Proč sovy překonávají skřivany v kognitivních testech

Westová ve svém institucionálním blogu vysvětluje, že večerní typy v jejím vzorku vykazovaly konzistentně silnější výkon v úlohách měřících paměť, zpracování informací i logické uvažování. Přitom šlo o starší populaci, u níž se tradičně předpokládá, že ranní rytmus prospívá zdraví i mysli. Autoři spekulují o věkově podmíněných proměnách cirkadiánních mechanismů a stárnutí mozku, přímý fyziologický mechanismus ovšem neměřili. Studie stojí na dotazníkových údajích o spánku, zdravotních proměnných a standardizovaných kognitivních úkolech z UK Biobank, jde tedy o observační design, který kauzální závěry omezuje.

Večerní aktivita patří mezi šest vzorců chování, které různé vědecké týmy po celém světě opakovaně nacházejí u kognitivně zdatnějších jedinců.

Šest návyků bystré mysli: co říkají jednotlivé studie

Zbývajících pět prvků seznamu pochází z odlišných výzkumů, každý s vlastní metodikou a vzorkem. Dohromady ale vytvářejí pozoruhodně sourodý obraz.

• Preference samoty. Li a Kanazawa z London School of Economics v práci z roku 2016 zjistili, že u vysoce inteligentních lidí častější socializace s přáteli nezvyšovala životní spokojenost tak výrazně jako u zbytku populace. Novější studie Hendrixe a kolegů z roku 2025 potvrdila vyšší afinitu k samotě u nadaných adolescentů oproti typickým vrstevníkům. Klíčové upřesnění: nejde o izolaci, nýbrž o dobrovolnou volbu trávit čas o samotě.
• Samomluva jako pracovní nástroj. Guo a Dobkinsová publikovali v roce 2023 výzkum ukazující, že množství vnitřní řeči u mladých dospělých pozitivně předpovídalo výkon ve vizuálně-prostorové pracovní paměti. Mluvit sám k sobě při řešení úkolu tedy funguje spíš jako kognitivní lešení než jako znak podivínství.
• Tolerance nepořádku. Slavný experiment Kathleen Vohsové z University of Minnesota z roku 2013 ukázal, že účastníci v neuspořádaném prostředí generovali kreativnější nápady. Důležitá poznámka: pozdější replikační studie tento efekt nepotvrdila. Spojitost mezi chaosem na stole a vyšší inteligencí je proto třeba brát s rezervou, původní zjištění se týkalo kreativity, nikoli přímo IQ.
• Vyhledávání mentální námahy. Meta-analýza z roku 2025 zaměřená na koncept „Need for Cognition“, tedy potřebu kognitivní zátěže, odhalila malou až střední korelaci s fluidní, krystalickou i obecnou inteligencí. Lidé, kteří si aktivně vyhledávají intelektuální výzvy, tendují k vyšším skóre v testech. A co víc, tato záliba se podle longitudinálních dat do jisté míry rozvíjí, zejména v prostředí s kognitivní stimulací a rodičovskou podporou autonomie.
• Sebekritika. V populárních přehledech bývá uváděna jako šestý znak, v dohledaných primárních zdrojích se ovšem pro ni nepodařilo nalézt stejně robustní vědecký podklad jako pro předchozí body.

Jak populární psychologie míchá důkazy různé síly

Každý z uvedených výzkumů pracoval s jiným vzorkem, jinou metodou a jiným cílem. Westová analyzovala téměř 27 tisíc starších Britů pomocí dotazníků. Vohsová provedla laboratorní experiment s desítkami studentů. Li a Kanazawa těžili z amerického longitudinálního průzkumu. Meta-analýza potřeby kognice syntetizovala desítky studií najednou.

Když se tyto výsledky spojí do jednoho „šestibodového seznamu znaků vysokého IQ“, vzniká dojem jednotného vědeckého objevu. Ve skutečnosti jde o redakční syntézu, mozaiku příbuzných zjištění, která sdílejí určitý společný jmenovatel: sklon k vnitřně řízenému zpracování, nižší závislost na sociálních a konvenčních podnětech a vyšší toleranci k nejednoznačnosti. Pojem „společný neuronální podklad“ se v londýnské práci přímo neobjevuje a žádný z dohledaných zdrojů ho experimentálně neověřoval pomocí neurozobrazování.

Co si z toho odnést: návyky versus diagnostika inteligence

Žádný z uvedených výzkumů nepoužívá seznam šesti návyků jako diagnostické síto pro měření IQ. Kdo chce svou inteligenci skutečně posoudit, potřebuje standardizovaný test. V českém prostředí nabízí prezenční, dozorované měření fluidní inteligence Mensa Česko. Online Mensa IQ Challenge od Mensa International slouží výhradně pro zábavu a ke členství neopravňuje.

Praktičtější pohled nabízí samotná Westová: adekvátní a konzistentní spánek v rozmezí sedmi až devíti hodin a práce v souladu s přirozeným denním rytmem. To jsou doporučení podložená jejími daty. Zbytek seznamu funguje spíš jako mapa pracovního a myšlenkového stylu, zajímavá, inspirativní, ale s velmi různou mírou vědecké jistoty.

Kdo se v těchto šesti vzorcích poznává, může si z toho odnést potvrzení, že jeho zvyklosti mají oporu alespoň v části vědecké literatury. Kdo se v nich nepoznává, nemá důvod k obavám, korelace na úrovni skupin neříká nic spolehlivého o konkrétním jednotlivci.

Článek Šest návyků spojuje lidi s vyšším IQ. Nepořádek na stole i samota mají společný neuronální podklad, říká studie z Londýna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sedm koček, které odešly

Studie publikovaná v Journal of Comparative Psychology začínala s 26 kočkami a stejným počtem psů žijících ve společných domácnostech. Aby kočka postoupila do hlavních testů, musela splnit alespoň dvě ze tří vstupních kritérií, mimo jiné ochotu přijímat potravu v přítomnosti neznámého experimentátora. Sedm koček neprošlo. Buď opakovaně opouštěly místo pokusu, nebo je nešlo motivovat žádným druhem jídla.

Miklósiho tým už tehdy věděl, že přítomnost cizí osoby kočkám výrazně zhoršuje chování. Proto testoval doma, ne v laboratoři. Ani to nestačilo. A právě tady začíná příběh, který je zajímavější než samotné skóre v testu.

Co ukázal neřešitelný úkol

Zbylých devatenáct koček a jednadvacet psů prošlo sérií pokusů. Nejzajímavější byl takzvaný neřešitelný úkol: zvíře vidělo, jak experimentátor schová potravu do misky pod deskou, ale přístup k ní byl zablokovaný. Otázka zněla: co udělá?

Psi rychle přepnuli do sociálního režimu. Střídali pohled mezi problémem a člověkem, dívali se na majitele dříve a déle. Celých 85 % psů toto střídání pohledů předvedlo. U koček jen 42 %. Kočky místo toho déle samy manipulovaly s místem odměny: šťouchaly, hrabaly, zkoušely se dostat k potravě vlastními silami. Na majitele se podívaly později a na kratší dobu.

Důležité je, co z toho neplyne. Neplyne z toho, že kočky jsou hloupější. Ani že jsou chytřejší. Plyne z toho, že v situaci, kdy pes hledá sociální nápovědu, kočka trvá na vlastním řešení. Jiná strategie, ne horší strategie.

Problém není kočka, problém je design

Sedmnáct let po Miklósiho studii vyšla práce, která jeho pozorování zasadila do širšího rámce. Studie Uccheddu a kolegů z roku 2022 ukázala, že téměř 60 % koček nezvládlo habituaci v laboratorním prostředí napoprvé. Všichni psi ano. Bez výjimky.

To je číslo, které mění optiku. Když většina koček selže ještě před začátkem testu, problém není v kočičí kognici, ale v tom, že testovací protokoly vznikaly pro psy. Psi byli tisíce let selektováni na spolupráci s člověkem, na ochotu plnit úkoly v cizím prostředí, na orientaci podle lidských gest. Kočky domestikace formovala jinak: k toleranci lidské blízkosti, ne ke kooperativní práci.

Studie z roku 2023 publikovaná v Scientific Reports to potvrdila z jiného úhlu. Psi byli v laboratorním testu ukazování testovatelnější i individuálně úspěšnější. Ale výsledky koček silně závisely na tom, zda výzkumníci započítali pokusy, ve kterých kočka prostě neudělala žádnou volbu. Když je započítali jako chybu, kočky propadly. Když ne, rozdíl se zmenšil. Metodická volba, ne kognitivní schopnost, rozhodovala o verdiktu.

Co vlastně měříme

Přehledová práce z roku 2024 shrnuje důkazy pro kočičí objektovou permanenci, pracovní i dlouhodobou paměť, citlivost na lidské emoce a stabilní osobnostní rozdíly mezi jedinci. Věda jejich schopnosti dlouho podměřovala, ne proto, že by neexistovaly, ale proto, že je hledala nástrojem kalibrovaným na jiný druh.

Článek Studie inteligence koček skončila fiaskem: subjekty odcházely z testů. Závěry ale mění pohled na kočičí myšlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trollové, Freya a medvěd vydávaný za kočku

Spojení norské lesní kočky s pohádkami má konkrétní literární stopu. V klasické norské pohádce „Kočka z Dovrefjell“ (sbírka Asbjørnsena a Moea) skupina trollů vtrhne o Štědrém večeru do chalupy, kde přespává cestovatel s obřím bílým zvířetem. Trollové ho považují za kočku, a když jim cestovatel vzkáže, že doma má ještě sedm větších a divočejších koťat, utečou a už se nevrátí. Háček? Tou „kočkou“ je ve skutečnosti bílý medvěd. Právě tahle záměna, velké, chlupaté, nepřemožitelné zvíře, které musí být kočka, dokonale sedí na plemeno, jehož kocouři váží i přes sedm kilogramů.

Mytologická rovina jde ještě hlouběji. Podle severských mýtů táhly vůz bohyně Freyi dvě obří kočky. Bůh Thor se v jiném příběhu pokusil zvednout kočku, která se ukázala být převlečeným hadem Jörmungandrem, a nezvládl to. Norský národní chovatelský svaz NRR tyto příběhy uvádí jako součást plemenné identity, ale korektně je drží v rovině mytologie, ne historického kultu. Praktická „vikingská“ role norské lesní byla prozaičtější: lovila hlodavce na lodích a v osadách. Právě proto si ji Seveřané cenili, ne jako posvátný symbol, ale jako funkční součást přežití.

Od norských lesů přes Paříž až do Železného Brodu

Přírodní plemeno neznamená divoké plemeno. Norská lesní se vyvinula z dlouhosrstých domácích koček, které po staletí žily v drsném skandinávském klimatu. Záchrana typu začala ve 30. letech 20. století, válka ji přerušila a znovu se rozběhla na konci 60. let. Klíčovou postavou byl Carl-Frederik Nordane, který pomohl založit spolek Norsk Skogkattring a v roce 1977 představil v Paříži kocoura Pan’s Trulse a kočku Pippi Skogpus. FIFe plemeno uznala téhož roku.

