Proč mozek čte datum na obalu jako důkaz přirozenosti

Psychologové tomu říkají heuristika, úsporný rozhodovací mechanismus, při němž člověk nahradí složitý rozbor jedním nápadným vodítkem. Datum minimální trvanlivosti je na obalu viditelné okamžitě, snadno porovnatelné a srozumitelné během zlomku vteřiny. Seznam složek, nutriční tabulka, typ aditiv, to všechno vyžaduje soustředění a čas. Cornil v tiskové zprávě UBC to pojmenoval přímočaře: lidé mají ingredience i nutriční data k dispozici, jenže je toho „hodně ke zpracování“ , a proto sahají po periferních signálech.

Mechanismus funguje zhruba takto: delší životnost si spotřebitel podvědomě propojí s vyšším zásahem člověka, s konzervačními látkami, průmyslovým zpracováním, „chemií“. Kratší životnost naopak evokuje čerstvost, minimální manipulaci, blízkost přírodě. Studie přitom dokládá, že toto spojení přetrvává i ve chvíli, kdy účastníkům výzkumníci sdělili, že delší trvanlivost zajistil lepší obal. Pouhá informace nestačila. Efekt zeslábl teprve tehdy, když byli respondenti výslovně vybídnuti, aby se zamysleli nad důvodem rozdílu v datech. Aktivní přemýšlení tedy pomáhá, pasivní znalost nikoli.

Chipsy, omáčky i majonéza: kde všude zkratka zkresluje volbu

Experimenty pokrývaly pestrou škálu produktů. U chipsů porovnávali účastníci variantu s pětiměsíční a devítiměsíční trvanlivostí. U omáček stál proti sobě jednoletý a tříletý horizont. U majonézy výzkumníci explicitně přiřadili delší životnost lepšímu těsnění obalu. A u granola tyčinek se složení i nutriční profil téměř nelišily. Ve všech čtyřech situacích delší datum spolehlivě sráželo vnímání přirozenosti a zdravosti.

Zajímavé napětí odhalila studie i v environmentální rovině. Delší trvanlivost zvyšovala dojem menšího plýtvání a vyšší šetrnosti k životnímu prostředí, jenže současně snižovala vnímanou přirozenost. Když výzkumníci zdůraznili přírodní či zdravotní hledisko, účastníci častěji volili kratší trvanlivost. Když naopak akcentovali ekologický rozměr, preference se posunula opačným směrem. Spotřebitel se tak ocitá v paradoxu: volba „přirozenějšího“ výrobku s kratší životností zvyšuje riziko, že potravina skončí v koši dřív, než ji stihne sníst.

Právě tady se rýsuje reálný dopad. Podle EFSA souvisí až deset procent potravinového odpadu v Evropské unii se zmatením kolem dat na obalu. Kdo systematicky upřednostňuje kratší trvanlivost, přispívá k tomuto číslu, aniž si tím zajistí objektivně zdravější stravu.

Český trh dokazuje, že delší trvanlivost nemusí znamenat víc „chemie“

Tuzemští výrobci už dnes prodlužují životnost potravin prostřednictvím obalových inovací, bez přidávání konzervačních látek. Madeta na svém webu popisuje projekt prodloužení trvanlivosti polotvrdých a tvrdých sýrů novým způsobem balení, bez konzervačních činidel. Česká firma Šveda Quality přešla u hotových jídel na bariérové EVOH obaly, které podle dodavatele Greiner Packaging zajišťují delší životnost bez potřeby konzervantů. A Tetra Pak na českém webu vysvětluje, jak kombinace tepelného zpracování a aseptického balení dosahuje až dvouletou trvanlivost bez jakýchkoli přidaných konzervačních přísad.

Jde o doložené případy, nikoli o plošný průřez celou branží. Přesto ilustrují podstatný princip: datum na obalu dnes stále častěji vypovídá o technologii obalu a logistice, nikoli automaticky o složení uvnitř.

Praktický filtr: podle čeho se v regálu skutečně orientovat

Pokud trvanlivost funguje jako nespolehlivý kompas zdravosti, co funguje lépe? Několik vodítek, která mají k obsahu výrobku přímější vztah:

• První tři položky ve složení tvoří největší podíl výrobku; pokud je na prvním místě cukr nebo modifikovaný škrob, víte dost.
• Délka a srozumitelnost seznamu ingrediencí čím delší a méně čitelný, tím vyšší pravděpodobnost hlubšího průmyslového zpracování.
• Přítomnost emulgátorů, stabilizátorů, barviv, aromat, sladidel a zvýrazňovačů chuti signalizuje ultra-zpracovaný výrobek.
• Nutriční tabulka obsah cukru, soli, nasycených tuků a vlákniny řekne víc než jakékoli datum.
• Typ data na obalu „spotřebujte do“ je bezpečnostní hranice pro rychle se kazící potraviny; „minimální trvanlivost do“ je údaj o kvalitě, po jehož uplynutí může výrobek při správném skladování zůstat zdravotně nezávadný.

Varovný moment nastává ve chvíli, kdy po zahlédnutí delší trvanlivosti automaticky snížíte odhad zdravosti ještě předtím, než obrátíte obal a přečtete složení.

Článek Kratší trvanlivost neznamená zdravější jídlo, přesto ji mozek čte jako důkaz přirozenosti. Za chybou stojí kognitivní zkratka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Gesta, která opravdu mluví o blízkosti

Pes, který k vám v klidu přijde, opře se bokem o vaše lýtko a zůstane s uvolněným tělem, hledá kontakt. Sedne si na vaše nohy, položí hlavu na koleno, stočí se vedle vás na gauči. Tohle jsou projevy takzvaného vyhledávání fyzické blízkosti, které výzkum attachmentu u psů řadí mezi hlavní ukazatele bezpečné vazby k člověku.

Rozpoznáte je podle několika znaků najednou:

• Uši v přirozené poloze, ne stažené dozadu
• Tlama měkká, mírně pootevřená nebo zavřená bez napětí
• Ocas v neutrální výšce, případně volně vrtí
• Váha rovnoměrně rozložená na všech čtyřech
• Dech klidný, pravidelný

Když tohle vidíte pohromadě a pes přichází sám od sebe v běžné domácí situaci, máte před sebou nejspolehlivější „vyznání“, jaké psí repertoár nabízí. Není to jedno gesto. Je to celý obraz.

Když stejné gesto znamená něco jiného

Tady začíná ta složitější část. Pes se vám opírá o nohy i ve veterinární čekárně, při bouřce nebo když přijde návštěva. Vypadá to stejně, ale motivace je jiná. Nehledá blízkost z pohody, hledá bezpečí z nejistoty.

Jak to odlišit? Tři filtry:

• Kontext – kde a kdy se chování objevuje. Doma na gauči po procházce versus při hlasitém ohňostroji jsou dva různé světy.
• Napětí těla – stresový pes má často podsazený ocas, uši stažené, rozšířené zorničky, olizuje si pysky, zívá mimo únavu, někdy se třese.
• Opakovatelnost – pokud se „mazlivé“ chování objevuje výhradně v napjatých situacích, nejde o rutinní projev vazby.

Podobně funguje přinášení bot nebo kradení prádla. Internet to rád servíruje jako důkaz lásky. Realita je ovšem pestřejší. Pes může botu přinést, protože ho baví hra, protože nese silný pach majitele, protože se naučil, že za to dostane pozornost, nebo protože nemá co dělat. Merck Veterinary Manual řadí žvýkání a kradení věcí mezi běžné explorační chování psa, který nemá dostatek podnětů. A rozkousaný gauč při samotě? To už spadá do separační úzkosti, ne do kategorie „miluje mě tak moc, že nemůže beze mě být“.

Proč neexistuje univerzální překladač

Výzkum na více než jedenácti tisících psech prokázal, že plemeno a věk mají nejsilnější vliv na osobnostní rysy. Novější přehledová studie k sociabilitě zaměřené na člověka dodává, že některé plemenné linie (typicky ty starší, méně šlechtěné na vizuální spolupráci) vykazují méně očního kontaktu s lidmi. To neznamená, že vás nemají rády. Jen projevují vazbu jinak, méně nápadně.

Stejně tak existují různé styly připoutání. Výzkum s využitím takzvané Strange Situation Procedure popsal u psů bezpečný i vyhýbavý attachment styl. Vyhýbavý pes nemusí zvyšovat kontakt tak viditelně jako ten bezpečně připoutaný, a přesto má k majiteli silnou vazbu. Prostě ji ukazuje tišeji.

Jak správně odpovědět

Když pes přichází s uvolněným tělem a hledá kontakt, odpovězte. Klidné slovo, krátký dotek, společná chvilka. Nemusíte nic přehánět, stačí být přítomní.

Když ale vidíte odvrácený pohled, olizování pysků, zívání, podsazený ocas nebo ztuhnutí, neinterpretujte to jako roztomilost. Dejte mu prostor. Odstraňte to, co psa tlačí. Nevnucujte mazlení psovi, který právě říká „je mi blbě“.

U kradení věcí nehrajte honičku, tím chování posilujete. Učte „pusť“ a „nech to“, nabídněte legální žvýkadlo, přidejte pohyb a mentální práci do denního režimu.

Pravidlo, které nahradí celý slovník

Skutečný klíč k psí komunikaci není seznam pěti gest s jednoznačným překladem. Je to návyk číst celé tělo, celou situaci a celou historii konkrétního psa najednou. Veterinární zdroje to říkají opakovaně: signály jsou momentální, rychle se mění a jeden detail bez kontextu nestačí.

Pes, který vás má rád, to ukazuje každý den desítkami drobností: přijde, podívá se, zůstane nablízku, v klidu usne vedle vás. Žádné z těchto gest není tajné. Stačí se dívat celýma očima, ne jen hledat potvrzení toho, co chceme vidět.

Článek Tajný slovník psího chování: Tato nenápadná gesta ukazují, jak vás váš pes miluje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně jsou FRAPs a co je spouští

Pamela J. Perry z Cornellovy veterinární fakulty uvádí, že u psů neexistuje jedna jediná příčina. Zdá se však, že FRAPs představují způsob, jak zvíře vybíjí nahromaděnou energii nebo zmírní vnitřní napětí. José Arce, bývalý prezident Americké veterinární asociace (AVMA), to v rozhovoru pro Live Science shrnul ještě stručněji: „Prostě se baví.“

Spouštěče bývají překvapivě předvídatelné. U psů jde nejčastěji o tyto situace:

• návrat majitele domů,
• konec dlouhého odpočinku nebo pobytu v boxu,
• večerní hodiny,
• silné vzrušení při hře nebo tréninku,
• koupel,
• a kupodivu i moment těsně po vykálení, detail, který v běžných příručkách často chybí, ale Cornell ho výslovně zmiňuje.

Vypadá to náhodně, jenže ve skutečnosti jde téměř vždy o přechodový okamžik: z klidu do akce, z napětí do uvolnění, z jednoho režimu dne do druhého.

Kočky mají vlastní scénář

Kočičí zoomies se od psích liší načasováním i spouštěči. Kočky jsou soumračná zvířata. Jejich přirozený vrchol aktivity připadá na úsvit a soumrak, jak potvrzuje Merck Veterinary Manual. Právě proto majitelé koček zažívají divoké sprinty po bytě brzy ráno nebo pozdě večer, často po odchodu z kočičí toalety, po intenzivním čištění srsti nebo po jídle.

Epizody u koček bývají podle VCA Animal Hospitals kratší než u psů a častější u koťat a mladých jedinců. Domácí režim je může zesílit: kočka celý den spí, večer přijde člověk, nabídne jídlo a interakci a nahromaděná energie exploduje. Řešení? Víc aktivní hry přes den a večer, ideálně těsně před spaním, aby se noční „závody“ zmírnily.

Kdy je to radost a kdy důvod k obavě

Tady přichází nejdůležitější rada, kterou vám veterináři mohou dát: naučit se číst řeč těla.

Veselý pes při zoomies je uvolněný. Tělo je měkké, pohyby plynulé, občas nabídne takzvaný play bow: přední tlapy má na zemi a zadek nahoře. Po skončení epizody vrtí ocasem, působí uvolněně a chová se normálně.

