Byla od pasu dolů jako „dvě ženy“. Fascinující život Američanky Myrtle, která měla dvoje pohlavní orgány

Josephine Myrtle Corbinová se narodila se čtyřma nohama a dvěma pánvemi. Její tělo chtěli vlastnit všichni, za života i po smrti.

Foto: Picryl

Bylo léto 1868 v Lincoln County v Tennessee, když lékař poprvé ohledal novorozenou holčičku a zapsal, co viděl: dvě plně vyvinuté dolní končetiny a mezi nimi další pár, menší, ale pohyblivý. Dvě pánve, zdvojené vnitřní orgány. A jinak silné, prospívající dítě. Zpráva vyšla v novinách ještě téhož měsíce. Myrtle Corbinová neměla šanci na anonymitu od prvního dne. Její otec to pochopil rychle. Už v pěti týdnech věku ji začal ukazovat za peníze.

Z kolébky na jeviště

Reklamní leták propagující „čtyřnohou dívku z Texasu“ se dochoval v archivu University of Texas at Arlington a pochází přibližně z roku 1871. Myrtle tehdy nebyly ani tři roky. Otec William Corbin provozoval její vystavování jako rodinný byznys, a nebyl v tom sám. Dobová Amerika měla pro takové děti jasný scénář: sideshow, putovní cirkus, barnumovský kontrakt.

Ve čtrnácti letech Myrtle podepsala smlouvu s P. T. Barnumem. Podle sekundárních regionálních zdrojů vydělávala 250 dolarů týdně, v přepočtu na dnešní kupní sílu řádově desítky tisíc korun měsíčně. Byla hvězdou. Plakáty ji zobrazovaly vestoje, v šatech upravených tak, aby všechny čtyři nohy byly vidět. Jazyk doby ji popisoval jako „zázrak přírody“. Lékaři ji v odborných textech řadili mezi „monstrosity“. Nikdo se neptal, jak to vnímá ona.

Žena, která se pokusila odejít

V roce 1886, v osmnácti letech, se Myrtle provdala za lékaře Jamese Clintona Bicknella. Odešla z pódia, usadila se v Texasu a začala žít rodinným životem. Měla děti; zdroje se v přesném počtu rozcházejí, některé uvádějí pět, jiné sedm porodů. Doložené je, že její zdvojený reprodukční systém byl alespoň částečně funkční: podle pozdějších citací probíhalo těhotenství v jedné ze dvou děloh.

Tady se příběh na chvíli zastaví. Myrtle Corbinová nebyla jen „případ“ ani jen oběť. Dožila se manželství, mateřství, vlastní domácnosti. Dobové texty ji popisují jako inteligentní a schopnou ženu. Jenže ekonomická hodnota její odlišnosti ji nikdy úplně nepustila. Kolem roku 1909 se vrátila na scénu, tentokrát za 450 dolarů týdně. Proč, to prameny neříkají. Jestli z vlastní vůle, z finanční nutnosti, nebo z kombinace obojího, zůstává otevřené.

Smrt, která nic nevyřešila

6. května 1928 Myrtle zemřela v Cleburne v Texasu. Bylo jí 59 let. Příčinou byla podle pozdějších biografických zdrojů streptokoková kožní infekce na jedné z vnějších noh, nemoc, kterou by dnes vyřešila antibiotika. V roce 1928 ale penicilin ještě nebyl v klinickém použití.

A pak začalo to, co dělá z jejího příběhu víc než historickou kuriozitu. Podle opakovaně citovaných sekundárních zdrojů se po její smrti ozvali zájemci (lékaři, showmani, soukromí sběratelé) s nabídkami na odkup těla. Její anatomie byla po celý život považována za mimořádně vzácný exemplář: zdvojená pánev, funkční duplicitní orgány, to vše v jednom těle, které navíc přežilo šedesát let a porodilo děti. Pro anatomické sbírky šlo o poklad.

Rodina odmítla. A šla ještě dál. Rakev nechala zalít betonem. Příbuzní u hrobu drželi hlídku, dokud beton neztvrdl. Primární pohřební záznam se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale toto opatření uvádí shodně několik nezávislých biografických textů, včetně webu All That’s Interesting, který příběh pohřbu podrobně mapuje.

Co z ní zbylo, a co ne

Dnes by se stav Myrtle Corbinové řadil k takzvanému syndromu kaudální duplikace, extrémně vzácné vrozené anomálii, při které dochází ke zdvojení struktur v dolní části těla. Moderní medicína takové případy řeší multidisciplinárně: dětská chirurgie, urologie, neurochirurgie, ortopedie, dlouhodobé sledování. Prioritou je funkce orgánů a kvalita života, ne senzace.

Senzace ale přežívá. Na internetu dodnes kolují fotografie údajné „svatby Myrtle Corbinové“; AFP ověřila, že snímky nevěsty se čtyřma nohama patří fiktivní postavě z bulvárního Weekly World News. Ani sto let po smrti nemá Myrtle klid od lidí, kteří ji chtějí proměnit v atrakci. Jen se změnilo médium.

Beton jako poslední slovo

Celý život Myrtle Corbinové je příběhem o tom, kdo má právo na cizí tělo. Otec, který ho ukazoval za peníze. Barnum, který z něj udělal show. Lékaři, kteří ho popsali jako „případ“. Sběratelé, kteří ho chtěli i po smrti. A rodina, která nakonec sáhla po betonu, protože žádný zákon ani zvyk nestačil.

Betonová vrstva nad rakví v texaském Cleburne je tichý, ale výmluvný monument. Ne Myrtlině anomálii, té se věnovali dost. Ale tomu, že i mrtvá žena potřebovala ochranu před lidskou zvědavostí.