Ukrajina – VědaŽivě.cz

Obří banka v Česku zkrachovala: Klienti přijdou o své úspory, jedná se o miliony korun

Redakce VědaŽivě — Sat, 20 Jul 2024 02:33:00 +0000

Banky na trhu nekrachují každý den. Když už k nějakému krachu dojde, jedná se většinou o velmi nepříjemnou událost, která zasáhne životy tisíců lidí. Na Českém trhu naposledy zkrachovala Sberbank. Stalo se to pár měsíců po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině. Teprve letos však došlo k finálnímu vyplacení pohledávek zbylým klientům. Kdo se o své peníze nepřihlásil včas, už je nikdy v životě neuvidí.

Sberbank zkrachovala kvůli válce

Banky mohou zkrachovat pouze v případě, že od nich začnou hromadně odcházet její klienti, kteří s sebou vezmou také všechny peníze, které měli u banky uloženy. Pokud odliv klientů pokračuje, banka dřív nebo později dojde do bodu, kdy na vyplácení peněz nemá dostatečné prostředky a vyhlásí bankrot. Přesně to se stalo také v případě Sberbank, ze které začali hromadně odcházet klienti, kteří neschvalovali Ruskou agresi na Ukrajině. Sberbank zkrachovala během pár krátkých týdnů, kdy musela přejít do insolvenčního řízení.

Sberbank zkrachovala krátce po začátku válečného konfliktu na Ukrajině.

Většinu pohledávek se podařilo uhradit

Ne vždy se bance podaří vyplatit úplně všechny pohledávky všem klientům. Zjednodušeně se dá říct, že čím dřív se klient o své peníze přihlásí, tím větší je šance, že je všechny získá zpátky. Nejlépe pak na tom jsou ti klienti, kteří od banky odešli hned na začátku. Zbylí klienti si museli počkat, jak dopadne insolvenční řízení. V případě Sberbank se naštěstí povedlo vyplatit až 95 % všech vzniklých pohledávek.

Vyplácení pohledávek u banky, která zkrachovala, se však řídí přísným insolvenčním kalendářem. Bývalí klienti se tak mohli o své peníze přihlásit do 14. července 2024. Kdo tak neučinil, pravděpodobně navždy promarnil šanci své peníze získat zpět. V insolvenčním řízení tak stále zbývá zhruba 500 milionů korun, o které se nikdo nepřihlásil.

Peníze, které nikdo nechce

V tuto chvíli není jasné, jestli tyto peníze ještě někdy najdou své právoplatné majitele. Není příliš pravděpodobné, že by insolvenční kancelář vypsala další termín pro vyplácení zbylých pohledávek. V tuto chvíli je tak řeč zhruba o třech tisících klientů, kteří se o své finance nepřihlásili. Existuje však také možnost, že se jedná o klienty, kteří nebyli schopni svůj nárok na peníze nijak doložit, jak uvádí web Aazdraví.cz

Článek Obří banka v Česku zkrachovala: Klienti přijdou o své úspory, jedná se o miliony korun se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Americká protitanková střela TOW je sice konstrukčně stará, ale je stále velmi účinnou zbraní. Hlavně po svých modernizacích

Redakce VědaŽivě — Fri, 07 Apr 2023 02:58:00 +0000

Jednou z trochu opomíjených protitankových zbraní používaných Ukrajinou proti ruské invazi jsou protitankové střely BGM-71 TOW. Jejich využití zastínily modernější a sofistikovanější zbraně jako FGM-148 Javelin nebo britsko-švédské NLAW, ale faktem zůstává, že i střely TOW jsou velmi účinné a v mnohých aspektech se svým známějším a novějším protějškům vyrovnají. Navíc často bývají velmi mobilní díky spojení s legendárním obrněným vozidlem z rodiny Humvee.

Střely TOW již slouží přes 50 let

Protitankové střely TOW vstoupily do služby v amerických ozbrojených silách již v roce 1970, mohlo by se zdát, že jde už o velmi zastaralý systém. Střely jsou naváděné za pomoci drátu, což je dnes již překonaný způsob. Ovšem od 70. let byl systém svými konstruktéry neustále modernizován, je tedy stále velmi účinný. Prokázal to například v Sýrii, kde byl nejúčinnější zbraní protirežimních povstalců proti syrským tanků a má jich značnou řadu na svědomí.

Používá ho i ukrajinská armáda, jak dokazuje nedávno zveřejněné video prezentující výstřel z BGM-71 na vozidle Humvee. Ukrajinci měli obdržet minimálně 1 500 těchto střel, ale mohou jich mít samozřejmě mnohem více. Na Ukrajině by měly být hlavně střely TOW-2B vyvinuté na začátku 90. let. Střela je vybavena magnetickým a optickým senzorem a je schopna útočit na horní části vozidel, kde je nejslabší pancéřování tanku.

#Ukraine: Photos of a Ukrainian soldier firing from a M41A7 TOW HMMWV-mounted ITAS- which allow us to confirm one of the TOW types supplied by the US to Ukraine.

We see a TOW-2B-series missile- a very capable top-attack variant, able to destroy almost any Russian vehicle. pic.twitter.com/QLbtHcXALI
— Polymarket Intel (@PolymarketIntel) March 20, 2023

Operátor TOW musí záměrný kříž držet na cíli, ale tento druh střely se pohybuje nad záměrnou čarou. Dosah těchto střel může být až 4 500 metrů. Tato varianta střely má dvě nárazová jádra, měla by si být schopna poradit i s reaktivním pancéřováním, zvláště staršími typy. Ale je pravděpodobné, že Ukrajina má i střely s klasickými hlavicemi a přímým útokem nebo střely s výbuchem vytvořeným penetrátorem.

Vozidel Humvee bylo vyrobeno velké množství

Systém je umístěn na vozidle HMMWV, známém také jako Humvee. I v tomto případě se jedná o starší konstrukci zařazenou do výzbroje v roce 1983, ale stejně jako protitankový systém průběžně vylepšovanou a modifikovanou. Vozidel Humvee bylo v různých variantách vyrobeno téměř 300 tisíc a slouží v mnoha armádách. V případě vozidla na videu se jedná o variantu M1167 určenou jako nosič střel TOW.

Jde o podvariantu vozidel Humvee řady M1113 pocházejících z 90. let. Na základě zkušeností z různých bojů na nich konstruktéři výrazně navýšili balistickou ochranu, osádka by měla být chráněna proti střelbě z ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám. Na druhou stranu vozidlu narostla hmotnost, což o něco zhoršuje jeho mobilitu. Vozidla Humvee stále slouží u amerických ozbrojených sil, ale jsou postupně nahrazována modernějšími konstrukcemi.

Článek Americká protitanková střela TOW je sice konstrukčně stará, ale je stále velmi účinnou zbraní. Hlavně po svých modernizacích se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Z obyčejného dronu může být po chvilce nebezpečná protitanková zbraň. Stačí jen standardní hlavice z RPG-7 a trocha izolepy

Redakce VědaŽivě — Sat, 25 Mar 2023 03:41:00 +0000

Během válek se vojáci často uchylují k různým improvizacím. Ukrajinský konflikt není výjimkou, naopak jsou především na ukrajinské straně improvizace velmi časté. Vojáci se tak snaží kompenzovat hlavně nedostatek sofistikovaných zbraní. Přicházejí tak často s neuvěřitelnými a přitom jednoduchými a účinnými způsoby. Nové video na sociálních sítích například ukazuje, jak z obyčejného dronu udělat řízenou protitankovou zbraň během několika minut.

Na dron stačí přilepit projektil z RPG-7

Video zabírá instruktora (pravděpodobně cizince, protože mluví anglicky), jak učí ukrajinské bojovníky přeměnit nevelký dvoumotorový dron s křídly na sebevražedný. Stačí mu k tomu jenom izolepa a projektil ze známého sovětského granátometu RPG-7. Za pomoci pásky ho připevní na špici dronu tak, aby přečníval a při zásahu se aktivoval detonátor. Poté jenom stačí odstranit pojistku, aby se hlavice odjistila.

Ukrainian 🇺🇦 suicide drone wit RPG-7 warhead. @jpg2t785 #Ukraine pic.twitter.com/yH9zdLsXq1
— DefenseTrends (@DefenseTrends) February 13, 2022

Na RPG-7 se nejčastěji používají kumulativní protipancéřové hlavice. Existují i tandemové nebo termobarické, ale na videu je použitý zcela běžný druh. Taková hlavice má hmotnost přibližně 2,6 kilogramu a dokáže probít pancíř o síle 500 milimetrů RHAe. To určitě stačí na zničení obrněného vozu nebo bojového vozidla pěchoty, v případě tanku záleží na místě zásahu. Jistě je také možné probít slabý pancíř na střeše, případně vzadu nebo na boku. Zbraň ale nejspíš nebude dost silná, pokud narazí do místa chráněného reaktivním pancéřováním.

Hlavice z RPG se používají často

Záběry ukazují, že takovýto dron mohou vojáci naprosto bez problému vypustit z ruky. I když se ve vzduchu trochu zakolébá, nakonec stroj spěšně letí. Co na videu není ukázáno, je úprava těžiště dronu, protože těžká hlavice na malém stroji ho musela změnit. Aby mohl správně letět, vojáci pravděpodobně museli nějakým způsobem zatížit zadní část dronu. Na Ukrajině používají kvadrokoptéry s hlavicí z RPG-7 v podvěsu, i v těchto případech však nebude vyvážení takový problém jako u dronu s křídly.

Takto upravený dron může zasahovat cíle ve vzdálenosti až několika kilometrů. Záleží však na dosahu jeho ovládání a baterii, protože zatížení hlavicí musí logicky možnou dobu letu zkrátit. Na videu je vidět, že operátor se strojem letí ve vzdálenosti téměř 4 kilometrů. Nakonec se do ruského obrněnce těsně netrefí. To může být slabina podobných improvizací, úspěšný zásah bude vyžadovat cvik a trochu štěstí, protože drony k tomu stavěné nejsou. Ale v případě úspěchu jde o účinnou a hlavě velmi levnou zbraň.

Článek Z obyčejného dronu může být po chvilce nebezpečná protitanková zbraň. Stačí jen standardní hlavice z RPG-7 a trocha izolepy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nafukovací návnady z Děčína matou ruské vojáky. I kvůli nim mohou hlásit až neuvěřitelná čísla některých zničených zbraní

Redakce VědaŽivě — Fri, 24 Mar 2023 03:54:00 +0000

Některá hlášení ruského ministerstva obrany působí až směšně a není jisté, zda ministerstvo záměrně lže, nebo se jen z praktického důvodu plete. Nejviditelnějším symbolem jsou raketomety HIMARS, o nichž Rusko tvrdí, že jich zničilo již minimálně 40. Ovšem Ukrajina jich dostala jen 20, a jelikož je stále hojně používá, jsou ruská tvrzení jasný nesmysl. Ovšem možné je, že ruští vojáci mohli zničené vozidlo opravdu vidět. Jen nebylo skutečné, ale nafukovací.

Nafukovací makety mají řadu výhod

Jednou z často využívaných metod v historii vojenství je klamání nepřítele a v posledních více než 100 letech, s rozvojem letectva a později družic a dronů, je o to důležitější. Mnohé objemné zbraně jdou schovat jenom velmi obtížně, a tak přichází na řadu další metoda – přesvědčit nepřítele, že je opravdu vidí, ačkoli nejsou skutečné. K tomu obvykle sloužily různé makety ze dřeva, ale jedním z nejlepších způsobů je vyrábět makety nafukovací. Jsou skladné, snadno se přemisťují a velmi rychle instalují.

Jedním z nejznámějších výrobců takovýchto nafukovacích maket v Evropě je děčínská firma Inflatech. Původně vyráběla různé nafukovací reklamy, ale postupně se přeorientovala na makety všelijakých vojenských systémů. Z fotografií dostupných na internetu nebo v různých médiích je zřejmé, že dokáže vyrobit třeba makety systémů protivzdušné obrany, jako jsou Tor-2 či 9K33 Osa, raketometů M270 MLRS nebo M142 HIMARS, ale třeba i tanku M1 Abrams.

Makety z Děčína jsou i na Ukrajině

Představitelé firmy veřejně prozradili, že jsou schopni za měsíc vyrobit kolem 35 kusů maket různé vojenské techniky a v podstatě se netají tím, že Ukrajina je velký odběratel. Podle nich je docela dost možné, že ruská tvrzení o zničených HIMARS jsou dílem i jejich výrobků. Nejde ale jenom o to nepřítele přesvědčit, že něco zničil, nafukovací návnada není tak drahá, zatímco sofistikované řízené střely často ano. Nepřítel tak vyčerpá drahou a často nedostatkovou zbraň, a přitom ničeho nedosáhne.

Inflatable arms maker reports soaring demand
Business was up by more than 30%: #Inflatech. #Czech company that produces inflatable imitation weapons, including fake #HIMARS rocket systems and #Abrams tanks reportedly used as decoys in #Ukraine @Defense_Talks @Defence_IDA pic.twitter.com/EZSu9cTCLQ
— Salman Ali Awan (@salmanaliawan) March 8, 2023

Nutno dodat, že podobné makety nejsou jen obyčejným nafukovacím modelem, protože by v mnoha případech nebylo těžké podvod odhalit, i když vypadají velmi věrně. Dnešní průzkumné prostředky, jako jsou drony či letadla, využívají nejen kamery, ale i termovize, infračervené nebo radarové snímání a makety musí obstát i zde. Proto látka mívá kovový nátěr odrážející radarové paprsky podobně jako skutečné vozidlo, případně vyhřívání v místech, kde bývá motor, aby maketa vypadala věrohodně v teplotním spektru.

Článek Nafukovací návnady z Děčína matou ruské vojáky. I kvůli nim mohou hlásit až neuvěřitelná čísla některých zničených zbraní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ruské letectvo během měsíce údajně sestřelilo 12 ukrajinských letadel a vrtulníků. Jenže Rusko o svých úspěších často lže

Redakce VědaŽivě — Wed, 22 Mar 2023 03:32:00 +0000

Ruská média tvrdí, že hlavně ruské letectvo, ale i protivzdušná obrana během jednoho měsíce – zhruba od konce prvního únorového týdne – z oblohy sundaly 12 ukrajinských letadel a vrtulníků. Mezi nimi vrtulníky Mil Mi-8 nebo bojové letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker. Za vším prý stojí nová taktika a zbraně. Co je na tom pravdy, nelze ověřit. Ovšem během roku konfliktu ruské ministerstvo obrany oznámilo tolik zničených letadel, že by to vydalo na několik kompletních ukrajinských letectev, a mnohé údaje nesedí ani u dalších zbraní.

Ruské letectvo spoléhá na moderní střely

Nová taktika má být podle ruských médií postavena na schopnostech moderních střel vzduch-vzduch krátkého, středního a dlouhého doletu a na jejich speciálním použití. Podle ruských odborníků mají tyto střely nové naváděcí hlavice a značně tak předčí schopnosti ukrajinského letectva. Ruská letadla mají čekat na ukrajinská, až se přiblíží k bojové oblasti, a pak na ně díky svým schopnostem zaútočit.

Ruská taktika dle všeho spočívá v tom, že ruská letadla létají v ruském vzdušném prostoru, z dosahu ukrajinské protivzdušné obrany. Nad Ukrajinu je totiž Rusko již řadu měsíců nepouští, protože se obává silné protivzdušné obrany. Podle tvrzení Ukrajinců již měla zlikvidovat přes 300 ruských letadel a téměř stejný počet vrtulníků. Střely vzduch-vzduch pak ruské letouny opět vypustí z bezpečné vzdálenosti.

Teoreticky je to možné, protože hlavně nové ruské letouny jako Suchoj Su-57 Felon a asi nová verze Suchoj Su-35SM mají radary typu AESA, jsou tedy mnohem schopnější než radary starších ukrajinských letadel. Ale i další ruská letadla mají radarové vybavení lepší. Mohou tedy nepřítele zaměřit na dlouhou vzdálenost. Nové letouny pak mohou použít i radarem naváděnou střelu vzduch-vzduch jako R-37M s dosahem až 400 kilometrů a velmi vysokou rychlostí. Zbraň podobných parametrů také Ukrajina nemá.

