Proč 626 metrů neznamená výšku věží, ale volný pád pod koly

Rekordní údaj si zaslouží upřesnění. Oněch 626,01 metru označuje kolmou vzdálenost od povrchu mostovky k hladině řeky Wu-ťiang hluboko v kaňonu. Pylony mostu měří 205 a 262 metrů; asymetrie pravděpodobně plyne z odlišného reliéfu obou břehů. Rozpětí hlavního pole dosahuje 1 420 metrů a celková délka stavby činí přibližně 2 890 metrů. Pro srovnání: Eiffelova věž sahá do výšky 330 metrů, takže pod mostovkou Chua-ťiangu by se vešly téměř dvě. Kdo se na místě odváží vstoupit na okrajovou lávku bez zábradlí v polovině rozpětí, spatří pod sebou propast, jejíž dno splývá s mlhou kaňonu.

Stavba od středu ke krajům: jak zkrotili vítr a gravitaci

Práce odstartovaly 18. ledna 2022 s plánovaným harmonogramem 42 měsíců a rozpočtem kolem 6,5 miliardy korun. Ocelové příhradové díly mostovky montéři zavěšovali na hlavní kabely neobvyklým způsobem, od středu konstrukce směrem k oběma břehům. Důvod byl ryze praktický: při uzavírání středového pole u visutého mostu prudce narůstá riziko křížení závěsů ve větru, a proto inženýři zvolili opačný postup, který umožnil průběžné vyvažování zatížení.

Kaňon přitom generuje extrémně proměnlivé proudění. Zúžený profil skalních stěn urychluje vzdušné masy podobně jako tryska; stavbaři proto nasadili dopplerův lidar, který dokáže varovat před nárazovým větrem až šest hodin předem. Do hlavních nosných lan zabudovali optické senzory sledující napětí, teplotu, vlhkost i vibrace v reálném čase. Dočasné montážní lávky, po nichž dělníci chodili nad propastí, se v nejvyšším bodě nacházely zhruba 780 metrů nad řekou. Klasické pozemní jeřáby na takovou vzdálenost nedosáhnou; veškerý materiál putoval nahoru kabelovým zdviháním s milimetrovou přesností.

Od zahájení prací po slavnostní otevření uplynuly tři roky a osm měsíců. Pro kontext: japonský Akaši-Kaikjó se budoval deset let, turecký most 1915 Çanakkale pět let, francouzský viadukt Millau tři roky čisté výstavby.

Krasový pramen, vodní stěna a dva Guinnessovy rekordy najednou

Při ražení přístupových tunelů narazili stavbaři na vydatný krasový pramen. Místo aby vodu odvedli pryč, vybudovali u mostu nádrž o objemu 4 000 kubických metrů a přebytek využili trojím způsobem: pro provoz servisní zóny, zavlažování okolních pozemků a pro monumentální vodní show. Stěna vody se rozprostírá do šířky 300 metrů a její výška je regulovatelná tlakem; při zkouškách dosáhla přibližně stovky metrů. Na vodní clonu se po setmění promítají obrazy, a právě tuto atrakci Guinnessova kniha ocenila druhým rekordem: „nejvýše položená mostní vodní projekce“ s hodnotou 606,501 metru.

Denní představení startuje ve 14:00, večerní ve 20:30. Show běží v krátkých blocích a při nepříznivém počasí ji operátoři okamžitě zastavují, stejně jako celý turistický provoz mostu. Když 6. října 2025 zasáhl region tajfun, vyhlídková část zůstala uzavřená až do dokončení bezpečnostní kontroly.

Dvojí infrastruktura: dálnice pro osm tisíc aut i vyhlídka pro miliony turistů

Most tvoří klíčový článek rychlostní silnice Liou-č‘ – An-lung a denně po něm projede přes 8 000 vozidel. Cestu z provinčního hlavního města Kuej-jangu do okresu Čen-feng zkrátil o hodinu a půl; přejezd samotného kaňonu, dříve záležitost několika hodin klikatými horskými silnicemi, zabere minuty.

Současně ale funguje jako plnohodnotný turistický areál, který čínské úřady označují termínem „mostní turistika 3.0″:

• Skleněná vyhlídková hala v polovině rozpětí s průhlednou podlahou nad propastí
• Výtah sjíždějící do útrob mostní konstrukce (poslední jízda v 17:30 ve všední den, o víkendech v 18:00)
• Okrajová lávka bez madel pro odvážlivce
• Kavárna a servisní zóna Jün-tu s parkovištěm a návštěvnickým centrem
• Extrémní sporty plánované v dalších fázích rozvoje

Od 21. října 2025 platí přísný rezervační režim: online jmenná registrace, denní kvóta 8 000 návštěvníků, ověřování totožnosti u vstupu. Během svátečního týdne po otevření prošlo areálem 220 000 lidí, o novoročních svátcích 2026 překročila návštěvnost servisní zóny 300 000 osob.

Jak rekordní most proměnil zapomenuté vesnice v Kuej-čou

Čísla o návštěvnosti by zůstala abstraktní bez pohledu na okolní obce. Reportáž CCTV z prosince 2025 zachytila proměnu: v jedné z vesnic pod mostem se po otevření vrátilo kolem třiceti mladých lidí, kteří předtím odešli za prací do pobřežních metropolí. Podél příjezdových cest vyrostly stovky restaurací a penzionů. Úřady mezitím doháněly infrastrukturu, posilovaly elektrickou síť, budovaly kanalizaci a rozšiřovaly silnice k parkovištím.

Poptávka přesto předběhla nabídku. Kapacitní limity a povinné rezervace svědčí o tom, že region zatím nestíhá absorbovat zájem, který most vyvolal. Podle nás právě tady spočívá nejzajímavější experiment celého projektu: Čína nepostavila jen rekordní dopravní stavbu, ale od prvního výkresu ji koncipovala jako ekonomický motor pro periferii. Jestli model „mostní turistiky“ skutečně vytáhne Kuej-čou z chudoby, nebo zůstane u jednorázového efektu, ukáže teprve provoz v příštích letech.

Kdo by chtěl most navštívit, potřebuje platný pas s minimálně šestiměsíční platností a standardní čínské vízum vyřízené přes vízové centrum v Praze; na místo se pak dostane autem k servisní zóně Jün-tu, kde funguje registrace návštěvníků i vozidel.

Článek V Číně seřízli vrchol hory, aby mohli postavit nejvyšší most světa. Visí 625 m nad kaňonem a má uprostřed vlastní vodopád se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak vznikají průsvitná okénka jako z tekutého skla

Skutečný proces výroby je čisté mistrovské řemeslo. Hrnčíř nejprve vyrobí z porcelánové hlíny tenkostěnnou nádobu a nechá ji částečně vyschnout. Následně pomocí speciálního nožíku ručně vyřezává do stěny drobné otvory ve tvaru zrnek rýže. Pak se celá nádoba opakovaně, klidně až třicetkrát, namáčí do tekuté průhledné glazury, která otvory dokonale zaplní.

Nádoba se následně vypálí při extrémní teplotě kolem 1300 °C. Porcelán sline a glazura v otvorech se promění v dokonale čiré, průsvitné sklo. Výsledkem je nádoba, která se při pohledu proti světlu rozzáří jako malá vitráž.

Odkud se vzal název a proč obchodníci lhali

Když se tento porcelán v 18. a 19. století začal masivně vyvážet do Evropy, západní obchodníci netušili, jak složitou technologií byl vyroben. Protože nejčastější tvar vyřezávaných oček připomínal podlouhlá zrnka rýže, začali mu zjednodušeně říkat rýžový porcelán. Odtud byl už jen krůček ke vzniku mýtu o shořelých zrnkách.

Obchodníci tuhle báchorku samozřejmě rádi udržovali, protože dodávala zboží nádech exotického tajemna a zvyšovala prodeje. Technika sice vznikla už za dynastie Ming, ale svého vrcholu dosáhla za dynastie Čching v legendárním hlavním městě porcelánu Jingdezhen.

Sběratelský fenomén a jak poznat tovární padělek

Při sběratelství je nutné rozlišovat starožitný porcelán do počátku 20. století od moderní produkce. U starých kousků jsou otvory vyřezávané ručně, takže pod lupou zjistíte, že každé zrnko má mírně odlišný tvar či sklon. Moderní kousky z druhé poloviny 20. století se lisovaly strojem do forem, okénka jsou dokonale symetrická a jejich hodnota je minimální.

Pokud doma objevíte starožitný kousek, můžete slavit. Za dobře zachovalou ucelenou sadu porcelánu mohou lidé v aukcích dostat i 50 000 Kč. K zahození ale nejsou ani jednotlivé kousky. Pokud máte doma solitérní hrnky, které jsou úplně bez oťuku a dochovaly se i s původním podšálkem, můžete za jeden jediný takový kus dostat třeba 2 500 Kč.

Článek Čínský rýžový porcelán provází mýtus o výrobě. Ten dokáže vyšroubovat cenu i k 50 000 korunám se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co starověký kronikář napsal a co věda potvrdila

Historik S‘-ma Čchien, který psal zhruba sto let po císařově smrti, zanechal v Zápiscích historika pozoruhodně detailní popis interiéru: paláce a síně plné vzácných předmětů, mechanické kuše nastavené proti vetřelcům, strop zobrazující nebeskou klenbu, na podlaze zeměpisný model říše a „stovky řek“ z tekoucí rtuti, které napodobovaly velké vodní toky. Zní to jako pohádka. Jenže právě motiv rtuti získal v moderní vědě překvapivě silnou oporu.

Už v roce 1985 zachytil geochemický průzkum publikovaný v Journal of Geochemical Exploration výraznou rtuťovou anomálii přímo nad centrální částí mohyly. O pětatřicet let později, v roce 2020, tým švédských a čínských vědců pomocí laserového radaru naměřil zvýšené koncentrace par rtuti ve vzduchu nad hrobem, až 27 nanogramů na metr krychlový, a vyložil je jako možný únik skrz staré trhliny v konstrukci. Studie publikovaná v Scientific Reports zároveň explicitně konstatuje, že detailní archeologický výzkum komory je odložen, dokud nebudou k dispozici lepší metody ochrany artefaktů.

Rtuť tedy není jen legenda. Je měřitelná, a tím pádem i nebezpečná, pro případné badatele i pro cokoliv, co by po otevření přišlo do kontaktu se vzduchem.

Lekce z terakotové armády: co zmizelo během minut

Nejsilnější argument pro trpělivost paradoxně nepochází z modelů ani ze zákonů, ale z přímé zkušenosti. Když v sedmdesátých letech začali archeologové odkrývat slavnou terakotovou armádu, tedy vnější část téhož pohřebního komplexu, figury nesly na povrchu pestrou polychromii: červenou, modrou, fialovou, zelenou. Barvy nanášené na tenkou lakovou vrstvu. Po kontaktu se vzduchem a poklesu vlhkosti se lak začal smršťovat, praskat a odlupovat. Některé vrstvy zmizely během minut.

Výzkum Technické univerzity v Mnichově i Getty Conservation Institute podrobně zdokumentoval mechanismus: jakmile relativní vlhkost klesne pod kritickou mez, organický lak pod pigmentem nevratně ztrácí pružnost. Dnes už existují postupy preventivního ošetření přímo při odkryvu (konsolidanty jako PEG, Rhoplex či Paraloid, zvlhčovací komory, přesnější monitoring). Ale i autoři těchto metod přiznávají, že technologie stačí na jednotlivé figury v kontrolovaných podmínkách. Stabilizovat celý interiér uzavřené komory, jejíž rozměry odborníci odhadují na desítky metrů v každém směru, je úkol jiného řádu.

A pokud se uvnitř dochovaly organické materiály (hedvábí, dřevo, laky) právě proto, že komora zůstala uzavřená a mikroklima stabilní, jejich vystavení kyslíku by mohlo spustit degradaci, kterou žádný konsolidant nezastaví.

Zákon, který klade rozhodnutí nad muzeum

Vedle vědeckých limitů existuje i formální bariéra. Čínský zákon o ochraně kulturních památek stanoví, že archeologické výkopy podléhají schválení správního orgánu pro kulturní dědictví pod Státní radou. U národně významných lokalit, a mausoleum prvního císaře mezi ně bezpochyby patří, se plán nejprve přezkoumává tímto orgánem, konzultuje s experty a teprve poté předkládá ke schválení Státní radě samotné.

Nejde o jednorázový zákaz vydaný konkrétním dokumentem, ale o dlouhodobou institucionální politiku: neotevírat bez krajní nutnosti. Zákon sice počítá s výjimkou pro záchranný výkop při bezprostředním ohrožení (přírodní katastrofa, hrozící zřícení), jenže nic takového u stabilní mohyly nehrozí. Wu Yongqi k tomu přidává kulturní rovinu: mluví o úctě k „nebi a přírodě“, o principu, že imperiální hrobka se nemá narušovat jen proto, že to technicky zvládneme.

Výzkum pokračuje, jen ne uvnitř

Představa, že se kolem hrobky nic neděje, je mylná. V lednu 2026 oznámili archeologové nové nálezy z okolí hlavní komory: v další etapě výzkumu u jámy č. 2 odkryli dva starověké vozy, patnáct kusů vozového vybavení a devět zbraní. Lokalita se tedy aktivně zkoumá. Cíleně se ale vyhýbá centrální komoře.

Zároveň pokračuje neinvazivní průzkum samotné mohyly. Integrovaný geofyzikální výzkum kombinující gravimetrii, magnetiku, elektrickou odporovou tomografii, radon a georadar dokázal vymezit rozložení podzemního paláce i přilehlých struktur. Čínská studie z roku 2022 simulovala využití muonové radiografie, metody, která sleduje kosmické záření procházející hmotou, a ukázala, že by dokázala nedestruktivně rekonstruovat polohu a rozměry komory s chybou kolem sedmi procent. Autoři ji sami označují za předběžný a doplňkový nástroj, ne za hotové řešení. Ale směr je jasný: nahlédnout dovnitř, aniž by se cokoliv otevřelo.

