technologie – VědaŽivě.cz

Kabel za 12 miliard Kč obchází hrob skřítka Dobbyho, ale vede přes lidské ostatky. Fanoušci ale byli neoblomní

Veronika Holečková — Tue, 25 Aug 2026 03:00:00 +0000

Když Simon Ludlam, projektový poradce interkonektoru Greenlink, poprvé uslyšel jméno Dobby, zareagoval prostě: „Dobby? Kdo je Dobby?“ Ludlam v té době řešil trasu podmořského kabelu za zhruba 12 miliard korun, který měl propojit irskou a britskou elektrizační soustavu. O fanouškovském památníku domácího skřítka z Harryho Pottera, zakopaném v dunách nad pláží Freshwater West v Pembrokeshire, neměl ponětí. Jenže po rozhovoru pro BBC Wales začaly zvonit telefony a nepřestávaly. Stovky hovorů od fanoušků, kteří žádali jediné: ať kabel nejde přes Dobbyho hrob. A projektový tým nakonec trasu skutečně upravil.

Kabel pod mořem, skřítek v dunách

Greenlink je elektroenergetický interkonektor o kapacitě 500 MW, který vede zhruba 190 kilometrů pod mořem a pod zemí mezi irskou rozvodnou Great Island v hrabství Wexford a britskou rozvodnou Pembroke v Pembrokeshire. Používá technologii HVDC (přenos stejnosměrným proudem o vysokém napětí) a od února 2025 je v plném komerčním provozu. Vlastní ho Greenlink Interconnector Limited, dnes v rukou investiční skupiny Equitix a švédské Baltic Cable AB.

Na waleské straně kabel vystupuje z moře právě u Freshwater West. Aby nedošlo k otevřenému výkopu v citlivém pobřežním prostředí, projektanti zvolili horizontální směrové vrtání pod pláží a dunami. Na povrchu po stavbě nezůstalo nic viditelného. Jenže právě v těch dunách, pár desítek metrů od původně plánované trasy, stojí hromádka kamenů, ponožek a ručně malovaných vzkazů, neoficiální památník Dobbyho, domácího skřítka, který ve filmové sérii Harry Potter zemřel právě na této pláži. Freshwater West totiž sloužil jako lokace pro scény kolem Shell Cottage.

Stovky telefonátů a jeden kolega z povolovacího týmu

Podle pozdějšího vyprávění Ludlama v podcastu a v článku Pembrokeshire Herald se klíčový moment odehrál někdy mezi lety 2017 a 2019, kdy Ludlam přes poradenskou firmu Etchea Energy zajišťoval projektové vedení Greenlinku. Po odvysílání rozhovoru pro BBC Wales, v němž padla zmínka o trase u Freshwater West, se na projektový tým sesypala vlna reakcí.

„Stovky telefonátů,“ popsal Ludlam. Jeho kolega z povolovacího týmu mu vysvětlil, že intenzita veřejné reakce je „velmi, velmi vážná“. Ludlam, člověk od kabelů a napětí, ne od kouzelných hůlek, pochopil rychle. Nešlo o právní námitku; Dobbyho hrob nemá žádný formální památkový status. Šlo o něco jiného: o společenskou licenci k projektu.

Tým se vrátil k plánovačům a vedení kabelu u waleského výstupu upravil tak, aby se památníku vyhnulo. Přesná cena změny trasy nebyla veřejně vyčíslena a nic nenasvědčuje tomu, že by úprava projekt zdržela. Waleská povolení pro pozemní část byla schválena v červenci 2020, tedy až po přetrasování. Celý 190kilometrový projekt pokračoval bez přerušení.

Ekologie, archeologie a ponožky v dunách

Freshwater West není jen filmová kulisa. National Trust, který lokalitu spravuje, ji vede jako přírodně citlivou oblast; duny spadají pod režim SSSI (Sites of Special Scientific Interest). Nárůst návštěvnosti, z velké části tažený právě Dobbyho památníkem, tlačí na parkování, zázemí i chráněné přírodní prvky.

V roce 2022 National Trust spustil veřejnou konzultaci o budoucnosti pláže, do které se zapojilo téměř 5 000 lidí. Výsledek? Památník zůstal, ale s jasným doporučením: fotografujte, nic nenechávejte. Ponožky, cetky a barva z kamínků mohou škodit krajině i mořskému prostředí. Heslo zní „nepřijít, nezanechat stopu“.

Ironií příběhu je, že nová trasa kabelu vedla podle Ludlama „docela blízko“ k místu bronzového archeologického nálezu. Jenže archeologie na rozdíl od fanouškovského památníku spadá do formálního plánovacího režimu; Dyfed Archaeological Trust stanovil podmínky, průzkumy proběhly, vše bylo řádně zdokumentováno. Skutečné starověké nálezy měly zákonnou ochranu. Fiktivní hrob měl něco silnějšího: emoce tisíců lidí a telefonní číslo na projektovou kancelář.

Když je levnější ustoupit než bojovat

Velké infrastrukturní projekty běžně mění trasy kvůli veřejným připomínkám. Skotský Transport Scotland u projektu rozšíření silnice A96 výslovně uvádí, že po veřejném představení tras a námitkách následovaly úpravy variant. Greenlink není výjimkou z principu, je výjimkou v důvodu.

Projektový tým neustoupil před zákonem, ale před kalkulací. Lokální přetrasování podzemního kabelu v plánovací fázi je řádově levnější než mediální bouře, která by projekt spojila s „ničením Dobbyho hrobu“. V éře sociálních sítí a fanouškovských komunit schopných mobilizovat tisíce lidí během hodin je reputační riziko reálná položka v rozpočtu. Ludlam to nepojmenoval jako ústupek. Pojmenoval to jako rozumné rozhodnutí.

Článek Kabel za 12 miliard Kč obchází hrob skřítka Dobbyho, ale vede přes lidské ostatky. Fanoušci ale byli neoblomní se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Robotika mění vinařství, inovace v Silberbergu zaujaly odborníka z Tenerife

Jana Šrámčíková — Fri, 21 Aug 2026 12:09:00 +0000

Večer 10. června 2026 se svahy nad Leibnitzem rozzářily fialovým světlem. Na vinici vzdělávacího centra Silberberg šest postřikových systémů, od klasické tažené rosičky přes dron až po plně autonomního robota, stříkalo roztok s fluorescenční látkou, zatímco UV lampy odhalovaly, kam přesně každá kapka dopadla. Formát „Vinea Illuminata“ měl ukázat úlet, přesnost zásahu a bezpečnost obsluhy. Mezi diváky stál i José Pedro Benasco Rodríguez, pedagog oboru vinohradnictví a vinařství z IFPA Tacoronte na Tenerife, který do Štýrska dorazil na týdenní výměnu v rámci programu Erasmus+. Pro člověka zvyklého na strmé, suché svahy vulkanického ostrova to byl docela jiný svět.

Padesát osm vystavovatelů a jeden společný problém

Den techniky v ovocnářství a vinařství, který v Silberbergu pokračoval 11. června, shromáždil podle odborného časopisu Der Winzer 58 vystavovatelů. Vstup byl zdarma, ale nabídka nebyla nezávazná. Program pokrýval celý řetězec od vinohradu po sklep:

Autonomní postřik a drony – stroje schopné jet po řádku bez obsluhy a dronové aplikace přípravků shora, obojí s důrazem na přesnost a minimální úlet.
Senzorika a monitoring – čidla vlhkosti půdy, listové plochy i mikroklimatu, napojená na rozhodovací systémy.
Robotické paletování a sběrací roboti – automatizace logistiky ve sklepě, kde se dnes ručně přesouvají tuny hroznů a sudů.
Chytré lisy a fermentační řízení – lisy s automatickým dávkováním tlaku podle odrůdy a zralosti.
Automatizace závlahy a fertigace – řízení vody a výživy na základě senzorových dat v reálném čase.

Společný jmenovatel? Nedostatek pracovních sil. Štýrské vinařství, podobně jako moravské, naráží na to, že ruční práce ve svahu je drahá, fyzicky náročná a stále méně lidí ji chce dělat. Automatizace tu není módní vlna, ale odpověď na ekonomický tlak.

Dva vulkány, dva světy

Silberberg leží v regionu Vulkanland Steiermark, kde vulkanické podloží formuje terroir a kde se klima pohybuje na přechodu mezi horkým panonským a vlhkým středomořským vlivem. Tenerife je taky vulkanický ostrov, jenže s vinicemi od pobřeží až přes 1 600 metrů nad mořem, subtropickým aridním klimatem a „mořem mraků“, které na severu zadržuje vlhkost, zatímco jih vysychá.

Benasco nepřijel jako žák. Na IFPA Tacoronte učí vinohradnictví a vinařství, škola má platný Erasmus Charter a on sám se už dříve podílel na semináři o precizním vinohradnictví. Kontakt mezi oběma institucemi vznikl po European Winechampionship 2023, kdy se v Silberbergu potkali pedagogové z obou škol. Už v roce 2025 šest studentů Silberbergu absolvovalo třítýdenní praxi na Tenerife, kde pracovali s vodním stresem, lokálními odrůdami a tradičními systémy vedení révy, které na středoevropských svazích neexistují.

Červnová návštěva obrátila směr. Benasco se podle informací Silberbergu, které převzal Der Winzer, seznámil s technologiemi na Dni techniky a absolvoval exkurze po vinařstvích absolventů školy ve Vulkanlandu. Které konkrétní stroje ho zaujaly nejvíc, veřejně nekomentoval. Relevantnější je spíš otázka, co z toho na Tenerife dává smysl, a co ne.

Kde automatizace pomáhá a kde naráží

Na Tenerife je klíčovým limitem voda, nikoli pracovní síla v klasickém slova smyslu. Podle diagnostiky kanárské vlády z roku 2020 je sucho a nedostatek závlahové vody hlavní strukturální bariérou rozvoje tamního vinohradnictví. Vinice na ostrově (oficiální podklady Cabilda pracují zhruba s 3 200 hektary) jsou často na strmých terasách, kde se velký autonomní stroj jednoduše neprotáhne.

Naproti tomu senzorické řízení závlahy, dronový monitoring nebo precizní fertigace jsou technologie, které terén neomezuje a které na suchém ostrově mohou ušetřit každý litr. Právě tady se oba světy potkávají nejpřirozeněji.

Nový rozměr přidala filoxera. V červenci 2025 byl na Tenerife poprvé potvrzen výskyt révokazu, škůdce, který ostrov po staletí míjel. Kanárská vláda zavedla restrikce pohybu sadebního materiálu a do léta 2026 provedla přes 4 400 inspekcí. Tenerife zůstává jediným kanárským ostrovem s výskytem. Pro vinice s neštěpovanými keři, jednu z posledních takových populací v Evropě, je to existenční hrozba. Monitoring pomocí dronů a senzorů, jaký Silberberg předváděl pro detekci chorob, tu najednou není luxus, ale potenciálně záchranný nástroj.

Český kontext: Morava není tak daleko

Podobné technologie nejsou jen rakouská a kanárská záležitost. Na Mendelově univerzitě v Brně funguje od roku 2017 spolupráce s moravskými vinařstvími (Sonberk, Znovín, Bohemia Sekt nebo Vinofrut) na dronovém monitoringu chorob, sucha a výživy. V Kurdějově vznikla ukázková vinice pro mechanizaci prací od čištění kmínků po sklizeň, tehdy jediná svého druhu v Česku.

A Erasmus+ ve vinařství? Funguje i na středoškolské úrovni. Střední vinařská škola Valtice v září 2025 vyslala osm studentů vinohradnictví na dvoutýdenní stáž do španělských vinařství. Pravidla jsou jasná: student nemůže žádat sám, žádost podává škola. Kdo chce podobnou zkušenost, musí začít u svého ředitele, ne na webu Evropské komise.

Článek Robotika mění vinařství, inovace v Silberbergu zaujaly odborníka z Tenerife se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

3 % ročně vypadají nevinně. Studie ukázala, jak rychle exponenciální růst AI promění tisíciletí zásob energie v dekády

Veronika Holečková — Mon, 17 Aug 2026 02:17:00 +0000

Dva výzkumníci z MIT Sloan a Blue Origin Space si položili otázku, kterou běžné energetické výhledy obcházejí: co se stane, když tempo růstu spotřeby elektřiny přestane být „normální“ a začne kopírovat křivku umělé inteligence? Robert Nachtrieb a Steven Smith na ni odpověděli v preprintové studii AI Hastens Limits to Exponential Growth, odeslané na arXiv 24. dubna 2026. Výsledek není prognóza trhu do roku 2030. Je to stres-test, který ukazuje, co s časovými horizonty udělá pouhá změna jednoho parametru, ročního tempa růstu.

Matematika, která nemá slitování

Celý model stojí na jednoduché rovnici: čas do dosažení energetického limitu se rovná konstantě dělené tempem růstu. Když se tempo zdvojnásobí, čas se rozpůlí. Když se zpětinásobí, zbude pětina.

Autoři pracují s výchozí globální spotřebou 633 exajoulů ročně a porovnávají dva scénáře. Při třech procentech ročně, tempu zhruba odpovídajícím historickému průměru, se spotřeba zdvojnásobuje jednou za 23 let. Při patnácti procentech jednou za necelých pět let. Rozdíl vypadá nevinně, dokud ho nepromítnete do tabulky:

Energetický limit	Při 3 % ročně	Při 15 % ročně
Pozemský obnovitelný strop	~303 let	~61 let
Vyčerpání neobnovitelných zdrojů	~680 let	~147 let
Dysonův limit (výkon Slunce)	~1 020 let	~204 let
Hvězdný limit (rychlost světla)	~1 343 let	~237 let

„Tisíciletí v dekády“ sedí nejpřesněji pro nižší planetární stropy, tepelný limit Země a pozemské obnovitelné zdroje. I kosmické prahy ale padají z tisíciletí do nízkých stovek let. A to je pointa: žádná technologie, ani fúze, ani Dysonova sféra, neporáží matematiku exponenciály. Jen posouvá další limit.

