Dvě vyhořelé žárovky a špatně usazená čočka

Vyšetřovatelé z NTSB našli příčinu tmavé kontrolky rychle. Obě žárovky v indikačním systému příďového podvozku byly vyhořelé. Navíc sestava čočky, která kontrolku kryje, byla při předchozí manipulaci špatně zasazena zpět, zasekla se a nešla pořádně zatlačit. Podvozek sám o sobě žádnou závadu neměl. Celý problém spočíval pouze v indikaci na přístrojové desce.

Pikantní je, že obě vyhořelé žárovky měly být odhaleny ještě na zemi. Standardní postup zahrnuje test varovných světel před vzletem, během pojíždění nebo nejpozději před zatažením podvozku po startu. Kdo přesně kontrolu opomenul, se z veřejně dostupných materiálů jednoznačně zjistit nepodařilo. Jisté je, že kontrolní mechanismus selhal dřív, než letoun opustil ranvej.

Čtyři minuty, kdy nikdo neřídil letadlo

V kokpitu seděli tři piloti a na pozorovatelském sedadle technik údržby. Po zjištění tmavé kontrolky se první důstojník Albert Stockstill pustil do vyjmutí a opětovného usazení sestavy čočky. Kapitán Loft mu pomáhal a koordinoval další kroky. Druhý důstojník Don Repo dvakrát sestoupil do elektronického prostoru pod kokpitem, aby se podíval na mechanické ukazatele polohy podvozku. Technik údržby se přidal.

Všichni čtyři řešili totéž. Nikdo neměl výslovně na starosti řízení letu Autopilot měl držet výšku 610 metrů (2 000 stop). Jenže kolem 23:37 někdo, pravděpodobně neúmyslně, vyvinul sílu na řídicí sloupek. Konstrukčně to stačilo k vyřazení režimu udržování výšky. Autopilot přešel do základní stabilizace podélného sklonu, ale páka zůstala v původní poloze. Žádný výrazný alarm nezazněl. Na přístrojové desce zhaslo světýlko režimu výšky a zmizela zkratka „ALT“. Šlo o drobné vizuální změny, kterých si nikdo nevšiml.

Letoun začal nenápadně klesat. V 23:40:38 se ozval půlvteřinový tón, takzvaný C-chord, signalizující odchylku 76 metrů (250 stop) od zvolené výšky. Půl vteřiny. Posádka nereagovala. Blikající vizuální výstraha, která by jinak upozornila na nebezpečnou výšku, byla u tohoto typu záměrně vypnutá při radarové výšce nižší než 760 metrů (2 500 stop). Venku byla úplná tma. Pod letadlem ležely neosvětlené Everglades, žádná světla měst, žádný horizont, žádné vizuální vodítko.

Řídící letového provozu si v datovém bloku všiml údaje 274 metrů (900 stop). Zeptal se posádky, jak jim to jde. Systém ARTS III ale občas ukazoval krátkodobé falešné výškové odchylky a tehdejší postupy od řídícího výslovně nevyžadovaly poskytovat výškové varování. Dvě vteřiny před nárazem se ozvalo šest pípnutí radiovýškoměru. Pak ticho.

Nehoda, která pomohla změnit výcvik pilotů

Let Eastern 401 nebyl jedinou katastrofou, která odhalila problém kokpitové fixace. Téměř přesně o šest let později, 28. prosince 1978, havaroval let United Airlines 173 u Portlandu; posádka tak dlouho řešila indikaci podvozku v kruhu, že letounu došlo palivo. Deset mrtvých. FAA přímo uvádí podobnost obou případů.

Tyto nehody se staly katalyzátorem vzniku systému, který dnes letecký průmysl považuje za samozřejmost: řízení zdrojů posádky, známé pod zkratkou CRM. Za formální počátek se považuje workshop NASA z roku 1979, první komplexní program zavedla United Airlines v roce 1981. Dnes je CRM regulovanou součástí výcviku po celém světě. V Evropě EASA vyžaduje nejméně 18 hodin výcviku CRM před nástupem na linku a jeho pravidelné opakování. Pro české dopravce platí totéž prostřednictvím nařízení EU č. 965/2012.

Jádro CRM je prosté: pevné rozdělení rolí na pilota řídícího a pilota monitorujícího, standardizované postupy po vyrušení, povinnost po každé změně režimu autopilota zkontrolovat displej letových režimů a zásada, že monitoring má přednost před souběžnými úkoly. Kdyby v prosinci 1972 jeden z pilotů zůstal u přístrojů, letoun by s největší pravděpodobností přistál bez problémů.

Článek Let Eastern 401 havaroval, když posádku od řízení odvedla závada kontrolky podvozku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se děje pod hladinou, když moře vypadá klidně

Vlny se lámou nerovnoměrně podél břehu. Tam, kde se láme víc vln, se voda u pobřeží hromadí výš; fyzici tomu říkají „wave setup“. O kus dál, kde je lámání slabší, je hladina o něco níž. Voda podél břehu teče z vyššího místa do nižšího a tam se stočí kolmo od pláže ven do moře jako úzký, rychlý proud.

Paradoxně tedy nejnebezpečnější bývá právě ten tmavší, klidně vypadající pruh mezi bílou pěnou příboje. Žádné vlny, žádná bílá voda, jen tiché, rychlé tahání směrem od břehu. Podle National Weather Service mají typické zpětné proudy šířku 4,5 až 91 metrů a mohou pokračovat stovky metrů od břehu. Vznikají prakticky na každé pláži s lámavými vlnami: u písečných barů, mol, vlnolamů, skalních výběžků i průchodů v korálovém útesu.

Proč vás proud porazí, i kdybyste plavali jako olympijský šampion

Běžná rychlost zpětného proudu se pohybuje kolem 0,3 až 0,6 metru za sekundu. Jenže naměřené maximum dosahuje 2,44 m/s. Pro srovnání: čínský plavec Pchan Čan-le, držitel světového rekordu na 100 metrů volným způsobem z olympiády v Paříži 2024, zaplaval stovku za 46,40 sekundy. To odpovídá průměrné rychlosti 2,16 m/s, v bazénu, v závodním plaveckém obleku, po letech tréninku. Extrémní zpětný proud je o třináct procent rychlejší.

Běžný dovolenkář v plavkách a po obědě je od tohoto limitu ještě výrazně dál. Proti ose proudu nemá šanci. A nemusí: problém totiž není v síle proudu, ale v jeho šířce. Stačí změnit směr.

Manévr, který zachraňuje životy

Pravidlo je jednoduché a má čtyři kroky:

• Nepanikaříte. Zpětný proud vás nestahuje pod vodu. Táhne vás od břehu, ale drží na hladině.
• Přestanete plavat ke břehu. Každý záběr tím směrem je ztracená energie.
• Plavete rovnoběžně s pobřežím. Doleva nebo doprava. Důležité je dostat se z úzkého pásu nejrychlejší vody. Často stačí pár desítek metrů.
• Teprve když tah zeslábne, plavete šikmo zpět na pláž.

A pokud už nemáte sílu ani na boční únik? Přestaňte bojovat úplně. Zůstaňte na hladině, šlapejte vodu, šetřete energii a mávejte o pomoc. Proud vás odnese dál od břehu, ale nakonec zeslábne, jeho energie se rozptýlí v otevřené vodě. Hlavní nepřítel není moře. Je to vyčerpání.

Stejně důležité je vědět, co dělat, když v proudu uvízne někdo jiný. NOAA výslovně varuje: neskákat za ním. Zavolejte plavčíka nebo tísňovou linku, z břehu hoďte cokoli plovoucího a křikem navádějte oběť k plavání podél břehu. Druhá oběť nikomu nepomůže.

Panama City Beach: pláž, která se vrací v černých statistikách

Na floridské Panama City Beach se zpětné proudy tvoří pravidelně díky kombinaci otevřeného Mexického zálivu, písečných barů a masivního turistického provozu. Čísla mluví jasně: v létě 2023 zde NWS evidovala sedm úmrtí na zpětný proud během pouhých šesti týdnů. V červnu 2024 zemřeli čtyři lidé během tří dnů. V květnu 2026 přibyl další případ. Město provozuje systém barevných vlajek na plážích a nabízí SMS upozornění na změnu podmínek, stačí poslat kód „PCBFLAGS“ na číslo 888777. Přesto lidé umírají. Protože vlajkám nerozumí, ignorují je, nebo o nich nevědí.

Co to znamená pro Čechy na dovolené

Zpětné proudy nejsou americká specialita. Vznikají všude, kde se lámou vlny a kde mořské dno nebo pobřežní stavby vytvářejí nerovnoměrný tok. Pro české turisty to znamená:

• Chorvatsko: relativně nízké riziko v chráněných zátokách, vyšší na otevřených písčitých úsecích a vnějších stranách ostrovů. Chorvatsko provozuje veřejnou databázi kvality moře, ale specifické varování před zpětnými proudy v ní nehledejte.
• Řecko: exponované egejské a iónské pláže mají příboj. Řecký meteo.gr nabízí šestidenní předpověď podmínek ke koupání pro 730 pláží. Užitečný nástroj, ale rozhodující zůstávají pokyny plavčíků na místě.
• Španělsko: atlantické pobřeží a Kanáry mají silný příboj a časté zpětné proudy. Středomořské pláže jsou klidnější, ale u mol a vlnolamů se proudy tvoří i tam.
• Egypt: průchody v korálovém útesu fungují jako trychtýře pro zpětný proud.

Varování na plážích bývá formou barevných vlajek a piktogramů, případně v angličtině. Cedule v češtině jsme systematicky nedohledali. Před vstupem do vody se vyplatí pár minut pozorovat hladinu z vyvýšeného místa: tmavší pruh bez bílé pěny, řasy nebo pěna mířící od břehu, mezera v linii lámavých vln, to všechno jsou varovné signály.

Jedna informace dokáže změnit reflexivní reakci, která zabíjí. Neplavejte ke břehu. Plavejte podél něj.

Článek Plavat proti zpětnému proudu je sebevražda. Fyzika vysvětluje, proč jediná šance na přežití je plavat do strany se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Data, která obrací pořadí naruby

Pořadí se letos obrátilo tvrdě. Mazda 2 udeřila nejvíc. Ve věku 2 až 3 roky u ní spadl podíl vážných závad na 2,9 %, zatímco Tesla Model Y vystřelila na 17,3 %.

Právě tenhle kontrast dělá z letošního srovnání víc než internetovou hádku o značkách. Veřejná stránka AutoBild TÜV-Reportu porovnává auta podle stejné věkové kategorie vozu, ne podle dojmu z reklamy.

Nejde ani o českou STK, ani o starý přepis. TÜV Report 2026 vydal TÜV-Verband dne 20. listopadu 2025 a opřel ho asi o 9,5 milionu hlavních technických kontrol z období od 1. 7. 2024 do 30. 6. 2025. Report skládá pořadí do šesti věkových kategorií, a právě tím dává procentu závadovosti smysl, který u obecných řečí o spolehlivé značce rychle mizí.

Českého řidiče ta čísla pálí ještě víc. V Německu dosáhlo průměrné stáří osobních aut podle prezentace TÜV 10,6 roku, zatímco české údaje Svazu dovozců automobilů dlouhodobě mluví o 15,9 roku. Redakce VědaŽivě v tom vidí jednoduchý překlad do domácí reality: když u nás jezdí starší auta a bazary stojí na dovozových ojetinách, rozhoduje méně znak na kapotě a mnohem víc konkrétní věk auta. A právě v bazarovém věku se ten rozdíl teprve naplno otevře.

V bazaru rozhoduje stáří, ne pověst

Právě šest až sedm let staré auto hraje pro český bazar klíčovou partii. A tady už je vidět, jak zavádějící umí být samotné jméno modelu bez věku.

Průměr celé kategorie dosáhl 13,6 %. Jenže konkrétní modely se rozjely do úplně jiných světů:

• VW T-Roc, 6,7 %
• Audi Q2, 7,5 %
• Škoda Karoq, 7,8 %
• Dacia Duster, 23,5 %

Jeden název modelu bez věkové kategorie tak klame skoro stejně spolehlivě jako naleštěný inzerát.

TÜV navíc nepočítá maličkosti. Sleduje podíl vozů s významnou závadou, tedy takovou, kvůli níž auto nedostane plaketu, musí na opravu a vrací se znovu na kontrolu. Redakce VědaŽivě proto čte tahle čísla prakticky: kupec ojetiny nekupuje dobrý model obecně, ale konkrétní auto v konkrétním stáří, a právě tady se z pořadí stává návod pro peněženku i nervy.

Na technické pak často rozhodnou věci, které vypadají banálně. Ministerstvo dopravy uvádí zákonné minimum hlavních dezénových drážek 1,6 mm, u zimních pneumatik české oficiální materiály ministerstva dopravy mluví o nejméně 4 mm. TÜV-Verband zároveň v únoru 2026 zařadil pneumatiky na 6. místo a tlumiče na 10. místo nejčastějších závad při HU a dodal, že špatné pružiny a tlumiče prodlouží brzdnou dráhu až o 20 %. Jenže další čísla ukazují, že jistotu nedává ani druh pohonu, ani cenovka.

Elektro ani prémie samy o sobě nic neslibují

Elektromobily letos nespadly do jednoho pytle. A právě to je na výsledcích možná nejvýmluvnější.

TÜV letos poprvé zařadil 18 čistých elektromobilů a u aut starých 2 až 3 roky ukázal ostrý rozptyl. Mini Cooper SE dosáhl 3,5 %, Audi Q4 e-tron 4,0 % a Tesla Model Y znovu propadla s 17,3 %. Už tenhle řez boří línou zkratku, že samotný pohon vysvětlí všechno, i když report uvádí i rozdílný průměrný nájezd těchto vozů.

Ještě tvrdší lekci dává prémie. Ve věku 4 až 5 let skončilo Audi Q2 na 4,5 % a třetím místě, zatímco BMW řady 5 a 6 uzavřelo stejnou kategorii s 21,5 %. Ten rozdíl už nešlo omluvit logem ani pověstí značky.

Redakce VědaŽivě z toho čte jasný vzkaz pro kupce i majitele: prémiový znak nechrání před propadákem, když konkrétní model v konkrétním věku ztrácí dech. A BMW 5er/6er nepropadá jen jednou. Tisková zpráva TÜV-Verbandu uvádí slabý výsledek i v kategorii 8 až 9 let a nadprůměrný výskyt problémů na kardanových hřídelích, v emisní části a částečně také na pružinách a tlumičích. A z toho už vychází pravidlo, které je pro kupce ojetiny úplně zásadní.

Co z toho plyne pro kupce ojetiny

Nekupuje se znak na kapotě. Kupuje se konkrétní model v konkrétním věku a s ověřenou historií. Přesně tam se podle těchto dat rozhoduje, jestli auto projde bez velkých starostí, nebo začne rychle zlobit.

Právě proto jsou čísla z TÜV Reportu pro český trh tak důležitá. V zemi, kde jezdí starší auta a bazary stojí na dovozových ojetinách, může stejný model v jiném stáří znamenat úplně jiný příběh. Méně rozhoduje pověst, víc rozhoduje věk.