Tutanchamon jako varovný příběh

Srovnání s Tutanchamonovou hrobkou, objevenou v listopadu 1922, ukazuje, jak moc se archeologické myšlení za sto let posunulo. Howard Carter komoru otevřel, obsah postupně vyzvedával a konzervaci řešil za pochodu. Až o desítky let později musel Getty Conservation Institute investovat deset let práce do záchrany nástěnných maleb poškozených návštěvnickou zátěží, vlhkostí a prachem. U Čchin Š‘-chuanga je logika obrácená: nejdřív neinvazivní průzkum a ochranný práh, teprve případně, někdy, otevření.

Muzeum mauzolea přitom není uzavřený svět. Originální terakotoví vojáci cestují po světě: v sezóně 2025–2026 je hostila velká výstava v Budapešti i v australském Perthu. Evropská cesta tedy otevřená je, i když konkrétní český termín se zatím v oficiálních programech neobjevil.

Největší tajemství téhle hrobky nakonec není to, co leží uvnitř. Je to rozhodnutí generací archeologů, že nejzodpovědnější věc, kterou dnes mohou udělat, je nechat dveře zavřené.

Článek Hrobka prvního čínského císaře zůstává zavřená kvůli obavám o nálezy. V minulosti se některé objevy rozpadly v řádu minut se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kamenný válec s lesem na dně

Tchien-kcheng (doslova „nebeská jáma“) není obyčejný závrt. Vzniká zřícením stropu nad podzemní řekou, která po miliony let rozpouští vápenec. U Siao-čaj tuto roli hraje řeka protékající jeskynním systémem Ti-feng. Výsledkem je propast s téměř svislými stěnami, eliptickým ústím o rozměrech zhruba 600 × 500 metrů a dnem pokrytým sutí, půdou a hustou vegetací. Feng-ťieský okres přitom není osamělý případ; místní úřady ho popisují jako jednu z oblastí s nejvyšší hustotou tchien-kchengů na světě. Siao-čaj z tohoto souboru vyčnívá jako ikonický extrém, ale vedle něj se v regionu nacházejí desítky dalších propastí různého stáří a velikosti.

Proč vědci mluví o „laboratoři“

Slovo laboratoř tu není reklamní nadsázka. V odborné literatuře se tchien-kchengy označují jako „kontinentální ostrovy“, izolované ekosystémy oddělené od okolí nikoli vodou, ale strmými skalními stěnami. Studie publikovaná v roce 2022 v Scientific Reports ukázala, že uvnitř primárních tchien-kchengů v Jün-nanu panuje odlišné mikroprostředí: vyšší vlhkost, stabilnější teploty, menší výpar. Starší práce z roku 2017, rovněž ve Scientific Reports, porovnala vegetaci uvnitř a vně tchien-kchengů a zjistila vyšší druhovou jedinečnost a starší lesní strukturu na dně propastí. Tchien-kchengy zkrátka fungují jako refugia, útočiště, kde přežívají druhy, které z okolní krajiny dávno vytlačil člověk nebo klimatické změny.

Právě tady je klíčový kontrast s tím, co známe z podrostu tropických pralesů. V klasickém deštném lese vede nedostatek světla k pomalému růstu sazenic a konzervativní strategii: rostliny šetří zdroji, mají dlouhověké listy a nízkou respiraci. U tchien-kchengů ale recentní výzkum naznačuje opačný trend. Studie z roku 2024 publikovaná v Chinese Journal of Plant Ecology zkoumala 64 druhů rostlin v komplexu Ta-š‘-wej v provincii Kuang-si a zjistila, že listy na dně propastí obsahují méně uhlíku, zato výrazně více dusíku, fosforu, draslíku, vápníku a hořčíku. Rostliny v šeru tchien-kchengu tedy nešetří, naopak investují do rychlejšího růstu, protože vlhká půda bohatá na živiny jim to dovolí.

Důležitá poznámka: tato konkrétní studie se vztahuje ke komplexu Ta-š‘-wej v Kuang-si, nikoli přímo k Siao-čaj v Čchung-čchingu. Obě lokality jsou tchien-kchengy, obě sdílejí princip izolovaného refugia, ale přímá botanická data z dna Siao-čaj srovnatelného rozsahu zatím veřejně dostupná nejsou. Siao-čaj nicméně zůstává nejhlubší a nejznámější propastí svého druhu, a právě její extrémní hloubka a uzavřenost naznačují, že izolační efekt tu bude ještě výraznější.

Česká Macocha jako vzdálená příbuzná

Pro představu o tom, jak princip tchien-kchengu funguje v menším měřítku, stačí zajet na Moravu. Propast Macocha v Moravském krasu dosahuje suché hloubky necelých 139 metrů, tedy zhruba pětiny Siao-čaj. Přesto i ona hostí na dně specifické mikroklima s vegetační inverzí: nahoře rostou teplomilné druhy, dole se drží chladnomilná flora, která by na povrchu v okolí neobstála. UNESCO ji eviduje na předběžném seznamu světového dědictví právě kvůli této kombinaci geologie a biologie. Macocha je dobrá analogie pro princip: uzavřený kras mění pravidla hry pro vegetaci. Ale měřítkem ani typem „ztraceného lesa“ se s Siao-čaj srovnávat nedá.

Ochrana, která musí držet krok s turisty

Siao-čaj spadá hned do tří ochranných režimů: je součástí národní krajinné oblasti Tchien-kcheng-Ti-feng, národního geoparku Tři soutěsky a městské přírodní rezervace. V nejpřísnějších zónách platí zákaz staveb neslučitelných s ochranou, zákaz průzkumu a těžby nerostů i vjezdu motorových vozidel. Na papíře to vypadá robustně. Jenže UNESCO ve svých materiálech o čínských tchien-kchenzích výslovně varuje, že neřízený turistický rozvoj může poškodit podzemní vodní zdroje i lesní pokryv, tedy přesně to, co z propasti dělá víc než jen díru v zemi.

Podle nás je právě tohle nejsilnější pointa celého příběhu. Siao-čaj není zajímavá jen proto, že je rekordně hluboká. Je zajímavá proto, že ukazuje, co se stane, když příroda dostane prostor vyvíjet se za zavřenými dveřmi, a co se stane, když ty dveře někdo otevře dokořán.

Článek Izolovaná laboratoř v hloubce přes šest set metrů. Čínský přírodní unikát ohromil geology i botaniky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Cena člověka: dva a půl ročního příjmu

Částka pět tisíc jüanů se v mediálních přepisech často spojuje přímo s rodinou, u které Siao Chua-mej skončila. Podle rozsudku ale šlo o cenu prvního prodeje, muži jménem Sü v okrese Tung-chaj. K rodině Dongových se žena dostala až po dalším přeprodeji přes několik prostředníků. Dongův otec ji v červnu 1998 koupil pro domácnost svého syna.

V přepočtu podle aktuálního kurzu ECB odpovídá pět tisíc jüanů zhruba 15 500 korunám. Výmluvnější je ale dobový kontext: v roce 1998 činil roční čistý příjem venkovské domácnosti na osobu v Číně 2 160 jüanů. Kupní cena ženy tedy odpovídala asi 2,3násobku toho, co vesnická rodina vydělala za celý rok. Člověk jako obchodovatelná položka s cenou srovnatelnou s drobným hospodářským zvířetem.

Čtvrt století za zavřenými dveřmi

Oficiální rekonstrukce publikovaná agenturou Xinhua popisuje řetězec selhání, který trval téměř čtvrt století. V roce 2000 úřady vystavily Siao Chua-mej sňatkovou registraci navzdory tomu, že neměla žádnou ověřenou identitu. První dítě porodila v červenci 1999, většinu dalších doma. Mezi lety 2011 a 2020 přivedla na svět sedm dalších dětí, poté co úředníci v oblasti plánovaného rodičovství falšovali evidenci a neprovedli povinná opatření.

Od roku 2017 ji Dong Č‘-min podle soudu svazoval pruhy látky a železným řetězem. Nechával ji bez léčby, bez jídla, v prostoru bez přístupu světla. Když v roce 2017 místní složky prováděly kontrolu zvlášť zranitelných osob, připoutanou ženu neodhalily. Nebo nechtěly odhalit. Spoluodpovědnost nesahala k jednomu úředníkovi, procházela obcí, okresem i provincií.

Případ, který přebil olympiádu

Jedno z oficiálních vyjádření města Sü-čou nasbíralo přes 300 milionů zhlédnutí a téměř 152 tisíc komentářů, jak uvádí NPR. Téma na čínských sítích v únoru 2022 zastínilo i probíhající zimní olympiádu v Pekingu. Veřejnost se neuspokojila s prvními rozporuplnými vysvětleními místních úřadů. Tlak rostl.

Výsledek přišel ve třech rovinách. Trestní: Dong Č‘-min dostal devět let za týrání a nezákonné omezování svobody, pět obchodníků podílejících se na přeprodejích osm až třináct let. Disciplinární: sedmnáct funkcionářů a úředníků bylo pohnáno k odpovědnosti, včetně krajských a okresních šéfů. A systémový: ministerstvo veřejné bezpečnosti spustilo od března 2022 celostátní speciální akci proti obchodování s ženami a dětmi. K novele zákona o ochraně práv a zájmů žen, účinné od ledna 2023, přišlo přes 423 tisíc veřejných připomínek.

Devět let pro Dong Č‘-mina přitom nepůsobí jako mimořádně přísný trest. Směrnice EU o obchodování s lidmi stanoví minimální maximální sazbu pět let, v přitěžujících případech deset. Dong nebyl ani nejvýše potrestaným článkem řetězce, obchodníci dostali víc. Absence obžaloby ze znásilnění, přestože žena porodila osm dětí a prokazatelně nemohla dávat souhlas, zůstává jedním z nejkritizovanějších bodů. Oficiální materiály tento bod nevysvětlují.

Symptom, ne výjimka

Human Rights Watch označila Siao Chua-mej za tvář širšího problému obchodování s „nevěstami“ v Číně. Politika jednoho dítěte v kombinaci s tradiční preferencí synů vytvořila populaci s odhadovaným přebytkem 30 až 40 milionů mužů. Část z nich, zejména na venkově, obtížně hledala partnerku. Vznikla poptávka. A kde je poptávka, objeví se nabídka: ženy vylákané z chudých provincií, ženy převezené přes hranici z Myanmaru, ženy prodané vlastními příbuznými. HRW už v roce 2019 zdokumentovala přeshraniční obchodování ženami z Kačinského státu do Číny, kde byly drženy v zajetí a nuceny co nejrychleji porodit dítě.

Přesný počet žen v obdobné situaci kdekoli v Číně se nepodařilo dohledat. Demografie ale není omluva pachatelů, je vysvětlením poptávkové strany trhu, na kterém se s lidmi obchoduje jako s dobytkem. A nucené sňatky nejsou jen čínské téma: Rada EU je výslovně zařadila do rámce boje proti obchodování s lidmi a odhaduje, že tvoří část z jedenácti procent případů obchodování v unii.

Co je s ní dnes

Poslední veřejně ověřená zpráva pochází ze 7. dubna 2023. Siao Chua-mej byla hospitalizovaná, dostávala léky, psychologickou podporu a rehabilitaci. Podle lékařů se její psychický stav stabilizoval, zvládala jednoduchou komunikaci, s pomocí se oblékala a jedla. Přetrvávaly ale kognitivní poruchy. Nejstarší syn ji v nemocnici navštěvoval a zaznamenal zlepšení. Ostatní děti podle úřadů navštěvovaly školu a měly sociální pomoc. Novější informace se veřejně nepodařilo dohledat.

Případ Siao Chua-mej neodhalil jen jednoho násilníka v jedné vesnici. Odhalil, kolik úředních razítek, falešných registrací a zanedbaných kontrol bylo potřeba k tomu, aby řetěz na krku jedné ženy vydržel téměř čtvrt století.

Článek Koupili ji za pět tisíc jüanů a zavřeli do mrazivé kůlny. Případ zotročené matky osmi dětí otřásl Čínou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ke zneužívání může docházet i na dálku

Podle sdělení čínských úřadů se čím dál častěji objevují případy, kdy pachatelé kontaktují děti přes internet, kde si získají jejich důvěru a následně je nebezpečně vydírají nebo dokonce zneužívají. Typický scénář podle našeho průzkumu vypadá takto: přes chat dítě přimějí poslat své intimní fotografie (zpravidla pod nejrůznějšími nevinnými záminkami), a pak ho začnou tlačit ke schůzce. To vše samozřejmě pod hrozbou zveřejnění oněch fotografií.

Nový výklad zákona proto jasně říká, že už samotné vylákání nahých fotografií nebo videí bude považováno za trestný čin sexuálního obtěžování. A to je zásadní posun. Dřív se totiž něco podobného prostě neřešilo, dokud se na scéně neobjevilo vydírání, bylo vše často bráno jen jako dobrovolná komunikace.

Přísnější tresty včetně těch nejvyšších

A teď to nejtvrdší. Pokud pachatel dítě nejen zneužije, ale ještě mu způsobí vážnou újmu, nutí ho k sebepoškozování nebo šíří záznamy zneužívání, může počítat s výrazně vyšším trestem.

V těch nejzávažnějších případech může přijít bez pardon na scénu trest smrti. Nedávno byly například podle informací naší redakce popraveny tři osoby, které přes internet nalákaly nezletilé dívky a následně je znásilnily. Šlo o případy, které tehdy Čínou pořádně otřásly, i když se o tom v zahraničních médiích pochopitelně příliš nemluvilo.

Zvlášť přísně se pak podle nového zákona posuzují situace, kdy zneužívání páchají lidé, kteří mají děti chránit. Tedy třeba učitelé nebo dokonce rodiče. V takových případech může soud rovnou sáhnout po nejvyšším možném trestu.

Nová pravidla: rychle jednat a nahlásit

Součástí změn je i důraz na rychlou reakci. Pokud bude mít dojem, že je dítě obětí zneužívání, měl by to okamžitě nahlásit. A to bez ohledu na to, jestli je to jeho povinnost, nebo ne.

V této souvislosti se hodí zmínit to, že Čína systém povinného hlášení už zavedla. Ten podle zjištění naší redakce funguje od roku 2020. Od té doby bylo řešeno přes pět tisíc případů týkajících se násilí na dětech, přičemž většina z nich souvisela právě se sexuálním násilím.