Rusko zvládá sestřelit i vlastní letadla

Ovšem i Rusko ztrácí své letouny. Například 3. března bylo na video zaznamenáno sestřelení moderního ruského stíhacího bombardéru Suchoj Su-34M Fullback. Zajímavá na tom je skutečnost, že ho podle všech indicií sestřelila palba ruské, nikoli ukrajinské protivzdušné obrany, což je fatální, ale ne první chyba ruských protiletadlovců. Další záběry z 15. března pak ukazují sestřelení ruského bitevního letounu Suchoj Su-25 Frogfoot Ukrajinou.

Není pochyb, že obě letectva mají za poslední rok války významné ztráty, a hlavně to ukrajinské bude značně oslabené. Rusko zvládá vyrábět nové stroje, jako jsou Su-57, Su-35 nebo Su-34, ale rozhodně ne v počtech, které ztrácí. Ukrajina žádá západní spojence o dodávky letadel. Polsko slíbilo poslat své MiG-29, podobný krok zvažuje i slovenské vláda. O tom, zda Ukrajina dostane i západní stíhací letadla, ale ještě žádná vláda nerozhodla.

Článek Ruské letectvo během měsíce údajně sestřelilo 12 ukrajinských letadel a vrtulníků. Jenže Rusko o svých úspěších často lže se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajincům se nejspíše podařilo dokončit raketomet s přesně naváděnými střelami a delším dosahem, než mají rakety z HIMARS

Redakce VědaŽivě — Fri, 17 Mar 2023 03:14:00 +0000

Během února a března 2023 začaly na některé ruské cíle v okupovaných částech Ukrajiny dopadat rakety ve vzdálenosti vyšší, než je 80 kilometrů od fronty, což je nejvyšší dosah střel do raketometů HIMARS a M270 dodaných Ukrajině západními spojenci. Zasáhly například cíle ve městě Mariupol a na dalších místech. Ukrajinská armáda ale nedostala zbraně s větším dosahem ze Západu, vyvinula si je sama. Dle všeho používá raketomety Vilcha-M.

Ukrajinci upravili sovětský raketomet Smerč

Ukrajina i Rusko mají ve své výzbroji raketomety s dlouhým doletem, konkrétně jde o sovětské BM-30 Smerč. Ovšem jejich střely nejsou řízené a používají se jako salvový raketomet na plošné pokrytí cíle. Konstruktéři z obou zemí se ale snažili docílit toho, aby rakety byly přesné, a na Ukrajině se evolucí dopracovali k raketometu označovanému jako Vilcha a k modernizované a schopnější verzi Vilcha-M.

Stejně jako Smerč i Vilcha je raketomet na střely ráže 300 milimetrů. Vyvinutý byl v roce 2010, ale do výzbroje ukrajinské armády se dostal až v roce 2018. Na korbě těžkého nákladního automobilu 8×8 je umístěno 12 odpalovacích tubusů pro rakety, které vojáci mohou odpálit během 45 sekund, a to v manuálním nebo automatickém módu. Zbraň má čtyřčlennou obsluhu a na silnici je schopna dosáhnout rychlosti až 100 kilometrů v hodině.

Raketomet Vilcha-M má delší dolet, ale menší přesnost

Raketomet Vilcha využívá střely R624 s dosahem 70 kilometrů. Mají navádění pomocí GPS, dráhu rakety pomáhají korigovat plynová kormidla. I díky tomu má mít tato střela v cíli přesnost kolem 10 metrů. Obsahuje bojovou hlavici o hmotnosti 250 kilogramů. Modernizovaný Vilcha-M používá rakety R624M. Zdroje uvádějí, že mají dosah od 110 do 130 kilometrů a hlavici o hmotnosti 170 kilogramů. Ovšem v cíli mají mít přesnost jen 30 metrů. Navíc ve vývoji mají být střely s dosahem kolem 150 kilometrů.

I když jde o působivou zbraň s vyšší ničivou silou, nemůže se střelám od západních raketometů rovnat, protože jejich přesnost je 1 metr. I proto dokázaly střely z HIMARS zasahovat třeba most přes Dněpr u Chersonu. Přesto může nová zbraň ukrajinské armádě umožnit útoky na důležité cíle, jako jsou sklady či velitelská centra dále za frontou, což je vítaná schopnost. Vzhledem k tomu, že nejsou časté, je výrobní kapacita raket do Vicha-M pravděpodobně velmi malá a cíle pro ně se budou velmi pečlivě vybírat.

Článek Ukrajincům se nejspíše podařilo dokončit raketomet s přesně naváděnými střelami a delším dosahem, než mají rakety z HIMARS se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

I přes svůj věk jsou transportéry Spartan velmi úspěšné. Na Ukrajinu je dopravují schované na korbě civilního kamionu

Redakce VědaŽivě — Mon, 13 Mar 2023 03:40:00 +0000

Na Ukrajinu od Západních spojenců v posledním roce proudí velké množství zbraní, munice a velkého vybavení, což jí umožňuje bránit se ruské invazi. Důležitosti dodávek si je samozřejmě vědomo i Rusko, a ačkoli je nikdy nedokázalo nějakým vážnějším způsobem ohrozit, byla by iluze se myslet, že je nesleduje a případně se o to nepokusí. Ukrajinci dle všeho přišli i na rafinované způsoby, jak zbraně dostat na místo určení tajně, například jako obrněné transportéry FV103 Spartan naložené na civilních kamionech.

Transportéry Spartan jsou vyřazované z výzbroje

Transportéry Spartan jsou pásové obrněné transportéry v minulosti vyráběné ve Velké Británii, ale používají se i v několika dalších zemích. Jde vlastně o produkt zapadající do britské rodiny vozidel CVR(T) zahrnující například lehké průzkumné tanky a vozidla jako FV101 Scorpion, FV107 Scimitar a další. Spartan byl do výzbroje britské armády zaveden v roce 1978 a je již delší dobu nahrazován jinými stroji.

#Ukraine: Two FV103 Spartan APC in service with the Ukrainian 67th Brigade.

As these were privately purchased from the UK, they came with no armament (Usually an FN MAG would be fitted) so instead M2 Browning .50 HMG were added in improvised mounts to the cupola. pic.twitter.com/WaJh4p2IpU
— Cᴀʟɪʙʀᴇ Oʙsᴄᴜʀᴀ (@CalibreObscura) March 4, 2023

Ačkoli se jedná o pásové obrněné vozidlo, nejde o stroj nějaké obří velikosti. Je 5,16 metru dlouhý a 2,48 metru široký. Hmotnost záleží na vybavení, případně přídavném pancéřování, ale nedosahuje více než 10,7 tun. V transportéru je místo pro tříčlennou osádku a čtyřčlenný výsadek vojáků.

Transportéry Spartan jsou i na pásech rychlé

Pancíř chrání osazenstvo transportéru jen proti pěchotním zbraním, ale jeho velikou výhodou je vysoká rychlost, protože dokáže vyvinout až 96 kilometrů v hodině. Jeho dojezd je přes 500 kilometrů. Standardní výzbroj tvoří jen kulomet ráže 7,62 milimetrů, i když se vyskytly verze například s protitankovými střelami. Ačkoli jde o starší vozidlo, na Ukrajině jsou Spartany velmi užitečné, jelikož poskytují ochranu hlavně vojákům v blízkosti bojiště.

Kromě minimálně 35 kusů Spartanů od Velké Británie jich alespoň 50 Ukrajina dostala i díky sbírce Nadace Prytula. Díky nevelké hmotnosti a velikosti se dle všeho transportéry dokáží vtěsnat na korbu klasického kamionu. To značně zjednodušuje jejich přepravu po silnici a zároveň brání sledovat jejich dodávky, protože kamion pak vypadá stejně jako jakýkoli běžný nákladní vůz. Dá se tak uniknout sledování jak ze satelitů, tak prostřednictvím lidských špionů.

Článek I přes svůj věk jsou transportéry Spartan velmi úspěšné. Na Ukrajinu je dopravují schované na korbě civilního kamionu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajinci používají výkonnou plastickou trhavinu z Británie. Oproti Rusku mají výhodu

Redakce VědaŽivě — Fri, 10 Mar 2023 03:32:00 +0000

Pokud chce Ukrajina zaútočit na některé strategické cíle na území Ruska, nemá k tomu téměř žádné klasické zbraně a například raketomety HIMARS se k tomu zavázala nepoužít. Jedinou její možností je provizorně namontovat na drony nějakou výbušninu, poslat je nad Rusko a snažit se vojenské cíle zasáhnout. Potřebuje k tomu nejen stroje s dostatečným doletem a nosností, ale i velmi výkonné trhaviny. Podle všeho k tomu začala používat britskou plastickou trhavinu PE8 L23A1.

Drony se objevily nad ruským Belgorodem

Na konci února zaútočily minimálně tři neznámé typy dronů na cíle v okolí ruského města Belgorodu. K cíli evidentně nedoletěly, nejspíše se je podařilo sestřelit ruské protivzdušné obraně, ale opakovaně se objevily zprávy o výbuších ve městě či jeho okolí, proto je možné, že jiné své cíle zasáhly. Zajímavý je nejen dron, jehož typ je dle všeho neznámé konstrukce, ale i fotografie neseného nákladu.

Snímky ukazují minimálně dvě ploché kostky bílé plastické výbušniny, které byly pod dronem umístěny. Odborníci je identifikovali jako plastickou výbušninu PE8 L23A1 pocházející z produkce britské firmy Chemring Energetics UK Ltd. Protože Velká Británie patří k nejštědřejším podporovatelům Ukrajiny v boji s ruskou invazí, není vyloučeno, že pochází z dodávek pomoci, ale Ukrajinci ji samozřejmě mohli koupit i na běžném trhu.

Britská trhavina je na podobné bázi jako semtex

Trhaviny rodiny PE8 jsou vyrobeny na bázi Hexogenu známého také pod zkratkou RDX. Jde o látku používanou ve známých výbušninách, jako je C4 nebo český semtex. PE8 je známá svou velkou silou, dá se velmi snadno tvarovat a je voděodolná, je ji tedy možno používat i pod hladinou, a to dokonce v případě vyššího tlaku. Běžně se používá nejen k vojenským účelům, ale třeba i při různých demolicích.

A drone fell in the «БНР».

With their deep sense of history, Ukrainians refer to Belgorod (currently in the so-called Russian Federation) as the "BNR" or "Bilhorod National Republic" – the name this city and region had in 1917-18 when it was part of independent Ukraine. pic.twitter.com/iVlbEh1VaR
— Michael MacKay (@mhmck) February 27, 2023

Jeden dron podle všeho unese dvě cihličky PE8, jedna by podle specifikací ze stránek výrobce měla mít hmotnost 320 gramů. I když jde o velmi silnou trhavinu, jen 640 gramů nemůže způsobit nějaké významné škody. Výjimkou by byly situace, kdy by se sebevražedným dronem podařil zasáhnout sklad munice nebo paliva. Otázkou samozřejmě zůstává, jak tyto drony Ukrajina na větší vzdálenost ovládá, zda mají navádění prostřednictvím GPS, nebo jsou stále v dosahu řídícího signálu a útok s nimi provede lidský operátor.

Článek Ukrajinci používají výkonnou plastickou trhavinu z Británie. Oproti Rusku mají výhodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Speciální munice dokáže proměnit protitankový granátomet RPG-7 ve velmi účinnou zbraň v boji proti pěchotě

Redakce VědaŽivě — Thu, 09 Mar 2023 03:47:00 +0000

Jednou z nejrozšířenějších zbraní na světě a ve velkém počtu zastoupenou i v ukrajinském konfliktu jsou proslulé sovětské protitankové granátomety RPG-7 a jejich odvozeniny. Ačkoli jde primárně o zbraň určenou k útokům na obrněné cíle, používá se i jinými způsoby. Její raketově poháněné granáty dokázaly v minulosti sestřelit třeba vrtulníky. Existuje do nich i munice jiná než protipancéřová, Ukrajina má k dispozici například protipěchotní granáty z Bulharska.

Granátomet RPG-7 je jednoduchý a účinný

Reaktivní protitankový granátomet RPG-7 je již hodně starý systém, do výzbroje se dostal v roce 1961. Tvoří ho vlastně odpalovací trubice, do níž se zasouvá raketově poháněný granát. Po jeho odpálení běží pohon několik sekund, granát je stabilizován výklopnými křidélky. Zbraň se dostala do výzbroje desítek států, pro svoji jednoduchost bývá často používána i různými povstalci. Její hlavní municí jsou kumulativní náboje, ale postupem času vznikly i další druhy.

Jedním z nich jsou granáty OG-7B určené na boj s pěchotou. Mají ráži jen 40 milimetrů, nemají tedy charakteristický baňatý tvar vystupující z odpalovací trubice jako u většiny používané munice do RPG-7. Jde o explozivní munici schopnou v místě dopadu vytvořit mrak střepin. S přesným mířením lze tento typ granátu odpálit do vzdálenosti 170 metrů, ale při střelbě obloukem je granát schopen doletět až na kilometrovou vzdálenost.

Bulharský granát tvoří mnoho úlomků

Ukrajina má podle všeho k dispozici bulharský derivát této protipěchotní munice označovaný jako OGi-7MA. Ve své třídě je považovaná za absolutní špičku, je schopná v místě dopadu vytvořit mrak skládající se z 1 250 střepin. Podle dostupných údajů se zdá, že tyto granáty ukrajinská armáda měla k dispozici již v roce 2019, kdy bulharskou munici nakoupila prostřednictvím polského dodavatele.

#Syria: Malhama Tactical recently released footages from their RPG training in #Idlib.
Apparently an RPG-7V Launcher was used. Also Iranian PG-7-AT "Nader", (Lot: 01-01-2007), Chinese HEI-AP Bounding projectile with MJ-7 fuze, Bulgarian OGi-7MA and PG-7VT Tandem projectiles seen. pic.twitter.com/6nHBL3Xk3M
— Cylon Osint (@CylonOsint) May 4, 2021

Bulharsko má velmi silný zbrojní průmysl vyrábějící munici do zbraní sovětského typu a OGi-7MA nejsou jediné granáty do RPG-7 z Bulharska ve válce, Ukrajinci používají i bulharské RTB-7MA. V tomto případě jde o termobarickou munici určenou hlavně proti pěchotě, ale ukryté v zákopech nebo různých bunkrech. Konstrukce nespoléhá na výbuch explozivní hlavice a střepiny, ale na účinek zapáleného mraku hořlaviny, vytvářející nejen velký žár, ale i silný podtlak trhající vnitřní orgány člověka.

Článek Speciální munice dokáže proměnit protitankový granátomet RPG-7 ve velmi účinnou zbraň v boji proti pěchotě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina přišla s novou, ještě nebezpečnější, minometnou municí. Vyrábět by se mohla v Česku

Redakce VědaŽivě — Wed, 01 Mar 2023 03:31:00 +0000

Jednou z důležitých, ale často opomíjených zbraní současného ukrajinského bojiště jsou minomety. Kvůli jejich nižší hmotnosti, ale i menšímu dostřelu, než jaký mají děla, se na ně často zapomíná. Ale dokáží i menším jednotkám poskytovat silnou podporu. Jejich projektily mohou díky své trajektorii zasahovat cíle pro děla nedostupné a střepiny z nich se rozlétnou rovnoměrně do stran, což se u dělostřelecké munice neděje. Ukrajina nyní začala vyrábět nové, mnohem účinnější druhy munice.

Těžké minomety střílí i 8 kilometrů daleko

Podle dostupných zpráv začala ukrajinská firma Ukroboronprom munici produkovat v jedné z členských zemí NATO a jedním z kandidátů je Česká republika. Prvním druhem munice jsou projektily do těžkých minometů ráže 120 milimetrů. Těžké minomety jsou velmi účinné zbraně s dostřelem kolem 7 až 8 kilometrů, i když existuje i speciální munice s prodlouženým dostřelem, může být i přesně naváděná.