A finální pravidlo zní prostě: nekupuje se dobré auto obecně, ale konkrétní kus. Právě na tom se pak nejčastěji láme rozdíl mezi klidem a drahým překvapením.

Článek Odborníci z STK odhalili nejhorší i nejlepší auta. Jak dopadl váš model? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spousta lidí používá stejné PIN kódy 

Bezpečnostní experti analyzovali přibližně 29 milionů PIN kódů, které unikly při různých hackerských útocích a objevily se v databázi projektu Have I Been Pwned?. Výsledky jsou překvapivě jednoznačné – obrovské množství lidí používá naprosto identická čtyřčíslí. V praxi to znamená, že zloději ani nemusí složitě přemýšlet a stačí jim zkoušet ty nejběžnější kombinace .

Mnozí si přitom myslí, že PIN už dnes není tak důležitý, protože telefon odemyká otisk prstu nebo rozpoznání obličeje. Realita je ale jiná. Jakmile zařízení restartujete, aktualizujete systém nebo biometrie selže, vracíte se právě k němu. A tehdy se ukáže jeho skutečná síla. Čtyřmístný kód sice nabízí tisíce možností, jenže lidé si vybírají stále stejné vzory, čímž bezpečnost výrazně oslabují.

Čísla, která útočníci zkouší nejčastěji 

Nejčastějším PINem tak podle dat dlouhodobě zůstává kombinace 1234. Hned za ní následují 1111 nebo 0000, ale populární jsou i jednoduché řady jako 4321 či opakující se čísla typu 7777 nebo 8888. Velmi rizikové jsou také letopočty a data narození. Právě osobní čísla totiž útočníci zkoušejí jako první. „Pokud seznam nejčastějších kódů dokáže sestavit novinář, zvládne to i zloděj,“ upozorňují bezpečnostní specialisté.

Řešení nicméně není složité. Stačí se vyhýbat očividným sekvencím, opakujícím se číslicím i datům, která s vámi mají osobní souvislost. Ideální PIN by měl působit náhodně a neměl by být snadno odhadnutelný ani pro někoho, kdo vás zná. Ideální je také používat vícero takových kombinací, například jiný kód pro odemknutí telefonu a jiný pro přihlášení do banky. 

Článek Tyto PIN kódy hackeři zkouší jako první. Pokud ho používáte i vy, riskujete se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvod první – cashback využití

Účtenky lze registrovat v nejrůznějších cashbackových službách. Zda stojí za to věnovat čas takové aktivitě, si samozřejmě musí posoudit každý sám. A stejně tak bude problematické a komplikované snažit se vydělat na tomto principu nějakou zajímavější částku. Všude jsou ale podmínky trochu jiné a nikdy nevíte, kdy se vám takový postup může hodit. S využíváním cashbacku je také mnohem jednodušší získat mnohé platební karty.

Důvod druhý – okamžitá kontrola nákupu

Vždycky je lepší ihned zkontrolovat seznam zakoupeného zboží, zvlášť při objemném nákupu. V extrémních případech si prodejce přidá něco pro sebe a v tom množství si toho ani nevšimnete. Nebo zkrátka dojde k nedopatření bez zlého úmyslu, ale také s dopadem. Při rychlosti, s jakou dnešní pokladny markují, není banální chyba nic zvláštního.

Teoreticky se také podle vaší účtenky může někdo pokusit získat stejné zboží či prohlásit, že ho zakoupil v jiném obchodě. Vás samotné takový postup obvykle nijak neohrožuje, ale není důvod nechávat podvodníkům jakékoli zbytečné možnosti či zadní vrátka. A nikdy si nemyslete, že to nikomu nestojí za námahu, lidé mají nejrůznější motivace.

Důvod třetí – při platbě kartou

Pokud jste platili kartou, jsou na účtence vytištěna její poslední 4 čísla a samozřejmě utracená částka. Tato informace sama o sobě není nijak závadná a nikdo vám na jejím základě nemůže vybrat peníze z účtu. Ovšem znalost těchto údajů mohou podvodníci využít například při telefonních podvodech. Vystoupí například jako zaměstnanci banky a pokusí se zjistit další informace.

Je ovšem pravdou, že k tomuto by bylo potřeba rozhodně více informací a také váš kontakt. Poslední čtyřčíslí je na posledním, menším úseku účtenky z platebního terminálu. Zanecháním na místě tak nehrozí velké riziko, ovšem opatrnosti není nikdy dost. Vždycky je dobré mít možnost si nákup okamžitě zkontrolovat – klidně dvakrát – a následně účtenku zničit.

Jakým způsobem pracujete s účtenkami?

Zdroj: Science

Článek V žádném případě nenechávejte účtenky na pokladně. Stáváte se tím snadnou kořistí pro podvodníky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Optimální lokace v letadle

Rozmístění sedaček v letadle závisí na jeho velikosti i konkrétním typu stroje. Nejlepší jsou obecně místa u únikových cest, u okénka či do uličky, stejně jako přední část letadla. Klíčové je také to, jaký typ letu vlastně podnikáte. Letíte-li někam pracovně, většinou je nejlepší volbou sedačka vepředu, takže po přistání můžete celý prostor velmi rychle opustit. Při delších cestách jsou lepší místa u okénka. Můžete si opřít hlavu či se kochat výhledem.

Nevýhodou – protože ta se najde všude – je skutečnost, že pokaždé, když půjdete na toaletu, budete rušit svého souseda. Máte-li z létání obecně obavy nebo na vás nějak špatně působí, zvolte místo uprostřed stroje. Jakékoli turbulence a související cukání nebo otřesy tak totiž ucítíte mnohem méně než na krajích. Poměrně často skloňovanými výhodnými pozicemi jsou sedačky u únikových cest. Jak si tedy tato místa reálně stojí?

Benefity a rizika nejen únikových východů

Sedačky v únikových uličkách mají obvykle více prostoru pro nohy, pojí se ovšem s několika nevýhodami. Většina aerolinek nedovoluje tato místa dětem do určitého věku. Vysvětlení je jednoduché, protože od cestujících zde se při nouzové situaci očekává kooperace s personálem. Pokud tedy volíte toto místo, počítejte s tím, že vás obsluha letadla vyzve ke skutečnému seznámení se s bezpečnostními postupy a obsluhou dveří.

Hodně cestujících preferuje tzv. přepážková sedadla, tedy místa u nějakých fyzických bariér uvnitř letadla. To jsou například stěny, televize či záclony, které oddělují jednotlivé části letadla. Vtip je v tom, že tak před vámi nejsou další sedačky a nehrozí, že by si někdo před vámi například sklopil opěradlo. Stejně tak je tu zpravidla více místa pro vaše končetiny. I tak mohou mít ale některé stroje i tato místa stísněná nebo v blízkosti toalet či kuchyně.

Další nevýhody a bezpečná místa

Absence sedaček před vámi bude mimo jiné také znamenat, že nemáte kam si uložit kabinové zavazadlo. Tato místa bývají některými aerolinkami také vyhrazena pro cestující s malými dětmi. Tudíž se vám může snadno stát, že budete celou dobu v blízkosti plačícího cestujícího. Přestože má řada lidí s létáním dodnes problémy, statisticky jde o nejbezpečnější způsob cestování na planetě. Je dokonce bezpečnější než vlak či osobní automobil.

Stran bezpečnosti konkrétních sedadel v letadle existuje celá řada statistik. Jednoznačně z nich vyplývá, že nejvíc bezpečí si užijete v zadních traktech letadla. Naopak přední část stroje je vystavena největším rizikům, ať už se stane cokoli nečekaného. Ze stejných průzkumů pak vychází, že zcela nejbezpečnější jsou místa uprostřed řady a ta nejblíže nouzovým východům. Takže šťastnou ruku při výběru sedadla a ať se vám cesta vydaří.

Která místa se vám během leteckého cestování nejvíce vyplatila?

Zdroj: Science

Článek Která sedadla v letadle jsou nejbezpečnější a jaká při pádu značí téměř jistou smrt? Uvažujte strategicky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bezklíčový systém

V první řadě je třeba dostat se na kloub tomu, jak vlastně tato technologie funguje. Dnešní klíče už jsou spíše než kusem kovu počítačovým čipem. Ten obsahuje zcela jedinečný kód synchronizovaný s bezpečnostním systémem vozidla. To má přirozeně stejný kód, jakmile jsou tedy obě strany ve shodě, dojde k odemčení vozu. Většina takových klíčů musí být pro otevření asi 30 centimetrů od fyzického těla automobilu.

Jak zloděj ukradne vaši „známku“?

Velice riziková jsou v tomto ohledu především veřejná místa, například velká nákupní centra. Zloději se ve svých postupech totiž neustále zlepšují. Není pro ně tudíž přílišný problém zachytit komunikaci vašeho klíče a vozidla. To samé se může stát u vás doma, pokud necháváte klíče například v předsíni, v mističce nebo na háčku. V některých případech je klíč totiž tak blízko auta, že dovoluje jeho otevření, i když je na dvoře a vy u televize.

Posílení signálu

Mluvili jsme ale o 30 centimetrech, že? Problém je, že dnešní technologie dovoluje lupičům signál z klíčků zesílit. Vy se tedy v poklidu vzdálíte od vozu, váš „digitální zápach“ je ovšem natolik silný, že se auto ještě nějakou dobu nezamkne. A jakmile ho nekalý živel nastartuje, klíče už nepotřebuje. Jednoduše s ním odjede, vy si ničeho nevšimnete a svůj vůz už neuvidíte. Mezitím mají pachatelé dost času ho někde rozebrat a překódovat.

Absence klíče vozu sice vadí, ale neomezuje jeho funkčnost. Z bezpečnostních důvodů se totiž vůz nesmí za jízdy zastavit. Skutečnost, že klíče nejsou uvnitř, dává najevo pouze zvukem, případně zprávou na palubní desce. Zloděj s ním tak bez potíží ujede tolik, na co mu stačí palivo. Pravda, kdyby musel zastavit, už se nerozjede. K tomu ale obvykle dojde až v dílně, kde už není další jízda potřeba.

Jak se proti tomu lze bránit?

Veškeré pokročilé technologie bez ohledu na podobu fungují stále na základních fyzikálních principech. Konkrétně signálech, které lze blokovat. A stejně jako si doma můžete pomocí alobalu upravit sílu bezdrátového internetu, můžete jím zablokovat vaše klíče. Jakmile jsou totiž obaleny, signál zůstává opravdu jen u nich a nikdo ho neodchytne. Aby to nevypadalo tak primitivně, můžete si koupit i malé hliníkové pouzdro, které snadno zapadne do kapsy.

Jak je vidět, naše pohodlnost a plné spoléhání se na technické vychytávky nás činí poměrně zranitelnými. A ačkoli klíč v alobalu jde trochu proti pointě bezklíčového přístupu, za klid a ochranu před vnějším vpádem to nejspíš stojí. Technologie nám v mnoha ohledech usnadňují život. Není ovšem od věci se čas od času zamyslet, zda se jim příliš neodevzdáváme. Většinou stačí jen troška vlastní námahy a je z toho účinná prevence.

Článek Zabalit klíče do alobalu se vyplatí. Zlodějům aut to překazí veškerou snahu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zacílení podle řeči těla

Steve Kardian má zkušenosti z pozice strážníka, detektiva, vedoucího detektiva i instruktora obranných taktik u FBI. Odhalil, že kriminálníci si svoje oběti volí na základě posouzení určitých charakteristik. Je pro ně důležité, zda útok bude větším rizikem zranění nebo chycení, či nikoli. Podle Kardiana může tohle trvat jen 7 vteřin, během kterých potenciální oběť zhodnotí a rozhodnou se k dalšímu kroku. Tedy přímému útoku, nebo nasměrování pozornosti na jiný terč.

Pravidlo 7 vteřin je založeno i na výzkumu provedeném sociobioložkou Betty Grayson a Morrisem I. Steinem v roce 1981. Tento experiment zahrnoval vězně, kteří sledovali běžný provoz lidí na ulici v New Yorku. Chodce měli pak hodnotit na stupnici 1–10 od „snadný úlovek“ po „tomu bych se vyhnul, moc riskantní, moc náročné“. Oběti byly voleny podle vícero faktorů, včetně řeči těla jako délky kroku a pohybů rukou během chůze.

Trocha sebevědomí do chůze

Aby se jedinec na ulici vyhnul pozici „lehkého cíle“, doporučuje Kardian několik věcí. V první řadě důrazný a pevný krok, který ukazuje asertivitu, dynamiku a sebevědomí. Člověk má kráčet plynule, elegantně dopředu a současně přirozeně pohybovat rukama. Bradu držte vzpřímeně, páteř rovně a ramena dozadu. Všímejte si také svého okolí a dívejte se přirozeně kolem sebe. Na druhou stranu ale nemá člověk vypadat nepřirozeně.

Bývalý policista také doporučuje průběžně hodnotit ostatní lidi na ulici. Nejde přitom o nějaké dlouhé prohlížení, spíše pohledy na zlomek sekundy, které ostatním dávají najevo „vím, že jste tady“. „Jakmile predátor ví, že ho vidíte, může se rychle zaměřit na někoho dalšího. Ví totiž, že jakýkoli moment překvapení je ztracen,“ podotýká k tématu Kardian pro NBC. Tohle může vypadat docela jednoduše, ale jen na krátký čas.

Smyčka mezi tělem a myslí

Podle Kardiana je výzvou udržovat tento rytmus a postup po delší dobu. Ideálně se má stát normálním režimem vaší chůze. Problém je totiž ve vyrušení. Pokud tento režim vlastně jen předstíráte, přejdete při jakémkoli dalším podnětu do „snadného cíle“. To může být setkání se známým člověkem, telefonát nebo vstup do budovy. Na ulici tak můžete zločince odpudit, ale záhy si vás někdo vyhlédne stejným způsobem na poště – protože se chováte jinak.

Zde se může hodit princip fake it, till you make it neboli „předstírej to, dokud se to nenaučíš“. Využijte psychologickou zpětnou vazbu. Sebevědomá chůze a postoj vám totiž dodají pocit skutečného sebevědomí. Jakmile se popsaný přístup naučíte používat pravidelně, stane se postupně přirozenou součástí vaší chůze a póza snadného terče už pro vás bude podivná. Slušná šance na to, že si vás nikdo nevyhlédne za cíl, za trochu cviku stojí.

Článek Bývalý policista vysvětluje pravidlo 7 sekund, které zločinci používají k výběru oběti: Jak se nestát snadným cílem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Blokace zvuku a tudíž lepší spánek

Zavření dveří coby izolace vnějších zvuků je asi nejočividnější důvod pro obecné zavírání dveří, nejen těch do ložnice. Ovšem účelem právě této místnosti je poskytnout podmínky pro váš odpočinek. Absence rušivých vlivů je tedy pointou tohoto pokoje. I když nejste na toto nastavení zvyklí, zkuste ho. Dost možná se poprvé dočkáte opravdu klidného spánku a regenerace, kterou vaše tělo tolik potřebuje.