V Severní Americe to trvalo déle, ale ne tak dlouho, jak se občas tvrdí. Často se opakuje údaj o „sedmnáctiletém čekání“, jenže TICA udělila norské lesní championship status už v roce 1984, CFA ji přijala k registraci v roce 1987 a plný championship v CFA získala v roce 1993. Podle některých sekundárních zdrojů mohla část amerických chovatelů vnímat norskou lesní jako konkurenci pro mainskou mývalí, ale oficiální registry důvody průtahů veřejně nekomentují.

Do Česka přitom dorazilo plemeno v roce 1997. Ing. Martin Šanda, zakladatel chovatelské stanice Calibra, dovezl z Dánska kočku GIC Tiliu Nova’s Kassandru. O tři roky později navázala Daniela Řepová se stanicí Freya Felis dalšími importy. Od té doby vznikly desítky stanic: Trofos, Narsil, Od Věže, Astra Coeli, Ze severu, Amber Wald a další. Česká chovatelská základna zůstává menšinová ve srovnání s mainskou mývalí nebo britskou krátkosrstou, ale specializovaná a stabilní.

Trojúhelník versus čtverec: jak ji poznat od mainské mývalí

Norská lesní bývá nejčastěji zaměňována právě s mainskou mývalí. Obě jsou velké, chlupaté a impozantní. Jenže stačí se podívat na hlavu a siluetu.

• Norská lesní: trojúhelníková hlava, rovný profil bez zlomu, mandlové šikmo posazené oči, zadní nohy výrazně vyšší než přední, polodlouhá dvojitá srst s vlněnou podsadou a hrubší krycí vrstvou.
• Mainská mývalí: čtvercovější obrys hlavy a tlamy, jemně zakřivený profil, dlouhé obdélníkové tělo, hedvábnější srst s lehčí podsadou.

Zjednodušeně: norská lesní je „trojúhelník a rovná linie“, mainská mývalí „čtverec a obdélník“. V praxi to znamená, že norská lesní působí lehčeji a atletičtěji, i když váhově si s mainskou mývalí příliš nezadá.

Doma jiná kočka, než byste čekali

A teď to podstatné – povaha. Kdo čeká nezkrotného solitéra s loveckými pudy na plný úvazek, bude překvapený. Norská lesní si typicky vybere „svého“ člověka, následuje ho po bytě, komunikuje tichými trilky a měkkým mňoukáním. Není to ale typická klínová kočka. Spíš sedí vedle vás na pohovce, nebo (ještě raději) nad vámi na nejvyšším bodě místnosti. CFA ji výstižně popisuje jako „domácí kočku do bytu“.

Byt bez zahrady zvládne, pokud má vysoké škrabadlo, pozorovatelnu u okna a pravidelnou interakci. Péče o srst je překvapivě nenáročná: mimo jarní línání stačí týdenní pročesání kovovým hřebenem. Vodoodpudivá srst se méně cuchá než u řady jiných dlouhosrstých plemen, ale pozor: při koupání dlouho nasakuje a ještě déle schne.

Kdo hledá seriózní chov, měl by se ptát na jednu konkrétní věc: genetický test na GSD IV (glykogenóza typu IV). FIFe vyžaduje povinné testování a zakazuje křížení dvou přenašečů. Chovatel, který test doloží bez váhání – to je dobrý signál. Cenu kotěte většina českých stanic sděluje individuálně; veřejné ceníky prakticky neexistují.

Článek V norských pohádkách přechytračila trolly a Vikingové ji měli za posvátnou. Norská lesní dnes žije i v Česku a chová se úplně jinak, než byste čekali se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krabička, kterou nikdo neotevřel sám

Tým kolem Alice Bridgesové z Queen Mary University of London navrhl puzzle box záměrně tak, aby první krok, odsunutí modré záklopky, nepřinášel žádnou okamžitou odměnu. Čmelák tedy musel provést „zbytečnou“ akci, aby se vůbec dostal k té smysluplné. Právě tahle mezera mezi akcí a odměnou se ukázala jako nepřekonatelná bariéra pro jednotlivce bez vzoru.

Demonstrátoři, kteří sekvenci uměli, byli sami naučeni postupně: nejdřív dostávali dočasnou odměnu i pod modrou záklopkou, která se pak odstranila. Jakmile ovládali celý postup, byli nasazeni ke skupině naivních pozorovatelů. Po zhruba třiceti společných krmicích sezeních šli pozorovatelé do samostatného testu. Pět z patnácti úkol zvládlo. V kontrolních koloniích bez demonstrátora? Nula.

Co to říká o kultuře, a co ne

Kumulativní kultura je pojem, který vědci tradičně vyhrazovali lidem a občas opatrně přiznávali šimpanzům. Její definice zní jednoduše: chování, které se sociálně učí, přetrvává v populaci a může se skládat ze sekvenčních inovací, jež jednotlivec sám během života znovu neobjeví. Studie na čmelácích splňuje klíčové kritérium, tedy sociálně převzaté chování, které bez vzoru nevzniklo.

Ale pozor na zkratky. Autoři sami upozorňují na paradox: čmelák zemní má zjevně kapacitu osvojit si „příliš těžký“ postup sociálně, jenže kolonie v mírném pásmu obvykle nepřežívají déle než jednu biologickou sezónu. Každý rok se přenos může přerušit. Studie tedy nedokládá tradici předávanou přes více přírodních generací ve volné přírodě; dokládá mechanismus, který by to teoreticky umožnil.

Srovnání s primáty je přitom pozoruhodně těsné. Paralelní studie na šimpanzích z téhož roku ukázala, že 14 z 66 naivních jedinců zvládlo sekvenční úkol až po sociální demonstraci, přestože tři měsíce předchozí expozice bez vzoru nestačily. U čmeláků uspěla třetina pozorovatelů. Poměr je srovnatelný, a to mluvíme o mozku s necelým milionem neuronů oproti šimpanzím miliardám.

Hmyzí mozek není prázdná schránka

Čmeláci nejsou jediný hmyz, u kterého vědci popsali sociální přenos informací. Včely medonosné mají svůj proslulý tanec, jímž sdělují směr a vzdálenost zdroje potravy. Mravenci používají takzvaný tandemový běh: zkušený jedinec vede nováčka po trase k cíli, což někteří biologové interpretují jako primitivní formu vyučování. Už rok před studií v Nature ukázal výzkum v PLOS Biology, že čmeláci přejímají od demonstrátorů konkrétní variantu řešení puzzle boxu a kolonie si tak udržují jakousi „tradici“ postupu.

Co je na nové studii jiné? Nejde o převzetí jedné z variant chování, které si mohl jedinec objevit sám. Jde o celou dvoukrokovou sekvenci, která bez sociálního vzoru zůstala slepou uličkou. U sýkor koňader, které bývají uváděny jako příklad sociálního učení u ptáků, šlo spíš o kombinaci dříve zvládnutých komponent. Čmeláci se naučili něco skutečně nového.

Za tím stojí pravděpodobně takzvaná houbová tělíska, hlavní asociativní paměťová síť hmyzího mozku. Přímý neurální mechanismus studie neměřila, ale právě tato struktura je v literatuře opakovaně spojována s učením a pamětí u včel a čmeláků.

Proč na tom záleží za humny

Více než třetina evropských druhů čmeláků vykazuje klesající populační trend, uvádí evropský červený seznam z roku 2026. Doporučení jsou známá: květnaté okraje polí, nižší pesticidní zátěž, silnější monitoring. V Česku provozuje Agentura ochrany přírody a krajiny portál s druhovými kartami a trendy biodiverzity, ale specifická metodika zohledňující sociální učení opylovačů zatím neexistuje.

Česká studie patogenů z roku 2022 přitom ukázala, že na lokalitách s komerčně chovanými čmeláky ve sklenících byl výrazně vyšší výskyt parazita Nosema bombi než jinde. Pokud se část užitečných potravních postupů šíří sociálně, pak opakované vymírání lokálních populací neznamená jen ztrátu jedinců. Znamená i ztrátu toho, co se naučili, a co by mohli předat dál.

Článek Překvapivá inteligence hmyzu. Čmeláci si dokážou předávat složité znalosti z generace na generaci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně Carroll výzkum změřil

Guastello nerozdávala klasické IQ testy v klinickém smyslu. Její prezentace popisuje „testy inteligence“ bez bližší specifikace nástroje. Vedle inteligence ale měřila i osobnostní rysy, a ty vyšly výrazněji. Pejskaři se ukázali jako živější, energičtější a více orientovaní na pravidla. Kočkaři naopak jako introvertnější, otevřenější novým zkušenostem, citlivější a méně konformní. Guastello to vysvětlovala prostě: pes vyžaduje venčení, pohyb, kontakt s dalšími lidmi v parku. Kočka ne. Člověk, který tráví víc času doma s knihou, si logicky spíš pořídí zvíře, které mu do toho režimu zapadne.

Důležitý detail: vzorek tvořili výhradně vysokoškoláci jedné americké univerzity. Žádný průřez populací, žádná kontrola vzdělání nebo socioekonomického zázemí. Výsledek je statisticky zajímavý, ale zobecnit ho na „majitelé koček jsou chytřejší“ je zkratka, kterou data neunesou.

Větší studie mluví hlavně o povaze, ne o IQ

Robustnější obraz nabízí výzkumy, které pracovaly s tisíci respondentů a standardizovaným modelem Velké pětky osobnostních rysů. Studie z University of Texas z roku 2010 analyzovala 4 565 lidí a potvrdila, že pejskaři skórují výš v extraverzi, přívětivosti a svědomitosti, zatímco kočkaři vykazují vyšší otevřenost vůči zkušenostem a vyšší neuroticismus. Inteligenci ale vůbec neměřila.

Novější australská práce z roku 2024 přidala důležitou korekci. Autoři Baines a Oliva porovnávali 321 skutečných majitelů, tedy ne lidi, kteří se jen „cítí“ jako kočkaři, ale ty, kdo dané zvíře opravdu mají doma. Po zohlednění věku a pohlaví se většina osobnostních rozdílů vytratila. Zůstaly dva:

• Vyšší psychická odolnost u majitelů psů
• Vyšší neuroticismus u majitelů koček

Autoři navíc výslovně připouštějí, že zjištěné rozdíly mohou odrážet osobnost, kterou člověk měl ještě předtím, než si zvíře pořídil. Kočka z introvertního člověka introvertního neudělá, spíš si ji introvertní člověk vybere.