Projektily ráže 120 milimetrů dokáží být nebezpečné pro nekrytou pěchotu do vzdálenosti 50 až 60 metrů od centra exploze, i když střepiny za určitých okolnosti mohou létat až do vzdálenosti 250 metrů. Těžké projektily navíc mohou při přímém zásahu zničit i lehce pancéřovaná vozidla. Ukrajina má ve své výzbroji minomety ráže 120 milimetrů sovětské konstrukce jako 2S12 Sani nebo vlastní konstrukce M120-15 Molot. Z Česka měla dostat i minomet vz. 82 PRAM-L.

Do minometů je k dispozici účinnější munice

V zahraničí ale Ukrajinci vyrábějí i minometnou munici pro středně těžké minomety ráže 82 milimetrů. V tomto případě se jedná již o mnohem lehčí a snadno přepravitelné zbraně. V zahraničí do nich vyráběná munice má dostřel 4,5 kilometru, ačkoli některé typy munice mohou létat ještě dále. Ukroboronprom měl však vyvinout nový a mnohem smrtelnější typ projektilu, který se rozlétne na 2,5krát větší množství střepin než standardní munice. Dokáže být nebezpečný i na více než 15 metrů od centra výbuchu.

Ve výzbroji mají ukrajinští vojáci vysoké počty středních minometů v mnoha provedeních. Na bojišti je tak vidět například sovětský 2B14 Podnos nebo domácí KBA-48M. Pro někoho může být překvapením i používání íránských minometů HM-19, protože Írán je spojencem Ruska. Ve skutečnosti nikdy zbraně na Ukrajinu nedodal, jde o Američany zabavený kontraband pašovaný Íránci od Jemenu. Takto zabavené zbraně Spojené státy předávají Ukrajině.

Článek Ukrajina přišla s novou, ještě nebezpečnější, minometnou municí. Vyrábět by se mohla v Česku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina požádala o zakázanou kazetovou a fosforovou munici. Rusko ji využívá poměrně často

Redakce VědaŽivě — Fri, 24 Feb 2023 03:53:00 +0000

Válka na Ukrajině je pro civilizované země specifická tím, že v ní obě strany používají zbraně na mnohých místech považované za zakázané, nebo minimálně velmi kontroverzní. Podle dostupných údajů tak mnohem častěji činí Rusko, ale někdy je nasadí i Ukrajina. V poslední době vzbudila hlavně v Německu podrážděnou reakci žádost ukrajinského místopředsedy vlády Alexandra Kubrakova o kazetovou nebo fosforovou munici. Většina západních zemí je považuje za zakázané zbraně.

Kazetovou munici Ukrajina většinou nedostává

Představa, že západoevropské země takové zbraně Ukrajině dodají, je víceméně nemyslitelná a pravděpodobně je ve svých arzenálech nemají. I když například USA by ve skladech takovou munici mít měly, ale třeba střely do raketometů HIMARS, ač existují i v podobě kazetové munice, byly Ukrajině dodány jen ve verzi nekazetové. Ale záběry na sociálních sítích ukazují, že Ukrajinci mají a používají například izraelské minometné kazetové granáty M971.

Kazetová munice je speciálním druhem munice, která nemá klasickou výbušnou hlavici. Místo ní obsahuje kontejner s takzvanou submunicí. Kontejner se nad cílem otevře a submunici doslova rozhodí na velikou plochu. Submunice může být klasicky výbušná, ale i protipancéřová, zápalná nebo jiného typu. Problémem je, že některé kusy často neexplodovaly a zůstávaly nebezpečné léta po konfliktu. Proto vznikla v roce 2008 Dublinská úmluva zakazující tento typ munice. Ale Rusko ani Ukrajina ji nikdy nepodepsaly a nemusí se jí řídit.

https://twitter.com/GlasnostGone/status/1514176534122225671

Pravdou zůstává, že i přes skandál v podobě ukrajinské žádosti je to především Rusko, které v konfliktu na Ukrajině tento tento typ munice velmi často používá. Vystřeluje ji například z těžkých salvových raketometů Tornádo či Smerč. Podle organizace Human Rights Watch ruské jednotky tuto munici použily i při odstřelování měst jako Charkov, Kramatorsk a Derhači, což si vyžádalo i oběti mezi civilisty.

Bílý fosfor vytvoří děsivý hořící déšť

Fosforová munice je jiným druhem kontroverzní zbraně a její použití není zakázané, ale podle mezinárodního výkladu odporuje ženevským konvencím v případě, že je použita v zastavěných oblastech. Jde o zbraně, jejichž hlavní složkou je bílý fosfor. Je nejen jedovatý, ale na vzduchu je samovznětlivý. Munice, případně letecké pumy jím naplněné se v cíli rozletí a celé okolí pak doslova zasype hořící déšť.

Exploze fosforové munice jsou velmi specifické a videa z Ukrajiny dokazují, že Rusko tento druh munice použilo, a to i v zastavěných oblastech. Lidé zasažení hořícím bílým fosforem většinou utrpí velmi silné popáleniny. Hořící fosfor je takřka nemožné uhasit, například polití vodou je absolutně neúčinné, a i když zhasne, po přístupu ke vzduchu znovu vzplane. Pomocí je jen vyříznutí zasažené tkáně, navíc popáleniny fosforem se velmi obtížně hojí.

Článek Ukrajina požádala o zakázanou kazetovou a fosforovou munici. Rusko ji využívá poměrně často se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Video: Ukrajinci při ruském útoku přišli o několik bojových letadel MiG-29 na letišti. Zbyla z nich doslova hromada šrotu

Redakce VědaŽivě — Fri, 24 Feb 2023 03:34:00 +0000

Ruské útoky řízenými střelami mohou Ukrajině způsobit nemalé škody, a to nejen na civilní infrastruktuře, jejich hlavním cíli v posledních měsících. Rusko dokázalo během svých akcí významně poškodit i ukrajinské vojenské letectvo. Na veřejnost se dostalo video ukazující následky útoku nejspíše na jedno z letišť. Vidět jsou na něm zničené vraky bojových letadel Mikoyan MiG-29 Fulcrum, u nichž je jen malá pravděpodobnost jejich opravy.

Zničených MiG-29 mohla být až desítka

Kolik letadel na videu je není zcela jasné, ale některé zdroje mluví až o 10 strojích. To je pro Ukrajinu velmi citelná ztráta, protože na začátku ruské invaze měla ve výzbroji 43 MiG-29 a jednalo se o nejpočetněji zastoupený letoun. Ovšem není jasné, ze kdy video uveřejněné v únoru 2023 pochází. Tvrzení, že z léta 2022, nejspíše neodpovídá, jelikož na stromech není vidět listí. Může jít tedy o záběry z prvních měsíců ruské invaze, kdy se Rusko častěji soustředilo na vojenské cíle. Podivné také je, proč více strojů stálo natěsnáno na jednom místě.

#Ukraine: Russian sources shared a photo of another Ukrainian jet (seems to be a MiG-29), which was destroyed on ground on the Voznesensk airbase in #Mykolaiv Oblast
This loss wasn't reported before, but we don't know how recent it is. pic.twitter.com/F0lAH2PZoY
— World on Alert (@Kurtrumis31) June 19, 2022

Letouny MiG-29 byly v SSSR zařazené do výzbroje v roce 1983 a ve své době patřily mezi světovou špičku. V současnosti jsou již ale považovány za zastaralé, zvláště pokud se jedné o nemodernizované typy. Letoun má velmi dobrou manévrovatelnost, jeho rychlost je až Mach 2.3, ale nemá příliš dlouhý dolet. Má však již dnes zastaralý radar, není schopen používat nejnovější typy zbraní a unese jen menší náklad pro útok na pozemní cíle. Ukrajinští technici ho ale byli schopni upravit třeba pro použití protiradarových střel AGM-88 HARM.

Rusko může letadla najít pomocí satelitů

Zveřejněné video, i když možná téměř rok staré, může mít dopad na prosby ukrajinských představitelů u západních spojenců o dodávky bojových letadel. Nejčastěji se mluví o amerických General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale v úvahu samozřejmě připadají i jiné stroje. Západní politici mohou mít obavy, zda by Rusko nebylo schopné letadla svými útoky podobně zničit. Odhalit umístění letadel na libovolném letišti Rusko za pomoci svých satelitů dokáže, stejně tak jako na cíl zaútočit řízenými střelami.

Problémem většiny západních strojů je skutečnost, že potřebují velmi kvalitní letiště, a těch je na Ukrajině jen několik. Například MiG-29 mohou startovat i z provizorních ploch. Cílů pro ruské útoky by byl jen omezený počet, protože F-16 by se nedaly rozptýlit na mnoho míst. Ukrajinská protivzdušná obrana sice značně zesílila, ale ani tak nedokáže zastavit všechny ruské řízené střely. U některých typů jako Ch-22 nebo Kh-47M2 Kinžál toho ani není schopna. Na druhou stranu by silnější letectvo Ukrajině jistě poskytlo některé výhody.

Článek Video: Ukrajinci při ruském útoku přišli o několik bojových letadel MiG-29 na letišti. Zbyla z nich doslova hromada šrotu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajinci se naučili bojovat se sebevražednými drony. Během několika hodin jich sestřelili 24

Redakce VědaŽivě — Thu, 23 Feb 2023 03:15:00 +0000

Když koncem léta 2022 začalo Rusko ve velkých počtech používat íránské sebevražedné drony Shahed 136, zdálo se, že našlo cestu, jak levně a efektivně ničit ukrajinskou infrastrukturu. I přes omezenou bojovou hlavici byly drony účinné proti rozvodnám a dalšímu venkovnímu zařízení a mnoho z nich trefilo své cíle. Na začátku roku 2023 je situace jiná. Drony stále útočí, ale jimi napáchané škody jsou mnohem menší, protože se Ukrajina naučila proti nim bránit.

Během útoku Ukrajinci zničili všechny drony

Dokazuje to například útok v noci na 26. ledna 2023. Rusko mělo do útoku vyslat 24 sebevražedných dronů. Ukrajinská armáda posléze uvedla, že všechny sestřelila, což ještě před několika měsíci nedokázala. Informace o tom, že se opravdu všechny stroje podařilo zničit, samozřejmě nelze ověřit, ale nesporným faktem zůstává, že škody páchané íránskými drony v ruských službách jsou dnes spíše marginální.

Ukrajina a její spojenci ze Západu si po útocích v létě 2022 uvědomili, jak jsou drony nebezpečné, a začali hledat cesty, jak se proti nim bránit. První bylo posílení schopností Ukrajiny drony na obloze identifikovat. Nejsou tak velké jako klasická letadla nebo řízené střely, a navíc létají poměrně nízko. Ovšem větším problémem bylo, jak je zničit. Používání drahých protiletadlových střel nebo letadel se ukázalo jako ne příliš efektivní, a především velmi drahé. Drony také často útočily v okamžiku útoků řízenými střelami.

Jednou z nejlepších zbraní se nakonec ukázalo klasické protiletadlové dělostřelectvo vybavené rychlopalnými kanony. Opravdovou hvězdou se staly německé protiletadlové komplety Gepard na tankovém podvozku s dvojicí děl ráže 35 milimetrů a vybavené vlastním radarem. Jejich jediným handicapem je jejich nedostatečný počet a omezené množství munice. Účinná jsou ale i starší protiletadlová děla ZU-23-2, AZP S-60 nebo systém ZSU-23-4 Shilka.

Pomáhá i Viktor z Česka

Ukrajinští obránci začali také používat kulomety DShK vybavené kamerami nebo termovizí a zařízením na řízení palby. Dalším účinným systémem je, a hlavně bude v Česku vyvinutý Viktor, což je dvojice kulometů KPVT ráže 14,5 milimetrů vybavených denním a nočním zaměřováním umístěná na podvozku automobilu Toyota. Prvních 15 zaplatili Češi veřejnou sbírkou, výrobu další stovky i s municí pak uhradí Nizozemí.

Likvidace dronů Shahed 136 není tak obtížná, protože létají maximálně ve výšce stovek metrů rychlostí kolem 185 kilometrů v hodině a jsou dobře slyšet. Pokud je v jejich trase protiletadlová zbraň, lze proti nim s vysokou mírou úspěšnosti zaútočit. Zbraní ale musí být vzhledem k rozloze Ukrajiny velký počet. Rusko a Írán se údajně nyní pokoušejí drony modernizovat a vyrábět je chtějí přímo v Rusku. Měly by být rychlejší a méně nápadné, aby obrana proti nim nebyla tak jednoduchá.

Článek Ukrajinci se naučili bojovat se sebevražednými drony. Během několika hodin jich sestřelili 24 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Západní spojenci Ukrajiny mají problém. Tenčí se jim zásoby zbraní a munice, nové tak rychle vyrobit nedokáží

Redakce VědaŽivě — Wed, 22 Feb 2023 03:38:00 +0000

Ukrajina a její spojenci ze západu se mohou ocitnout v bodě znamenajícím velikou komplikaci v obraně proti ruské invazi. Vážně hrozí, že pro dodávky napadané zemi nebudou mít její spojenci dostatečné zdroje – nikoli však finanční, ale materiální. Po desetiletích relativního míru je kapacita výroby zbraní Západu omezená, její navýšení není jednoduché a zásob ve skladech ubývá. I když i Rusko má podobný problém, u některých západních zbraní je mnohem horší.

Munice zbrojovky vyrobí méně, než je třeba

Týká se to především sofistikovaných zbraní, jako jsou raketomety M142 HIMARS a munice do nich nebo protivzdušné systémy NASAMS. Ale problém je i s klasickou dělostřeleckou municí, jejíž spotřeba je enormní. Pro představu ukrajinští dělostřelci vypálí za den kolem 5 tisíc ran, americké zbrojovky ale byly schopné před válkou vyrobit jen 15 tisíc nábojů měsíčně, a i když se výroba zvyšuje, stále je hluboko pod spotřebou. Naštěstí podobný problém může mít i Rusko, jehož vojáci dělostřeleckých nábojů spotřebují mnohem více.

Dobrým příkladem toho, že některé zbraně nejsou a jen tak nebudou, jsou systémy protivzdušné obrany NASAMS. Ukrajina jich má slíbeno 8, ale zatím dostala jen 2. Další je třeba buď odněkud sebrat, nebo vyrobit. V realitě to vypadá tak, že účinným systémem může země bránit jen aglomeraci Kyjeva a jeho okolí, ačkoli by potřebovala obranu i na dalších místech, protože čelí neustávajícím útokům na města a kritickou infrastrukturu. Ale musí počkat, dokud nebudou zbraně k dispozici.

Cíle pro HIMARS schvalují Američané

Problémy mohou být i s raketomety HIMARS a M270. Nejen s jejich výrobou, mimochodem na jejich dodávky je dlouhý pořadník a dodací lhůty se počítají na roky. Problém jsou i rakety GMLRS, protože je jich omezené množství a výroba je náročná. Jedna navíc stojí téměř 4 miliony korun, nelze jich tedy produkovat neomezené množství. Před nedávnem vyšlo najevo, jak Ukrajina se střelami šetří a cíle pro ně si nechává schvalovat od USA. Důvodem bude nejen obava o zneužití zbraní, ale především snaha o co největší efektivitu omezeného počtu střel.

Do problémů se mohou dostat ale i dodávky munice, hlavně dělostřelecké, ale i jiné. I kdyby byly dostatečné kapacity – které momentálně nejsou – dalším limitujícím faktorem jsou potřebné suroviny. Například speciálně upravenou bavlnu používanou v hnacích náplních vyrábí hlavně Čína, která podle všeho dodávky přiškrtila. Zbrojovky vyrábějící pro Ukrajinu tak musí suroviny shánět jinde. Když je seženou, je jejich cena vyšší. V případě pokračování války mohou být výrobní kapacity velkou limitující překážkou vítězství Ukrajiny.