Zvláště pokud žijete v rušném prostředí, kde nějaká forma hluku neustává ani v noci, nejspíše máte se spánkem trvalé potíže. Stačí, abyste měli kupříkladu spolubydlícího s jiným biorytmem (například sovou) a konflikt je na světě. Dobře uzpůsobené dveře mohou znamenat rozdíl mezi pocitem přítomnosti na oslavě něčích narozenin a poměrně klidným místem, kde se můžete nerušeně věnovat vlastním věcem.

Feng-šuej a nezvaní noční návštěvníci

Zavřené, nebo ještě lépe i zamčené dveře vám dávají šanci se připravit, pokud uslyšíte nezvanou návštěvu, jak se k vám vloupala, nebo se na to chystá. Vše bude ovšem nejspíše záviset na vybavenosti ložnice, a pokud jste navíc nechali telefon někde v kuchyni, může se to ukázat jako problém. Jestli ne, máte možnost zavolat policii a trochu se zabarikádovat, zatímco lupiči o vás vůbec nemusí vědět.

Podle tradičního čínského učení o vztahu člověka a jeho životního prostoru v čase udržují zavřené dveře uvnitř pokoje pozitivní energii. Jedním z principů této filosofie je tak očividně spánek se zavřenými dveřmi ložnice. V opačném případě může příjemná energie zevnitř utéct a pustit k vám negativní čchi. Zavření tomu zabrání a dá vám jasný pocit komfortu a bezpečí. Také to povede k vaší klidnější a vyrovnanější mysli.

Jak nastavujete okolní prostředí před spaním vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Necháváte v noci otevřené dveře do ložnice? Pozor na to, není to ten nejlepší nápad hned z několika důvodů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Oblast, kterou zlehčujeme

Nejsledovanější současní odborníci na informační technologie se specializací na kybernetickou bezpečnost se shodují, že toto téma je třeba značně posílit. Hlavně má být mnohem více času věnováno samotné prevenci. Děti učíme zastavit na přechodu a rozhlédnout se, protože blížící se auto vidíme. To je jasný zdroj nebezpečí. Neoprávněné použití našich dat je minimálně stejně silné riziko, jenže pro lidské oko neviditelné.

Proto máme silnou tendenci ho bagatelizovat. Řada lidí si však stále nepořizuje zařízení pro chytrou domácnost, protože se o svá data zkrátka bojí. A technologiím obecně nevěří. Specialisté z Euronics proto sestavili žebříček nebezpečných zařízení. Spolu s tím zveřejnili několik rad, jak s nimi zacházet opatrněji. Taková úsporná žárovka je sice taky technologie, ale žádné osobní údaje ukládat neumí. To se však liší dle zařízení.

Cokoli, co s námi komunikuje

Největší riziko tak představují digitální asistenti, chytré televize, notebooky nebo telefony. Přesná data lze zkontrolovat v manuálu nebo na stránkách výrobce. Většinou se dá zakázat ukládání nad rámec nutného minima. Nicméně je fakt, že některé funkce pak nepůjdou vůbec a další omezeně. Ke skutečnému fungování je totiž určitý datový objem potřeba. Stran hlasového ovládání platí, že tady berou výrobci ochranu opravdu velmi vážně.

Vždycky však vybírejte zařízení od prověřené značky. Menší výrobci mají obvykle méně možností rozvoje jak hardwaru, tak i softwaru. Větší značky můžete také plně kontrolovat pomocí aplikací v telefonu. Obrovským trendem dnešní doby je cloud, tedy ukládání dat u výrobce, nikoli na fyzickém nosiči. Aplikace je tak vázána i přísnějšími pravidly a často vícefázovým ověřením. Hackery nelze nikdy zastavit, ale dají se solidně zpomalit.

Domácí metodiky ochrany

V první řadě zaheslujte samotnou domácí síť, ideálně vygenerovaným heslem. Rozhodně nevolte datum narození nebo běžná slova. Stačí malý program na generování hesel a s délkou aspoň 8–12 znaků máte vystaráno. Dalším krokem je užívání různých hesel na různá zařízení. Z hlediska samotného zabezpečení je pak potřeba udržovat všechno aktualizované a vybavené antivirem. Zvláště ten mnoho lidí u telefonů nebo tabletů podceňuje, včetně firewallu.

Jestli v domácnosti ovládáte další zařízení telefonem, nikdy do něj neinstalujte aplikace z neznámých zdrojů. Je to nejlepší cesta, jak získat nějaké digitální „breberky“. Mějte na paměti, že v tomto případě je mobilní telefon celkovým klíčem. Zabezpečte ho PIN kódem, případně biometrickou identifikací. Jakmile máte podezření na cizí přítomnost, změňte hesla a zkontrolujte všechna zařízení. Ostatně měnit hesla pravidelně se určitě vyplatí.

Článek Jak se chránit před odposloucháváním chytrých zařízení u sebe doma: Největší riziko představuje telefon a notebook se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ano. Ne nadarmo Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, technicky velmi pokročilý člověk, lepí kameru na svém notebooku páskou – a začal to dělat před 7 lety! Váš telefon vás vždy „poslouchá“, vždy zjišťuje vaši polohu a neustále se dívá na kameru, i když se zdá být neaktivní. Telefon zároveň chápe, zda byl snímek pořízen v kapse a obrazovka je tmavá. Fotografie s tvářemi, lidmi, některými situacemi, zařízeními jsou odesílány na „centrální servery“ – kdo je příjemcem těchto informací, lze jen hádat … Data ze zařízení s operačním systémem Android mají přístup nejen k výrobcům telefonů, ale také k NSA, k nimž je vlastník OS povinen poskytnout údaje v souladu se zákonem.

Pokud tedy telefon nepoužíváte, musíte jej vypnout?

To nepomůže. Musíte pochopit, že existuje mnoho sledovacích kanálů. Musíme se snažit nedělat nic kompromitujícího. Protože i když si myslíte, že je telefon vypnutý, zdaleka to tak není. Záruka vypnutí – vyjmutí baterie ze zařízení. Téměř všechny moderní telefony mají nevyjímatelnou baterii. Vypnutí také není snadné: zařízení vám může přehrát animaci vypnutí a vypnout obrazovku – ale zůstane aktivní. Existuje další možnost, jak zkomplikovat dohled – koupit si normální telefon, jako je Nokia-6610, a nepoužívat smartphony.

Jste známým odborníkem v oblasti digitálního zabezpečení – ukažte mi, jaký máte telefon?

Nejsem odborník, omlouvám se. Mám jeden z nejnovějších korejských smartphonů. A kamera není zapečetěná, tady se podívejte. Odposlechy a dohled s sebou nesou bezprostřední riziko pro lidi, kteří se potýkají s jakýmsi tajemstvím. Jedná se o úředníky, zástupce zvláštních služeb, velké podnikatele a zločince. Servery shromažďují datová pole, aniž by mě konkrétně identifikovaly jako osobu (prozatím). Je pravděpodobné, že výrobce telefonů a NSA nesledují osobní vzestupy a pády mého života. V každém případě se snažím nepoužívat telefon v konkrétních situacích: při jednání, v sauně, v ložnici atd.

To znamená, že se obáváte, že se něčí manželka dozví o zradě, protože telefon sleduje jejího manžela, nestojí to za to?

Manželka obvykle nemá přístup k datům, která smartphone odeslal do USA. Pro manželku je snazší vzít smartphone svého manžela a přečíst si, co a s kým si tam píše. Ale ty speciální služby, které shromažďují data, samozřejmě mohou jejího manžela vydírat. Pokud manžel stojí za to (je to například velká rána).

Šifrování nefunguje? – Říká se, že poslové (Telegram, Votsap, Viber – pozn. Red.) Šifrují informace – a na rozdíl od SMS a e-mailů jsou bezpečnější. To je pravda?

Nejsem si jistý. Nikdo to nemůže vědět na jistotu. To je marketing. Je šifrovací algoritmus spolehlivý, na čích serverech a v jaké formě je vaše korespondence uložena? Jednoduchý příklad: víte, že veřejná pošta (například Google) „čte“ obsah vašich e-mailů? Nabídne vám reklamu na to, o čem se mluvilo v dopisech. A Google je ze zákona povinen předávat údaje zpravodajským informacím. Všechny komunikační služby jsou uspořádány podobným způsobem: samozřejmě nečtou skuteční lidé, ale umělá inteligence s lingvistickou analýzou. A operační systém Windows-10 v počáteční dodávce má vestavěný keylogger, který odesílá všechny vaše stisky kláves do společnosti Microsoft.

Mnoho lidí zveřejňuje fotografie dětí na sociálních sítích, označují jejich polohu – jak je to bezpečné?

Naše rodina měla takový zážitek – syn mé manželky byl unesen. Všichni lidé zveřejnili foto na sociálních sítí. A když by tomu tak nebylo, nikdo by nevěděl, jak vypadá. Pokud na internetu uvidíte, jak naše děti vypadají a kam jdou, bude možné je poznat na ulici, v parku, na pískovišti.

Na sociálních sítích jsou neustále sdíleny různé testy: jak budeme vypadat ve stáří, jaký jsme pes.. abyste dosáhli výsledku, musíte poskytnout přístup k údajům profilu. Je to bezpečné?

Můžete si také stáhnout veřejný profil s externími programy. Nebezpečí testů je podle mého názoru jiné. Jedná se o masové trénování lidí, trénování, jak dělat něco na povel. Mechanismus je jednoduchý: většina lidí nemá dost pozornosti na sebe, ale tady říkají, že jste talentovaný kuchař nebo vypadáte jako celebrita. Hezky! Jaké jsi zvíře, kdo jsi byl v minulém životě – milion idiotských výsledků, které každý sdílí se svými přáteli. Školení spočívá právě ve „sdílení“. Flashové davy mají stejný význam: nalijte si vodu nebo napište, jak jste byli znásilněni. Takto se trénuje bezduché hromadné chování, jako lumíci. Říkají mi – já ano: všichni utíkali a já jsem utíkal. Každý, kdo shromažďuje rozsáhlá data, uvádí poznámku: tito uživatelé mají sklon k masivní akci. Práce je ve skutečnosti stejná jako ve „skupinách smrti“ (které zdaleka nejsou tím nejhorším, co je nyní na internetu). Vyškolené masy lidí mohou mít úkoly stále obtížnější a ochotně je splní.

Článek Expert na IT bezpečnost Igor Ashmanov: lepte kameru svého telefonu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

IKEA stahuje USB nabíječku

Prohlášení o potenciálně nebezpečném produktu vydala společnost IKEA počátkem roku. Od té doby stáhla USB nabíječku Åskstorm z prodeje a zároveň vyzvala všechny zákazníky, kteří si potenciálně nebezpečnou nabíječku již zakoupili, aby ji vrátili na kterékoliv pobočce IKEA. Ještě vloni si mohli zákazníci tuto nabíječku zakoupit za 500 korun.

Při vrácení produktu na pobočce obchodního domu IKEA vám bude částka v plné výši vrácena. Společnost navíc všechny zákazníky ujistila, že v tomto případě nemusí mít ani účtenku nebo originální balení. Verze podezřelé nabíječky se dá ověřit přímo na produktu podle unikátního kódu ICPSW5-40-1, který najdete na zadní straně nabíječky.

Riziko úrazu

Riziko v tomto případě představuje napájecí kabel, u kterého hrozí brzké opotřebení a následné riziko úrazu. Ačkoliv společnost IKEA podrobuje všechny své výrobky důkladným testům, tento drobný detail odhalili až poškození zákazníci během běžného používání.

Při opakovaném ohýbání či omotávání napájecího kabelu dojde k protržení ochranného plastu a odhalení jednotlivých drátků. V takovém případě vzniká vysoké riziko popálení a poranění elektrickým proudem při běžném používání. Konkrétně se jedná o USB nabíječku Åskstorm 40 W s unikátním číslem modelu ICPSW5-40-1, které lze dohledat na zadní straně nabíječky.

Redakce VědaŽivě

10 října, 2023

Hasiči varují: Může vám vyhořet celý dům, na tomto místě telefon nikdy nenabíjejte

Stahování z celého světa

Podezřelou USB nabíječku stahuje společnost IKEA z celého světa. Model byl ve všech sítích švédského obchodu k dostání od roku 2020. Zákazníci všech zemí světa, včetně Kanady, Velké Británie a Španělska, proto byli vyzvání k neprodlenému vrácení zakoupeného produktu. Zákazníci tak mohou učinit kdykoliv a na kterékoliv pobočce společnosti IKEA. Celá akce není nijak časově omezená a každý zákazník má nárok na vrácení plné částky, za kterou nabíječku pořídil, aniž by svůj nákup musel prokázat účtenkou.

Článek Máte doma tuto nabíječku na telefon? Nesmíte ji v žádném případě použít. Je nebezpečná, už ji dokonce stáhli z prodeje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Závažná zranitelnost televize

Bezpečnostní experti odhalili závažnou zranitelnost televizorů korejské značky LG, která jejich reputaci rozhodně nepřidá. Jedná se o chybu v zabezpečení operačního systému WebOS verze 4 a 7. Díky této mezeře v zabezpečení je každá televize jednoduchým terčem hackerů, kteří se tak mohou velmi snad nabourat do jejího systému. Toto ohrožení se týká více než 92 tisíc televizí po celém světě. Více než 50 tisíc ohrožených televizorů se přitom nachází v domovské zemi značky, v Jižní Koreji. Několik stovek kusů se však nachází i v České republice.

„Zjistili jsme několik problémů ovlivňujících WebOS verze 4 až 7 běžící na televizorech LG. Tyto zranitelnosti nám umožňují získat root přístup k televizoru po obejití autorizačního mechanismu. Přestože je tato zranitelná služba určena pouze pro přístup k síti LAN, vyhledávač zařízení připojených k internetu Shodan identifikoval více než 91 000 zařízení, která tuto službu vystavují internetu,“ cituje web mobilizujeme.cz bezpečnostní společnost Bitdefender, která chybu odhalila.

Lahůdka pro hackery

Zařízení s takovou závažnou chybou v zabezpečení systému je pro hackery skutečnou lahůdkou. Zranitelnost televize útočníkům umožňuje obejití jakéhokoliv zabezpečení unikátním PINem. Jednoduše se tak nabourají do vašeho televizoru, kde mohou následně vytvářet i mazat účty, měnit vaše nastavení, vkládat příkazy do operačního systému nebo manipulovat s vaší knihovnou médií. To vše bez vašeho vědomí.

Redakce VědaŽivě

26 prosince, 2023

České televizi budeme brzy platit brutální poplatky. Je jedno, že ji nesledujete, i tak si od vás vezmou peníze

Opožděná aktualizace

Společnost LG na zranitelnost televize reagovala novou aktualizací ohrožených systémů, která tuto mezeru v zabezpečení zacelí. Aktualizace však přišla až několik měsíců poté, co na chybu upozornili bezpečnostní experti. Společnost LG přitom potvrdila, že o chybě ví. Vědomě tak ohrožovala soukromí tisíců svých zákazníků, které nyní nabádá k urychlené instalaci nové aktualizace.

Článek Až 92 tisíc Čechů přijde o svou televizi, možná jde právě o vás se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vlastníte nebezpečnou televizi?

