Neuvěřitelný úlovek: Bílá liška s modrýma očima ohromila Německo

Bílá srst, modré oči a vzhled, který bere dech. V německé přírodě se objevil lišák, jakého člověk jen tak nespatří.

Foto: photographymontreal / Creative commons / CC BY 1.0

Neobvyklý objev potěšil nejen milovníky přírody, ale i ty, kteří nedají dopustit na nejrůznější rarity. Může za něj hobby fotograf, který zachytil v okolí Mnichova lišku s bílou srstí a modrýma očima. Redakce VědaŽivě zapátrala po tom, proč je to taková rarita, a dozvěděla se, že jde o důsledek leucismu, který se v přírodě objevuje jen výjimečně. Není to tedy albinismus, jak byste se mohli mylně domnívat.

Vzácný „bílý lišák“ je skutečná rarita

Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o úplně jiný druh zvířete. Někteří sledující uvažovali například o tom, že jde o zatoulanou lišku polární nebo křížence uniklého z nějakého amatérského chovu. Jenže opak je pravdou. Ve skutečnosti je to obyčejná liška obecná, jen s velmi neobvyklou genetickou zvláštností, které se říká leucismus.

Jak vysvětlují ochránci přírody, takový jedinec je extrémně vzácný. „To je skoro jako jednorožec,“ zaznělo z úst odborníků. A není to přehnané. Na podobného tvora v přírodě narazíte opravdu jednou za uherský rok (a to ještě musíte mít opravdu velké štěstí).

Proč je bílá a má modré oči

Za vším stojí porucha pigmentace. Tělo sice má buňky, které vytvářejí barvivo, ale ty jednoduše nefungují tak, jak by měly. Výsledkem je sněhobílá srst místo typické rezavé.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený 95.5 Charivari (@955charivari)

Zajímavé je, že leucismus není totéž co albinismus. U albínů totiž jakýkoli pigment zcela chybí, proto mají červené oči. Ovšem u tohoto lišáka pigmentace přece jen částečně funguje, a právě proto má ty nezvyklé modré oči. A to je detail, který z něj dělá ještě větší raritu.

Přežije takový lišák v přírodě? Kupodivu ano

Možná vás napadne, že tak nápadné zbarvení musí být v přírodě značně nevýhodné. Jenže tady přichází překvapení. Podle odborníků totiž tahle neobvyklost lišku nijak zásadně neomezuje. Aby také ne. Vždyť je to převážně noční tvor, takže na barvě srsti tolik nezáleží. Loví stejně jako jejich rezaví příbuzní a ani potravu si kvůli tomu nehledají hůř.

Největší hrozba? člověk

A tady se dostáváme k realitě, která už tak kouzelná není. Největším rizikem pro podobně vzácné zvíře je člověk. Právě proto odborníci tají přesnou lokalitu nálezu, aby lišák neskončil jako atrakce pro zvědavce nebo ještě hůř. Do budoucna nám tedy bude stačit jen těch několik málo pořízených fotografií. A je to vlastně dobře. Rarita by měla raritou zůstat.