Psi a kočky někdy bez varování začnou zběsile pobíhat. Takzvané zoomies mají několik příčin

Váš pes se právě probudil z dvouhodinového spánku a za tři sekundy už v plném sprintu objíždí gauč. Veterináři tomu říkají FRAPs a většinou jde o úplně normální chování.

Foto: Peretz Partensky - licence CC BY-SA 2.0

Scéna se opakuje v tisících českých domácností: pes leží klidně na svém místě, pak se zvedne, na zlomek vteřiny ztuhne a vzápětí vyrazí do zběsilého běhu po celém bytě. Zatáčky na koberci, výskoky na postel, skluz na laminátové podlaze. Po minutě nebo dvou se zastaví, vyplázne jazyk a tváří se, jako by se nic nestalo. Odborně se těmto epizodám říká FRAPs, tedy záchvaty zběsilé náhodné aktivity (frenetic random activity periods). A nejde jen o psy. Stejné chování popisují veterináři u koček, králíků i dalších savců. Klíčové je rozumět tomu, kdy je to radostný výboj energie a kdy signál, že něco není v pořádku.

Co přesně jsou FRAPs a co je spouští

Pamela J. Perry z Cornellovy veterinární fakulty uvádí, že u psů neexistuje jedna jediná příčina. Zdá se však, že FRAPs představují způsob, jak zvíře vybíjí nahromaděnou energii nebo zmírní vnitřní napětí. José Arce, bývalý prezident Americké veterinární asociace (AVMA), to v rozhovoru pro Live Science shrnul ještě stručněji: „Prostě se baví.“

Spouštěče bývají překvapivě předvídatelné. U psů jde nejčastěji o tyto situace:

• návrat majitele domů,
• konec dlouhého odpočinku nebo pobytu v boxu,
• večerní hodiny,
• silné vzrušení při hře nebo tréninku,
• koupel,
• a kupodivu i moment těsně po vykálení, detail, který v běžných příručkách často chybí, ale Cornell ho výslovně zmiňuje.

Vypadá to náhodně, jenže ve skutečnosti jde téměř vždy o přechodový okamžik: z klidu do akce, z napětí do uvolnění, z jednoho režimu dne do druhého.

Kočky mají vlastní scénář

Kočičí zoomies se od psích liší načasováním i spouštěči. Kočky jsou soumračná zvířata. Jejich přirozený vrchol aktivity připadá na úsvit a soumrak, jak potvrzuje Merck Veterinary Manual. Právě proto majitelé koček zažívají divoké sprinty po bytě brzy ráno nebo pozdě večer, často po odchodu z kočičí toalety, po intenzivním čištění srsti nebo po jídle.

Epizody u koček bývají podle VCA Animal Hospitals kratší než u psů a častější u koťat a mladých jedinců. Domácí režim je může zesílit: kočka celý den spí, večer přijde člověk, nabídne jídlo a interakci a nahromaděná energie exploduje. Řešení? Víc aktivní hry přes den a večer, ideálně těsně před spaním, aby se noční „závody“ zmírnily.

Foto: Pxhere

Kdy je to radost a kdy důvod k obavě

Tady přichází nejdůležitější rada, kterou vám veterináři mohou dát: naučit se číst řeč těla.

Veselý pes při zoomies je uvolněný. Tělo je měkké, pohyby plynulé, občas nabídne takzvaný play bow: přední tlapy má na zemi a zadek nahoře. Po skončení epizody vrtí ocasem, působí uvolněně a chová se normálně.

Vystrašený nebo trpící pes vypadá jinak. Tělo je napjaté, oči široce otevřené, hlava nízko, ocas přilepený k břichu. Běh nepůsobí hravě, ale chaoticky, panicky.

Zbystřit byste měli v těchto případech:

• epizody se opakují bez zjevného spouštěče,
• chování je těžko přerušitelné nebo stereotypní (točení za ocasem, honění stínů),
• zvíře se při běhu zraňuje nebo mu chování brání v normálním fungování,
• u koček dojde k náhlému nárůstu hyperaktivity nebo agresivity.

Kompulzivní poruchy u psů (točení za ocasem, „chytání much“ ve vzduchu, honění stínů) se od FRAPs liší zásadně: objevují se i bez spouštěče, opakují se stereotypně a mohou psa poškozovat. Před jakoukoli behaviorální diagnózou je ale nutné vyloučit medicínské příčiny včetně bolesti nebo neurologických problémů.

Jak zabezpečit byt a co dělat venku

Samotné zoomies nejsou nebezpečné. Nebezpečné může být prostředí, ve kterém probíhají. Cornell výslovně varuje před schody, kluzkými podlahami, překážkami v trase a blízkostí silnice.

Praktický checklist pro domácnost:

• odklidit křehké předměty z obvyklé „závodní dráhy“,
• zamezit přístupu ke schodům během epizody,
• na kluzké podlahy položit koberec nebo protiskluzovou podložku,
• venku držet pevně vodítko, zvlášť poblíž silnice nebo srázu,
• pokud víte, že pes mívá zoomies po koupeli nebo po příchodu domů, nechat ho nejdříve vybít energii v bezpečném prostoru.

A pokud si nejste jistí, zda jde o nevinné zoomies, nebo o příznak něčeho vážnějšího? Natočte epizodu na video. Jak uvádí portál Veterina.cz, patnáctisekundový záznam řekne veterináři víc než pět minut slovního popisu. Stejný postup doporučil i MVDr. Jakub Nowak v chatu České televize: pokud se podezřelá epizoda zopakuje, je vhodné ji natočit a ihned zavolat veterináři.

Proč to zvířata vlastně dělají a má to smysl i v přírodě?

FRAPs nejsou výmysl domácích mazlíčků. Studie publikovaná v odborném časopise JAALAS popisuje obdobné epizody (u králíků označované jako „binkies“) u divokých i domestikovaných jedinců jako projev vzrušení. Širší literatura o herním chování savců přisuzuje podobným výbojům hned několik funkcí: nácvik reakcí na nečekané situace, fyzický trénink, budování sociálních vazeb a u kočkovitých také nácvik lovu.

Co se děje v mozku? Přímé měření „centra zoomies“ u psa zatím neexistuje. Neurobiologické přehledy o hře u savců ale ukazují na okruh zahrnující frontální kůru, striatum a odměňovací systémy poháněné dopaminem, endogenními opioidy a kanabinoidy. Zjednodušeně: vysoké vzrušení plus motorický výboj plus mozková odměna. Právě proto mohou zvířata po skončení působit blaženě.

Pokud váš pes právě teď obíhá gauč potřetí za minutu, s uvolněným tělem a ocasem jako vrtulí, nechte ho. Cornell to říká doslova: „Nebojte se a nechte ho řádit.“