Vystrašený nebo trpící pes vypadá jinak. Tělo je napjaté, oči široce otevřené, hlava nízko, ocas přilepený k břichu. Běh nepůsobí hravě, ale chaoticky, panicky.

Zbystřit byste měli v těchto případech:

• epizody se opakují bez zjevného spouštěče,
• chování je těžko přerušitelné nebo stereotypní (točení za ocasem, honění stínů),
• zvíře se při běhu zraňuje nebo mu chování brání v normálním fungování,
• u koček dojde k náhlému nárůstu hyperaktivity nebo agresivity.

Kompulzivní poruchy u psů (točení za ocasem, „chytání much“ ve vzduchu, honění stínů) se od FRAPs liší zásadně: objevují se i bez spouštěče, opakují se stereotypně a mohou psa poškozovat. Před jakoukoli behaviorální diagnózou je ale nutné vyloučit medicínské příčiny včetně bolesti nebo neurologických problémů.

Jak zabezpečit byt a co dělat venku

Samotné zoomies nejsou nebezpečné. Nebezpečné může být prostředí, ve kterém probíhají. Cornell výslovně varuje před schody, kluzkými podlahami, překážkami v trase a blízkostí silnice.

Praktický checklist pro domácnost:

• odklidit křehké předměty z obvyklé „závodní dráhy“,
• zamezit přístupu ke schodům během epizody,
• na kluzké podlahy položit koberec nebo protiskluzovou podložku,
• venku držet pevně vodítko, zvlášť poblíž silnice nebo srázu,
• pokud víte, že pes mívá zoomies po koupeli nebo po příchodu domů, nechat ho nejdříve vybít energii v bezpečném prostoru.

A pokud si nejste jistí, zda jde o nevinné zoomies, nebo o příznak něčeho vážnějšího? Natočte epizodu na video. Jak uvádí portál Veterina.cz, patnáctisekundový záznam řekne veterináři víc než pět minut slovního popisu. Stejný postup doporučil i MVDr. Jakub Nowak v chatu České televize: pokud se podezřelá epizoda zopakuje, je vhodné ji natočit a ihned zavolat veterináři.

Proč to zvířata vlastně dělají a má to smysl i v přírodě?

FRAPs nejsou výmysl domácích mazlíčků. Studie publikovaná v odborném časopise JAALAS popisuje obdobné epizody (u králíků označované jako „binkies“) u divokých i domestikovaných jedinců jako projev vzrušení. Širší literatura o herním chování savců přisuzuje podobným výbojům hned několik funkcí: nácvik reakcí na nečekané situace, fyzický trénink, budování sociálních vazeb a u kočkovitých také nácvik lovu.

Co se děje v mozku? Přímé měření „centra zoomies“ u psa zatím neexistuje. Neurobiologické přehledy o hře u savců ale ukazují na okruh zahrnující frontální kůru, striatum a odměňovací systémy poháněné dopaminem, endogenními opioidy a kanabinoidy. Zjednodušeně: vysoké vzrušení plus motorický výboj plus mozková odměna. Právě proto mohou zvířata po skončení působit blaženě.

Pokud váš pes právě teď obíhá gauč potřetí za minutu, s uvolněným tělem a ocasem jako vrtulí, nechte ho. Cornell to říká doslova: „Nebojte se a nechte ho řádit.“

Článek Psi a kočky někdy bez varování začnou zběsile pobíhat. Takzvané zoomies mají několik příčin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lenost, maličkosti a klení

Více psychologických studií zaměřených na inteligenci ukázalo, že lenost a inteligence se často potkávají. Inteligenti se totiž často zavrtávají do svých projektů a jinak jsou méně aktivní. Průměrní lidé se zase rychleji nudí, takže hledají způsoby, jak zabít čas. Ovšem ne každá lenost je známkou inteligence. V mnoha případech jde prostě o klasickou nechuť vyvíjet jakoukoliv aktivitu. Podobným projevem je taky sklon k zapomínání, hlavně některých maličkostí.

Právě drobnosti zapomíná mozek ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé mu to dovoluje adaptaci na nové podmínky. Zadruhé si tak tvoří celkový obrázek a následně nepotřebuje veškeré detaily. Takže pokud vám mozek v nějakém detailu vypoví službu, nezlobte se na něj. Dost možná jen vyklidil prostor pro nové nápady. A občasné jadrné klení je ukázkou rozsáhlé slovní zásoby. Ovšem zvláště s ním se to nesmí přehánět, jinak velmi rychle ztratí své kouzlo.

Důvěra, kočka či málo spánku

Inteligentní lidé navzdory oblíbenému klišé dovedou věřit lidem. Výzkumy také ukázaly, že důvěra v další lidi vede v nervovou stabilitu a méně zdravotních problémů. Kočky jsou inteligentní, tichá a sebevědomá zvířata. Není proto divu, že právě jejich společnost si chytří lidé oblíbili. Bez ohledu na přítomnost kočky nebo psa platí jedno – chlupatý přítel znamená doma hodně lásky. A to je podstatnější než jakékoli testy na IQ.

Pokud jde o ten spánek, nemusí ho být vždy méně. Inteligence má ovšem ráda večery a noci, kdy se může její majitel v klidu pohroužit do své práce a bádání. No a ráno je obvykle nucen vstávat do školy nebo do práce. Takže pokud jste ten typ, který dlouho ponocuje a ráno s jazykem na vestě spěchá na autobus, uklidněte se. Zatím to vypadá, že jste prostě jen chytří. Tak svůj dar využijte a udělejte ve světě nějakou pozitivní změnu.

Zdroj: BrightSide

Článek Jak moc jste chytří? Pokud splňujete následující znaky, patříte mezi úzkou skupinu vyvolených v ČR se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč psi vlastně koušou

Psi málokdy koušou proto, že by chtěli na člověka útočit. Jejich pudem je obvykle vlastní strach, protože se cítí ohrožení a nejistí. Kousání je pro ně reakcí v sebeobraně. Je třeba si uvědomit, že jde o silně teritoriální zvířata, která instinktivně brání své území. Proto reagují tímto způsobem, pokud jsou ohroženy jejich hračky, potrava nebo mláďata. Případně pokud je pes zaskočen – tedy když člověka neslyšel předem a najednou ho spatří.

Pokud se chcete přiblížit k cizímu psu, je prvním krokem souhlas majitele. Klidně napřáhněte ruku dlaní dolů a pomalu se přibližte. Ideálně zůstaňte tak metr daleko a nechte psa, aby k vám přišel sám a mohl si vás v klidu očichat. Pokud chce další kontakt, skloní hlavu a můžete ho podrbat na hlavě nebo za ušima. Pohlaďte ho po hřbetě, nesahejte mu na břicho, ocas nebo pracky. Pokud stáhne uši a vrčí, vykliďte pole.

Nejlepší cesta ke konfliktu?

Toužíte-li se z nějakého důvodu dostat do problémů, vyrazte sprintem k neznámému psu, podívejte se mu přímo do očí a usmějte se. Odhalení zubů pes bere jako výhružku, jako výzvu k boji. Pokud ho chcete překvapit a připlížíte se zezadu, pes okamžitě přejde na obranný mechanismus. Samozřejmě ignorujte všechna varovná znamení jako vrčení, štěkání a vyceněné zuby. Pokud by tohle nestačilo, zkuste ho stejně jako kočku povalit na záda, protože ho chcete podrbat na břiše.

Teď už vážně – jestliže se vám stane, že vás pes kousne, nestahujte se, místo toho mezi sebe a psa něco dejte – knihu, kabelku, batoh, kolo. Protiútok vše jen zhorší. Ránu omyjte vodou a mýdlem, použijte dezinfekci a zjistěte, zda byl pes očkován. Pokud rána otéká, divně se zbarvuje a bolí opravdu hodně, kontaktujte lékaře. Jestli jste psa nijak neprovokovali a stejně na vás takto zaútočil, oznamte to místním úřadům. Je možné, že nebudete první napadený člověk.

Zdroj: CBSNews

Článek Správné chování při střetu s agresivním psem. Policejní psovod prozradil osvědčený postup, který vám zachrání život se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psi reagují na pocity druhých i ty vaše

Vztah mezi člověkem a psem je zcela unikátní a ve zvířecí říši takřka nemá obdoby. V průběhu domestikace vlka obecného, která probíhala před více než 15 000 lety, došlo k postupné změně DNA u ochočených zvířat. Vědci jsou přesvědčeni, že tato změna je vyvolána chovem a množením „přátelských jedinců“, kteří již v tu dobu vykazovali určité genetické odchylky od zbytku populace (odchylkou byla samotná přátelskost).

U současných psů je proto vysoce rozvinutá tzv. hypersociabilita, kdy se zvířata až úzkostně snaží o udržení optimálních vztahů s lidmi, a sice přizpůsobením se, minimální asertivitou a vyhýbáním se konfliktům. Aby to bylo možné, psi se naučili vnímat pocity svých pánů a lidí, s nimiž přijdou do kontaktu. Jelikož psi členy své rodiny chrání, mohou na cizí osobu začít vrčet v momentě, kdy rozpoznají, že se jí bojíte. Ostřeji reagují i v případě, že vycítí strach, který pociťuje kolemjdoucí či vaše návštěva. Strach cizího člověka je pro ně totiž signálem, aby byli ve střehu.

Nestandardní reakci vyvolal momentální podnět

Ovšem za netypickými reakcemi vašeho čtyřnohého přítele nestojí jen jeho schopnost rozpoznat lidské pocity. Některé důvody jsou mnohem prostší. Může jimi být pociťovaná akutní bolest, kdy pes dává vrčením najevo, že nestojí o fyzický kontakt, který by mu byl – vzhledem k bolesti – nepříjemný. Dalším důvodem může být vzpomínka či špatná zkušenost s lidmi, kteří mu v minulosti (byť třeba neúmyslně) ublížili. Na každého, kdo je jim podobný (například nosí klobouk), proto reaguje ostřeji.

Psi jsou rovněž citliví na různé pachy (zejména na odér alkoholu a cigaret) a vše neznámé. Neznámé předměty a doplňky, jakými mohou být nasazená kapuce, brýle, vousy, hole či invalidní vozíky nebo nečitelné situace v nich vyvolávají dojem potenciální hrozby, či je naplňují pocity úzkosti. Ty následně ústí v jejich prudší reakci. Abyste minimalizovali situace, kdy pes reaguje téměř agresivně na vaše okolí, měli byste ho seznámit s co největším množstvím situací, jimž může čelit. Čím více jich bude znát, tím méně z nich bude chápat jako potenciální hrozbu.

V jaké situaci vás chování vašeho psa překvapilo?

Zdroj: Science

Článek Je pravda, že psi poznají zlé lidi? A proč se stává, že jindy přátelský pes dokáže zaútočit? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejlepší jsou ty vzadu a čerstvost dle hodin

Skladování potravin v obchodech má několik pravidel, kterými se prodejci musí řídit. Ať už jde o čerstvé, mražené nebo balené potraviny, ty s dřívějším datem expirace jsou vepředu, ty s pozdějším vzadu. Je jasné, že údaje na těch zadních jsou prakticky neviditelné a nejdříve se prodají kusy, které je třeba použít co nejdříve. Z hlediska zákazníka je tedy nejlepší sáhnout po těch zadních, které se „skrývají“ ve třetí nebo čtvrté řadě.

Pokud si chcete nabrat dostatek čerstvé zeleniny či ovoce, je ideální dorazit do obchodu buď brzo ráno, nebo těsně před zavírací dobou. Tohle jsou totiž obvyklé časy, kdy je zboží masivně doplňováno a do obchodu také doráží nové zásoby. Získáte tak největší možný výběr a čerstvost u těch věcí, které budete konzumovat nejspíš v příštích hodinách, případně dnech. Naopak odpoledne a podvečery patří k „nejprobranější“ době.