Proč zrovna patnáct procent

Nachtrieb a Smith neberou číslo ze stropu. Studie tvrdí, že spotřeba elektřiny na AI rostla od roku 2015 tempem 12,7 % ročně a v posledních pěti letech se zrychlila na patnáct procent. V roce 2024 přitom AI tvořila pouhé 1,5 % globální spotřeby elektřiny. Při zachování patnáctiprocentní křivky by kolem roku 2050 dosáhla parity se zbytkem světové spotřeby dohromady.

Klíčový zdroj, který autoři modelují jako dominantní „budoucí“ palivo, je deuterium z oceánů, surovina pro fúzní reaktory. Jeho zásoby převyšují kombinované zásoby uhlí, ropy, plynu a uranu více než dvacetimilionkrát. Právě proto vypadají „nekonečně“. Jenže při patnáctiprocentním růstu i tato astronomická zásoba vydrží řádově stovky let, ne miliony.

Studie zároveň popisuje brzdy, které mohou křivku zlomit dřív, než narazí na fyzikální strop: vyšší ceny elektřiny, efektivnější hardware, přesun od energeticky náročného trénování k inferenci a takzvaná datová zeď, kvalitní lidská trénovací data prostě nemusí stačit donekonečna.

Co říkají ti, kdo plánují na kratší horizonty

Mainstreamové instituce jsou střízlivější, ale směr potvrzují. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že spotřeba datových center do roku 2030 vzroste na zhruba 945 terawatthodin, více než dvojnásobek oproti roku 2023. V aktualizaci z roku 2026 IEA doplnila, že spotřeba datových center v roce 2025 meziročně vyskočila o sedmnáct procent a technologické firmy podepsaly kolem čtyřiceti procent všech firemních smluv na nákup obnovitelné energie.

Kritický přehled modelů od IEA 4E naopak varuje před alarmistickými extrapolacemi a odhaduje globální spotřebu datových center v roce 2023 na 300–380 terawatthodin. Nekvalitní modely mají podle něj sklon k přestřelování.

MMF ve studii z dubna 2025 ukazuje, že cenové dopady závisejí na infrastruktuře: při dostatečných sítích může růst cen zůstat pod jedním procentem, při omezených kapacitách výrazně vyšší. Problém tedy není abstraktní „konec energie“, ale velmi konkrétní fronty na připojení, chybějící transformátory a pomalé povolování.

Evropa reaguje, Česko teprve sbírá data

Evropská komise v červnu 2026 vydala strategickou cestovní mapu s pilířem „Energy for AI“, která řeší přístup datových center ke gridu, flexibilitu, energetický rating i požadavky na využití odpadního tepla. V celé EU se očekává růst instalované kapacity datových center z přibližně 12 gigawattů v roce 2025 na 28 gigawattů v roce 2030.

Česko v tomto závodě teprve staví startovní bloky. Podle zprávy Evropské komise k digitální dekádě v Česku zatím chybí dedikované studie ani observatoře sledující environmentální stopu digitálního sektoru. Nové povinnosti od roku 2024, datová centra nad 500 kilowattů musejí reportovat spotřebu energie a vody, nad megawatt i využití odpadního tepla, mají teprve vytvořit první konzistentní dataset. Adopce AI přitom v Česku v roce 2024 téměř zdvojnásobila tempo a vzniká Czech AI Factory.

Česká elektroenergetická soustava s netto spotřebou 59 terawatthodin v roce 2025 je relativně malá. Problém by podle nás nebyl primárně v národní bilanci, ale v lokální připojitelnosti, síťových špičkách a rozpočítání nákladů na posílení sítí, tedy přesně v tom, před čím varují IEA i Komise.

Stres-test, ne proroctví

Nachtrieb a Smith nepsali předpověď konce světa. Napsali fyzikální cvičení, které ukazuje jednu věc: parametr růstu r je důležitější než velikost zásoby. Tři procenta ročně vypadají zvládnutelně. Patnáct procent už ne, a AI se k nim blíží.

Pro tvůrce energetické politiky má studie jasný vzkaz: plánovat kapacity podle historického tempa růstu může být nebezpečně pohodlné. Exponenciála nečeká, až ji někdo schválí.

Článek 3 % ročně vypadají nevinně. Studie ukázala, jak rychle exponenciální růst AI promění tisíciletí zásob energie v dekády se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stavba obřího datového centra vyvolala v USA poprask. Proti hluku u výběhu zvířat demonstrují statisíce lidí

Lukáš Jírovec — Sat, 20 Jun 2026 04:22:03 +0000

Nashville, Tennessee, červen 2026. Na veřejném slyšení stojí stovky lidí ve frontě, aby dostaly tři minuty u mikrofonu. Venku je vedro, uvnitř jednacího sálu napětí. Téma: plánované datové centrum na pozemku vzdáleném zhruba 46 metrů od zvířat v Nashville Zoo, konkrétně od výběhu levhartů obláčkových, druhu, který je pod federální ochranou a jehož rozmnožování v zajetí patří k nejtěžším úkolům zoologických zahrad na světě. Online petice proti projektu mezitím nasbírala téměř 400 tisíc podpisů. Jenže hlavní příběh není o jedné budově vedle zoo. Je o tom, že Nashville do léta 2026 neměl pro datová centra žádná vlastní pravidla, a teď se je učí psát za pochodu.

Jedna budova, nebo celý kampus?

Ve veřejné debatě se opakuje číslo 69 220 čtverečních stop, tedy asi 6 430 metrů čtverečních, rozloha hlavní budovy. Zní to jako velký sklad. Jenže developerské podklady, které prošly městským úřadem, ukazují širší záměr: dvě datové budovy (jedna o výkonu 40 MW, druhá 10 MW), rozvodna o zhruba 6 690 m² (72 tisíc čtverečních stop), a to vše na pozemku o 9,5 hektaru (23,5 akru). Odběr nejméně 50 MW odpovídá při nepřetržitém provozu zhruba 438 GWh ročně. Nashville Zoo to přirovnává ke spotřebě 30 až 50 tisíc rodinných domů. Slovo „obří“ je tedy zkratka, ale ne přehnaná.

Levharti, kteří potřebují ticho

Proč zrovna zoo? Odpůrci stavby opakují čtyři okruhy: stálý hluk z chladicích systémů a záložních generátorů, světelné znečištění, dopad na zvířata a obava z energetické zátěže pro celou čtvrť. Zoo ale celý spor zarámovala jedním druhem, levhartem obláčkovým.

Nashville Zoo chová 17 z celkem 64 levhartů obláčkových v péči americké Asociace zoologických zahrad a akvárií. Od roku 1991 se tu narodilo 50 mláďat. Smithsonian Institution, se kterým zoo na programu spolupracuje, opakovaně uvádí, že úspěšnost rozmnožování tohoto druhu roste v soukromějším, méně rušeném prostoru. Zvukové a vizuální podněty zvyšují stres a narušují reprodukční cykly. Nepřetržitý hluk chladicích jednotek 46 metrů od výběhu by podle zoo mohl oslabit jeden z nejdůležitějších uzlů severoamerického záchranného programu.

Co zatím chybí, je projektově specifická hluková studie. Právě proto návrh nových nashvillských pravidel nově vyžaduje povinné posouzení hlukového dopadu i plán udržitelného hospodaření s vodou.

Město bez pravidel

Jádro problému je regulační. Nashville neměl datové centrum jako samostatnou kategorii ve svém územním kódu. Projekt DC BLOX proto prošel administrativou jako „kancelářské využití“. Radní Courtney Johnston to napadla a spor se rozjel.

Město teď dohání, co mělo mít dávno. Na stole jsou dva klíčové návrhy. BL2026-1391 zavádí datová centra do územního kódu a škáluje je do kategorií:

Malé: do 1 860 m² / 5 MW
Střední: 1 860–9 200 m² / 5–20 MW
Velké: 9 200–46 450 m² / 20–100 MW
Kampus: nad 46 450 m² nebo nad 100 MW, nepovolit vůbec

Druhý návrh je moratorium, které do 1. listopadu 2026 zastaví přijímání a vydávání stavebních a územních povolení pro datová centra. Starosta Freddie O’Connell 15. června podepsal Executive Order 59, kterým se za moratorium oficiálně postavil. Spor už není aktivistický, je městský.

Háček: pokud by stavební povolení prošlo dřív, než moratorium nabude účinnosti, projekt může pokračovat. Čas hraje pro obě strany.

Petice jako tlak, ne jako brzda

Téměř 400 tisíc podpisů pod online peticí je politicky silné číslo. Právně ale petice nic nezastaví. Reálné páky jsou jinde: dvě odvolání v územním řízení (jedno od radní Johnston, druhé od právníka zoo) a samotné moratorium. Spor má jít před Board of Zoning Appeals později v létě 2026.

Fyzický rozměr protestu je přitom skromnější, než by „statisíce“ naznačovaly. Na veřejném slyšení 11. a 12. června vystoupily stovky lidí, ne desetitisíce. Online mobilizace ale udělala z lokálního územního sporu celonárodní téma, a to má svou váhu, protože Nashville není sám.

Nashville jako precedent

V Tennessee od podzimu 2025 zavedlo moratoria na datová centra devět měst a okresů. V Utahu podalo přes 3 700 lidí oficiální protesty proti vodním právům pro obří projekt v Box Elder County, kde kraj v červnu 2026 hlasoval o 180denním moratoriu. New Jersey posunulo spor ještě výš: guvernérka Mikie Sherill 27. května 2026 oznámila komplexní státní pravidla pro rozvoj datových center.

Evropa je o krok dál. Revidovaná směrnice o energetické účinnosti už zavedla povinný reporting spotřeby datových center do evropské databáze. Irský regulátor přímo váže nová připojení datových center na státní prostorové plánování. Nashville v červnu 2026 teprve doháněl stav, kdy datové centrum nebylo ani definovaným typem stavby.

A Česko? Ministerstvo průmyslu na podzim 2025 podpořilo stavbu Prague Gateway DC jako největšího datového centra v regionu. Čím větší příkon a areál, tím pravděpodobnější budoucí střety o lokalitu, hluk a infrastrukturu, i u nás.

Sedmnáct levhartů obláčkových v Nashvillu zatím netuší, že se stali symbolem boje, který se vede od Tennessee přes Utah až po Brusel. Vědí jen to, že potřebují ticho.

Článek Stavba obřího datového centra vyvolala v USA poprask. Proti hluku u výběhu zvířat demonstrují statisíce lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Největší chyba s myčkou: Děláte ji možná celý život a ani o tom nevíte

Jana Šrámčíková — Mon, 19 Jan 2026 10:23:00 +0000

Myčka nádobí je doma takový tichý dříč. Zapnete ji, odejdete a čekáte, že udělá práci za vás. A když domyje, má většina lidí jasno – automaticky sáhne po madle a dvířka hned otevře dokořán. Na první pohled to dává dokonalý smysl; nádobí rychle uschne a máte pocit, že je hotovo. Jenže právě tady bohužel není všechno zlato, co se třpytí.

Proč není dobré myčku hned otevírat

Říkáte si, že otevření dvířek přece nemůže způsobit nic špatného, ale pak se mýlíte. Po skončení programu je totiž uvnitř myčky horko a také ohromná spousta páry. A když dvířka otevřete okamžitě, všechno tohle se vyvalí ven. Bez pardonu.

A tady už nejspíš začínáte tušit, kde je chyba. Kuchyňské linky a skříňky bývají totiž často ze dřeva nebo dýhy a horká pára jim opravdu dlouhodobě nesvědčí. Materiál vlhne a časem může dokonce nabobtnat. A vy se potom nebudete stačit divit tomu, proč je linka zvlněná a dvířka od skříněk nesedí.

Ovšem v bezpečí není ani ve chvíli, kdy vlastníte moderní kuchyň z odolnějších materiálů. Vlhkost se v nich totiž ráda drží a vytváří ideální podmínky pro plísně. Odborníci z American Home Shield také upozorňují na to, že opakované vypouštění páry do místnosti může dlouhodobě zhoršovat klima v interiéru. Jinými slovy – žádné výhody to pro vás nemá, spíš naopak.

Zlaté pravidlo třiceti minut

A jak tedy tuhle situaci vyřešit? Nechat myčku zavřenou celý den určitě není dobrý nápad, ale můžete udělat kompromis. Po skončení programu počkejte zhruba půl hodiny. To bohatě stačí na to, aby myčka i nádobí mezitím trochu vychladly a většina páry se jednoduše srazila uvnitř. A pokud máte nastavené automatické otevírání, zamyslete se nad tím, jestli nebude vhodnější ho vypnout nebo ještě lépe trochu přečasovat.

Uvidíte, že vám vaše kuchyně nakonec poděkuje. Koneckonců – otevřít dvířka ručně po půlhodině je malá námaha a přitom vám to může ušetřit spoustu starostí i peněz za opravy nábytku.

Článek Největší chyba s myčkou: Děláte ji možná celý život a ani o tom nevíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

9 nejzáhadnějších věcí, které se kdy na Zemi objevily. Jejich původ se můžeme pouze domnívat

Redakce VědaŽivě — Wed, 24 Sep 2025 04:48:00 +0000

Archeologové a další vědci neustále usilovně pátrají, aby porozuměli všemu, co na planetě Zemi máme. Jak říká slavný autor Graham Hancock – „jsme druh s amnézií“. Důkazem toho jsou nesčetné objevy učiněné během mnoha let. Ty totiž zpochybňují mnohá naše přesvědčení, základy společnosti i schopnosti starověkých civilizací. Tady je devatero nejvíce nevysvětlitelných a nejpochybnějších objevů na Zemi.

Saksayuaman

Saksayuaman je bezpochyby jedno z nejúžasnějších starověkých míst, jaká jsme na Zemi kdy objevili. Je tomu tak nejen díky historii tohoto starobylého města, ale také díky supermasivním kamenům, které byly na jeho stavbu použity. Některé z nich do sebe totiž zapadají tak naprosto dokonale, že mezi ně nelze vložit ani list papíru.

Brána Slunce a.k.a. Puerto del Sol

Brána Slunce je název megalitického masivního kamenného bloku či portálu, který se nachází v Tijuaně. Jde o starověké tajemné město nacházející se v Bolívii. Archeologové se domnívají, že toto starověké sídlo bylo centrem rozsáhlé říše v době prvního tisíciletí našeho letopočtu. Přestože o jihoamerických starověkých civilizacích toho víme poměrně dost, význam některých místních maleb badatelům dosud uniká.