Český kontext: méně rozdílů, než byste čekali

I v Česku se téma zkoumalo, byť v rámci akademických kvalifikačních prací. Diplomová práce z Univerzity Palackého v Olomouci pracovala s 481 českými respondenty (290 pejskaři a 191 kočkaři) a použila standardizovaný dotazník NEO Big Five. Výsledek? Kočkaři vyšli výš v neuroticismu, pejskaři v přívětivosti. Rozdíly v extraverzi, otevřenosti a svědomitosti se neprokázaly. Žádný test inteligence v této práci nebyl.

Další práce z Univerzity Karlovy zase zkoumala 404 českých majitelek koček a zjistila zajímavou věc: osobnostní profil majitelky koreloval s tím, jak vnímala povahu své kočky. Jinými slovy, do zvířete si částečně promítáme sami sebe. Hypotéza přitažlivosti podobnosti (vybíráme si mazlíčka, který nám je povahově blízký) tak dostává další oporu.

Proč je „kočkař vs. pejskař“ víc než vtipný kvíz

Mediální zkratka „kočkaři jsou chytřejší“ funguje skvěle jako titulek. Jako vědecký závěr ale kulhá. Carroll výzkum nikdy nebyl publikován jako plnohodnotná recenzovaná studie, šlo o konferenční prezentaci, jejíž metodika zůstává veřejně popsaná jen v obrysech. Co je z deseti let výzkumů skutečně doložené, je něco podle nás užitečnějšího: volba mazlíčka funguje jako otisk temperamentu a životního stylu. Kdo potřebuje společnost a pohyb, tíhne ke psu. Kdo preferuje klid, autonomii a vlastní rytmus, sáhne po kočce.

Až vás příště někdo označí za „typického kočkaře“, neberte to jako verdikt o inteligenci. Spíš jako docela přesnou poznámku o tom, jak rádi trávíte nedělní odpoledne.

Článek Studie z Carroll University přinesla zajímavé srovnání. Majitelé koček mívají vyšší výsledky v IQ testech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rekord nepřišel z ničeho

Joseph nezačal jedním rekordem. Podle Guinness World Records se otočil už v pěti týdnech, první slovo řekl v sedmi měsících a první knihu přečetl nahlas od začátku do konce v jednom roce a devíti měsících.

Ve dvou letech a třech měsících pak četl nahlas plynule asi deset minut v kuse. Právě tenhle sled dává titulku pevnější půdu pod nohama.

Rekord sedí přesně. Guinnessova rekordní stránka pro mužskou kategorii uvádí vstup ve věku 2 let a 182 dní, zatímco ženský rekord Guinnessu drží Isla McNabb s věkem 2 roky a 195 dní.

Proto doprovodný text Guinnessu mluví o Josephovi jako o nejmladším členovi Mensy vůbec, i když samotná evidence běží odděleně pro chlapce a dívky. Tady už nefunguje dojem, ale administrativně ověřené srovnání.

Jedna brzda ale zůstává: ve veřejně dostupných podkladech nefiguruje ani přesné IQ, ani název použitého testu. Navíc se liší i čísla, kterými různé mensovní zdroje převádějí hranici členství.

Ve VědaŽivě proto držím při zemi to hlavní: veřejně doložené je přijetí a rekordní věk, ne bájné skóre, kterým internet rád všechno zjednoduší. Právě tady se láme senzace od reality.

O členství nerozhodlo čtení

O vstupu totiž nerozhodlo čtení. Mensa International je mezinárodní organizace, která přijímá lidi s výsledkem v horních 2 % populace v uznávaném testu inteligence, a oficiálně vyžaduje řádně administrovaný a supervidovaný test.

Rané čtení může upozornit na mimořádné schopnosti, samo o sobě ale členství nevyrábí. Pravidlo je mnohem nudnější než titulek, a právě proto důležité.

Rodiče přitom podle Guinness World Records nehledali trofej, ale podporu. Josephova matka tam popisuje, že po jeho časném čtení začala hledat další zázemí, a British Mensa u programu pro highly able children skutečně nabízí zdroje, akce i podporu pro rodiny.

Výraz vysoce nadané dítě je přitom jen praktická zkratka pro dítě s výrazně nadprůměrnými kognitivními schopnostmi, ne nálepka „malý génius bez starostí“. Ve VědaŽivě je právě tahle lidská motivace nejcennější protiváhou proti laciné senzaci.

V Česku by takové batole ještě netestovali

Český kontext zní ještě střízlivěji. Mensa Česko uvádí, že děti běžně testuje od pěti do třinácti let vlastním standardizovaným testem a pro splnění podmínky chce percentil 98 % a vyšší, tedy výsledek lepší než u 98 % populace.

Web zároveň rozlišuje standardní dětské testy pro věk 5 až 8 a 9 až 13 let. Jinými slovy: podobné batole by v běžném českém mensovním režimu ještě ani nesedělo u standardního dětského testu. Když tenhle formální rámec spojíme s tím, co Joseph skutečně uměl, rekord začne působit ještě neobvykleji.

A tady kontrast udeří naplno. Český rodič u dvouletého dítěte obvykle řeší první delší věty, zatímco Guinness u Josepha uvádí hlasité plynulé čtení asi deset minut v kuse a počítání do deseti v pěti jazycích; stejný zdroj dodává i počítání dopředu a pozpátku výrazně nad sto.

To zní skoro nereálně. Jenže právě doložené formulace drží příběh při zemi lépe než jakékoli přepjaté přirovnání.

Přesné IQ neznáme, ověřený rekord ano

Ve VědaŽivě mi z toho vychází jednoduchá kostra. Jednu vrstvu drží Guinness World Records s vývojovými milníky a rekordním věkem, druhou Mensa International s pravidlem horních 2 % v řádně provedeném testu a třetí Mensa Česko s českou praxí, která standardní dětské testování otevírá až později.

Přesné IQ veřejně neznáme. Ověřený rekord a ověřené členství ale známe.

Právě proto tenhle příběh funguje i bez legend o zázračném čísle. Nestojí na dojmovém obdivu, ale na neobvykle pevném spojení milníků, metodiky a motivu rodičů, kteří hledali podporu, ne medaili. Skutečně přehnaný tu není titulek, ale naše tendence odmítnout fakta ve chvíli, kdy znějí až příliš nepravděpodobně.

Článek V sedmi měsících mluvil, ve dvou letech čte knihy! Neuvěřitelný příběh chlapce, který se stal nejmladším členem Mensy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chytří chtějí jednoduše vědět víc

Populárně-psychologické přehledy a jazyková pozorování si opakovaně všímají určitých opakujících se frází, které se u nadprůměrně inteligentních lidí objevují častěji. Velmi často se to týká zejména řešení různých problémů. Typické jsou například věty jako „Podívejme se na to z jiného úhlu“, „Jaký je širší kontext?“ nebo „Rád bych slyšel váš názor“. Inteligentní lidé se tak „prozradí“ tím, že obvykle nepřijmou první řešení jako jediné a aktivně zapojují ostatní do diskuse (protože víc hlav přece víc ví).

Velmi častým znakem je také ochota přiznat nejistotu. Věty typu „Nevím, ale zjistím to“ nebo „Mohu se mýlit“ nejsou známkou slabosti, ale naopak intelektuální pokory. A ve výsledku mohou těm, co je říkají, opravdu prospět. Výzkumy totiž dlouhodobě ukazují, že lidé s vyšší inteligencí si více uvědomují hranice vlastních znalostí a nemají potřebu působit neomylně. A něčeho takového si všímavější zkrátka a dobře dřív nebo později všimne.

Inteligentní lidé se prostě ptají jinak

Další oblastí je zvídavost a kladení otázek. Fráze jako „Můžete to rozvést?“, „Co vás k tomu vedlo?“ nebo „Jaké to může mít důsledky?“ se na první pohled jeví banálně. Ale ve skutečnosti signalizují hlubší zájem o téma a také rozvinutou schopnost uvažovat v souvislostech. A právě tato schopnost propojovat informace je podle odborníků s vyšší inteligencí velmi úzce spojená.

Psycholingvistické studie navíc potvrzují, že inteligentnější lidé mají často bohatší slovní zásobu a pružnější práci s jazykem, což se samozřejmě v mluvě také odráží. Ovšem obvykle nemají potřebu mluvit složitě za každou cenu. Naopak dokážou myšlenky vyjádřit jasně, stručně a přesně – bez zbytečné okázalosti.

Článek Nejčastější věty, které používají lidé s vyšší inteligencí. Možná mezi ně patříte i vy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Návyky inteligentních lidí 

Inteligence je zčásti daná geneticky, ale významnou roli hraje i prostředí a způsob, jakým s vlastním myšlením pracujeme. Obvykle ji spojujeme se schopností logicky uvažovat, řešit problémy a rychle se učit nové věci. Odborníci však upozorňují, že inteligentní lidé se často projevují i jinak – například tím, že vyhledávají samotu. Ne proto, že by byli asociální, ale protože ticho a klid jim umožňují přemýšlet, plánovat a třídit si myšlenky bez rušení okolí.

Dalším typickým rysem je samomluva. Inteligentnější lidé si často nahlas opakují myšlenky, analyzují situace nebo si „povídají sami se sebou“. Tento zvyk pomáhá lépe strukturovat informace a hledat řešení. S tím souvisí i silná sebekritika – lidé s vyšším IQ bývají na sebe přísní, chyby si dobře uvědomují a neberou je na lehkou váhu. 

Nepořádek na stole a noční aktivita 

Překvapivým znakem vyšší inteligence může být i nepořádek. Chaos na stole nebo v pracovním prostoru totiž často znamená, že se mozek soustředí na důležitější věci než na dokonalý vzhled okolí. Inteligentní lidé se navíc rádi vystavují výzvám – nové problémy, složité úkoly nebo neznámé situace berou jako příležitost, jak posouvat své hranice.

Posledním z často zmiňovaných návyků je podle odborníků noční aktivita. Lidé s vyšším IQ bývají produktivnější večer nebo v noci, kdy mají klid a méně rušivých podnětů z okolí. Právě tehdy se totiž dokáží plně ponořit do svých nápadů a myšlenek. 

Článek Nenápadné návyky, které prozrazují vyšší inteligenci. Možná patříte mezi vyvolené se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vysoká inteligence vede k úzkému okruhu přátel

Závěry psychologů z Londýna a Singapuru obsahují několik cenných zjištění. Za prvé to, že lidé žijící v hustě osídlených oblastech se často cítí méně šťastní. Za druhé právě pocit spokojenosti vychází z toho, v jaké míře lidé komunikují s podobně smýšlejícími jedinci. Zjevila se tak jasná závislost – čím těsnější kontakty, tím vyšší celková spokojenost. Za třetí – lidé s vysokou inteligencí jsou výjimkou z tohoto pravidla.