Raději vozík a mražené zboží

Nejspíš jste někde četli, že nákupní košík nás nutí k menšímu nákupu, protože se do něj tolik nevejde. Ukázalo se však, že lidé s košíkem nakupují nejen více, ale mají i větší sklony k nezdravým produktům. Námaha spojená s vozíkem nás totiž nutí strávit v obchodě kratší dobu a vzít jen to, co je na dosah. Nepohodlí způsobené košíkem na ruce také kupodivu vede lidi k nákupu sušenek a laskomin, jakési odměně za to, že se na nákupu tak dřou.

Panuje obecné přesvědčení, že čerstvé produkty jsou vždycky nejzdravější. Ve srovnání s mraženými to ale není vždy pravda. Ovoce a zelenina mimo sezónu – případně také ryby – urazily dalekou cestu, než se na regálech obchodu vůbec objevily. A čerstvě jen vypadají. Mražené potraviny jsou většinou zamrazeny na vrcholu své čerstvosti, čímž se jejich životní cyklus prakticky zastaví a uchová je ve velmi přínosném stavu.

Nevěřte štítkům a choďte po obvodu

Etiketa musí uvádět veškeré složky výrobku od největšího obsahu po ten nejmenší. Ignorujte proto tvrzení výrobce na předním štítku – výrobek bez konzervantů – a řiďte se skutečným složením. Tvrzení jako „nízký obsah tuku“ nebo „žádné přidané cukry“ neznamenají, že výrobek nic takového neobsahuje. Zelená barva a další obecná tvrzení se nemusí nutně rovnat nulovému obsahu kalorií, tuku či případnému cholesterolu.

Když budete chvíli sledovat pohyb lidí uvnitř obchodu, zjistíte, že je jich nejvíc ve vnitřních regálech a uličkách. Nicméně nejlepší trasou je naopak přímý obvod celého prodejního prostoru. Právě tady se totiž nachází ty nejlepší kousky – ovoce, zelenina, maso, pečivo a mléčné výrobky. V centru obchodu jsou také průmyslově zpracované trvanlivé potraviny. Tedy ty s vysokým obsahem chemikálií, které se starají o dlouhodobou poživatelnost.

Zapomeňte na karty a dívejte se dolů

Studie uveřejněná v Journal of Consumer Research sledovala po dobu 6 měsíců nákupní zvyky různých domácností. Její výsledky se daly celkem očekávat. Ti, kteří platili hotově, utratili za své nákupy výrazně méně, než uživatelé platebních karet. Také nakoupili zdravější věci, ne tolik průmyslově zpracovaných jako zákazníci využívající bezhotovostní platby. Když jasně vidíte, kolik utrácíte, zkrátka svoje výdaje více kontrolujete.

Umístění výrobků v obchodech nikdy není náhodné. Každý regál je souhrou marketingu, který má přitáhnout vaši pozornost k tomu, co je pro obchod nejvýhodnější. Obecné pravidlo je „nejvíc prodeje ve výši očí“. To znamená, že věci umístěné ve výši vašich očí se prodávají nejlépe – tím pádem jsou tam ty nejdražší věci. To ovšem neznamená nutně vyšší kvalitu, je to jen záměr výrobce, který za toto umístění platí nemalé prostředky.

Kolikrát se vám stalo, že jste šli pouze pro sýr a přivezli si celý vozík?

Zdroj: BrightSide

Článek Prodavačka otevřeně promluvila o tom, jak supermarkety zákazníky šidí. Potraviny zepředu nikdy nebrat, varuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ručníky a stlaní postelí

Ideální způsob vypořádání se s použitými ručníky je dle samotných pracovníků nechat je někde na hromadě, například v rohu koupelny. Jsou pak jasně odlišené a dají se snadno sebrat. Rozhodně je tedy neskládejte zpátky na poličku, protože pak není jasné, který kus byl použit a který nebyl ani rozbalen. Stejně tak je ohleduplné po sobě v pokoji trochu uklidit, například odstraněním vlasů z odtoku umyvadla.

Stejně tak se vyplatí odstranit z dalších povrchů své tělesné tekutiny. Někteří lidé jdou tak daleko, že po sobě například ani nesplachují toaletu. Na druhé straně není naprosto potřeba stlát po sobě postel. Když to uděláte, přidáte následně příchozí pokojské pouze další práci. Ona bude muset postel stejně rozebrat a zpracovat po svém. Lůžko proto nechte tak, jak ho opouštíte, je potřeba ho upravit v jiných ohledech.

Dýško a zpracování vlastních odpadků

Spropitné je v tomto oboru velmi ceněné, protože platy nejsou nijak závratné a práce je poměrně náročná. Proto nezapomeňte poděkovat lidem, kteří mají na starosti váš maximální komfort a jsou připraveni vám vyjít vstříc. Pamatujte také, že váš pokoj uklízí každý den nejspíš někdo jiný, zauvažujte proto o průběžném spropitném, nejen na konci vašeho pobytu. Nechte v pokoji peníze s poznámkou, takže se dostane na všechny.

Každý po sobě necháváme nějaký nepořádek a patří k základům slušného chování, že neskončí na koberci, ale v odpadkovém koši. Pokoj, kde se na každém místě něco povaluje, je pro pokojské náročný a bere jim čas na další činnosti. Zatímco vy přebýváte jen v jednom, ony jich mají ještě mnoho před sebou a mají na ně jen vymezený čas. Když se vám odpadků nahromadí hodně, požádejte obsluhu o plastový pytel, kam se vám všechno pohodlně vejde.

Větrání a rozestavení nábytku

Mezi vaším odchodem a příchodem nového hosta je celkem krátká pauza, během které musí pokojské připravit pokoj opět do správného stavu. Když necháte otevřené okno a pustíte tak dovnitř čerstvý vzduch, je to opravdu velká pomoc. Výměna vzduchu totiž trvá nějakou dobu, nelze ji uspěchat a udělá s pokojem pravé divy. Samozřejmě záleží na počasí a konkrétních podmínkách, během bouře to nebude asi nejlepší nápad.

Postel nestelte, jestli jste ovšem hýbali s nábytkem, dejte ho na původní místo. To samé platí pro drobnosti, jako je ovladač televize, příbory nebo křesílka, která jste přesunuli na balkon. Roli zde hraje i to, že každý pokoj má přesně stanovený inventář a takhle je hned patrné, že se nic neztratilo ani nerozbilo. Pokojské mají na přípravu pokoje pro dalšího klienta hotelu asi 30 minut, takže mít všechno na místě je velmi vítané.

Když to nepotřebujete, tak to nepoužívejte

Každý pokoj má nejspíš nějaké vybavení, které po celou dobu svého pobytu vůbec nevyužijete. Klidně se může stát, že cestujete zcela sami, ale budete mít dvě postele. V takovém případě se omezte jen na jednu a druhou nechte netknutou. Vám bude úplně stačit ta jedna a nebudete vytvářet práci navíc pro personál. Stejný postup se týká všeho dalšího, co může vaší přítomností zůstat zcela nedotčeno.

Hotelnictví je neustále živým organismem, který se nezastavuje ani na vteřinu. Funguje jako dokonale promazané soukolí a není třeba mu zbytečně přidávat komplikace, které ho budou zadrhávat. Předchozí tipy nejsou nic náročného, jde vlastně jen o normální slušné chování v prostoru, který nám nepatří, i když ho obýváme. A trocha prosté laskavosti a ohleduplnosti k lidem, kteří ho udržují v provozu, je jedno z nejlepších ocenění.

Za jakého hotelového hosta se na cestách považujete?

Zdroj: BrightSide

Článek Opuštění hotelového pokoje má jasná pravidla, ale jen málokdo je dodržuje. Patří však mezi základy slušnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejste jediným hostem restaurace

Zpoždění jídla a nápoje může být nepříjemné, není však důvod za to nadávat obsluze. „Pokud obsluhuji hosta u vedlejšího stolu, nekřičte na mě, prosím,“ navrhuje Olivia Sehl. Nejvíc nesnáší pískání a další zvuky, protože není pes. Hamal Elamrousy, který obsluhoval 35 let, uvádí, že problémových věcí je opravdu hodně.

Pokud něco chcete, otevřete ústa

„Jestli jsme vám steak přepekli, klidně to oznamte a nějak situaci vyřešíme. Je mi jasné, že mnoho lidí mluví jen nerado, případně si nechtějí stěžovat. Jenže naším cílem je, abyste se v podniku cítili co nejlépe.“ Jakmile to v sobě ale host dusí a doma jen napíše špatnou recenzi, není to dobré pro nikoho. Částečně je to tak následek jeho jednání, resp. absence ochoty situaci řešit přímo.

To uvádí D´Andrea Garner. Podotýká také, že je nejlepší si od začátku ujasnit, jaké chcete jídlo, i případné další podrobnosti. Pomoc s úklidem stolu je též vítána.

Povinné spropitné?

Občas slyšíme příběhy o obrovském spropitném a vynikajícím servisu. Hodně lidí má proto v dýšku stále zmatek. I tehdy, pokud se během jídla vyskytly problémy, je vhodné nechat aspoň něco. „Nemusíte na stole nechávat jmění, ale zanechte aspoň nějaký tuzér,“ podotýká Garner. Ideálně v hotovosti. Máte-li nějakou slevu, oceňte alespoň službu, protože se vám dostává stejné pozornosti jako komukoli dalšímu. Hodnoty se dají najít na internetu.

Chyby dělá každý

Jak se říká, nechybuje jen ten, kdo nedělá vůbec nic. I číšník je člověk jako každý jiný, může mít špatný den nebo jiné problémy. „Jsou i špatní číšníci, to bez diskuse. Ti, kteří vám tu radí, jsou ale za svou práci uznávaní. Chovejte se k nim tedy tak, jak se mají oni chovat k vám.“ Ostatně vaše chování směrem k podřízené osobě – kterou číšník v tuto chvíli je – ukazuje vaše chování i k ostatním lidem. A to nemusí být dobrá vizitka.

Komunikace mezi hostem a personálem

Na toto téma se konala akce zahrnující nejen ochutnávky, ale i společnou diskusi obsluhy a hostů u kulatého stolu. Tedy jak správně komunikovat s hosty na baru i s ostatními členy personálu. Bar je samozřejmě trochu odlišný terén, mnoho principů ale zůstává. Stále jde o pohostinství a stále se zde odehrává mnoho interakcí v různých směrech. Ani mezi profesionály například nepanuje shoda o tom, jak slušně požádat o výběr nápoje.

O špatném dni byla diskuse také. Na druhé straně ale kdo různým osobním pocitům podléhá příliš, asi si vybral špatné povolání. Bar, kde je personál otočen zády nebo při vstupu zákazníka odkládá telefony, si nejspíš velkou oblibu nezíská. Krizové situace vyžadují vnitřní pevnost a sebevědomí. Úsměvem se nedá nic zkazit a zábavná jiskra dovede mnohé odlehčit.

Článek Číšníci si postěžovali, jak se Češi chovají v restauracích. Kdo nechce být za hlupáka, měl by se vyvarovat 4 chyb se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potřebují lépe vidět

Náklon hlavy může u psů vysvětlit velikost tlamy. Psi totiž sledují naši tvář kvůli emocím – štěstí, smutku, hněvu. Dr. Stanley Coren soudí, že plemeno s dlouhou tlamou (například německý ovčák) má kvůli ní omezené zorné pole. Naklonění hlavy mu tak zkrátka dovoluje vidět mnohem lépe na svého majitele. Coren sám provedl srovnání zahrnující celkem 582 psů. Z nich mělo 396 dlouhé tlamy, zatímco zbytek byl s plošším čenichem.

Jednalo se tedy o buldoky a mopslíky. Jeho výzkum odhalil, že celých 71 % psů s dlouhým čenichem naklání při komunikaci s majitelem hlavu, zatímco u plochých čenichů to bylo jen 52 %. Tento výzkum ukazuje na poměrně jasnou souvislost mezi tvarem tlamy, jejím záběrem v zorném poli a potřebou tuto překážku nějak kompenzovat. Nicméně jde jen o jeden z faktorů, které mají na toto chování vliv. Co dalšího tedy chlupáče k náklonu hlavy vede?