Článek Západní spojenci Ukrajiny mají problém. Tenčí se jim zásoby zbraní a munice, nové tak rychle vyrobit nedokáží se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Protiletadlová děla Oerlikon GDF by Ukrajině pomohla hlavně proti dronům. Ovšem spojenci je do boje poslat nesmějí

Redakce VědaŽivě — Sun, 19 Feb 2023 03:37:00 +0000

Ukrajina potřebuje velké množství systémů na ochranu vzdušného prostoru. Nejen moderní raketové, jako jsou NASAMS a další, ale i obyčejné rychlopalné. Dokáží si totiž poradit s drony a jejich použití je mnohem levnější než u protiletadlových raket. Jednou ze zbraní s perspektivou pomoci, které jsou ve výzbroji některých spojeneckých armád, jsou rychlopalná protiletadlová děla Oerlikon GDF. Některé země je chtěly na Ukrajinu poslat, ale narazily u Švýcarska.

Dodávka zbraní je v rozporu s neutralitou

To je pravděpodobně případ Španělska, které by mělo mít ve výzbroji 92 těchto děl, některá dokonce modernizovaná a vybavená radarem. Když je chtělo vyvézt, potřebovalo souhlas Švýcarska, protože zde se děla vyráběla a vyžadují to švýcarské zákony. S odvoláním na neutralitu ale Švýcaři souhlas nedali, podobně jako třeba u munice pro německé systémy Gepard. Ty jsou mimochodem od Oerlikon GDF odvozené.

Nejde o žádnou zbrojní novinku, protože společnost Oerlikon Conraves, dnes jde o součást německého koncernu Rheinmetall, zbraň vyvinula na konci 50. let, do výzbroje pak byla zavedena v roce 1963. Jde o systém vybavený dvěma hlavněmi ráže 35 milimetrů. Každá z nich dokáže vychrlit 550 ran za minutu, tedy jeden systém vystřelí na svůj cíl až 1 100 projektilů za minutu. V reálné situaci méně, protože v zásobnících není více než 280 nábojů a střílejí se většinou ve velmi krátkých dávkách.

Oerlikon zvládne cíle do 4 kilometrů

Hmotnost celého kompletu je 6,7 tuny a obsluhují ho 3 vojáci. Pozdější verze byly vybaveny radarem a pokročilým řízením palby, což jejich efektivitu velmi zvětšilo, ale dají se zaměřovat i manuálně. Dokáží zasahovat cíle až do výšky 4 kilometrů, typicky nízko letící letadla, vrtulníky, drony, ale i řízené střely. Existuje několik druhů munice jako vysoce výbušná a zápalná, protipancéřová nebo munice obsahující malé wolframové kuličky používaná hlavně proti různým raketám.

Většina munice do podobného typu zbraní se vyrábí ve Švýcarsku, což byl problém u německých systémů Gepard, do nichž je nutné používat munici z Norska, ale té není tolik. Švýcarsko zatím svůj postoj nezměnilo, i když podle průzkumů je tomu veřejnost v zemi spíše nakloněna. Někteří politici se snaží najít i kličku v zákonech, například v případě tanků Leopard 2 vyrobených ve Švýcarsku. Navrhují je prodat za symbolickou cenu Polsku, Slovensku či Česku. Ty by mohly poslat své Leopardy 2 z Německa na Ukrajinu a využít švýcarské pro sebe.

Článek Protiletadlová děla Oerlikon GDF by Ukrajině pomohla hlavně proti dronům. Ovšem spojenci je do boje poslat nesmějí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajinci si stěžují, že jejich MiG-29 se 40 let starým radarem nedokáže nic sestřelit

Redakce VědaŽivě — Wed, 15 Feb 2023 03:23:00 +0000

Ukrajinští piloti si stěžují, že jejich 40 let staré radary stíhacích letounů Mikojan MiG-29 Fulcrum údajně nejsou dostatečně výkonné, aby s nimi mohli bojovat proti modernějším ruským letounům nebo sestřelovat řízené střely či drony. Ukrajina se proto snaží již řadu měsíců získat západní bojové letouny, ale zatím marně. Problém je, že ne všechna letadla dostupná na západě by mohla problém ukrajinského letectva řešit. Navíc je otázkou, jestli je schopných strojů vůbec dostatek.

Letadla MiG-29 existují přes 40 let

V jednom mají ukrajinští piloti pravdu. Konstrukce bojových letounů MiG-29 pochází ze 70. let a do výzbroje byly zařazené v roce 1981. Tomu tedy odpovídá i jejich přístrojové vybavení včetně radarů typu Zhuk. Jejich schopnost záleží na variantě radaru, protože jich existuje celá řada verzí, ale pokud jde o rozšířený Zhuk-M, je schopen detekovat cíle o velikosti 5 metrů do vzdálenosti 120 kilometrů. Ukrajinští piloti tvrdí, že nejsou schopni pořádně sestřelit nepřátelská letadla, drony nebo řízené střely.

To není úplně přesné, protože Ukrajina opakovaně hlásila úspěšné sestřelení ruských letadel svými stíhačkami a i řízených střel nebo dronů. Ale pravdou je, že výkon tohoto radaru zdaleka zaostává za výkonnými radary letounů Mikojan MiG-31 Foxhound nebo Suchoj Su-35 Flanker-E. Jeho radar je nejvyspělejším radarem PESA na světě a má mnohem větší dosah než starší typy. Navíc Rusko má už několik letounů Suchoj Su-57 Felon s moderním radarem typu AESA.

Radary ruským letounům umožňují zaměřovat ukrajinské stroje z bezpečí ruského prostoru a střílet po nich raketami vzduch-vzduch dlouhého dosahu, na což nemohou ukrajinské letouny odpovědět. Ukrajina tvrdí, že jediným řešením, jak se této hrozbě vyrovnat, by byly moderní západní bojové letouny. Nejčastěji mluví o General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale samozřejmě by nepohrdla ani jinými stroji.

Řada západních letadel lepší není

Velikou otázkou je, jaké letouny by ale pomohly problém řešit. Stroje F-16 jsou sice k dispozici v relativně vysokých počtech, ale hlavně ve starších variantách. Mnohé z nich mají radary jako AN/APG-68 s dosahem téměř 300 kilometrů, ale radar ruského Su-35 Irbis-E má mít dosah o 100 kilometrů delší. Ukrajinské schopnosti by tedy tyto letouny zvýšily, umožnily by jim používat i lepší zbraně, ale ruské letectvo by nepředčily.

To by dokázaly jen letouny s radary AESA a těch tolik není. Jde o nejnovější verze F-16, ale na ty je dlouhá fronta čekatelů. Pak letadla páté generace, která Ukrajině nikdo nedá. Nabízí se ještě francouzské Dassault Rafale nebo nová verze švédského JAS 39E/F Gripen, ale těch je také omezené množství. Nejvhodnější by byly nejspíše Gripeny, protože mohou operovat z provizorních ploch, zatímco jiná letadla potřebují kvalitní letiště. Je tedy otázka, jaká letadla nakonec Ukrajina dostane a co jejich nasazení přinese.

Článek Ukrajinci si stěžují, že jejich MiG-29 se 40 let starým radarem nedokáže nic sestřelit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina nasadila systém protivzdušné obrany IRIS-T SLM. Dokáže nebe ochránit před mnoha hrozbami

Redakce VědaŽivě — Sun, 05 Feb 2023 03:27:00 +0000

Jednou z nejlepších zbraní středního dosahu na ochranu vzdušného prostoru se ukazuje být systém ze sousedního Německa. Existuje teprve několik let a jeho základem jsou posílené střely původně určené jako rakety vzduch-vzduch pro bojová letadla IRIS-T. Věhlas si získal poté, co se ukázal jako nesmírně efektivní proti ruským útokům na Ukrajině, kam se dostal během podzimu 2022. Německý systém je označovaný jako IRIS-T SLM.

Systém IRIS-T SLM asi chrání Kyjev

Na Ukrajině měl být první systém IRIS-T SLM nasazený již v říjnu 2022 a zapojil se i do likvidace dalších ruských útoků. Ukrajinská strana dokonce hlásila, že je stoprocentně úspěšný. Kde je přesně rozmístěný, není známo, předpokládá se ale, že v okolí hlavního města Kyjeva. Zatím se objevila jediná fotografie, umístění z ní samozřejmě nejde lokalizovat. Podle kamufláže se jedná o zbraň původně určenou pro Egypt. Země si ho objednala v roce 2017 a nyní souhlasila s opožděním dodávek, aby je bylo možné poslat na Ukrajinu.

Základem systému jsou střely IRIS-T původně určené pro bojová letadla. Německo spolu s dalšími zeměmi je začalo vyvíjet v 90. letech jako alternativu k americkým AIM-9 Sidewinder. Konstruktéři se snažili sestrojit střelu s možností provádět i náročné manévry a s infračerveným vyhledáváním extrémně odolným proti různým protiopatřením. Střela byla do výzbroje zavedena v roce 2005 a ukázala se jako mimořádně účinná.

IRIS-T air defense system somewhere in the Ukrainian forest 🧐 pic.twitter.com/hf0XyjLnQp
— Ukrainian Air Force (@KpsZSU) January 25, 2023

Když už existovala tato účinná technologie, začala německá společnost Diehl Defense na jejím základě vyvíjet i pozemní systém. Základem jsou střely IRIS-T, ale s posíleným raketovým motorem a radarovým naváděním k cíli. V závěrečné fázi navádění převezme její neobyčejně kvalitní infračervený vyhledávač a explozi zajistí radarová přibližující pojistka. Rychlost střely je kolem Mach 3, umí zasahovat proti letadlům, dronům, vrtulníkům, řízeným střelám a údajně i proti některým balistickým raketám.

Baterie může řídit všechny své střely

Jedna baterie IRIS-T SLM obsahuje tři odpalovací vozidla, většinou nákladní automobily MAN s osmi raketami. Také je zde velitelské vozidlo řídící palbu baterie, je schopné řídit odpal všech střel najednou. Systém obsahuje radar s dosahem až 250 kilometrů, ale lze ho integrovat i do dalších radarových sítí. Dosah střel je 40 kilometrů do dálky a 20 kilometrů do výšky.

Existuje i verze IRIS-T SLS krátkého dosahu, její střely mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 12 kilometrů, ve vývoji je i systém SLX, jeho dosah by měl být 80 kilometrů do dálky a 30 kilometrů do výšky. Na Ukrajině se podle dostupných zpráv střely dokázaly vypořádat i s nejmodernějšími ruskými naváděnými střelami Ch-101 odpalovanými z bombardérů a Kalibr vystřelovanými z lodí nebo ponorek.

Článek Ukrajina nasadila systém protivzdušné obrany IRIS-T SLM. Dokáže nebe ochránit před mnoha hrozbami se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dodávky západních tanků na Ukrajinu mění situaci na bojišti. Někteří experti ale upozorňují, že to na Rusko nemusí stačit

Redakce VědaŽivě — Wed, 01 Feb 2023 03:34:00 +0000

Situaci na ukrajinském bojišti mohou v příštích měsících výrazně ovlivnit dodávky moderních západních tanků Ukrajině. Po spojencích je žádala delší dobu a nyní je jasné, že dostane nejen nejčastěji zmiňované Leopard 2, ale i americké A1M1 Abrams, případně jejich modernější verzi A1M2, britské Challenger 2 a možná i francouzské Leclerc. Ovšem třeba podle bývalého podplukovníka americké armády ve výslužbě Daniela Davise to stejně nemusí vést k porážce Ruska.

Ukrajinské tanky ruské stroje nepřevyšují

Výše zmíněné stroje jsou bezesporu lepší než tanky v současné výzbroji Ukrajiny. Ta se spoléhá především na své různě modernizované varianty tanků T-64 a T-80, ze zahraničí dostala hlavně tanky T-72, případně nějaké ukořistila Rusku. Její tanky se ale těm ruským nanejvýš vyrovnají a nejvyspělejší ruské modernizace (třeba T-72B3M) jsou přece jen lepší než ukrajinské zbraně, nemluvě o nejnovějších ruských tancích T-90M.

Naopak ten je asi jediným strojem v některých parametrech se rovnajícím západním tankům. Je sice o něco pomalejší než Leopard 2 nebo Abrams, ale má mít o něco větší dostřel, hlavně za použití řízených raket. Ovšem západní tanky mají být větší, a hlavně v přední části lépe pancéřované, mají velice kvalitní zaměřování a přesná děla. Co tato děla ve spojení s protitankovou municí umí proti sovětským verzím tanků, se nejlépe ukázalo v bojích s iráckými obrněnými divizemi.

Ovšem Davis upozorňuje, že ani sebelepší stroje nemohou válku vyhrát. Podle něho jsou stále rozhodujícím faktorem vojáci a lidská síla. Na to, aby Ukrajina porazila ruskou armádu, by podle něho potřebovala obrovskou sílu. Ačkoli ruské jednotky v bojích na Ukrajině utrpěly minimálně 3 velké porážky u Kyjeva, Charkova a Chersonu, ruská armáda rozhodně poražena není, o čemž mohou svědčit i její současné akce v okolí Bachmutu.

Rusko může znovu mobilizovat

Rusko se potýká s mnoha problémy, ale stále má lidské zdroje na to, aby svoje ozbrojené síly doplňovalo, a může spustit další vlnu mobilizace. I když je samozřejmě otázka, jak kvalitní výcvik vojáci dostanou a jaké vybavení pro ně bude k dispozici, Rusko rozhodně lidské a určitě nemalé materiální zdroje stále má. Ani velké ztráty během války dle všeho nepřiměly ruskou společnost svázanou různými restrikcemi k odporu k válce a je ochotná své syny na frontu nadále posílat.

Zdroje bezesporu má i Ukrajina, i když počet jejích obyvatel není tak vysoký a určitě také utrpěla nemalé ztráty. Vojáci mají motivaci k obraně vlasti a jsou si vědomi svých předchozích vítězství. Kromě materiální pomoci jich řada podstupuje nebo brzy podstoupí výcvik podle západních standardů. Každopádně pokud na bojišti nebo v politice některé ze zemí nedojde k neočekávané události, válka bude nejspíše ještě trvat dlouho.

Článek Dodávky západních tanků na Ukrajinu mění situaci na bojišti. Někteří experti ale upozorňují, že to na Rusko nemusí stačit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dron zachytil boj 3 ruských a 2 ukrajinských tanků na vzdálenost zhruba 500 metrů

Redakce VědaŽivě — Sun, 29 Jan 2023 03:00:00 +0000

Přímý souboj tanků na vzdálenost několika set metrů dnes není příliš častým jevem. Tanky se na bojišti na Ukrajině většinou samostatně nenasazují, protože na ně číhá nebezpečí v podobě přenosných protitankových zbraní a obrněných vozidel s protitankovými střelami. Přesto se ale někdy skupiny tanků střetnout mohu a zaznamenat souboj kamerami dronu dává na bitvu neocenitelný pohled.

Zimní bitva v krajině s remízky

Záběry pravděpodobně z ruského dronu, protože video přinesla ruská agentura, zachycují souboj tří ruských a dvou ukrajinských tanků vzdálených od sebe zhruba 500 metrů. Odehrává se v krajině s pásy lesa a odkrytými plochami, ale přesná lokace známá není. Video se objevilo 7. ledna, pravděpodobně se tedy střet odehrál v prvním lednovém týdnu. Krajina je evidentně zimní, ale není zasněžená.

Russia has pulled up T-90M Proryv-3 "Breakthrough" tanks to the front in #Bakhmut. It is the latest modification of the T-90 main battle tank with improved protection, mobility, and firepower. Recently Ukraine captured a handful. pic.twitter.com/KOVEgtJuRg
— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) November 30, 2022

Podle všeho si dvou ukrajinských strojů všimly jako první ruské tanky. Zvolily velmi úspěšnou taktiku. Dva ze strojů pokračovaly po silnici a lákaly na sebe pozornost osádek ukrajinských tanků. Třetí tank se oddělil, aby mohl nečekaně zaútočit ze zálohy, což se mu nakonec úspěšně povedlo. Jeden z ukrajinských tanků byl palbou ruských obrněnců zničen a druhý se tváří tvář přesile 3 na 1 raději stáhl. Samozřejmě jestli pokračovala bitva nějak dále, z krátkého videa jasné není.