Stejně tak role dalších památek starobylého města. Podle některých expertů mají tyto kresby silnou astrologickou i astronomickou hodnotu. Jiné hlasy zase tvrdí, že jde o portály do jiného světa.

Jeskyně Longyu

Jeskyně Longyu nejsou z tohoto světa a o této sérii jeskyní se celkově mluví poměrně málo. Jde o komplex umělých jeskyní a dle předpokladů jsou staré nejméně 2 000 let. Jde také o jednu z největších staveb, jakou kdy člověk vyhloubil. Badatelé jsou zcela ohromeni především velikostí a přesností těchto jeskyní.

Archeologové, architekti, inženýři i geologové z celého světa se snažili pochopit, jak, proč a kdy byly tyto umělé jeskyně vybudovány. Nikdo zatím ovšem nenabídl jedinou odpověď na mnohé záhady, které tento komplex provázejí.

Podmořské japonské město Yonaguni

Někteří autoři mu říkají také japonská Atlantida. Tvrdí, že komplex Yonaguni je starověká památka zanechaná civilizací, která na Zemi pobývala před poslední dobou ledovou. Tyto starověké pozůstatky náhodně objevil během jednoho výcviku instruktor potápění Kahiro Arataki. Podle některých podvodních archeologů i mnoha autorů je tento starověký komplex jedním z nejvýznamnějších podvodních objevů za poslední roky.

Navíc zpochybňuje několik předchozích vědeckých teorií. Podle předpokladů se neuvěřitelně vytesaná skála se potopila před více jak 12 000 lety. To je dlouho předtím, než začali staří Egypťané se stavbou svých proslulých pyramid. Archeologie a věda obecně tvrdí, že před poslední dobou ledovou na Zemi žádná vyspělá civilizace neexistovala. Starověké lidstvo by tedy nedokázalo vytesat takto složitou strukturu.

Mohendžodaro

Archeologické naleziště Mohendžodaro je mnoha teoretiky starověkých astronautů považováno za jeden z nejlepších příkladů starověkého mimozemského kontaktu. Zničení tohoto kdysi velkého města je pro archeology dodnes záhadou. Teoretici astronautů tvrdí, že Zemi před tisíci lety navštívily vyspělé civilizace a město bylo zničeno jadernými bombami. Komplex byl objeven v roce 1992 indickým archeologem R. Banardijim.

Podzemní město Derinkuyu

Další úžasný úspěch starověkého inženýrství. Před tisíci lety se starověcí lidé zaryli stovky metrů hluboko do země a vybudovali jedno z největších podzemních měst planety. Od svého objevení komplex zpochybňuje názory a teorie archeologů. Obklopuje ho mnoho záhad a nikdo není schopen zjistit, proč a jak byl postaven. Podle některých hlasů mělo jít o ochranu obyvatel před změnami klimatu, výkyvy teplot nebo válkami.

Obří kamenné koule

Tyto obrovské kamenné koule se nacházejí od Kostariky po Bosnu a Hercegovinu, a to ve všech velikostech. Poprvé je objevili v Jižní Americe ve 30. letech 20. století dělníci během čištění džungle pro banánové plantáže. Legendy tvrdí, že v kamenech se ukrývají nepředstavitelné poklady. To vedlo ke zničení mnoha z nich lidmi, kteří nedocenili jejich historickou hodnotu. Nic v nich ovšem nalezeno nebylo a nikdo nedovede vysvětlit jejich účel.

Stopy vozidla staré 14 milionů let

Tyto záhadné stopy jsou dle ruských geologů staré nejméně 14 milionů let a zanechala je „vozidla“ civilizace, o které v současnosti nevíme. Mnoho badatelů se ostatně domnívá, že nejsme první vyspělá společnost, jež Zemi vládne. Podle Dr. Kolpitina a mnoha dalších archeologů jsou tyto prastaré „autostopy“ jedním z nejlepších důkazů existence starověkých a rozvinutých civilizací. Naši planetu měly obývat v dávné minulosti.

Přírodní jaderný reaktor starý 2 miliardy let

V roce 1972 našli badatelé v Gabonu řadu přírodních jaderných reaktorů. To nasadilo vědcům brouka do hlavy a snaží se přijít na to, jak je možné, že se reaktory objevily jen tam a nikde jinde na světě. Podle expertů zahájila část afrických nalezišť uranu před 2 miliardami let spontánní jadernou reakci. Tento „stroj“ by mohl vyprodukovat skromnou energii. Vzorky reaktorů Oklo obsahují asi 3,6 % uranu 235, který je blízký moderním zařízením.

Která další podzemní města vás napadají?

Zdroj: ScienceDirect

Článek 9 nejzáhadnějších věcí, které se kdy na Zemi objevily. Jejich původ se můžeme pouze domnívat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nadšený inženýr si v garáži sestavil funkční létací batoh. Do vzduchu dokáže vynést až 135 kilogramů váhy

Redakce VědaŽivě — Mon, 22 Sep 2025 03:56:00 +0000

S postupujícím obecným technickým pokrokem se kromě jiného rozšiřují možnosti jednotlivých technických nadšenců či malých skupinek. To, co bylo dříve dostupné jen pro velké podniky nebo speciální výzkumné instituce, se stále více dostává i k jednotlivým soukromým osobám. A jedním z vrcholů technologického vývoje a praktického testování je také tzv. jetpack, tedy individuální způsob vzdušného cestování.

Slepá ulička, nebo budoucí doprava?

Individuálnější letecký transport je v hledáčku těchto skupin dlouhodobě. Pokročilejší odnoží jsou ovšem adaptace automobilů, nebo naopak opravdu velké drony. Stále jde ovšem o nějaký stroj, který je potřeba garážovat, nabíjet, udržovat a podobně. Ideálním jetpackem je ovšem určitá forma postroje či batohu. Zkrátka něco, co bude mít jeho uživatel vždy po ruce, snadno se do toho oblékne a následně může cestovat, kam bude chtít.

Daniel Gant, zakladatel pro mnohé obskurní společnosti Ascend Dynamics, předvedl prototyp jetpacku s názvem Skypak V1. Jeho hlavní výhodou je dle tvrzení výrobce, že se celý konstruuje prakticky „na koleni“. Potřebujete k němu tudíž zcela jednoduché a velmi dostupné součástky. Nevyhnutelným důsledkem je, že Skypak V1 vypadá poměrně nevzhledně a také se nemůže pochlubit závratnými parametry.

Hodně rizik, budoucí příslib

Plní ovšem hlavní funkci, kterou od jetpacku chtějí pravděpodobně všichni uživatelé. Osobní let včetně nákladu na palubě. Sám Gant prozatím neriskuje testování se svými potomky a na stroj přidává v případě potřeby pouze figurínu. Jedním z hlavních problémů jsou potíže s vyvážením. Všech 12 vrtulí stroje není dosud ani plně chráněno, výskyt v jejich blízkosti je tudíž velmi rizikový. Stačí chvilka nepozornosti a vážné zranění je na světě.

Hliníková konstrukce je objemná a těžká, má 36 kg a s nosným rámem dokonce 77. Nabitá baterie přitom vystačí jen na 2 minuty letu. Budoucí verze – na kterou Gant shání finance – má mít ochranu, hliník nahradit uhlíkem a krom baterií přidat i generátor. Finální verze Skypaku V1 má vážit 45 kg a disponovat nosností 135 kg. Avizovaná délka létu se má dostat na 30 minut. S těmito parametry bude možné uvažovat o vytvoření komerční verze stroje.

Jak vidíte budoucnost tohoto typu zařízení?

Zdroj: ScienceNews

Článek Nadšený inženýr si v garáži sestavil funkční létací batoh. Do vzduchu dokáže vynést až 135 kilogramů váhy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žádný Mars –⁠ první vesmírnou kolonii bychom měli budovat někde jinde. Po 15 letech by zvládla podporovat 10 000 lidí

Redakce VědaŽivě — Sun, 21 Sep 2025 04:18:00 +0000

Je ale rudá planeta opravdu tím nejlepším cílem pro lidskou kolonii, nebo je lepší podívat se někam jinam? Měli bychom vybrat svět blíže Zemi, konkrétně Měsíc? Nebo něco s gravitací podobnější naší planetě, jako třeba Venuše? Pro zodpovězení této otázky je v první řadě třeba si ujasnit, proč vlastně potřebujeme vesmírnou kolonii. Není to rozhodně proto, že by bylo jednoduše bezvadné mít lidi na více světech. I když ano, vlastně by to bezvadné bylo.

Kolonie na Marsu a otázka přežití

Důvodem není ani to, že se lidstvo blíží přemnožení, ačkoli i to je pravda. Hlavním důvodem je, že kolonie na jiné planetě zvýší naše šance na přežití při celosvětové katastrofě. Když to vezmeme z tohoto úhlu, pojďme se podívat, co všechno by takový projekt vyžadoval. A také jak kompatibilní by byl s různými vesmírnými lokalitami. Nejdříve tedy ten tolik skloňovaný Mars a co nám konkrétně může rudá planeta nabídnout.

Má atmosféru obsahující oxid uhličitý, který se dá změnit na palivo a tím také podporovat rostliny vytvářející kyslík a poskytující potravu. Tyto okolnosti dovolují kolonistům soběstačnost. Většinu času tak mohou žít v podzemí, které je bude chránit před radiací, a pěstovat si tu vlastní potraviny. Postupem času by se dle odhadů vědců dala provést i paraterraformace, tedy částečná změna Marsu na prostředí bližší pozemským podmínkám.

Velkým problémem je vzdálenost

Kolonie totálně izolovaná od Země bude potřebovat výraznou genetickou rozmanitost, aby se vyhnula rizikům infekcí a chorob. Podle studie z letošního roku by hvězdná loď, která takovou kolonii bude zakládat, měla mít na palubě minimálně 10 000 lidí, ideálně spíš 40 000. Elon Musk chce vypravit 80 000 lidí, ovšem na každý pád bude obrovskou výzvou vzdálenost, tedy v první řadě palivo. V tomto případě je v plánu vyslat hodně lodí, každou s nákladem 15 tun.

Při všech nutných podmínkách i potřebném palivu pro výstup ze Země na orbitu je to 5 tun na osobu. Tonáž ovšem závisí také na čase cesty, což je další výzva. Kolonizace bude úspěšná jen tehdy, pokud každá loď dokáže plout víckrát. Při optimistické verzi 20 lidí na loď bude přesun 10 000 lidí na Mars vyžadovat 500 cest. Každé takové „kolo“ by trvalo rok nebo dva. Mohou se objevit nové pohony, tato úvaha počítá se současnou technologií.

Trochu blíže domovské planetě

Kolonie na Měsíci by na druhé straně byla dosažitelná celkem snadno. Jako Mars má i Měsíc jeskyně a kryty a nad krátery lze vytvořit krycí kupole. Například kolonie v kráteru Shackleton by měla přístup k velkým zásobám vody v podobě ledu a byla by na hranicích tmy a světla. Prozatímní odhady ukazují, že by zvládla podporovat 10 000 kolonistů. A to jen 15 let poté, co by ji automatičtí roboti sestavili dohromady.

V případě katastrofy postihující celou Zemi by také evakuace na Měsíc byla mnohem jednodušší. Další možností by byly volné kolonie postavené z materiálů z Měsíce nebo blízkých asteroidů. Daly by se postavit body libračního centra, tedy jakési mezistupně kontaktu Země a Měsíce. S takovou soustavou by byl kontakt mnohem jednodušší jak v případě lidí, tak i dopravy materiálu. Se současnou technikou i několik dní.

Jako vždycky, problém gravitace

Všechny planety i velké měsíce mají dostatek gravitace na udržení atmosféry, takže terraformace je teoreticky možná. Nicméně ne všechny gravitace jsou stejné, pokud jde o udržení lidského života. Na Marsu bychom vážili 0,38 váhy na Zemi a zatím neznáme přesné dopady na lidské zdraví. Kolonisté by tak nejspíš museli denně cvičit uvnitř centrifugy, aby zabránili demineralizaci kostí. Dlouhodobé efekty postihují svalstvo i imunitu.

Zatím tak nemáme cestu, jak dlouhodobě nahradit pozemskou gravitaci na jiném místě. Můžeme na Zemi simulovat jiná prostředí, ale dokud se tam nedostanou zvířata, pak nevíme, co se s námi stane. To zahrnuje i reprodukci. Při zvážení našich dosavadních technických možností a kompletního výčtu potřeb se tak Mars ukazuje jako jedno z možných míst pro budoucí osídlení. Rozhodně však není tím nejlepším, co vesmír nabízí.

Kdy se podle vás na Mars nebo jinou planetu lidstvo opravdu dostane?

Zdroj: LiveScience

Článek Žádný Mars –⁠ první vesmírnou kolonii bychom měli budovat někde jinde. Po 15 letech by zvládla podporovat 10 000 lidí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvělý výsledek pro české vědce – patentovali si převratnou baterii, která je levná, bezpečná a nabízí vysokou kapacitu

Redakce VědaŽivě — Thu, 18 Sep 2025 03:31:00 +0000

Zbrusu novým patentem se může pochlubit tým vědců z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky a Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd České republiky. Ten dokázal vyvinout nový druh vodné baterie, který je bezpečný, levný a disponuje vysokou kapacitou. Hlavní uplatnění (pravděpodobně) nalezne převratná baterie zejména ve vysokokapacitním ukládání elektřiny, kdy bude trvale umístěná ve stacionárních bateriových systémech.

Bezpečná a zároveň levná baterie

Cílem výzkumu týmu českých vědců bylo vyvinutí baterie, která se bude moci používat pro vysokokapacitní ukládání elektřiny (především v solárních a větrných elektrárnách). V současné době totiž není na trhu žádná baterie, která by se hodila výlučně pro tyto účely – většinou je „na vině“ vysoká pořizovací cena. Představovaná vysokonapěťová nehořlavá baterie má tu výhodu, že je vyrobena z extrémně levných, běžně dostupných a zároveň recyklovatelných materiálů (využívá slanou vodu, zinek a grafit).