Společnost Bitdefender ve své analytické zprávě odhalila zásadní nedostatek v zabezpeční televizorů značky LG. Podle dostupných informací se tato chyba týká operačního systému WebOS verze 4 až 7. Tato bezpečnostní chyba umožňuje případným útočníkům obejít bezpečnostní autorizaci. Podvodníci tak mohou lehce získat nekontrolovaný přístup k televizi. To jim umožní manipulaci s jednotlivými programy, jako je obcházení jejich autorizací nebo změny v oprávněních a podobně.

V ohrožení je celý svět

Report společnosti Bitdefender uvádí, že potenciálně problémovou televizi má doma přes 92 tisíc domácností po celém světě. Větší polovina, přes 50 tisíc televizí, se nachází v Jížní Korei. Další tisícovky kusů se nachází v Hong Kongu, USA, Švédsku, Finsku a v Lotyšsku. Z evropských států jsou v největším ohrožení uživatelé z Polska a Španělska. Je velmi pravděpodobné, že několik desítek nebo stovek kusů se nachází i v českých domácnostech. Česká pobočka firmy LG však zatím nepotvrdila jejich konkrétní počet.

Redakce VědaŽivě

2 září, 2025

Usínat u televize je to největší zlo. Češi se dobrovolně ničí, na západě už tuto praxi dávno neaplikují

Zranitelné modely

Zranitelnost se týká konkrétních modelů televizí LG, které používají nezabezpečenou verzi operačního systému. Konkrétně se jedná o tyto modely:

• WebOS 4.9.7 až 5.30.40 – LG43UM7000PLA
• WebOS 04.50.51 až 5.5.0 – OLED55CXPUA
• WebOS 0.36.50 až 6.3.3-442 – OLED48C1PUB
• WebOS 03.33.85 až 7.3.1-43 – OLED55A23LA

Pokud takovou televizi vlastníte i vy, okamžitě byste měli provést aktualizaci svého operačního systému. Nejnovější verze WebOS by měla bezpečnostní riziko zmíněných verzí odstranit. Smutné je, že společnost LG přišla s touto aktualizací až ve chvíli, kdy si televizi pořídily tisíce uživatelů po celém světě. Společnost Bitdefender přitom výrobce na bezpečnostní riziko upozornila ještě před vypuštěním televize na trh. Společnost však varování nedbala a bezpečnostní aktualizaci systému spustila až letos v březnu.

Článek Kvůli této novince přijde až 100 000 Čechů o svou televizi. I vy? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kontroverzní dceřiná společnost

V roce 2022 došlo ke spojení dvou největších kyberbezpečnostních společností, které si do té doby konkurovaly – českého Avastu a NortonLifeLock. V té době už se však Avast dva roky potýkal s kontroverzním případem své dceřiné společnosti Jumpshot. V roce 2020 totiž vyšlo na povrch, že právě tato odnož Avastu má prodávat citlivá data uživatelů třetím stranám. V souhrnu se jednalo o data o vyhledávání na internetu, každém kliknutí i nákupu. Tyto údaje měly být následně zneužity pro reklamní účely. Společnost Jumpshot byla okamžitě uzavřena.

Prodávala citlivá data uživatelů

Avast se brání tím, že byla všechna citlivá data uživatelů před prodejem upravena tak, aby zachovala anonymitu a soukromí jednotlivých uživatelů. Prodeje se tak měly údajně týkat pouze souhrnných dat, které mohly být použity pro různé průzkumy. Federální obchodní společnost však takové tvrzení odmítá a žádá vysokou pokutu. Podle všeho měla prodaná data obsahovat unikátní identifikátor každého prohlížeče. Společnost, jejíž antivirové programy měly jejich uživatele chránit, je naopak okrádala a porušovala jejich soukromí.

Redakce VědaŽivě

5 prosince, 2023

Aplikace, kterou používá až 97 % Čechů, nás jde nechutně obrat o peníze

Zákaz prodeje

Kromě pokuty ve výši 380 milionu korun, vymohla Federální obchodní společnost také zákaz, podle kterého nesmí společnost Avast nadále prodávat citlivá data uživatelů třetím stranám. V budoucnu bude potřebovat výslovný souhlas každého uživatele. Dále musí Avast vymazat všechny informace o prohlížení jednotlivých uživatelů, které její dceřiná společnost během doby svého působení nasbírala. V neposlední řadě musí také zavést robustní program pro ochranu osobních údajů, který bude podobným praktikám společnosti Avast předcházet.

Článek Používáte oblíbenou českou aplikaci? Právě unikla citlivá data uživatelů. Radši si ihned zkontrolujte, zda nejste v ohrožení i vy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo spoofingu

Záludnost podvodu spočívá v jeho připravenosti. Podvodníci se vydávají za pracovníky NÚKIB nebo bankovní poradce. Telefonní číslo, ze kterého hovor uskuteční, na první pohled připomíná oficiální číslo bankovní centrály nebo daného úřadu. To vám potvrdí i internet, pokud se pokusíte volající číslo vyhledat. Podvodníci dokáží dokonale podvrhnout všechna oficiální čísla metodou, která se nazývá spoofing. Díky tomu je téměř nemožné rozeznat, zda se jedná o podvod či číslo skutečné instituce.

Jeden hovor vás může stát statisíce

Podvodníci se vás snaží jménem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost přesvědčit, že jste se stali cílem podvodného útoku. Během hovoru se vás pokusí přesvědčit, že jedinou možností, jak ochránit své finance, je jejich převedení na rezervní či záložní účet. Nutí vás, abyste jednali okamžitě, protože jakékoliv prodlení je nežádoucí. Pravděpodobně vás budou také nabádat, abyste celou situaci s nikým jiným neřešili. Všechno samozřejmě ve vašem nejlepším zájmu a zájmu vašich financí.

NÚKIB varuje

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost před podobným typem hovorů důrazně varuje. Připomíná, že jejich pracovníci by vám nikdy v podobné věci nevolali. Pokud se vás snaží někdo neznámý po telefonu přesvědčit, že byl napaden váš účet, můžete si být téměř jistí, že právě o takové napadení se pokouší dotyčný, který s vámi právě vede hovor.

Redakce VědaŽivě

19 března, 2024

Posíláte někomu své telefonní číslo? Raději to nedělejte, Českem se šíří podvod, který vás kvůli tomu okrade o vše

Nikdy se nenechte vmanipulovat do žádných unáhlených akcí, jako je výběr velkého množství peněz, které byste následně měli vložit do kryptomatu nebo převodu svých prostředků na neznámé účty. Nikomu po telefonu nesdělujte detaily ke svým bankovním účtům ani platební kartě. Vždycky trvejte na čase na rozmyšlenou a podobné hovory si ověřujte u jiných pracovníků banky či úřadu. Každý takový incident nezapomeňte nahlásit policii.

Článek Zvedl telefon, brzy přišel o 340 000 Kč: Stát se to může i vám, tento hovor nikdy nezvedejte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otázka bezpečnosti naruby

Při prvním vyslechnutí této skutečnosti vyvstanou nejspíš rozumné otázky. Pravdou však je, že reálný důvod opatření – respektive jeho nepřítomnosti – je jednodušší, než se může zdát. Dosavadní výzkumy bezpečnosti vlaků totiž vedly k naprosto jasnému závěru. V případě srážky, vykolejení nebo jiného druhu nehody bezpečnostní pásy cestující vůbec neochrání. Ba co víc, vedly by naopak k dalším zraněním, škodám i ztrátám na životech. Jak je to možné?

Mnohá šetření docházejí k závěru, že cestující by byli sice připoutáni k sedačkám, výrazně by to však zmenšilo potřebný prostor. Simulaci havárie vlaku za takových podmínek podnikl například carandmotor.gr za použití figurín s pásy kolem pasu, tedy jako v letadle. Ukázalo se, že se figuríny během havárie otáčely takovou silou, že vážná poranění krku byla prakticky nevyhnutelná. Jasně tedy vyplynulo, že by nejen neposkytly ochranu, ale přinesly další riziko.

Modelování mluví jasně

Odpověď na původní otázku snadno nabídne i celkem jednoduchý příklad. Pochází ze systému počítačového modelování britské rady pro bezpečnost a standardy železnice Rail Safety and Sandard Boards. Tato simulace ukázala, že pokud by všichni cestující při 66 nehodách, během nichž zemřelo 11 lidí, byli připoutáni, stoupl by počet obětí na 88. Zavedení bezpečnostních pásů by samozřejmě bylo možné, vyžadovalo by to však další opatření.

V první řadě jde o celkovou změnu konstrukce sedaček. Ty by musely být výrazně pevnější, což by se nejspíš odrazilo v dalších faktorech. Aby tedy byly pásy efektivní a měly nějaký bezpečnostní přínos, musela by se změnit celá řada dalších věcí. Na druhé straně se však pevné sedadlo může stát také rizikem, hlavně při nárazu nepřipoutaného cestujícího. Vlaky se kvůli hmotnosti a konstrukci zapojení jeden do druhého chovají během jízdy odlišně.

Vlak se chová naprosto odlišně

To se projevuje také na jiném způsobu zrychlování a brzdění. V rychlostech zkrátka vlak funguje zcela jinak než ostatní silniční vozidla. Ostatně pohybuje se po kolejích, nikoli po silnici. V případě nouzového brždění se tak cestující nepohnou ze svého místa s tak velkou dynamikou.

Článek Proč vlaky nemají bezpečnostní pásy? Prý je to bezpečnější se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vliv na vzhled

První myšlenka při pohledu do zrcadla je pro většinu lidí totožná. Jak vypadám? I nevědomky máme potřebu podívat se na sebe, zkontrolovat kravatu, účes, make-up. Zvláště před důležitou schůzkou nebo pohovorem je něco takového velmi záhodno. Přítomnost zrcadel ve výtahu to usnadňuje a kolikrát takto najdeme i nedostatky, které nám dříve unikly.

Činnost ostatních osob

Kolikrát jste se během cesty výtahem právě pomocí zrcadla podívali, co zrovna dělá někdo další? A kolikrát jste se na základě této kontroly cítili sami bezpečněji? Díky zrcadlu se cítíme pohodlněji a bezpečněji. Vidíme totiž, jestli nám někdo další třeba nesahá do kapsy nebo kabelky, aniž bychom si to uvědomovali.

Klaustrofobie a další fobie

Zrcadlo prostor výtahu opticky zvětšuje, což ulevuje lidem s klaustrofobií a dalšími úzkostnými poruchami. Mohou se tak soustředit právě na zrcadlo, nikoli na zeď, která jim jejich stav zhoršuje. Je to tedy opravdu užitečné po více stránkách.

Osoby se zdravotním postižením

Normální lidé o tomto asi tolik nepřemýšlí. Pravdou však je, že handicapovaným lidem se zrcadlo ve výtahu velmi hodí. Kolikrát je pro ně jednodušší nastupovat pozadu, zrcadlo tedy slouží doslova jako zpětné zrcátko. Pro tyto osoby je tak manévrování uvnitř mnohem snazší, a to v obou směrech – tedy během nástupu i výstupu.

Prevence sprejerů

Zajímavým dopadem je i skutečnost, že výtahy vybavené zrcadly se prakticky nestávají terčem vandalismu. Staré jsou běžně pokreslené i popsané nejrůznějšími obrázky a vzkazy. U těch moderních ale takové projevy najdete minimálně. A zrcadlo v tom hraje velmi podstatnou roli.

Páternoster

Specifickým případem je páternoster čili oběžný výtah. Jde o nepřetržitý řetěz kabin, které se pohybují neustále a téměř těsně nad sebou. Jejich výhodou je vysoká kapacita, nenáročnost na energie, spolehlivost a také rychlost použití. Páternoster přidává do funkce výtahu rychlost a spolehlivost eskalátoru. První takový byl instalován v Londýně roku 1884. Dodnes je lze najít jak u nás, tak i v mnoha evropských městech, hlavně v administrativních budovách.

Nevýhodou je praktická nemožnost přepravy pro postižené či pomalu se pohybující osoby. Malá rychlost komplikuje také použití ve výškových budovách. Zrcadla v nich nejsou, vysoká přepravní kapacita a menší kabina ovšem zpravidla vedou k samostatnému cestování, nejvýše ve dvojicích.

Článek Skryté funkce zrcadla ve výtahu: Má ochránit cestující před možným útokem a pomoci klaustrofobikům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nepodceňujte jízdu v zimě

Zimní pneumatiky nejsou jistě pro nikoho žádnou novinkou. Pokud jste je dosud na autě neměli, vaše první cesta by měla směřovat k jejich pořízení. V případě letní pneumatiky nebo zimní pneumatiky starší 5 let může být brzdná dráha až čtyřikrát delší. To znamená, že zatímco od rychlosti 40 km/h mají správné zimní pneumatiky brzdnou dráhu 20–30 metrů, u letních to může být 50–80 metrů. 

Na stáří pneumatik záleží

Mnoho lidí si zároveň neuvědomuje, že na stáří pneumatik a samotného auta také záleží. Přestože jsou pneumatiky zimní, pokud jsou starší pěti let, jsou téměř stejně nebezpečné jako jízda s letními pneumatikami. Pomocí tzv. DOT čísla na pneumatice snadno určíte stáří pneumatiky, takže si bezpečnost jejich použití můžete snadno ověřit.

Může se stát, že někde uvíznete

Nikdo se nevydává na cestu s tím, že uvízne v mrazu, ale bohužel se to stává. Proto je důležité mít vždy dostatek paliva. Pokud totiž nenatankujete dostatek, auto při delší odstávce velmi rychle vychladne a zamrzne. Je dobré, když si připravíte i malou sadu na přežití, která by měla obsahovat jídlo, vodu a teplou deku. Reflexní vesta je součást povinné výbavy, a především v zimě, když se stmívá, je opravdu nezbytně nutné ji mít u sebe. Přeci jenom, stát se může cokoliv.

Nezávoďte, když nemusíte

To, že máte na autě úplně nové zimní pneumatiky, neznamená, že musíte jet rychleji. Pokud nezvolíte rychlost podle stavu vozovky, může se vám to stát osudným. I když je na úseku silnice povolena určitá rychlost, vyplatí se na zasněžené a zledovatělé vozovce zpomalit. Je to stejné jako v případě plískanice a mlhy, kdy špatně vidíte a brzdná dráha se prodlužuje.

Praxe dělá mistra

Mnozí se bojí, že se na zamrzlé vozovce roztočí a ztratí kontrolu nad vozem. S trochou cviku a potřebnou dávkou opatrnosti lze toto nebezpečí výrazně snížit. Jednoduše je třeba kontrolovat přetáčivost neboli točit volantem stejným směrem jako prokluz. Je důležité také zmínit, že pokud vaše auto nemá ABS, tak je nutné pravidelně stlačovat pedál brzdy, čímž zvýšíte účinnost brždění a zachováte ovladatelnost vozu. Pro někoho se to vše může zdát složité, ale praxe dělá mistra. Najděte si tedy rozlehlé cvičiště, kde můžete řízení ve sněhu trénovat, a vyvarujte se případným problémům.

