami.

Článek Nemáte doma staré CD nebo kazety? Raději se rychle podívejte, některé mají dnes hodnotu milionů korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzácné desetikoruny s chybnou ražbou

Sběratelé si cení především vzácných mincí s chybnou ražbou. Každá malá odlišnost může způsobit, že i na první pohled obyčejná desetikoruna bude mít hodnotu několika stovek tisíc. Jedna z nejvzácnějších mincí je například desetikoruna z roku 1993 s takzvaným malým „kč“. Jedná se o původní návrh vzhledu, který byl po první vyražené sérii upraven. Jedna taková mince byla v roce 2021 vydražena za 23 tisíc korun.

Podobnou vzácnost představuje také desetikoruna z roku 1995, takzvaný specimen. Jedná se o znehodnocený kousek, který nebyl určený pro běžný oběh. Specimeny vydává Česká národní banka pro zahraniční banky, jako vzorek aktuální měny. Na takovou minci v peněžence pravděpodobně nenarazíte. Větší štěstí byste mohli mít s desetikorunou z roku 2000. V tom roce se razily dva vzory desetikorun – klasická s Brněnským Petrovem a speciální na oslavu milénia s vyobrazením orloje. Desetikorun s Petrovem se však vyrazilo podstatně méně a dnes mají hodnotu několika tisíc korun.

Staré haléře a pětikoruny

Pokud byste se chtěli do tajů numismatiky ponořit hlouběji, zkuste se porozhlédnout po starých mincích z první republiky. Velmi vzácný je například pětihaléř z roku 1924. Pravděpodobně se jedná o jednu z nejvzácnějších československých mincí, kterou je velmi těžké sehnat. Poslední známý exemplář se vydražil v roce 2010 za více jak půl milionu korun.

Redakce VědaŽivě

25 března, 2024

Máte v peněžence některou z těchto mincí? Ne, že je vyhodíte, mají obrovskou hodnotu

Opomíjet byste však neměli ani pětikorunu z roku 1937. Na této minci nenaleznete žádnou chybnou ražbu, ale vzácný návrh od tvůrce Otto Gutfreunda, jak uvádí blog České mincovny. Zvláštní také je, že tato mince byla ražena ze tří různých kovů – ze sloučeniny mědi a niklu, ze stříbra a z čistého niklu. Nejvzácnější jsou ty z niklu a sběratelé je vykupují i za 50 tisíc korun. V neposlední řadě se zkuste porozhlédnout po pětikoruně z roku 1986. V tom roce bylo vyraženo pouhých 20 tisíc kusů a pro sběratele má dnes hodnotu několika tisíc korun.

Článek Neválí se vám doma staré mince s chybnou ražbou? Možná jste boháči, dají se prodat za stovky tisíc korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Výměnný obchod u mobilních operátorů

Mobilní operátoři jako je O2 nebo Vodafone od vás odkoupí váš starý telefon, tablet či chytré hodinky a poskytnou vám slevu na nákup nového zařízení. O2 nabízí možnost výkupu starých zařízení ve spolupráci se servisním centrem Mobil pohotovost, jak uvádí web Události247.cz.

Podmínkou je, že si u O2 nejdříve zakoupíte nové zařízení. Následně vyplníte na jejich internetových stránkách formulář, kde uvedete všechny potřebné údaje o svém zařízení k prodeji. Výsledkem bude orientační nacenění vaší nabídky a instrukce k dalšímu postupu. Mobilní operátoři sice za starší telefony neplatí tak vysoké částky, jako nadšení sběratelé, ale na rozdíl od sběratelů od vás odkoupí téměř jakýkoliv model.

Sběratelé prahnou po raritách

Podobné služby nabízí i samotní prodejci mobilních telefonů nebo velké obchody, jako je Datart nebo Alza. Ti vykupují vesměs všechny druhy elektroniky – od mobilů až po notebooky. U Datartu je opět odkoupení podmíněné zakoupením nového zařízení. Alza vykoupí vaše zařízení i bez předchozího nákupu. Mají však omezenou nabídku značek, které právě vykupují.

