Na Borneu přežívá láčkovka jen v jednotkách kusů. Úponky má uprostřed listu místo na okraji, právě proto ji sběratelé skoro vyhubili

Na úpatí hory Kelam na indonéském Borneu přežívá posledních několik exemplářů láčkovky, kterou lidská posedlost raritami málem vymazala z povrchu Země.

Zdroj fotografie: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Poslední publikovaný terénní průzkum z roku 2019 napočítal na granitových stěnách Kelamu pouhých osmnáct jedinců druhu Nepenthes clipeata. Z nich byla jediná samice. Rostlina s téměř kruhovými listy a pastí zavěšenou ze spodní strany listu, tvarem tak bizarním, že ji sběratelé po celém světě chtěli za každou cenu vlastnit, se ocitla na samém okraji existence. A právě jednu z těchto botanických vzácností si od září 2026 mohou prohlédnout návštěvníci Botanické zahrady Liberec v pavilonu D. Liberecká zahrada ovšem nechce být pouhou vitrínou. Drží čtyři geneticky nepříbuzné linie a čeká na okamžik, kdy první samičí rostlina rozkvete a otevře cestu k semenům.

Proč sběratelé pronásledovali právě tuto láčkovku

Většina láčkovek rodu Nepenthes šplhá po okolní vegetaci a past nese na konci úponky vyrůstající z okraje listu. Nepenthes clipeata dělá všechno jinak. Její stonky se přitisknou k holé žulové skále, listy připomínají spíš kulaté štíty a úponka s láčkou vyrůstá přibližně ze středu spodní strany listu. Takový vzhled nemá v celém rodu obdobu.

Právě ta aberantní krása z ní udělala zahradnický klenot s vysokou tržní hodnotou. Odborná práce botanika Čchiena C. Leeho popisuje, jak se v polovině dvoutisícátých let na veletrzích v Jakartě i ve školkách v západobornejském Pontianaku objevovaly stovky divoce odebraných exemplářů. Slovo „pytlačení“ tu autoři používají doslova. Rostliny putovaly k zahraničním sběratelům i na místní trhy, přičemž každý odebraný kus zmenšoval populaci, která už předtím utrpěla opakovanými požáry na svazích Kelamu.

Výsledek? Druh, který kdysi pokrýval skalní stěny v nadmořské výšce kolem 900 metrů, se smrskl na hrstku přeživších. Podle studie Mansura a kolegů z roku 2021, publikované v Plant Ecology and Diversity, populace „stále přetrvává, ale ve velmi nízkých počtech“ a vyžaduje okamžité ochranné zásahy.

Osmnáct jedinců a jediná samice: proč záleží na pohlaví každé rostliny

Láčkovky rodu Nepenthes jsou dvoudomé, samčí a samičí květy rostou na odlišných jedincích. V populaci čítající osmnáct rostlin a jedinou samici se šance na přirozené opylení blíží nule. Nestačí, aby se ve správný čas sešel pyl s bliznou; musí se potkat i vhodný opylovač a příznivé počasí. Při tak zoufalém poměru pohlaví jde celá reprodukce do slepé uličky.

Právě proto hraje klíčovou roli genetická rozmanitost v kultuře. Liberecká zahrada získala v roce 2023 od německých pěstitelů čtyři nepříbuzné linie: dvě samčí a dvě samičí. Během tří let vyrostly ze šesti až osmi centimetrů na přibližně třicet. První samec už rozkvetl. Teď všechno závisí na tom, kdy rozkvete některá ze samic, a zda se podaří zachytit správný okamžik pro opylení.

Kdyby se to zdařilo, semena by podle dosavadní logiky evropských záchranných kolekcí nejspíš putovala do dalších institucí, které drží pojistné populace ohrožených Nepenthes. Návrat do volné přírody na Kelam zůstává vzdálenějším horizontem, protože podmínky na místě zatím nejsou stabilizované.

Liberec jako součást evropské záchranné sítě pro ohrožené láčkovky

Liberecká zahrada vstupuje do příběhu, který v Evropě začal už před šestnácti lety. Hortus botanicus Leiden v Nizozemsku spustil v roce 2010 výzkumnou a záchrannou kolekci čtyř kriticky ohrožených druhů Nepenthes, a N. clipeata mezi nimi figuruje. Leidenský přístup je přímočarý: prioritou je bezpečné pěstování, výměna genetického materiálu mezi institucemi a dlouhodobá pojistka pro případ, že divoká populace definitivně zanikne.

Většina zahrad proto tento druh drží výhradně v zázemí, mimo dosah veřejnosti. Liberec udělal výjimku. Vystavil jednu z rostlin v expozici masožravých rostlin v pavilonu D, kde ji návštěvníci poznají podle nezaměnitelných kulatých listů a pasti visící ze spodku listu. Zahrada tím spojila dvě funkce, které jinde zůstávají oddělené: veřejnou atrakci a záchranný program.

Sběratelská posedlost jako globální hrozba pro vzácné rostliny

Příběh Nepenthes clipeata zdaleka nestojí osamoceně. Kalifornské sukulenty rodu Dudleya čelí systematickému vybírání z přírody; americká Správa národních parků dokumentuje případy, kdy pytláci odvezli z jednoho místa padesát až osm set rostlin najednou. Ještě varovnější je globální statistika kaktusů: podle IUCN je ohroženo 31 % všech druhů kaktusů a u téměř poloviny z nich patří nelegální obchod pro zahradnický sektor mezi hlavní příčiny úbytku.

Touha vlastnit něco výjimečného funguje jako samostatný ničivý mechanismus. Čím vzácnější druh, tím vyšší cena. Čím vyšší cena, tím silnější motivace poslední exempláře z přírody odebrat. Bludný kruh, který u bornejské láčkovky málem doběhl do konce.

Kdy a kde si vzácnou láčkovku v Liberci prohlédnout

Areál botanické zahrady je otevřený každý den v roce. V letních měsících od devíti do osmnácti hodin s posledním vstupem v půl šesté, v zimě od devíti do šestnácti. Vstupné pro dospělého činí 150 korun na pokladně, online 140 korun. Rostlina je vystavena ve veřejné části pavilonu D věnované masožravým rostlinám.

Za sklem stojí třiceticentimetrová rostlina, která vypadá jako botanická kuriozita. Ve skutečnosti představuje jednu z mála pojistek proti definitivnímu zmizení druhu, jehož divoká populace se vejde do jedné místnosti. A někde v libereckém skleníku právě dozrává samičí pupen, na který čeká celá záchranná síť.