Článek Co dělat, když auto klouže na náledí: Jízda v zimě by se neměla podceňovat, záleží i na stáří pneumatik se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když to funkce prostoru opravňuje

„Sledování osob kamerou je nejvíc oprávněné tam, kde chrání cenný majetek. Případně má-li kamera zcela legitimní účel,“ uvádí právník Dr. Gergely Szabó. Přirozeně bývá legální i v dalších případech. Pokud k pořizování záznamu není opravdu pádný důvod, je třeba s tímto zařízením zacházet velmi opatrně. Vždycky jde totiž o nástroj, který zasahuje do osobních práv jednotlivce. Příkladem může být sledování schodiště domu nebo pracovníků v kanceláři.

Základem je to, že kamera musí být za všech okolností jasně viditelná. Obecně ji opravňuje práce s cennostmi, případně nebezpečným materiálem, kterým mohou pracovníci ohrozit vlastní či cizí zdraví. Stejně tak existují případy, kdy je jiný nástroj kontroly prakticky nemožný. Sběr dat ovšem nesmí překračovat minimum nutné k dosažení takového cíle. Kamera tak postrádá smysl tam, kde není nic rizikového ani jakkoli cenného.

Místa, kde je vždy nelegální

V první řadě jde o soukromé prostory typu koupelen a toalet. Dále šatny a společné nepracovní prostory, tedy jídelny a různé salonky. Pokud to firma i tak udělá, dopouští se vážného porušení práv a sledovaní mohou podat stížnost. Nelze nikdy dostatečně zdůraznit, že osoba musí o přítomnosti kamery vždy vědět. Současně je třeba promluvit i o soukromých kamerách. Nikoho nemůžeme nahrávat nebo natáčet bez jeho vědomí a souhlasu.

To platí pro veřejné prostory jako MHD, knihovny a další veřejně přístupné instituce. Vezmeme-li v úvahu například pokladní v obchodě, lze v rámci zákona sledovat přímo pokladnu, případně okolní prostor. Každý má tedy právo na svou soukromou sféru. A pokud kamera míří na „obecný prostor“, pak právo na ochranu soukromí nijak neporušuje. Další důležitou rovinou celé věci je délka uchování takových záznamů, která má své limity.

Uchování záznamů a živý přenos

Na většině míst vybavených kamerami jsou záznamy – podle důvodů sledování – uchovány nejvýše 72 hodin. Nicméně aktuálně neexistuje žádné omezení této doby. Opět tady platí požadavek, že data je potřeba uchovávat po dobu nezbytnou k dosažení účelu, kvůli kterým monitoring vůbec existuje. Tedy obecně dobu co nejkratší. V případě ochrany majetku lze dobu uchovávání odůvodnit jen tehdy, pokud nepřesáhne jednotky dnů. Delší nemá smysl.

Poslední rovinou je živý přenos, například pro ochranku, který však není dlouho uchováván. Materiál tedy není dlouho v držení, ani se na něj ochranka nekouká během dlouhých zimních večerů. „Pokud tato technika poskytuje pozorovateli další podstatné informace, na základě kterých rozhoduje a přijímá opatření, je prohlížení živého obrazu vnímáno jako správa dat,“ uvádí expert. Uchování živého obrazu je tedy oprávněné jen výjimečně.

Článek Bezpečnostní kamery zachycují skoro každý krok, který přes den uděláme. Na některých místech na to ale nikdo nemá právo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důležitá pravidla pro jízdu v mlze

Dodržování rychlosti je devízou pro spoustu motorových nadšenců. Koneckonců, každý řidič dobře ví, že se jistě najdou bezohlední řidiči, kteří důvěřují svým schopnostem natolik, že jsou schopni jet rychleji. A to platí i v té nejprůhlednější bílé mlze. Tento jev je nejen nebezpečný pro ně samotné, ale i pro ostatní. Na dálnicích se sice dá jet 130 km/h, ale v některých případech je třeba snížit rychlost na 100 nebo dokonce 70 km/h. Doporučuje se jet v souladu s dopravním proudem, nabrat jeho rytmus a dodržovat následující vzdálenost.

Nemá cenu předjíždět

Předjížděcí manévr může způsobit více škody než užitku. Protože nikdo nemá rentgenové vidění, nemůžete vidět předem, jaké překážky mohou komplikovat proces předjíždění. Pomalé vozidlo, například traktor, stačí netrpělivému řidiči k osudnému setkání. V takových případech je také obtížné přesně spočítat, kde a kdy se budete moci vrátit do vlastního pruhu. To může totiž ostatní donutit k náhlému manévrování a brzdění.

Držte si přiměřenou vzdálenost

Základním pravidlem jízdy v mlze je, že následující vzdálenost dodržují opravdu všichni, případně můžete za autem před vámi zaostávat více. To nejen zabraňuje takzvaným čelním srážkám, ale také umožňuje řidiči bezpečně používat tlumená a mlhová světla, aniž by velmi silnými reflektory rušil vůz před sebou. Zároveň je také dobré dbát na světla před vámi, jelikož mnoho lidí používá dálková světla nesprávně. V podstatě by se neměla vůbec zapínat.

Frčení na kluzké silnici

Mlha se také může srážet na vozovce, což způsobí, že se na ní vytvoří tenká vrstva vody. Neopatrní motoristé mohou během několika sekund dostat smyk a ztratit kontrolu nad vozidlem, což může způsobit vážné nehody. Na zamlžených úsecích proto nemá cenu auto vystavovat prudkému brždění, musíte dbát na pozvolnost.

Najdou se i tací, co pořádně nevidí

Stejně jako se na silnicích může srážet mlha, můžou se v takovém počasí snadno zamlžit skla aut. Klimatizaci se vyplatí zapnout směrem k přednímu sklu, přičemž pozornost je třeba věnovat i odmlžování zadního skla. Okno můžete také trochu stáhnout, abyste rychleji odstranili zamlženou vrstvu ze skla. Rozhodně stojí zmínit, že je vhodné čas od času zastavit a odpočinout si, protože jízda v mlze je skutečně namáhavá a riziková. Jezděte tedy bezpečně a s rozvahou.

Článek Několik rad pro záchranu života, pokud jedete v mlze: Obzvláště důležité jsou na dálnici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

A proč vlastně ten název?

V polovině 90. let vymyslel tyto soubory programátor Lou Montulli. Nazval je cookies, protože termín „magic cookie“ předtím zaslechl na kurzu o operačních systémech. Termín byl velmi podobný tomu, čeho se sám snažil dosáhnout – vylepšit používání webové paměti. Stránka si na základě souborů pamatuje, kdo a odkud jste. Nebýt cookies, bude se například nákupní košík e-shopu stále vyprazdňovat, kdykoli stránku opustíte. Navíc se mu líbil zvuk tohoto slova.

Nabízí se tedy otázka, jestli jsou špatné, nebo ne. Cris Angulo z webu JustAnswer.com jednoduše konstatuje, že „Nejsou ani špatné, ani dobré. Jejich přijetí je spíše věcí osobní preference. Svolením dáváte stránce možnost, aby vám online zkušenost víc adaptovala na tělo.“ Bez cookies se bude každá stránka, kterou opětovně navštívíte po zavření její záložky, chovat tak, jako kdybyste na ni nikdy předtím nevstoupili.

Není cookie jako cookie

Obecně vzato jsou tedy cookies dobré, je jich ovšem více druhů. A tady nastává možný problém. Profesor počítačových věd Tim Finin z Univerzity v Marylandu proto popisuje tři druhy cookies, se kterými se lze nejčastěji setkat.

• Session cookies: Jde o nejbezpečnější a nejužitečnější typ. Právě ony dodávají obsah střižený na míru uživateli, takže si stránka pamatuje volby, které jste provedli dříve. Jakmile zavřete prohlížeč, jsou vymazány.
• Persistent cookies: Tvoří je web a ukládají se na vašem počítači. Poznají vracející se návštěvníky a pamatují si mnoho velmi užitečných věcí. Má k nim přístup jen web, který je vytvořil.
• Cookies třetí strany: Nejméně užitečné a nejdotěrnější. Tyhle vytváří třetí strany, které mohou integrovat informace o vašich webových aktivitách na stránce a použít je pak v marketingu.

Takže od těch třetích se držet dál?

„Cookies třetích stran budete chtít blokovat tehdy, pokud nechcete, aby vaše chování na webu sledovali marketéři,“ konstatuje Finin. „Když totiž zvolíte možnost Povolit všechny, dáváte tím stránce naprostou svobodu instalovat všechny cookies a sledovače včetně třetích stran,“ říká Roberto Yus, Fininův kolega. „Ty sledují vaše chování a sdělují firmám, kudy se pohybujete a co tam děláte. Marketéři pak vidí, jaké články čtete, jaké zboží si prohlížíte a jaké hledáte.“

Jak je tedy blokovat?

Stačí si najít soubor návodů pro konkrétní webový prohlížeč – Google Chrome, Microsoft Edge, Mozilla Firefox a další. Pak ovšem můžete zjistit, že některé weby nefungují tak dobře. Některé stránky vás bez odsouhlasení cookies dokonce vůbec nepustí. Rozhodně byste je ale neměli povolovat na nešifrovaných webech, které v adrese nemají https. Přijímejte je u stránek, které používáte často a věříte jim. Obvykle se jim totiž stejně nevyhnete.

Jaký mechanismus práce s cookies jste si zajeli?

Zdroj: Science

Článek Experti se vyjádřili k bezpečnosti tlačítka „povolit soubory cookies“. Přemýšlejte, komu dáváte svůj souhlas se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Začátky drogového obchodu

Kupoval je, bral je a chtěli je také kolegové v práci. Chet tedy souhlasil, že jich sežene víc. Původně plánoval jen navštívit země jako Turecko, Řecko nebo Španělsko, sehnat tam trochu kilogramů a vydělat na tom asi tak 4násobek. Jenže – jak už to tak bývá – u jednoho výletu se nezastavil. Spolu s několika bratranci se rozhodl rozjet tento obchod v mnohem větším měřítku i s logicky mnohem větším ziskem.

V první řadě šlo o nalezení zdroje steroidů a napojení se přímo na něj. „Nejlevnější místo k nákupu steroidů je Karáčí v Pákistánu. Za časů aktivní Al-Káidy totiž Tálibán unášel prakticky každého.“ Chet se ovšem setkal s několika chemiky a po lehkém nakupování se jim podařilo dostat se přímo ke steroidům. Pak bylo jen potřeba dostat se zpátky. „Napoprvé jsme normálně otevřeli kufry na letišti a bum, šlo to všechno do háje.“

Drogy a časopisy

Snažili se ostrahu přesvědčit, že jsou trenéři, kulturisti či bojovníci, ale nic neprošlo. Chet si pak všiml, že jeden ze členů ostrahy zpozoroval pornočasopis, který měl v kufru. „Chcete ho? Mám tu ještě dva, jeden pro každého, když projdeme.“ Tohle zafungovalo, a když se příště střetli s větším bezpečnostním týmem, použil tu samou techniku. „Prošli jsme celou soustavou ostrahy na letišti a stálo nás to pět pornočasopisů.“

S touto fungující technikou rozšířil Chet svoje aktivity a pustil se i do pašování Valia. Začal používat i „muly“, tedy lidi, kteří mu s přenosem pomáhali. Úspěšnost celého byznysu měla ovšem poměrně krátké trvání. Nakonec byl chycen ozbrojenou policií, když se snažil dostat letecky ze Španělska. Odseděl si 3 roky v tvrdé místní věznici, jednom z „nejzku*venějších míst v celé Evropě“, jak to sám podává. Kdoví, jestli někdo jeho postup zkopíroval.

Kdy jste se dostali z problému naprosto nečekaným způsobem?

Zdroj: LadBible

Článek Mezinárodní pašerák drog popsal, jak se dá projít přes letištní ochranku. Obejít systém je až hloupě jednoduché se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde to všechno začalo?

V minulosti se chuligáni začali nabourávat do CCTV kamer v dětských pokojích a získali k nim vzdálený přístup. Když v místnosti nebyli žádní dospělí, cizí člověk zapnul mikrofon kamery a začal s dítětem mluvit. Nejčastěji se představovali dětem jako Santa, jelikož si tak snadno získali jejich důvěru. Obvykle se jednalo o obyčejné vtípky spojené se zastrašováním, a jakmile se dítě vyděsilo a zavolalo rodiče, hacker se odpojil. Dospělí samozřejmě dětem nevěřili a obviňovali je z lhaní a fantazírování.

Další vlna nabourávání přišla roku 2019 a znovu se objevila i nyní. Běžně se můžete na internetu setkat s osobou, u které se dějí podivné věci. Většinou se jedná o sestříhané falešné záběry, ale některá videa jsou skutečná a většinou zachycena na různých živých streamech. Tyto typy příspěvků jsou velice populární, jelikož sledující očekává, co se v daném okamžiku stane. V divákovi to zvedá adrenalin, protože takové nabourávání cizího člověka je vskutku k popukání.

Avšak reálné záběry už tak vtipné nejsou

Nejznámější případy se odehrávaly v USA a Rusku, v dnešní době je na pořadu i Evropa. K prvnímu známému případu došlo ze záběrů od Američanky Lucy Hartzlerové. Kamera její kamarádky byla hacknuta přes noc, když spala. Chuligán na kameře se pokoušel oběť probudit různým tleskáním a nabádáním, ať procitne.

O situaci se začalo hojně diskutovat na internetu. Žena byla zvána do různých TV stanic. V rozhovoru pro Channel 2 přiznala, že v době vloupání doslova oněměla strachem a nemohla se hýbat. O pár dní později přišla s podobným příběhem dívka z Tennessee. Hacker se naboural malinké Ashley do kamery, kterou nainstalovali její rodiče, když byli zrovna na noční směně. Muž se jí představil jako nejlepší kamarád Santa Claus, ale nebyl to úplně ten správný děda Vánoc, kterého známe.

Developeři bezpečnostních kamer a jejich vyšetřování

Dotyčné společnosti začaly tento podivný případ vyšetřovat. Zástupci později uvedli, že Ashleyina rodina pravděpodobně používala stejná bezpečnostní hesla pro všechna zařízení v domě. Poté, co tyto přihlašovací údaje pronikly na internet, našel díky nim vtipálek toto „neotřelé“ využití. Ponaučení je tedy celkem jasné.

Jak nabourání probíhá a jak mu zabránit?

Můžete si možná připadat jako skutečný „nerd“ a říkat si, že takové věci vám nehrozí, ale opak je pravdou. Pokud máte v domácnosti někoho, kdo není úplně zběhlý v práci s informačními technologiemi, zkušenosti potom nemají takovou váhu. Konkrétněji to vysvětluje specialista na kybernetickou bezpečnost Martin Hron. Zmiňuje, že většina kamer je napadena, protože vlastníci zařízení používají „výchozí“ přihlašovací údaje. K tomu dochází, pokud uživatelské jméno a heslo nevymyslel sám uživatel.