Další možností může být vlastní prodej na internetových bazarech, kde si cenu určíte podle vlastního uvážení. Zde vás mohou oslovit nadšení sběratelé, kteří ovšem vyhledávají pouze opravdu raritní kousky. Pokud však budete mít štěstí, můžete za takový telefon dostat až 50 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

18 července, 2023

Takhle jednoduše psychologové odhalují naší osobnost: Neuvěříte, co o nás prozrazuje způsob držení mobilního telefonu

Lepší prodat než vyhodit

Kromě slibného výdělku zde hraje roli i ekologie. I nefunkční zařízení stále obsahuje spoustu cenných dílů, které mohou odborníci použít pro výrobu či opravu nových zařízení. V neposlední řadě se postarají o odbornou recyklaci. Mobilní telefony totiž obsahují mnoho toxických látek, které při neodborném zacházení škodí životnímu prostředí. Myslete na to, až při úklidu narazíte na ten šuplík plný staré elektroniky.

Článek Nemáte doma náhodou jeden z těchto starších telefonů? Jde o raritní kousky, sběratelé za ně zaplatí 50 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nadšení sběratelé pohlednic

Sběratelství pohlednic přitom v Česku patří mezi poměrně rozšířený koníček. Mezi vášnivé sběratele patří také Josef Klička, který se se svým koníčkem svěřil webu Deník.cz. On sám začal pohlednice sbírat během studií vysoké školy na Slovensku. Pohledy si vyměňoval s rodinou a přáteli, které v té době nemohl pravidelně navštěvovat. Se svou vášní pokračoval i po zbytek života. Díky účasti v pěveckém sboru procestoval velkou část světa a z každého místa, které kdy navštívil, si odvezl minimálně jednu pohlednici. Dnes jeho sbírka čítá na 100 tisíc pohlednic ze všech koutů světa.

Početný klub sběratelů

Vášniví sběratelé se v Česku sdružují v Klubu sběratelů kuriozit, který má na 500 členů. Podstatnou část klubu tvoří právě sběratelé pohlednic. Josef Klička, který je předsedou Klubu sběratelů kuriozit, však není jediný, kdo vlastní tak početnou sbírku pohlednic. Své prvenství si drží paní Daniela Houšková, která vlastní celkem 264 tisíc pohlednic. Jedná se o největší sbírku pohlednic u nás, v Evropě i na světě. O takovém prvenství se však málo ví a zasloužilo by si větší mediální pozornost, která by zároveň přilákala nové zájemce o filokartii.

Redakce VědaŽivě

21 dubna, 2024

Máte v peněžence tuto minci? Sběratelé vám za ni utrhnou ruce, můžete dostat klidně 100 000 Kč

Cenné a hodnotné pohlednice

Nejcennější pohlednice jsou podle Josefa Kličky pohlednice z konce 19. století, kdy začaly vznikat. On sám má ve své sbírce pouze pár takových exemplářů. Na výstavách a sběratelských burzách se však cena za takovou pohlednici může vyšplhat i do řádu několika tisíc korun. Jedna taková pohlednice se například prodávala za tři tisíce korun. Pokud by však o jednu pohlednici měli zájem dva sběratelé, může se její cena výrazně zvýšit a získá ji ten, který nabídne více. Podle pana Kličky jsou však takové případy spíše výjimečné.

Článek Máte doma některou pohlednici s tímto znakem? Sedíte na velkém bohatství, sběratelé vám za ně utrhnou ruce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hledáme vzácnou desetikorunu

Hlavním poznávacím znakem je takzvané malé „kč“ na zadní straně mince. Jednalo se o prvotní vizuální návrh desetikoruny. Po vyražení zhruba tisíce kusů však autor tento návrh změnil a od té doby se razí desetikoruny s velkým „K“, jak je známe dnes. Prvotní kusy se tak staly vyhledávanou raritou každého sběratele a dnes jich v oběhu najdeme už velmi málo. Poslední exemplář byl při aukci vydražen za neuvěřitelných 230 tisíc korun. Je možné, že další kousek by dokázal tuto částku dokonce překonat.

Desetikoruna nebyla vyražena v Česku

Tato desetikoruna byla vyražena v roce 1993, tudíž se jednalo o součást první sady mincí, které byly raženy pro samostatný český stát. První série se navíc razila v mincovně v Hamburku, jelikož česká mincovna v Jablonci v té době ještě neexistovala. Všechny tyto historické okolnosti spolu s chybnou ražbou a malým počtem kusů činí z této desetikoruny skutečný poklad. Pokud takovou desetikorunu najdete, je velká šance, že za ni dostanete pořádný balík peněz. S menší pravděpodobností, že se ještě v oběhu nějaké kusy nachází, totiž exponenciálně roste jejich hodnota.