Zlepšení sluchu

Psi mají obrovský sluchový rozsah, který naše možnosti přesahuje minimálně dvakrát. Konkrétně to znamená, že slyší na mnohem větší vzdálenosti a mnohem vyšší frekvence. Mohou sice s klidem přijímat tyto frekvence, na rozdíl od člověka mají však mnohem větší problém s lokalizací zdroje zvuku. Podle některých badatelů ale právě náklon dovoluje jasně určit, odkud zvuky pochází. Změní se totiž způsob, jakým zvukové vlny přijmou.

Jedná se vlastně o triangulaci. Psí mozek má dost inteligence na vypočtení času, během kterého zvuk zachytí pravé a levé ucho. Srovnáním okamžiku vzniku signálu v obou uších tak mohou psi zjistit, odkud vlastně dorazil. Jejich střední ucho je krom toho vybaveno svaly navíc, které jim s celkovým zpracováním zvuku pomáhají. Stejně mozek, který má toto svalstvo na starosti, kontroluje také vokalizaci, mimiku a pohyby hlavy. Tedy všechno související.

Jednoduše pozitivní zpětná vazba

Toto chování se zprvu může zdát jako naprosto spontánní projev. Psi však mohou časem snadno zjistit, že jim přináší určitou výhodu a odlehčení celkové situace. Uvědomí si, že případné pozitivní emoce jsou posunkem posíleny, negativní utlumeny. Zvířata umí naše emoce i celkovou řeč těla číst naprosto dokonale. Když se usmíváme nebo smějeme a máme vrásky kolem očí, ví pes, že vyvolal celkovou spokojenost. Což prospívá i jemu.

A mnoho majitelů si tak navyklo odměňovat právě toto nepochybně roztomilé chování větší pozorností, pohlazením, podrbáním či drobnou pochoutkou. Stejně tak delší společností nebo novou hrou. Psi jsou také taktici a rychle si uvědomí, že to může zmírnit hněv majitele při nějakém prohřešku. Právě díky tomuto efektu se psi naučili naklánět hlavu jednoduše proto, aby svého majitele potěšili a upoutali jeho pozornost. Nemůžou tím obvykle nic zkazit.

Článek Proč psi naklánějí hlavu na stranu: Zlepšuje se jim díky tomu zrak a sluch, také tak chtějí potěšit majitele se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dítě, které bylo v péči vlků

Původně ho měli za možnou kořist pro vlky, neprojevil ale jakékoli známky porozumění jazyku. Lezl navíc po čtyřech, vyl i vrčel jako vlci, chránil své místo před lidmi. Lovci tedy dítě porostlé srstí odvedli a umístili do sirotčince v nedalekém Agru. Tam ho pokřtili misionáři a dostal jméno Dina Sanichar dle hindského slova pro „sobotu“. Lovci i jeptišky dospěli k závěru, že Sanichar musel být v džungli opuštěný po celá dlouhá léta.

Došlo tedy k pokusu vrátit dítě do civilizace, léta v přírodě se na něm ale neodvratně podepsala. Nerozuměl řeči ani gestikulaci, držel se své syrové diety a nebyl schopen normálního pohybu. Každé jídlo předem důkladně očichal a jen při vhodnosti vůně ho byl ochoten sníst. Jedním z řady zvláštních návyků bylo i broušení a ostření zubů pomocí malých kostí, které mu po jídle zbyly z masa. V sirotčinci strávil Sanichar skoro 30 let.

Nejen návyky, ale i zlozvyky

Postupem času se přece jen naučil běžné chůzi a porozuměl i některým slovům. Nikdy však neovládl lidský jazyk do použitelné podoby. Ačkoli nikdy nepustil „vlčí výchovu“, osvojil si běžné lidské návyky, například oblékání. Bohužel včetně zlozvyků, protože se naučil i kouřit. Zajímavá je také skutečnost, že se nejednalo o jediné dítě tohoto typu, které se v tomto konkrétním sirotčinci objevilo. Když tam byl, objevili se další dva chlapci a také dívka.

Podle dobových svědectví s nimi Sanichar docela dobře vycházel a všichni 4 si spolu i pravidelně hráli. Pravdou je, že děti pocházející z volné přírody nebudily v té době a prostředí jakoukoli senzaci, nota bene v Indii. Šlo vlastně o dobře známý fenomén, až mají někteří lidé podezření, že je většina těchto příběhů jen smyšlenkou. Takto nalezené děti mohly být i mentálně postižené, odmítnuté vlastní rodinou a poslány do dětského domova.

Možné další původy dětí

Další teorií bylo, že misionáři vlastně nechápali podivné chování těchto dítek. Jediné vysvětlení, na kterém se dokázali shodnout, byl právě přírodní původ. Existuje ovšem hned několik prokazatelných případů takto vyrůstajících zvířat. Dítě zcela vyloučené z lidské komunity vyrostlo mezi zvířaty. Například ukrajinská vesničanka Oksana Malaya byla v 80. letech vychovávána už od 3 let psi a dalšími běžnými zvířaty. Jak k tomu došlo?

Oba rodiče nebohé dívky byli totiž těžcí alkoholici a výchovu své dcery naprosto zanedbávali. Oksana tak postupně převzala zvířecí zvyky. Chodila po čtyřech, spala na zemi, štěkala a vrčela. Život reálné předlohy Mauglího z románu Rudyarda Kiplinga nakonec zničila právě naučená neřest. Sanichar si následkem častého kouření přivodil tuberkulózu, na kterou zemřel ve věku asi 34 – 35 let. Stále v sirotčinci, kde strávil tři desítky let života.

Článek Živil se syrovým masem a neuměl ani stát na dvou nohách: Skutečný příběh chlapce, který inspiroval postavu Mauglího se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otázka na základě Eichmanna

„Je možné, že Eichmann a miliony jeho kompliců v procesu holocaustu jen poslouchali rozkazy? Můžeme jim vůbec říkat komplici?“ Účastníky si vybral inzerátem v novinách a cílil na muže. Byli rozděleni do dvojic a losovali, kdo bude „žák“ a kdo „učitel“. Losování bylo ale „cinklé“, takže účastník byl vždy učitel a student jeden z Milgramových asistentů. Ten pak předstíral, že je skutečným účastníkem probíhajícího výzkumu.

Student (říkejme mu Wallace) byl vzat do místnosti a na ruce měl elektrody. Učitel a badatel šli do další místnosti, ve které byl generátor proudu. Na něm byly páčky s označením 15 voltů jako mírný šok až po 375 voltů s rizikovým varováním. Maximum bylo 450 voltů. Milgrama zajímalo, jak daleko lidé zajdou v poslechnutí příkazů, pokud jejich akce jasně zraní dalšího člověka. Tedy jak snadno se běžný člověk stane pachatelem i válečných zvěrstev.

Žák, učitel a elektrický trest

Skupina zahrnovala 40 mužů ve věku 20–50 let s širokým spektrem profesí. Jen za účast dostali 4,5 dolaru. Wallace byl připoután k židli s elektrodami a měl se naučit konkrétní dvojice slov. Učitel ho pak zkoušel tím, že mu říkal jedno slovo a on si měl vybavit to druhé. Učitel měl také instrukci udělit elektrošok pokaždé, když se žák spletl a vždy dávku zvýšit. Generátor měl dohromady 30 hladin a žák schválně odpovídal špatně.

Když učitel odmítl pustit proud, pobízel ho k tomu sám žák stylem „Prosím, pokračuj,“ či „Pokus vyžaduje, abys pokračoval,“ nebo „Je naprosto nezbytné, abys pokračoval.“ 65 % účastníků pokračovalo s šoky až na nejvyšší míru. Celá skupina se přitom dostala na 300 voltů. Milgram provedl více než jedno „kolo“, dohromady bylo variant pokusů 18. Všechny ale zahrnovaly jen různé varianty stejného základního mechanismu.

Něco v nás a vliv situace

Jednotlivé vysvětlení chování by bylo, že v sobě máme jako lidé tendenci poslechnout. Realističtější závěr však je, že dotyční byli pod vlivem situace, což je dovedlo k chování, jaké předvedli. Některé tyto faktory mohou zahrnovat konkrétní místo, chování žáka a fakt, že celá situace byla součástí experimentu. K němu se dobrovolně přihlásili a dostali zaplaceno. Obyčejní lidé jsou tedy schopni poslechnout, i kdyby se jednalo o zabíjení.

Roli hrálo také ujištění, že použité šoky jsou sice bolestivé, ale reálně neublíží. Ve skutečnosti žádné šoky neprobíhaly, žák dostal signál a předváděl adekvátní reakci. Nakonec se oba aktéři setkali a klam byl vyjeven. Na Milgrama se snesla vlna kritiky za klamání účastníků, vliv na sebeúctu účastníků a celkový stres. Pokus ovšem proběhl víckrát a účastníci v dotazníku odpověděli, že účast pro ně byla osobně přínosná, nakonec cítili úlevu.

Zdroj: SimplyPsychology

Článek Milgramův experiment zkoumající hranice poslušnosti: Učitelé nechávali studenty probíjet elektrickým proudem od 15 do 450 voltů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mozek a jeho změny

Věda poukazuje na vztah mezi myšlenkami a strukturálními změnami mozku. Tento vztah prokázal uznávaný neurovědec Michael Merzenich. Taktéž zjistil, že všechny myšlenkové procesy na světě jsou neoddělitelné od toho, jak se mozek propojuje. Proto negativní návyky mění mozek k horšímu a v opačném případě ty pozitivní k lepšímu.

Deprese a negativní chování

Zvláštní ladění nervových obvodů vytváří tendenci k depresi. Souvisí to se způsobem, jakým se mozek vypořádává se stresem, plánováním, zvyky, rozhodováním a mnoha dalšími faktory. Negativní chování, jako je stěžování si, má devastující účinky na strukturu mozku. Všichni si občas na něco stěžují, ale neustálí stěžovatelé si své negativní myšlenky nenechávají pro sebe. Většinou si najdou nějakou nedobrovolnou oběť a zoufale se snaží získat její pozornost. V opačném případě jsou jedinci s duševními poruchami, které takové chování vyvolávají nedobrovolně.

Pokud by se neustálé stěžování točilo v mozku delší dobu, změnilo by to přesvědčení a chování člověka. Lidský mozek má sklon k negativitě, což je tendence soustředit se více na negativní okolnosti, než na pozitivní. Někdy stačí jenom zlomek vteřiny nebo určitý moment, a rázem se značná část struktury mozku mění. Taková chvíle se může opakovat několikrát za život a má schopnost vás ovlivnit navždy.

Pryč s negativními myšlenkami

Není možné být neustále extrémně šťastný, a není to ani potřeba. Každý by ale měl podniknout kroky v boji s negativními myšlenkami a negativitou. Ukázalo se, že meditace a všímavost jsou nejmocnějšími nástroji, které se dají použít. Doporučuje se 15minutová meditace denně. Ve výsledku může vést k pozitivním emocím. Léčí také různé typy nemocí a může Vám poskytnout smysl života, jelikož se dennodenně budete snažit myslet pozitivně.

Zařazujete meditaci do svého každodenního života?

Zdroj: Brainmaster

Článek Stěžování si až neuvěřitelně mění mozek. Někdy ale stačí i zlomek vteřiny a jeho struktura se okamžitě „přepíše“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plocha prodejny jako důmyslné bludiště

Nákupní chování každého jednotlivce ovlivňuje řada faktorů – kromě těch vědomých do hry vstupují i faktory podvědomé. K nim se řadí kultura, sociální příslušnost nebo psychické a osobní predispozice jedince. Ještě před několika desetiletími znali prodejci potřeby svých zákazníků poměrně dobře, což jim umožňovalo uspokojivě upravit nabídku zboží. V současnosti se vztah mezi prodejci a konečnými spotřebiteli odosobnil, pročež začali prodejci uplatňovat pro úpravu nákupního chování svých zákazníků univerzální modely.