Způsobů je samozřejmě hromada. Nejčastěji se jedná o IP adresy domácnosti a nabourávání přes Wi-Fi či údaje samotného routeru. V dnešní době bývá pro tyto chuligány celkem trendy nabourávání přes cloudové úložiště mobilních telefonů. Současná generace ráda fotí „selfíčka“ a zveřejňuje je na různých sociálních sítích. Fotky si nechávají určitou dobu v mobilu a je jasné, co následuje. Lidé bohužel moc nevnímají, co si stahují za data a neuvědomují si jejich přesný obsah. Držte se tedy legitimních a ověřených zdrojů.

Jak jsou lupiči trestáni?

Nelegální vstup do osobního prostoru člověka je porušením jeho ústavních práv. Nikdo nemá právo vtrhnout do obydlí proti vůli osob, které v něm žijí. Výjimkou jsou případy stanovené federálním zákonem nebo na základě rozhodnutí soudu. Bohužel, občas i samotný lupič je natolik vychytralý, aby obešel zákony. S dnešními technologiemi se dá udělat přeci ledacos.

Stali jste se někdy obětí něčeho podobného?

Zdroj: Science

Článek „Mami, slyším divné hlasy.“ Jak se bránit vtipálkům, kteří hackují domácí kamery? Hloupý žert děsí i samotné rodiče se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kouzlo pořádné transformace

Změna jejich vzhledu zahrnovala různé propriety. Zatímco je obtížné udělat někoho menším, hubenějším nebo mladším, není problém přidat výšku, váhu i věk. Podle její zkušenosti je snadné převléknout ženu za muže. S Matthew Rosenbergem z New York Times se podělila o to, jak sama díky zapálenému doutníku prošla nepoznána jako muslim. Převléknout muže za ženu je na druhou stranu o dost obtížnější. Cílem je zapadnout, ne na sebe poutat pozornost.

Pro Američany v zahraničí tohle představuje výraznou kulturní výzvu. Mendez zdůrazňuje, že převlek je mnohem víc než jednoduchá transformace obličeje, která by zahrnovala make-up, paruku a například protézu. Jde o oblečení, držení těla, chůzi, vůni i šperky. Američané na sebe nejvíce upozorní botami. Jakýkoli Ital je totiž pozná na první pohled. Nutná je také změna chování například při stolování, chůzi nebo setkáních.

Proměna celkové osobnosti

Aby opravdu splynul s prostředím, musí agent v přestrojení zkusit změnit prakticky každý prvek svého vzhledu a působení navenek. Představte si průzkum, ve kterém si účastníci vybavují každý fyzický aspekt někoho, s kým se setkali. Vaším cílem je donutit účastníky, aby na všechno odpověděli chybně. Jakou barvu mají vaše oči? Vaše vlasy? Kolik vážíte? Jak jste vysocí? Kolik je vám let? Jaký tvar má váš nos? A co hlas? Vaše oblečení?

To všechno je nutné změnit. Dá se toho docílit technicky nenáročnými metodami s použitím čehokoli, co je zrovna po ruce. Mendez jednou dostala agenta z náročné pozice pomocí rychlé změny, kterou provedla jen za pomocí běžné kosmetiky z dámské kabelky. Mnohá tajemství má od manžela, mistra převleků ze CIA Tonyho Mendeze. Ten byl také inspirací pro postavu ztvárněnou Benem Affleckem ve filmu Argo. Jde například o změny zubů, protézy a práci s hlasem.

Vysoká škola maskování

Nejvyššími metami v maskování je například maska, kterou na sobě měla při informování bývalého šéfa CIA, prezidenta George H. W. Bushe. Zpravovala ho tehdy o pokrocích v rámci programu a prezident si ničeho zvláštního nevšiml. Jeden americký agent zahodil svou masku v Moskvě, když ho riziko donutilo přerušit misi v její polovině. Maska se teď nachází v muzeu KGB, kde ji Mendez nemůže navštívit.

Kdy jste se museli vtělit do někoho jiného?

Zdroj: Science

Článek Bývalá šéfka oddělení přestrojení CIA ukazuje, jak špioni využívají kostýmy. V tajných operacích musí být dokonalý nejen převlek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se ozve a zaútočí legie

Dne 16. února vydali Anonymous video s doporučeními a hrozbami. Mluvčí v masce Guye Fawkese směroval k Rusku vážné varování: „Pokud se napětí na Ukrajině zvýší, můžeme si jako rukojmí vzít průmyslové kontrolní systémy. Bude za to odpovědná stejná strana, která začala hromadit jednotky, provolává dětinské hrozby a ohání se nesmyslnými ultimáty.“ Následně se cílem staly četné ruské vládní weby i televizní stanice.

Tento útok způsobil stejnou nedostupnost služeb jako i u předchozích útoků, například odstavení ruského bankovnictví. Jedná se o tzv. DDoS útok, kdy se konkrétní web zhroutí pod náporem vnějších požadavků. Další akce Anonymous zahrnovaly zveřejnění citlivých informací ruského ministerstva obrany, které mohly být pro bojovníky na Ukrajině velmi užitečné. Dále unikly běloruské e-maily o výrobě zbraní a data ruského jaderného institutu.

Reálná využitelnost a ověřitelnost útočníka

Je brzo soudit, jak mohou být tyto informace využity, určitě bude potřeba překlad. Při útocích na televizní stanice bylo vysílání nahrazeno ukrajinskou hudbou a záběry aktuálního dění. Je ovšem obtížné ověřit, za kterými útoky skutečně stojí Anonymous. Hnutí si zakládá na anonymitě a absenci struktury. Nicméně taktika, útoky i způsoby prezentace jsou totožné s předchozími akcemi, za kterými toho hackerské hnutí nepochybně stálo.

Ovšem i kdyby za nimi Anonymous nestáli, výrazně to nevadí, hlavní je jejich vnímání jako hnutí, které má reálný vliv. Je nepravděpodobné, že by útoky připisované Anonymous měly výrazný dopad na ruské záměry nebo jejich bojovou taktiku. Mohou ovšem poskytnout klíčové informace týkající se ruských postupů, jež budou vítanou pomocí pro ukrajinské složky a jakékoli jejich spojence. Informace jsou v dnešní válce velmi cennou komoditou.

Konflikt, o kterém je třeba vědět

Dalším přínosem je, že samotná ruská invaze získává publicitu, a to hlavně v Rusku, kde jsou zprávy drasticky cenzurované. To může pomoci vytvořit protiváhu místní propagandě a poskytnout pluralitu pohledů. Kyberútoky budou nejspíš eskalovat na obou stranách, jak státní, tak nestátní. Ruská kybernetická jednotka zvýšila pohotovost na kritický stupeň, takže počítá s útoky na infrastrukturu země.

Spolu s Anonymous se přihlásilo i množství ukrajinských profesionálů, kteří asistují na této frontě. Organizují se pomocí Telegramu a dalších šifrovaných spojení. Jejich cílem je ochrana ukrajinské infrastruktury, špionáž a odstraňování ruských dezinformací. Kromě toho se zaměřují také na banky a vládní weby. Ovšem navzdory zprávám, že tato digitální armáda má už údajně 175 000 lidí, její dopad je zatím neznámý.

Jak moc podle vás může Rusku hnutí Anonymous reálně uškodit?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Jak efektivní mohou být zásahy hackerské skupiny Anonymous, která Rusku vyhlásila kybernetickou válku? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čísla na přední a zadní straně karty

Samotné číslo karty uvedené na její přední straně je asi nejdůležitějším atributem. Běžný názor je, že jde o sériové číslo karty v platebním systému. Skrývá se v něm ale mnohem víc. První číslice kartu přiřazuje ke konkrétnímu platebnímu systému. Těch na světě existuje několik. American Express a JDB mají 3, Maestro 3, 4, 5. Visa používá 4, MasterCard 5, China Union Pay 6. Další číslice vás identifikují jako vlastníka této karty.

Pro bezpečné použití byla další čísla přidána ještě na její zadní stranu. Hlavní je tu ověřovací kód, tzv. CVV (Visa) nebo CVC u MasterCard, který tvoří tři čísla. Právě tuto kombinaci je třeba držet v největší tajnosti, protože dovoluje kompletovat veškeré karetní transakce bez fyzické přítomnosti samotné karty. Při nakupování přes internet kartu nikam nepřikládáte, jen zadáváte právě číslo a tento kód. Zloděj ji tedy také nepotřebuje.

Vodoznak a kreditní kontra debetní

Stejně jako je tomu u běžných bankovek je i platební karta vybavena UV prvkem. Ten ovšem není vidět pouhým okem, je potřeba posvítit ultrafialovým světlem. Označení se také liší podle platebního systému. Karty společnosti MasterCard mají písmena „M“ a „C“ v rohu a uprostřed. Visa je vybavena vodoznakem „V“ a American Express svoje karty označil symbolem orlice. Tohle už nepatří mezi běžné znalosti.

Rozdíl mezi debetní a kreditní kartou stále dělá mnoha lidem potíže, takže „kreditka“ říkají naprosto všemu. Rozdíl je ovšem v tom, kdo je vlastníkem použitých financí. Při použití debetní karty (říká se jí také zúčtovací) jsou užívány vaše vlastní finance, čili úspory. Platíte-li kreditní kartou, využíváte prostředky banky, jde tedy o formu úvěru. Proto u bank existuje také „bezúročné období“. Když v něm peníze splatíte, nevracíte bance nic navíc.

Limity a SMS upozornění na transakce

U karetních plateb se dá běžně nastavit upozornění na provedenou platbu. Mnoho lidí to však vypíná jako otravnou službu, což je velmi chybný krok. Právě podivná transakce v libovolné částce pomáhá včas zareagovat na zneužití karty. Pokud je karta fyzicky ukradena, zloději často nakoupí za menší částky, pro které je PIN potřeba jen občas. Upozornění i na několikakorunovou transakci může být signálem, že je něco špatně. A důvodem k blokaci.

S tím souvisí také možnost nastavení denních platebních limitů. Zaprvé pomáhají uživateli vyhnout se impulzivním nákupům, zadruhé dovolují alokovat náklady. Lze je ale také použít jako další štít proti různým podvodům. I když podvodník nebo zloděj získá kartu nebo její údaje, nebude moci vybrat velkou částku. V takové situaci si opět můžete nastavit upozornění a okamžitě víte, že se děje nějaká nepravost. Blokace je pak otázka minuty.

Jednoduchá pravidla pro bezpečnost

Kromě těchto nastavení samotné karty existuje několik postupů pro vaše vlastní chování. V první řadě nesmíte kartu ani během placení ztratit z očí, byť na moment. Platíte-li například v restauraci, číšník s kartou nesmí odcházet. Je naopak povinen přinést terminál k vám. Případně vás požádá, abyste šli vy s ním. Zadruhé nikdy nepodepisujte šek bez specifikované částky. A zatřetí nikdy neklikejte na podezřelé odkazy, většinou skrývají malware.

Platíte-li cokoli na internetu, zkontrolujte správnou adresu (riziko přesměrování) a také tvar protokolu, vždy musí být https (úplný začátek internetové adresy a symbol zámku). V dnešním digitálním světě jsou osobní údaje kohokoli neustále v ohrožení, a bankovní účty na tom nejsou jinak. Mnoho věcí se dá pro klid duše nastavit, bezpečné chování je navíc souborem pouze několika jednoduchých pravidel. A pokud vám někdo nabízí něco zadarmo, zpozorněte.

Jaký problém s platební kartou jste naposledy zažili?

Zdroj: Science

Článek Věci, které jste o platební kartě nevěděli: Signály toho, že někdo zneužívá vaše údaje a na co si dát největší pozor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Správné sevření pěsti a útěk z pout

Dát ruku v pěst není zdánlivě nic složitého. Ovšem i při takto jednoduchém úkonu můžete zranit spíše sami sebe, než samotného útočníka. Jakmile dojde na riziko, velmi často svíráme pěst zcela automaticky – a většinou obtočíme prsty palec uvnitř. Což je nejlepší cesta, jak ho zranit. Palec nedávejte na stranu, přimáčkněte ho na klouby prstů zespod. Tak se vyhnete riziku jeho zlomení, a zároveň s ním upevníte zkroucené prsty.

Co se týká svázání rukou, je klíčové zachovat duchapřítomnost. Pokud vás tedy někdo poutá, je důležité uvnitř vytvořit prostor. Když při ovazování provazem sevřete ruce v pěst, či když vás někdo poutá po celém těle, nadechněte se. Čím více prostoru takto naberete mezi sebe a provazy, tím větší šanci máte později na útěk. Získáváte totiž „vůli“ a manipulační prostor, díky kterému se můžete alespoň nějak pohybovat a jednat.

Ducktape a zranitelná místa

Stříbrná ducktape je dosti pevný druh lepicí pásky, která se stala atributem snad každé americké kriminálky a akčního filmu.  Přestože vypadá pevně, máte-li s ní slepené ruce, můžete ji přetrhnout překvapivě snadno. Když vás někdo takto lepí, dejte lokty k sobě. Klíčem k přetržení je změna úhlu, nikoli prostý tah. Zvedněte ruce nad hlavu a prudce s nimi trhněte dolů, abyste lokty narazili do vlastního hrudníku či boků.

Pointa je ve změně úhlu, kterým tah na pásku působí. Dalším obvyklým rizikem je, že budete fyzicky slabší, než útočník. Musíte tudíž spoléhat na moment překvapení a útočit na citlivá místa lidského těla. Tedy obličej, klouby a slabiny. Pamatujte, že je potřeba udeřit co nejvíc, nejlépe pomocí tvrdého předmětu, pokud je něco takového po ruce. Budete-li příliš dlouho mířit nebo se rozhodovat, útočník zachytí vaše úmysly a zaútočí sám.

Bezpečnostní aplikace a riziková slova

Kromě her a kontroly Instragramu nabízí chytré telefony také slušnou řádku aplikací pro vaše osobní bezpečí. Programy typu Family Locator, bSafe a další slouží k udržení přehledu o přátelích nebo členech rodiny. Kromě toho umí také vyslat na jedno stisknutí poplašnou zprávu, je-li to potřeba. Může se také stát, že vás útočník donutí napsat rodině, že jste v pořádku a nemají vás dnes večer už čekat. Tehdy přijde ke slovu riziková fráze.

Jako děti jsme si často vymýšleli různé kódy, tajné jazyky a další formy komunikace. Domluvte si s členy rodiny, že určitá formulace zdánlivě nevinné zprávy znamená přesný opak. Například „dorazím k ránu“ místo „dorazím až ráno“. Klíčové informace jako třeba vaše lokalita se dají ukrýt do zcela nevinného znění, které pochopí jen druhá strana. Útočník si bude naopak myslet, že vás má zcela pod kontrolou a nikdo o jeho záměru neví.

Různé druhy zachycení a riziko pozice

Jednou ze základních lekcí sebeobrany je dovednost „vyvléknout se“ z držení. Lidské tělo je v tomhle nápomocné, protože jednoduché páky platí všude. Chytne-li vás například útočník za zápěstí, stačí jeho jednoduché přetočení směrem k jeho palci a dostanete se naopak vy do úchopu jeho ruky. Pokud přidá na síle, kopejte do rozkroku nebo kolene, bolest ho donutí sevření povolit a vy se mu můžete vysmeknout.