Souboj tanků ruské či sovětské konstrukce

Z ne příliš kvalitních záběrů nelze přesně rozeznat, jakého typu byly použité tanky, ačkoli ruské komentáře tvrdí, že dva z jejich strojů byly tanky T-90M, tedy ty nejlepší, jaké má Rusko ve výzbroji. Ukrajinci mohli použít své modernizované T-64, ale mají ve výzbroji i řadu různým způsobem upravených T-72, T-80, případně tanky ukořistěné ruské armádě. Ale to neznamená, že by byl souboj zcela vyrovnaný.

T-90M disponuje stejně jako většina typů tanků používaných na Ukrajině kanonem ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, ale modernizovanou verzí. Umožňuje mu používat třeba novou protitankovou munici s mnohem větší průrazností. Má i moderní zaměřovač a řízení palby Kalina, což vycvičené osádce dává mnohem větší šanci na zasažení a zničení cíle. Jeho reaktivní pancéřování typu Relikt navíc výrazně zvyšuje ochranu i proti projektilům APFSDS, je tedy mnohem obtížnější ho zničit.

https://youtu.be/36NcMjtskyg

Článek Dron zachytil boj 3 ruských a 2 ukrajinských tanků na vzdálenost zhruba 500 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Srovnání obrněných transportérů Altug a BTR-4MV1: Mají zcela odlišnou koncepci, ukrajinský za tureckým zaostává

Redakce VědaŽivě — Mon, 16 Jan 2023 03:38:00 +0000

Současná pěchota se při své činnosti neobejde bez kvalitních obrněných transportérů. Spojují v sobě několik výhod, jelikož nejen poskytují mobilitu družstvu vojáků, ale zároveň je chrání před nepřátelskou palbou. Protože jsou vyzbrojené, dokáží se bránit nebo poskytovat silnou palebnou podporu. Koncepce se ale mohou lišit, což může dokazovat srovnání moderního ukrajinského transportéru BTR-4MV1 a tureckého Altuğ 8×8.

Vysoká ochrana tureckého transportéru

Čím turecké vozidlo zaujme, je výška 4 metry i s bojovým modulem, což není málo – dost to bude transportér demaskovat. Ale osádce 3 vojáků a 9tičlennému výsadku poskytuje zhruba stejně prostoru jako ukrajinský protějšek, důvodem je ochrana. Má podlahu do tvaru V, což slouží k odklánění výbuchů min a nástražných náloží. Vůbec na ochranu se zde dbá, protože transportér je obložen vyměnitelnými keramickými pláty. Jeho hmotnost se odhaduje na 30 tun, neznamená to však nižší mobilitu.

Rychlost je stejná jako u ukrajinského protějšku – 110 kilometrů v hodině, ten je ale vysoký jen 2,8 metru. Uvnitř je stejně početná osádka, jenom výsadek má o jednoho vojáka méně, ale i s přídavnou ochranou váží jen kolem 23 tun. Ovšem protiminovou ochranu zajišťuje jen na plochou podlahu přidaná pancéřová deska, což není tak účinné. Moderní keramické vyměnitelné moduly transportér postrádá, ačkoli je ukrajinský průmysl dokáže vyrobit. Ale na rozdíl od tureckého protějšku je schopen plavby.

Výzbroj transportérů je měnitelná

Nutno dodat, že vzhledem ke geografii Turecka by byla u Altuğu tato schopnost asi nadbytečná. Na nedávné výstavě Saha v Istanbulu byl transportér představen s dálkově ovládanou věží s kulomety 12,7 a 7,62 milimetrů. Ovšem existuje i verze vyzbrojená rychlopalným kanonem ráže 35 milimetrů a na platformu lze namontovat i modul s dělem ráže 105 milimetrů. Ovšem velmi užitečné je odklánění tepla motoru a vybavení detektorem laserového ozáření, akustickým detektorem střel a aktivní ochranou.

BMC's Altuğ, which remains rather huge and strange even by normal 8×8 standards. Fitted with a ASELSAN Korhan turret. pic.twitter.com/EQg2lkz7RC
— Jon Hawkes (@JonHawkes275) September 6, 2022

O něčem takovém si může osádka ukrajinského transportéru nechat jenom zdát, takže bezesporu je v této oblasti stále co dohánět. Každopádně výzbroj nové verze BTR-4 je velmi silná, tvoří ji rychlopalné dělo ráže 30 milimetrů a koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů. Doplněna je 4 řízenými protitankovými střelami. Je možné 2 střely nahradit i granátometem ráže 30 milimetrů. Existuje i modul s dělem ráže 120 milimetrů, které dokáže vozidlo proměnit ve stíhač tanků.

Článek Srovnání obrněných transportérů Altug a BTR-4MV1: Mají zcela odlišnou koncepci, ukrajinský za tureckým zaostává se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina získala kanadská obrněná vozidla Senator 4×4. V terénu jí dají velkou výhodu

Redakce VědaŽivě — Sun, 15 Jan 2023 03:02:00 +0000

Mimořádně vítanou pomoc dostává pohraniční stráž Ukrajiny od Kanady, protože obdržela nebo ještě obdrží celou stovku moderních obrněných vozidel s mimořádnými vlastnostmi. Jedná se o automobily Senator 4×4 od společnosti Roshel. Na střeše mají i prostor pro instalaci zbraní, v něm by pro potřeby pohraniční stráže měly být umístěny kulomety.

Velmi dobrá ochrana a pohyblivost

Obrněný automobil Senator je nová konstrukce, z výrobních linek začal sjíždět v roce 2018. Je velmi dobře chráněný, protože jeho pancíř má odolat střelám z kulometu ráže 12,7 milimetru. Navíc byl postaven tak, aby zvládl absorbovat i výbuch protipěchotních min nebo nálože podobného ekvivalentu. Pro ukrajinské ozbrojené síly je to důležité, protože rozsáhlá území země jsou nyní zaminovaná.

Vozidlo je 5,94 metru dlouhé a 2,34 metru široké, jeho hmotnost dosahuje osmi tun. Přesto má být schopné se pohybovat rychlostí přes 100 kilometrů v hodině. Jeho výhodou je malý poloměr otáčení, což mu v kombinaci s vysokou rychlostí dává mimořádnou pohyblivost. Podle Ukrajinců je lepší než u podobných domácích či zahraničních vozidel, která mají k dispozici. Je vybaveno i klimatizací, odolá zbraním hromadného ničení a má systémy na detekci radiace či bojových látek.

Ve vozidle bude místo pro náklad

Uvnitř vozidla je místo až pro 12 plně vyzbrojených vojáků. V případě ukrajinské modifikace by uvnitř mělo jezdit 8 plně vyzbrojených pohraničníků. Zbylý prostor by pak měl sloužit k převážení různého nákladu, jako je zásoba munice a podobné věci. Možné je, že zde strážci hranic budou mít uložené například přenosné protitankové a protiletadlové zbraně, protože Ukrajina disponuje díky západním dodávkám velkým množstvím těchto systémů.

Podle dostupných informací měla začít vozidla sloužit na hranicích v Černihivské oblasti. Na začátku byla místem intenzivních bojů, ale ruské síly byly nakonec přinuceny se stáhnout. Oblast hraničí jak s Ruskem, tak s Běloruskem, kde se v poslední době shromáždily některé ruské jednotky. Ukrajinci musí hranici hlídat proti případnému dalšímu útoku nebo možným diverzním akcím.

Článek Ukrajina získala kanadská obrněná vozidla Senator 4×4. V terénu jí dají velkou výhodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rusko nevybíravě útočí na civilní infrastrukturu Ukrajiny. Té se ale podařilo sestřelit 54 z 69 odpálených střel

Redakce VědaŽivě — Fri, 13 Jan 2023 03:23:00 +0000

Jedním z evidentních cílů ruské kampaně na Ukrajině je terorizování civilního obyvatelstva prostřednictvím útoků na kritickou infrastrukturu. I když je podle Dodatkového protokolu I Ženevských úmluv útočení na cíle nutné k přežití civilistů válečným zločinem, Rusko nejspíše strategii teroru civilistů považuje za legitimní. Možnosti obrany Ukrajiny jsou omezené, ale neustále se zlepšují. I přes to velmi často nejde ve městech elektřina nebo vypadávají dodávky tepla a vody.

Střely z lodí, letadel a drony

Rusko využívá vlastně stejný vzorec. V prvním případě na ukrajinská města útočí střelami odpalovanými z letadel a lodí. Ze strategických bombardérů létajících hluboko nad Ruskem používá většinou starší střely Ch-555 nebo novější Ch-101. V prvním případě jde o střely s konvenční hlavicí o hmotnosti kolem 300 kilogramů a doletem 2 500 kilometrů. Novější a větší střely mají hlavici těžkou 450 kilogramů a dolet možná až 5 tisíc kilometrů.

Druhou možností jsou střely Kalibr odpalované z lodí a ponorek v Černém nebo Kaspickém moři. Jde vlastně o celou rodinu zbraní, střely jsou většinou vybaveny hlavicí o hmotnosti kolem 450 kilogramů. Dolet se liší podle verze, největší mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 2 500 kilometrů. Jejich přesnost je udávána kolem 50 metrů, ale může být i lepší.

Maketa rakety Kalibr

Kromě toho Rusko v poslední době využívá i sebevražedné drony íránské konstrukce HESA Shahed 136. Mají hlavici o hmotnosti 30 až 50 kilogramů, tedy menší účinnost než předešlé zbraně. Jsou ale vhodné například na útoky proti rozvodnám elektrické energie a transformátorům, protože se nacházejí na otevřeném prostranství. Jejich provozní rozsah je neznámý, odborníci se shodují, že jde minimálně o stovky kilometrů.

Pomáhají západní protivzdušné systémy

Možnosti Ukrajiny, jak se útokům bránit, se v poslední době výrazně zvýšily především díky dodávkám systémů, jako je německé IRIS-T nebo norsko-americký NASAMS a dalším. Například 29. prosince 2022 měla ukrajinská obrana sestřelit 54 ze 69 odpálených střel. Ovšem problémem je rozsáhlost území Ukrajiny, chráněna jsou především velká města. Hromadný odpal střel navíc dokáže obranu zahltit.

Mnohem úspěšnější je v posledních týdnech obrana proti dronům, už se údajně daří většinu sestřelit. Je to jednodušší, pokud je dostatek protiletadlových zbraní, jelikož létají nízko nad zemí maximální rychlostí 185 kilometrů v hodině. Složitější je ale obrana aglomerací poblíž fronty. Zde Rusko používá i těžké raketomety, případně protiletadlové rakety S-300, které mají možnost zasahovat i pozemní cíle, ačkoli při tom nejsou příliš přesné.

Článek Rusko nevybíravě útočí na civilní infrastrukturu Ukrajiny. Té se ale podařilo sestřelit 54 z 69 odpálených střel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina znovu útočí na ruskou základnu. Využívá k tomu staré sovětské průzkumné drony

Redakce VědaŽivě — Thu, 12 Jan 2023 03:45:00 +0000

Ukrajina se na konci prosince loňského roku podle všeho pokusila zaútočit na leteckou základnu Engels-2, odkud startují strategické bombardéry k útokům na její území. Rusko tvrdí, že útok neuspěl a že sestřelilo dron mířící na základu, ačkoli jeho trosky pak usmrtily tři lidi. Není to poprvé, co takto na základnu Ukrajina útočí, na začátku prosince zde byly poškozeny dva strategické bombardéry. I když se k akci Ukrajinci nikdy nepřihlásili, podle všeho k tomu využívají drony Tupolev Tu-141.

Dron Tu-141 sloužil k průzkumu

Nejedná se o žádný výkřik moderní techniky, ale zjevnou improvizaci a um ukrajinských techniků s cílem získat zbraň dalekého dosahu. Drony totiž pochází ze 70. let a byly do výzbroje sovětské armády zavedeny v roce 1979. Jde o průzkumný stroj vybavený různými druhy kamer včetně infračervených a zobrazovacím radarem. Nebyl nijak řízený, jeho trasa se nastavila ještě před startem ze speciální rampy, je tedy od současných dronů velmi vzdálený.

Dron je vybavený proudovým motorem, který umožňuje dosáhnout slušné rychlosti až 1 100 kilometrů v hodině. Dolet stroje je kolem 1 000 kilometrů. Po absolvování průzkumné trasy, většinou jakéhosi okružního letu, se pak snese na padáku, aby z něho bylo možné získat nasnímané materiály. Samotný stroj má velikost letadla, je totiž 14,33 metru dlouhý, rozpětí jeho křídel je 3,88 metru a hmotnost přes 6 tun. Jen pro představu délka Aero L-39 Albatros je jen 12,13 metru.

Místo kamer bomba a moderní navádění

Ukrajina může mít ve skladech více než 100 těchto strojů a odborníci se domnívají, že minimálně některé upravila do podoby sebevražedného dronu. To by znamenalo, že místo kamer a detekčních systémů by se uvnitř stroje ocitla improvizovaná bojová hlavice, možná těžká desítky kilogramů. Upraveno mohlo být i jeho navádění. Buď může být naváděn prostřednictvím GPS, nebo řízen i na dálku za pomoci GPS a kamery jako moderní drony.

UKRAJINCI NASADZUJÚ PROTI LETECKÝM ZÁKLADNIAM V RUSKOM VNÚTROZEMÍ UPRAVENÉ SOVIETSKE DRONY TU-141 pic.twitter.com/8fTJzCoxwv
— cibula_igor (@cibula_igor) December 28, 2022

Zprávy o použití dronu se objevily již v březnu 2022, kdy Tu-141 vybavený bombou havaroval v Chorvatsku. K jeho vlastnictví se nikdo nehlásil, ale předpokládá se, že byl Ukrajiny, vymkl se kontrole a zamířil doslova na opačnou stranu od ruských pozic. Rusové pak ohlásili sestřel dvou těchto dronů v červenci v Kurské oblasti. Útok pravděpodobně upravených Tu-141 začátkem prosince poškodil dva stroje Tupolev Tu-95 na základně Engels-2 a jeden Tupolev Tu-22M3 na základně Dyagilevo.

Článek Ukrajina znovu útočí na ruskou základnu. Využívá k tomu staré sovětské průzkumné drony se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slíbený systém Patriot Ukrajina dostane až za několik měsíců. Teď je prý zbytečný

Redakce VědaŽivě — Mon, 09 Jan 2023 03:41:00 +0000

Možná nečekaným, ale pro Ukrajinu vítaným krokem je rozhodnutí americké administrativy poslat zemi na pomoc systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot. Své schopnosti ukázal během první války v Perském zálivu, i když od té doby byl modernizován a má zcela jiné, lepší schopnosti. Každopádně Ukrajině se bude nejvíce hodit v případě, že by na ni Rusko útočilo balistickými raketami, což se nyní neděje, protože hlavně proti nim je Patriot určený.

Patriot se z protiletadlového změnil na protiraketový

Když výrobce, společnost Raytheon, začal Patriot v 70. letech vyvíjet, počítal s jeho nasazením hlavně v úloze protiletadlové obrany, byl tedy určen k útokům proti letadlům. Ovšem později se ukázalo, že je schopen plnit funkci protiraketové obrany proti balistickým raketám, na což se nakonec začal specializovat. Modernizované verze mají schopnosti zásahu proti balistickým střelám vyšší než předchozí, i když jim samozřejmě schopnosti útoku na jiné cíle zůstávají.

