„Muže se lví tváří“ matka prodala úplně cizímu člověku. Celý život se na něj lidé chodili dívat do cirkusu

Ve skutečnosti byl však Stefan Bibrowski velmi zdvořilým a také vzdělaným gentlemanem. Jeho podivný vzhled byl důsledkem vzácné genetické choroby. Předčasnou smrt tohoto muže měl však na svědomí neduh s výskytem mnohem častějším. Aktivity v tehdejších cirkusech i na dalších veřejných představeních by většina dnešních lidí považovala za zcela barbarské. Ostatně i výcvik zvířat je dnes minulostí. Kdysi to však neplatilo jen pro faunu.

Kabinet kuriozit a další exotika

Stejné praktiky však podstupovali i lidé s různými anomáliemi. Kabinet kuriozit shromažďoval lidi extrémně malé či vysoké, deformované, albíny, neobvykle chlupaté či jinak postižené. Jako exotické exponáty byli tehdy vystavováni i lidé jiných ras. Ovšem pro místní publikum to skutečně exotika byla. „Skutečný divoký Indián ze Severní Ameriky“ byl například program putovního Muzea divokých lidí ve Varšavě v roce 1862.

iZdroj fotografie: Pixabay

V tomto kontextu je tedy jasné, že případ Stefana Bibrowskiho se od tehdejších měřítek moc nelišil, ačkoli z dnešní perspektivy to může šokovat. Dle většiny pramenů se Bibrowski narodil v roce 1980 u Grójce ve vesnici Wilczogóra. Během křtu obdržel jméno Szczepan, pozdější Štefan tak byl uměleckou verzí jména pro zahraniční publikum. Mnohem lépe se totiž vyslovovalo. Rodiče velmi rychle pochopili, že jejich syn nebude normální dítě.

Z vesnice až do mnoha manéží

Už od narození se po celém jeho těle nacházela srst. Jistě by tak čelil neblahému osudu venkovského nezbedníka. To ovšem změnil německý showman Sedelmayer, který touto oblastí zrovna projížděl. Končil totiž turné po Rusku a dost možná schválně odbočil zrovna do malé vesnice, kde se o extrémně chlupatém dítěti doslechl. Bezohledná matka pak neváhala a svěřila svého syna do výchovy kompletně cizímu člověku. Jednoduše ho prodala.

iZdroj fotografie: Pixabay

Odměnou jí byl možná mlýn a kus pole, případně jen pole. Dle Bibrowskiho memoárů však tento postup rodiny nebyl nijak šokující. Psal v nich o častém ostrakismu, kterým byla „monstra“ po porodu běžně vystavena. S přibývajícím věkem se to ještě zhoršovalo. Žena byla terčem mnoha výhružek, ostatní vesničané chtěli její odchod. Impresária však dítě rozhodně nezklamalo. Žluté ochlupení se postupem věku stále prodlužovalo.

Vzpomínky na cirkus, prozaický skon

Kudrny na obličeji měly až 20 centimetrů, volná byla jen chodidla a dlaně. Sedelmeyer se k němu však nechoval jako k otrokovi. Velmi do něj investoval, včetně vzdělání. Štefan byl inteligentní, záhy se naučil 5 jazyků, krom toho trénoval akrobacii. Výmluvnost mu pak dovolovala během kontaktu s publikem dělat různé triky. Sám Bibrowski pak později na léta strávená v cirkuse vzpomíná velmi vřele, což nám může dnes připadat dosti zvláštní.

Alternativou byla ovšem „kariéra“ monstra na venkově. Během té cirkusové málem uhořel, když mu bujné vlasy chytly od cigarety. Zemřel až na infarkt v roce 1932, místo pohřbu není známo. Jeho chorobou byla hypertrichóza, jinak také „syndrom vlkodlaka“. Genetická porucha se vyznačuje nadměrným ochlupením po celém těle. Postihuje muže i ženy a dosud na ni neexistuje lék. Jde o jeden ze zdrojů legend o vlkodlacích i dalších bytostech.