Redakce VědaŽivě

17 dubna, 2024

Nemáte náhodou doma tuto minci? Před 20 lety ji měl v peněžence každý, dnes má hodnotu 100 000 Kč

Důležitý je celkový stav mince

Stejně jako u všech sběratelských předmětů i cenu této desetikoruny ovlivňuje její celkový stav. Měď, která se na výrobu desetikorun používá, nejvíce a nejrychleji podléhá oxidaci. Z toho důvodu jsou v oběhu nahrazovány častěji než ostatní české mince. Odborníci také varují, abyste se zkorodované vzácné mince nesnažili doma jakkoliv čistit. Takové pokusy by mohly vést k ještě většímu poškození, a tudíž také znehodnocení mince. Úmyslně poškozenou desetikorunu už by se vám nejspíš nepovedlo prodat a sběratelé by přišli o šanci získat další vzácný kousek do sbírky.

Článek Nemáte v peněžence desetikorunu z roku 1993? Sběratelé vám za vzácný kousek zaplatí 230 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sběratelé prahnou po prvních vydáních

První, co se u knih hodnotí, je jejich vydání a náklad. První vydání jakékoliv knihy bude mít téměř vždy vyšší hodnotu než všechna ostatní. Pokud takové první vydání navíc vyšlo jen v nákladu několik desítek kusů, můžete se těšit na krásnou sumu peněz.

Web iReceptář.cz například uvádí, že za první vydání Erotického revue od Jindřicha Štýrského zaplatili sběratelé v přepočtu 734 tisíc korun. V době svého vydání bylo vytištěno pouhých třicet kusů, což z této knihy činí extrémně vzácné zboží. Podobné jmění vám však může vydělat i kompletní sbírka prvních vydání Harryho Pottera, která má hodnotu okolo milionu korun.

Hledejte vzácné ilustrace

Dále se u vzácných knih hodnotí jejich celkový stav a ilustrace. Některé knihy ilustrovali dnes uznávaní umělci, kteří svými kresbami automaticky zvyšují hodnotu takové knihy. Kromě zmíněného Jindřicha Štýrského si sběratelé cení především ilustrací od Toyen, Karla Teige, Josefa Lady či Alfonse Muchy. Taková díla mohou mít hodnotu i několika desítek tisíc, pokud jsou zachovaná a nejeví známky většího opotřebení.

Vydělejte úklidem knihovny

Úklid knihovny se vám vyplatí i v případě, že v ní zrovna nemáte jen první vydání za statisíce. I na první pohled obyčejné knihy mohou mít značnou hodnotu. Pro radu si vždy můžete zajít do nejbližšího antikvariátu, kde nejspíš na své knihy dostanete i slušnou nabídku. Případně můžete cenu knih konzultovat na internetových fórech, kde se sdružují nadšení sběratelé.

Redakce VědaŽivě

11 srpna, 2023

Optická výzva: Mezi knihy se zatoulala tužka tak šikovně, že ji dokázalo najít jen 6 % lidí. Na její nalezení máte 15 sekund

Další možností, jak si udělat místo v knihovně a ještě za to něco dostat, jsou různé knižní bazary, jako je Knihobot nebo Knihovrátek od knihkupectví Martinus. V nejkrajnějším případě můžete své knihy nabídnout do nemocnic nebo domovů důchodců, kde si najdou nové nadšené čtenáře.

Článek Podívejte se do police, zda tam nemáte jednu z vzácných knížek. Sběratelé vám za ně utrhnou ruce, mají hodnotu statisíců korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kabinet kuriozit a další exotika

Stejné praktiky však podstupovali i lidé s různými anomáliemi. Kabinet kuriozit shromažďoval lidi extrémně malé či vysoké, deformované, albíny, neobvykle chlupaté či jinak postižené. Jako exotické exponáty byli tehdy vystavováni i lidé jiných ras. Ovšem pro místní publikum to skutečně exotika byla. „Skutečný divoký Indián ze Severní Ameriky“ byl například program putovního Muzea divokých lidí ve Varšavě v roce 1862.

V tomto kontextu je tedy jasné, že případ Stefana Bibrowskiho se od tehdejších měřítek moc nelišil, ačkoli z dnešní perspektivy to může šokovat. Dle většiny pramenů se Bibrowski narodil v roce 1980 u Grójce ve vesnici Wilczogóra. Během křtu obdržel jméno Szczepan, pozdější Štefan tak byl uměleckou verzí jména pro zahraniční publikum. Mnohem lépe se totiž vyslovovalo. Rodiče velmi rychle pochopili, že jejich syn nebude normální dítě.