Článek Tvrdý zásah proti internetovým predátorům: V Číně padají u nás jen těžko představitelné tresty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Šok v Paříži: Váza z krabice od bot

Staré asijské vázy, které si kdysi někdo přivezl jako suvenýr z cest nebo koupil na bleším trhu, dnes doslova lámou rekordy v aukčních síních. A někdy stačí opravdu málo. Například jedna francouzská rodina dlouhá léta skladovala porcelánovou vázu v obyčejné krabici od bot. Považovali ji za nevkusnou cetku z konce 19. století a chybělo jen málo, aby skončila v odpadu. Ale když ji jeden člen rodiny ze zvědavosti odnesl do pařížské pobočky Sotheby’s, přišel šok.

Odborníci totiž okamžitě poznali, že jde o originál z císařských dílen čínské dynastie Čching z 18. století. A původní odhad kolem půl milionu eur se nakonec ukázal jako značně podhodnocený. V dražbě se totiž její cena vyšplhala v přepočtu přes 415 milionů korun.

Bretaň a omyl za miliony

Podobný příběh se ovšem odehrál i u bretaňského pobřeží. Žena zdědila byt po matce a s ním i kulovitou vázu typu tchien čchiou pching. Aukční dům Osenat ji nejprve odhadl na směšnou částku v řádu desítek tisíc korun s tím, že jde nejspíš o novodobou kopii, jenže sběratelé měli jiný názor. A cena rázem vystřelila k téměř 189 milionům korun. Umíte si to představit? Stačil jeden chybný odhad a rodina málem přišla o jmění, o kterém neměla ani tušení.

Londýnské šílenství za miliardu

Asi největší šok zažili sourozenci v Londýně, kteří vyklízeli dům po rodičích. Zaprášenou vázu s motivem ryb donesli do aukční síně Bainbridges a předběžný odhad kolem třiceti milionů korun jim bez nadsázky okamžitě vyrazil dech. Konečná částka? Přes 1,25 miliardy korun. Ano, miliardy.

Poptávka sílí, právě teď můžete vydělat

Za těmito astronomickými částkami stojí silná poptávka bohatých čínských sběratelů, kteří chtějí vrátit historické artefakty zpět do vlasti. Právě žádaný císařský porcelán z období dynastie Čching je pro ně otázkou prestiže i investice. Navíc existuje na světě jen v omezeném počtu, takže je díky tomu ještě cennější.

Článek Než vyhodíte babiččinu vázu, raději ji otočte. Aukce lámou rekordy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velká zelená zeď má za úkol bojovat s pouští

Tehdy totiž Čína spustila program Three-North Shelter Forest, známý také jako Velká zelená zeď. Jeho cílem nebylo jen vysadit stromy, ale hlavně zastavit postup pouští, zkrotit škodlivé působení větru a omezit prachové bouře, které dlouhá léta sever země doslova dusily.

Když stromy, tak ne ledajaké

Brzy se ukázalo, že obyčejné stromky z lesní školky v těchto podmínkách dlouho nevydrží. Do hry proto vstoupily laboratoře. Vědci začali šlechtit druhy, které by ve zdejších extrémních podmínkách mohly bez problémů přežít. Muselo jít o druhy s:

• hlubokými kořeny,
• minimálními nároky na vodu
• a schopností přestát značné teplotní výkyvy i silný vítr.

Rozhodně tady nešlo o žádné pokusy naslepo, ale o roky pečlivého výběru. A přísná pravidla má také samotná výsadba. Stromy se sázejí do půlkruhových valů z hlíny, které i při nepříliš hojných deštích zachytí vodu a pošlou ji rovnou ke kořenům. Počítá se každá kapka – doslova.

Skoro devět Českých republik

Výsledky berou dech. Od roku 1990 přibylo v Číně přes 70 milionů hektarů lesa. Pokud si chcete udělat představu, pak stačí, že do téhle plochy by se Česko vešlo téměř devětkrát. V globálním měřítku jde o unikát, a to zvlášť když se zalesňuje tam, kde by většina lidí nějaké ekologické aktivity absolutně nečekala.

Zelený pás kolem pouští

Jedním z nejviditelnějších úspěchů je více než tři tisíce kilometrů dlouhý lesní pás kolem pouště Taklamakan. Ten je vidět i z velké výšky, protože stromy tu netvoří ostrůvky, ale souvislou bariéru, která brání písku, aby zabíral další cenné území a jako bonus také pomalu, ale jistě mění místní mikroklima. Mimochodem – podobně se pracuje i v okolí pouště Gobi, odkud dřív prach putoval až do Koreje nebo Japonska.

Funguje to i pro přírodu?

Pochybnosti tu byly a pořád jsou. Obavy panují především kvůli výběru mnohdy nepůvodních druhů dřevin. Jenže studie Nature ukázala, že obnova lesů rozšířila vhodné prostředí pro zhruba tři čtvrtiny lesních druhů ptáků. Důležitá totiž není jen rozloha samotné výsadby, ale i výška stromů, hustota porostů a jejich propojení. A na to vše se při tomto projektu dbalo, takže se tu daří i hmyzu a dalším živočichům. Pozitivní přínos to tedy zcela jistě má.

Článek Čína nechala vyrůst les, do kterého by se ČR vešla 9krát. Jedná se o světový unikát se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrovské podzemní prostory

Ten byl velký, čile prosperoval, a především byl naprosto nedotčený. Prastaré stromy zde dosahují výšky až 40 metrů a stínomilné rostliny mají výšku dospělého člověka. Velikost objeveného trychtýře je na délku 306 metrů, hloubka 192 metrů a šířka 150 metrů. Celkový objem tohoto krasového propadu je ovšem více jak 5 milionů metrů krychlových. V jeho stěnách byly navíc nalezeny tři obrovské vchody.

Čínským průzkumníkům trvalo několik hodin jen to, než se po lanech dostali na samotné dno trychtýře. Už teď se ovšem plánuje budoucí rozsáhlý průzkum místní fauny i flóry. Tyto krasové poruchy jsou vyvolány nejrůznějšími, avšak zcela přirozenými faktory, které mají na Zemi přímý i nepřímý dopad. Jde například o velká sucha, přeháňky, bouře a různé bahenní proudy. Nějaký vliv může mít nepochybně i činnost člověka, většinou však ne drastický.

Prales jako původní stav

Prales je odborně synonymum pro primární či původní les. V běžném pojetí se jím ovšem rozumí lesní porost, který nebyl dosud nijak ovlivněn lidskou činností. Druhová skladba v něm plně odpovídá poměrům stanoviště, tedy přirozenému vývoji. Jako pralesy lze ovšem vnímat i lesy, do nichž člověk sice zasáhl, jeho činnost však nebyla natolik výrazná, aby prales vykolejila z jeho vlastního směřování. Stopy tak dávno nejsou patrné.

Použití termínu prales je ovšem tradičně vžité pro popis mnoha porostů, které rostou nerušeně, ovšem člověk do nich pravidelně zasahoval. Důvody lze pochopit – turistická atraktivita či regionální patriotismus – a je velmi obtížné tento návyk odbourat. Přísná definice pralesu vyžaduje nulové ovlivnění člověkem. Problém je, že dle takových parametrů už na celé planetě žádný reálný prales neexistuje, protože lidstvo zasáhlo už všude.

Který z našich pralesů máte nejraději?

Zdroj: ScienceDirect

Článek V Číně byl nalezen tunel vedoucí až do podsvětí. Co bylo na jeho dně, zarazilo i zkušené badatele se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Monumentální pyramida v Číně

Poprvé se o masivní pyramidě v Číně dozvídáme od amerického letce, který během druhé světové války letěl přes Čínu do Indie. Nevídaný objev doslova vyrazil Jamesi Gaussmanovi dech. Byl prvním člověkem, který nečekaný objev zdokumentoval a fotografie následně předal svým nadřízeným. Přesto zůstala pyramida v Číně i nadále tajemstvím.

O několik desetiletí později vyplula její existence znovu na povrch, když její fotografie vyšla v knize spisovatele Briana Crowleyho. Ani tehdy se však nedostala do povědomí širší veřejnosti. Tajemství monumentální pyramidy v Číně důkladně střeží čínská vláda, která zakázala pyramidu zkoumat.

Čínská vláda zakázala pyramidu zkoumat

Nově se o čínské pyramidě média dozvěděla před nedávnem, když na ni narazili čínští vědci. Pyramida v Číně se nachází v provincii Che-nan a údajně je stará několik tisíc let. Nejzajímavější však je skutečnost, že je tahle pyramida mnohem větší než největší pyramida v Gíze.

Čínská vláda však povolila pouze základní vědecké práce, které mají stanovit stáří pyramidy a její účel. Svět se však nic z toho nemá dozvědět. Čína uvalila na všechny informace ohledně monumentální pyramidy přísné embargo. Světoví vědci přitom spekulují, že by tajemství této pyramidy mohlo znovu přepsat učebnice dějepisu.

Redakce VědaŽivě

20 prosince, 2022

„Pyramidy měly jižní vchod a na jejich stavbu byly použity antigravitační stroje,“ tvrdí americký egyptolog

Nejedná se o jedinou pyramidu na čínském území

Svět se může jen domnívat, proč si chce Čína informace o monumentální pyramidě nechat pro sebe. Z moderních satelitních snímků je však jasné, že se nejedná o jedinou pyramidovou stavbu na čínském území. Jejich důkladné prozkoumání by přitom mohlo výrazně přispět k chápaní historie i celého světa. Pyramida v Číně své tajemství však v nejbližší době nevydá.

Článek Prapodivná pyramida v Číně: Vědci si s ní lámou hlavu, prý sloužila jako hrobka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Počátky Velké čínské zdi

S budováním Velké čínské zdi začal první čínský císař Čchin Š‘-chuang-ti, jakmile sjednotil jednotlivé klany pod jednotnou samosprávu. Ani on však nezačal stavět takzvaně na zelené louce. Ve skutečnosti jen začal spojovat obranné zdi jednotlivých sjednocených území. Od té doby probíhaly práce na Velké čínské zdi v podstatě nepřetržitě až do 17. století, kdy si za vlády dynastie Ming získala dnešní podobu. Nejnovější nálezy izraelských archeologů však dokazují, že ještě stále nebyly objeveny všechny části této monumentální stavby.

„Nejdelší hřbitov světa“

Práce na Velké čínské zdi však nebyla jednoduchá a vyžádala si až půl milionu obětí. Během staletí na ní pracovalo 3,5 milionů dělníků. Kromě klasifikovaných pracovníků mezi ně patřili i otroci nebo vězni. Práce probíhaly nepřetržitě bez ohledu na počasí. Extrémní mrazy nebo horka ještě ztěžovala už tak náročnou práci v náročném terénu a dělníci pravidelně umírali hlady nebo vyčerpáním.

Traduje se, že mnoho z nich je pohřbeno dokonce v samotné zdi, které se díky tomu přezdívá „Nejdelší hřbitov světa“. Archeologové však v samotné zdi žádné lidské ostatky nenalezli, ale četné pohřební naleziště podél zdi svědčí o tom, že se legenda zakládá na smutné pravdě.

Redakce VědaŽivě

14 března, 2023

Supermasivní zeď pod oceánem obepíná celou planetu. Někteří lidé tomu věří, podle jiných je to podvrh

Hlídala celou říši

Velká čínská zeď spojuje na 25 tisíc pevností a strážních věží, které svou rozlohou připomínají české hrady. Ty sloužili především ke skladování zbraní a pozorování kontrolovaného území. Byly vybaveny ohromnými ohništi, kterými signalizovali blížící se nebezpečí dalším stanovištím. Velká čínská zeď po většinu času sloužila jako ochrana proti kočovným nájezdníkům, kteří přicházeli především ze severu. Historie však dokazuje, že byla několikrát dobyta například Mongoly. Ovšem i ti zeď využívali k ochraně dobytého území. Mimoto umožňovala vládcům kontrolovat celkový pohyb obyvatel jejich říše.

Článek Historie Velké čínské zdi: Sloužila jako obranná stavba plná zbraní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zákaz aplikace na čínském trhu

Aplikace WhatsApp patří dlouhodobě mezi nejoblíbenější a nejpoužívanější komunikátory vůbec. Čínští uživatelé si však nyní musí najít náhradu. Společnost Meta oznámila stažení WhatsAppu i sociální sítě Threads ze svého App Store pro čínský trh. Koná tak na nařízení Čínské správy kyberprostoru, která reguluje chování v online prostoru. Zákaz aplikace se tak dotkne každého uživatele v Číně. Důvodem mají být obavy o národní bezpečnost.

„Jsme povinni dodržovat zákony zemí, kde působíme, a to i v případě, že s nimi nesouhlasíme. Čínská správa kyberprostoru nařídila odstranění těchto aplikací z čínského obchodu na základě jejich obav o národní bezpečnost,“ cituje web mobilizujeme.cz vyjádření společnosti Apple.

Přísné regulace Číny

WhatsApp a Threads však nejsou jediné aplikace společnosti Meta, na které si čínská vláda v poslední době posvítila. Už delší dobu se hovoří o jisté nevraživosti vůči této gigantické společnosti. Sociální síť Threads přitom byla v Číně spuštěna teprve v červenci 2023. Zákaz aplikace tak její nadšené uživatele určitě nepotěší. Ti, kdo si však aplikaci stihli stáhnout ještě před jejím stažení z App Store, budou mít nadále možnost využívat její služby s pomocí VPN.

Čína se mstí

Načasování zákazu aplikace až příliš nahrává teoriím o čínské pomstě za TikTok. Americký kongres totiž právě projednává zákon, který by měl omezit nebo úplně zakázat aplikaci TikTok na americkém trhu. I v tomto případě je hlavním argumentem obava o národní bezpečnost.

Redakce VědaŽivě

11 prosince, 2023

Máte účet na WhatsApp? Brzy o něj přijdete a neuděláte s tím vůbec nic. Čeká to každého, vyhnout se tomu nedá

Z tohoto úhlu pohledu vypadá zákaz WhatsAppu a sociální sítě Threads jako jasná odpověď na horšící se vztahy mezi Čínou a Amerikou. Je proto možné, že se uživatelé obou zemí v budoucnu dočkají více podobných zákazů. Není ani vyloučené, že by mohly podobné zákazy v budoucnu postihnout i uživatele v České republice.