Ačkoliv se jedná o vodnou baterii, o nichž je obecně známo, že disponují nízkým napětím i kapacitou, představovaný prototyp se od svých předchůdců významně liší. Díky použití chaotropní soli chloristanu zinečnatého ve vodném roztoku získali vědci elektrolyt, který je vysoce vodivý a dosahuje napětí, které je srovnatelné s tím, jehož dosahují organické elektrolyty běžně užívané v komerčních lithiových bateriích. Nicméně na rozdíl od nich nová baterie disponuje stejně vysokou vodivostí i při nízkých teplotách.

Další nespornou výhodou patentované baterie je její bezpečnost. Oproti nejpoužívanějším Li-ion bateriím (obsahují lithium a velmi hořlavé organické elektrolyty) jí nehrozí vznícení ani výbuch. Elektrolyt, který vědci v baterii použili, je totiž nehořlavý. Princip fungování baterie je poté založen na transportu jednomocného chloristanu a dvojmocného zinku, jenž může při nabíjecím a vybíjecím procesu přenášet na atom 2 elektrony zároveň. Díky tomu může mít inovativní baterie potenciálně větší kapacitu, než klasické Li-ion baterie využívající jednomocné lithium.

Navazující výzkum se zabývá navýšením kapacity

Převratná vodní baterie dosahuje kapacity přibližně 45 mAh/g, výstupního napětí 2 V. Sama o sobě vydrží až 500 cyklů vybití a opětovného nabití, a přijatou energii dokáže bezpečně uložit (například v solárních elektrárnách pro dny s nedostatkem slunečního svitu). Tým vědců si toto řešení patentoval v rámci lucemburského a evropského patentu. V současné chvíli má zájem pracovat na navýšení její kapacity, o níž věří, že rozhodně není na maximu. Pro možnosti dalšího výzkumu proto hledá průmyslové partnery, kteří mají zájem o další vývoj a testování baterie.

Který další český vynález či patent si podle vás zaslouží pozornost?

Zdroj: AVCR

Článek Skvělý výsledek pro české vědce – patentovali si převratnou baterii, která je levná, bezpečná a nabízí vysokou kapacitu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak bude lidstvo vypadat za tisíc let? Globální změny budou mít dopad i na fyzickou podobu

Redakce VědaŽivě — Thu, 11 Sep 2025 05:02:00 +0000

Během posledních 65 let se průměrná doba života člověka prodloužila o 20 let, za což vděčíme hlavně vědeckému pokroku, především vyspělému lékařství. V neuvěřitelně krátkém čase jsme postoupili mílovými kroky dopředu, nabízí se tedy zcela logická otázka, jak se lidstvo změní během příštích 1 000 let? V první řadě budeme nejspíš stejně samolibí jako dneska, protože naše mozky jsou tak výkonné, že snadno porazí i nejmodernější počítače.

Lidstvo versus stroje

V roce 2014 použili vědci v Japonsku tzv. K počítač – jeden z nejvýkonnějších na světě – k simulaci mozkové aktivity. Zabralo to 75 024 procesorů, 1,4 milionů GB operační paměti a 40 minut ke zpracování stejného objemu dat, jaký běžný mozek zvládne za 1 sekundu. Jenže ne vždy budeme mít navrch nad stroji, které lidstvo postaví. Podle vědců budoucí počítače lidi nejen předčí, ale umělá inteligence se dostane ještě dál.

Aktuální pokusy s AI ukazují možnosti mluvení, naslouchání, a hlavně pamatování si. Zbývá tedy jen doufat, že všechny ty informace nebudou použity proti nám. Stejně jako se počítače budou více přibližovat lidským kapacitám, lidé samotní se budou nevyhnutelně více spojovat s robotickým světem. Vědci předpovídají použití nanobotů, tedy miniaturních strojů schopných posílit naše přirozené schopnosti.

Budoucnost v transhumanismu

Tato oblast se jmenuje transhumanismus a pracuje s posouváním lidských hranic toho, čeho jsme biologicky schopni. Vylepšení pomocí nanotechnologie a dalších prostředků vypadá poměrně perspektivně. A nejde přitom jen o naše těla, která můžeme pomocí technologie kompletně změnit. Robotické materiály mohou mít budoucnost ve stavebnictví – nanoboti se sestaví v celou budovu, kterou bude stejně snadné taky rozebrat.

Představte si například, že když ráno odcházíte z domu, vaše obydlí se za vašimi zády přeskládá do zcela jiné podoby a bude si žít vlastním životem. Co se týče naší tělesné schránky, staneme se pravděpodobně vyššími a hubenějšími, pokud budeme chtít v budoucích podmínkách přežít. Ostatně globální změny na planetě budou mít na naši fyzickou podobu nejspíš mnohem větší vliv, než si je většina společnosti ochotna připustit.

Zdroj: Sciece Alert

Článek Jak bude lidstvo vypadat za tisíc let? Globální změny budou mít dopad i na fyzickou podobu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Svět za 100 let podle vědců: Lepší ovzduší, udržitelná společnost a umělá inteligence

Redakce VědaŽivě — Tue, 23 Apr 2024 02:41:00 +0000

Téměř každého občas napadne otázka, kam náš svět a naše životy do budoucna směřují. Někteří vize o budoucnosti vyhlížejí s nadšením, jiní se jich spíše obávají. Evoluci a rozvoj však nezastavíme. Stačí se ohlédnout 100 let do minulosti, abychom zjistili, jak rychle se moderní svět rozvíjí. Tento vývoj se v posledních letech ještě zrychluje a podobný trend lze předpokládat i v následujících letech. Jak by tedy podle aktuálního rozvoje mohl vypadat svět za 100 let?

Náš svět za 100 let

V globálním měřítku se do budoucna očekává kompletní změna struktury lidstva. Svět za 100 let nebude řešit otázku rasy, náboženství ani národnosti, ale naopak se bude prosazovat kompletní globalizace. Státní útvary by se mohly rozpadnout na takzvané městské státy.

Také politické spektrum se pravděpodobně významně změní. Zanikne klasické rozdělení na pravicové a levicové strany. Místo toho se bude na politiku nahlížet z generačního pohledu, kdy mladší i starší generace budou proti sobě hájit své rozdílné zájmy. Lidstvo se bude nadále muset přizpůsobit klimatickým hrozbám i změnám. Experti nevylučují rozmach podvodních měst. Obecně dojde k osídlení všech doposud neobyvatelných částí planety.

Uspokojení všech potřeb

Svět za 100 let slibuje kompletní naplnění základních potřeb všech lidí. Ačkoliv sociální rozdíly zcela nezmizí, každý na této planetě by měl mít bezplatný přístup k základním životním potřebám, jako je jídlo, střecha nad hlavou, zdravotní péče a bezpečí. Moderní domy budou vybaveny nábytkem, které vytisknou 3D tiskárny.

Veškeré zařízení bude ovládat centrální počítač, který bude přijímat hlasové příkazy lidí. Předpokládá se výrazný úbytek cestování, protože lidé budou pracovat v online prostoru, který nebude vyžadovat docházení do práce. Pro nutné cestování však budou k dispozici autonomní dopravní prostředky poháněné sluneční nebo větrnou energií.

Prodloužení délky života

Každý člověk bude mít přístup k osobní analýze zdraví, která zároveň určí vhodnou léčbu. Předpokládá se prodloužení lidského života, které by mohlo běžně přesáhnout hranici 100 let. Současně s tím dojde k většímu rozvoji umělého oplodnění, aby mohli mít lidé děti v pozdějším věku.

Zároveň by mělo kvůli lepším technologiím dojít ke zkrácení pracovního týdne na pouhé tři dny, což lidstvu poskytne dostatek volného času. Otázkou tak zůstává, zda svět za 100 let dokáže lidem nabídnout prostor k uplatnění a seberealizaci nebo je lidstvo odsouzeno k pohodlnému životu hraničícímu s nudou.

Článek Svět za 100 let podle vědců: Lepší ovzduší, udržitelná společnost a umělá inteligence se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Požár katedrály Notre Dame odhalil tajemství skryté 800 let. Stavitelé používali jakési „sponky“

Redakce VědaŽivě — Tue, 09 May 2023 02:12:00 +0000

Po ničivém ohni totiž uvnitř objevili zcela nové prvky této stavby. Už to je 6 let – hořelo v roce 2019 – a většina lidí to vnímala jako obrovskou tragédii. Experti však v této katastrofě dokázali najít i několik pozitiv. Dostali se totiž pořádně ke studiu architektury této budovy. Dnes tak o „Matce Boží“ víme mnohem více, než bylo kdy předtím možné. A jeden z nálezů archeology opravdu překvapil. Konkrétně se jednalo o technologii budovy.

První stavba se skobami

Jejich bádání totiž odhalilo, že kamenné bloky stavby byly upevněné pomocí železných skob. Velmi to připomíná papíry pospojované sešívačkou. Historiky zarazila skutečnost, že v 60. letech 12. století, kdy se se stavbou katedrály začalo, nebyla taková technika vůbec nikde k vidění. Zjednodušeně řešeno byla Notre Dame de Paris první budova na světě postavená pomocí „železného skeletu“. To samozřejmě celé stavbě přinášelo několik výhod.

12th century Notre-Dame de Paris is the oldest gothic cathedral found yet to use iron reinforcements at a large scale. Exciting stuff and many great photos of the clamps both extracted and in situ! https://t.co/G6BZ2E5qQo pic.twitter.com/X5P3KRFrxS
— Wrath Of Gnon (@wrathofgnon) March 17, 2023

Dle badatelů poskytují tyto kovové konzole mnohem stabilnější konstrukci, stejně jako spolehlivost oblouků v blízkosti dvou dvojčat o výšce 69 metrů. Studie z časopisu PLOS One zmiňuje, že bez tohoto postupu by lidé tehdejší doby rozhodně nebyli schopni postavit něco tak mohutného. Katedrála by se už během stavby jednoduše zhroutila. „Když jsme studovali gotické kostely té doby, v žádném z nich nebylo během stavby použito železo.“

Změna ve vnímání tehdejších stavitelů

„Věříme, že to byly právě tyto skoby, tedy vzpěry, které stavitelům dovolily vyhnat stavbu katedrály do tak ohromující výšky,“ uvádí Maxime L’Héritier, profesor historie na univerzitě v Paříži. Nalezené spony mají délku 50 centimetrů, zatím bylo analyzováno 12 tyčinek. Badatelé uvádí, že nebyly použity v celé konstrukci. Nachází se pouze tam, kde bylo při stavbě potřeba dodatečné vyztužení stavebních prvků. Mění to tak vnímání architektů.

Dříve totiž odborníci nepovažovali architekty z 11. století za tak pokročilé. Stavba Notre Dame začala v roce 1163, tedy před více jak 8 staletími. Po etapách pokračovala po následujících 300 let. Aktuálně se podle zahraničních médií zabývají restaurací celé sakrální stavby každý den tisíce odborníků. Odhady uvádí, že instalace věže započne během roku 2023 a celková rekonstrukce si vyžádá asi další 2 roky.

Otevření

Pro návštěvníky a ostatní služby byla znovu otevřena v prosinci 2024. Česky je označována jako katedrála Panny Marie nebo chrám Matky Boží. Jde o gotickou katedrálu stojící na východní polovině pařížského ostrova na řece Seině. Patří římskokatolické arcidiecézi, její stavba probíhala v letech 1163–1345. Patří k významným památkám středověku.

Důvodem je hlavně její unikátní přechod od pozdně románské ke gotické architektuře. Proslulost získala také použitím vnějších opěrných oblouků obvodových zdí, její průčelí zdobí mnoho soch. Přední věže měří 69 metrů. dne 15. dubna 2019 ji zachvátil oheň, který zničil historický krov a sanktusovou věž. Ta ovšem vznikla v polovině 19. století jako náhrada za původní středověký sanktusník. První byl na stejném místě postaven ve 13. století.

Článek Požár katedrály Notre Dame odhalil tajemství skryté 800 let. Stavitelé používali jakési „sponky“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadné koule na vrcholcích pyramid měly svůj účel. Našla se spojitost s hvězdou Sirius

Redakce VědaŽivě — Sat, 18 Mar 2023 03:08:00 +0000

Miguel Perez Sanchez také došel k tomu, že na jejím vrcholku byla koule o průměru více jak 2 metry. Podle jeho bádání poskytují nemožné konstelace s písmenem pí a neustálé odkazy na vztah s hvězdou Sirius zcela novou perspektivu na Velkou pyramidu jako obrovskou encyklopedii znalostí. Jde o nejvýznamnější stavbu Starého království, která byla postavena za faraona Chufua (2550–2527 před Kristem), kterému Hérodotos říkal Cheops.

Rekonstrukce původního tvaru

Stavba přišla o svůj původní mramorový povrch a na výšku ztratila 9 metrů. Její přesný původní tvar je tak podle Sanchezova přesvědčení stále neznámý. Koule na jejím vrcholu podle něj symbolizovala Oko Hora a měla průměr skoro 3 metry. Dodává, že její velikost byla současně proporční ke Slunci a hvězdě Sirius, nejjasnější hvězdě na obloze, která byla přiřazena bohyni Isis. Dnes víme i další číselné skutečnosti stran pyramidy.

Její stěna míří k Zemi v poměru 1/14 400 a zeměpisná poloha byla spojena s nejsilnější frekvencí tropického roku Země. Jak navíc Sanchez dodává, tato rekonstrukce dovolila zjistit, že platforma podpírající kouli měla úhel sklonu 51,84°, a také určit celkovou výšku vrcholu pyramidy. Podle jeho názoru to odhaluje architekturu založenou na matematických, geometrických, geodetických a astronomických propočtech. Původní povrch byl 100 000krát číslo pí.

Civilizace s rozsáhlými znalostmi

Egypťané disponovali nečekanými vědeckými znalostmi, mezi kterými je třeba zmínit použití Pythagorova teorému dvě milénia před Pythagorem, přesnost pí na 6 desetinných míst, stejně jako znalosti čísla e, Země, Slunce a Siria. Víme, že pyramida nebyla postavena jako hrobka, takže teorie je chybná. Hodně lidí spekulovalo, že mohlo jít o obrovskou elektrárnu. Stavba je totiž tak precizní, že musela sloužit nějakému opravdu důležitému účelu.