Jasně se totiž ukazuje, že čím inteligentnější člověk, tím menší potřeba neustálé mezilidské komunikace. Jejich štěstí nezávisí na tom být „duší společnosti“. Nabízí se proto jednoduchý závěr, že chytří lidé se cítí nejlépe ve svých vlastních světech. Často se u nich projevuje pocit, že společenská aktivita je zlo, které se tluče s jejich existencí. Ač si to ne vždycky přiznávají, jsou intelektuálové obvykle samotáři. Čím více komunikace, tím méně štěstí.

Původ spokojenosti zcela jinde

Čím častěji jsou tito lidé nuceni komunikovat s ostatními, tím méně spokojení jsou. Jejich spokojenost nevychází z kontaktu s ostatními, ale zcela jiných věcí a podnětů, které dávají mnohdy smysl jen jim samotným. Dr. Carol Graham z Brooklynského institutu podotýká, že chytří lidé investují většinu svého času do vlastních dlouhodobých cílů. Intelektuálové tak nachází zdroj vlastního štěstí v konkrétních akcích, které je přibližují tomu, co sami chtějí.

To je společné jak skvělému lékaři pracujícímu na vakcíně proti rakovině, tak i spisovateli tvořícímu své mistrovské dílo. Ani jeden z nich nepotřebuje často komunikaci s dalšími lidmi. Ta je totiž jen odvádí od jejich záměru. Následkem toho jsou méně spokojení a narušuje to jejich vnitřní harmonii. Důvod k této odlišnosti je přitom potřeba hledat v dávné minulosti, konkrétně v konceptu zvaném „teorie štěstí ze savany.“

Genetika a soubor paměti předků

Centrem této myšlenky je, že jsme po našich předcích zdědili nejen genetickou výbavu, ale také jejich paměť. Pravěké způsoby života lovců, kterými začala historie lidského druhu, mají dodnes vliv na naše počínání a také vnitřní pocity štěstí. Řečeno jednodušeji se cítíme naprosto šťastní přibližně za stejných okolností a podmínek, jako tomu bylo u lidí před mnoha tisíci lety. Tehdy ovšem žili lidé v africké savaně ve skupinách po asi 150 lidech.

Žili ale ve skutečnosti podle našich měřítek, tedy každá skupina v oddělených oblastech. Aby tyto skupiny přežily, museli členové držet pospolu. Hustota zalidnění byla přitom menší než jedna osoba na kilometr čtvereční. Dnes žijeme v informační a technologické době a kolem nás je lidí víc než dost. Všichni ale hledáme spojení s dalšími lidmi, což je něco jako evoluční setrvačnost. Trochu to vypadá, že tělo funguje za jiných podmínek než mozek.

Inteligence znamená schopnost adaptace

Tělo se v dnešní realitě nachází ve městech s hustotou obyvatel několik tisíc na kilometr čtvereční. Lidský mozek přitom žije do značné míry stále v pouštní savaně, což ovlivňuje mnohé z nás. Intelektuálové na rozdíl od většiny populace dokázali tento vnitřní rozpor překonat. Tedy tlak paměti minulosti a reality současné existence. Obecně lze tedy konstatovat, že vysoká inteligence dovoluje snadnější adaptaci na podmínky.

Chytří lidé by měli být lépe schopni vyrovnat se s novými evolučními výzvami. Mohou tak ve výsledku zcela svobodně žít podle svých vlastních zákonů. Úroveň mozkového výkonu jim dovoluje pohybovat se směrem k vytyčenému cíli, aniž by se potřebovali tolik spoléhat na ostatní. Žijí v první řadě vyrovnaně a v harmonii se sebou samými a jejich vnímání reality je tak do značné míry vyčištěno od mnoha rušivých prvků.

Máte kolem sebe hodně, nebo málo přátel a proč?

Zdroj: PubMed, PersonalIce

Článek Inteligentní lidé mívají méně přátel než ostatní. Psychologie vysvětluje, jaké k tomu vedou okolnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otestování ručníkem

Hoďte svému psovi na hlavu menší ručník – takový, který by měl bez problémů setřást a počítejte. Setřesení za 15 sekund jsou 3 body, 16–20 sekund 2 body, minuta 1 bod. Pokud se o shození ručníku ani nepokusí, znamená to 0 bodů.

Skrytá zeď odměn

Položte na zem před očima vašeho psa svačinu a pak na ni hoďte ručník. Počítejte, za jak dlouho se mu podaří svou odměnu vylovit. Platí stejný systém poměrů časů a bodů jako v předchozím případě se zakrytou hlavou.

Věci do rukou, respektive tlapek

Najděte nábytek, pod který se pes dostane tlapkou, ale ne hlavou či nosem. Pod něj pak schovejte odměnu a sledujte pokusy svého chlupáče o její získání. Získá ji tlapkou za 1 minutu – 3 body. Používá současně tlapku a ústa – 2 body. Snaží se, ale nakonec neuspěje – 1 bod. Pokud jej odměna vůbec nezajímá, bohužel 0 bodů.

Test paměti na sklo

Vyndejte 3 sklenice, jakmile vašemu počínání začne pes věnovat pozornost, dejte pod jednu z nich pamlsek tak, aby to bylo slyšet. Odveďte zvíře z místnosti a vyčkejte půl minuty, pak se vraťte. Pes okamžitě vybere sklenici s odměnou – 3 body. Nejprve zvolí prázdnou, pak správnou – 2 body. Správný pohár najde po 3 pokusech – 1 bod. Pokud tomu nevěnuje pozornost – 0 bodů.

Zisk 11–15 bodů

Máte doma psího génia s extrémním IQ. Tyto úkoly testují různé dovednosti včetně adaptivní inteligence, asociativní paměti a dovednosti řešení problémů. Váš pes je vynikající v každé z těchto složek, gratulujeme, máte skvělého společníka.

Zisk 6–10 bodů

Váš pes dost možná nedosáhl maxima jen proto, že je obtížné jej motivovat. Nicméně s předvedenými dovednostmi by se mezi génie pravděpodobně také zařadil. Samozřejmě je v některé ze složek lepší, zbytek lze posílit tréninkem.

Zisk 0–5 bodů

Není vůbec jisté, zda důvodem neschopnosti vyřešit představené úkoly je nedostatek inteligence vašeho mazlíčka. Někteří psi postrádají druh motivace pro tyto úlohy, protože jsou na to až příliš chytří. Pokud máte pocit, že vašemu zvířeti by trochu mentálního tréninku neuškodilo, samozřejmě s ním nadále cvičte. Může mu to pomoci ke zvládnutí výzev všedního dne a vy budete spokojenější.

Jak dobře obstál váš společník?

Zdroj: Science

Článek Psí IQ test: Změřte inteligenci vašeho mazlíčka pomocí několika zkoušek. Na konci stačí jen sečíst body se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Inteligence zvířete kontra poslušnost

Další psi bývají zase příliš chytří a snažit se je vycvičit je pro majitele doslova utrpení. Poslušnost a inteligence jsou totiž zcela odlišné věci. Dnes bude ale řeč o inteligenci. Ani na následujícím seznamu nejchytřejších druhů se ovšem neshodnou všichni majitelé, cvičitelé nebo veterináři. Dlouhodobé pozorování psí říše však pomáhá určit obecné schopnosti jednotlivých plemen, a to napříč celým světem.

Nejsou zde brány ohledy na národní vlastnosti jednotlivých plemen. I psi jsou schopni převzít tradice a zvyky území, na němž se vyskytují. Nejde jen o otázku výživy, ale také chování. Někteří psi se vyskytují na stejném místě celý život, jiní hojně cestují a chytají tak něco ze všech koutů světa. A samozřejmě hraje roli také přístup majitele. Neschopný pán nedokáže nejspíš využít vlastnosti sebekvalitnějšího plemena.

Psí pomocníci lovců i pastevců

Žádný žebříček psí inteligence se nemůže obejít bez amerického foxhounda. Před více než 200 lety byl vyšlechtěn z anglického foxhounda. Je to dobrý lovec, velmi snadno se učí povelům a je také vysoce přátelský. Nejchytřejší je ovšem border kolie, aspoň si to tedy myslí pastýři z Velké Británie. Status tohoto plemene potvrdil i výzkum univerzity v Britské Kolumbii. Tzv. borderák je energický, loajální a velmi rychle vycvičitelný pes.

Labradorský retrívr je extrémně oblíbeným plemenem, poprvé se objevil v 19. století na Newfoundlandu. Původně pracovní pes dnes působí jako lovecké, a hlavně záchranné plemeno. Pro svůj klid a laskavost je oblíben i jako opora nevidomých. Pekingský palácový pes je chytré stvoření patřící mezi nejstarší plemena chovaná na dvoře čínských císařů již před cca 2 000 lety. Jsou bohužel arogantní, jejich inteligence je však nepopiratelná.

Z Irska, z Alp i bojových kruhů

Irský vodní španěl je jedno z nejstarších a také nejvzácnějších plemen světa. Své kořeny má navzdory názvu ve Španělsku a všemožné seznamy inteligence ho často zcela nespravedlivě obcházejí. Bernardýn se jmenuje po klášteru svatého Bernarda ve Švýcarských Alpách. Jde o plemeno mimořádně přátelské a vstřícné, proto je používán při horských záchranných akcích. Člověka vycítí i hluboko pod sněhem a zvládá četné příkazy.

Rotvajleři jsou chytří psi, vysloužili si ovšem špatnou pověst coby bojové plemeno. Při normálním zacházení s nimi však nejsou žádné problémy a odborníci je řadí k nejinteligentnějším psům. Mají hlavně vynikající paměť, možná jednu z nejlepších v psí říši. Shetlandský ovčák byl vyšlechtěn z border kolie a zdědil po ní i vysokou inteligenci. Po správném výcviku jsou tito pastevečtí psi schopni nahánět jakékoli stádo.

Úspěch na sítích a silná nezávislost

Sibiřští husky sklízejí velké úspěchy na YouTube a kolikrát jsou populárnější než kočky. Jsou silně energetičtí a také nezávislí, krom toho jde i o jedno z nejchytřejších plemen světa. Výmarský ohař je vzácné lovecké plemeno. Kynologové ho řadí k nejchytřejším na světě díky vhodnosti k výcviku. Dovede sledovat prakticky jakoukoli zvěř a je lhostejno, zda se jedná o kachny nebo divoká prasata, jeleny, či dokonce medvědy. Poradí si se vším.

Psi, kteří prošli různými kulturami a místy a jsou tak vlastně kosmopolitními stvořeními, mohou kolikrát zapůsobit na majitele na jakémkoli kontinentu. Patří tak mezi nejchytřejší na světě díky kombinaci více vlivů. Ostatně i u lidí platí, že multioborové znalosti se navzájem posilují a ukazují spojení, která nejsou na první pohled vidět. Například Elon Musk je znám tím, že čte vždycky dvě knihy z naprosto opačných vědeckých oborů. A kam se dostal.

