Zadušení plátkem zlata a jiné bizarní popravy nahánějí dodnes hrůzu. Urození měli zkrátka čest umřít na úrovni

Evropské způsoby mučení symbolizuje hlavně lámání v kole, případně palečnice. Ve srovnání s čínskými postupy šlo o poměrně mírné metody. Východ byl mnohem krutější.

i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Starověké a středověké mučicí metody dosáhly propracovanosti a krutosti, kterou nejspíše nepřekoná ani moderní doba. Evropské státy si vystačily s kládami, natahováním na skřipec, železnou pannou nebo palečnicemi. V Číně bylo normální trhání na kusy nebo velmi pomalé dušení, kterému nadšeně přihlížel skandující dav. Existovala ještě metoda zahrnující kousek zlata, jenže ta byla vyhrazena jen vysoce postaveným odsouzeným, nikomu jinému.

Rozdílné způsoby mučení dle sociální třídy

Obecně bylo všude patrné to, že způsob mučení se lišil se stoupající sociální vrstvou. Obyčejný člověk se dostal přinejlepším na šibenici nebo byl vpleten do kola. Příslušníci šlechty měli obvykle právo na to být popraveni stětím, tedy useknutím hlavy mečem. Čína fungovala na principu naprosto totožném, ovšem jejich způsoby mučení i poprav byly mnohem propracovanější. Kromě toho měli těchto metod mnohem víc, takže kati se mohli skutečně „vyřádit“.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pokud se popravčímu dostal do rukou obyčejný člověk, mohl na něm pracovat dle své libosti a nikdo mu v ničem nebránil. Jenže šlechta byla vždycky jiná sorta lidí. Takovým odsouzeným většinou posílal sám císař decentní balíček a oni mohli spáchat sebevraždu v soukromí svého domova. V balíčku byl k tomuto účelu buď hedvábný provaz na oběšení, nebo lahvička s jedem. Vysoce postavené osoby mohly ve stejné zásilce najít také malý plátek zlata.

Starodávná tabletka smrti

Mohlo by se na první pohled zdát, že by možná šlo o odpuštění a odškodné. Jenže právě tento plátek byl nástrojem smrti a „obdarovaný“ dobře věděl, jak s ním naložit. Kousek cenného kovu si položil na dlaň a prudce ho vdechl. Při správném provedení se spolehlivě zadusil, jako kdyby spolkl rybí kost. Tato metoda byla ale opravdu vyhrazena jen šlechtě, protože kov byl velmi drahý, takže jakékoli použití muselo mít smysl.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nebylo tomu tak ovšem u každého národa a třeba indiáni z dnešního Ekvádoru měli zlata opravdu dostatek. Jenže právě to se stalo důvodem španělského dobývání. Roku 1599 byl tak nenáviděný španělský guvernér zajat domorodci a ti mu do hrdla nalili roztavené zlato. Těm, kteří viděli seriál Hra o trůny, se dost možná vybaví poprava staršího bratra Daenerys Targaryen. Tomu bylo roztavené stříbro nalito na hlavu coby „koruna“ pro pravého draka.

Popravování pomocí tekutého kovu

Zmínky o tomto způsobu popravování pocházejí už ze starého Říma. Například správce Anatolie Manius Aquillius byl znám jako silně zkorumpovaný úředník a lakomec. Na území vymáhal neúměrně vysoké daně a jakékoli prodlevy s placením velmi tvrdě trestal. Po zabrání Anatolie Řeky se ocitl ve vězení a poddanými byl odsouzen ke stejnému osudu jako zmíněný španělský guvernér. Roztaveny byly pak jeho vlastní mince a prsteny.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V mnoha dalších případech se ovšem ke stejnému postupu používalo výrazně levnější olovo. Poprava to byla velmi rychlá, ale nesmírně drastická. Kov dosáhl teploty 450 stupňů Celsia, tudíž okamžitě spálil hrtan i veškeré sliznice. Kouř doprovázející tento proces ještě způsobil, že se popravovaný prakticky ihned udusil. Každopádně se nejednalo o nic, co by bylo atraktivní na pohled. Lidé mají ovšem různý vkus a někdo může tyto výjevy i vyhledávat.

Který způsob popravy je podle vás nejhorší?

Zdroj: SmithsoninanMag, Medium

Diskuze Vstoupit do diskuze
144 lidí právě čte
Zobrazit další články