Jakmile se pohybujete v rizikovějším prostředí, dbejte na svoji polohu. Ve výtahu nekoukejte do zdi, naopak se o ni opřete a udržujte přehled o prostoru. Když Alastor Moody učil v Bradavické škole Obranu proti černé magii, dal studentům klíčovou radu, která se hodí pro každého a za všech okolností: „Mějte se neustále na pozoru.“ I když ovládnete nejrůznější triky, pamatujte si, že cílem je zůstat naživu, a nejlepší cesta je často prostý útěk.

Jak odhadujete svoji prvotní reakci při případném přepadení?

Zdroj: BrightSide

Článek Sebeobranu v 8 jednoduchých krocích zvládne i úplný začátečník. Jednoho dne může zachránit život či vyřešit nepříjemný problém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejčastější heslová desítka

První tři místa obsadily výlučně číselné kódy – tedy klasická „123456“, plná řada „123456789“ a zkrácená „12345“. Následuje „qwerty“ a „password“ spolu s upravenou řadou na „12345678“. Sedmé místo zabírá čistá šestice „111111“, poslední tři pozice jsou také pouze číselné. Jedná se o posloupnosti 123123, 1234567890 a 1234567. První pozice má celých 103 170 552 použití, desáté místo našlo uplatnění v 9 396 813 případech.

Mnoho hesel je vybíráno podle oficiálních i místních populárních kultur, hodně zemí používá například jména fotbalových týmů. Ve Spojeném království bylo třetím nejpopulárnějším heslem „liverpool“ s 224 160 případy. V Chile použilo jméno fotbalového klubu „colocolo“ celých 15 748 lidí, získal tak půvabnou pátou příčku. Roli hraje také náboženství a například v Nigerii byl „christ“ 19. nejoblíbenějším heslem s počtem 7 169 případů.

Dlouhá a komplexní hesla

Přístupová hesla zůstávají stále hlavní metodou ověření uživatelů u prakticky jakékoli online služby přístupné z počítače, telefonu nebo tabletu. Skutečnost, že si lidé pravidelně volí velice slabá hesla a používají totožné či podobné přihlašovací údaje na více místech, je ovšem setrvalý trend. Nechává je to tak výrazně vystavené mnoha bezpečnostním hrozbám, přičemž druhá strana se nemusí ani příliš snažit. Slabá hesla se dají uhádnout nebo zjistit v rámci vteřin.

Tzv. brute-force metoda znamená zkoušení všech kombinací písmen, čísel a speciálních znaků. Stejně tak slovníková metoda, tedy použití desítek či stovek tisíc slovních kombinací, dnes zabere jenom pár vteřin. Badatelé se ovšem už snaží najít metody ověření, které se na použití hesel vůbec nesoustředí. Dobrou metodou je zatím použití vícenásobného ověření, například zadání hesla a následně kódu, který obdržíte na telefon.

Generátory hesel i v prohlížeči

Obliba slabých hesel dávala smysl v momentě dřevních dob internetu. Dnes už lze však najít mnoho jednoduchých aplikací, které generují libovolně dlouhá hesla sestávající z písmen, čísel i speciálních znaků. Stejnou službu nabízí už i samotné prohlížeče, které při vyplňování nových formulářů nabízí možnost vygenerování hesla, které je automaticky uloženo ve správci. Jde tedy o uživatelsky velmi pohodlnou metodu.

Pravdou však je, že i zde zůstává riziko, protože při správném napadení se útočník dostane ke všem heslům najednou. Dnešní nástroje však nabízí dostatek možností, jak si všechno nastavit bezpečně a zároveň přístupně. Poslední dobou se s velkou oblibou setkalo také ověření totožnosti pomocí hlasu, otisku prstu nebo odemykání obličejem. Velmi užitečné je také používat pro každé jednotlivé nastavení heslo odlišné.

Jaký způsob ukládání hesel volíte? Považujete jej za dostatečně bezpečný?

Zdroj: TheConversation

Článek Nejčastější hesla roku 2026: Používáte jedno z nich? Ihned ho změňte, jinak riskujete krádež peněz nebo účtu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Miliardy k dispozici

Finance do armády jenom tečou, takže například USA mají najednou volných přes 732 miliard dolarů. U Číny je to 261 miliard dolarů a v případě Indie 71,1 miliard. A to jsou jenom 3 národy. Použily by země tyto nenadále uvolněné peníze moudře? Pro lepší představu se pojďme podívat do zmíněné Kostariky. Tato země totiž nedisponuje armádou už od roku 1948. Místní vláda dokonce vojenské velitelství předělala na muzeum umění a prostředky přesměrovala.

To, co by jinak padlo na armádu, je teď investováno do zdravotnictví, vzdělávání a také ochrany životního prostředí. Neznamená to ovšem, že tu nedochází k žádným zločinům nebo násilí. Jenže místo armády má Kostarika velmi silnou policii nasazenou primárně k obraně státní hranice. V USA je vidět něco podobného, ale v mnohem větším měřítku. Spojené státy by však místo toho mohly investovat do nemocnic, univerzit a infrastruktury.

Investice kvůli novým hrozbám

Pokud by šlo více peněz do zdravotní péče, jednotlivé země by byly mnohem lépe vybaveny při střetu s novými chorobami. Například americký Pentagon měl během pandemie covidu-19 velmi štědré financování. Jenže v celé zemi chyběly plicní ventilátory, respirátory, masky a další nezbytné prostředky pro boj s koronavirem. Pokud by se země zbavily armád, mohly by mnohem lépe ochránit obyvatele před zdravotními krizemi tohoto typu.

Takové změny by znatelně ovlivnily každého kolem vás. Stejně tak by peníze nebyly problém, pokud byste chtěli jít na vysokou. Stárnoucí potrubí, rozpadající se silnice a znečištěné vody by se daly snadno opravit. Prostředky by se daly také použít na pomoc lidem v nouzi a bez domova, což by přispělo k posílení a ozdravení komunit. Každá země by měla v rozpočtu prostředky navíc a rozhodla by se, jak tyto peníze použít.

Snížení státního dluhu

Některé vlády by mohly finance použít na snížení vlastních národních dluhů, nebo je dokonce vrátit lidem. Byla by to také obrovská výhra pro životní prostředí. Například v USA je armáda jedním z největších uživatelů ropy, a tudíž největším znečišťovatelem. Bez vojenských strojů, které pumpují oxid uhličitý do atmosféry, bychom byli mnohem blíž udržitelné budoucnosti. A zastavení klimatické změny je opravdu drahé.

Ovšem svět by nebyl bez armád rozhodně klidné místo. Spory mezi národy by nejspíš stále byly násilné. Stejně tak by tu zůstávaly skupiny, které chtějí poškodit ty ostatní. Něco z uvolněných peněz by tak nejspíš šlo do posílení policejních složek. Ty by převzaly některé povinnosti armády a staly by se více vojenskými. Země by mohly váhat se vstupem do válek. Nebo by naopak záhy vypukla třetí světová a narukovali by skoro všichni.

Jak vnímáte tuto bezpečnostní složku státu?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Jak by vypadal svět, kdyby všechny země souhlasili, že se zbaví svých armád a vojenských sil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Druhy lízátek mohou překvapit

Obecně je lízátko roksová cukrovinka, je tedy ze stejného materiálu jako normální balené bonbony. Někdy se v jeho nitru nachází žvýkačka nebo jiná drobnost, existují i sběratelské řady drobných hraček. Výroba obsáhla celé spektrum chutí, barev i tvarů, některá mají i sekundární funkci pro zábavu a jsou tak použitelná třeba jako píšťalka. Možnosti lízátek se však už dávno rozšířily za hranice pouhé pochutiny nebo dočasného pobavení.

Dnes existují například zdravotní lízátka s obsahem vitamínů, ženšenem nebo dalšími bylinkami. Jedná se o příjemnou cestu konzumace potravinového doplňku nebo základních vitamínů v případě dětí. V obchodech se zvířecími potřebami jsou také dostupná lízátka pro psy, většinou z lisované buvolí kůže. Mají nejčastěji příchuť hovězího masa a jejich účelem je posílení žvýkacích svalů zvířete.

Co ta dírka na tyčce?

Zatímco většina lidí si při zmínění lízátka vzpomene na ikonické chutě svého dětství nebo odměnu za návštěvu doktora, je s touto pochutinou spojen ještě jeden charakteristický detail. Na konci bílé tyčky, za kterou se lízátko drží, je totiž uzounká dírka. Dumali jste někdy nad tím, proč tam je a k čemu slouží? Možná jste na ni někdy (prakticky určitě neúspěšně) zkoušeli hvízdat. Jenže na to je opravdu moc úzká. Foukání se také moc nedaří, ale už jste blízko

Skutečné důvody jsou dva. I když jak známe lidi, dost možná někdo objevil nějaké další využití. V první řadě je to test, že je pamlsek správně upevněn jak zvenku, tak uvnitř. Zadruhé plní dírka preventivní funkci. Díky dírce je totiž tyčka prodyšná, takže se s ní děti nebo příliš horliví rodiče neudusí poté, co je samotné lízátko už zkonzumováno. Takže ne, pokud budete chtít na lízátko hvízdat, opravdu potřebujete to s píšťalkou uvnitř.

Jakou sladkost jste měli jako děti nejraději?

Zdroj: BHG

Článek Už od dětství vám vrtá hlavou, proč je na konci tyčky od lízátka dírka? Ne, nemá sloužit jako píšťalka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potřebná změna s vývojem letectví

Během 50. Let 20. Století se začalo s konstrukcí větších komerčních letadel, která se ovšem ve vzduchu rozpadala. Dva takové stroje byly de Havilland Comet, první letadla s proudovými motory pro osobní dopravu. Rozpadly se během nehod roku 1953 a 1954. Příčinou byla právě čtvercová okna. Technici pak došli k závěru, že ostré rohy skla vytvořily přirozeně slabé místo, které se lehce poškodilo díky vysokému tlaku v letových hladinách.

Právě modely Havilland Comet létaly rychleji a výš než předchozí generace a opakované lety záhy způsobily právě zničení těchto oken. Zakulacená okna jsou na druhé straně schopná rozložit vnější tlak zcela rovnoměrně po svém povrchu, protože nemají žádné části, kde by se napětí mohlo koncentrovat a následně sklo rozlomit. Oblý tvar je celkově silnější a odolává všem přítomným deformačním tlakům, které se vyskytují jak vevnitř, tak vně trupu.

Nejen potřebný tvar, ale taky více vrstev

Další věcí, které si u oken v letadle nepochybně všimnete, jdou vrstvy polyakrylátu mezi vámi a vnějším světem. Tyto mezistupně poskytují dodatečnou ochranu před nepřízní počasí jako větrem, mlhou či deštěm. Kromě nich je na spodku okna ještě malinká, skoro nepostřehnutelná dírka. Říká se jí „bleed hole“ tedy „dírka na krvácení“ a poskytuje další vrstvu ochrany. Pomáhá totiž udržovat stabilní tlak vzduchu na palubě.

Tato dírka totiž umožňuje cirkulaci vzduchu mezi vrstvami okna, což je zbavuje vlhkosti a předchází zamlžení. Je to takový bezpečnostní ventil, který dovoluje stálý výhled a také přispívá k tepelné izolaci cestujících. Takže až budete příště v letadle, poděkujte právě zakulaceným oknům, ať už si užíváte výhled, nebo jste v uličce, protože nechcete vidět, jak vysoko jste nad zemí. Ta vrstva několika skel vás chrání před vnějším prostředím.

Sedíte raději u okna, nebo v uličce?

Zdroj: HowStuffWorks

Článek Proč jsou v letadlech zakulacená okna s malou dírkou? Jejich design vás drží při vědomí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hudsonský pilotní zázrak

Ačkoli několik pasažérů bylo vážně zraněno, všichni přežili, aby mohli o události dále vyprávět. Tento manévr byl totiž velmi dramatický a zároveň velmi neobvyklý. Nebylo to ovšem prvně, co hejno ptáků takhle zkomplikovalo leteckou dopravu. Nasátí ptactva do motoru je ostatně nejčastější příčina selhání obou motorů najednou. Na vině může však být i zamrzlý karburátor nebo zkrátka nedostatek paliva. Ne vždycky mají motor na svědomí ptáci.

Například v roce 1983 dostala perfektní souhra technických problémů a omylů do vzduchu Boeing 747 téměř bez paliva. Motor tak ztratil veškerý tah ve výšce před 12 kilometrů nad středem Kanady. V případu New Yorku dokázali piloti Bob Pearson a Maurice Quintal navést Boeing ve výšce 762 metrů plachtěním do bezpečí. Piloti byli oslavováni jako hrdinové a letadlo bylo přejmenováno na Klouzavého Gimliho podle města, kde přistálo.

Jak daleko tedy lze doplachtit

V zásadě může v případě potřeby plachtit každé letadlo. Pokud selžou z jakéhokoli důvodu motory, piloti od letadla nějaké klouzání očekávají, protože bez tahu motorů zkrátka stroj ztrácí výšku. V čím větší výšce je letadlo donuceno plachtit, tím lépe – právě proto byl případ s Hudsonem tak působivý. Museli reagovat velmi rychle a nebyli asi kilometr vysoko. V tomto letadlo se všechno stalo extrémně rychle, všechno od startu po přistání trvalo jen pět minut.

Letadla mezi všechny tvary a velikosti, takže pokud nějakým létáte, je důležité vědět nejvhodnější rychlost pro plachtění. Taková rychlost vám dovolí urazit největší vzdálenost při minimální ztrátě letové výšky. Podle pilota Johna Coxe může standardní dopravní letadlo plachtit do vzdálenosti 161 kilometrů v případě, že přijde o tah motorů 9 kilometrů nad zemí. To je asi vzdálenost mezi Los Angeles a Palm Springs. Jinými slovy, moc daleko ne.

Pokud se bojíte létání, je tohle jeden z důvodů?

Zdroj: HowStuffWorks

Článek Co se stane s letadlem, když mu selžou motory? Tajemství tkví v plachtění, doletí dále, než si myslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Silnice a problém oslnění

Po západu slunce se výrazně mění světelné podmínky na vozovkách, čímž roste obecná nebezpečnost. Většina menších silnic, hlavně mimo města, nemá žádné vlastní osvětlení. Řidič si pak snadno zvykne na šero a reflektory protijedoucího auta ho mohou zmást. Výsledkem může být přehlédnutí značky nebo kritického zákrutu, což během dne nehrozí. Navyknutí na určitý světelný režim vždy hrozí šokem, jakmile se dostanete do jiných podmínek.

S tím souvisí zásada ztlumení osvětlení přístrojové desky, takže se můžete nerušeně soustředit pouze na silnici před vámi. Ostrá LED světla mohou snadno oslnit, vytvořit odraz, kterého se leknete, a nehoda je pak na světě raz dva. Dalším faktorem souvisejícím se světlem je riziko obyčejných brýlí s reflexními skly. Pokud jezdíte často v noci, nechte si napsat nereflexní čočky, které k vašim očím pustí více světla. Tak snadno zachytíte každý detail okolí.