Které z vyjmenovaných plemen je vám nejsympatičtější?

Zdroj: Science

Článek Chcete si vybrat opravdu inteligentního psího přítele? Zde je seznam 10 nejchytřejších psích plemen na světě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lenost, maličkosti a klení

Více psychologických studií zaměřených na inteligenci ukázalo, že lenost a inteligence se často potkávají. Inteligenti se totiž často zavrtávají do svých projektů a jinak jsou méně aktivní. Průměrní lidé se zase rychleji nudí, takže hledají způsoby, jak zabít čas. Ovšem ne každá lenost je známkou inteligence. V mnoha případech jde prostě o klasickou nechuť vyvíjet jakoukoliv aktivitu. Podobným projevem je taky sklon k zapomínání, hlavně některých maličkostí.

Právě drobnosti zapomíná mozek ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé mu to dovoluje adaptaci na nové podmínky. Zadruhé si tak tvoří celkový obrázek a následně nepotřebuje veškeré detaily. Takže pokud vám mozek v nějakém detailu vypoví službu, nezlobte se na něj. Dost možná jen vyklidil prostor pro nové nápady. A občasné jadrné klení je ukázkou rozsáhlé slovní zásoby. Ovšem zvláště s ním se to nesmí přehánět, jinak velmi rychle ztratí své kouzlo.

Důvěra, kočka či málo spánku

Inteligentní lidé navzdory oblíbenému klišé dovedou věřit lidem. Výzkumy také ukázaly, že důvěra v další lidi vede v nervovou stabilitu a méně zdravotních problémů. Kočky jsou inteligentní, tichá a sebevědomá zvířata. Není proto divu, že právě jejich společnost si chytří lidé oblíbili. Bez ohledu na přítomnost kočky nebo psa platí jedno – chlupatý přítel znamená doma hodně lásky. A to je podstatnější než jakékoli testy na IQ.

Pokud jde o ten spánek, nemusí ho být vždy méně. Inteligence má ovšem ráda večery a noci, kdy se může její majitel v klidu pohroužit do své práce a bádání. No a ráno je obvykle nucen vstávat do školy nebo do práce. Takže pokud jste ten typ, který dlouho ponocuje a ráno s jazykem na vestě spěchá na autobus, uklidněte se. Zatím to vypadá, že jste prostě jen chytří. Tak svůj dar využijte a udělejte ve světě nějakou pozitivní změnu.

Zdroj: BrightSide

Článek Jak moc jste chytří? Pokud splňujete následující znaky, patříte mezi úzkou skupinu vyvolených v ČR se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Výjimečný druh hádanky

Druhů optických hádanek je několik. Ke všem patří většinou obrázky, na kterých se hledá ukrytý objekt za krátký časový limit nebo je úkolem najít rozdíly mezi obrázky dvěma. Dalším z druhů optických hádanek je hledání jiného čísla, písmena či vzorce mezi několika dalšími anebo hledání obrázku, čísla či tvaru v zrnitém podkladu.

Redakce VědaŽivě

12 října, 2021

Dvě hádanky prověří vaší schopnost dedukce. Zvládne je vyluštit jen 39 % Čechů, troufnete si?

Tato vizuální hádanka však nevyžaduje nic z toho. V zadání je pouze jeden obrázek, na kterém není nic ukryté, jen je potřeba zjistit, co by na výjevu mohlo být špatně. Takováto hádanka může zavařit mysl mnoha lidem a správně ji vyřešit dokáže jen málokdo. Pokud máte trpělivost, prohlédněte si obrázek, ale nedívejte se na odpověď. Někomu to může vrtat hlavou i celý den, přesto je odpověď celkem logická.

Co na obrázku nesedí?

Díváte se na obrázek a říkáte si, co by na něm mohlo být špatně? Velbloudi se zdají být v pořádku, žádný zvláštní objekt se zde neskrývá. Možná proto je zapotřebí velkého IQ, abyste zjistili odpověď, protože pouze tací lidé uvažují naprosto logicky a mají velký záběr myšlení. K hádance není časový limit, úspěchem je jen to, když odhalíte, co by zde mohlo být špatně.

V případě, že vás tato hádanka trápí již dlouho, je zde odpověď. Velbloudi na obrázku jsou na poušti, kde se slunce nemá kam skrýt. Logicky smýšlející jedinec již zjistil, že kde je slunce, musí být i stín. Na obrázku však žádný stín velbloudů není. Kdo na odpověď přišel bez nápovědy, může si gratulovat a nechat se zaplavit pocitem úspěchu. Patříte totiž mezi výjimečně inteligentní jedince. Pokud se vám nezadařilo, zkuste trénovat řešením dalších hádanek.

Článek Na obrázku je chyba, ale téměř nikdo ji nevidí: Psychologové tvrdí, že tuto optickou hádanku vyřeší pouze géniové se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Teorie versus praxe

Důvod je docela jednoduchý. Školní systém dává lidem unifikované zadání, které má procvičit určitou dovednost. Kdo ho splní, prochází bez problémů. Ti, kteří neobstojí ve vzorových testech, však kolikrát nabírají tzv. pouliční zkušenosti. Dovedou vyřešit různé problémy a kolikrát na tom i vydělat. Buď přímo peníze, nebo aspoň společenské uznání různých vrstev. Teď se zkuste vrátit do školních let, vzpomenout na matematiku a určit výsledek tohoto příkladu.

Dělají ovšem to, co je klíčové pro podnikání – nacházejí poptávku, kterou uspokojují. Teorie mnohonásobné inteligence pochází od amerického psychologa Howarda Gardenera z Harvardu. Ten v knize Frames of Mind z roku 1983 rozdělil inteligenci na celkem sedm typů. Každý člověk má podle něj všechny tyto složky, liší se pouze jejich poměry. O převládnutí rozhoduje nejrozvinutější část mozku, prostředí a situace prvních 10 let života člověka.

Redakce VědaŽivě

28 července, 2025

Najít 5 rozdílů do 20 sekund zvládne jen inteligentní jedinci. Otázkou však je, zda se mezi ně zařádíte

Role prostředí a dalších dovedností

Když tedy vyrůstáte v hudebním prostředí, asi se rozvine sklon k muzice. Sportovní rodiny se budou soustředit na pohyb a rovnováhu. Fanoušky IQ asi nepotěší, že na úspěchu se tato vlastnost podílí jen asi z 20 %. Výrazně větší roli totiž hrají komunikační dovednosti, schopnost odhadů ostatních lidí i rozeznání vlastních motivů. Stále váháte? Vše je založeno na pořadí matematických operací. Nejdříve dělíte a násobíte, pak sčítáte a odečítáte.

Po postupném splnění všech těchto kroků vám vyjde číslo 50. Existuje tudíž inteligence jazyková, logická, zvuková, tělesná, vizuální, vnitřní, společenská a přírodní. Pokud vám dal matematický příklad zabrat, zkuste si své schopnosti procvičit v dalších podobných příkladech.

Článek Pokud nevyřešíte tuto jednoduchou matematickou úlohu, měli byste se vrátit na základní školu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hádanky s vysokou obtížností

Vizuální hádanky mají různé levely obtížnosti. Existují ty nejjednodušší, které trénují mozek a schopnost koncentrace a kritického myšlení mimo jiné u dětí nebo lidí vyššího věku, kteří mohou pomocí optických iluzí, klamů a výzev předcházet ochabování mozkových funkcí. Další úroveň obtížnosti je samozřejmě náročnější a vyřešit takovou hádanku již není snadné, přesto se to většině lidí podaří za krátký čas.

Redakce VědaŽivě

8 září, 2022

Hádanka, kterou jen málokdo pokoří. Dokážete v krátkém čase najít deštník?

Oproti tomu hádankami s extrémně vysokou obtížností se lidé často trápí. K vyřešení těch nejtěžších je zapotřebí velmi vysoké inteligence, všímavosti, soustředění a rychlého úsudku. Hádanka je o to složitější, když se k ní přidá časový limit a s ním spojený stres. Jen jedinci s vysokým IQ umí rychle analyzovat problém a přijít na výsledek.

Pes na obrázku

Po zhlédnutí zdánlivě jednoduchého obrázku zjistíte, že najít na něm psa bude skutečně obtížné. Někteří jsou zvyklí na hádanky, kde je nějaký prvek ukrytý a ke správnému výsledku jej stačí najít. Tato hádanka je však jiná, proto ji do jedné minuty dokáže vyřešit jen jedno procento populace. Na obrázek se totiž nestačí jen dívat a hledat, jak jste možná zvyklí.

Obrázek vizuální hádanky se zdá být prostým portrétem pána s čepicí a po psovi ani památky. Říkáte si, že ať koukáte, jak koukáte, pes nikde? Mohla by pomoci nápověda, že se nestačí jen dívat, nýbrž je zapotřebí s obrázkem otočit. Po chvíli zkoušení jistě zjistíte, že je nutné obrázek otočit vzhůru nohama a pes bude před vámi. Na tento fígl však přijde jen málokdo.

Článek Test inteligence: Podle psychologů dokáže najít na tomto obrázku psa pouze 1 % lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spolupráce za pamlsek

Terčem byla tudíž dědičnost kognitivních vlastností, jako je dovednost řešení problémů, sociální poznávání, inhibiční kontrola a paměťové dovednosti. Výzkum bral celkem v úvahu 13 plemen zvolených tak, aby „poskytla jasné rozdíly v kognitivních vlastnostech psů“. Vědci použili kognitivní test smartDOG, který byl zadán 2 352 dospělým psům. Zkoumání probíhalo od března 2016 do února roku 2022.

Veškeří zkoumaní psi museli mít o kooperaci jasný zájem výměnou za pamlsky. Současně nesměli být agresivní vůči lidem. Rozbory se omezily na mazlíčky ve věku 1–8 let. Podle odborníků totiž nebývají kognitivní dovednosti u mladších psů ještě plně vyvinuty. U starších se naopak projevuje určitý pokles. Do bádání byla také zahrnuta pouze plemena s minimem 40 testovaných jedinců na plemeno. Konečný vzorek tak byl 1 002 psů 13 plemen.

Soustava zkoušek psí chytrosti

Valná většina psů patřila soukromým majitelům, kteří se „zkouškou inteligence“ svého psa souhlasili. Samotné testování pak spočívalo v řešení kognitivních a behaviorálních úkolů, odměnou byly pamlsky nebo psí hračky. Tedy podle toho, co byla pro konkrétní zvíře silnější motivace. Testy kontrolovaly kupříkladu dovednost číst lidská gesta, samostatnost psů (cestu pro lidskou pomoc, když zvíře nemohlo otevřít nádobu s jídlem) a další hlavolamy.