Typickým příkladem je pečlivě navržený prostor (kromě prodejen potravin) velkých obchodních domů, například těch s nábytkem. Jestliže si přesně nenapíšete, pro co jste si přišli, často odejdete s mnohem více věcmi, které ve výsledku ani nepotřebujete. Důvodem je trasa, které se v obchodě musíte držet. Je tak dlouhá, že po chvíli ztratíte přehled o tom, kde se nacházíte a co jste si chtěli zakoupit. V košíku vám tak skončí i ty věci, kterým byste se původně vyhnuli obloukem.

Pokud si myslíte, že byste mohli průchod prodejnou urychlit, mýlíte se. Jakékoliv zkratky a nouzové východy jsou velmi nenápadné, až skryté. Jestliže je přeci jen objevíte, dlouho se z nich těšit nebudete. Prodejci uspořádání obchodu pravidelně obměňují. Nutí tak své zákazníky znovu poznávat nabízené produkty a doufají, že na vás zapůsobí natolik, abyste si je zakoupili. Před blouděním vás nezachrání ani prodavači – ti jsou instruováni, aby si vás nevšímali. Poradit mohou jen tehdy, jsou-li přímo vyzváni.

Navozují pocit výhodné koupě

V prodejnách nábytku jsou také inzerované produkty často vystaveny v modelových pokojích. Pokud sháníte kupříkladu rám postele, naleznete ho v ukázkové, plně vybavené ložnici. Podle provedených sociologických průzkumů lidé totiž dávají přednost nákupu hotových řešení. Aby zákazníci strávili v prodejně déle času, snaží se obchodníci o to, aby se v ní cítili co nejlépe. Pouští vám proto vybranou hudbu nebo vám umožní nabízený nábytek vyzkoušet.

Při průchodu obchodním domem si můžete všimnout i velkých košů naplněných nejrůznějšími předměty. Prodejci ve vás tímto krokem posilují přesvědčení, že nabízené zboží je za výhodnou cenu, která se nebude opakovat. Většina obchodů má ve svém interiéru rovněž v pravidelných intervalech rozmístěné praktické a levné doplňky. Ty se často stávají jakýmsi bonusem k nákupu, bez něhož téměř nikdy neodejdete.

Kterou věc jste naposledy koupili, aniž byste ji potřebovali?

Zdroj: TheScientist

Článek Strategie a taktiky prodejců, kterými nás nutí utrácet víc. Proč kvůli nim nakupujeme i to, co nepotřebujeme? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je separační úzkost u psa a jak se projevuje

Separační stres je stav, kdy pes zažívá silnou úzkost při odloučení od svého majitele či dalších blízkých. Může jít i o jiná zvířata z domácnosti. Studie z roku 2019 provedená na více jak 4 000 psů ukázala tento fenomén u 13 % z nich. Tito jedinci vykazovali zjevné úzkostné chování v momentě, kdy byli ponecháni o samotě. Psi jsou v základě velmi společenská zvířata, tudíž je pro ně samota jasným spouštěčem takové reakce.

Obvyklými projevy jsou vytí nebo štěkání, destruktivní chování, kálení a močení uvnitř bytu či odmítání potravy. To všechno tehdy, když je pán mimo domov, takže jej po návratu domů čeká pořádná spoušť. Jestli si vaši sousedi někdy stěžovali, že váš pes se bez vás může zbláznit, jde nejspíš právě o separační úzkost. Ne vždy se stav ovšem projevuje takto „napřímo“. V některých případech k němu dochází i tehdy, pokud je majitel zrovna nablízku.

Diagnostika a následné postupy

Při jakémkoli podezření nebo upozornění od sousedů je na místě poradit se v první řadě s veterinářem. Některé projevy mohou mít i zcela odlišnou příčinu, je proto důležité vyloučit jiná onemocnění. Dojde-li opravdu na separační stres, poraďte se s psovodem. Ten vám pomůže najít se psem „společnou řeč“ a také vytvoří cvičební program. Dalším prvkem je také stanovení si osobních hranic pro společnou interakci se zvířetem.

Pracujete-li na dálku, zkuste občas „utéct“ ze zorného pole psa. Také si udělejte čas jen pro sebe, přítomnost psa neznamená jeho zapojení do veškerého dění. Když si například chcete číst knížku a zvíře si k vám lehne, naznačte mu občas, že vám to vadí. Na druhé straně není vhodné úzkost psa ignorovat. Vykazuje-li skleslost, dejte mu jasně najevo, že jste u něj. Ignorace může úzkostnou poruchu ještě prohloubit a případné projevy zhoršit.

Jakou největší neplechu provedl pes ve vaší nepřítomnosti?

Zdroj: Science

Článek Psi jsou závislí na lidské přítomnosti a samotným je jim smutno. Jak jim pomoci vyrovnat se se stresem z odloučení? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zjištění v rámci odlišného výzkumu

Badatelé na chování narazili během zkoumání psí schopnosti naučit se slova. Většina psů si totiž nedokáže zapamatovat ani dvě hračky. Tato nadaná štěňata – všechno border kolie – si dovedou zafixovat a následně vybavit minimálně 10 hraček, jejichž jména se naučila. Fenka Whisky dokonce správně přinesla 54 z 59 kusů, které se naučila rozeznávat. Po několik měsíců byly testovány schopnosti psů a srovnávány s dalšími plemeny.

Majitelé psů umístili hračky do jiné místnosti a chtěli je přinést podle jména. Jen sedmero nadaných psů se je naučilo velmi rychle a pamatovalo si názvy. Měli ale ještě jednu společnou vlastnost, a to právě zvyk naklánět hlavu. „Vzorec chování byl příliš konzistentní na to, aby šlo o pouhou náhodu,“ uvádí Andrea Sommese z univerzity Etvos Loránd. Proto se tým rozhodl ponořit do tohoto fenoménu hlouběji.

Počáteční průzkum a další verze

Internet nabízí v tomto ohledu mnoho spekulací, jakými jsou potřeba lepšího sluchu nebo vidění, či zachycení specifických hlasů a slov. Sommese našla i hypotézu, že psi z útulku to dělají častěji, protože instinktivně vědí, že lidé tomu nemohou odolat. Vědecké studie byly ovšem ještě vzácnější, existovaly všeho všudy jen veterinární zprávy popisující jev jako projev některých zdravotních problémů u zvířete. Nic však neodpovídalo pozorovanému vzorci.

Behavioristé si všimli, že když chtějí po psu přinést hračku, nadaní jedinci náklon provedou ve 4 % případů. Zvířata měla dokonce oblíbenou stranu, podobně jako lidé preferují pravou nebo levou ruku. Chování bylo konzistentní bez ohledu na pozici pána ve vztahu k psovi. Všechny kolie byly obeznámeny se slovy, která k nim byla pronesena, jen ty nadané si ale spojily význam s konkrétním předmětem. A právě ty nakláněly hlavu neustále.

Známý zvuk, opakovaný vzorec

Z toho plyne, že náklon hlavy není jen ukázka obeznámenosti s nějakým zvukem. Pokud by to tak bylo, bude to dělat všech 40 psů v experimentu. Tým badatelů došel k závěru, že návyk bude spojen s mentálním procesem. Je znamením vysoké pozornosti a koncentrace. Psi si například propojují příkaz s vlastní vizuální vzpomínkou na konkrétní hračku. Podle Monique Udell z univerzity v Oregonu nebyl psí návyk ještě nikdy podroben takovému zkoumání.

Upozornila ovšem na to, že tato pozorování jsou pouze předběžná, mohou však poskytnout velmi slibné nasměrování dalších výzkumů kognitivních schopností u psů. „Další fází je pokládání více otázek k tomu, co tento projev vlastně znamená,“  řekla Udell. „Dá se náklon hlavy použít jako předvídání zapamatování slov, paměti nebo pozornosti?“ Určitě jde o posun, který vytvořil další rozcestník ve zkoumání nejlepších přátel člověka.

Jaké další opravdu roztomilé psí projevy vás napadají?

Zdroj: Science

Článek Proč psi naklání hlavu, když jim něco říkáme? Ve skutečnosti jde o účinnou techniku manipulace s páníčkem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mají o nás neustále přehled

Naši čtyřnozí miláčci se o nás totiž zajímají mnohem více, než dávají najevo. Prakticky neustále o nás mají přehled a nezájem o naše konání – s onou výjimkou krmení – jen předstírají. V rámci experimentu umístili biologové do místnosti, která byla kočce známá, jeden reproduktor a druhý pak do vedlejší místnosti. Z obou se ozývaly nejrůznější zvuky, načež vědci sledovali reakce zvířat. Tohoto pokusu se účastnilo na padesát domácích koček spolu s majiteli.

Z reproduktorů se ozývaly hlasy majitelů, kteří na kočky volali, jindy zase hlasy cizích lidí, kočičí mňoukání, případně zcela jiné zvuky. Vědci pak testovali různé kombinace zvuků z obou reproduktorů. Například hlas majitele uvnitř místnosti následovaný voláním cizího člověka z vedlejší místnosti a naopak. Dobrovolní pozorovatelé pak měli hodnotit, jak moc překvapeně kočky na tyto zvuky reagovaly.

Nečekaná teleportace majitele

Když byl experiment i reakce vyhodnoceny, vyšlo najevo zajímavé zjištění. Kočky se chovaly velmi překvapeně tehdy, když svého majitele zaslechly nejprve uvnitř místnosti a pak nečekaně mimo ni. Zřejmě došly k závěru, že se jejich člověk najednou „teleportoval“ jinam. Podle vědců tato reakce ukazuje, že kočky pohyb člověka sledují a vytváří si jakousi mentální mapu. Ta zahrnuje jak okolí, na které jsou zvyklé, tak i lidi, kteří se v něm nachází.

Zvuk známého člověka ze dvou míst bez jeho pohybu je tak pro kočku anomálie. Schopnost tvorby takové myšlenkové mapy je velmi náročný duševní výkon. Většina zvířecí říše něčeho takového není vůbec schopná. U koček by to znamenalo, že se o okolí a změny v něm zajímají mnohem výrazněji, než nám dávají najevo. Ostatně přijímání náhlých změn v rozložení lidí nebo věcí je pro ně vždycky problém – musí změnit i onu vnitřní mapu.

Podařilo se vám někdy vlastní kočky skutečně zaskočit? Čím?

Zdroj: PLOSOne

Článek Ať se doma pohnete kamkoli, vaše kočka o vás nejspíš velmi dobře ví. Lhostejnost a nezájem jen předstírají, ukázala studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potřebnost pravidelné procházky

Jestli uvažujete o koupi štěněte, vězte, že jeho zažívání pracuje velmi svižně. Tím pádem po jídle potřebuje močit nebo kálet už za 15–30 minut, je tedy žádoucí ho brát pravidelně ven. Dohlédněte na to, aby si pes ulevil na místě, které je pro něj známé a kde se bude cítit bezpečně. Každé ráno ho vezměte ve stejný čas na stejné místo, takže si na rutinu rychle zvykne. Výlet ven zakomponujte i po jeho probuzení z odpoledního zdřímnutí.

Když se na něj naštvete za chyby (protože čurá všude možně), bude akorát ve stresu a nic se nenaučí. Nekřičte, mluvte na něj klidným hlasem a mějte s výchovou svého malého kamaráda trpělivost. Vám také nejspíš nejde vždycky všechno hned. Když proběhne venčení hladce, nezapomeňte ho odměnit. Taky ho netrestejte, když půjde někam jinam, jen ho přeneste zpátky. Pravidelnost a odměna jsou nejlepší recepty, pokud chcete psa něčemu naučit.

Sedni a k noze aneb základní ovládání

Tohle není o tom, aby byl váš pes bezduchý robot. Jenže v mnoha situacích je zkrátka potřeba, aby se pes uklidnil a následoval vás, nebo naopak zůstal na místě. Dejte mu pamlsek k čenichu, zvedněte ruku a nechte ho, ať ji hlavou následuje. Jak zvedne hlavu, zbytek těla jde dolů. Když dá zadek na zem, řekněte: „Sedni!“ a pamlsek mu dejte. Opakujte to několikrát denně, dokud si to nezafixuje, taky v jiných situacích a během procházky.

