Čínský rýžový porcelán provází mýtus o výrobě. Ten dokáže vyšroubovat cenu i k 50 000 korunám

Znáte tu starou legendu, že čínští mistři vtlačovali do syrové hlíny zrnka rýže, která při výpalu shořela a zanechala po sobě průsvitná okénka? Pravda je ve skutečnosti mnohem zajímavější.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Tato technika, v Číně známá jako Linglong, což znamená drahocenný a prolamovaný, je ve skutečnosti formou rafinovaného prořezávání a glazování. Kdyby se totiž do hlíny rýže opravdu dala, plyny při jejím spalování by křehkou nádobu v peci roztrhaly na kousky.

Jak vznikají průsvitná okénka jako z tekutého skla

Skutečný proces výroby je čisté mistrovské řemeslo. Hrnčíř nejprve vyrobí z porcelánové hlíny tenkostěnnou nádobu a nechá ji částečně vyschnout. Následně pomocí speciálního nožíku ručně vyřezává do stěny drobné otvory ve tvaru zrnek rýže. Pak se celá nádoba opakovaně, klidně až třicetkrát, namáčí do tekuté průhledné glazury, která otvory dokonale zaplní.

Nádoba se následně vypálí při extrémní teplotě kolem 1300 °C. Porcelán sline a glazura v otvorech se promění v dokonale čiré, průsvitné sklo. Výsledkem je nádoba, která se při pohledu proti světlu rozzáří jako malá vitráž.

Odkud se vzal název a proč obchodníci lhali

Když se tento porcelán v 18. a 19. století začal masivně vyvážet do Evropy, západní obchodníci netušili, jak složitou technologií byl vyroben. Protože nejčastější tvar vyřezávaných oček připomínal podlouhlá zrnka rýže, začali mu zjednodušeně říkat rýžový porcelán. Odtud byl už jen krůček ke vzniku mýtu o shořelých zrnkách.

Obchodníci tuhle báchorku samozřejmě rádi udržovali, protože dodávala zboží nádech exotického tajemna a zvyšovala prodeje. Technika sice vznikla už za dynastie Ming, ale svého vrcholu dosáhla za dynastie Čching v legendárním hlavním městě porcelánu Jingdezhen.

Sběratelský fenomén a jak poznat tovární padělek

Při sběratelství je nutné rozlišovat starožitný porcelán do počátku 20. století od moderní produkce. U starých kousků jsou otvory vyřezávané ručně, takže pod lupou zjistíte, že každé zrnko má mírně odlišný tvar či sklon. Moderní kousky z druhé poloviny 20. století se lisovaly strojem do forem, okénka jsou dokonale symetrická a jejich hodnota je minimální.

Pokud doma objevíte starožitný kousek, můžete slavit. Za dobře zachovalou ucelenou sadu porcelánu mohou lidé v aukcích dostat i 50 000 Kč. K zahození ale nejsou ani jednotlivé kousky. Pokud máte doma solitérní hrnky, které jsou úplně bez oťuku a dochovaly se i s původním podšálkem, můžete za jeden jediný takový kus dostat třeba 2 500 Kč.