Článek Pozor: Oblíbená aplikace končí, Češi ji už nikdy nepoužijí. Používá ji u nás více než 1 000 000 lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Terakotová armáda čínského císaře

Císař Čchin Š’-chuang-ti (260–210 př. n. l.) usedl na čínský trůn v pouhých 13 letech. Byl to první a nejvýznamnější císař a sjednotitel Číny. To on vydal rozkaz ke stavbě Velé čínské zdi, zavedl jednotnou měnu a sjednotil měrné jednotky. Největší důraz však kladl na stavbu svého posmrtného paláce. Hrobka se začala budovat už při jeho nástupu na trůn a během 40 let na ní pracovalo až 700 tisíc dělníků.

Kromě samotné hrobky vytvořili více jak 8 tisíc vojáků, které čítá terakotová armáda. Každý z nich je unikátní a nenajdete mezi nimi dvě stejné tváře. Sochy jsou vysoké okolo 170 až 190 centimetrů a jsou vypracované s úchvatnými detaily. U některých lze rozeznávat jednotlivé chloupky vousů či čáry na dlaních. V době svého vzniku byly i ručně malované. Barva se však sloupla krátce po jejich odhalení agresivním působením kyslíku.

Odkrytí hrobky

Tato rychlá eroze barvy zastavila jakékoliv další práce na odhalení císařské hrobky. Archeologové se obávají, že by mohlo neopatrným zacházením dojít k ještě horším škodám, než které už utržila terakotová armáda. Proto se s dalšími pracemi čeká na vyvinutí vhodných konzervačních technologií.

Archeologům se zatím podařilo odhalit přibližnou rozlohu celého monumentu, který se má rozkládat na neuvěřitelných 98 kilometrech čtverečních. Mezi nalezištěm terakotové armády a hrobkou císaře se prý nachází zhruba kilometr dlouhý prostor, který vyplňují různé místnosti a budovy. Zde archeologové také zaznamenali zvýšený výskyt rtuti a samostřílných mechanismů. Zatím nelze říct, jestli jsou tyto pasti ještě stále funkční.

Redakce VědaŽivě

18 prosince, 2023

Hrobka krále Tutanchamona: Údajně na ní spočívá kletba, chrání ji prý temné síly

Na poklad si počkáme

Na poklady, které skrývá císařská hrobka a které doposud chránila věrná terakotová armáda, si tak musíme ještě nějakou dobu počkat. Vědci se domnívají, že by se jednou mohlo jednat o významnější nález, než jakým doposud je nález Tutanchamonovy hrobky. Zatím se však nikdo neodvažuje narušit císařův posmrtný klid.

Článek Největší hrobka na světě: Na terakotové armádě se podílelo až 700 tisíc dělníků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prolomení zabezpečení

Prolomení šifrovaného iPhonu bylo objeveno státem řízenými hackery z Pekingského institutu Wangshendongjian. Zprávy naznačují, že čínská policie již využila tuto techniku k identifikaci několika podezřelých osob, ale oficiální informace o případu nezveřejnila. Tato metoda údajně využívá speciální nástroje k dešifrování protokolů iOS a čtení uložených informací, jako jsou telefonní čísla, e-mailové zprávy a názvy zařízení propojených pomocí AirDrop.

Následně hackeři poskytli získaná data úřadům, která je pravděpodobně využila k identifikaci podezřelých osob zapojených do případu. Nicméně není jasné, zda tato metoda funguje na všechny iPhony, zejména na ty, které nejsou registrovány u čínských obyvatel.

Monitorování občanů

Čína pravděpodobně využívá tuto situaci k posílení dohledu nad komunikací obyvatel a monitorování jejich aktivit. Funkce AirDrop byla v minulosti využívána k šifrované komunikaci mimo oficiální aplikace, což je důležité zejména v kontextu stíhání politických aktivistů a disidentů, jak uvádí web Chip.

Tento incident je také dalším důkazem snahy Číny o omezování užívání produktů značky Apple, což se odráží i v zákazech používání těchto zařízení zaměstnanci státních úřadů.

Článek Používáte na svém telefonu tuto oblíbenou funkci? Okamžitě toho nechte. Jinak vám z bankovního účtu zmizí všechny peníze se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

O skrytém mauzoleu poblíž Luolyangu věděli vědci řadu let díky historickým pramenům. Pravost Zhiovy hrobky ale nepotvrdily. Při vykopávkách nyní našli pečetě se jménem Zhiova následovníka Liu Honga. Tyto pečetě společně s historickými prameny dokazují možnou pravost Zhiovy hrobky.

Tvrdá vláda čínského císaře

Liu Zhi, zvaný také jako Císař Huan, vládl Číně v letech 146 – 168 našeho letopočtu. Během své krátké vlády se potýkal s hladomorem, ekonomickou krizí a v posledních letech panování i s protesty a rebeliemi proti jeho vládě.

Císař Liu Zhi tyto rebelie nejčastěji řešil popravováním vládních úředníků, které podezříval ze zrady a vynášení informací. V roce 159 našeho letopočtu popravil jednoho ze svých poradců, díky kterému se dostal na císařský trůn. V roce 166 pak krvavě potlačil studentské povstání.

5 000 konkubín na císařském dvoře

Do dějin se ale Liu Zhi zapsal také jako majitel jednoho z největších harémů v historii. O jeho harému napsal Xun Suang v roce 166 našeho letopočtu, že čítal 5 – 6 tisíc konkubín a společně s nimi si císař nechal přivážet i prostitutky z exotických zemí. I tak ale během své vlády Zhiu vystřídal tři manželky:

• císařovnu Yixian – údajně zemřela žárlivostí,
• císařovnu Deng Mengnü – zemřela po tom, co ji Liu Zhi uvrhl do vězení,
• císařovna Huansi – jako jediná císaře přežila a sloužila jeho nástupci Liu Hongovi.

Liu Zhi zemřel ve věku 36 v roce 168 našeho letopočtu. Příčina úmrtí není jistá, historické prameny se ale shodují na tom, že se nejednalo o úmyslné zabití. Zhiovo mauzoleum některé historické prameny nazývají jako mohylu porozumění. Komu Liu Zhi rozuměl, už ale prameny neuvádějí.

Článek Archeologové vykopali hrobku nechvalně proslulého čínského císaře Liu Zhia se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čínu ve zbrojení nic neomezovalo

Velikou záhadou je, kolik jaderných hlavic Čína vlastně má, protože na rozdíl od USA a Ruska vázaných smlouvami (i když od smlouvy Nový START Rusko odstoupilo, ale slíbilo její limity dodržovat) Čína žádnými omezeními limitována nebyla a není a nebylo možné počty jaderných zbraní kontrolovat. Podle nejčastějších odhadů Čína disponovala na začátku 90. let asi 150 hlavicemi a v roce 2021 zhruba 400, i když existují některé odhady, že jich může být až 2 tisíce, ovšem většina expertů se k tomuto číslu nekloní.

Čína bývala ve výrobě jaderných zbraní omezena materiálem, ale již loni se s Ruskem dohodla na dodávkách vysoce obohaceného uranu, měla ho získat 25 tun. Navíc zprovozňuje dva rychlé reaktory označované jako CRF-600. Vláda sice tvrdí, že budou sloužit pro civilní účely, experti ale tato tvrzení zpochybňují. Čína by tak podle nich měla být díky reaktorům schopna získat materiál na 50 nových jaderných hlavic ročně.

Počty mají v příštích letech dramaticky růst

Pokud půjde rozšiřování počtu jaderných zbraní dosavadním tempem, mohla by mít asijská velmoc v roce 2027 zhruba 700 jaderných hlavic a v roce 2035 již plných 1 500. Jde sice o znatelné navýšení jaderných schopností, ale zdaleka nebude dosahovat počtu jaderných zbraní Ruska (zhruba 6 400 hlavic) a USA (5 800 hlavic). Ovšem pokud se ve světě objeví vůle na nějaké jaderné dohody (nyní všemu brání ruská invaze na Ukrajinu a reakce států Západu na ni), měla by podle odborníků být jejím signatářem i Čína.

V případě Číny nejde jen o zvyšování počtu jaderných hlavic, ale i jejich nosičů. Čína navyšuje třeba počty balistických raket schopných je nést, ale i ponorek nebo letadel. Například staví nové pole s asi 300 odpalovacími sily v Ujgurské oblasti. Ve vývoji je stealth bombardér Xian H-20 nebo nový typ ponorek s balistickými raketami Type 096. Z mnohých stran zaznívají hlasy, že by bylo dobré se pokusit čínskou produkci jaderných zbraní zpomalit, třeba sankcemi na ruský Rosatom, aby jí nedodával tolik materiálu na jejich stavbu.

Článek Čína stále navyšuje počty svých jaderných hlavic. Každý rok by jich mohla do výzbroje zařadit zhruba 50 nových se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na Tchaj-wan prý Čína zaútočí v roce 2027

Oblast Pacifiku je již nějakou dobu americkou administrativou považována za nejvýbušnější na světě. Naráží zde na sebe zájmy Spojených států a jejich spojenců a rostoucí ambice Číny, která se snaží rozšířit svůj vliv. Například dostatečné prostředky na posílení protivzdušné obrany Guamu by měly být podle požadavků uvolněné tak, aby obrana byla dokončená v roce 2027, což je podle některých analytiků rok možného čínského útoku na Tchaj-wan.

Podle válečných her pořádaných na téma střetu mezi USA a Čínou se ukazuje, že síla Američanů je stále dostatečná k tomu, aby Čínu porazili, ale podle simulací by při střetu americké síly utrpěly velké ztráty včetně možné ztráty několika letadlových lodí, i když Čínu by nakonec porazily. Simulace také ukazují, že během týdne intenzivního střetu by americkým silám došla přesně naváděná munice. Nedostatečné stavy munice v mnoha kategoriích přitom naznačuje i současný konflikt na Ukrajině.

Americký obranný rozpočet narůstá, ale zdá se, že z pohledu některých velitelů ne dostatečně, i když je stále mnohem vyšší než ten čínský. Čína své síly posiluje, v roce 2022 spustila na vodu třetí letadlovou loď a staví čtvrtou s jaderným pohonem. Posílila námořnictvo, počtem předčí americké, ale nikoli svou silou, posiluje i letectvo, má i relativně početnou flotilu letounů páté generace Chendu J-20.

V Pacifiku vznikají protičínská spojení

Naopak Američané kromě posilování svého rozpočtu na obranu a většího soustředění se na oblast Pacifiku sázejí i na své tradiční spojence. Jedním je organizace AUKUS sdružující USA, Vekou Británii a Austrálii. Dalším tradičním spojencem je Japonsko, Jižní Korea by hlavně kvůli nebezpečí střetu se severním sousedem asi zůstala stranou. Ale iniciativa se soustředí i na slabší spojence, před nedávnem třeba Američané získali možnost využívat několik nových základen na Filipínách.

Nejožehavějším problémem je Tchaj-wan, protože svobodný ostrov považuje komunistická Čína za svoji součást, naopak USA garantují, že ho pomohou bránit. Ostrovní vládě také umožňují navyšovat obranné kapacity. Podle některých analytiků je pohled Číny a USA na problém Tchaj-wanu možným příkladem neporozumění. Americký soudí, že silnější obrana ostrova Čínu odradí od úvah na invazi, Čína naopak posilování vojenských kapacit může vnímat jako hrozbu, a proto by právě kvůli tomu mohla invazi spustit.

Článek Američanům by při konfliktu s Čínou mohla velmi rychle dojít přesná munice. Vztahy v oblasti Pacifiku jsou dlouhodobě napjaté se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Historie Číny stará několik tisíc let

Komplex obsahuje celkem 24 hrobek a nachází se nedaleko naleziště Yinxu zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO. Jedná se o ruiny hlavního města dynastie Shang nazývaného Yin. Dynastie na části území dnešní Číny, hlavně na území kolem Žluté řeky, vládla v letech 1600 až 1046 před naším letopočtem. Jde o první vládnoucí čínskou dynastii, o které má věda dostatek vědeckých důkazů podpořených četnými archeologickými nálezy.

V novém komplexu hrobů se nacházejí také jámy s vojenskými vozy taženými koňmi. Na nich jsou bojovníci, kteří je pravděpodobně používali. Kromě toho, že byli dle všeho rituálně pohřbeni zaživa, mají velmi bohatou výbavu. U válečníků našli archeologové klobouky zdobené šňůrami s mušlemi, koně zase měli na čele zlatou dýhu s bronzovou podložkou.

Klan disponující velikou mocí

Podle vědců sloužilo pohřebiště pravděpodobně někomu vysoce postavenému, což naznačuje nejen bohatá výbava, ale právě i pohřbívání zaživa. Rituální sebevraždy sluhů nebo dobrovolné pohřbení zaživa prý v té době bylo poměrně běžné. Vše nasvědčuje tomu, že pohřebiště patřilo tehdy velmi mocnému klanu Tse, protože znaky s odkazy na klan obsahují nalezené bronzové nádoby nebo želví krunýře a zvířecí kosti.

Kromě toho hrobky obsahovaly velké množství předmětů z nefritu, kamene, kostí a mušlí, často velmi zdobených. To ukazuje, že klan byl velmi mocný a bohatý. Archeologové doufají, že se z nálezů dozvědí o klanu více, chtěli by i zjistit, jaký měl vztah s vládnoucí dynastií Shang. Datování a nálezy naznačují, že klan zde měl působit v pozdním období její vlády.

Článek Hrůzný objev čínských archeologů. Starověcí čínští bojovníci se nejspíše nechávali rituálně pohřbívat i zaživa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Systém kupuje například Alžírsko

To ale neznamená, že by s ním neobchodovala, podle posledních novinek ho nyní prodává například Alžírsku. Čína ho již vlastní delší dobu, představen byl v roce 2008. Jde o balistický raketový systém krátkého dosahu určený hlavně na export. Čína o něm však tvrdí, že jde o dělostřelecký raketový systém. To má umožnit obcházet omezení dosahu na 300 kilometrů stanovené dohodami o kontrole raketových technologií.

Systém může nést různé druhy střel, tou nejzajímavější je bezesporu BP-12A. Na odpalovacím vozidle – mělo by se jednat o Wanshan 8×8 – mohou být umístěny celkem dvě střely. Jejich dolet je odhadován až na 400 kilometrů, což je například více než u ATACMS, ale méně než u ruských Iskanderů. Raketa disponuje inerciálním naváděním a pak naváděním prostřednictvím GPS, což by jí mělo umožnit zasahovat cíle s přesností několika metrů. Nese bojovou hlavici o hmotnosti 480 kilogramů.