Povolání psa „k noze“ je asi nejzákladnější příkaz, který je skutečně potřeba. Nejde jen o chování, ale také o bezpečnost vás, psa i okolí. Dejte psovi vodítko, snižte se na jeho výšku a jemně řekněte: „K noze!“, zatímco lehce zatáhnete za vodítko. Když se vydá po směru, dejte mu odměnu a pohlaďte ho. Když už si příkaz spolehlivě zafixuje, sundejte mu vodítko a cvičte v bezpečném prostředí, kde případná chyba nikoho dalšího neohrozí.

Aby pustil a taky zůstal

Naučit psa nechat věci na pokoji je velice užitečné, zvláště pokud se s ním pohybujete venku. Dejte si do obou rukou pamlsek. Ukažte mu jednu zavřenou pěst s odměnou a řekněte: „Nech to!“ Nechte ho olizovat, čichat i štěkat, ale projevy ignorujte. Jakmile nechá ruku být, dejte mu odměnu z druhé. Opakujte, dokud nenechá zavřenou pěst být po prvním příkazu. Pak ho odměňte jen tehdy, když od sevřené ruky odejde a taky se na vás podívá.

Příkaz „zůstaň“ slouží k tomu, aby pes zachoval klid a zůstal na místě v různých situacích, například po prohánění dalšího zvířete nebo skákání na hosta. Pro začátek se ujistěte, že pes už umí „sedni“ opravdu dobře. Otevřete před sebou dlaň ruky a řekněte: „Zůstaň!“ Odstupte o dva kroky a odměňte ho spolu s pohlazením, pokud zůstane na místě. Pomalu zvyšujte vzdálenost, o kterou ustoupíte, a vždycky ho odměňte, i když zůstane jen na chvíli.

Místečko na klidný spánek

Pro psa je naprosto klíčové, aby měl vlastní pelech, potřebuje se ale naučit na něj chodit na příkaz. Poskytněte mu teplé a pohodlné místo na spaní, přidejte klidně polštáře a deku. Zaveďte ho tam pomocí pamlsku nebo hračky, aby si k místu vytvořil skutečně pozitivní vztah. Je potřeba, aby pes cítil, že on sám si vybral právě tohle místo, takže pokud ho budete nutit, nebude to fungovat. Spojí si totiž místo se silně negativním pocitem.

Pokud se chcete se psem podělit o vlastní postel, je potřeba provést to správně. Počkejte do doby, kdy bude skutečně vytrénován, nikdy by totiž neměl skočit do vaší postele bez vyzvání. Když se v budoucnu rozhodnete jeho spací místo změnit, ujistěte se, že má hodně potravy a aktivity. Zvykne si pak na nové okolnosti mnohem snadněji. Sami uvidíte, že pes se základními návyky bude spokojenější a ušetří vám mnoho problémů.

Šel výcvik hladce, nebo jste se setkali s problémy?

Zdroj: BrightSide

Článek Primitivní triky naučí vašeho psa poslušnému chování. Letitá cvičitelka prozradila, jak na to. Zvládne je každý v pohodlí domova se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mezinárodně přijímaný projekt

Tento pozoruhodný projekt je zaměřený na pomoc všem psům, kteří potřebují zvláštní zacházení. Své kořeny má ve Švédsku, kde vznikl oficiálně 27. června 2012 s názvem Swedish International Gulahund Yellowdog programe. Zakladatelkou projektu je Eva Oliversson – psí trenérka a rovněž specialistka na psí chování, která se myšlenkou inspirovala v Austrálii. Na tamních psích výcvikových kurzech byli žlutou stužkou označováni ti jedinci, kteří během nich potřebovali speciální přístup.

Žlutou barvu stužky Eva zachovala proto, že je výrazná a viditelná již na větší vzdálenost. Ovšem psi nemusí být označeni jen stužkou, ale mohou mít na sobě jakýkoliv žlutý doplněk (vodítko, obojek, stužku, motýlka, šátek apod.). Celý projekt získal během své několikaleté existence obrovskou pozornost světových médií a v současné době je jeho filosofie přeložená do 21 světových jazyků včetně češtiny.  

Jací psi nejčastěji potřebují prostor?

Největší přínos projektu spatřuje Eva Oliversson v ohleduplném přístupu k citlivým psům a psům se zvláštními potřebami. Poskytnutím prostoru jim mj. vytváříte prostředí, v němž se cítí lépe. Psi, kteří nejsou stresovaní, se posléze rychleji a snáze naučí potřebné dovednosti a adekvátní reakce na různé situace a podněty. Žluté označení mohou psi potřebovat z rozličných důvodů – někteří z nich mohou mít za sebou operaci, úraz, feny mohou hárat či mít po porodu.

Dalšími důvody mohou být pokročilý věk psů, adaptace v nové rodině (může se jednat o štěně i o dospělého psa z útulku), probíhající výcvik, přílišná bojácnost psa či jeho nedůvěřivost. V každém z uvedených případů potřebují psi trochu ohledu. Pokud jim ho poskytnete, vyhnete se zbytečným nepříjemným situacím. Nikdy totiž nevíte, kdy bude trochu ohleduplnosti potřebovat i váš pes.

Kdy jste se naposledy setkali se psem, který vyžadoval specifický přístup?

Zdroj: Gulahund

Článek Co znamená žlutá stužka u psů? Když takového uvidíte, obloukem se mu vyhněte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Se psem na toaletě a škrábání břicha

Pokud se vedle vás pes posadí, když jste na toaletě, nestrachujte se. Nejste šílení ani vy, ani váš čtyřnohý společník. Pro tohle chování je několik důvodů a prvním je ten, že zkrátka nechce být sám. Když jste doma a jste jedinou osobou v okolí, chce s vámi zkrátka trávit veškerý čas a nechápe koncept soukromí. Dalším důvodem je znuděnost, protože chce jednoduše nějaké podněty. Za třetí vás chrání i v koupelně je vaším strážcem.

Kope vás pes do břicha, když ho drbete na břichu? Nedělejte si starosti, není to známka agresivity. Jedná se o zcela reflexivní reakci, protože drbání a lechtání na břichu může být zároveň trochu dráždivé. Pod jemnou kůží břicha je nervová síť napojená rovnou na míchu, takže při spuštění dojde k tomuto reflexu. Jestli to bude psu skutečně nepříjemné, určitě vám to dá najevo. Možná jen dejte pozor na některá místa nebo intenzitu prstů.

Kroužení před zalehnutím a skákání na věcí

Při pokus s 62 domácími mazlíčky vyšlo najevo, že více než polovina z nich dělá nejméně jedno kolečko, než si kamkoli lehne. U psů je 3krát vyšší šance na tento úkon, pokud je povrch nerovný, než u hladkého. Návyk se dá vysvětlit dědictvím po předcích, kteří museli spát venku. Tam bylo třeba ušlapat trávu nebo sníh a tím vytvořit hladší povrch jako hnízdo. Krom toho tím psi také uvolňují více pachu, kterým si pes značkuje svoje území.

Skákání na věci nebo lidi připomínající páření je častým chováním, které umí majitele pěkně ztrapnit. Podle veterinářů má tento manévr tři základní příčiny. U psa jde obvykle o snahu ukázat svou dominanci, takže jednoduše ukazuje, kdo je v konkrétní situaci pánem. Může jít taky o známku toto, že jsou příliš rozjaření, takže se vymknou kontrole. Posledním důvodem může být zdravotní problém jako infekce nebo podráždění.

Spaní na oblečení a naklánění hlavy

Kromě prosté skutečnosti, že vaše oblečení je zahřáté a pohodlné, je také plné vašeho pachu, který pes dobře zná a vyhledává. Jste pro něj vůdce a tak se usadí v prostředí, kde se cítí naprosto bezpečně. Dalším důvodem může být strach z odloučení, takže vyhledá právě oděv, protože mu zkrátka chybíte. Dělá-li to často, zauvažujte nad tím, jestli svého chlupatého přítele nezanedbáváte. Třeba by uvítal více her nebo delší procházky.

Když psi naklání hlavu, vypadají hrozně roztomile, zvláště se to týká štěňat. Zcela praktickým důvodem je potřeba lépe vidět nebo slyšet, protože plandavé uši jim zakrývají přímo zvukovod. Potřeba lepšího vidění se týká hlavně právě štěňat, jejichž zrak ještě není zcela vyvinutý, tedy si tímto pohybem pomáhají pravidelně. Zvířata nedělají prakticky nic bezdůvodně, jen je potřeba se naučit jejich jazyk a způsob komunikace.

Kam všude za vámi leze váš čtyřnožec?

Zdroj: BrightSide

Článek Hlubší významy psí mimiky. Co znamená naklonění hlavy, kroužení před zalehnutím či doprovázení páníčka na WC se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Snaha získat lepší výhled a hovínka

Kvůli uším a čenichů se pes často snaží získat lepší výhled nebo pozici na poslech. Právě jeho čumák brání vidění a plandavé uši zase kryjí samotné ucho. Jestli k tomuto projevu ale dochází po delší dobu a pes ho nemůže ovládat, může se jednat o zdravotní problém. Nejčastější je v takových případech infekce, někdy dokonce postižení mozku. Takže když se náklon hlavy dlouhodobě nemění, rozhodně navštivte veterináře a poraďte se o dalším postupu.

Konzumace výkalů neboli koprofágie je jedna z nejodpudivějších věcí, kterou psi provádí, jde však o velmi běžný zvyk. Přes existenci několika teorií tomuhle jevu asi nikdy zcela neporozumíme. Podle některých názorů jde o instinkt, příznak choroby nebo špatné stravy. Může jít také o projev stresu a úzkosti zvířete. Možností je i projev nemoci pika, tedy nutkavé potřeby pojídat nestravitelné předměty. Ta se ostatně projevuje i u lidí.

Honba za oháňkou, vytí a štěkání

Prohánění vlastního je snad nejklasičtějším psím chováním. Někdy jde o zcela přirozenou aktivitu a projev hravosti. Pokud ale překračuje únosnou míru (podobně jako náklon hlavu), je na místě zpozornět kvůli možnému zdravotnímu problému. Jestli se pes do konce ocasu zakousne, může trpět problémem s kůží nebo análními žlázami. Stálé a velmi intenzivní honění ocasu bývá i známkou OCD poruchy, která – ano – postihuje i psy.

Štěkání je zcela normálním chováním a vyskytuje se v různých tónech a při různých situacích. Psi štěkají na cizí lidi, na další psy, jedoucí auta a listonoše. Obecným důvodem je psův pocit přítomnosti nebezpečí. Vytí se vyskytuje při zaslechnutí dalšího vytí, případně sirénovitých zvuků. Výrazné vytí je často známkou stresu a také nudy a nevyplatí se ho ignorovat. Stává-li se výrazným problémem, hodí se navštívit psího trenéra.

Klouzání po zadku a olizování lidí

Pokud se váš pes tře zadkem o trávu nebo po něm sjíždí ze svahu, ničeho se nebojte. Jedná se zkrátka o způsob, jak se tam vzadu podrbat. Příčinou jsou většinou mazové žlázy, váčky plné páchnoucí olejovité kapaliny. Někdy se přirozeně vyprazdňují při kálení, jindy je potřeba trochu asistence od člověka. V případě opakovaného otírání zadnice ji psu zkontrolujte. Dost možná se snaží zbavit zaschlé stolice, která ho svědí, případně má vyrážku.

Olizování člověka je naprosto běžné a většinou jde o vyjádření silné náklonnosti a radosti z jeho přítomnosti. Dalším důvodem je pak jejich snaha přitáhnout naši pozornost a zkrátka jim chutnáte. V případě, že vás olizování psem obtěžuje, je na místě trocha výcviku. Obecně stačí počkat, až pes olizovat přestane, a pak mu dát pamlsek. Naučí se tak, že přílišný projev není žádoucí. Zdravotně je to závadné jen tehdy, pokud se psí bakterie dostanou do otevřené rány.

