Zbraně, které Ukrajina chce, ale nejspíš je nikdy nedostane. Západ v čele s USA se je zdráhá z prostého důvodu darovat

Kvalitní výzbroj je jednou z nejdůležitějších věcí při válečném konfliktu. Spolu s kvalitním výcvikem a velením může eliminovat početní převahu nepřítele.

Zdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Od doby, kdy v únoru 2022 zaútočilo Rusko na Ukrajinu, proudí do napadené země velké množství zbraní, které jí pomáhají se bránit, a dokonce i vítězit a okupanty vytlačovat. Ukrajinská armáda je menší než ruská a kvalitní výzbroj je pro ni zcela zásadní. Ovšem její armáda by chtěla zbraní více a v některých případech takové, které se Západ v čele s USA zdráhá dodat. Je tedy nejisté, zda se během války na Ukrajinu vůbec dostanou.

Nikdo nepočítá s jadernými bombami

Je pochopitelné, že tím, co USA nikdy nedodají, jsou jaderné zbraně, strategické bombardéry, jaderné ponorky a podobné systémy. Ale existují i konvenční zbraně, nad kterými visí otazník, ačkoli by Ukrajině jistě pomohly. Západní země se je zdráhají dodat, aby nevyprovokovaly Rusko k neadekvátní reakci. Hlavně proto, že má největší jaderný arzenál na světě. Ale existují i jiné, praktické důvody. I když během války už západní vlády opakovaně svoje postoje k některým systémům změnily.

Mnohokrát se mluvilo třeba o stíhacích letounech F-16, kterých je na západě relativně dostatek a oslabenému ukrajinskému letectvu by pomohly. Problém je nejen reakce Ruska, ale i skutečnost, že na ně nejsou ukrajinští piloti trénovaní. I když několikrát probleskly zprávy, že někteří mají na západě tréninkem na tyto stroje procházet, takže překvapení je v dlouhodobém výhledu možné. Ovšem jako pravděpodobnější se jeví spíše dodávky některých MiG-29, které ukrajinští piloti bravurně zvládají.

Modernější tanky by pomohly

Druhou potřebnou zbraní jsou tanky, konkrétně americké Abrams. Těch je v amerických skladech ve starší verzi M1A1 dostatek. Tato verze si skvěle poradila proti sovětským typům tanků v Iráku a na ruské by se velmi hodila. Je zde zase otázka ruské odpovědi. A tak Spojené státy raději financují spolu s Nizozemím opravu a modernizace T-72 v Česku, které pak zamíří na Ukrajinu. Německo zase posílá svoji techniku zemím, které svou starou sovětskou dodaly Ukrajincům. A není tu problém s výcvikem.

Zdroj fotografie: Uživatel mark6mauno / Creative Commons / CC BY

Ukrajina by také potřebovala schopnost přesně zasahovat vojenské cíle v hloubi ruského území. To by ztížilo zásobování a bylo by to i adekvátní odpovědí na terorizování ukrajinských měst ruskými útoky. Ačkoli USA a spojenci dodali raketomety HIMARS a M270, dali Ukrajincům jen střely s doletem kolem 80 kilometrů. Taktické rakety ATACMS s dosahem 300 kilometrů nikoli. Existuje obava, že to by bylo pro Rusko překročením červené linie.

Pokud Rusko opravdu nakoupí íránské balistické rakety, jediný systém, který by je účinně zastavil, je MIM-104 Patriot. Pravdou zůstává, že to je jedna z nejcennějších zbraní v západních rukách a není jich ani dostatek. Navíc její obsluha je velmi náročná a vyžadovala by vycvičenou americkou osádku. Poslat vojáky na Ukrajinu ale západní země určitě nechtějí, protože to by se mohlo vykládat jako jejich přímé zapojení do konfliktu.