Z vesnice až do mnoha manéží

Už od narození se po celém jeho těle nacházela srst. Jistě by tak čelil neblahému osudu venkovského nezbedníka. To ovšem změnil německý showman Sedelmayer, který touto oblastí zrovna projížděl. Končil totiž turné po Rusku a dost možná schválně odbočil zrovna do malé vesnice, kde se o extrémně chlupatém dítěti doslechl. Bezohledná matka pak neváhala a svěřila svého syna do výchovy kompletně cizímu člověku. Jednoduše ho prodala.

Odměnou jí byl možná mlýn a kus pole, případně jen pole. Dle Bibrowskiho memoárů však tento postup rodiny nebyl nijak šokující. Psal v nich o častém ostrakismu, kterým byla „monstra“ po porodu běžně vystavena. S přibývajícím věkem se to ještě zhoršovalo. Žena byla terčem mnoha výhružek, ostatní vesničané chtěli její odchod. Impresária však dítě rozhodně nezklamalo. Žluté ochlupení se postupem věku stále prodlužovalo.

Vzpomínky na cirkus, prozaický skon

Kudrny na obličeji měly až 20 centimetrů, volná byla jen chodidla a dlaně. Sedelmeyer se k němu však nechoval jako k otrokovi. Velmi do něj investoval, včetně vzdělání. Štefan byl inteligentní, záhy se naučil 5 jazyků, krom toho trénoval akrobacii. Výmluvnost mu pak dovolovala během kontaktu s publikem dělat různé triky. Sám Bibrowski pak později na léta strávená v cirkuse vzpomíná velmi vřele, což nám může dnes připadat dosti zvláštní.

Alternativou byla ovšem „kariéra“ monstra na venkově. Během té cirkusové málem uhořel, když mu bujné vlasy chytly od cigarety. Zemřel až na infarkt v roce 1932, místo pohřbu není známo. Jeho chorobou byla hypertrichóza, jinak také „syndrom vlkodlaka“. Genetická porucha se vyznačuje nadměrným ochlupením po celém těle. Postihuje muže i ženy a dosud na ni neexistuje lék. Jde o jeden ze zdrojů legend o vlkodlacích i dalších bytostech.

Článek „Muže se lví tváří“ matka prodala úplně cizímu člověku. Celý život se na něj lidé chodili dívat do cirkusu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Získat fialovou barvu bývalo opravdu náročné

V minulosti byla fialová nebo purpurová barva považována za velmi vzácnou, informuje World Atlas. Jejich barvivo mělo vyšší cenu než zlato. Důvodem byli mořští šneci a raritní obsah látek z jejich těl sloužících ke tvorbě barviva. Fialová barva byla připravena z malých mořských plžů v Libanonu. Aby vznikl jeden gram fialové barvy, muselo být zabito více než 10 000 hlemýžďů. To vysvětluje extrémně vysokou pořizovací cenu. 450 gramů fialové barvy stálo přes 52 tisíc amerických dolarů. Barva se proto k výrobě vlajek nepoužívala.

Barva jen pro bohaté

Krom toho až do 19. století byl nákup purpurového barviva záležitostí pouze bohatých. Z tohoto důvodu britská královna Alžběta oznámila, že nikdo jiný než královská rodina nemůže nosit fialovou. Proto zůstávala tato barva běžným lidem cizí. Ze 195 oficiálně uznaných zemí světa jsou Nikaragua a Dominika (ostrov v Karibiku) jediné, které mají na vlajce fialovou barvu. Dominika přijala tyto barvy roku 1978 a Nikaragua v roce 1908.

Vytvoření barviva, které všechno změnilo

Jednou však přišel britský chemik William Henry Perkin s roztokem, který vše změnil. V roce 1856 vytvořil syntetické purpurové barvivo. Poté cena fialových barviv rapidně klesla. Postupně se tato vzácná barva stala součástí každodenního života lidí, byla běžně dostupnou a dala se tak sehnat na každém rohu.

Článek Jednu známou barvu nenajdete na žádné vlajce. Co je důvodem a jakou pověst si nese z historie? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mizernou popravu nelze naplánovat

Historie Prahy nabízí mnoho zajímavých událostí. Jedním z nejmorbidnějších výročí je pak poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Městečko Fruita v americkém Coloradu má podobný svátek. Jeho hlavním aktérem byl kohout Mike a farmář Lloyd Olsen. Ten 10. září roku 1945 dostal po večeři za úkol přinést kuře, ze kterého jeho žena chtěla udělat polévku na druhý den. Olsen vzal namátkou jedno ze zvířat a máchl sekerou.