Očichávání zadnic a kopání děr

Když se dva psi potkají, očichají si zadky a na rozdíl od lidí cítí minimálně 10 000krát lépe. Psi získávají informace o světě primárně skrze čich, takže očichání dalšího psa je přirozená cesta vzájemného poznání. Pes se tak doví pohlaví, stav plodnosti, povahu, stravu a ještě mnohem víc. Každý druh má pro psa zcela odlišný pach, takž není důvod této cestě bránit, pokud na sebe neútočí. Ovšem někdy právě důkladné očichání může takovým konfliktům zabránit.

Hrabání na zahrádce je něco, co dovádí jejich majitele k šílenství. Psi tohle dělají buď ze stresu, nebo z nudy. Někdy si takhle schovávají hračky před ostatními psi, případně v horku hledá chladnější místo. Pokud si v díře lebedí, nejspíš je na něj venku horko, takže najděte způsob, jak ho osvěžit. Zabránit se tomu dá jedině tak, že nenecháte psa venku bez dozoru. Zkuste si s ním víc hrát a zabavit ho, aby k tomuto chování neměl důvod.

Jaké největší podivnosti provedl váš pes?

Zdroj: TheSpruce

Článek Očichávání, lízání a štěkání: Co se vám snaží psi sdělit? Experti odhalili, co stojí za jejich chováním se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nehrajte si na hrdinu, tohle není film

Pokud doopravdy nevíte, co děláte, a nemáte řádnou průpravu, nehrajte si na akčního hrdinu. Jednoduše se vyhněte jakékoli konfrontaci, protože ta riziko jen zvyšuje. I u neozbrojeného lupiče, který je sám, nemá cenu zkoušet postupy Bruce Willise. Vždy se může stát, že má padouch u sebe nějakou zbraň, která není na první pohled patrná. To samé platí pro nečekané prudké pohyby. Každý z nich může protivníka vyprovokovat k většímu násilí.

Obecným problémem je skutečnost, že lupič se chová naprosto impulsivně, tudíž jeho postup nelze předvídat. Může být pod vlivem drog a takovým lidem na ničem nezáleží. Pokud se budete hýbat, sdělte mu předem, co potřebujete provést, takže ho nepřekvapíte. Pomalé pohyby vám navíc pomohou v následujících krocích, které vám mohou poskytnout hodně cenných informací i možností.

Všímejte si detailů a sdělujte informace

Ze vzhledu a chování zloděje vytěžte co nejvíce detailů, ale udělejte to skrytě a nenápadně. Proto je klidná spolupráce klíčová, jakékoli informace mohou následně pomoci policii. Věnujte pozornost výšce, postavě, hlasu, tělesným vlastnostem, postoji, zápachu, botám, oblečení či jakýmkoli zvláštnostem. I zdánlivě nepodstatné detaily mohou zloděje velmi jasně identifikovat. Krom toho si zapamatujte, čeho všeho se zloděj dotýkal.

Pokud jste přepadeni doma, sdělte zlodějům, pokud v krátké době očekáváte doručení balíčku nebo opraváře. Jakékoli nenadálé změny situace mohou lupiče rozhodit, v důsledku čehož může sklouznout k násilí. Zatajení informací tak může ohrozit život váš i vašich blízkých, případně dalších osob, které se ocitnou ve špatný čas na špatném místě. Při veškerém pozorování se vyhněte přímému pohledu do očí nebo zírání na lupiče, je to podobně rizikové jako u psů.

Dělejte to, v čem jste si jistí

Každé loupeži je lepší se preventivně vyhnout, pokud je to jen trochu možné. V noci se ve městech pohybujte nejlépe ve skupině, případně alespoň neprocházejte temnými uličkami. Většina zlodějů chce hlavně peníze, které se dají nahradit. Vaše zdraví ani tělo nikoli, pamatujte na to. Tyto rady nemají za cíl z vás udělat pasivní oběť, jen předejít rizikovému chování, které postrádá dovednostní či fyzický základ. Ten v dnešní době ale není problém získat.

Existují desítky kurzů sebeobrany i nácviků přežití kritických situací. Pokud pak dojde na tuto nechtěnou situaci, jednejte. Ovšem pouze v případě, že jste skutečně prošli odpovídající průpravou a máte na to i fyzicky. Mějte také na paměti, že váš případný zásah ovlivňuje i okolí, které na tom nejspíš není stejně jako vy. Přivodit nepoučeným zásahem zranění někomu cizímu je ještě horší než na takové rizikové chování doplatit sám.

Přepadli vás někdy na ulici?

Zdroj: Crucial Learning

Článek Co dělat, když se doma nebo jinde stanete obětí přepadení? To, jak se zachováte během prvních vteřin, rozhodne, zda přežijete ve zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nonverbální mýty

Ohledně řeči těla i například mikrovýrazů existuje celá řada zažitých mýtů. Například překřížení paží si mnoho lidí vykládá jako „blokující chování“, jenže jde ve skutečnosti o sebeuklidnění. Lidé tohle provádí v momentě, kdy jsou nešťastní či vystresování a potřebují se povzbudit. Upozorňuje také na to, že ať děláme cokoli, vždycky vysíláme do okolí nějaké informace. Neustále tak o něčem informujeme.

Jako lidé jsme obecně poměrně mizerní v tom zjistit klam a lživé chování. Ve své knize rozebírá Navarro několik rozdílné vlastnosti tváře a jejich psychologický význam. Čelo může například odhalovat stres, nos se při rozčilení zvrásní a stejně tak se sevřou lidské rty. Podle tváří a čelistí se dá také usoudit, že někdo se snaží kontrolovat právě tyto projevy. To je pak chvíle, kdy Navarro i ostatní experti zbystří a věnují dalším projevům dotyčného zvláštní pozornost.

Od rukou po chodidla

Je to opravdu o pohledu na člověka a řečení sama sobě „Co ten člověk vysílá?“ Agenti typu Navarra dovedou další pozornost věnovanou osobě predikovat i z tempa a způsobu jeho chůze. I takové obyčejné ruce opřené o boky vysílají celé varianty signálů, odlišné například skrze postavení jednotlivých prstů. Ty tu mohou signalizovat například teritoriální chování, konkrétní pozice palců odhalí například zvědavost člověku.

Dalším příkladem je zcela běžné podání ruky. Které může spojit nebo naopak varovat. Navarro se tak dokáže podívat na párek cizinců a popsat, jaké důsledky mělo právě podání ruky na jejich další chování. Věčným tématem je pak „poker face“ a obecně řeč těla u karetních her. Pokud si myslíte, že máte opravdu dobrou pokerovou tvář a nikdo nic neodhalí, raději se podívejte na video a pak na palce. Znáte další nuance lidské řeči těla?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Sekundový trik, jak poznat, že vám někdo lže. Bývalý agent FBI prozradil, jak přečíst člověka dříve, než promluví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Společný sdílený prostor

Základním prvkem posilovny je cirkulace lidí mezi stroji a pomůckami. Proto sebou lidé nosí ručníky, aby po jejich opuštění stroje nezůstalo zpocené místo. Je to nehygienické a je to jedna z nejméně příjemných věcí, jaké se vám mohou stát. S tím je spojeno to, že stroj nezabírejte, pokud ho opravdu nepoužijete. Žádné sezení s knížkou – to si nechte to knihovny – ani snaha si na chvíli schrupnout. To si nechte domů k televizi.

Berte také na vědomí, že lidé kolem vás se chtějí soustředit na svůj trénink a pokud poslouchají hudbu, mají ji na sluchátkách. Na vaše hlasité hovory v době, kdy máte zvedat činky nebo přitahovat závaží, není nikdo zvědavý. Pokud potřebujete vyřizovat hovory, mějte handsfree, mluvte potichu a cvičte u toho. Vždycky si taky hlídejte čas, protože stroje tu nejsou jen pro vás, ale také pro ostatní návštěvníky posilovny.

Jak nebýt otravnou návštěvou

Se stroji se naštěstí pohnout nedá, což ovšem neplatí pro klasické ruční činky a další nářadí. Když s jednou skončíte, vraťte ji zase na místo. Klidně si jich vezměte víc po sobě, ale ať je ostatní lidé najdou stejně pečlivě srovnané. Nikdo nemá rád lidi, kteří zabírají celou hodinu ten samý stroj. Jenže významně je sledovat a občas si poklepat na hodinky vás řadí na stejnou úroveň. Pokud od nich něco chcete, jasně to řekněte.

Klasická posilovna obvykle nemá stanovené programy krom provozní doby. Ale taková doprovodná lekce zumby svůj rozvrh mít bude.  Takže na ni dorazte včas, ať nekomplikujete cvičení ostatním. To samé platí pro osobní trenéry. Sice je platíte, ale nejste jejich jediný klient. Až všechno skončíte a odeberete se do sprch, pamatujte na to, že to není vaše osobní koupelna. Možná vám vlastní nahota nevadí, ale ostatní na vás asi nebudou moc zvědaví.

Zdroj: BrightSide

Článek Věci, které byste nikdy za žádných okolností neměli dělat v posilovně. Jsou odporné, přesto je dělá každý druhý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nepropadejte panice

Je samozřejmě obtížné zachovat si klid a rozvahu, když na vás štěká německý ovčák, nebo k vám dokonce běží a skáče na vás. Jenže pokud začnete křičet, mávat rukama nebo utíkat, jen spouštíte jeho instinktivní chování. Tudíž bude v útoku pokračovat. Pokud se se psem setkáte, například během běhu, zpomalte do chůze. V klidu se otočte a pohybujte se směrem od něj, jen ho po očku sledujte, jak na vás reaguje.

Ještě lepším postupem může, pokud se úplně zastavíte na místě s rukama podél těla. Pokud nebudete vykazovat jakoukoli aktivitu, pes o vás nejspíš zakrátko ztratí zájem a odejde sám. Jedním z nejjistějších způsobů, jak psa vyprovokovat, je přímý oční kontakt. Pokud mu do nich doslova zíráte, je to pro něj důvod k útoku. Udržujte si o jeho pohybu přehled, ale do očí se mu nekoukejte, pak vás nebude brát jako hrozbu.

Směrujte jeho pozornost jinam

Velmi dobrým postupem je zaměřit psovu pozornost na něco jiného. Může to být kousek dřeva, větev, šiška nebo něco jiného, do čeho se může pes zakousnout. Pointou je, abyste odvedli jeho pozornost a mohli se mezitím dostat pryč. Házení aportu nemusí fungovat, protože vás pes nevnímá jako svého pána, takže na takovou akci nejspíš nebude brát zřetel. Pokud všechno selhává, můžete ještě zkusit konfrontaci.

Pokračuje-li pes v agresivním chování, postavte se mu přímo. Vyhněte se přímému očnímu kontaktu a přikažte mu, aby odešel. Musíte použít důrazný a zcela sebevědomý tón, abyste se v jeho očích stali z hrozby objektem s autoritou. Roli v takovém případě hraje i váš postoj, mimika, intonace a další stránky projevu. Pokud se vám to povede, pes může zakňučet, sklopit uši a nejspíš se odebere někam jinam.

Zdroj: BrightSide

Článek Bezpečné chování při střetu s agresivním psem je klíčem k úspěchu. Není to žádná věda, stačí se držet pár osvědčených kroků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvěra zvířete není zadarmo

Cílem bylo zjištění, zda je pro psa konkrétní osoba důvěryhodná, nebo nikoli. Psi obecně preferují svět s jasnými hranicemi. Cvičení a pevně dané mantinely jim usnadňují každodenní fungování. Během pokusu ukázal majitel psa na krabici s jídlem a pes se k ní rozběhl. Podruhé ukázal na stejnou krabici, tentokrát však prázdnou. Pes se opět ke krabici vydal, ovšem byl oklamán. Už dříve bylo prokázáno, že psi se rozběhnou tam, kam ukáže jejich majitel.