Dalším typem úkolu byla tzv. V-objížďka. Jednalo se o dráhu ve tvaru písmene V, kterou musel pes celou obejít, aby dostal odměnu. V této soustavě zkoušek smartDOG se do čela jasně dostal belgický ovčák malinois. Konkrétně se ziskem 35 bodů z 39 možných. Druhé místo obsadila border kolie s 26 body a bronz získal hovawart s 25 body. Je však třeba podotknout, že se nejedná o výzkum reprezentativní pro celou psí populaci.

Výchozí bod s vlastním omezením

Experimenty tohoto typu lze však s čistým svědomím vzít jako výchozí bod pro tvorbu kognitivních profilů. Ty se dají specifikovat pro každé plemeno a využít pro prakticky jakékoli další analýzy. V mnoha minulých srovnáních se například na prvních místech velmi často umisťovala zmíněná border kolie. Ta se obecně řadí mezi nejinteligentnější psy, současně jde o psa učenlivého a pracovitého s téměř nevyčerpatelnou energií.

Je velmi aktivní, potřebuje dostatek pohybu a také prostoru. Je možné ji celoročně chovat venku v kotci. Také velmi snadno vychází s dalšími zvířaty, je ovšem třeba ji k tomu vést už od štěněte. Nesnáší hrubost, psychický nátlak, fyzické a psychické tresty nebo zklamání. Jde o prakticky neagresivní plemeno. S dostatečně jemným vedením a citlivostí dovede povely předvídat. Správnou socializací a zaměstnáním získáte nenahraditelného společníka.

Článek Vědci zjišťovali, která psí rasa je nejchytřejší. Jako vzorek posloužilo 1 002 psů 13 plemen se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Počet neuronů a korelace s inteligencí

Nicméně vyšší počet neuronů – tedy stav věci u psů – je obvykle brán jako známka vyšší inteligence. Pro psy platí, že vykazují vysokou míru sociální inteligence a dle mentálních schopností jsou často přirovnáváni k lidským dětem. Výzkumy ukazují také na to, že si jsou vědomi sebe sama a velmi se jim daří v úkolech spočívajících v kooperativní komunikaci. Sociální inteligenci čtvernožců (tetrapodů) je však potřeba brát s rezervou.

Přestože jsou totiž kočky považovány za hlavní objekty pro bádání v oblasti sociálního poznání, jsou kočky v behaviorálních laboratořích pozorovány jen zřídka. Jejich chování začali experti zkoumat teprve počátkem 21. století. O kočičí inteligenci jako takové je tedy zatím stále velmi málo informací. Některé výzkumy poukázaly na silnou sociální inteligenci u obou druhů. Tedy soutěžily například v hledání skryté potravy a vedly si podobně.

Dva modely, které nemá smysl porovnávat

Nedostatek těchto informací ovšem neznamená, že by naše znalosti jejich sociální inteligence byly omezené. Samotné srovnání kočky a psa totiž vůbec nemusí mít věcný základ. Každý z nich má zcela odlišné role i návyky. Někteří badatelé jsou proto toho názoru, že srovnávat je kontraintuitivní. Psi i kočky se vyvinuli tak, aby obstáli v povinnostech podle druhu. Typologie jejich inteligence tak nemusí být srovnatelná, každý se hodí na něco jiného.

Po psech tak nebudete chtít předení a lovení myší, zatímco kočky nepoužijete pro aportování nebo hledání výbušnin v náročném terénu. Vědci ovšem při zkoumání přišli i na další zajímavosti. Například masožravci, kteří by měli mít vyšší inteligenci vlivem náročnější strategie přežití, nejsou chytřejší než býložravé druhy. Evoluční tlak na inteligenci tak byl zřejmě stejný u lovců i u „pasivních pojídačů rostlin“.

Kuriozity zvířecí inteligence

Podobně je na tom srovnání života v zajetí a ve volné přírodě. Domestikované druhy jsou na tom s volně žijícími jedinci prakticky totožně. Objevilo se také několik kuriozit. Takový mozek zlatého retrívra má větší zásobu neuronů než u hyeny, lva nebo hnědého medvěda. Největší ze srovnávaných predátorů má přitom mozek asi 3krát tak velký. Největším extrémem zvířecí říše pak bylo srovnání mozku medvěda hnědého a oblíbeného mývala.

Obrovský medvěd hnědý má mozek asi 10krát větší než kočka, disponuje ale přibližně stejným množstvím neuronů. Ovšem mýval, který je velikostně srovnatelný s kočkou, má počet neuronů odpovídající psům. Není proto důvod odsuzovat ani psa, ani kočku, ani jiný zvířecí druh. Každý z nich vás totiž může překvapit a oba jsou skvělými společníky. Jak pes, tak kočka vás budou věrně provázet celý život a mohou se stát i nejlepšími přáteli.

Článek Konec pří –⁠ jsou chytřejší psi, nebo kočky? Odpověď zaskočila nejednoho „páníčka“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Složitost lidského mozku

Mozek je přinejmenším opravdu složitý na studování. Lidstvo žije v domnění, že velikost lidského mozku určuje chytrost. Samozřejmě se jedná o obyčejnou báchorku. Velikost mozku souvisí více s proporcí, než s inteligencí. Váš mozek je menší než třeba velrybí, protože vaše tělo je menší. Lidský mozek je však strukturován způsobem, který tělu umožňuje přežít a uspět.

Neustálý koloběh života

Na vlastní oči jste jistě viděli, co opravdu všestranný člověk dokáže. Inspirují prostřednictvím umění, hudby a literatury. Udivují svými sportovními výkony, přicházejí s nástroji, které usnadňují život a pomáhají organizovat společnost jako celek. S dobrem přichází i zlo, je to životní koloběh. Všechny tyto faktory určuje lidský mozek a jeho rozhodnutí.

Každý mozek má stejný design

Váš mozek tvoří 10 % neuronů a 90 % gliových buněk. Existují typy neuronů, které se starají o různé funkce. Tyto neurony obecně umožňují zpracovávat a přenášet informace. Gliové buňky obklopují vaše neurony a poskytují jim podporu a izolaci. Každý člověk se zdravým mozkem jej má naprosto stejný. Váš mozek má právě tolik neuronů, jako měl Albert Einstein či kdokoli světově proslulý.

Jak tedy můžete být chytřejší?

Zacházejte se svým mozkem jako se svalem. Neustále ho stimulujte. Vyzkoušejte nové věci, přijměte výzvy a dostatečně odpočívejte. Udržujte zdravé návyky, vzdělávejte se, poznávejte kulturu a svět. Čas na nikoho nečeká a ani nikoho neobejme, jak postupně stárnete. Nemuseli jste se narodit jako génius, ale chytřejším se může během plynoucího života stát každý.

Co považujete za oblíbenou metodu na posílení vašeho mozku?

Zdroj: Wired

Článek Co kdybychom využili plnou kapacitu našich mozků? K přirozené inteligenci stačí pouhých 10 % se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V nebezpečném světě potkanů

Tito hlodavci se nejen adaptovali na život v průsečíku obrovského množství nebezpečí, ale také se naučili prosperovat mezi lidmi. Z našeho pohledu se jedná o špinavé a nebezpečné toulavé hlodavce, jde však o velmi chytrá zvířata. To je také důvod, proč se potkani stali testovacím subjektem ve většině laboratoří. I když jejich mozek není tak složitý jako ten u primátů, určité podobnosti z nich dělají ideální model pro mnoho výzkumů.

Potkani disponují úžasnými kognitivními schopnostmi. Se správným výcvikem jsou dokonce schopni provádět určitá zadání a úkoly. Hlodavci umí především překonat nejrůznější překážky a při problémech velmi rychle nacházet nová řešení. To všechno má na svědomí jejich velmi dobrá a výkonná paměť a také propracované komunikační dovednosti, kterými si sdělují informace.

Jak vrána k vráně sedá

Vrány jste dost možná zahlédli, jak drancují popelnice v parcích. Jde o jeden z ptačích projevů, naznačující výraznou inteligenci těchto zvířat. Vrány a obecně celá čeleď krkavcovitých, tedy také straky, havrani a kavky, patří mezi mimořádně inteligentní faunu. A protože jsou vrány tak blízko lidským domovům a našemu způsobu života, prokázaly neuvěřitelnou adaptační dovednost a naučily se i mnoho užitečných triků.

Kupříkladu pokládají na silnice nenačaté ořechy, aby jim pneumatiky aut rozbily skořápku. Případně vyrábí z ukořistěných větviček složitější nástroje. Velmi dobře si pamatují lidské tváře a projevují také odpor a nenávist vůči jedincům, kteří jim jakkoli ublížili. Některé studie také prokázaly, že vrány jsou dokonale obeznámeny se systémem dopravní signalizace. Pravděpodobně se jim hodil k organizaci onoho rozbíjení nedobytných oříšků.

Mozkové dovednosti slonů a veverek

Sloni jsou známí pro fenomenální paměť, jde ovšem také o společenská zvířata, která se navzájem koordinují. Nedávné studie ukázaly na dovednost rozlišovat dokonce několik lidských jazyků. Ve volné přírodě i v zajetí používají a vytváří nástroje (podobně jako vrány nebo šimpanzi) proti hmyzu a umí také rozlišovat barvy. Vypadá to dokonce, že mají určité chápání formy a estetiky včetně náklonnosti k některým druhům hudby.

Veverky umí mazaně plánovat dopředu všechny své kousky. Pro přežití dlouhých zim podnikají výpravy za potravou, kterou pak skladují na bezpečných, přitom však snadno dostupných místech. Příbuzní veverek sysli skalní se pak pro svou ochranu „převlékají“ za chřestýše tím, že pojídají jejich svlečenou kůži a poté olížou kožich svůj a svých mláďat. Chřestýš je pak považuje za dalšího hada.

Kdypak k nám delfín promluví?

Delfíni jsou pravděpodobně prvními savci, kteří se většině lidí vybaví při zmínce o zvířecí inteligenci. Jejich encefalizační kvocient, tedy míra předpokládané mozkové hmoty a té pozorované, je hned na druhém místě za člověkem. Mají tedy opravdu velké mozky. Jsou nám velmi podobní také svou schopností užívat si života. Rádi si hrají, zdobí se a jsou vysoce kreativní, co se týče metod lovu potravy.

Za tímto účelem také vytváří velmi složité systémy, jejichž provedení vyžaduje mimořádný intelekt. Stejně jako lidé se i delfíni dovedou poučit ze svých minulých chyb. Rádi mezi sebou komunikují a k předávání informací využívají velmi komplexního jazykového aparátu. Kromě toho bylo opakovaně pozorováno, že se umí navzájem napodobit pro pobavení okolí. Říká se, že kreativita je inteligence, která se baví, a o delfínech to nepochybně platí.

Který ze zmíněných druhů máte nejraději a proč?