Ačkoli tento úkon neprováděl rozhodně prvně, čepel dopadla vedle a zvíře nezabila. Kohoutovi sice chyběla hlava, ale dál pobíhal po dvorku.  Lloyd očekával, že za chvíli padne, jenže kohout žil ještě druhý den. Rodina záhy pochopila, že se stalo něco hodně zvláštního. Rozhodl se proto udržet kohouta naživu, což se nakonec povedlo podáním stravy přímo do krku pomocí kapátka. Ujala se směs mléka a zrní a Lloyd pojmenoval kohouta Mike.

Senzace široko daleko

Povědomí o zvláštnosti se rychle rozneslo a z kohouta se stala místní celebrita. Olsen objížděl cirkusy a přehlídky a kohout vydělával. Během jednoho týdne to bylo 4500 dolarů, v roce 1945 velmi slušný obnos. Mike takto vydržel celé dva roky, až nakonec zemřel v jednom motelu, když byl s Lloydem na cestách. Během noci se začal dusit – což nebylo zvláštní – jenže Olsen zjistil, že na vystoupení zapomněl sadu na čištění krku. Mohl tedy jen sledovat skon zvířete.

Mikovo tělo později samozřejmě prozkoumali doktoři. Vyšlo najevo, že sekera dopadla tak podivně, že zachovala hlavní část mozku, i když kohout přišel o většinu hlavu. Centrum pro dýchání, reflexy i rovnováhu bylo kompletně neporušené. Kohout tak sice neviděl, zůstalo mu však jedno ucho. Čepel neporušila ani hlavní tepnu, takže nevykrvácel. Ve Fruitě dnes najdete mnoho kohoutích soch a každoroční festival se spoustou tematických her a atrakcí.

Zdroj: Science Blogs

Článek Slavný kohout, který rok a půl žil bez hlavy. Jeho majitel díky prosté náhodě pohádkově zbohatl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dům jako bota nebo kryt

Oficiálně má atomový kryt na pobyt k dispozici pouze prezident USA. Jenže i běžný občan může usoudit, že právě takové místo plně vyhovuje jeho požadavkům a vkusu. Co ale dělat, pokud zatoužíte právě po protiraketovém krytu? Například nedávno se armáda zbavovala mnoha různých staveb, možná mezi nimi byly právě i kryty. Dělají to příležitostně i jiné země. Ale připravte si pořádný obnos, protože vás určitě čeká mnoho úprav.

Bydlení v botě je dostupné snadněji, než si nejspíš většina lidí myslí. A ne, nejedná se o pohádku pro děti. Domy už se dnes staví v nejrůznějších tvarech a provedeních. A upřímně, zrovna tvar boty nemusí být to nejextravagantnější, co na trhu s nemovitostmi najdete. Takové domy jsou dostupné po celém světě a poptávka podle všeho existuje. Budete tak mít aspoň jistotu, že i když si přátelé nebudou pamatovat popisné číslo, poznají váš příbytek už od křižovatky.

Jeskyně a temnější místa

Existují případy, kdy skutečně vyvstává otázka, co rezidenta vedlo k volbě jeho bydlení. Pokud jde o jeskyni, hrozí buď obrovská posedlost seriálem Flintstoneovi, nebo chce někdo založit podivný náboženský kult. Jenže například v Arizoně jsou takové „domy“ opravdu docela dostupné a to pro jakoukoli sociální třídu. Rozhodně vás přitom nečeká svícení pochodněmi, tyto příbytku mají všechnu moderní výbavu včetně tří ložnic.

Existují lidé, kteří nechtějí opustit své milované a nade všechno nenávidí samotu. To může vyústit i v podivnou situaci, jako u staré dámy z Michiganu. Ta žila s mrtvým tělem svého spolubydlícího po celých 18 měsíců, protože byla izolována a nikdo další ji vlastně moc neznal. Když Charles zemřel, Linda nevolal policii, ale nechala ho v křesle a nadále ho udržovala. Pravda, později byla vyšetřována, protože nadále pobírala jeho penzi. Jenže motivem byla skutečně jen samota.

Zdroj: TheClever

Článek Nejpodivnější místa z celého světa, na kterých lidé normálně žijí. Některá vás vyděsí, jiná přenesou do světa fantazie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.