Tím pádem rozumí lidským gestům. Jenže když se takové gesto stane nekonzistentním a jednou je skutečné, jindy klamné, je to pro psa velmi stresující. Narušuje to jeho jasné vidění světa. Při třetím pokusu již pes gesto nenásledoval. Nevěřil osobě, která mu dříve lhala. Celého pokusu se zúčastnilo celkem 34 psů a podle závěrečné zprávy se všichni zachovali totožně. Použili předchozí zkušenost a došli k závěru, že ukazující osoba je nedůvěryhodná.

Reakce na chování k jejich pánovi

Jenže tohle není všechno, psí nedůvěra se projevuje i ve vztazích mezi jejich pánem a dalšími lidmi. Psi dávají zkrátka pozor, jak se k jejich pánovi kdo chová, a to ovlivňuje vztah psa ke konkrétnímu člověku. Během dalšího pokusu požadoval majitel psa pomoc od okolních lidí. Ti následně dávali psovi pamlsky a chování psů vědce opět překvapilo. Psi totiž nepřijali pamlsek od osoby, která se k jejich pánovi chovala hrubě.

Pokud někdo ovšem pánovi opravdu pomohl, byl následně přijat i samotným zvířetem. Dokonce i ti, kteří neudělali nic, byli se psem zadobře. Ovšem projevy hrubosti nebo agresivity znamenaly okamžitou psí nedůvěru. Z toho plyne, že psi sledují interakci pánů s dalšími lidmi a dělají si o ní jasný závěr. Společenská pravidla jsou pro ně naprosto zřetelná a chování k pánovi tak ovlivňuje i jejich postoj.

Zdroj: BrightSide

Článek Věřte svému psovi, dokáže rozpoznat nebezpečí na první pohled. Vědecky potvrzeno se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pes jako živý detektor klamu

Vědce proto logicky zaujala možnost, že by takto mohli fungovat i psi. Ti poznají u člověka prakticky neomylně napětí, strach, stres a nejistotu. Bádání zahrnovalo 260 psích „dobrovolníků“ nejrůznějších plemen. Základní instrukcí přitom bylo, aby se řídili pokynem někoho jim zcela neznámého. Tento člověk ukázal na krabici s ukrytým pamlskem. Pokud ho poslechli, dobrota byla jejich. Pak došlo k přesunu pamlsku z úkrytu do úkrytu.

Psi v té chvíli sledovali, jak jeden člověk přesouvá pamlsek jinam a další výměnu pozoruje. V jiných případech druhý člověk v procesu výměny chyběl. Pak byl proveden stejný pokus pro zjištění, zda se budou psi řídit radou od neznámého člověka i nadále. Jasně ovšem zjistili, že pokud radící člověk nebyl u výměny dobroty, psi ignorovali jeho pokyny. Psi byli schopni pochopit, že radící osoba neví, kde se jejich odměna skutečně skrývá.

Malé děti dopadly v testu hůře

Podstatnější skutečností bylo, že asi 50 % psů ignorovalo radu člověka, pokud věděli, že ukazuje na špatnou misku. Jasně tudíž věděli, že tento člověk záměrně lže. Vědecký tým podotkl, že experimenty stejného druhu byly provedeny už v minulosti. Tehdy se jich účastnili šimpanzi, makakové a děti do 5 let věku. Tento soubor se ovšem řídil radami zcela zjevného lháře mnohem častěji, i když účastníci věděli, že pravda je někde jinde.

Pro všechna psí plemena jsou důležité mantinely a jasně srozumitelný svět. Proto je pro ně aspoň základní výcvik nepostradatelný. Pomáhá jim ve vyjasnění role blízkých osob a celého jejich okolí, fungování v něm je pak pro psa mnohem méně stresující. Lež a klam zavádí do tohoto vnímání nejistotu, psi jsou v důsledku toho nervózní. V zásadě pak reagují dvěma způsoby, tedy buď ignorací podnětu, nebo agresivitou vůči iniciátorovi.

Zdroj: ČT24, Proceedings of the Royal Society B, Science X

Článek Psi jsou chodící detektory lži. Podle čeho poznají, když někdo lže a jak to dají následně najevo? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

• Přátelství, která jste si utvořili ve věku 16 až 28 let, budou pravděpodobně dlouhodobá a silnější než všechna ostatní.
• Obecně dávají ženy přednost těm mužům, kteří mají hluboký a chraplavý hlas. Působí totiž více sebevědomě a méně agresivně.
• Lidé, kteří vám umí nejlépe poradit, mají většinou sami velké problémy.
• Čím chytřejší člověk je, tím rychleji přemýšlí, to pak vede k horšímu rukopisu. Často se o tom můžete přesvědčit, když vám doktor předepisuje recept.
• Emoce neovlivňují to, jak lidé komunikují. Ve skutečnosti to je přesně naopak – způsob, jakým komunikujete, má velký vliv na vaši náladu.
• Nejlepší je jít na první rande do restaurace a pozorovat, jak se druhá osoba chová k personálu. Hodně to vypovídá o jejím charakteru.

• Lidé, které často trápí silné pocity viny, dokážou lépe rozumět pocitům a myšlenkám ostatních.
• Muži nejsou zábavnější než ženy. Jen mají větší odvahu dělat vtipy, které kolikrát ani nemusejí být vtipné pro jejich okolí.
• Stydliví lidé vám toho o sobě moc neřeknou, ale umějí to udělat tak, že máte pocit, jako byste je moc dobře znali.
• Ženy mají na těle dvakrát tolik receptorů bolesti, zároveň ovšem vůči ní mají mnohem vyšší toleranci než muži. Celkem paradox, že?
• Pokud se potřebujete uvolnit a zrelaxovat, poslechněte si vysokofrekvenční hudbu. Ta by vám také měla přivodit pocity štěstí.
• Chcete spát, ale nemůžete zastavit proud vašich myšlenek? Vstaňte a zapište si je, uklidní vás to a usnete během chvilky.

• Textové zprávy přející dobré ráno a dobrou noc aktivují tu část mozku, která je zodpovědná za pocity štěstí.
• Překonávání vašich strachů a obav vás udělá dlouhodobě šťastnějšími. Takže hurá na skok s padákem!
• Průměrná doba, kterou žena dokáže udržet tajemství, je okolo 47 hodin a 15 minut.
• Lidé, kteří se snaží všechny okolo sebe udržet v pozitivní náladě, se často cítí ve výsledku nejosamělejší.
• Čím šťastnější jste, tím méně spánku vaše tělo vyžaduje.
• Jakmile držíte za ruku osobu, kterou milujete, začnete bolest pociťovat méně ostře a nemáte potřebu si dělat starosti.

• Inteligentní lidé mívají méně přátel než ti „průměrní“. Čím chytřejší člověk je, tím více si vybírá, koho bude mít ve svém okolí.
• Sňatek s nejlepším kamarádem/kamarádkou snižuje riziko rozvodu až o celých 70 % a většinou takové manželství vydrží celý život.
• Ženy, které mají převážně mužské přátele, mívají častěji dobrou náladu.
• Lidé, kteří mluví více jazyky, mohou podvědomě měnit osobnost, jakmile mění svou řeč.
• Být dlouhodobě sám je pro vaše zdraví stejně špatné jako vykouřit 15 cigaret denně.
• Cestování posiluje zdraví mozku a také snižuje riziko infarktu a deprese.
• Jakmile lidé mluví o věcech, které je doopravdy zajímají, vypadají více atraktivně.
• Když spolu mluví dva lidé a jeden z nich mírně natočí nohy směrem ven či s jednou opakovaně tímto směrem cukne, je to silné vyjádření jeho nesouhlasu a znak toho, že chce odejít.

Zdroj: Brightside

Článek Promlčená psychologická fakta, jak se stát přeborníky v komunikaci. Dostaňte z lidí informace, které by vám za normálních okolností nikdy neřekli se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bylina měnící kočičí chování

Díky genetické variabilitě těchto malých šelem shledává 7 z 10 koček šantu naprosto neodolatelnou, zatímco zbytek je k ní zcela lhostejný. Chemikálie zodpovědná za vliv šanty na naše domácí mazlíčky se jmenuje nepeta lactone a její účinek se projevuje již po vdechnutí. Tato molekula nemusí být strávena nebo dosáhnout mozku proto, aby kočky šílely. Samotné posednutí aktivitou se šantou obvykle trvá asi 15 minut.

Potom je jedinec proti šantě a její vůni imunní asi na hodinu, přičemž účinek rostliny připomíná opilost nebo drogový výlet. Ovšem nemůžeme s jistotou říct, co kočky prožívají. Víme ale, že čichání k šantě uvolňuje beta endorfiny, což jsou přirozené opiáty produkované organismem. U lidí tyto látky redukují stres, potlačují bolest a dávají nám pocit odměny. Pokud je jejich produkce potlačena, kočky na šantu reagují jinak.

Dočasný efekt bez návyků

Navíc to nevypadá, že by si kočky na šantu vytvořily jakýkoli návyk, a po kontaktu s ní je nepostihují ani žádné škodlivé vedlejší efekty. Pokud by se o stejný přístup pokusil člověk, nejspíš bude zklamaný. Pravda, někteří lidé používají šantový čaj, který popisují jako lehké sedativum, jenže neexistují žádné studie potvrzující jakékoli psychoaktivní efekty. Šanta ovšem takto nepůsobí jen na domácí kočky, ale i na skutečné divoké šelmy – lvy, leopardy i jaguáry.

Účinek se zdá být evoluční náhodou, protože šanta ani neroste v oblastech, kde by kočkovité šelmy žily. Šanta zároveň odpuzuje hmyz, například šváby a komáry, takže se dá použít jako repelent. To je možná další důvod, proč se o ni kočky tak třou. Podobnou látku produkují také myši ve svém potu, což působí na kočky zmatečně. Myš má tak větší šanci uniknout, pokud hrozí, že ji kočka chytne.

Zdroj: Newscientist

Článek Zázračná bylina, která lusknutím prstu změní kočičí chování. Proč jí kočky tak šíleně milují a chovají se jako smyslů zbavené? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nová funkce léku na cukrovku

Mezinárodní studie zaměřená na funkci tohoto léku při hubnutí byla publikována v únoru. Samotná molekula už je široce schválená v menších dávkách jako léčba cukrovky druhého typu. Napodobuje totiž aktivity přirozeně vylučovaných hormonů, které tělo uvolňuje po jídle a jež způsobují pocit sytosti. Již ztráta 5–10 % tělesné váhy pomocí diet a cvičení je přitom spojena se sníženým rizikem kardiovaskulárních onemocnění – hlavně u dospělých s nadváhou.

V předchozích studiích dosáhlo 86,4 procenta účastníků aspoň 5% snížení tělesné váhy. Polovina jich dosáhla 15% redukce hmotnosti, něco přes třetinu z nich dokonce 20% poklesu. To dělá z nového léku velmi atraktivní možnost, jak se dá zhubnout. Váhový pokles v tomto rozsahu byl dříve možný pouze pomocí operace. Lidé v klinických testech prošli také dietním poradenstvím a dostali rady ohledně zvýšení pravidelné fyzické aktivity.

Schválení a další pokyny

Úřad sám spolu se schválením léku vydal některé metodické pokyny. Například postupné navyšování dávky až na udávaných 2,4 miligramů přípravku v průběhu 7 měsíců, čímž by se měly omezit vedlejší účinky jako průjmy a zvracení. I když má tento lék rozhodně potenciál, mnoho expertů varuje, že sám o sobě není zázračný. Je otázkou, jak bude dopad léčby vypadat v dlouhodobém horizontu – nejde o samospasitelnou injekci.

Léčba se může ukázat jako použitelná pro krátkodobé rapidní snížení váhy u výrazné nadváhy, nelze ji však využít pro prevenci nebo léčbu všech druhů nadváhy. Veřejnost by se dále měla řídit radami ohledně zdravého stravování a pravidelné fyzické aktivity, která je samozřejmě i při užívání tohoto léku potřeba. Je to jako s vakcínou proti covidu – její použití nijak neredukuje nutnost odpovědného chování obyvatel.

Zdroj: IFL Science

Článek V USA byl schválen nový téměř zázračný lék, který pomáhá snížit tělesnou váhu až o pětinu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.