Otázkou nyní je, na co budou Patrioty v budoucnu rozmístěné na Ukrajině použity. Deklarovaná hodnota systému má být necelých 50 miliard korun a cena jedné střely se pohybuje kolem 90 milionů korun. Provozování takového systému je tedy velmi drahé. Je pravděpodobně schopen zasáhnout i sebevražedné drony nebo řízené střely. Ovšem cena íránského dronu provozovaného Ruskem je asi 450 tisíc korun a je otázka, jak moc se vyplatí na něj plýtvat superdrahými střelami.

O něco lépe vychází hodnota u řízených střel, ale i ty jsou mnohonásobně levnější, i když dokáží napáchat veliké škody. Jiná by byla situace, pokud by Ukrajinci mířili na ruský bojový letoun, ale Rusko už je řadu měsíců nad Ukrajinu neposílá, nevystřeluje ani balistické střely. V minulosti použilo balistické rakety Iskander, ale těch má dle všech indicií kritický nedostatek. I když by bylo velmi zajímavé v praxi zjistit, jak by si nejúčinnější západní protiraketový systém proti vychvalovanému Iskanderu vedl.

Rusko může získat balistické rakety

Na druhou stranu zůstává stále otevřená možnost, že Rusko se dohodne s Íránem na dodávkách balistických raket, případně že se mu podaří zprovoznit nějaké balistické střely ze sovětských dob. V tom případě by Ukrajina byla proti takovým útokům téměř bezmocná, jediná zbraň omezeně použitelná proti balistickým střelám je SAMP/T. Nejnovější verze Patriotu ale ničí balistické rakety ve výšce až 40 kilometrů. Ostatní systémy se hodí jen proti řízeným střelám, které ale Rusko používá především.

Systém Patriot se na Ukrajině pravděpodobně objeví až za několik měsíců, protože bude nutné nejprve vyškolit ukrajinskou obsluhu a vymyslet, jak ho integrovat do ukrajinské protivzdušné obrany. Je otázka, jakou verzi země dostane, zda půjde o PAC-3 s novým typem radaru a s novými střelami s velmi schopným aktivním radarovým vybavením. Určitě se bude jednat o mimořádnou posilu, ale i Patrioty v minulosti ukázaly, že nejsou schopny stoprocentně zlikvidovat všechny hrozby.

Článek Slíbený systém Patriot Ukrajina dostane až za několik měsíců. Teď je prý zbytečný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kvůli chybě německého plánování jsou PzH 2000 na Ukrajině téměř nepoužitelné

Redakce VědaŽivě — Thu, 05 Jan 2023 03:13:00 +0000

Jednou z bezesporu nejúčinnějších zbraní v držení ukrajinské armády jsou německé samohybné houfnice PzH 2000, které země dostala z Německa a Nizozemí. Jsou považované za asi nejlepší samohybné houfnice na světě a pro ukrajinskou armádu znamenají jistě velikou pomoc. Ale ukazuje se, že mají jeden kritický problém, jehož prapodstata spočívá přímo v Německu. Na houfnice není dostatek náhradních dílů.

Houfnice PzH 2000 jsou světová špička

O kvalitách houfnic PzH 2000 asi nelze pochybovat, mají nejen papírové, ale i reálné parametry řadící je mezi světovou špičku. Ze svého děla ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží mohou vystřelit 8 ran za minutu do vzdálenosti až 67 kilometrů, záleží na použitém střelivu. Vyznačují se mimořádnou přesností a vysokou mobilitou. Navíc mohou používat západní přesně naváděnou munici, a to jak proti běžným cílům, tak například tankům.

Zbraň byla postavena tak, aby mnohé vydržela, ale její konstruktéry ani ve snu nenapadlo, jakému zatížení bude čelit na Ukrajině. Zde údajně některé houfnice vypálí až 300 ran za den, což se samozřejmě projevuje na celém systému. Pochopitelné je opotřebení hlavně, a i když jsou speciálně vyrobené, aby vydržely velké zatížení, nestačí to. Chyby začal vykazovat i systém řízení palby a další části.

Zbraně proto potřebují opravy a často velmi náročnou výměnu klíčových dílů. To se ale ukazuje jako obrovský problém, protože německá armáda, největší uživatel těchto houfnic na světě, jich má nedostatek. Vše dokonce svědčí o tom, že její vojáci museli některé houfnice na skladech v minulých letech kanibalizovat, aby udrželi ty aktivní v chodu, protože jim náhradní díly chyběly. Když je teď potřeba velký počet náhradních dílů, jde o obrovský problém.

Nad problémem dílů pro houfnice se zavíraly oči

Velení německé armády na to údajně opakovaně poukazovalo, ale nikdo na to nebral ohled, protože politici zkrátka nepředpokládali vznik konfliktu vysoké intenzity a jeho začátek je prokazatelně zaskočil. Ani rychlá výroba náhradních dílů není jednoduchá, často jde o technologicky vyspělé komponenty náročné na dobu výroby. Zbrojní firmy z dlouhých mírových dob nemají kapacity na takovou masovou výrobu a její navýšení vyžaduje čas, peníze a kvalifikovanou pracovní sílu.

Nedostatek náhradních dílů ohrožuje i fungování servisního centra budovaného na Slovensku. Zde by se měly porouchané zbraně z bojiště servisovat a zase posílat zpět na Ukrajinu, ovšem bez dílů jde jen o sen. Navíc problém se údajně netýká jen houfnic, podobné potíže jsou i se stavem dílů raketometů Mars II, což je upravená verze M270, ty má Ukrajina také. Němci mají údajně i nedostatek dílů k tankům Leopard 2.

Článek Kvůli chybě německého plánování jsou PzH 2000 na Ukrajině téměř nepoužitelné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Raketová monstra z bojových vozidel: Nouze naučila Ukrajince vyrábět provizorní zbraně

Redakce VědaŽivě — Mon, 26 Dec 2022 03:12:00 +0000

Na začátku konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou měla ruská armáda velmi silnou převahu v dělostřelectvu a raketových systémech. Díky dodávkám zbraní ze západu a ruským ztrátám se nepoměr zmenšil, ale i tak Ukrajinci stále potřebují zbraně umožňující na ruskou palbu adekvátně odpovídat. Často se proto uchýlili k různým improvizacím. Poslední zachycenou je vytvoření raketometu na podvozku BMP-1.

Vozidlo s odpalovači raket z letadel

Na Ukrajině údajně existuje řada dílen zaměřujících se na výrobu různých improvizovaných zbraňových systémů. Většinou využívají toho, co má ukrajinská armáda na skladech případně ukořistila od Rusů nebo odmontovala z nějaké zničené techniky. Je to asi i podobný případ zaznamenané improvizace. Podle zachycených fotografií se zdá, že na vozidle BPM-1, konkrétně velitelské verzi označované jako KsH, jsou namontované dva raketové odpalovače UB-32.

Jde vlastně o kombinaci dvou starých sovětských zbraňových systémů. BMP-1, v Česku známe jeho modifikaci BVP-1, je bojové vozidlo pěchoty navržené v 60. letech. Dnes je již považované za zastaralé, ale v ukrajinském konfliktu se intenzivně využívá. Má pancíř, který posádku i osmičlenný výsadek chrání proti střelám z těžkého kulometu. Vyzbrojeno bývá nízkotlakým dělem ráže 73 milimetrů, kulometem a protitankovými raketami. Je schopno dosahovat rychlosti až 65 kilometrů v hodině.

Dosah bude jen velmi krátký

Naopak UB-32 je raketnice používaná na sovětských typech letadel a vrtulníků. Nabíjí se do ní 32 neřízených raket ráže 57 milimetrů, jejichž hlavice bývá těžká mezi 1 až 2 kilogramy. Nemají velký odstřel, odborníci odhadují, že ze země nedoletí dále než do vzdálenosti 2 kilometrů. S raketami se nedá přesně mířit, ale spoléhá se na hromadnou salvu. Provizorní systém má 64 střel a například proti pěchotě v nekrytém terénu může být taková kombinace neuvěřitelně účinná.

Afganistandan bazı fotoğraflar Hind Mi-24 taarruz helikopteri ve Su-25 uçaklarında bulunan UB-32 57mm roket podlarıyla tareti donatılmış bir T-62 tankı.S-5 roketleri kullanan UB-32 podlarından 1979-1989 Sovyet-Afgan savaşında+ pic.twitter.com/uNkozdvA5X
— Megatron (@decepticon46) December 10, 2022

Nutno říci že podobných systém vyrobila Ukrajina více. V minulosti se objevily například záběry malého nákladního vozu s odpalovačem raket S-8 taktéž používaných na letadlech a vrtulnících. Nebo protitankové dělo T-12 Rapira přidělané na pásovém obrněném transportéru MT-LB. Ale raketnice UB-32 sovětští vojáci montovali třeba na tanky již v 80. letech v Afghánistánu. V afrických zemích se zase objevily na korbách nákladních automobilů.

Článek Raketová monstra z bojových vozidel: Nouze naučila Ukrajince vyrábět provizorní zbraně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina dostane staré, ale osvědčené dříče WS-61 Sea King. Stroj umí udolat i nepřátelskou ponorku

Redakce VědaŽivě — Tue, 13 Dec 2022 03:41:00 +0000

Pokud existuje britská letecká námořní legenda, jsou jí bezesporu velké vrtulníky WS-61 Sea King. Stroje se v posledních desetiletích účastnily mnoha konfliktů, ale mají za sebou i celou řadu operací, ve kterých zachraňovaly lidské životy. Ačkoli jsou vyřazovány ze služby, stále mají své kvality. Nyní je budou moci ocenit ukrajinští piloti, protože tři stroje míří na Ukrajinu. Asi jako první vrtulníky západní konstrukce dodané během války s Ruskem.

Americká konstrukce s britskými motory

Výrobcem vrtulníku je britská společnost Westland Helicopters, ale ve skutečnosti je stroj americké konstrukce. Britská firma totiž v roce 1969 získala licenci od amerického koncernu Sikorsky na výrobu stroje SH-3 Sea King. Ovšem nakonec byly použity dva britské motory Rolls-Royce Gnome a inženýři provedli ještě celou řadu změn. Stroje se tedy od sebe velice liší, a to i způsobem, jakým nakonec byly používány.

Britské námořnictvo si tyto stroje nejdříve objednalo jako vrtulníky určené na boj s ponorkami. Ovšem později RAF tyto stroje zvolilo jako pátrací a záchranné a byly pro tuto úlohu náležitě upraveny. Jiné zase byly vybaveny kvalitním radarem a sloužily v roli stroje včasného varování. Další pak umožňuje dopravu výsadku 28 plně vyzbrojených vojáků. Kvalit Sea Kingu si byly vědomy nejen britské ozbrojené síly. Do výzbroje si je pořídilo třeba Německo, Austrálie, Indie a další země.

Britové jich vyrobili na 350

Vrtulníky tak existují v široké řadě modifikací. Jde o stroj, jehož délka je více než 17 metrů a prázdná hmotnost téměř 6,4 tuny. Posádka je dva až čtyřčlenná, záleží přesně na tom, v jaké úloze vrtulník působí. Stroj létá cestovní rychlostí 207 kilometrů v hodině. Jeho dolet je více než 1 200 kilometrů. Celkem jich britská společnost vyrobila kolem 350 kusů.

V protiponorkové roli mohly být vrtulníky silně vyzbrojeny. Jsou uzpůsobeny k tomu, aby nesly 4 protiponorková torpéda několika typů, případně 4 hlubinné nálože. Ve dveřích také může být instalovaný kulomet. V jiných variantách byly vrtulníky upraveny tak, aby byly schopné nést protilodní střely, například francouzské Exocet. Jako velmi užitečné se stroje ukázaly ve válce o Falklandy a vyznamenaly se i při záchranných pracích po cunami v roce 2004.

Vrtulníky, které Ukrajina dostane, mají pocházet od britského námořnictva, které je vyřadilo zhruba před 4 lety, ale evidentně udržovalo provozuschopné. Ukrajinští piloti již na tyto stroje byli přetrénováni. Otázkou je, jakou verzi Ukrajina dostane, i když se nejčastěji mluvilo o záchranném vrtulníku. Teoreticky by ale mohla dostat i protiponorkový. Ten by mohl sloužit k možným útokům na ruské ponorky, které operují pod hladinou Černého moře.

Článek Ukrajina dostane staré, ale osvědčené dříče WS-61 Sea King. Stroj umí udolat i nepřátelskou ponorku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rusko nemůže opravit své tanky. TOW je totiž doslova spálí na popel

Redakce VědaŽivě — Sat, 03 Dec 2022 03:03:00 +0000

Během druhé světové války začaly vznikat opravdu kvalitní přenosné protitankové zbraně, které pěchotě umožnily bojovat i s těmi nejtěžšími obrněnci. Vývoj pokračoval a tyto zbraně začaly mít nejen velké a účinné hlavice, ale byly přesně naváděné na cíl. Jednou z nejpoužívanějších střel se stala americká BGM-71 TOW, která zasáhla do řady konfliktů ve světě. V současnosti se používá i v bojích na Ukrajině.

Střely byly opakovaně vylepšené

Ačkoli Západ dodal na Ukrajinu řadu nejmodernějších přenosných protitankových zbraní, jako jsou NLAW nebo legendární střely Javelin, velmi užitečné jsou i TOW. A to i přesto, že jde o zbraň, která spatřila světlo světa již na konci 60. let a ve výzbroji je od roku 1970. Ovšem její rakety jsou nesmírně silné a spolehlivé, v průběhu let byly navíc modernizované, aby si dokázaly lépe poradit s reaktivním pancířem a měly lepší navádění.

Protože jde o starší typ střely, nejde o systém „vystřel a zapomeň“, jako například u Javelin. To je jeho nevýhoda. Znamená to totiž, že po celou dobu, po kterou střela letí k cíli, musí operátor cíl sledovat – je tedy vystaven nepřátelské palbě. Pokud ale udrží cíl v zaměřovači, je zásah v podstatě jistý. Samotná raketa je totiž naváděna po tenkém drátu. Vlastní systém pak dokáže spočítat polohu zaměřeného cíle a korigovat směr letu střely, která má vzadu speciální infračervený zářič sloužící k její lokalizaci.

Existuje několik variant střel. Buď bývají postaveny přímo na zemi, nebo se montují na vozidla či vrtulníky. Pozemní varianta má stativ, na který se umísťuje odpalovač střel. K němu je pak připojen sledovač sloužící k zaměření. Ten je použitelný jen za denního světla, ale je možné k němu přidat i noční zaměřovač. Nutná je i napájecí baterie. Do odpalovače se pak skládá vlastní zapouzdřená střela, zbraň je tedy opakovatelně použitelná.

Prorazí i velmi silným pancířem

Nejde ale o zbraň, která by se dala nějak snadno přenášet. Většina současných typů střel má hmotnost větší než 20 kilogramů. To je důvod, proč často bývá umísťována na vozidlech typu Humvee a další. Samotná bojová hlavice má kolem 6 kilogramů. Například BGM-71E si díky tomu poradí s reaktivním pancéřováním typu ERA, ale prorazí i pancíř o síle 900 milimetrů RHAe, což je více, než je síla pancéřování sovětských nebo ruských tanků. Často zde zapálí uskladněnou munici a tank doslova vyhoří. Její dolet je 3 750 metrů.

Rakety TOW byly poprvé použity za války ve Vietnamu v roce 1972, kdy byly nasazeny jak ve variantě namontované na vrtulníku, tak té pozemní. Známé je jejich nasazení v občanské válce v Sýrii, kde zničily mnoho tanků vládních sil. Střely se kromě tanků a obrněných vozidel dají použít i proti bunkrům a budovám. V roce 2003 jimi byl zničen dům, ve kterém se ukrývali dva synové Saddáma Husajna. V současné době Ukrajina dostává asi 1 500 těchto střel i vozidla Humvee s nainstalovanými odpalovači.