Jedním z těch, kteří se snažili Egypťany a jejich um replikovat, byl Nikola Tesla. Co mají tedy ti dva společného? Podle ancient-code.com nebylo umístění Velké pyramidy v Gíze zvoleno náhodně. A neplatí to ani pro Teslův Knob Hill. Obecně se věří, že si místo vybral proto, že jeho sklon mu dovolil preferovanou energetickou vzdálenost od zemského rovníku. Mnoho vědců podotýká, že tato vzdálenost je totožná právě s tou u Velké pyramidy.

Podobnost s Teslovou laboratoří

Všechno to pak vede k numerické posloupnosti v hexadecimální soustavě. Z toho plyne, že Velká pyramida v Gíze a Teslova laboratoř byly obě specificky navrženy a umístěny pro velký účel, kterého jsme si vůbec nebyli vědomi. Tesla se snažil o bezdrátový přenos elektřiny na velké vzdálenosti. A to by mohl být stejný důvod, proč byla na svém místě postavena i Velká pyramida. Taky by to vysvětlovalo mnohé záhady kolem ní.

Článek Záhadné koule na vrcholcích pyramid měly svůj účel. Našla se spojitost s hvězdou Sirius se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Použít wifi jako nástroj k vidění skrze zdi? Vypadá to, že skutečnému soukromí může být záhy úplný konec

Redakce VědaŽivě — Wed, 15 Mar 2023 03:32:00 +0000

Velký Bratr a jeho sledovací síť neustále roste a taky se vyvíjí všude kolem nás. A ti, kteří ji používají ke sledování, monitoringu, ovlivňování a kontrole mají neukojitelný hlad po našich datech. Stále v tom navíc posouvají hranice a většině lidí to, zdá se, nevadí. Pokud se ale našich práv nechopíme teď, pravděpodobně se dočkáme zcela jiné společnosti. Takové, ve které už nebude jakékoli soukromí. Pravda, podle některých už v takové dávno jsme.

Využití wifi signálů

Nedávno se ukázalo, že vědci pracují na způsobu, jakým by se dala wifi využít k pohledu skrze zdi našich domovů. Konkrétně badatelé z Carnegie Mellon University vyvinuli metodu pro detekci trojrozměrných objektů a pohyb lidských těl. Potřebují k tomu jen místnost a wifi router. Používají k tomu DensePose, systém mapování všech pixelů na lidském těle do tvaru fotky. DensePose vyvinuli v Londýně badatelé stojící za AI algoritmy Facebooku.

Následně vytvořili hlubokou neurální síť mapující wifi signály, jejich úhel a amplitudu vysílanou routerem. Z těchto údajů lze sestavit model lidského těla. Jak už jsme viděli u mnoha předchozích dotěrných technologií, její vývojáři samozřejmě vychvalují přínosy, které by mohla mít. Podle nich to lze uplatnit v domácí zdravotní péči, kdy pacienti nebudou chtít být sledováni kamerou například v koupelně, nebo jinými způsoby.

Přístroj, který se dívá

Většina lidí ale nechce, aby je kdokoli sledoval na záchodě bez ohledu na jejich věk nebo tělesnou kondici. Někdo to může vnímat jako staromódní chování, budiž. Bohužel se ale nejedná zdaleka o první případ, kdy vědci vyvinuli podobnou technologii. Hodně lidí si to neuvědomuje, ale vědci pracují na způsobech vidění skrze zeď už více jak dekádu. Právě k tomuto účelu lze použít i normální mobilní telefon, což se často neví.

Ty jsou samozřejmě asi nejlepším sledovacím zařízením, jaké bylo kdy vyvinuto. Většina společnosti si je samozřejmě bere s sebou, prakticky kamkoli se vydají. V závislosti na počtu instalovaných aplikací pak mohou telefony vysílat data ohledně lokality i 1000krát za den. Ta jsou víckrát poslána různým společnostem. Podle Times monitorují desítky firem každou minutu každého dne pohyb desítek milionů lidí a ukládají si pak masivní datové objemy.

Pochmurná vyhlídka budoucnosti

Prakticky nic na mobilním telefonu tak není zcela soukromé. Nikdy. Stejně tak si telefon nahrává každé místo, které jste s ním navštívili. Skutečně tak žijeme ve věku Velkého bratra a už prakticky není cesty zpět. Věci se v budoucích letech pravděpodobně jen zhorší. Například minulý týden si automobilka Ford nechala patentovat technologii, která jí dovoluje na dálku ovládat váš vůz. Použití jinými značkami je jen otázkou času.

Několik podobných technologií se objevilo i v několika technothrillerech poslední doby. Od té doby se však situace ještě zhoršila. Proč se o to tedy nestará více lidí? Proč nejsou tyto technologie mnohem větším politickým tématem a problémem? Všichni jsme se dostali do obrovské technologické klece a valná většina společnosti to jednoduše přijme. A oni budou zkrátka tlačit ještě dál, protože nenaráží na naprosto žádný odpor, případně minimální.

Článek Použít wifi jako nástroj k vidění skrze zdi? Vypadá to, že skutečnému soukromí může být záhy úplný konec se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rusko dováží téměř stejné množství čipů jako před embargem. Většina z nich je z Číny, ale také se různě přeprodávají

Redakce VědaŽivě — Wed, 22 Feb 2023 03:01:00 +0000

Ruský průmysl, a nejen ten zbrojní, je z velké části závislý na dovozu moderních technologií, protože sám neumí mnohé vyprodukovat. Zavedení embarga po invazi v roce 2014 a ještě více v roce 2022 mělo proto ruský průmysl od mnoha z nich odříznout. Data ale ukazují, že například u klíčových čipů je dovoz téměř na stejné úrovni jako před embargem v roce 2014. Ale čipy již nepocházejí ze západu jako v minulosti.

Po poklesu dovozu čipů jejich počet narostl

Před invazí na Krym a rozpoutání konfliktu na Donbase Rusko dováželo měsíčně čipy v hodnotě kolem 35 milionů dolarů (775 milionů korun) měsíčně. Na konci roku 2022 tato hodnota činila kolem 33 milionů dolarů (665 milionů korun) a předpokládá se, že v roce 2023 bude hodnota na úrovni doby před embargem. Ačkoli po invazi dovoz těchto klíčových součástek klesl skoro na třetinu, Rusku se během roku podařilo obstarat si náhrady.

Největším dodavatelem čipů je dnes Čína, odkud nyní pochází kole 72 procent čipů, proto nemá západní embargo na tyto dodávky vliv. Je samozřejmě otázka, jak kvalitní jsou čínské čipy a na co je lze použít, ale zdá se, že jde o adekvátní náhradu. Další se do Ruska dostávají přeprodejem ze zemí, jako je Turecko, Uzbekistán a další. Podobné to bude i u dalších klíčových položek, jako jsou integrované obvody, polovodiče nebo některé suroviny.

O tom, že se klíčové technologie do Ruska dostávají, svědčí i pokračující výroba moderních zbraní. Ačkoli Rusko vede náročný vojenský konflikt, je schopné do Indie dodávat objednané systémy protivzdušné obrany S-400. Je ovšem pravda, že ztráty těchto systémů jsou na Ukrajině minimální. Do Íránu zase Rusko slíbilo prodat moderní stíhací letouny Suchoj Su-35 Flanker-E a pro svoje ozbrojené síly produkuje i letadla páté generace Suchoj Su-57 Felon. Vyrábí i různé typy naváděných raket vystřelovaných na Ukrajinu.

Mnohé čipy jsou do civilních výrobků i zbraní

Statistická data i poznatky některých expertů naznačují, že Rusko má přístup k mnoha vyspělým technologiím čínského průmyslu. Často jde o věci takzvaného dvojího využití použitelné jak v civilním sektoru, tak v obranném. Čína se tak může tvářit, že Rusku žádné zbraně nedodává, ale ve skutečnosti jeho zbrojní výrobě významně pomáhá. Očividným příkladem mohou být dodávky čínských civilních dronů. Jdou jednoduchou úpravou použít například k průzkumu, případně z nich je možné udělat improvizované sebevražedné drony.

Některé komponenty a součástky směřující z Číny do Ruska jsou jasně vojenského charakteru. Příkladem mohou být navigační zařízení do vrtulníku Mil Mi-17 nebo čínské antény používané do systému RB-531BE pro radioelektronické potlačení radiokomunikačních systémů. Spojené státy v poslední době varují, že by Čína nakonec mohla na Ukrajinu dodávat i zbraně nebo munici, což by na vývoj konfliktu mohlo mít velký vliv.

Článek Rusko dováží téměř stejné množství čipů jako před embargem. Většina z nich je z Číny, ale také se různě přeprodávají se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč je pizza kulatá, ale dává se do čtvercové krabice: Je to otázka úspory a praktičnosti

Redakce VědaŽivě — Wed, 18 Jan 2023 03:39:00 +0000

Co k tomuhle designu vede a k čemu je ten vtipný kousek plastu? Je to praktické a zároveň velmi úsporné. Pokud si objednáte pizzu v restauraci, nebo si ji upečete doma, peče se většinou na kruhové pánvi. Stejně tak i servírování probíhá na velkém kulatém talíři. Jakmile se však rozhodnete nechat si tento pokrm doručit domů, nebo si ho berete s sebou, ocitne se v čtvercové krabici. Důvod zdánlivě podivné volby je ovšem naprosto jednoduchý.

Kulaté se nikdy tolik neujaly

Pro výrobce jsou totiž čtvercové krabice snadné na výrobu a jde přirozeně i o cenově nejdostupnější řešení. Krabice je z jednoho kusu upraveného kartonu, který lze rychle složit do krychle, kostky nebo kvádru. Můžete je také snadno skládat na sebe a všechny se vejdou do termotašek. Kulatá krabice by kromě estetiky neměla žádný další přínos. Nedošlo by ani k výrazné úspoře místa, zato by přibyly problémy spojené s jejich stabilitou.

Takovou krabici by navíc pravděpodobně nešlo vyrobit jen z jednoho dílu, což by se nevyhnutelně projevilo i na provozních nákladech. Tvar skrývá i další, zcela praktickou výhodu. Horký vzduch se totiž zachytává v prostoru rohů, takže pizza vydrží déle čerstvá a teplá, dokud nedorazí k zákazníkovi. Kartonová přeprava je u pizz ovšem otázkou moderní doby. Například v 19. století se těstoviny prodávaly v kovových izolačních boxech.

Kulaté krabičky a kousek plastu

V první polovině 20. století byl v Americe běžný hlavně pouliční prodej pizzy po jednotlivých dílech na papírovém tácku. To se ostatně děje i dnes, ale spíše jsou tyto stánky u obchodních center a v rušných pasážích či na nádražích. Experimenty s kulatou krabicí se přirozeně objevily. Například firma Apple od roku 2010 používá kruhovou krabici s otvory. Těmi uniká vlhký vzduch a pizza tak zůstává křupavá. Podobně kdysi experimentovala také Pizza Hut.

Tento model se nicméně příliš neuplatnil. Existuje ovšem i případy, kdy se oba tvary shodnou. Kupříkladu pizza sicilského typu se totiž peče jako čtverec, nikoli kruh. Ještě tu máme ale jednu záhadu, a sice tu podivnou plastovou „židličku“, která je vždycky uvnitř. Opravu to připomíná malý stoleček zapíchnutý do pizzy přesně uprostřed. A stejně jako v předchozím případě je důvod zcela prozaický a vychází z praxe a fyziky.

Ochrana před „rozsednutím“

Oficiálně se toto příslušenství jmenuje pizza saver, tedy zachránce. Slouží totiž jako podpěra bránící tomu, aby se prostředek kartonového víka opřel přímo o povrch pizzy. roztavený sýr, polevy a další přísady se tak neroztírají a nelepí přímo na papír. Tento vynález si nechala roku 1985 patentovat Carmela Vitale ze státu New York. Původně přišla s plastovým nástrojem na přepravu nikoli pizzy, ale prakticky jakéhokoli pokrmu.

Brzy se ukázalo, že právě u pizzy se tento malý dílek osvědčí nejlépe a stal se tak trvalou výbavou každé pizzerie. U nás je nejoblíbenější Capricciosa. Zajímavé také je, že hlavní město není v Itálii, ale jde o brazilské Sao Paolo. Působí zde na 6 000 pizzerií, takže nepřekvapí, že se tu sní více jak milion porcí denně. Pravá pizza se servíruje vařící, sýr má postupně tuhnout. Pokud si při prvním soustu spálíte patro, je to správně.

Článek Proč je pizza kulatá, ale dává se do čtvercové krabice: Je to otázka úspory a praktičnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plovoucí město až pro 60 tisíc lidí: Italský designer navrhl největší loď na světě a hledá peníze na její stavbu

Redakce VědaŽivě — Tue, 10 Jan 2023 03:06:00 +0000

Představte si obří město plovoucí po moři, ve kterém žijí desítky tisíc lidí. I taková je vize italského designéra Pierpaolo Lazzariniho. Přišel s návrhem plavidla nazvaného Pangeos podle obřího kontinentu v historii Země nazývaného Pangea. Loď by měla být dvakrát větší než římské Koloseum. Pokud plány vyjdou, jednalo by se o největší podobnou strukturu dosud postavenou člověkem.

Obří loď ve tvaru želvy

Zatím jde samozřejmě jen o návrhy vytvořené na počítači. Ale i tak jsou doslova impozantní. Plavidlo by mělo být 550 metrů dlouhé a 610 metrů široké. Tedy alespoň v místě speciálních křídel nebo ploutví. Tvarem totiž loď připomíná plovoucí želvu s předními ploutvemi. Jen pro představu, obří americké letadlové lodi třídy Gerald R. Ford jsou dlouhé 333 metrů a v nejširším bodě měří 78 metrů. Ve srovnání s Pangeem jsou tedy velmi malé.