Zdroj: ScienceNews

Článek Kterých 5 zvířat patří mezi ty nejchytřejší tvory na planetě? Některé druhy vás překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozpoznání řeči 

Výzkumu se zúčastnilo celkem 18 psů různých ras. Psi byli vybráni tak, aby rozuměli španělštině a znali maďarštinu. Výzkumníci jim dali na hlavu sluchátka a mluvili na ně střídavě španělsky a maďarsky. Navíc byla doplněna sada složená z nesmyslných slov. Ze sluchátek se do psích uší linul ženský hlas předčítající Malého prince v obou jazycích, během čehož zvířata procházela magnetickou rezonancí, která skenovala činnost jejich mozku.

Při srovnávání mozkových reakcí na řeč a soubor nesmyslů výzkumníci zjistili odlišné vzorce aktivity v primární sluchové kůře psů. Tento rozdíl existoval nezávisle na tom, zda podněty pocházely ze známého nebo neznámého jazyka. Psi tedy dokázali rozlišit řeč a pouhé blábolení. Ale mechanismus, který je základem této schopnosti detekce řeči, se může lišit od lidského. Zatímco lidský mozek je na řeč speciálně vyladěn, psí mozek může jednoduše detekovat přirozenost zvuku.

Rozpoznání jazyků

Kromě řeči dokázal psí mozek rozlišit i španělštinu a maďarštinu. Tyto vzorce aktivity specifické pro jazyk byly nalezeny v jiné oblasti mozku, sekundární sluchové kůře. Zajímavé je, že čím byl pes starší, tím lépe jeho mozek rozlišoval mezi známým a neznámým jazykem. „Každý jazyk se vyznačuje řadou sluchových zákonitostí. Naše zjištění naznačují, že během života s lidmi si psi osvojí sluchové zákonitosti jazyka, kterému jsou vystaveni,“ říká Hernández-Pérez, spoluautor studie. Čím pes žije déle, tím více má času na učení.

Studie odhaluje, že schopnost učit se zákonitosti jazyka není výhradně lidská. Stále však nevíme, zda je tato dovednost psí specialitou, nebo je mezi zvířecími druhy častější. Je možné, že změny v mozku jsou výsledkem desítek tisíc let, po které spolu psi a lidé žijí. Snad odpovědi přinesou další studie.

Jaká další zvířata by podle vás mohla mít podobné schopnosti?

Zdroj: Laura V.Cuaya, Speech naturalness detection and language representation in the dog brain, 2022

Článek Umí psi i cizí jazyky? Nové studie prokázaly, že nám tito mazlíčci rozumí více, než si lidstvo doposud myslelo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Definice obsese konkrétní osobou

Účastníci studie také vyplnili stupnici Celebrity Attitude Scale, která pomohla definovat úroveň toho, jak jsou svými oblíbenci opravdu posedlí. Jedinci, jejichž zájem o hvězdy se omezil jen na diskuse o jejich životech s přáteli, byli zařazeni do skupiny „společensko-zábavní (entertainment-social)“. Další úroveň, definovaná jako „intenzivně osobní (intense-personal)“ zahrnovala také nutkavé přemýšlení o těchto osobnostech.

Nejvyšším stupněm posedlosti byl „hraničně-patologický (borderline-pathological)“ vztah. Lidé v této skupině byli ochotni v modelové situaci takové osobě v čemkoli vyhovět. „Pokud bych měl velké štěstí a potkal svůj idol, nejspíš bych pro něj/ni udělal prakticky cokoli včetně jasně ilegálních věcí.“ S tímto prohlášením se tato skupina poměrně ztotožnila. Badatelé během studie také posuzovali materiální zabezpečení a celkové sebevědomí všech účastníků.

Obsese a obecná nižší výkonnost

Vědci při výzkumu zjistili, že vyšší stupně posedlosti hvězdami byly jasně spojeny s nižším skóre ve všech inteligenčních oblastech. Tento trend zůstal i v případě, kdy byly vzaty v úvahu demografické faktory účastníků. Modely lineární regrese ovšem neprokázaly, že zbožňování celebrit skutečně přímo vede k poklesu kognitivních schopností. Tím pádem je obtížné rozeznat přesný důvod, proč k této spojitosti dochází.

Při spekulaci o povaze tohoto propojení vědci uvedli, že obsese celebritami může kognitivní schopnosti zkrátka brzdit. Intenzivní stupeň soustředěnosti a pozornosti nutný k udržení „jednostranného intenzivního emočního spojení“ zkrátka vyruší cokoli dalšího. Na druhé straně lidé s vyšší inteligencí nejspíš nebudou osobnosti zbožňovat takto slepě. Jsou totiž lépe schopni rozeznat marketingové strategie, které se za nimi skrývají.

Námět pro další bádání v oblasti

Konečným závěrem je potřeba dalších výzkumů kvůli stanovení obsese buď jako příčiny, nebo následku nižší inteligence. Při shrnutí výzkumu jde o to, že posedlost hvězdami lze vidět jako jeden z faktorů přispívajících ke změně mozkového výkonu. Kromě toho hraje samozřejmě roli také věk, vzdělání, materiální zabezpečení a sociální prostředí jednotlivce. Existují i další faktory, které mohou velmi silně predikovat právě kognitivní dovednosti jedince.

Mnozí lidé si stále neuvědomují, že prakticky každý moment života takových osobností je pečlivě plánován a každý snímek či záznam stejně pozorně připraven. Za touto kulisou se pak skrývá stejný trikový svět jako u výroby filmových trháků. Výsledný dojem pak velmi snadno – při jeho nerozeznání – vede k posedlosti uměle vytvořenou iluzí. Jejím jediným účelem je ovšem obvykle přitáhnout co nejvíce pozornosti.

Kterou osobnost jste v dětství zbožňovali a jak je to teď?

Zdroj: IFLScience

Článek Posedlost celebritami snižuje inteligenci, uvádí studie. Lidé se slabostí pro své idoly brzdí výkon svého mozku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zjištění v rámci odlišného výzkumu

Badatelé na chování narazili během zkoumání psí schopnosti naučit se slova. Většina psů si totiž nedokáže zapamatovat ani dvě hračky. Tato nadaná štěňata – všechno border kolie – si dovedou zafixovat a následně vybavit minimálně 10 hraček, jejichž jména se naučila. Fenka Whisky dokonce správně přinesla 54 z 59 kusů, které se naučila rozeznávat. Po několik měsíců byly testovány schopnosti psů a srovnávány s dalšími plemeny.

Majitelé psů umístili hračky do jiné místnosti a chtěli je přinést podle jména. Jen sedmero nadaných psů se je naučilo velmi rychle a pamatovalo si názvy. Měli ale ještě jednu společnou vlastnost, a to právě zvyk naklánět hlavu. „Vzorec chování byl příliš konzistentní na to, aby šlo o pouhou náhodu,“ uvádí Andrea Sommese z univerzity Etvos Loránd. Proto se tým rozhodl ponořit do tohoto fenoménu hlouběji.

Počáteční průzkum a další verze

Internet nabízí v tomto ohledu mnoho spekulací, jakými jsou potřeba lepšího sluchu nebo vidění, či zachycení specifických hlasů a slov. Sommese našla i hypotézu, že psi z útulku to dělají častěji, protože instinktivně vědí, že lidé tomu nemohou odolat. Vědecké studie byly ovšem ještě vzácnější, existovaly všeho všudy jen veterinární zprávy popisující jev jako projev některých zdravotních problémů u zvířete. Nic však neodpovídalo pozorovanému vzorci.

Behavioristé si všimli, že když chtějí po psu přinést hračku, nadaní jedinci náklon provedou ve 4 % případů. Zvířata měla dokonce oblíbenou stranu, podobně jako lidé preferují pravou nebo levou ruku. Chování bylo konzistentní bez ohledu na pozici pána ve vztahu k psovi. Všechny kolie byly obeznámeny se slovy, která k nim byla pronesena, jen ty nadané si ale spojily význam s konkrétním předmětem. A právě ty nakláněly hlavu neustále.

Známý zvuk, opakovaný vzorec

Z toho plyne, že náklon hlavy není jen ukázka obeznámenosti s nějakým zvukem. Pokud by to tak bylo, bude to dělat všech 40 psů v experimentu. Tým badatelů došel k závěru, že návyk bude spojen s mentálním procesem. Je znamením vysoké pozornosti a koncentrace. Psi si například propojují příkaz s vlastní vizuální vzpomínkou na konkrétní hračku. Podle Monique Udell z univerzity v Oregonu nebyl psí návyk ještě nikdy podroben takovému zkoumání.

Upozornila ovšem na to, že tato pozorování jsou pouze předběžná, mohou však poskytnout velmi slibné nasměrování dalších výzkumů kognitivních schopností u psů. „Další fází je pokládání více otázek k tomu, co tento projev vlastně znamená,“  řekla Udell. „Dá se náklon hlavy použít jako předvídání zapamatování slov, paměti nebo pozornosti?“ Určitě jde o posun, který vytvořil další rozcestník ve zkoumání nejlepších přátel člověka.

Jaké další opravdu roztomilé psí projevy vás napadají?

Zdroj: Science

Článek Proč psi naklání hlavu, když jim něco říkáme? Ve skutečnosti jde o účinnou techniku manipulace s páníčkem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak funguje zvířecí inteligence

Horowitz v první řadě zpochybňuje náš zvyk aplikovat stejnou podobu inteligence napříč zvířecími druhy. Ve zjednodušené formě jsou totiž kočky velmi inteligentní, pokud jde o věci, které potřebují k životu. Stejně tak je tomu u psů. Nedává tedy příliš smysl mluvit u nich o inteligenci v našem podání ani ji u nich hledat. Ptát se, jestli je kočka chytřejší než pes, je jako ptát se, jestli je kladivo lepší nástroj než šroubovák. Záleží totiž, co zrovna potřebujete.

Což rozhodně neznamená, že by se vědci nesnažili inteligenci zvířat nějak testovat a definovat. Respektive zkoušet jejich kognitivní schopnosti nad rámec toho, co které zvíře potřebuje k udržení vlastního života. Kristyn Vitale, odbornice na chování živočichů z univerzity v Maine, uvádí, že zvířecí inteligence má typicky tři oblasti – řešení problémů, formulaci konceptů ze zkušeností a sociální inteligenci. Vitale studuje především kočky a momentálně se zabývá jejich společenským chováním.

Pestrý život kočičího společenství

Ačkoli jsou lidmi kočky vnímány jako potrhlé a samotářské, mají silné společenské zřízení, často na stejné úrovni jako psi. Její studie například ukázaly, že kočky rozlišují mezi svými jmény a podobnými zvuky. Taky dávají přednost lidské společnosti před pachy, jídlem a hračkami. Lidská pozornost je pro kočku zkrátka podstatným faktorem, a pokud člověk zvířeti věnuje dostatek času, samo pak vyhledává více kontaktu s danou osobou.