Čisté přední sklo, vzdálenost a rychlost

Pokud chcete čistit čelní skla, zvolte naprosto obyčejné noviny. Právě novinový papír je totiž z vláken, která nic nepoškrábou, a tudíž – na rozdíl od jiných nástrojů – nepodřou ani čelní sklo. Navzdory obecnému názoru navíc čistí lépe než papírové utěrky a nenechávají za sebou stopu případných žmolků. Většina vydavatelů už také nepoužívá staré inkousty, takže noviny nenechávají ani mastné skvrny, jak tomu bylo dříve.

Základním pravidlem řízení je udržování bezpečné vzdálenosti. V noci je to zvláště podstatné, navíc ve spojení s přiměřenou rychlostí. Večerní šero obvykle uspává, a tudíž také zpomaluje reflexy, vzdálenosti mohou být navíc snadno zkreslené. Vzdálenost od ostatních vozidel by měla být taková, abyste stihli napočítat do 3. Pokud byste před trojkou narazili do auta před sebou, možná potřebujete trochu zpomalit.

Trojúhelník a čistá světla

Je úplně jedno, jak dobře se o svůj vůz staráte, píchnout pneumatiku můžete naprosto kdykoli. Proto je základem udržovaného vozu také výstražný trojúhelník, baterka, kabely a reflexní vesta. Díky nim můžete svoje auto zcela bezpečně odstavit u krajnice a pustit se do opravy, ať už vás krizová situace zastihla kdekoli. Taky se před jízdou ujistěte, že máte dostatečnou kapacitu telefonu, případně u sebe mějte powerbanku. Telefon pro vás bude v takové situaci zcela nepostradatelný.

Je úplně jedno, jak silná nebo vylepšená máte světla na autě. Pokud je na nich vrstva bláta nebo rzi, budou jak světlo svíčky, pokud přes ně vůbec něco pronikne. V případě, že se navíc vyskytnete na tmavé silnici, jsou přední světla jediným zdrojem osvětlení, který máte k dispozici. Pravidelná očista je tudíž zcela zásadní, stejně jako dostatek prostředků na jejich případné ošetření po cestě. Blátivá cesta během deště si přímo říká o zásah na nejbližší benzince.

Příhodnost GPS a dálkových světel

Orientace v prostoru se odvíjí od toho, co vidíme a jak daleko vidíme. To je v noci značně redukováno, takže GPS navigace může rozdíl vyrovnat. Protože hlasové instrukce jsou už standardem, nemusíte po většinu času monitor vůbec sledovat. Pokud prší nebo sněží, můžete snadno přehlédnout odbočku, protože máte posunuté vnímání vzdálenosti. To i v případě cesty, kterou za běžných okolností velmi dobře znáte, ale za deště je jak cizí.

Pokud jedete otevřenou krajinou, například mezi vesnicemi, nebojte se dálkových světel. Při absenci pouličního osvětlení poskytují mnohem lepší přehled o okolí a také včas varují případná zvířata. Jsou ovšem agresivní vůči protijedoucím řidičům, s čímž si ovšem dnešní systémy už umí poradit. Pokud jsou takoví řidiči v určité vzdálenosti, systém světel se tomu přizpůsobí. Tak šťastnou cestu i v noci a ideálně bez nehod, ať už se vypravujete kamkoli.

Máte rádi noční jízdu autem, nebo ji považujete za nebezpečnou?

Zdroj: Geico

Článek Řízení auta v noci vyžaduje zvýšenou pozornost. Pro bezpečnou jízdu se držte několika základních pravidel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od zranění po podivíny

Na toaletě se může stát spoustu věcí, různé zdravotní komplikace zde nejsou výjimkou. Pokud někdo v kabince například omdlí, bude to i zvenku poměrně dobře vidět. Volný prostor u podlahy dovoluje snadnou komunikaci, přímý kontakt a usnadňuje i případné vyražení dveří. A samozřejmě dalším logickým důvodem je to, že přes mezeru ve spodní části je snadno poznatelné, že je kabinka obsazená. Není nutné klepat, stačí se lehounce sehnout.

Prostor pode dveřmi umožňuje také trvalý odvod vzduchu, což je u několika toalet na jednom místě více než záhodno. Celý prostor záchodků se tak propojuje, takže zde dochází aspoň k nějaké cirkulaci vzduchu. Z čistě provozního hlediska jsou nekompletní dveře jednodušší na stavbu a také méně nákladné než plné. Ostatně tento typ kabinek je vždycky ve skupince, jednotlivé toalety mají dveře kompletní.

Psychologie a praktičnost

Stálý kontakt s celou místností má navíc stejnou psychologickou funkci jako zrcadla ve výtahu. Slušně totiž snižuje riziko, že návštěvníci budou v kabinkách provádět něco nekalého. Samozřejmě toto riziko existuje vždycky, jenže vědomí přítomnosti dalších lidí je určitým psychologickým ruchem na pozadí. Pokud se zasekne zámek kabinky, je možné se dostat ven, i když to není nejpříjemnější metoda. Ale lepší tohle než volání zámečníka.

V případě, že uvnitř není dostatek toaletního papíru, je díky volnému prostoru možné požádat okolí o „doplnění zásob“. Stejně jako brání ruch okolí před nekalostmi, způsobuje i to, že se na toaletě lidé nezasekávají na mobilu. Vyřídí, co je potřeba, a jdou si opět po svých. Otvírání dveří dovnitř zabraňuje tomu, že někdo venku bude zasažen, a nedochází k blokování vnější uličky. A pokud někdy praskne potrubí, voda rovnou odtéká a nehromadí se uvnitř.

Zdroj: BrightSide

Článek Proč dveře kabinek na veřejných toaletách nesahají až k podlaze? Důvody, které by vás ani ve snu nenapadly se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rady od nejpovolanějšího

Létání už není dávno tak okouzlující jako kdysi a let bereme prostě jako další možnost přepravy. Proto je velmi lákavé si číst knihu a ani se nepodívat, kde jsou vlastně záchranné vesty nebo nouzový východ. Prvním krokem je sundání všech šál, kravat, brýlí, jednoduše všech součástí vašeho oblečení, které by mohly zkomplikovat rychlou evakuaci. Taky se zbavte jakýchkoli ostrých předmětů, které na sobě můžete mít.  

Pokud možno si do letadla vůbec neberte podpatky. Povolte si pásek a vyndejte ostré věci i z kapes. Pak zmapujte prostor, ať skutečně víte, kde co je. To zahrnuje spočítání sedaček mezi vámi a východem, abyste ho našli i při špatné viditelnosti. V případě krize neopouštějte místo, dokud to nepřikáže personál. Pokud se v letadle objeví kouř, může vám pomoci kousek mokré látky a držení se u země. Hlavně pak nevytahujte z kapsy telefon a nenatáčejte.

Vteřiny s rizikem smrti

V případě skutečné havárie je klíčová spolupráce všech. I jeden panikařící pasažér může způsobit více škody než letadlo na vodě. Poslouchejte posádku a dávejte pozor. Záchrannou vestu vždy nafukujte až mimo letadlo, rozhodně ne uvnitř, a už vůbec ne přímo na svém sedadle. Pokud k tomu dojde při zatopení letadla, nejspíš se stanete velkou přítěží pro kohokoli v okolí. Budete si totiž vlastní vestu muset sundat a někoho se přidržet.

Jakmile jste venku, dostaňte se co nejdál od kouře, ohně a dalších nebezpečí. Nelehejte si přitom ale do vysoké trávy, protože se může vznítit. Na druhé straně také zcela neopouštějte prostor, posádka vás bude ještě potřebovat. Vždycky mějte na paměti, že letecké katastrofy jsou málokdy očekávané, a je tedy velmi nepravděpodobné, že by kdokoli dostal varování předem. Pokud přežijete, opět se řiďte pokyny posádky. Aspoň v případě, že měla stejné štěstí jako vy.

Zdroj: BussinessInsider

Článek Letitý pilot prozradil, jak přežít havárii letadla. Letušky vám neříkají vše, s tímto návodem máte co největší šanci na přežití se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Očka, někdy chřestění, hlava a barvy

Jedovatí hadi mají oči jako úzké štěrbinky, jaké určitě znáte velmi dobře od koček. Pokud jsou jejich oči normálně kulaté, had jedovatý není. Pravda, je otázkou, jak moc se vám bude dařit dívat se hadovi přímo do očí. Některé druhy chrastí ocasem, takže pokud uslyšíte v tichu lesa tento zvuk, raději změňte trasu. Neškodný had bude šustit tím, jak táhne svoje tělo skrze listí, jedovatý bude šustit nebo chrastit přímo ocasem.

Pro jedovaté hady je docela typická trojúhelníkovitá hlava. Je to krásně vidět shora, kde je u těla velmi široká – krk je úzký – a směrem k čelisti se jasně zužuje. Baňatá hlava ve srovnání s krkem je dána přítomností jedového váčku přímo pod čelistí. Čím je had barevnější a jasnější na dálku, tím opatrnější buďte. Neškodní hadi svým zbarvením spíš zapadají do okolí. Pravda, existují výjimky jako třeba černá mamba z jižní nebo východní Afriky.

Lze je poznat podle chování

Hadi se svými návyky dovedou lišit jeden od druhého. Existují ovšem vzorce chování, které odpovídají hlavně těm neškodným, jiné zase jedovatým. Jedovatý had například při plavbě vodou potopí celé tělo. Ten neškodný bude držet hlavu nad hladinou. Právě tyto vzorce jsou další pomůckou, jak identifikovat možné riziko už z dálky, aniž by se člověk musel přibližovat. Hadi jsou obecně spíš plachá zvířata, ti nebezpeční nemají ale rádi narušení svého prostoru.

Pokud se vám stane, že při výletu nebo horské túře na nějakého narazíte, zkuste ho identifikovat na co největší vzdálenost. Pokud si nejste jistí, raději se mu vyhněte. Ostatně z každého pravidla existuje výjimka. Například taková korálovka porušuje prakticky všechny výše uvedené body, je přitom zcela neškodná, na rozdíl od korálovce. Oba jsou pestře zbarvení a tvar hlavy odpovídá jedovatosti, ovšem pruhy korálovky mají trochu jiné sestavení.

Zdroj: BePrepared

Článek Poznáte jedovatého hada? Pomocí jednoduše pozorovatelných znaků si můžete jednoho dne zachránit život. Každý by je měl znát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jiná oblast, zcela jiné podmínky počasí

Po celém světě najdeme místa, kde se tento specifický jev vyskytuje skoro pravidelně. To vede nevyhnutelně k adaptaci jak staveb, tak i monitoringu počasí a také chování lidí. V USA dokonce existuje tzv. ulička tornád – Tornado Alley. Je to oblast Texasu, Oklahomy, Kansasu, Nebrasky, Colorada a Jižní Dakoty. Tyto regiony leží mezi Apalačským pohořím a Skalnatými horami a mají velmi specifické klima.

Spojením mnoha moderních nástrojů včetně Dopplerova radaru tu vznikl systém varování pro místní obyvatele. Monitoring je schopen vyslat varovnou zprávu, a to někdy i desítky minut před samotným příchodem tornáda. To se může mnoha lidem zdát jako velmi krátká doba na to něco udělat. Jenže pokud je člověk akceschopný a má všechno potřebné připraveno předem, zachrání si minimálně vlastní život.

Přesné sledování podmínek pro tornádo

Některé bouřky se dokonce podařilo vypočítat na minuty. Díky tomu meteorologové naprosto přesně věděli, kdy nastávají správné podmínky a lidé se mají schovat a dávat si pozor. Zkušenosti líčí i Češi, kteří v Oklahomě léta žili. Horší je taková situace samozřejmě v noci. Varovný systém rozezní sirény a člověk ví, že se má jít schovat. Většina lidí si na tuto situaci zvykne velmi rychle a zkrátka „přepne“ do tornádové pohotovosti.

Dalším prvkem jsou tzv. tornádová rádia. Fungují na baterie, protože vítr obvykle zasáhne rozvodné sítě. Díky těmto rádiím jsou lidé stále v obraze a vědí tak, jak se mají momentálně chovat. Nejjistější je přesun do středu domu, daleko od oken. Ideální je koupelna – vlézt si do vany, zakrýt se matracemi a třeba přibrat přilbu na kolo nebo motorku. Okna tornádo prakticky nemohou přežít a střepy se pak stávají naprosto smrtícím nástrojem.

Zdroj: ČT24, NOAA, ČHMÚ, ČTK

Článek Bezpečný úkryt před tornádem má doma kdekdo, jen o tom nikdo nemá ponětí. V krizové situaci může život zachránit koupelna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nebezpečí ve vašem telefonu

Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku, technicky velmi pokročilý člověk, má kameru na svém notebooku zalepenou páskou. Začal to dělat už před sedmi lety. Váš telefon vás vždy „poslouchá“, vždy zjišťuje vaši polohu a neustále je připojen na kameru, i když se zdá být neaktivní.

Fotografie s tvářemi, lidmi a mnoho dalších je odesíláno na centrální servery. Kdo je příjemcem těchto informací, lze jen hádat. K datům ze zařízení s operačním systémem Android mají přístup nejen výrobci telefonů, ale také k NSA, jimž je vlastník operačního systému povinen poskytnout údaje v souladu se zákonem.

Pomůže vypnutí telefonu?

Nepomůže. Lidé musí pochopit, že existuje mnoho sledovacích kanálů. I když si myslíte, že je telefon vypnutý, zdaleka to tak není. Záruka vypnutí je pouze vyjmutí baterie ze zařízení. Dnes už téměř všechny moderní telefony mají nevyjímatelnou baterii. Vypnutí tak není snadné. Zařízení vám může přehrát animaci vypnutí a vypnout obrazovku, ale zůstane aktivní. Další možností ochrany je pak přestat používat smart telefony.

Jak zachází se svým telefonem Igor Ashmanov?

„Nejsem odborník, omlouvám se,“ říká. Mám jeden z nejnovějších korejských smartphonů. A kamera není zalepená. Odposlechy s sebou nesou bezprostřední riziko hlavně pro lidi, kteří se potýkají s tajemstvím. Jedná se o úředníky, zástupce zvláštních služeb, velké podnikatele a zločince. Servery shromažďují spoustu dat, aniž by mě konkrétně identifikovaly.

Je pravděpodobné, že výrobce telefonů a NSA nesledují osobní informace mého života. V každém případě se snažím nepoužívat telefon v některých situacích, jako třeba při jednáních, v sauně, v ložnici a jinde.

Čeho se tedy lidé mají bát?

Nejde o to, že by vaše partnerka odhalila nevěru. Manželka obvykle nemá přístup k datům, která smartphone odeslal do USA. Pro manželku je snazší vzít si smartphone svého manžela a přečíst si, co a s kým si píše. Ale speciální služby, které shromažďují data, mohou samozřejmě jejího manžela vydírat. Pokud se data dostanou do špatných rukou a majitel smartphonu je vlivná osoba, může ho tak někdo například začít vydírat.

Článek Zalepte si kameru u svého telefonu, varují odborníci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.