Střely srovnatelné s HIMARS

Do odpalovače lze nabít i pouzdra s menšími střelami PHL-03, kterých je pak 12. Založeny jsou na ruském systému Smerč a jejich dostřel by mohl být až 120 kilometrů, ale objevily se i zprávy o modernizované verzi s dosahem až 160 kilometrů. Také jsou naváděny prostřednictvím GPS. Teoreticky by se daly srovnat s raketami z amerického systému HIMARS, které jsou však o něco menší. Čínské rakety mají hlavici o hmotnosti 280 kilogramů, ale mohou nést i kazetovou munici nebo termobarické hlavice.

Výhodou čínského systému je skutečnost, že se mnohem snáze udržuje než ruské rakety. Podobně jako u amerických zbraní jsou jeho střely uzavřeny v pouzdru, ve kterém se přepravují i skladují. Vozidlo, na kterém je systém umístěn, je vysoce mobilní a má dojezd 650 kilometrů. Běžně ho doprovází překládací vozidlo s jeřábem, s jehož pomocí se do raketometu nabíjejí nové střely.

Článek Čína nabízí do zahraničí vyspělý systém s balistickými raketami. Konkuruje ruským Iskanderům, ale má být levnější se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Region s mnoha nejmodernějšími letadly

Koncentrace letounů páté generace je zde tak neobyčejně vysoká. Americké stroje F-35 má ve své výzbroji Jižní Korea, Japonsko a Singapur. Spojené státy navíc za starší F-15 poslaly do Japonska i stíhačky F-22. Proto není divu, že se tyto síly Čína snaží vyrovnat. Podle posledních zpráv začala své stroje vyrábět na pulzní lince, která umožňuje mnohem rychlejší produkci. Odborníci odhadují, že v současnosti disponuje již asi 200 letadly J-20. To je více, než mají Američané F-22.

Čínská letadla jsou relativně nové stroje. Let prvního prototypu se uskutečnil v roce 2011, do výzbroje byly zavedeny v roce 2017. Od mnohem početnějšího F-35 se tato stíhačka v mnohém odlišuje. Je dvoumotorová, zatímco americký stroj má motor pouze jeden. Je také mnohem větší a těžší. J-20 je 21,2 metru dlouhý a má rozpětí křídel 13,01 metru. Jen pro srovnání F-35A je dlouhá jen 15,7 metru. Čínské letadlo neexistuje ve verzi pro letadlové lodě nebo s kolmým přistáním a vzletem.

Dvojice motorů zajišťuje čínskému letadlu i vysokou rychlost. Stroje mají být do budoucna poháněny čínskými agregáty WS-15. Dosahují maximální rychlosti Mach 2, jsou tedy rychlejší než F-35. A také obratnější, mají i trysky s vektorováním tahu. Vše napovídá tomu, že čínská letadla jsou více stavěná na boj na kratší vzdálenost. Americká naopak na delší vzdálenosti.

Silná výzbroj bez kanonu

Ovšem čínský letoun nemá ve své výzbroji žádný letecký kanon. Spoléhat se musí jen na různé druhy čínských protiletadlových střel, tedy např. infračervených na krátkou vzdálenost PL-10 nebo radarem naváděných na dlouhou vzdálenost PL-15. Může nést i menší pumy. Na druhou stranu odborníci předpokládají, že čínské letouny nemají tak pokročilé stealth schopnosti jako americké stroje, a horší mají být i jejich radary.

O tom, jak reálný je možný střet, může svědčit třeba reakce Číny na srpnovou návštěvu Nancy Pelosiové na Tchaj-wanu. V reakci uspořádala sérii cvičení kolem ostrova, který tak doslova obklíčila a odřízla od světa. Do akce nasadila i letouny J-20. Tchaj-wan naopak kupuje letouny F-16V, což je hluboce modernizovaná varianta F-16 s mnoha pokročilými funkcemi. Určitě převyšují všechny čínské stroje kromě J-20. Každopádně případný střet by byl jistě velmi tvrdý a měl by dopad na celý svět.

Článek Čína zvyšuje produkci svých letounů J-20. Kolem ní roste počet letadel páté generace, region je zdrojem napětí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Japonci se v Asii dlouhodobě rozpínali

Čína byla ve 20. a 30. letech velmi bouřlivý region a hlavně nesourodá. Probíhala zde občanská válka mezi vládou Kuomitangu a komunisty. V roce 1931 Japonsko na severu provedlo invazi do Mandžuska, kde vyhlásilo loutkový stát Mandžukuo. Ovšem ani to Japonsku nestačilo a rozpínalo se do dalších oblastí nebo v nich chtělo získat vliv. Také chtělo využít čínské nestability vyvolané občanskou válkou s komunisty. Japonci hledali vhodnou záminku.

Tou se stal incident na mostě Marca Pola u Pekingu 7. července 1937. Následoval japonský útok, během nějž byl do konce července dobyt Tchien-ťin a Peking. V srpnu se rozpoutala bitva o Šanghaj, která trvala plné tři měsíce. Ale například v září se komunistickým vojskům podařilo japonské vojáky porazit v Šan-si, což bylo povzbuzením pro čínský odpor. Čínská vládní vojska a komunisté se někdy v boji proti Japonsku spojovali, ale často během války vedli střety i mezi sebou.

To nebyl jediný handicap Číňanů. Ti sice byli početně mnohem silnější, ale neměli dostatek zbraní, v podstatě postrádali letectvo a těžké zbraně. Armáda také byla nedostatečně vycvičena a bujela obrovská korupce. Zbraně nejprve začal dodávat Sovětský svaz, který se obával japonského útoku. Později USA zavedly embargo na Japonsko, nakonec začaly posílat zbraně a poskytly i letectvo. Přesto čínská vojska bývala obecně slabší než ta japonská.

Kruté masakry civilistů

Čeho je Japonsko schopno, se ukázalo, když Japonci koncem roku 1937 dobyli město Nanking. V něm rozpoutali masivní masakr civilního obyvatelstva, který si podle odhadů vyžádal až 300 tisíc mrtvých. Japonsku se podařilo obsadit mnohá území na východě, ale muselo čelit neustálému partyzánskému odporu, na který odpovídalo krutými represemi. Směrem na západ se protahovaly jejich zásobovací linie a čínská armáda s pomocí spojenců se byla schopna držet. I když japonské ofenzivy zde probíhaly ještě v letech 1944 a 1945.

S kapitulací Japonska skončila i válka v Číně. Historikové odhadují, že její boje mají na svědomí kolem 100 milionů vnitřních uprchlíků. Oficiální čínská statistika tvrdí, že válka si vyžádala kolem 20 milionů mrtvých. Údaje o japonských vojenských ztrátách se různí, některé mluví až o 700 tisících mrtvých vojáků. Ale ani po skončení války nebyl v Číně klid, znovu propukly boje mezi vládou a komunisty. Ti nakonec v občanské válce zvítězili a založili dnešní komunistickou Čínu. Pozůstatkem kuomitangské Číny je Tchaj-wan, který komunisté nedobyli.

Článek Druhá světová válka začala v Číně již o dva roky dříve. Na kruté masakry civilistů vzpomínají s hrůzou staří Číňané dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Balistická raketa nese kluzák

Kombinaci obou důležitých systémů má mít Čína hotovou a otestovanou. Funguje vlastně tak, že DF-17 je klasická dvoustupňová balistická raketa na tuhá paliva středního doletu. Je asi 11 metrů dlouhá a 15 tun těžká a je převážena na velkém nákladním vozidle. Její dosah je až 2 500 kilometrů. Od klasických balistických raket se liší tím, že nemá žádné návratové vozidlo, které by se po odpoutání po balistické křivce vracelo k zemi. Ale hypersonický kluzák DF-ZF.

Ten se někdy ve střední části letu rakety uvolní a pokračuje směrem k zemi. Nikoli ale po balistické křivce, vzduchem jakoby klouže a při tom může manévrovat. Má dosahovat rychlosti mezi Mach 5 až 10. Mohl by obsahovat i jadernou hlavici, ale podle všeho má mít konvenční hlavici určenou na ničení plavidel. Je samozřejmě otázkou, jak je zaměřován, protože při hypersonickém letu se předek kluzáku silně zahřívá a klasické zaměřování jako u běžných střel je nemožné, ale i to je technicky řešitelné.

Protistřely nemají šanci

Pro Američany je důležitá a nebezpečná hlavně rychlost tohoto kluzáku a schopnost jeho manévrů. Klasickou balistickou střelu při jejím návratu lze sestřelit, protože lze vypočítat její trajektorii. To ale u hypersonických kluzáků možné není. Proto jsou podle všeho všechny běžně používané střely jako SM-3 či RIM-7, které nesou plavidla amerického námořnictva, nejspíše neúčinné. A je otázka, jak by si vedly na krátkou vzdálenost systémy RIM-116 nebo CIWS. Měly by na reakci jen zlomeček času.

Proti hypersonickým zbraním jsou proto vyvíjeny jiné zbraně. Americké námořnictvo předpokládá, že těmi nejúčinnějšími budou zbraně na bázi laseru. Námořnictvo například nyní testuje systém nazývaný Helios. Lasery mají mnoho výhod. Jejich provoz je velmi levný, vyžaduje jen dostatečnou energii vyprodukovanou lodními systémy. Své cíle také zasahuje rychlostí světla, a pokud nezasáhne, dá se výstřel zopakovat.

Lasery již americké námořnictvo testuje řadu let a některé úspěšně. Ovšem byly nasazovány hlavně proti cílům, jakými jsou drony. Problém s hypersonickými zbraněmi může být i ten, že v podstatě nejde otestovat, jestli je proti nim laser účinný. Běžně používané návnady totiž tak rychle a takovým způsobem jako hypersonické kluzáky nelétají. Každopádně i Američané intenzivně na hypersonických zbraních pracují a nejspíše těch svých v budoucnu budou moci využít i k vyzkoušení obrany.

Článek Američané musí najít protizbraň na čínského zabijáka letadlových lodí. Hypersonický kluzák je dnes nejspíše nezastavitelný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hydroplán AVIC AG600

Spojené státy měly za druhé světové války s používáním hydroplánů bohaté zkušenosti, ale později od těchto letadel upustily. Naproti tomu Čína vyvinula hydroplán AVIC AG600 Kunlong, který je velký jako Boeing 737. Na moři může vyzvednout 50 osob. Jeho dosah je 4 500 kilometrů a ve vzduchu vydrží 12 hodin. Je ideální pro rychlou přepravu jednotek na dlouhé vzdálenosti do míst, kde nejsou přistávací dráhy. Něco takového Američané jistě mohou potřebovat.

Hypersonický kluzák DF-ZF

Hypersonické zbraně patří mezi nejvíce zmiňované vyspělé zbraňové systémy současnosti. Čína a Rusko se na ně v minulosti zaměřily a podařilo se jim dosáhnout úspěchů. V Číně jde o hypersonický kluzák DF-ZF, který může být upevněn k raketě DF-17. Američané hypersonické zbraně také vyvíjejí, ale stále jsou ve fázi prototypů a potřebují udělat mnoho testů. Jejich zbraně nejspíše nakonec budou lepší, ale Čína svůj kluzák do výzbroje zavedla již v roce 2019.

Obojživelné bojové vozidlo ZBD-05

Když se chtějí američtí námořní pěšáci někde vylodit, spoléhají se na vozidlo AVV-7. To bylo zavedeno do výzbroje v roce 1972 a rozhodně dnes nepatří k příliš moderním systémům. Mariňáci se ho snaží zatím neúspěšně nahradit. Čínští vojáci se naopak mohou spolehnout na moderní obojživelné vozidlo ZBD-05. Je vybaveno věží s automatickým kanonem ráže 30 milimetrů, protitankovými raketami a své posádce poskytuje ochranu i proti střelám z těžkého kulometu. Plout může rychlostí 16 uzlů.

Vyloďovací plavidlo Type 072A

V případě konfliktu v oblasti Pacifiku bude důležité, jak rychle a v jakém počtu dokáží strany přepravit na místo bojů, třeba některé ostrovy, své síly. Spojené státy mají ve výzbroji velká sofistikovaná vyloďovací plavidla, jako jsou lodě třídy America či Waps. Čína ale disponuje početnou flotilou menších lodí, mezi něž patří vyloďovací plavidlo Type 072A. Je sice jen 120 metrů dlouhé, ale relativně levné a velmi funkční. Dokáže přepravit 250 vojáků, 10 obrněných vozidel a další techniku. Disponuje i dvěma heliporty.

Korveta Type 056

Námořnictvo USA je sice nejsilnější na světě, ale to čínské je již početnější. Zaměřilo se i na menší plavidla. Například v oblasti hlídkových lodí Čína zvolila osvědčenou cestu, zatímco v USA vytvořili ne příliš úspěšné Littoral Combat Ship. Oproti tomu korvety Type 056 jsou velmi funkční lodě s děly, čtyřmi protilodními střelami, sonarem, protiponorkovými torpédy a protiletadlovými střelami. Nejedná se o vysoce sofistikovaný systém, zato však velmi praktický. Tato plavidla mají navíc relativně malé výrobní náklady a dají se stavět ve velkých počtech.

Zdroj: NationalInterest

Článek 5 čínských zbraní, ze kterých by si americké ozbrojené síly měly vzít příklad a vyvinout podobné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čína má jen zastaralé strategické bombardéry

Ačkoli se čínské letectvo v posledních letech významně posunulo kupředu, protože má vlastní bojové stroje čtvrté i páté generace, v oblasti bombardérů tomu tak dosud nebylo. Jediným velkým strategickým bombardérem, kterým Čína disponuje, jsou letouny Xian H-6. To jsou vlastně kopie sovětských Tu-16, jejichž konstrukce pochází z 50. let. V Rusku byly před necelými 30 lety vyřazeny jako zastaralé. Čínské stroje sice prošly modernizacemi, ale požadavky na moderní bombardéry zkrátka nesplňují. Mají například krátký dolet.