Hlavní část plavidla, myšleno trup pomyslné želvy, by tvořilo náměstí s lagunou. Okolo by byly rozestavěny vily, v pozadí poté další obytné domy. Zvedaly by se do výše a na oválné střeše struktury by byly přistávací plochy pro vrtulníky. Budou zde i přístavy pro lodě. Návrh předpokládá, že by na palubě mohlo být až 60 tisíc lidí. Kromě ubytování by se tu nacházela nákupní centra, parky a různé druhy zábavy.

Zcela ekologický provoz

Loď by měla být rozdělena na 30 tisíc různých vodotěsných částí, které by měly bránit jejímu potopení. Ponor plavidla by byl 30 metrů. Pohon by obstarávalo devět velkých elektrických motorů. Energii by loď získávala z několika zdrojů, třeba z energie vln nebo solárních panelů na svém trupu. Celkově by měla být bezemisní. Disponovala by tryskovým pohonem a pohybovala se rychlostí 5 uzlů.

Na stavbu plavidla by byla potřeba zvláštní loděnice, která by se dala zaplavit, aby mohlo posléze odplout. Její velikost autor projektu odhaduje na 650 x 600 metrů. Lazzarini tvrdí, že na stavbu lodi je třeba 8 miliard dolarů (187 miliard korun) a 8 let. Spustil crowdfundingovou sbírku, která má prostředky získat. Zda je to reálné a zda je suma dostatečná, je otázka. Třeba stavba výše zmíněné letadlové lodě stojí 13 miliard dolarů. Ale samozřejmě disponuje vojenskými technologiemi a jaderným pohonem.

Článek Plovoucí město až pro 60 tisíc lidí: Italský designer navrhl největší loď na světě a hledá peníze na její stavbu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

„Pyramidy měly jižní vchod a na jejich stavbu byly použity antigravitační stroje,“ tvrdí americký egyptolog

Redakce VědaŽivě — Tue, 20 Dec 2022 03:31:00 +0000

Když byly pyramidy ještě v 19. a 20. století v písku, nacházely se domnělé vstupy na úrovni země. Ačkoli nejsou žádné veřejné informace o jejich existenci, jsou popsány v knize „Land of Osiris“ amerického egyptologa Stevena Moellera. Podle ní objevili jižní vstup Flinders Petrie a Američan J. O. Kinnaman. Vedl do skrytých prostor se starými archivy dávné civilizace. Ty měly také obsahovat „antigravitační přístroje“.

Mladý zázračný student

Tyto stroje měly být použity při samotné konstrukci pyramidy. Záznamy naznačují, že pyramida vznikla před 36 000 lety. Znalec Bible Kinnaman o tom svědčil v řeči, kterou vedl v roce 1955 k malé skupině svobodných zednářů v Kalifornii. Ta byla později nahrána na pásku. Narodil se severně od města Bryan v Ohiu 23. února 1877. Jeho otec byl lékař z Harvardu a on sám byl jediné dítě bohatých rodičů. Už v dětství získal vztah ke starožitnostem.

Sbíral hlavice šípů a další relikvie, maturoval v 15 letech a o rok později získal osvědčení učit. V roce 1894 byl druhým nejmladším studentem přijatým na Indiana´s Tri-State College v Angole. Věnoval se starodávné historii, řecké a latinské literatuře, filologii a klasické archeologii. V reakci na dotaz naznačil, že se s Petriem shodli, že svět nebyl tehdy na takovou znalost připraven. „Civilizace ještě nebyla připravena na možnost porazit gravitaci.“

Výklady starověku, které byly potopeny

„Stejně tak ani na nález Velké pyramidy.“ Ačkoli neexistují přímé důkazy této dohody, jsou tu nepřímé okolnosti. Podle Stephena Millera byli oba členy British Foundation for the Study of Palestine a Victorian Institute of Great Britain. Dva z Petriho kolegů také pravidelně publikovali v Kinnamanových magazínech. Podle Kinnamana by archeologie ustanovila Bibli coby historickou a literární knihu, ale jen v její naprosto původní podobě.

Alternativní hypotézy byly potopeny egyptology jako Zaki Hawassem a Markem Lehnerem. Ti naprosto účelově ustanovili informační „vědecký“ kontext obklopující právě pyramidy. Lehner nejdříve podporoval hypotézu staré a velmi pokročilé civilizace, která měla pyramidy postavit. Náhle ale začal zastávat oficiální verzi. Dostalo se mu pomoci od Zakiho a dostal také veřejný monopol na kompletní studium všech egyptských pyramid.

Odklon vědce od původní verze

Lehner také agresivně napadal hypotézu Roberta Schocha, že sfinga erodovala deštěm. Podle něj šlo o nedávnou erozi. V 90. letech Schoch ukázal, že rýhy na těle sfingy a okolních příkopech jsou způsobeny dešťovou erozí. Podle oficiální chronologie staré 8 000 let se ale tak silné deště v Egyptě nikdy neobjevily. Podle Kinnamana bylo jedním z účelů Velké pyramidy, aby sloužila jako obrovský radiový systém pro zcela globální komunikaci.

Egyptští kněží mohli telepaticky vysílat díky gigantickému krystalu, který leží 330 metrů pod základy stavby. Jedním z cílů takových přenosů byl podle něj americký Grand Canyon. Kinnaman prohlašuje, že podle něj bude svět na takové informace někdy v budoucnu připraven. Mělo by to být krátce po jeho smrti. Pokud tedy existoval jižní vstup do Cheopsovy pyramidy a skryté pokoje, ortodoxní egyptologové je dobře střežili.

Článek „Pyramidy měly jižní vchod a na jejich stavbu byly použity antigravitační stroje,“ tvrdí americký egyptolog se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Drahé superbrýle vyrobené v USA dělají z vojáků živý cíl. Nová americká pýcha je podle mnohých spíš za trest než za odměnu

Redakce VědaŽivě — Mon, 31 Oct 2022 03:30:00 +0000

Inteligentní bojové brýle IVAS mají z pěšáků amerických ozbrojených sil udělat nové supervojáky. Alespoň taková je představa Pentagonu, který se rozhodl objednat 120 tisíc těchto brýlí založených na technologii HoloLens Augmented Reality od Microsoftu. Jde o obří kontrakt za téměř 22 miliard dolarů (548 miliard korun). I přes astronomickou cenu mají vojáci, kteří je testovali, mnoho problémů. I když jiné aspekty si velmi pochvalují.

Brýle mají vojáky informovat

Komerční sada HoloLens je pro armádu velmi přepracovaná. Systém se nazývá The Integrated Visual Augmentation System a je spíše známý pod zkratkou IVAS. Využívá rozšířenou realitu k promítání dat v zorném poli vojáka včetně map, nepřátelských pozic, klíčových přátelských pozic a dalších informací. Může například i vidět prostřednictvím kamer vozidel či dronů jejich okolí. V podstatě jde o to poskytnout vojákům, kteří se budou pohybovat v předních liniích, dostatek informací, které potřebují a usnadnit velení a řízení operací.

Problémem je, že mnozí vojáci poukazují na nedostatky IVAS. Jedním z nejkritizovanějších je skutečnost, že displej brýlí vyzařuje světlo. To může být pro uživatele smrtelné hlavně v noci. V případě používání brýli, které mají být dle všeho integrovány s nejnovějšími systémy nočního vidění, by mohlo světlo snadno prozradit jejich pozici na stovky metrů daleko. V podstatě by se stali ideálním cílem pro odstřelovače, který by přesně viděl, kde se nachází jejich hlava.

Omezené zorné pole a periferní vidění

Mnozí vojáci si také stěžovali, že brýle omezovaly jejich periferní vidění a měli menší zorné pole než v případě, kdy používaly své oči. To samozřejmě může mít negativní dopady na bojišti, kdy by nemuseli zaznamenat nepřítele blížícího se zboku. Některým vojákům údajně IVAS způsobovaly bolesti hlavy nebo si stěžovali na únavu očí. Ve spojitosti s hmotností helmy, na které jsou brýle uchyceny, jim zařízení působí značně nekomfortní pocity.

Ale existuje i mnoho pozitiv, které vojáci z testů hlásí. Brýle podle nich například výrazně zlepšují rychlost a orientaci vojáků v terénu. Protože pomáhají v navigaci, jednotky se nemusí zastavovat a kontrolovat svoji cestu. Také si je pochvalovali mnozí velitelé, kteří díky nim vědí, kde se přesně nacházejí jejich podřízení a co dělají. To pomáhá předcházet zmatkům, usnadňuje velení a koordinaci akcí jednotky.

Program je také trnem v oku některých amerických kongresmanů, kterým se nezdá hlavně cena, ale i výsledky testů. Na začátku roku 2022 dokonce stopli část financování. Nyní ale měly americké ozbrojené síly obdržet první sady brýlí z první pětitisícové dodávky. Testy a optimalizace systému tak budou nejspíše pokračovat. Až výsledky ukážou, zda se bude jednat o dobře vynaložené prostředky, které značně zvýší bojovou sílu pěchoty, nebo jen o zbytečně vyhozené peníze.

Článek Drahé superbrýle vyrobené v USA dělají z vojáků živý cíl. Nová americká pýcha je podle mnohých spíš za trest než za odměnu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co kdybychom napájeli planetu pomocí blesků? Projekt, který měl takovou „elektrárnu“ vytvořit, už tu byl v roce 2007

Redakce VědaŽivě — Tue, 20 Sep 2022 02:32:00 +0000

Představte si, že jako solární panely byste si na svůj dvorek mohli nainstalovat malý stroj, který by sklízel veškerou energii dopadajících blesků. Zpočátku se vám to může zdát otravné a hlučné, ale brzy budete skákat radostí pokaždé, když taková bouřka přijde. Stačí v podstatě jediný blesk a můžete svůj dům napájet po celý měsíc. To by byla šokující úspora vašeho účtu za elektřinu. O to zajímavější je představa takhle napájet celou planetu.

Jak pohánět energií celý svět?

Začátkem celého postupu by byly nainstalované kovové věže na místech, kde často řádí bouřky. Jedním takovým je jezero Maracaibo ve Venezuele. Toto jezero je nejelektričtějším místem na Zemi a během vrcholného období dešťů je možné každou minutu vidět průměrně 28 blesků. To zní jako ideální místo, kam takové monolitické věže dát.

Dalším vhodným místem by byla věž Santis ve švýcarských Alpách. Tato radiová vysílací věž je zasažena bleskem asi 100krát ročně a drží titul „bleskem nejzasaženější objekt na planetě“. Pokud by všech 100 blesků bylo shromážděno v Santis Tower, bylo by to 1–100 miliard voltů elektřiny každý rok.

Lidstvo opět jako hlavní zdroj

Zmíněná místa ale nejsou jediná, na která se nutně spoléhat. Do značné míry by záleželo na vás, průměrném člověku, abyste sklízeli blesky na elektřinu. Podobně jako solární panely by se majitelé domů rozhodli nainstalovat bleskové věže na své dvorky či střechy domů. Tím se výsledný zdroj energie rapidně navýší a dvě výše zmíněná místa s největším výskytem blesků už nebudou tolik potřeba.

Světové velmoci by na tom vydělaly

Země, kde blesky vznikají nejvíce, jako jsou např. Spojené státy, Indie a Kolumbie, by se staly centry sklizně blesků. Po použití této čisté energie k napájení svých vlastních zemí může sloužit zbylá energie k obchodování s jinými národy. To zní jako velice výhodný marketingový tah pro bouřkově bohaté země. Jediné, co jim zbývá, je sehnat takovou čistou a obnovitelnou energii.

Jak blesk vůbec vzniká?

Bouřkové mraky se skládají z milionů kapiček vody a ledu, které se srážejí. Během všech těchto srážek se elektrony uvolňují a shromažďují se na dně mraků. To vytváří záporný náboj ve spodní části mraku, zatímco horní mrak se nabije kladně. Oddělením záporných a kladných nábojů vzniká elektrické pole. Když toto elektrické pole zesílí dostatečně, okolní vzduch ionizuje a vytváří kladné a záporné ionty. Když záporné ionty najdou kladné ionty v předmětu na zemi, např. kombajnu, tak udeří. A v tomto scénáři se tato energie shromažďuje a ukládá pro použití.

Jak je lidstvo daleko ve vývoji takové technologie?

V roce 2007 Alternative Energy Holdings navrhla věž s uzemňovacími vodiči a kondenzátorem. Jejich pokusy získat energii z blesků bohužel selhaly. Projekt byl příliš nákladný a případný úspěch měl mnoho omezení. Samotné komponenty ve věžích jsou nepředvídatelné a mohou se pohybovat od 100 milionů voltů energie až do 1 miliardy. To by vyžadovalo speciálně navržený kolektor, který by vydržel tak široký rozsah, aniž by explodoval a způsobil požár.

I kdyby existoval způsob, jak úspěšně sklízet blesky a ukládat energii, tak by se jednalo o napájení jen 8 % amerických domácností. To je daleko od napájení celé planety. Stále se však jedná o čistou energii a mohla by být součástí celé skládačky obnovitelné energie. Jednou z dalších součástí skládačky je bohužel zatím neřešitelná otázka ovlivňování počasí, která je pro pokrok klíčová.

Článek Co kdybychom napájeli planetu pomocí blesků? Projekt, který měl takovou „elektrárnu“ vytvořit, už tu byl v roce 2007 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bagdádská baterie – 2 200 let starý artefakt, který mezi vědci vyvolal rozruch. Neuvěřitelná technologie zvládne generovat elektřinu

Redakce VědaŽivě — Sat, 17 Sep 2022 02:40:00 +0000

Dokonce i dnešní badatelé či inženýři před takovými kousky stojí plni úžasu a mnohdy jen kroutí hlavou. Bagdádská baterie je jeden z dobrých příkladů. V roce 1938 našel německý archeolog Wilhelm König podivně vypadající starověkou hliněnou nádobu. Vypadala jako ty ze sbírky Národního muzea v Iráku, které jsou připisovány Parthské říši. Tato stará asijská kultura vládla v letech 247 až 228 před Kristem oblasti zahrnující většinu dnešního Blízkého východu.