Článek Rusko nemůže opravit své tanky. TOW je totiž doslova spálí na popel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Modernizované polské T-72M1R si Ukrajinci ještě vylepšili. Využili technologii z Česka

Redakce VědaŽivě — Mon, 28 Nov 2022 03:10:00 +0000

Během posledních měsíců poslala řada zemí Ukrajině zbraně, včetně těch těžkých, kterými se může bránit proti ruské agresi. Jednou z nejaktivnějších je Polsko, jež předalo ukrajinské armádě přes 200 tanků včetně T-72M1R, které byly modernizované a lepší než jejich původní verze. Tanky T-72M1 poslala i Česká republika. Ukrajinci je ale před vysláním na bojiště vylepšili, a to za pomoci technologií dodaných z Česka.

Poláci dříve dodali některá vylepšení

Polský tank verze M1R je lepší než původní vozidla. Dostal například modernizovaný motor s digitálním startérem, díky kterému je pohyblivější a dosahovat má rychlosti až 80 kilometrů v hodině. Obdržel nové napájecí systémy se záložními bateriemi spolu s pasivní optoelektronikou pro řidiče a velitele. Střelec pak má k dispozici termokameru KLW-1 Asteria, která umožňuje palbu v noci bez toho, aby tank prozrazoval svoji pozici. Posádka má i novou komunikaci a další vylepšení.

Ovšem jednou ze slabin tanku T-72 zůstává jeho pancéřování. Ve spojení s kritickou chybou, kdy při proražení pancíře velmi často exploduje munice uložená v systému automatického nabíjení, jde o velmi nebezpečnou kombinaci pro posádku. Částečně to jde řešit použitím přídavného pancéřování ERA. To dokáže zesílit ochranu hlavně proti kumulativním hlavicím. Na dodané tanky byly nainstalované bloky dynamického pancéřování od české společnosti STV Group.

https://twitter.com/TpyxaNews/status/1584104638449520640

Jednou z největších hrozeb pro obrněná vozidla jsou kumulativní zbraně. Jejich princip spočívá ve speciálním vytvarování nálože, která při explozi vytvoří úzký žhavý paprsek. Ten se dokáže propálit i velmi silným pancířem. Bloky ERA jsou tvořeny dvěma kovovými pláty, mezi kterými je výbušnina. Ta v případě zásahu exploduje, pláty se od sebe odmrští, což dokáže významně narušit účinnost žhavého proudu a samotný pancíř mu již pak odolá. Proto se montují na všechna dostupná místa na tancích.

I levné slat mříže pomohou

Tanky na Ukrajině mají také instalované pancéřové gumové chrániče, ale není jisté, zda jsou účinné. Co účinné určitě je, jsou takzvané slat mříže, které lze na tancích také najít. Mříž je namontovaná před pancířem a v podstatě slouží k tomu, aby kumulativní nálož explodovala dříve, než dorazí k samotnému pancíři. Je to řešení méně účinné než pancéřování ERA, ale levnější a také se dá instalovat na některá místa, kde dynamická ochrana upevnit nejde.

Ale ani ERA není všemocná a proti všem zbraním ochránit nedokáže, což dokazují nejen zničené ukrajinské, ale i ruské tanky, které reaktivní typy pancéřování hojně využívají. Většinu typů dokáží překonat tandemové hlavice. Ty mají zdvojenou hlavici. Exploze první odpálí ERA a ta druhá může explodovat na pancíři. Navíc moderní střely jako Javelin a NLAW útočí shora, kde je montáž reaktivního pancéřování někdy obtížná, a navíc samotný pancíř tanku je zde slabý, takže ho prorazí i oslabený paprsek kumulativní hlavice.

Článek Modernizované polské T-72M1R si Ukrajinci ještě vylepšili. Využili technologii z Česka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Současná válka proti Rusku má hluboké kořeny, Ukrajina byla sužována krutými konflikty po staletí

Redakce VědaŽivě — Sat, 26 Nov 2022 03:56:00 +0000

Hned několika z nich musela Ukrajina čelit po staletí. Část jich zapříčinilo nepochopení ukrajinské národnosti ze strany Rusů, z nichž mnozí tvrdí, že jsou jeden národ. Ale odlišný jazyk a kulturní rozdíly jasně naznačují, že tomu tak není. Ovšem Ukrajina bývala dlouhá období součástí Ruska, i když nejen jeho, a pro mnohé se proto tyto hranice mohly zakrýt. Ale také to může působit nepochopení a nenávist na obou stranách.

Kolébka tří národů

Historie současné Ukrajiny se začala formovat v 11. stoleté vznikem Kyjevské Rusi. Ačkoli jde převážně o slovanský národ, je třeba si uvědomit, že dlouhá léta předtím na zdejší území měli vliv Vikingové, kteří se zde usazovali, s místními splynuli a část své kultury jim i předali. Každopádně historie Rusů, Ukrajinců a Bělorusů začíná právě zde. V tomto kontextu se lze přít o tvrzeních, že Ukrajina byla vždy součást Ruska. Vzhledem k tomu, že centrem byl Kyjev, lze i tvrdit, že Rusko bylo součást Ukrajiny.

Ovšem ve 13. století území zasáhly mongolské nájezdy. Zlatá horda se sem nakonec tlačila z východu, a na západě a severu sílila moc Litvy a Polska, které také uzavíraly spojenectví a měly na území Ukrajiny své zájmy. V roce 1648 se proti nim vzbouřili místní kozáci vedení Bohdanem Chmelnickým a měli i vlastní stát. Ale aby se mohli ubránit, museli se nakonec obrátit na Rusko. Kozáci měli nějakou dobu jistou autonomii. V 18. století už však byla velká část Ukrajiny v područí Ruska a menší část získaly jiné státy.

Tvrdé protiukrajinské represe

Stejně jako v českých zemích v 19. století existovalo národní obrození, o něco podobného se na Ukrajině pokoušela i místní inteligence. Volala po samosprávě. Carský režim ale reagoval tvrdými represemi zakazujícími dokonce vydávání knih a novin v ukrajinštině s tím, že žádný takový jazyk neexistuje. To samozřejmě vedlo k radikalizaci některých Ukrajinců. Když se v roce 1917 rozpadlo carské Rusko, dokonce se jim podařilo založit si vlastní stát. Ovšem brzy je poražen bolševiky, navíc velkou část Ukrajiny ovládá i Polsko, Rumunsko nebo Československo.

Stalinský režim poté nastolil na Ukrajině drastický režim a vyvolal hladomor, kterému podlehlo asi 3,9 milionů Ukrajinců. Mnozí byli deportováni nebo poslaní do gulagů. Přesto zde stále existovalo nacionalistické hnutí. Po útoku nacistů na SSSR dokonce část doufala v pomoc se samostatností, ale marně. Vznikly povstalecké skupiny, které za samostatnost bojovaly jak proti Němcům, tak později Sovětům. Také se vyskytly pogromy na neukrajinské obyvatelstvo. Na začátku 50. let jsou ale tvrdě potlačeny.

Ukrajina nezávislost získává až v roce 1991. Později se za slib garance její suverenity dokonce vzdá jaderných zbraní, které zde zůstaly. Vliv Ruska na zem ale zůstává silný. Ukrajinci poprvé proruskou vládu svrhávají v roce 2004 a podruhé o 10 let později. Na to Rusko reaguje anexí Krymu a vyvoláním povstání na východě. O 8 let později v únoru 2022 zahajuje současnou invazi na Ukrajinu.

Článek Současná válka proti Rusku má hluboké kořeny, Ukrajina byla sužována krutými konflikty po staletí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina oprašuje několik desetiletí starý protiletadlový systém. Před lety sestřelil stealth bojový letoun, bude však účinný i dnes?

Redakce VědaŽivě — Thu, 24 Nov 2022 03:41:00 +0000

Ukrajina v posledních týdnech dostává systémy protivzdušné obrany, které jí mají pomoci ubránit se proti masivním útokům ruských řízených střel a sebevražedných dronů původem z Íránu. Její problém je, že má tak rozsáhlé území a potřebuje veliké množství odpalovacích systémů a radarů, aby ho dokázala pokrýt. Podle všeho se rozhodla ze skladů vytáhnout i původně sovětské protiletadlové systémy S-125 Něva.

Více než 60 let staré

Po rozpadu Sovětského svazu měla Ukrajina ve skladech veliký počet těchto systémů. Ale z výzbroje je nakonec vyřadila, protože jsou již velmi staré. Původní S-125 začaly být do výzbroje zařazovány již v roce 1961. Ačkoli bývaly modernizované, požadavkům na moderní systémy již neodpovídaly. Ukrajina navíc měla novější systémy, jakými jsou například S-300, které mají mnohem lepší parametry.

Podle informací ze sociálních sítí ale mělo zbýt ve skladech ukrajinské armády minimálně osm odpalovacích zařízení. Je otázka jakého typu, obrázek odpalovacího zařízení na automobilu totiž na Ukrajině pořízený nebyl, ale autenticky vypadá vyfotografovaná střela s nápisem „Sláva Ukrajině“. Odpalovací zařízení S-125 jsou ve statických odpalovačích se dvěma nebo čtyřmi střelami. Případně na nákladním automobilu se dvěma střelami.

Dosah až 35 kilometrů

Střely jsou naváděné pomocí radaru. Byly zkonstruované tak, aby si uměly poradit s cíli, jako jsou letadla, vrtulníky, ale i řízené střely, a to včetně manévrujících a pohybujících se v nižších výškách. Jejich rychlost je až Mach 3,5 a dosah až 35 kilometrů do dálky a 14 kilometrů do výšky. Mají být schopné zasahovat cíle i jen 100 metrů nad zemí. Rakety jsou velké, mají hmotnost 953 kilogramů a bojovou hlavici těžkou 70 kilogramů, která se rozletí na tisíce úlomků.

Wahrscheinlich die ersten Aufnahmen von einem S-125-Systemm, die den ukrainischen Himmel schützen. pic.twitter.com/yWiKiSuGZy
— SecureNews (@yoursecurenews) November 17, 2022

Systém se dá také spojit s několika typy radarů s dosahem až 200 kilometrů. Existují i různé doplňky systému, které mohou výkony vylepšit. Proti dronům by Něva určitě mohla být účinná, možná i proti řízeným střelám. O tom, že S-125 nemusí patřit do starého železa, svědčí případ z března 1999, kdy byl nad bývalou Jugoslávií touto střelou sestřelen stealth bombardér F-117. Na svém kontě má i stíhačky F-16 a F-4 Phantom. V minulosti měly S-125 na starosti třeba ochranu Brna.

Článek Ukrajina oprašuje několik desetiletí starý protiletadlový systém. Před lety sestřelil stealth bojový letoun, bude však účinný i dnes? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zbraně, které Ukrajina chce, ale nejspíš je nikdy nedostane. Západ v čele s USA se je zdráhá z prostého důvodu darovat

Redakce VědaŽivě — Mon, 21 Nov 2022 03:55:00 +0000

Od doby, kdy v únoru 2022 zaútočilo Rusko na Ukrajinu, proudí do napadené země velké množství zbraní, které jí pomáhají se bránit, a dokonce i vítězit a okupanty vytlačovat. Ukrajinská armáda je menší než ruská a kvalitní výzbroj je pro ni zcela zásadní. Ovšem její armáda by chtěla zbraní více a v některých případech takové, které se Západ v čele s USA zdráhá dodat. Je tedy nejisté, zda se během války na Ukrajinu vůbec dostanou.

Nikdo nepočítá s jadernými bombami

Je pochopitelné, že tím, co USA nikdy nedodají, jsou jaderné zbraně, strategické bombardéry, jaderné ponorky a podobné systémy. Ale existují i konvenční zbraně, nad kterými visí otazník, ačkoli by Ukrajině jistě pomohly. Západní země se je zdráhají dodat, aby nevyprovokovaly Rusko k neadekvátní reakci. Hlavně proto, že má největší jaderný arzenál na světě. Ale existují i jiné, praktické důvody. I když během války už západní vlády opakovaně svoje postoje k některým systémům změnily.

Mnohokrát se mluvilo třeba o stíhacích letounech F-16, kterých je na západě relativně dostatek a oslabenému ukrajinskému letectvu by pomohly. Problém je nejen reakce Ruska, ale i skutečnost, že na ně nejsou ukrajinští piloti trénovaní. I když několikrát probleskly zprávy, že někteří mají na západě tréninkem na tyto stroje procházet, takže překvapení je v dlouhodobém výhledu možné. Ovšem jako pravděpodobnější se jeví spíše dodávky některých MiG-29, které ukrajinští piloti bravurně zvládají.

Modernější tanky by pomohly

Druhou potřebnou zbraní jsou tanky, konkrétně americké Abrams. Těch je v amerických skladech ve starší verzi M1A1 dostatek. Tato verze si skvěle poradila proti sovětským typům tanků v Iráku a na ruské by se velmi hodila. Je zde zase otázka ruské odpovědi. A tak Spojené státy raději financují spolu s Nizozemím opravu a modernizace T-72 v Česku, které pak zamíří na Ukrajinu. Německo zase posílá svoji techniku zemím, které svou starou sovětskou dodaly Ukrajincům. A není tu problém s výcvikem.

Ukrajina by také potřebovala schopnost přesně zasahovat vojenské cíle v hloubi ruského území. To by ztížilo zásobování a bylo by to i adekvátní odpovědí na terorizování ukrajinských měst ruskými útoky. Ačkoli USA a spojenci dodali raketomety HIMARS a M270, dali Ukrajincům jen střely s doletem kolem 80 kilometrů. Taktické rakety ATACMS s dosahem 300 kilometrů nikoli. Existuje obava, že to by bylo pro Rusko překročením červené linie.

Pokud Rusko opravdu nakoupí íránské balistické rakety, jediný systém, který by je účinně zastavil, je MIM-104 Patriot. Pravdou zůstává, že to je jedna z nejcennějších zbraní v západních rukách a není jich ani dostatek. Navíc její obsluha je velmi náročná a vyžadovala by vycvičenou americkou osádku. Poslat vojáky na Ukrajinu ale západní země určitě nechtějí, protože to by se mohlo vykládat jako jejich přímé zapojení do konfliktu.

Článek Zbraně, které Ukrajina chce, ale nejspíš je nikdy nedostane. Západ v čele s USA se je zdráhá z prostého důvodu darovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kopali zákopy, našli přitom nádoby staré 2500 let: Ukrajinští vojáci se nevědomky postarali o objev nesmírně vzácných amfor

Redakce VědaŽivě — Tue, 15 Nov 2022 03:53:00 +0000

Ačkoli krvavá válka na Ukrajině mnoho příznivých zpráv neposkytuje, přesto lze nalézt okamžiky, které se války netýkají, dají se označit jako nesmírně šťastné a jako takové se zapíší i do historie. Mezi ně se jistě dá řadit nález vojáků ze 126. brigády teritoriální obrany. Na začátku května roku 2022 kopali obranné pozice poblíž ukrajinského přístavního města Oděsa, aby se mohli bránit případné invazi Rusů. K překvapení všech narazili na unikátní nález, který představuje několik řeckých amfor.

Řekové obydleli i sever Černého moře

Vykopané historické předměty předali archeologům do oděského muzea. Jedná se o nesmírně cenný nález, protože pocházejí z zhruba z let 300 až 400 před naším letopočtem. To je asi 100 let poté, co na dnes ukrajinském území Černého moře byla postavena první řecká osada. Řekové, kteří byli zdatnými mořeplavci, se sem museli dostat po moři po překonání Bosporu a Dardanel, které ho oddělují od Středomoří.

Nádoby dokládají, že už v té době byla Oděsa a její okolí mohla být důležitým obchodním centrem. Vzhledem k úrodné oblasti, která se na Ukrajině nachází, zde mohly být zdroje obilí, které se vyváželo do Řecka. Naopak osady mohly toužit po jiných produktech, kterými se tehdy obchodovalo. Například olivovém oleji nebo víně.

Historie stará tisíce let

Právě na převoz těchto produktů se amfory nejčastěji používaly. První nádoby podobného tvaru se začaly používat již někdy před 8 tisíci lety. Ovšem klasické amfory, jak je známe dnes, se objevily zhruba 3500 let před naším letopočtem. Existovaly v různých tvarech a velikostech. Pokud měly široké hrdlo, většinou se používaly k uchování obilí a podobných pevných předmětů. Amfory z úzkým hrdlem naopak sloužily pro tekutiny jako bylo víno nebo olej. Uvnitř bývaly ošetřené pryskyřicí, aby neprosakovaly.