Není tedy divu, že se čínští konstruktéři pustili do vývoje bombardéru, který by měl patřit mezi světovou špičku. Inspirovali se u jediného dosud létajícího bombardéru typu stealth B-2 Spirit, který je ve výzbroji USA. Ten je takzvaným létajícím křídlem. Tento tvar spolu s použitými materiály stroji zaručuje, že je obtížně zachytitelný radary. I Čína se proto rozhodla pro koncept létajícího křídla. Pohánět by ho měly nové motory WS-10.

Nový stroj ponese i jaderné zbraně

Zprávy o konstrukci bombardéru H-20 se na veřejnosti objevily poprvé v roce 2016. V podstatě se o jeho specifikacích příliš neví. Předpokládá se, že by měl mít dolet 8 500 až 12 tisíc kilometrů, což by mu se schopností tankovat palivo za letu umožnilo zasahovat cíle po celém světě. Udává se, že stroj by měl nosnost minimálně 10 tun nákladu. Ten by mohly tvořit nejen bomby, ale i řízené nebo protilodní střely. Samozřejmě by letoun mohl nosit i jaderné zbraně.

Zda se bude jednat o první let H-20 však není na 100 % potvrzeno. Spekulace vycházejí z kusých informací, které čínský režim poskytuje. Původně měl bombardér vzlétnout již v roce 2020, ale to bylo nejspíše příliš ambiciózní datum. Nyní platí, že hranicí pro vzlet má být rok 2023, což se kryje právě se současnými oznámeními o významné události pro letectvo.

Pokud by Čína významně pokročila v konstrukci moderního bombardéru s prvky stealth a zařadila ho do výzbroje, znamenalo by to hrozbu především pro základny USA v oblasti Pacifiku. Nejčastěji se mluví o ostrově Guam nebo o Havaji. Tato místa by se ocitla nejen v dostřelu čínských raket, ale zároveň by je ohrožoval i útok obtížně zachytitelných bombardérů, což by ztížilo jejich obranu v případě napadení a komplikovalo operace Američanů v oblasti.

Kdy podle vás bude Čína mít bombardéry H-20 ve výzbroji?

Zdroj: BulgarianMilitary

Článek Čína škádlí USA a připravuje první let svého neviditelného bombardéru. Půjde o hrozbu americkým základnám v Pacifiku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Město s proměnlivým statusem

Vládce Čou-ping-wang sem během roku 770 před Kristem přesunul hlavní město země, čímž započalo historické období Východní Čou. Město pak bylo přejmenováno na Wangcheng, tedy „město wang“. Status hlavního města jak různých království, tak i celé Číny Luoyang během dalších staletí opakovaně ztrácel a opětovně získával. Prakticky neustále zde pobývala čínská šlechta a v jeho blízkosti se nacházela četná pohřebiště.

Aktuálně zkoumaná hrobka patřila bezesporu vznešené osobě, jejíž život se odehrával v éře západní dynastie Han. Ta vládla od roku 202 před Kristem až do roku 8. Nádoba s tajemným elixírem není jediným zajímavým objevem. Expedice podniknutá v roce 2019 nalezla v hrobkách také velký počet malovaných hliněných nádob a bronzové či nefritové předměty. Pozitivní je také skutečnost, že samotné ostatky mrtvého se zachovaly neporušené.

Oblíbená toxická tekutina

Zpráva Daily Mail ovšem neuvádí žádné bližší informace o jeho životě či rodové příslušnosti. Vedoucí Institutu kulturních památek a archeologie v Luoyang Shi Jiahen prohlásil, že: „Je to poprvé, co byl v Číně objeven tento mytický lék na nesmrtelnost.“ Kapalina má obrovský význam pro další studium čínských teorií o možnostech dosažení nesmrtelnosti. Stejně tak přispívá k obecnému poznání evoluce čínské civilizace.

Rozbor v laboratoři zatím odhalil, že tekutina sestává hlavně z dusičnanu draselného a také alunitu. Nejde o jedovaté látky, používají se ovšem v pesticidech, hnojivech a dnes také raketovém palivu. Nebylo ojedinělé, aby vysocí hodnostáři starověku pili právě takto toxické elixíry. Například císař Qin Shi Huang, který Čínu poprvé zcela sjednotil, nejspíš zemřel právě při požívání takového elixíru nesmrtelnosti, v němž byla obsažena rtuť.

Jaké další postupy získání nesmrtelnosti vás napadají?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Archeologové našli elixír nesmrtelnosti ve starověké čínské hrobce. Takový objev jim nabízí neskutečné možnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V chudinských čtvrtích se dílničky ztratí

Velký módní řetězec, na který se vyšetřování zaměřilo, totiž nevlastní nějaké obří výrobní haly, ve kterých by své výrobky produkoval. Ty pocházejí z malých továrniček a dílen, které jsou rozmístěné na chudých předměstích Kantonu. Dělníci jsou zde doslova namačkáni jeden na druhého ve velmi nevyhovujících podmínkách. Dílny a malé továrny na první pohled nesplňují požární předpisy, což však nikdo adekvátně neřeší.

Zakázky pro velký nadnárodní koncern dílny nedostávají přímo od něj, nýbrž od dalších zprostředkovatelů. Většinou bez smlouvy a často s velmi šibeničními termíny. Kdyby na své výrobky nedávaly logo, nejspíše by ani nevěděly, pro jakou společnost pracují. Když přijde zakázka, musí být urychleně hotová. Pro zaměstnance, kteří je šijí, to často znamená nutnost trávit v práci i 15 hodin denně. Často to bývají brigádníci nebo rodinní příslušníci majitelů.

Stěžovat si ale nemohou. Firmy totiž často nevlastní žádné licence a pracují tak bez povolení. Pokud se vyskytne nějaký problém, firma se jednoduše zavře a zakázku převezme nějaká jiná, kterých jsou v nepřehledných příměstských čtvrtích Kantonu doslova tisíce. Případně majitel otevře jinou dílnu někde jinde a pokračuje dál. Dělníci, kteří často přišli z chudých vesnických oblastí, si ani nestěžují. Jsou rádi, že mají práci.

Řetězce hledají dodavatele v levnějších zemích

Úřady možná přivírají oči nad touto praxí i z důvodu, aby v oblasti udržely textilní průmysl. S růstem mezd v Číně se textilní výroba v zemi často přestala vyplácet a firmy si hledaly dodavatele jinde. Třeba ve Vietnamu, kde jsou poloviční mzdy. Náklady se dají snížit jedině tak, že se nebudou dodržovat přísné předpisy a nebude se dbát na práva dělníků.

Problém se netýká jen vlastních dílen, ale i logistických center, které výrobky obchodních značek distribuují. Jde o spleť obrovských hal, kde pracují tisíce lidí v mnohahodinových směnách. Během nich ujdou i několik desítek kilometrů jen s minimem času na odpočinek. Často se jedná o agenturní zaměstnance z malých agentur, kteří téměř nemají možnost dovolat se svých práv. Takových zaměstnanců může být ve firmách maximálně 10 %. Limity ale bývají často překračovány a nikdo to příliš neřeší. Hlavní je nízká cena.

Jak moc dbáte na pracovní podmínky dělníků vyrábějících vámi nakupované zboží?

Zdroj: Science

Článek Kolik lidského utrpení se skrývá za levnými balíčky z Číny? Chování k zaměstnancům a pracovní podmínky jsou nelidské se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Část pojednávala o elixíru věčného života

Tým badatelů vedený Zhang Chunlongem z Institutu archeologie objevil v roce 2002 v provincii Chu-nan 36 000 bambusových desek popsaných starověkou kaligrafií. Ty pochází z doby před přibližně 2 000 lety, z éry dynastie Čchin, která Čínu ovládala v letech 221–207 př. n. l. Jedná se o první dynastii, jejíž vládce získal označení císař – prvním císařem byl Čchin Š‘-chuang-ti, kterého pravděpodobně znáte v souvislosti s terakotovou armádou, již nechal vybudovat a která ho měla chránit na cestě posmrtným životem.

Dříve, než se Čchin Š‘-chuang-ti uložil ve svých 49 letech k věčnému spánku, věřil, že dosáhne nesmrtelnosti. Aby své představy uvedl ve skutečnost, vydal nařízení, které jeho poddaným přikazovalo pátrat po elixíru věčného života. A aby se nařízení dostalo ke všem, nechal ho vyvést na bambusové desky. Pravděpodobně již tušíte, že několik desítek z nich našli archeologové při vykopávkách v roce 2002. Zbytek textů badatelé luštili v následujících letech.  

Několik desek se věnovalo zrušení zákazu vlastnictví knih

Mezi artefakty nalezenými při vykopávkách v historickém centru Tuzishan v provincii Chu-nan ve střední Číně identifikovali archeologové 6 zachovalých bambusových desek, které pojednávaly o zákazu vlastnictví knih, jenž byl zaveden za vlády dynastie Čchin. Obsažené informace podle jejich mínění vrhly nové světlo na historii a četbu knih jako takovou. Avizovaných 6 desek se jeví jako korespondence mezi několika lidmi, kteří diskutují o zrušení zákazu soukromého shromažďování knih.

V rámci zákazu nesměli lidé knihy shromažďovat, darovat ani půjčovat. Jakmile vládu nad zemí převzala v roce 202 př. n. l. dynastie Chan, bylo omezení zrušeno. Ukončení tohoto zákazu následovalo až neřízené sběratelské nadšení místních samospráv i císařského paláce, které mělo za následek vznik několika nebývale bohatých knižních sbírek. Historici se domnívají, že za éry dynastie Chan začali tamní obyvatelé více číst, a dokonce vznikaly první veřejné knihovny.

Zajímají vás spíše archeologické nálezy z oblasti Číny, nebo Egypta?

Zdroj: TheScientist

Článek Archeologové rozluštili „zakázané“ texty staré 2 000 let. Co se na bambusových deskách dočetli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neopakovatelná příležitost pro Čínu

Vztahy Ruska a Číny prošly během staletí mnohými peripetiemi. Ačkoliv jsou státy v současnosti spojenci a obchodními partnery, v minulosti byly tyto země zarytými nepřáteli. Počátek rusko-čínských vztahů se datuje do 17. století, kdy ruští osadníci osídlili oblast severního břehu řeky Amur, což vyvolalo ozbrojené konflikty mezi Ruským carstvím a říší Čching, která si území nárokovala. I přes to, že se státy nakonec dohodly na hranicích, v letech 1858 až 1860 Rusové své teritorium rozšířili anexí části čínského území.

Později se obě země sice sblížily, avšak nebylo by se čemu divit, pokud by Čína toužila ztracené území opět ovládnout. Válka na Ukrajině by jí k tomu mohla dát neopakovatelnou příležitost. Předtím, než Rusko napadlo Ukrajinu, mu Čína otevřeně vyjadřovala podporu. Nicméně poté, co většina světa ruskou agresi odsoudila, zaujala Čínská lidová republika neutrální postoj. Kdyby se neutralita přetavila do nepřátelství a Čína na Rusko zaútočila, pravděpodobně by došlo ke zničující válce.

Nevyhnutelná jaderná válka?

Podle dostupných zdrojů investuje Čína do zbrojení ročně v přepočtu téměř 6 biliónů korun. To je čtyřikrát více než Rusko. S vojenskou technikou, kterou vlastní, a s armádou, jež čítá více než 2 miliony vojáků v aktivní službě a 35 milionů v záloze, by tudíž byla silným soupeřem. Kdyby napadla svého spojence z východu ve snaze ovládnout tamní přírodní zdroje a zásoby ropy, bylo by Rusko nucené bojovat na dvou frontách současně. Taková zátěž by mohla definitivně rozbít již tak chatrnou morálku ruských vojáků.

Ovšem postup Číny by pravděpodobně nebyl nijak rychlý – Rusko má členitý a těžko přístupný terén plný přírodních překážek, které by potenciální invazi značně ztížily. O něco rychlejší a efektivnější by byl útok po moři, při němž by čínská ponorková flotila napadla rozptýlenou ruskou tichomořskou flotilu. Vzhledem k současné situaci by se Rusko pravděpodobně pomoci od jiného státu nedočkalo. Vleklé boje, které by se daly předpokládat, by si vyžádaly mnoho obětí na obou stranách.

Frustrace z nepostupující války a stupňujících se ztrát (jak na technice, tak na životech) by mohla vést k použití jaderných zbraní. V tomto ohledu je vybavenější Ruská federace, která jich vlastní kolem 6 000, zatímco Čína se může pochlubit „pouze“ 350 kusy. Jestliže by došlo k jaderné válce, celý konflikt by se stal fatálním nejen pro obě zúčastněné země, ale i pro celý svět. Jedno je tedy jisté, pokud by Čína zaútočila na Rusko, rozpoutala by se válka, která by neměla vítěze.

Kdy podle vás ukončí Rusko svoji invazi na Ukrajinu?

Zdroj: ScienceDirect  

Článek Co když Čína napadne oslabené Rusko? Ačkoliv by byl útok pochopitelný, mohl by mít fatální následky pro celý svět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tankování či dobíjení za stejný čas

V první řadě slibuje GAC na jedno dobití dojezd ohromujících 1 000 kilometrů. A jako by tento půvabný údaj nestačil, je tu zcela nevídaná rychlost dobíjení. K prezentovaným číslům byli původně odborníci značně skeptičtí. Podle nich by totiž podobná technologie potřebovala minimálně několik let vývoje pro použitelnost v reálném provozu. Proto byl uspořádán demonstrační test, kde Aion svoje parametry předvedl v praxi.

Během tohoto testování vůz od GAC ukázal, že na správné stanici dobije z 0 % kapacity na 80 % za neuvěřitelných osm minut. Při dobíjení z 30 % na 80 % trval proces pouhých pět minut. V momentě dosažení této hranice se elektromobil stále nabíjel výkonem 481 kW. Jde tedy o řádově stejnou dobu, jakou stráví na benzínové pumpě uživatel klasického vozu se spalovacím motorem. Nabíjení Aionu se tak časově srovnalo s tankováním.

Nabíjecí stanice pro novou éru

Vypadá to však, že GAC Aion jde ve svém servisu ještě dál. Fotografie totiž ukazují přípravu dobíjecí stanice s napětím 1 000 V a proudem 600 A. Nabíjecí výkon se tak na takovém místě vyšplhá až na naprosto ohromujících 600 kW. V případě realizace – o které nejspíš nepanují pochybnosti – by se jednalo o zcela unikátní řešení. Nejrychlejší nabíječky současnosti se totiž mohou pochlubit maximálním výkonem 350 kW.