Uvnitř trubice i železná tyč

Hrdlo bylo zalité asfaltem a nádoba datována do doby 248 př. n. l. Později, v roce 1940, ji König popsal jako nejstarší známou baterii v historii. Ti, kteří ji zkoumali podrobně, přišli totiž s tím, že jde o „mokrý článek“ či „baterii“. V asfaltovém uzávěru byly měděné destičky svinuté do ruličky. Pokusy prokázaly, že po naplnění octem (použita byla i grepová šťáva) vyvine nádoba napětí 1,5 V, což vzbudilo značnou pozornost záhadologů.

Trubička z mědi byla na dně zajištěna ještě větším množstvím asfaltu a procházela skrze ni železná tyč. Přitom se jí ale vůbec nedotýkala. Právě z toho důvodu se pro nádobu ujal termín „bagdádská baterie“. Naplnění kyselinou dovolovalo proudění elektronů z měděné trubky do železné tyčky, jakmile byly oba kovové články propojeny. Stejný princip objevil o 2 000 let později Galvani, Volta vyrobil první baterii jen o pár let později.

Pokusy a možnost zlacení

Badatelé provedli několik experimentů, přičemž použili kopii původní „baterie“. Získané 1,5 – 2 volty elektřiny nejsou moc a vědce stále zaráží, k čemu by mohly být použity před 2 200 lety. Mnoho odborníků ale podotklo, že Řekové i Římané používali některé druhy elektrických ryb k léčbě chronické bolesti. Stoupali například tak dlouho na elektrického úhoře, až jim elektřina bolavé chodidlo prakticky ochromila.

Baterie tak mohla mít jednoduše terapeutické využití. Podle dalších vědců mohlo být několik nádob spojeno dohromady a větší proud použit například při zlacení stříbrného povrchu. Tuto možnost prokázaly i další pokusy. Archeologové však elektrické využití odmítají, protože pokovování se tehdy provádělo tavenou rtutí, nikoli galvanicky. Na toto praktické využití by také energie z baterie byla jednoduše příliš slabá. Nádoba mohla být i schránkou na svitky.

Pouzdro na svitky s vnitřní ochranou

Ty byly namotané na kovovou tyč a před poškozením je chránil měděný obal. Podobná kovová pouzdra byla totiž nalezena i jinde. Tyto nádoby jsou terakotové a většinou měří 1,15 – 1,4 metru. Obecně se věří, že je König našel ve sbírkách, když byl ředitelem Národního muzea v Iráku v roce 1938. Existuje však i možnost, že je na území přímo vykopal. S teorií baterií nesouhlasí Elizabeth Stone, profesorka ze Stony Brook University.

Nebyly u nich nalezeny žádné dráty nebo jiné technické příslušenství a napříč Mezopotámii se našly podobné nádoby. Ty byly však jasně určeny pro skladování papyrových svitků. Možností fungování těchto baterií se zabývaly i mnohé populární pořady, například Bořiči mýtů.

Článek Bagdádská baterie – 2 200 let starý artefakt, který mezi vědci vyvolal rozruch. Neuvěřitelná technologie zvládne generovat elektřinu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mohli Peruánci už ve starověku vědět, jak roztavit kamenné bloky? Pokročilá technologie možná nebyla tak nedosažitelná

Redakce VědaŽivě — Sat, 10 Sep 2022 02:30:00 +0000

Jakým způsobem dovedli Peruánci zpracovat obrovské kamenné bloky, když toho nejsme schopni ani dnes? Monumentální budovy se skládají z obrovských kamenů, které ani naše moderní nástroje nedovedou sestavit nebo přenést takovým způsobem. Myšlenka tavení pomocí konkrétních rostlin vypadá nepravděpodobně, nicméně zaujala pozornost více vědeckých skupin. Mohl tento národ umět kameny doslova změkčit?

Oni to dovedli, my dnes nikoli

Zvláštní rostlina by totiž Peruáncům dovolovala změkčení kamenů. Nebo je ve hře nějaká další starověká technologie, která přinášela stejný výsledek? Podle vyšetřování Jana Petera de Jong, Christophera Jordana a Jesuse Gamarra ukazují kamenné zdi Cuzca znaky toho, že byly zahřáty na vysokou teplotu. Následně zesklovatěly, takže jejich povrch se stal lesklým a také neuvěřitelně hladkým. Umění ze změkčeného kamene vytváří i umělci ve Španělsku.

Badatelé se domnívají, že „byla použita nějaká forma pokročilého nástroje, který kameny roztavil. To dovolilo jejich postupné sestavení jako skládačky, když chladly vedle dříve zahřátých“. Nový kámen by byl připoután vedle starých, a tak by bylo dosaženo oné dokonalé přesnosti. Stále by ale šlo o obrovský kus žuly obklopený dalšími obrovskými kusy žuly. Toto tavení by možná vysvětlilo jejich sestavení, ještě však zbývá samotný pohyb.

Kameny vedle sebe jako skládačka

„Podle tohoto scénáře,“ jak uvádí ve své knize o starověkých technologiích Peru a Bolívie David Hatcher Childress, „by stále byly potřeba motorové pily a vrtáky, aby vytvarovaly takto sestavené a vztyčené zdi.“ Podle Jonga a Jordana byly s touto technologií tavení kamene obeznámeny starověké kultury napříč celým světem. „Kameny v několika ulicích Cuzca zesklovatěly za vysokých teplot, čímž získaly jedinečné kvality skla.“

„Teplota musí v takovém případě dosahovat 1 100 stupňů Celsia,“ uvedli Jordon, de Jong a Gamarra, „a další starověká naleziště obklopující Cuzco, hlavně Sacsayhuamán a Qenko, ukazují podobné znaky zesklovatění.“ Jsou tu také důkazy, že starověká civilizace měla přístup k rostlině, jejíž šťáva dovede skálu změkčit. Za takových podmínek se dá upravit přesně tak, aby krásně zapadala mezi další bloky, ošetřené stejnou metodou.

Tavení kamene a stavba hnízda

Plukovník Fawcett uvádí ve své knize svědectví o kamenech slepených dohromady něčím, po čem změkly na konzistenci jílu. Další svědectví pochází od badatele, který v Amazonii studoval vzácného ptáka. Ten brousil větvičku o kámen, aby si postavil hnízdo. Šťáva z dřeva mezitím skálu roztavila, takže pták si mohl svůj domov postavit přímo skrze ni. Pro mnohé lidi je stále obtížná představa, že starověký národ mohl vybudovat něco takového.

Dnes stojí archeologové a badatelé v úžasu nad tím, jak mohly tak obrovské stavby vzniknout jak v Peru, tak i dalších částech světa. Plukovník věří, že příslušná rostlina se dá najít v řece Pyrene v oblasti Chuncho. Je vysoká asi 20 centimetrů a má červenohnědé listy. Dává ostatně smysl, že by místní lidé využívali zcela přirozené prostředky. Tyto národy totiž mnohem více pozorovaly přírodu, dost možná spatřily stejného ptáka jako zmíněný badatel.

Článek Mohli Peruánci už ve starověku vědět, jak roztavit kamenné bloky? Pokročilá technologie možná nebyla tak nedosažitelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

NASA začne pátrat po mimozemské civilizaci pomocí umělých družic Země. Údajně jsme se vyhnuli už 11 srážkám s UFO

Redakce VědaŽivě — Fri, 26 Aug 2022 02:04:00 +0000

Americká vesmírná agentura zahájila vyšetřování povahy stovek neidentifikovaných létajících objektů. Většinu z nich zahlédli piloti amerických ozbrojených sil. Pentagon informoval o 11 případech, kdy se americká vojenská technika zázračně vyhnula srážce s UFO. K jednomu z nejzáhadnějších setkání s neidentifikovanými objekty došlo nad Tichým oceánem poblíž jižní Kalifornie. Pilotka Alex Dietrichová se o tuto informaci rozhodla podělit až o 17 let později.

Zachycení neznámého jevu

Dietrichová pracovala na palubě americké letadlové lodi a jednou nevěřila vlastním očím. UFO se řítilo nad oceánem neuvěřitelnou rychlostí a během několika sekund překonalo velké vzdálenosti. Podle jejího kolegy, pilota Davida Fravora, bylo jedno letadlo, na kterém se vetřelci pohybovali, dlouhé asi 12 metrů. Poté jev zachytily infračervené kamery a radary na letadlové lodi, ale vědci stále nedokázali určit jeho pravou povahu.

Návrhy na detekování jevů v atmosféře

Astrofyzik Thomas Zurbuchen navrhl novou metodu pro studium neidentifikovaných objektů. Chce totiž přeměnit družice na oběžné dráze v blízkosti Země na „lovce“ létajících talířů. Zurbuchenův tým má v plánu věnovat pozornost senzorům nainstalovaným na satelitech a vylepšit je tak, aby detekovaly jevy v zemské atmosféře.

Investování do nových technologií

Technologie umožní odlišit optické iluze od skutečných fyzických objektů kroužících velkou rychlostí ve vzduchu a určit jejich povahu. Šéf NASA Bill Nelson řekl, že jedním z úkolů oddělení je hledat život mimo Zemi. Díky tomu korporace investuje do tohoto vývoje miliony dolarů. Otázkou budoucnosti ale zůstává, jestli se jim to nakonec vyplatí.

Zdroj: Space

Článek NASA začne pátrat po mimozemské civilizaci pomocí umělých družic Země. Údajně jsme se vyhnuli už 11 srážkám s UFO se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vysloužilý truhlář tvrdí, že ho po cestě z hostince unesl mimozemšťan s kuželovitou hlavou. Prý mu předpověděl konec světa

Redakce VědaŽivě — Tue, 16 Aug 2022 02:48:00 +0000

Garry Battles je truhlář na penzi z hrabství Limerick. Podle jeho slov mělo stvoření „nádherné obrovské oči“ a mluvilo s ním telepaticky. Během události mu bylo sděleno, aby „použil sílu“. Samotný incident si vybavil poté, co byl kabát, který měl té noci na sobě, nalezen na střeše místní nemocnice. Únos se měl odehrát v roce 2001. Tvor ho také teleportoval na severní pól a sdělil mu, že konec světa přijde za 850 let.

Velmi blízké setkání

Deníku The Limerick Post 61letý Garry sdělil, že 26. prosince 2001 byl právě na cestě z hospody. Tehdy ho jasně bílé světlo přeneslo na vesmírnou loď, jak uvedl Irish Mirror. „Nedokážu říct, jak byl veliký nebo jestli měl vůbec nějaké ruce a nohy. Pamatuju si jen jeho protáhlou hlavu a nádherné, obrovské oči.“ Ty popsal jako uhlově černá zrcadla a dále uvedl, že tvor vycítil, že se Garry nebojí „jako ti ostatní“. Následně ho krátce přenesl na severní pól.

Pan Battles popřel, že by měl jakoukoli medicínskou historii duševních poruch nebo chorob. Následně prohlásil, že mimozemšťan mu řekl, že Zemi zničí za 850 let asteroid. Přiletí k nám z „35. kvadrantu“ a bude veliký jako německý Münster. „Jsme o čtyři miliony světelných let pokročilejší než vy. Sledovali jsme vás po celá tisíciletí,“ dodal údajně mimozemšťan. „Musíte použít sílu. Buďte s tou silou v jednotě a sbírejte ji.“

Slovo astronomky stran technologie

Jeho bizarní tvrzení přišla jen pár dní po prohlášení vedoucího vědce zapojeného do hledání mimozemského života v programu SETI (Search for Extraterrestrial Intelligence). Ten konstatoval, že pokud mimozemšťané navštíví naši planetu, mohli by díky převratným technologiím zcela převzít kontrolu. To by jim dalo jasnou převahu a nakonec vedlo k pevné pozici „udávání pravidel“. O své závěry se s TechCrunch podělila astronomka Jill Tarter.

„Pokud by se ukázali na našem prahu, znamená to, že mají technologie, které jsou nesrovnatelně pokročilejší než cokoli, čím sami disponujeme.“ Jill Tarter je jednou ze zakladatelek SETI Institutu. „A z toho důvodu budou těmi, kteří budou od té chvíle určovat pravidla. Nicméně druh, který by vyvinul tak sofistikované technologie – jako cestování na mezihvězdné vzdálenosti – by se možná musel naučit mírovému chování.“

Odkud pochází SETI?

Toto tvrzení naznačuje, že potenciální E. T. tvor by mohl zachovat přátelské úmysly a snažit se o spolupráci. To je pro Zemi při jejich návštěvě poměrně dobrá zpráva. Program SETI se dlouhodobě zabývá hledáním mimozemských civilizací pomocí záchytu radiové komunikace. Badatelé předpokládají, že je to nejpravděpodobnější cesta, jak by taková civilizace mohla komunikovat s kýmkoli dalším. Duchovním otcem projektu je Frank Drake.

Ten v roce 1960 (dnes je mu 92) použil 25metrový radioteleskop a zkoumal vlnění z hvězd Tau Cali a Epsilon Eridani. Myšlenka se po roce 1980 stala velmi populární. Hlavní zásluhu měly snímky Blízká setkání třetího druhu a E.T. Mimozemšťan od Stevena Spielberga. Stejně tak kniha Kontakt od Carla Sagana, jednoho z největších popularizátorů astrofyziky. USA provozují od roku 2007 soustavu 42 radioteleskopů, tvz. Allien Telescope Array.

Zdroj: DailyMail

Článek Vysloužilý truhlář tvrdí, že ho po cestě z hostince unesl mimozemšťan s kuželovitou hlavou. Prý mu předpověděl konec světa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

„Mami, slyším divné hlasy.“ Jak se bránit vtipálkům, kteří hackují domácí kamery? Hloupý žert děsí i samotné rodiče

Redakce VědaŽivě — Mon, 27 Jun 2022 15:41:23 +0000

Před pár lety se hackeři začali nabourávat do bezpečnostních kamer v různých domácnostech. Pomocí nich komunikovali s dětmi, nebo je dokonce i zastrašovali. Toto pirátství se začalo objevovat ve Spojených státech roku 2016. Dnes se na sociálních sítích můžete opět setkat s různým obsahem, který se zabývá podobnou tematikou.

Kde to všechno začalo?