Mají nejčastěji dvě ucha, aby se s nimi dobře manipulovalo. A také mívají špičaté dno, což umožňovalo jejich zaražení do písku, ve kterém mohly stát. Nádoby s produkty bývaly často zapečetěné. Proto se v několika případech podařilo hlavně v lodních vracích nalézt amfory, ve kterých byl uchován i jejich obsah. Amfory byly používány i za starověkého Říma, ale byly postupně nahrazovány jinými druhy obalů.

Článek Kopali zákopy, našli přitom nádoby staré 2500 let: Ukrajinští vojáci se nevědomky postarali o objev nesmírně vzácných amfor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Potvrzeno: Ukrajina používá dělostřelecký zázrak jménem Excalibur. Rusy drtí bez šance na záchranu

Redakce VědaŽivě — Thu, 10 Nov 2022 13:13:25 +0000

Jak mocné umí být dělostřelectvo, se ukázalo za první světové války, kdy projektily z tisíců hlavní doslova měnily terén v měsíční krajinu. Dělostřelci sice svoji palbu mířili, přesto byla na delší vzdálenosti nepřesná a na zničení cíle potřebovali mnoho granátů. A samozřejmě způsobili mnoho vedlejších škod. Přesnost se později o něco zlepšila, ale handicap trval až donedávna. Situaci vyřešily až naváděné dělostřelecké granáty jako M982 Excalibur, který nyní doslova drtí Rusy na Ukrajině.

Dělostřelectvo bylo velmi nepřesné

Vývoj Excaliburu začal počátkem 90. let. Zkušenosti s nasazením dělostřelectva totiž ukazovaly, že na vzdálenost více než 20 kilometrů bývá odchylka od zadaného cíle kolem 150 metrů. To si vyžadovalo použití velkého množství munice, ale hlavně mohlo mít za následek vedlejší škody. Z tohoto důvodu nemohlo být dělostřelectvo nasazováno v oblasti, kde se v blízkosti cíle nacházeli civilisté či nějaké citlivé objekty.

Společnosti BAE a Raytheonn, které se na vývoji dělostřelecké munice podílely, se rozhodly k navádění použít systém GPS. Granát samotný je vybaven speciálními řídicími ploutvemi, které mu během jeho letu umožňují korigovat směr. Neznamená to, že by dělostřelci nemuseli mířit, musí ho poslat do oblasti, ve které se cíl opravdu nachází, protože korekce směru má své limity. Zkušenosti ale ukazují, že odchylka od cíle je díky navádění kolem 4 metrů.

Využití na dělech ve výzbroji NATO

Granáty byly poprvé použity v Iráku v roce 2007 a ukázalo se, že jsou velmi účinné. Cíle s požadovanou odchylkou 4 metry zasáhlo 92 procent z nich. Excalibur má standardní ráži 155 milimetrů, která je používána dělostřelectvem zemí NATO. Byl navržen tak, aby se dal používat v tažených dělech M777 a M198 a samohybných houfnicích M109A6, PzH2000 a AS-90, G6 a Archer. Poslední zprávy říkají, že ho lze použít i na francouzských houfnicích CAESAR, což jsou zbraně, které si nyní pořizuje česká armáda.

The United States has supplied #Ukraine with the "most accurate" GPS-guided M982 Excalibur artillery shells, Bloomberg reports, citing documents.

The cost of delivery is estimated at $92 million. pic.twitter.com/QzMptsH8aT
— NEXTA (@nexta_tv) September 8, 2022

Využití munice M982 má ale i limity. Není totiž levná. Cena jednoho granátu je kolem 100 tisíc dolarů (2,5 milionu korun), zatímco běžný projektil stojí kolem 20 tisíc korun. Ale je levnější než třeba rakety M31 do systému HIMARS. Využívá se proto jen v případě, že je nutné zasáhnout nějaký hodnotný cíl. Zkušenosti z Ukrajiny ukazují, že z houfnice M777 může zasáhnout cíl na vzdálenost až 37 kilometrů, z PzH2000 a CAESARU ještě o zhruba 10 kilometrů dále.

Existuje i varianta granátu, která je v ráži 127 milimetrů. Je určena pro děla, která se nacházejí například na palubách amerických torpédoborců, což umožňuje vést naváděnou střelbu i z moře. Pracuje se na variantách, kde bude GPS doplněno laserovým naváděním. A na prodloužení doletu. V roce 2020 z experimentální hlavně o délce 58 ráží (tak dlouhá děla nejsou zavedena ve výzbroji) doletěl granát do vzdálenosti až 70 kilometrů. Raytheon na základě M982 vyvíjí munici Shaped Trajectory, která bude umět výrazně měnit směr a zasáhne i cíle třeba pod mostem.

Článek Potvrzeno: Ukrajina používá dělostřelecký zázrak jménem Excalibur. Rusy drtí bez šance na záchranu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Íránské sebevražedné drony sestřelily nad Ukrajinou MiG-29. Pustit se s nimi do souboje není příliš dobrý nápad

Redakce VědaŽivě — Tue, 08 Nov 2022 03:57:00 +0000

Problém sebevražedných dronů Shahed 136, které Rusko již několik týdnů nasazuje na Ukrajině jako Geran-2, je nutnost ničit je ve velkých počtech. Protože jsou drony levné, je možné jich vypustit mnoho a pak prostě nějaké proletí. Tyto jinak velmi primitivní stroje tak mají na svědomí nejen lidské životy a infrastrukturu, ale paradoxně i vyspělý letoun MiG-29, který byl nasazen do jejich likvidace.

Moderní stíhačka s vysokou rychlostí

Zdá se to velmi nerovný souboj. MiG-29 je stíhací letoun, který sice pochází již z 80. let, ale stále je považovaný za velmi užitečný a zůstává ve výzbroji některých letectev. O tom, že je to dobrý stroj, může svědčit i fakt, že si je ve výzbroji řadu let nechalo i německé letectvo po sjednocení západní a východní části země. Letoun má nejen rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů, ale může nést i různé druhy protiletadlových střel jak tepelně, tak radarově naváděných. Létá rychlostí až Mach 2,3 a je známý dobrou manévrovatelností.

Oproti tomu Shahed 136 je 3,5 metru dlouhý a 200 kilogramů těžký dálkově ovládaný dron obsahující 40–50 kilogramů těžkou hlavici. Jeho jediným úkolem je doletět na místo a operátor s ním za pomoci kamery nabourá na vybraný cíl. Je vybaven velmi jednoduchým čtyřtaktním motorem s tlačnou vrtulí. Pohybuje se rychlostí až 185 kilometrů v hodině a létá v relativně malé výšce.

Fatální byly trosky

Nenese žádné zbraně, takže tvrzení, že z oblohy sestřelil moderní stíhací letoun, je trochu nadsazené. Ukrajinská stíhačka byla zapojena do ničení vlny sebevražedných dronů, které Rusko vypouští na ukrajinská města ve snaze terorizovat obyvatelstvo a ničit infrastrukturu. Z incidentu jsou k dispozici jen kusé informace, ale letadlo mělo zničit pětici dronů. Ovšem trosky některého z nich nakonec nasálo do svých motorů, což se mu stalo fatálním. Pilotovi se naštěstí podařilo se katapultovat a přežil.

As Shahed-136/131 have penetrated Kiev's air-defense and struck the city center, some facts about it:

– First seen 8 years ago

– Due to its importance, kept secret by 🇮🇷, never mentioned by name

– Officially shown 2021/22 (not named), by footage of large quantities in tunnel pic.twitter.com/wfUD0EREgY
— Patarames (@Pataramesh) October 17, 2022

Jak letoun drony ničil, není známé, ale s největší pravděpodobností použil svůj kanon, pálit drahými raketami by nemuselo být tak efektivní a má jich i omezený počet. Problém je s největší pravděpodobností malá rychlost dronu. Pokud by se proudový stíhací letoun pokoušel létat podobně pomalu, neudržel by se na obloze. Pilot tedy musel letět relativně rychle, a aby zaměřil a zasáhl dron dlouhý jen 3,5 a široký 2,5 metru, musel se přiblížit dost blízko. Když dron zasáhl, již nezbýval čas se jeho troskám vyhnout.

Z čistě vojenského hlediska nemá příliš smysl nasazovat bojová letadla za stovky milionů korun proti dronům, jejichž cena je v řádech několika set tisíc korun. Fakt, že se o to Ukrajina pokusila, ukazuje její zoufalou snahu útoky na civilisty odvracet. Jako lepším řešením se ukázaly klasické protiletadlové zbraně, lze použít i střely z MANPADS, které jsou ale dražší než drony. Konstruktéři do budoucna spoléhají hlavně na lasery nebo mikrovlnné zbraně. Ty by měly dokázat pálit opakovaně a cena výstřelu by byla doslova zanedbatelná.

Článek Íránské sebevražedné drony sestřelily nad Ukrajinou MiG-29. Pustit se s nimi do souboje není příliš dobrý nápad se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Francie poslala Ukrajině stroje navržené v 60. letech pro Jižní Afriku. I přes své stáří mají stále co nabídnout

Redakce VědaŽivě — Wed, 02 Nov 2022 03:06:00 +0000

Jednou z největších zbrojních velmocí světa je již po dlouhá léta Francie. Netýká se to jenom jejích známých letadel Rafale nebo obrněné techniky, která je velmi oblíbená hlavně v afrických zemích. Produkuje celou škálu zbraní, které patřily nebo patří mezi světovou špičku. Mezi ně se řadí i systém protivzdušné obrany nazývaný Crotale. Vznikl již v 60. letech, ale dodnes díky modernizacím patří mezi účinné zbraně. Brzy by ho Francie měla dodat na Ukrajinu, aby pomohl chránit její nebe proti řízeným střelám a dronům.

Původně vyvinutý pro Jihoafričany

Systém je nejen ve výzbroji Francie, ale i několika dalších zemí. V 60. letech, kdy ho vyvinula společnost Matra (dnes Thales), vlastně nebyl určený pro Francii, ale pro ozbrojené síly Jihoafrické republiky. Ovšem francouzská armáda si brzy všimla jeho kvalit a projevila o něj zájem. Tento systém krátkého dosahu se objevil v pozemní variantě či letectvu, ale především v námořnictvu. Stal se zbraní, která chránila a chrání lodě proti protilodním střelám a dalším vzdušným hrozbám.

Na lodích jsou rakety systému Crotale umísťovány do věže se senzory na zachycení cíle. Ta má celkem 8 odpalovačů střel a zásobník na 18 raket. V pozemní variantě pak Francouzi umístili střely na terénní podvozky 4×4. Na nich jsou čtyři odpalovače raket. Vyskytla se i varianta s šesti raketami na podvozku tanku AMX-30 nebo s 8 střelami na finském obrněném transportéru Sisu Pasi.

Radar detekuje cíl do 35 kilometrů

Systému Crotale existuje více verzí, byl totiž průběžně modernizován. Starší varianty pro pozemní použití jsou umístěny na dvou vozidlech. Jedno obsahuje odpalovače raket, druhé radar. Novější varianty mají vše integrované na jednom vozidle. Modernizovaná verze NG disponuje radarem schopným zachycovat cíle do vzdálenosti až 35 kilometrů. Má denní a noční kameru a infračervený lokalizátor detekující tepelnou signaturu letících objektů.

Vlastní raketa je až 100 kilogramů těžká. Dokáže se pohybovat rychlostí až Mach 2,3. Zasahuje cíle do výšky 5 kilometrů a vzdálenosti 15 kilometrů. Má bojovou hlavici o hmotnosti 15 kilogramů, která vytváří velké mračno střepin sloužících ke zneškodnění cíle. Ve výzbroji je má třeba Jižní Korea, Řecko nebo Finsko. Ukrajina by systémy měla dostat v rámci týdnů, otázka je přesně v jaké verzi. Největším limitem je obsluha, kterou je nutné na ovládání systému nejprve pečlivě vycvičit.

Článek Francie poslala Ukrajině stroje navržené v 60. letech pro Jižní Afriku. I přes své stáří mají stále co nabídnout se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postrach radarových stanic. Rakety AGM-88 HARM jsou doslova kladivem, drtí i ruské radary na Ukrajině

Redakce VědaŽivě — Fri, 16 Sep 2022 02:16:00 +0000

Zkušenosti leteckých mocností z různých konfliktů, jako byla válka ve Vietnamu nebo války Izraele s jeho sousedy, začaly v 60. a 70. letech ukazovat, že silné letectvo není všemocné. Protože ho mohla značně oslabit moderní integrovaná protiletadlová obrana. Hlavně Sovětských svaz, který měl letectvo vždy slabší, se tak pokoušel vyvinout co nejlepší protiletadlové systémy a dodával je i spojencům. Nebylo tedy divu, že Západ se snažil najít odpověď. Tou jsou dnes střely AGM-88 HARM.

Radar při práci vysílá signál

Podstata moderní protiletadlové obrany spočítá v tom, že aby vás mohly rakety odpalované ze země sestřelit, musí vás nejdříve nepřítel vidět a zaměřit. Na krátkou vzdálenost to jde samozřejmě zrakem, ale na delší je třeba použít radar. Proto jsou také protiletadlové rakety středního a delšího dosahu naváděny hlavně radarem. Ten pracuje tak, že vysílá rádiové impulsy do prostoru a zachycuje jejich odraz. Ovšem když vysílá, lze ho samozřejmě velmi snadno zaměřit.

Na to se konstruktéři zbraní nesených letadly proti protivzdušné obraně zaměřili. Vytvořili střely, které vysílaného signálu využijí a radar napadnou. V 60. letech Američané nasadili hlavně ve Vietnamu střely AGM-45, které to uměly. Nosily je letouny speciálního určení označované jako Wild Weasel (divoká lasička). Později dostaly modernější střelu AGM-78. Se stále se zlepšujícími schopnostmi protivzdušné obrany se nakonec v roce 1983 ve výzbroji objevila nejmodernější AGM-88.

Zasáhne cíl až 150 kilometrů daleko

Jde o 4,1 metru dlouhou a 355 kilogramu těžkou raketu nesenou letadly. Je možné ji odpalovat v několika režimech, ale obecně střela dokáže detekovat impulzy vysílané radary protiletadlové obrany a zaměřit se na ně, případně si lokaci i zapamatovat, i když je radar již vypnutý. Nese bojovou hlavici o hmotnosti 66 kilogramů. Dokáže dosahovat rychlosti až 2 280 kilometrů v hodině. Nyní používané nejmodernější verze zasahují cíle do vzdálenosti 150 kilometrů, brzy má být ve výzbroji nová verze s ještě prodlouženým dosahem.

https://twitter.com/OsintTv/status/1564899830249541634

Raketu umějí odpalovat především letadla západních konstrukcí, protože tyto střely jsou ve výzbroji řady amerických spojenců. Novinkou je jejich integrace na původně sovětská letadla MiG-29 ukrajinského letectva, se kterou pomohli američtí technici. To v posledních týdnech Ukrajině pomohlo účinně napadat ruské protiletadlové baterie. Podle všech informací jsou střely odpalované v režimu, kdy pilot zná přibližnou pozici cíle. Po vystřelení rakety do této oblasti si pak její systémy cíl najdou a zničí ho.

AGM-88 za sebou mají dlouhou a úspěšnou historii nasazení. Jejich první zaznamenané použití bylo v roce 1986, kdy byly nasazeny při eliminaci protivzdušné obrany při amerických náletech na Libyi. Využity byly i při eliminaci silné integrované protivzdušné obrany při útoku na Irák v roce 1991 a při následném prosazování bezletové zóny. Použity měly být v roce 2011 během operace Unified Protector nad Libyí.

Článek Postrach radarových stanic. Rakety AGM-88 HARM jsou doslova kladivem, drtí i ruské radary na Ukrajině se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.