A dosud vyráběné sériové vozy nejsou schopné podobných hodnot ani dosáhnout. Podle stanoviska společnosti se mají první vozy s novou grafenovou baterií dostat na trh už v září. Tudíž je budou nejspíš následovat i adekvátní nabíjecí stanice. Jestli k tomu skutečně dojde, pak čínský producent otevře zcela novou éru elektromobility. Zatím je ovšem důvod spíše ke skepsi, protože kamenem úrazu může být právě sériová výroba takového vozu.

Jaké jsou vaše zkušenosti s elektromobily a jejich údržbou?

Zdroj: TheScientist

Článek Vývojáři představují zcela revoluční elektromobil, který nejspíš zesměšní veškeré současné lídry na trhu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Otázka zvířat a peněz

Na trhu můžete koupit drůbež a máte předem vymezené finance. Kohout stojí 5 juanů, slepice 3 juany a kuřata jsou tři kusy za 1 juan. Kolik kohoutů, slepic a kuřat bude ve stovce ptáků, pokud budete nakupovat přesně za 100 juanů? Částku využijete celou, nejsou žádné zbytky ani půlení zboží. Tento problém můžeme vyřešit, když samotnou otázku vyjádříme ve dvou rovnicích. To tehdy Číňané sice neuměli, my to ale udělat můžeme.

Počet kohoutů bude X, slepic Y a kuřat Z. V takovém případě bude platit následující: (A) x + y + z = 100. (B) 5x + 3y + z/3 = 100. Obě strany rovnice (B) vynásobte číslem 3 a dostanete: (A) x + y + z = 100 (B) 5x + 3y + z/3 = 100. Z rovnice (A) vyjádříme z:z = 100 – x – y a dosadíme do rovnice (C) a poté výsledné zjednodušení. Tedy 14x + 8y = 200. Tato rovnice má několik řešení, nás všem zajímají jen celá čísla, neboť se jedná o zvířata.

Jaké varianty řešení tedy existují

Celkově tuto rovnici nelze vyřešit jinak než výběrem z několika možností. Tady jsou odpovědi, které zahrnují celé ptactvo: x = 0 a y = 25, pak z = 75, x = 4 a y = 18, pak z = 78, x = 8 a y = 11, pak z = 81, x = 12 a y = 4, pak z = 84. První odpověď tedy je, že koupíte 25 slepic a 75 kuřat, ani jednoho kohouta. Druhá možnost je 4 kohouty, 18 slepic a 78 kuřat. Třetí je 8 kohoutů, 14 slepic a 78 kuřat. A při čtvrté variantě 12 kohoutů, 4 slepice a 84 kuřat.

Matematik, který zkoušky navrhoval, má významné místo v historii této vědy. Jeho učebnice jsou totiž jedny z mála knih před rokem 500, které ukazují fundamentální vývoj matematiky díky obsahu číslicových systémů. O samotném Zhangovi není známo prakticky nic, odhaduje se, že žil v letech 430 – 490 našeho letopočtu. Nicméně ani o tomto datu nepanuje shoda, jeho práce je tak to jediné, co se nám uchovalo z jeho působení.

Jak jste si se starým matematickým problémem poradili?

Zdroj: LiveScience

Článek Starověká čínská hádanka zamotá hlavu i dnes: Dokážete ji vyřešit? Luštili ji Číňané aspirující na pozici úředníků se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slavný čínský císař sjednotitel

Čchin Š‘-chuang-ti se v roce 247 před Kristem stal králem Čchinu, což byl jeden ze států, který prahl po moci a půdě Číny. Po dekády se zvětšoval, až nakonec v roce 221 před Kristem ovládl i území ostatních států. Jeho rivalové byli poraženi a Čchin se stal čínským císařem. Historické texty se ovšem nezmiňují ani o terakotové armádě, ani o účelu, za jakým byla postavena. Mohlo jít o cestu, jak zvýšit panovníkův společenský status.

Hlavně proto, že po jeho smrti v roce 210 před Kristem byla celá císařská rodina přemožena vzpourou. Její strůjci se následně stali dynastií Chan, která se rozhodně snažila potlačit úspěchy prvního císaře. Moderní archeologové terakotovou armádu často vykládají jako sílu, která má Čchinovi sloužit v posmrtném životě. Nově objevení bojovníci se našli v „první jámě“, která obsahuje hlavně pěchotu a vozy. Několik soch jasně představuje generály.

Terakotoví bojovníci vcelku i na kousky

Podle fotek nově objevených vojáků by se dalo soudit, že jde výlučné o pěchotu a základní jednotky. Nicméně minimálně jeden z nich je nepochybně generál, i když jsou sochy na kousky. Experti je tedy budou restaurovat a sestavovat. I když se na stránkách samotného muzea nenachází žádné informace o nových nálezech, tento postup je uveden jako opakovaná metoda. Není to tedy rozhodně první případ, kdy byli tito bojovníci nalezeni rozbití.

Sochy byly původně barevné a jsou vyrobené z pálené hlíny. Samotná hrobka patří mezi největší a také nejbohatší mauzolea na světě, současně má zcela jedinečnou konstrukci. Komory jsou součástí obrovského komplexu, který byl v polovině 90. let zmapován na 57 kilometrech čtverečních. Pozdější radarové průzkumy ukázaly, že plocha je téměř dvojnásobná, tedy 98 kilometrů čtverečních. Počet 8 000 soch pak už moc nepřekvapí.

Jaké další obrovské hrobky vládců vás napadají?

Zdroj: LiveScience

Článek Kolem hrobky prvního čínského císaře se našlo dalších 20 terakotových válečníků. Jeden z nich je generál se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozdílné způsoby mučení dle sociální třídy

Obecně bylo všude patrné to, že způsob mučení se lišil se stoupající sociální vrstvou. Obyčejný člověk se dostal přinejlepším na šibenici nebo byl vpleten do kola. Příslušníci šlechty měli obvykle právo na to být popraveni stětím, tedy useknutím hlavy mečem. Čína fungovala na principu naprosto totožném, ovšem jejich způsoby mučení i poprav byly mnohem propracovanější. Kromě toho měli těchto metod mnohem víc, takže kati se mohli skutečně „vyřádit“.

Pokud se popravčímu dostal do rukou obyčejný člověk, mohl na něm pracovat dle své libosti a nikdo mu v ničem nebránil. Jenže šlechta byla vždycky jiná sorta lidí. Takovým odsouzeným většinou posílal sám císař decentní balíček a oni mohli spáchat sebevraždu v soukromí svého domova. V balíčku byl k tomuto účelu buď hedvábný provaz na oběšení, nebo lahvička s jedem. Vysoce postavené osoby mohly ve stejné zásilce najít také malý plátek zlata.

Starodávná tabletka smrti

Mohlo by se na první pohled zdát, že by možná šlo o odpuštění a odškodné. Jenže právě tento plátek byl nástrojem smrti a „obdarovaný“ dobře věděl, jak s ním naložit. Kousek cenného kovu si položil na dlaň a prudce ho vdechl. Při správném provedení se spolehlivě zadusil, jako kdyby spolkl rybí kost. Tato metoda byla ale opravdu vyhrazena jen šlechtě, protože kov byl velmi drahý, takže jakékoli použití muselo mít smysl.

Nebylo tomu tak ovšem u každého národa a třeba indiáni z dnešního Ekvádoru měli zlata opravdu dostatek. Jenže právě to se stalo důvodem španělského dobývání. Roku 1599 byl tak nenáviděný španělský guvernér zajat domorodci a ti mu do hrdla nalili roztavené zlato. Těm, kteří viděli seriál Hra o trůny, se dost možná vybaví poprava staršího bratra Daenerys Targaryen. Tomu bylo roztavené stříbro nalito na hlavu coby „koruna“ pro pravého draka.

Zmínky o tomto způsobu popravování pocházejí už ze starého Říma. Například správce Anatolie Manius Aquillius byl znám jako silně zkorumpovaný úředník a lakomec. Na území vymáhal neúměrně vysoké daně a jakékoli prodlevy s placením velmi tvrdě trestal. Po zabrání Anatolie Řeky se ocitl ve vězení a poddanými byl odsouzen ke stejnému osudu jako zmíněný španělský guvernér. Roztaveny byly pak jeho vlastní mince a prsteny.

V mnoha dalších případech se ovšem ke stejnému postupu používalo výrazně levnější olovo. Poprava to byla velmi rychlá, ale nesmírně drastická. Kov dosáhl teploty 450 stupňů Celsia, tudíž okamžitě spálil hrtan i veškeré sliznice. Kouř doprovázející tento proces ještě způsobil, že se popravovaný prakticky ihned udusil. Každopádně se nejednalo o nic, co by bylo atraktivní na pohled. Lidé mají ovšem různý vkus a někdo může tyto výjevy i vyhledávat.

Který způsob popravy je podle vás nejhorší?

Zdroj: SmithsoninanMag, Medium

Článek Zadušení plátkem zlata a jiné bizarní popravy nahánějí dodnes hrůzu. Urození měli zkrátka čest umřít na úrovni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zrychlení ekonomického tempa

Ekonomové i další experti jsou vesměs toho názoru, že národní růst Číny byl masivně podpořen tím, že se stala členem Světové obchodní organizace (WTO). Tento mezivládní spolek totiž reguluje formu a míru obchodování mezi jednotlivými státy. Země z tohoto členství mohou velmi profitovat, protože jim spolek pomáhá v tvorbě pravidel pro mezinárodní obchod a taky na nich vymáhá rozvoj moderního trhu.

Ačkoli jde bezpochyby o velké vítězství, není rozhodně sdílené celou zemí. Podle odhadů jsou více jak dvě třetiny tohoto bohatství v rukách asi 10 % nejbohatších domácností. Stejný poměr pak platí i pro USA, které se v celosvětovém žebříčku národního bohatství stále drží na druhé příčce. Přestože je tedy rozdíl mezi Státy a Čínou znatelný, neznamená to, že by západní velmoc přestala zasahovat do globální hry a nacházela se v nějaké propasti.

Čína a její budoucnost

Rostoucí ekonomická síla Číny je něco, co bude potřeba bedlivě sledovat také během následujících let. Jakmile se totiž začne ekonomický růst po pandemické krizi vracet do zdravějších kolejí a vzorců, může mnoho dosud stabilních národů potkat finanční kolaps. Nechvalně proslulá finanční krize USA z roku 2008 byla spuštěna rozpadem domácí ekonomiky a tuto zranitelnost velmi dobře předvedla.

Za růst čínské prosperity jsou přitom částečně odpovědné právě rostoucí ceny nemovitostí. Experti by tedy měli pečlivě pohlížet na horizont a hledat podobné úkazy. Doba ozdravení ekonomiky je ovšem otázkou. Přibývající mutace koronaviru stále vyžadují restrikce a omezení a přímé zbavení se hrozby neznamená konec krizové situace. Teprve se skutečným vyrovnáním se s touto chorobou se začnou věci vracet do „původních“ kolejí.

Sledujete celosvětové ekonomické nebo jiné žebříčky?

Zdroj: IFLScience

Článek Čína se oficiálně stala nejbohatší zemí celé planety. Měl by její rapidní a nezastavitelný růst zbytek světa děsit? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vyšší třída a lepší strava

Nejvyšší z nalezených byl nejspíš člověkem vysokého sociálního statusu, tudíž se mu dostávalo i lepší a výživnější stravy. Nepochybně převyšoval všechny lidi v okolí. Badatelé nicméně našli také stopy poškození jak na kostře samotné, tak i na nalezené keramice a nefritových článcích v dalších šesti velkých hrobkách. Mohlo se jednat o důsledky bojů vysoce postavených lidí, ke kterým došlo krátce po samotném pohřbu tohoto muže.

Archeologické vykopávky se nachází konkrétně ve vesnici zvané Jiaojia. Od roku 2016 tu vědci našli ruiny 104 domů, 205 hrobek a také na 20 obětišť. Je zajímavé, že jako dosti vysoký byl popsán i slavný čínský filosof Konfucius, žijící v letech 551–479 před Kristem. A ten se dokonce během cest dostal i do této provincie. Na svou výšku byli hrdí i místní obyvatelé. Jejich nálezy z roku 2015 odpovídají průměrné tělesné výšce 172 centimetrů.

Kostry z pozdního neolitu

Tyto konkrétní kosti jsou datovány do pozdního neolitu, tedy doby před 4 500–5000 lety. Civilizace tu dosahovala až ke Žluté řece, ovšem o samotné oblasti z této doby je jen málo informací. Nález koster není ovšem jedinou zajímavostí těchto vykopávek. V mnoha domech byla nalezena pestrobarevná keramika a kousky nefritu. To dává na vědomí, že místní lidé nejspíš žili prosperujícím, pohodlným a klidným životem.

Není ovšem stále jasné, co stojí za jejich překvapivou výškou. Nějaký podíl na tom mohla mít asi různorodá a vydatná strava. Podle západních měřítek není 190 centimetrů nic zvláštního, ovšem v Číně a v tehdejší době to byl výrazný nadprůměr. Tito lidé dalece převyšovali všechny ostatní obyvatele své éry. Vykopávky na místě pokračují a kdoví, třeba bohaté naleziště vyjeví další náznaky ohledně této vesnice.

Kolik měříte vy? Převyšujete své příbuzné?

Zdroj: IFLScience

Článek Nalezena kostra pravého „obra“ v ruinách starých 5 000 let. Historický objev badatelům doslova zamotal hlavu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tarimské mumie patří původním obyvatelům

Podle dřívějších závěrů, které se ještě před několika měsíci považovaly za zcela nezvratné, byly tarimské mumie považovány za příslušníky vzdálené větve raných Indoevropanů, kteří se do oblasti přistěhovali před více než 2 000 lety. Nejnovější výzkumy nicméně prokázaly, že se jednalo o potomky původních obyvatel, kteří nevykazují příbuznost s žádným ze svých sousedních národů. Byla to právě jejich odlišnost a záhadnost, která vědce dříve směřovala k myšlence indoevropského původu mumií.

