Hrabě Chotek nechal před 160 lety přivézt sekvoje ze Sierra Nevady lodí přes oceán. Dnes jsou z nich největší stromy v Česku

V zámeckém parku Ratměřice na Benešovsku stojí dva sekvojovce obrovské, které databáze Agentury ochrany přírody a krajiny eviduje jako památné stromy s výškou 42 a 41 metrů a obvody kmenů 536 a 580 centimetrů.

Foto: Pixnio

Oficiální i odborné zdroje se shodují: jde o nejvyšší sekvojovce obrovské v Česku. Jejich kořeny sahají do roku 1861, kdy je nechal vysadit Otto Ferdinand Chotek, šlechtic, který z poměrně skromného venkovského sídla vytvořil dendrologický klenot středních Čech. Dnes se kolem nich prochází tisíce výletníků ročně a oba kolosy dál rostou, kvetou a plodí, jako by jim středoevropské klima vyhovovalo odjakživa.

Jak semena ze Sierra Nevady dorazila do Čech

Příběh ratměřických obrů začíná na západním pobřeží Severní Ameriky. Sekvojovec obrovský roste přirozeně pouze v úzkém pásu hor Sierra Nevada v Kalifornii, kde dosahuje výšek přes 80 metrů a dožívá se více než tří tisíciletí. Nejslavnější z nich, General Sherman Tree v národním parku Sequoia, měří podle U.S. National Park Service téměř 84 metrů a platí za nejobjemnější žijící strom planety.

Do Evropy se druh dostal poprvé v roce 1853, kdy semena dorazila lodí do Skotska. Odtud se sazenice rychle rozšířily do zahradnických školek po celém kontinentu. Přesnou trasu, jakou konkrétní ratměřické exempláře překonaly oceán, archivní prameny nezachycují. S nejvyšší pravděpodobností ale putovala semena nebo velmi mladé sazenice z amerických hor do některé z evropských školek a teprve odtud zamířila objednávka do Čech. Odborná studie publikovaná Národním zemědělským muzeem datuje výsadbu obou stromů k roku 1861, pouhých osm let po prvním zdokumentovaném převozu semen přes Atlantik.

Otto Ferdinand Chotek a jeho posedlost botanickou pestrostí

Za celou proměnou ratměřického parku stál Otto Ferdinand Chotek, majitel velkostatku Jankov–Ratměřice. Nešlo o žádného diletanta s módním koníčkem. Tatáž odborná studie dokládá, že na svém panství pěstoval 201 odrůd ovoce a cíleně budoval park v anglickém krajinářském stylu s mimořádnou druhovou rozmanitostí. Ratměřice díky tomu dodnes patří mezi české zámecké parky s největším zastoupením dřevin; obecní web uvádí kolem 30 jehličnatých a přes 60 listnatých druhů a keřů.

Chotkova volba sekvojovců nebyla náhodná. V 19. století představovaly exotické dřeviny v aristokratických parcích vizuální důkaz rozhledu, zahraničních kontaktů a finanční síly. Kdo si mohl dovolit objednat sazenice z Nového světa, dával najevo, že sleduje nejnovější zahradnické trendy a disponuje prostředky na jejich realizaci. Ratměřice v tom nebyly osamocené: obdobnou ambici dokládá třeba Americká zahrada u Chudenic, založená už roku 1842 jako školka severoamerických okrasných dřevin, nebo Průhonický park, jehož sbírky dnes čítají přes 1 600 položek.

Chotkův odkaz ale vyniká jedním detailem: oba sekvojovce přežily dvě světové války, čtyři dekády socialismu i následné období zanedbání. A rostou dál.

Proč ratměřické sekvojovce překvapují i biology

Zdravotní stav obou stromů hodnotí AOPK jako „velmi dobrý“. Ještě pozoruhodnější je ale záznam o fyziologické kondici: oba kolosy kvetou, plodí a jejich semena klíčí. Nejde tedy o pouhé přežívající relikty minulosti, nýbrž o reprodukčně aktivní organismy, které se ve středočeském klimatu cítí evidentně dobře.

Překvapivé to přitom být nemusí. Americký lesnický výzkum popisuje přirozený areál sekvojovce jako humidní prostředí se suchými léty, tedy podmínky, které se od středoevropského klimatu liší méně, než by napovídala představa vyprahlé Kalifornie. Druh je adaptovaný na sezónní výkyvy a v Evropě je doložen jeho zdárný růst i v belgických plantážích starých přes 80 let. Ratměřické exempláře tak potvrzují, co botanici vědí už dlouho: sekvojovec v Evropě prospívá, jen obvykle nedorůstá rozměrů svých kalifornských příbuzných.

Se svými 42 a 41 metry dosahují ratměřické stromy zhruba poloviny výšky General Shermana. V českém kontextu je to ovšem suverénní vrchol. A biologicky mají prostor ještě přidávat: druh se v domovině dožívá tisíců let, takže 165letý věk představuje z pohledu sekvojovce sotva dospívání.