Ve vzácné studii zaměřené na srovnání dovedností psů a koček nebyl nalezen znatelný rozdíl například při hledání skryté potravy pomocí lidské nápovědy. Kočky ovšem postrádají zvyky přitahování pozornosti, které fungují u psů. Zatímco pes prosí majitele o jídlo u misky, kočka jde zkrátka po chvíli pryč. Pak je tu také věc velikosti mozku a obvyklý názor, že právě tohle určuje inteligenci. Pokud by to platilo, psi rozhodně povedou na celé čáře.

Značí velký mozek velkého ducha?

V roce 2014 provedli vědci srovnávací test napříč více zvířecími druhy, který spočíval v oddálení potěšení. Princip byl stejný jako u projektu z roku 1972, kdy měly děti ve věku 3–5 let odolat pokušení sníst bonbon. Studie zvířat ukázala, že čím větší mozek, tím vyšší sebekontrola konkrétního druhu. A právě schopnost sebekontroly je jedním z ukazatelů vyšších kognitivních funkcí. Studie měla jen jeden problém – nezahrnovala kočky.

Ve výsledku tak můžeme různě spekulovat o tom, jak by si poradily, jenže to nevíme doopravdy. Dalším faktorem, na který poukazuje i Vitale, je, že se k psům a kočkám obecně chováme zcela odlišně. Psy vodíme do parku a jezdí s námi autem, zatímco kočky jsou ponechány samy sobě a nemají tyto možnosti cviku. Než se hádat o to, kdo je lepší, zkusme zkrátka ocenit jejich typ inteligence, hlavně té, která z nich dělá dobré společníky.

Překvapilo vás někdy vaše domácí zvíře svou chytrostí? Jak konkrétně?

Zdroj: LiveScience

Článek Jsou chytřejší kočky, nebo psi? Vědci konečně odpověděli, kdo z majitelů vyhrál loterii se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Matematicky průzkum

Pro zodpovězení této otázky se badatelé obrátili na královnu věd, tedy matematiku. Konkrétně na rozdíly v matematických dovednostech u skupiny 2 300 lidí, studentů jak praváků, tak i leváků. Výzkum proběhl v Itálii a věkové rozpětí účastníků bylo 6 – 17 let. U snadných matematických úloh se žádné rozdíly neprojevily, ovšem leváci měli zřetelně navrch, jakmile došlo na komplexnější problémy, například matematické funkce a podobné věci.

Jenže to pořád nesděluje, proč by dominance konkrétní ruky měla mít nějaký vliv na matematické myšlení člověka. Pointou je, že levorukost znamená některé překvapivé změny ve struktuře lidského mozku. Meta analýza několika desítek studií z roku 1995 odhalila, že leváci mají znatelně větší kalózní těleso než praváci. Jedná se o svazek nervových vláken, které se v mozku starají o komunikaci mezi oběma hemisférami.

Silnější komunikace sítí

Protože právě komunikace obou polovin mozku je odpovědná za výkonnost v jednotlivých dovednostech či oborech vědění, mají leváci zkrátka silnější propojení. Vliv na výsledek má taky to, jakým způsobem k levorukosti člověka došlo. Právě levorukost je v tomhle velmi specifická. Může jít o poškození mozkových center, kdy nějakou část levé hemisféry musí převzít ta pravá. Může jít například o mozkovou lézi, která se objevila už v těhotenství.

Problematika je mnohem komplexnější, rýsuje se ovšem obrázek levorukých coby spodku a vrcholku kognitivního spektra. Preference levé ruky se zdá být prediktorem intelektuálních schopností. V první řadě těch matematických, které jsou často spojený s prostorovou představivostí. Nejde ovšem o definitivní závěr, celá problematika vyžaduje ještě další bádání a podrobné studie. Nelze tudíž jakkoli stanovit méněcennost nebo nadřazenost té či oné ruky.

Jste také leváci? A myslíte si, že to má vliv na inteligenci?

Zdroj: LiveScience

Článek Psaní levou rukou je spojováno s genialitou. Mezi výjimečné patří jen 10 procent světové populace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hudba, rodina a kojení

Hudba je něco, co provází lidstvo odnepaměti a pokud jste měli jako dítě nějaké hudební lekce, pravděpodobně silně přispěly k vašemu vývoji. Hudba je struktura se zákonitostmi a jejich zvládnutí pomáhá i v pozdějším učení. Pokud máte v rodině sourozence, můžete být chytřejší než oni. Několik studií totiž ukázalo, že starší sourozenci mívají v tomhle ohledu navrch před těmi mladšími. A bývají i trochu úspěšnější v životě.

Studie z roku 2006 ukázala zajímavou souvislost mezi postavou a mozkem. Čím větší obvod pasu, tím horší kognitivní schopnosti. Například děti ve věku 11 let, které si vedly v testech inteligence špatně, měly do 40 let věku větší šanci na obezitu. Další složkou je klasické kojení. Srovnání víc jak 3000 dětí ukázalo, že skutečné kojení z prsu vede k vyšší inteligenci. Děti, které dostávaly umělé mléko v lahvi, si vedly o něco hůře.

Čtení, obavy, humor a zvědavost

Četba od útlého věku je věc, která spojuje geniální lidi napříč historií. Čtení rozšiřuje slovní zásobu, sociální dovednosti a je jedním z prvních způsobů, jak se dostáváme k informacím. Takže pokud máte opravdu rané vzpomínky na knížky, je to rozhodně dobrá zpráva. Poměrně hodně studií došlo k závěru, že jedním ze znaků vysoké inteligence jsou obavy. Vysoké IQ vede ke schopnosti rozboru mnoha situací a vědomí, co všechno se může pokazit.

V jedné pohádce kdysi zazněla věta: „Smysl pro humor, znak ducha bystrého.“ A je to pravda, protože inteligence opravdu vede k humoru a schopnosti ocenit jeho vrstvy, stejně jako je vytvářet. Od toho je už jen krůček k možná nejzásadnějšímu faktoru, kterým je zvědavost. Inteligence se totiž projevuje neustálým pátráním po novinkách, zkoumáním neznámého a snahou přijít věcem na kloub. Ideálně dlouho do noci jako pravá sova.

Zdroj: BrightSide

Článek Nejste divní, jen geniální. Pokud jste se někdy cítili hloupě, že něčemu nerozumíte, jste chytřejší, než si myslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Oko, nejen do duše okno

Zorničky primárně slouží k regulaci množství světla, které se do oka dostává, a chrání tak sítnici. Právě pohlcování světla je důvodem, proč jsou zorničky černé. Krásně je můžete pozorovat například u koček, které je svírají do škvírek na denním světle a večer roztahují. I naše zorničky se mění podle situace, kromě věku jde ale hlavně o náš vnitřní emoční stav. Roztažení zorniček značí pozornost upřenou na konkrétní věc. U žen jde o jeden ze znaků projevu zájmu.

Studie provedená Technologickým institutem v Georgii srovnala 500 lidí ve věku 18 – 35 let ve městě Atlanta. Cílem bylo srovnání tři složek kognitivních funkcí – řešení problémů, soustředění a paměť. Řešení problémů souvisí s tzv. fluid intelligence, tedy uměním řešit problémy vyžadující znalosti, které nemáme. Během testů vědci zjistili, že lidé s většími zorničkami si právě v tomto ohledu vedli znatelně lépe.

Více složek inteligence

V testu soustředění byl výsledek obdobný. Lidé měli rozeznat písmeno a nenechat se rozhodit blikající hvězdičkou, která se pohybovala po obrazovce. Nakonec si měli na nějakou dobu zapamatovat konkrétní informaci. Opět se prokázala souvislost lepších výsledků v testu a větších zorniček účastníků. Všechny tři testy tedy dopadly poměrně jednoznačně, jenže co to vlastně znamená a jak to vysvětlit?

Podle další studie jsou zorničky napojeny na locus coeruleus, část mozku, která kontroluje vyšší kognitivní procesy. Což nahrává závěru, že čím funkčnější tato oblast mozku je, tím rozšíření se objeví právě v zorničce, tedy bude větší. Vlastně by to nemělo být tak překvapující, protože oči jsou v zásadě prodloužením mozku. A stejně jako on zpracovává podněty zachycené právě očima, projeví se jeho schopnosti i v druhém směru, kdy je zachytíme uprostřed oka.

Zdroj: BrightSide

Článek Větší oční zorničky jsou známkou vysoké inteligence, tvrdí vědci. Podívali jste se už do zrcadla? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Honáčtí psi, rotvajleři a jeden prcek

Ano, australský honácký pes, který je tradičně spojován s pastevectvím a ovládáním stád, je vysoce inteligentní, bdělý a velice ochranářský, pokud jde o majetek a lidi. Tito psi jsou pohotoví, chytří a aktivní, jak mentálně, tak i fyzicky. Stinnou stránkou je, že se snadno nudí a provádějí různé vylomeniny, aby se zabavili. Tenhle druh je velmi organizovaný a je prokázáno, že jeho zástupci si po sobě dovedou uklidit hračky, když si přestanou hrát.

Rotvajleři byli původně pracovní psi v Německu. V současnosti jsou stále používáni hlavně v ostraze a u policie. Jsou odvážní, vnímaví, loajální a zachovávají klid i ve vypjatých situacích. Dalším chytrákem je malý huňatý papillon, který mate tělem. Je rozhodně chytřejší, tvrdší a silnější, než vypadá. Často se říká, že je to velký pes, který se jen smrskl do malého těla. Přitom má přímo atletickou výdrž a odvahu za deset psů jeho velikosti.

Labradoři, zlatý retrívr a borderák

Labradoři jsou nejčastější volbou psa pro celou rodinu. Původně také pracovní pes, tento druh je znám pro inteligenci, lásku, trpělivost a jemnost. Díky těmto vlastnostem se hodí do domácnosti s malými dětmi. Snadno se cvičí a jde tak o špičkové psy pro záchranáře, asistenční i policejní práci. Zlatý retrívr se umí naučit až 200 příkazů, je věrný, milující a trpělivý. Protože je velmi učenlivý, jde také o vynikajícího společníka do rodiny.

První místo ve výběru však patří border kolii. Tito psi v sobě kombinují obrovskou zásobu energie a vysokou inteligenci. Základem je najít jim vždy nějakou aktivitu, jinak po návratu z práce najdete doma spoušť. Mají neuvěřitelně silné spojení s lidmi, ovšem nesednou si s každým. Potřebují parťáka, který se jim bude věnovat a zapojovat je do svého života. Protože jde o pastevecké psy, mohou je frustrovat malé děti, které mají vlastní hlavu a nedají se řídit jako stádo ovcí.

Zdroj: PetMD

Článek Nejchytřejší psí plemena na světě. Pravděpodobně mezi ně patří i váš čtyřnohý přítel a ani o tom nevíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.