Studie se soustředila na oblast pohřebiště Xiaohe, která byla Tarimským lidem obývána před zhruba 4 000 lety. V té době byl na místě současné pouště bujný říční břeh, což dalo pravděpodobně vzniknout netypickému způsobu pohřbívání mrtvých. Jejich těla byla zakryta rakví ve tvaru člunu, jenž byl pokrytý dobytčí kůži. Vedle rakve byl vztyčen kůl, který mohl představovat veslo. Během doby bronzové zde bylo pohřbeno více než 300 lidí.

Od počátku 20. století, kdy bylo pohřebiště ležící na východním okraji pouště Taklamakan náhodně objeveno, přitáhlo pozornost celé řady archeologů a antropologů. Ostatky tehdejších lidí byly přirozeně mumifikovány panujícími přírodními podmínkami a dodnes je mnoho z nich v pozoruhodném stavu. Velké množství hrobů bylo nicméně otevřeno vykradači, kteří tak zničili drahocenné podklady pro budoucí výzkum.

Nezvyklá genetická izolace Tarimského lidu

V rámci nově provedené studie extrahovali vědci vzorky DNA ze zubů 13 tarimských mumií z pohřebiště Xiaohe. Výsledky analýzy vyvrátily dřívější domněnky o jejich původu a poskytly zcela nové informace. Podle studie nedošlo v případě Tarimských lidí ke genetickému smíšení se sousedními národy. Tito lidé tudíž pocházeli výhradně ze starověkých Severoevropanů, kteří kdysi tvořili podstatnou část populace a z větší části vymizeli před 10 000 lety po skončení doby ledové.

Další část publikované studie se věnuje srovnání vzorků DNA tarimských mumií se vzorky DNA pouštních mumií přibližně stejného stáří, které byly objeveny v Džungarii na druhé straně pohoří Ťan-šan. Srovnání DNA přineslo zajímavý objev, a sice Džúngarové se mísili s příslušníky Afanasievské kultury (nejstarší známá kultura jižní Sibiře), avšak Tarimci nikoliv. O důvodech mohou vědci jen spekulovat.

Genetická izolace Tarimského lidu nicméně neznamenala jejich odtržení od zbytku kultur žijících v dané oblasti. Již v době bronzové byla Tarimská pánev významnou křižovatkou kulturní výměny mezi Východem a Západem. Tarimci tak převzali cizí praktiky chovu dobytka, ovcí a koz, pěstování prosa, ječmene i pšenice. Úspěšná adaptace cizích kulturních praktik je tak dle vědců dalším z důkazů, že geny a kulturní prvky se nemusí nutně pohybovat společně.

Měli jste někdy možnost prohlédnout si opravdovou mumii?

Zdroj: LiveScience

Článek Historický omyl: Tarimské mumie patří původním obyvatelům, nešlo o indoevropské přistěhovalce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jako ze sci-fi filmů

Pokud by loď neměla mít přímo kilometr, pak má Čína v úmyslu vybudovat plavidlo o velikosti 10násobku mezinárodní vesmírné stanice. Odborníci se shodují v jedné poměrně klíčové věci ohledně takového nápadu. Přestože totiž stavbě brání některé technické překážky, sestavení lodě takových rozměrů by na oběžné dráze mohlo mít velmi široké využití. Jednou z nich je například vybudování vesmírné elektrárny, která by energií zásobovala planetu.

Tento projekt má Čína jako součást 14. pětiletky mezi lety 2021–2025. Očekává přitom, že se výsledek stane jejím hlavním budoucím vesmírným zdrojem. Plánuje hlavně zkoumání vesmíru a dlouhodobý pobyt lidí v kosmu. Jakmile byl záměr oficiálně venku, okamžitě zaplavil internet a samozřejmě zasáhl i fanoušky sci-fi. Někteří nadšenci ho pak žertem srovnávali právě se slavnými loděmi z filmů a seriálů, například z Hlubokého vesmíru devět.

Nevyhnutelné překážky

Druhou stranou expertních rozborů jsou neoddiskutovatelné technické překážky a samozřejmě také obrovské investice a potřeba pracovních sil. Například montáž stanice ISS na oběžné dráze zahrnovala mnoho samostatných letů, které vynášely jednotlivé součástky. Rakety mají omezenou nosnost a celý tento proces tehdy trval 12 let, konkrétně probíhal v letech 1998–2010. V momentě zkompletování byl první modul na konci své životnosti.

Dá se spekulovat, že takto rozsáhlá loď bude na stavbu jasně časově náročnější a její klíčové součástky budou muset mít mnohem delší životnost. Kromě toho bude muset existovat možnost jejich snadné výměny. Obrovskou výzvou bude nejen technická komplexnost, ale i samotná koordinace stavby, plánování a další logistika. Kromě toho jde o další příspěvek k množství odpadu na oběžné dráze, které je už tak tristní. Ostatně Čína je v tomto ohledu masivním přispěvatelem.

Myslíte, že se Číně podaří takový záměr zrealizovat?

Zdroj: AsiaTimes

Článek Čína chce postavit kosmickou loď o rozměru jednoho kilometru. K ambicióznímu plánu se vyjádřil prezident NASA se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Za soumraku dynastie

Do historie tato žena poprvé vplula 29. listopadu roku 1835 jako docela obyčejné čínské děvče jménem Yehe Nara. Měla ovšem určité postavení, protože byla dcerou z rodiny nižší vládnoucí šlechty Mandžuů. Ve věku 16 let byla přivedena do Zakázaného města, aby se přidala k císařovu harému. To zní v dnešní době spíše jako trest, tehdy to však bylo pro mladou ženu velmi prestižní postavení. Záhy se vládnoucímu císaři velmi zalíbila.

Panovník ji totiž slyšel zpívat a chtěl ji vidět osobně. Vzápětí se do ní zamiloval a pravidelně ji zval do své ložnice, takže mu brzy porodila syna. To jí vysloužilo titul Tz’u-Hsi, tedy „císařovna západního paláce“. Když císař roku 1861 zemřel, její pětiletý syn byl jediným mužským dědicem a stal se císařem Tchung-č‘. Cch‘-si se tak stala „císařovnou vdovou“ a vládnoucí regentkou. Tohoto postavení se vzdala v den, kdy bylo jejímu synovi 17 let.

Otázka politické vychytralosti

Jenže Tchung-č‘ zemřel o dva roky později a Cch‘-si se do své pozice vrátila. Tentokrát zastupovala svého tříletého synovce Kuang-sü. Posloupnost událostí vnímají někteří historici jako důkaz císařovniny politické vychytralosti. V době, kdy Tchung-č‘ zemřel, neměl dědice, ovšem jeho první konkubína byla těhotná. Během debat o nástupnictví však i se svým nenarozeným dítětem zemřela. Dvůr její smrt označil za sebevraždu, vzbudilo to však značné podezření.

Ovšem i pokud by šlo o vraždy, nemusela je mít na svědomí právě Cch‘-si. Zesnulý císař měl pět bratrů, kteří měli své vlastní ambice, pokud šlo o ovládání trůnu, ačkoli pouze nepřímo. Pod nánosy historických mýtů a zkazek se tak skrývá osud ženy, která byla uvězněná v pozici, ze které nebylo příliš východisek. Jednalo se o bystrou a ambiciózní ženu, ale její život rozhodně nebyl pohádkou. Znáte další případy podivných nástupnictví?

Zdroj: SmithsonianMag

Článek Čarodějka z východu, nejkrutější vládkyně Číny vládla tajně zpoza trůnu. Vše měla v malíčku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obecné fungování dopravy z Číny

Když si z Číny něco objednáte a necháte doručit, většinou budete mít balíček doma za několik týdnů. Právě výše zmíněná hromadná doprava je důvodem této doručovací lhůty. Kontejner zkrátka zůstává na místě, dokud není zcela naplněn. Když máte štěstí na jeden z posledních balíčků v zásilce do Evropy, můžete mít nákup doma už za 14 dní. Pokud je jeden z prvních, vyšplhá se doba i na čtyřnásobek, tedy celých 8 týdnů.

Pravdou je, že i přes tyto dlouhé čekací doby je internetový nákup zboží z Číny rok od roku populárnější. Internetové nakupování nabývá na oblibě dlouhodobě a nízké ceny snadno kompenzují dlouhou dodací lhůtu. Nakoupit se dá navíc obrovské spektrum věcí, vlastně prakticky všechno od elektroniky přes hračky až po kosmetiku. Stačí začít hledat v angličtině a můžete srovnat tisíce nabídek od desítek jednotlivých prodejců.

Clo za zboží a související daně

V současné době jsou všechny zásilky s cenou pod 22 euro (550 Kč) osvobozeny jak od DPH, tak i celních plateb. Od této hranice výš je třeba zaplatit DPH. Při překročení sumy 150 euro (3 750 Kč) přibude i platba cla. Tyto podmínky se však mají změnit už během letošního roku a platba DPH se bude týkat i levnějších zásilek. Opatření má podle všeho zamezit podvodům, protože prodejci cíleně snižovali cenu zboží, aby se vešli do bezplatného pásma.

Daň samotná není jediným poplatkem a Česká pošta vybírá za proclení zásilky manipulační poplatek. Přes veškeré cenové podmínky se však u některého zboží nákup přímo z Číny stále vyplatí. Ostatně platba DPH neznamená automaticky nějaké šílené sumy. U levnějších produktů půjde o koruny na zásilku, které s cenou za konkrétní nákup téměř nehnou. Takže pokud zákazník nespěchá na doručení, určitě se takovými změnami nenechá od oblíbeného postupu odradit.

Zdroj: Skrblik

Článek Proč je poštovné z Číny často zadarmo, když v Česku platíte za dopravu mnohdy až stovky korun? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obsáhlý vědecký experiment

Takto popsalo plánovanou lunární bázi obsáhlé memorandum o porozumění mezi oběma zeměmi, které představila Čínská vesmírná agentura (CNSA). Má jít o komplex se schopností dlouhodobých autonomních operací a víceúčelovými aktivitami vědeckého výzkumu. Toto spektrum má zahrnovat průzkum a využití, pozorování Měsíce, základní vědecké experimenty a technická ověření. Tohle by se možná dalo říct i jednodušeji.

Stručně přeloženo to znamená, že základna má být soběstačná bez nutnosti kontinuálního zásobování ze Země. Bude existovat buď na povrchu luny, na oběžné dráze nebo na obou místech. Také se bude jednat o výchozí pozici pro základní vědecké zkoumání, průzkum a využití zdrojů Měsíce. Stejně tak bude součástí praktické ověření technologií pro udržování lidského života tak daleko od Země.

Bez předchozích zkušeností a bez data provedení

Ani jedna z obou zemí nikdy předtím nepřistála na Měsíci s lidskou posádkou ani nestanovila jakékoli datum dokončení či zahájení stavby avizovaného projektu. Rusko je ovšem vedoucí vesmírnou velmocí po závodech ve 20. Století a Čína se v posledních letech předvedla působivými sondami a vesmírnými stanicemi. Během let od výslužby vesmírné lodi v roce 2011 a prvním osazeným ledem SpaceX mají tyto země jako jediné něco, co dovede vynést lidi na oběžnou dráhu.

I když CNSA prohlásila, že její stanice bude otevřená všem zemím, které se budou chtít zapojit, a USA spolupracovaly s ruskými astronauty po dekády, NASA s Čínou nespolupracuje. Nejbohatší země světa znemožnila roku 2011 legální kooperaci NASA s jakoukoli čínskou institucí. To samé platí pro dodavatele vybavení nebo součástek na americké půdě. Země, která na Měsíci jako první přistála, se tak dost možná „nedozvoní“ na první stálé dveře na jeho povrchu.

Zdroj: Livescience

Článek Rusko a Čína spojí na Měsíci svoje síly. Plánují vybudovat společnou stanici se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tato krátká, avšak důležitá mise se oproti jiným liší svou rychlostí. Trvat by měla okolo pouhých 3 týdnů. Pokud půjde vše podle plánu, i se vzorky z měsíčního povrchu se raketa navrátí zpět na Zem zhruba v polovině letošního prosince.

Na oběžnou dráhu měsíce by se tato vesmírná loď vážící 8,2 tuny měla dostat koncem listopadu. Následný plán počítá s vysláním dvojice z jejích celkových 4 modulů, konkrétně přistávacího modulu spolu s výstupovým vozítkem. K tomu by mělo dojít o 2 dny později.

Oba moduly by měly přistát v blízkosti oblasti Mons Rumker – komplexu lunárních dómů, který se nachází na přivrácené části Měsíce. Právě v těchto místech přistála v roce 1969 posádka legendární americké mise Apollo 12, která zde rovněž odebrala vzorky měsíčního povrchu.

První snaha Číny o přenos měsíčních vzorků na Zemi

Stacionární přistávací modul, jež je nedílnou součástí mise, je vybaven řadou kamer, radarem a dalšími důležitými měřiči, jež mají za úkol posbírat co nejvíce použitelných vzorků. Cílem je odebrat až 2 kilogramy měsíčního materiálu. Aby bylo dosaženo co největší efektivity, je tento modul vybaven nástroji, pomocí nichž se bude moci provrtat až do hloubky 2 metrů pod povrch. Takto získané vzorky budou dále přesunuty do výstupového vozidla. To je přenese zpět do oběžné dráhy, kde se navrátí zpět ke hlavní lodi. Tam se získané vzorky přenesou do kapsule vybavené na zpětný návrat na Zem.

Tím, co činí tuto misi tak výjimečnou, je právě přenos vzorků zpět na naši planetu, kde budou následně zkoumány. Čínští vědci si od toho slibují pochopení způsobu, jímž byl Měsíc formován.

Jak číslice v názvu mise napovídá, v minulosti proběhla již řada pokusů. Ty přinesly důležité informace spolu s bližší návodem, čemu je třeba se vyvarovat. První z nich proběhly v roce 2007 a 2010. Tehdy Čína vyslala na oběžnou dráhu vesmírné lodě Chang’e 1 a Chang’e 2. Na Měsíci přistála až třetí z nich, Chang’e 3 lander-rover. Stalo se tak v prosinci 2013. Následovaly další dvě mise, během nichž byla vyvinuta speciální kapsle schopná přenést vzorky vesmírného materiálu zpět na Zemi. Povede se jí to tentokrát? To se dozvíme již brzy.

Článek Čína zahájila vesmírnou misi Chang’e 5 s jasným cílem – posbírat vzorky z Měsíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.