V minulosti se chuligáni začali nabourávat do CCTV kamer v dětských pokojích a získali k nim vzdálený přístup. Když v místnosti nebyli žádní dospělí, cizí člověk zapnul mikrofon kamery a začal s dítětem mluvit. Nejčastěji se představovali dětem jako Santa, jelikož si tak snadno získali jejich důvěru. Obvykle se jednalo o obyčejné vtípky spojené se zastrašováním, a jakmile se dítě vyděsilo a zavolalo rodiče, hacker se odpojil. Dospělí samozřejmě dětem nevěřili a obviňovali je z lhaní a fantazírování.

Další vlna nabourávání přišla roku 2019 a znovu se objevila i nyní. Běžně se můžete na internetu setkat s osobou, u které se dějí podivné věci. Většinou se jedná o sestříhané falešné záběry, ale některá videa jsou skutečná a většinou zachycena na různých živých streamech. Tyto typy příspěvků jsou velice populární, jelikož sledující očekává, co se v daném okamžiku stane. V divákovi to zvedá adrenalin, protože takové nabourávání cizího člověka je vskutku k popukání.

Avšak reálné záběry už tak vtipné nejsou

Nejznámější případy se odehrávaly v USA a Rusku, v dnešní době je na pořadu i Evropa. K prvnímu známému případu došlo ze záběrů od Američanky Lucy Hartzlerové. Kamera její kamarádky byla hacknuta přes noc, když spala. Chuligán na kameře se pokoušel oběť probudit různým tleskáním a nabádáním, ať procitne.

O situaci se začalo hojně diskutovat na internetu. Žena byla zvána do různých TV stanic. V rozhovoru pro Channel 2 přiznala, že v době vloupání doslova oněměla strachem a nemohla se hýbat. O pár dní později přišla s podobným příběhem dívka z Tennessee. Hacker se naboural malinké Ashley do kamery, kterou nainstalovali její rodiče, když byli zrovna na noční směně. Muž se jí představil jako nejlepší kamarád Santa Claus, ale nebyl to úplně ten správný děda Vánoc, kterého známe.

Developeři bezpečnostních kamer a jejich vyšetřování

Dotyčné společnosti začaly tento podivný případ vyšetřovat. Zástupci později uvedli, že Ashleyina rodina pravděpodobně používala stejná bezpečnostní hesla pro všechna zařízení v domě. Poté, co tyto přihlašovací údaje pronikly na internet, našel díky nim vtipálek toto „neotřelé“ využití. Ponaučení je tedy celkem jasné.

Jak nabourání probíhá a jak mu zabránit?

Můžete si možná připadat jako skutečný „nerd“ a říkat si, že takové věci vám nehrozí, ale opak je pravdou. Pokud máte v domácnosti někoho, kdo není úplně zběhlý v práci s informačními technologiemi, zkušenosti potom nemají takovou váhu. Konkrétněji to vysvětluje specialista na kybernetickou bezpečnost Martin Hron. Zmiňuje, že většina kamer je napadena, protože vlastníci zařízení používají „výchozí“ přihlašovací údaje. K tomu dochází, pokud uživatelské jméno a heslo nevymyslel sám uživatel.

Způsobů je samozřejmě hromada. Nejčastěji se jedná o IP adresy domácnosti a nabourávání přes Wi-Fi či údaje samotného routeru. V dnešní době bývá pro tyto chuligány celkem trendy nabourávání přes cloudové úložiště mobilních telefonů. Současná generace ráda fotí „selfíčka“ a zveřejňuje je na různých sociálních sítích. Fotky si nechávají určitou dobu v mobilu a je jasné, co následuje. Lidé bohužel moc nevnímají, co si stahují za data a neuvědomují si jejich přesný obsah. Držte se tedy legitimních a ověřených zdrojů.

Jak jsou lupiči trestáni?

Nelegální vstup do osobního prostoru člověka je porušením jeho ústavních práv. Nikdo nemá právo vtrhnout do obydlí proti vůli osob, které v něm žijí. Výjimkou jsou případy stanovené federálním zákonem nebo na základě rozhodnutí soudu. Bohužel, občas i samotný lupič je natolik vychytralý, aby obešel zákony. S dnešními technologiemi se dá udělat přeci ledacos.

Stali jste se někdy obětí něčeho podobného?

Zdroj: Science

Článek „Mami, slyším divné hlasy.“ Jak se bránit vtipálkům, kteří hackují domácí kamery? Hloupý žert děsí i samotné rodiče se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhada věčně hořících lamp ve starověkých chrámech: Jde o magii, nebo dávno ztracenou technologii?

Redakce VědaŽivě — Wed, 01 Jun 2022 02:17:00 +0000

Historie zná ale četné případy, kdy oheň hořel prakticky nekonečně dlouho, a to bez jakéhokoli lidského zásahu. Právě to jsou věčně hořící lampy starověkých chrámů. Jde o produkt božích sil, ďábelský nebo magický artefakt? Nebo „jen“ ztracenou a vysoce pokročilou starověkou technologii, která zmizela v propasti času? Jak naši předkové poznali tajemství věčného ohně a můžeme tento postup replikovat i dnes?

V hrobkách, výklencích a na oltářích

Věčně hořící lampy v různých podobách zaznamenali odlišní kronikáři v nejrůznějších částech planety. Kupříkladu řecký historik Plútarchos popisuje v jednom ze spisů tajemnou lampu, která hořela nade dveřmi egyptského chrámu Jupitera Ammona. Byla přitom na volném prostranství, nedokázal ji ale zhasnout ani prudký vítr, ani silný déšť. Podobné informace pak existují o lampách na oltářích v chrámech v Arménii.

V 6. století za císaře Justiniána narazili jeho válečníci ve výklenku nad branou na hořící lampu, která byla zručně ukryta před vnějšími vlivy. Podle nápisu byla zapálena na počátku 1. století, tento plamen tedy hořel 500 let. Nakonec ho rozbili právě nešikovní vojáci. Hrobka syna krále Evandera Pallase nedaleko Říma obsahovala lampu, která hořela dokonce 2 000 let. Nebylo možné ji uhasit ani vodou, ani prudkým pohybem vzduchu.

Nástroj moci i ďáblova mechanika

Právě tato ovšem zhasla poté, co byla z misky vylita velmi zvláštní tekutina. I takových odkazů obsahují starověké prameny velké množství. A pro moderní vědce je velmi obtížné smířit se s myšlenkou, že existují naprosto mimořádné objevy dokazující, že věčný plamen byl kdysi naprosto běžná věc. I středověk obsahuje podobné záznamy, prakticky všechna taková světla ale zničili pověrčiví kopáči, nájezdníci nebo vandalové.

Zkazky o lampách ovšem středověkem nekončí, objevují se i během renesance. Pro mnohé je to pak věc posvátná, pro jiné zase ďábelské kouzlo nebo pekelná machinace. To se týkalo například svatého Augustýna. Věčnost hoření ovšem přitahovala také mocné osoby, nejen vědce. O legendárním vládci Říma Numovi Pompiliovi napsali, že během života komunikoval přímo s bohy, a ti mu svěřili právě tajemství věčného ohně.

Pro potřeby mrtvých

Podle tradice starých Egypťanů, Řeků i Římanů potřebovali mrtví stále světlo, aby jim osvětlovalo cestu do Údolí stínů. Před zapečetěním hrobky byla proto dovnitř vložena nehasnoucí lampa. Plnila také funkci obětiny pro boha a měla zahánět zlé duchy – prostě všechno v jednom. Když lidé hrobku po stovkách let otevřeli, našli světlo v naprosto perfektním stavu. Například v hrobce boháče, který zemřel kolem 4. století.

Podle některých zdrojů šlo o hrobku Konstantina Chlora, otce císaře Konstantina. V Indii se v Himálaji nachází starověký chrám Jwala, jehož stěny svítí mystickým modrým světlem. Samotné jméno „Jwala“ znamená „plamen“. Místní oheň měl hořet po celou známou historii a zmínky podle vědců pochází asi od 170 středověkých autorů. Tito starověcí i středověcí mudrci ovšem dělali vše pro to, aby znalosti těchto nástrojů utajili.

Jaké starověké chrámy se vám podařilo navštívit?

Zdroj: ScienceNews

Článek Záhada věčně hořících lamp ve starověkých chrámech: Jde o magii, nebo dávno ztracenou technologii? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vydejte se na cestu do budoucnosti: Jak bude svět vypadat za 50 let? Lidstvo zažije pokrok, ale i spoustu katastrof

Redakce VědaŽivě — Wed, 27 Apr 2022 02:56:00 +0000

Máte-li pocit, že se každé ráno probouzíte do toho stejného světa, mýlíte se. S každým novým dnem dochází k drobným změnám, a to jak v oblasti environmentální, tak v té sociální. Ohlédnete-li se do doby před dvaceti či třiceti lety, budete muset uznat, že svět vypadal zcela jinak. Je tedy celkem možné, že za následujících 50 let se změní k nepoznání. Jestliže však budete sledovat trendy, které jsou v současnosti nejsilnější, můžete si udělat vcelku dobrou představu o tom, jak bude budoucnost vypadat.

Připravte se na záplavy, tornáda a nedostatek potravin

O probíhající klimatické změně snad již nikdo nepochybuje, ovšem stále jí nevěnuje pozornost dostatečně široká (či důležitá) část společnosti. K uspokojivému řešení tohoto problému tudíž s nejvyšší pravděpodobností nedojde a lidstvo si bude moci důsledky „vychutnat“ plnou měrou. Je bohužel smutnou pravdou, že současná generace dospělých sice některé projevy pocítí, plnou vahou ale dopadnou až na příští generace.

Současná horká léta, stále ničivější přívalové deště, bleskové záplavy a větrné jevy (jako jsou tornáda, hurikány, cyklóny) postupně eskalují po celém světě. Za 50 let budou teploty tak vysoké, že se mj. významně zhorší schopnost produkovat potraviny pro lidstvo v uspokojivém množství. Po odlesnění více než poloviny amazonského deštného pralesa a roztátí přibližně poloviny současného stavu ledovců se svět ocitne na prahu ekologické katastrofy.

Kolonizace Marsu i oční implantáty

V budoucnosti se ale můžete těšit na technologický pokrok. Ten by mohl několika „vyvoleným“ umožnit planetu Zemi úplně opustit a podílet se na kolonizaci Marsu. Další z vás se vydají (alespoň) na netradiční dovolenou – soukromé společnosti budou provozovat vítanou vesmírnou turistiku. Jakmile ovšem přistanete zpět na Zemi, budete muset čelit přelidnění. Sociologové odhadují, že v tu dobu dosáhne populace počtu 9 miliard jedinců.

Vysoký počet obyvatel bude úzce souviset s nedostatkem potravin a přelidněním určitých oblastí – konkrétně měst. Již v současné době žije ve městech 70 % veškeré lidské populace. Vysoká koncentrace lidí v těchto oblastech povede k většímu výskytu nemocí a jejich rychlejšímu šíření. Potýkat se budete muset rovněž s vysokou nezaměstnaností, jelikož v důsledku technologického pokroku se předpokládá, že umělá inteligence převezme asi 800 milionů pracovních míst. Navíc se očekává zvýšení naděje na dožití v průměru o 10 let oproti současnosti.

V tuzemsku se tedy muži dožijí v průměru okolo 86 let, ženy poté kolem 92 let. Prodloužení délky života s sebou přinese výzvy pro ekonomiky jednotlivých států. Ušetřit by mohly například na lékařské péči, jelikož se v budoucnosti předpokládá vývoj jakéhosi skeneru, který dokáže detekovat nejrůznější nemoci a navrhnout optimální léčbu. K dispozici by měly být i speciální kontaktní čočky, které nahradí mobilní telefon, nebo rovnou oční implantáty, jež vám umožní např. vidět radiaci.

Co očekáváte od budoucnosti vy?

Zdroj: Science

Článek Vydejte se na cestu do budoucnosti: Jak bude svět vypadat za 50 let? Lidstvo zažije pokrok, ale i spoustu katastrof se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Než byly zavedeny peníze, jak je známe dnes, platilo se vším možným. Jak šla historie a proč vlastně vznikly?

Redakce VědaŽivě — Wed, 30 Mar 2022 02:07:00 +0000

Od směnného obchodu přes hospodářská zvířata po fyzickou nebo digitální měnu, vždycky existovala nějaká forma toho, co lidé používali k placení. Pojďme se podívat na 5 druhů měny během historie. Aby mohla být určitá komodita považována za platidlo, musí splňovat určité podmínky. Musí být trvanlivá v čase, nějakým způsobem ověřitelná a přenositelná. Právě transport byl jedním z důvodů, proč vznikly papírové peníze.

Mušle kauri a platby za otroky

Mušle kauri mají mnoho rysů, které z nich udělaly perfektního kandidáta na měnu. Byly odolné, jednoduše poznatelné, snadno se přenášely a bylo skoro nemožné je padělat. Díky jednotné podobě se navíc dobře vážily a počítaly. Jakmile je začali používat Evropané, staly se hlavně platbou za otroky a pravidelně se vyskytovaly na cestách do západní Afriky. Vrcholu obliby dosáhly v 18. století a zůstaly v kurzu až do 20. století.

Pocházejí od měkkýše, který se vyskytuje hlavně na Maledivách. Tam je místní sbírali na velké listy kokosových palem, které pokládali do mělkých lagun. Měkkýš se nakrmil a zůstal na listu. Když jich bylo dost, byl list vyloven a ponechán na pláži. Tam měkkýši zemřeli na slunci a byli pohřbeni v písku. Když se jejich těla přirozeně rozložila, zůstaly jen prázdné mušle, které stačilo sesbírat a použít jako platidlo.

Mince a papírové bankovky ve všech podobách

První kovové mince byly použity jako měna někdy v letech 550–600 před Kristem v Lýdii v Malé Asii, starém království na území dnešního Turecka. Lýdové už těžili slitinu kovů zvanou elektrum (zlato a stříbro), kterou používali pro mince. Král Kroisos ale posunul tento systém na novou úroveň a vyrobil zcela první mince z ryzího zlata a stříbra. Měly na sobě lva a velikost určovala hodnotu. Nejcennější zobrazovaly celého lva, nižší jen jeho pracku.

Tato metoda standardizace zvýšila použitelnost platidla a hlavní město Sardis se pak stalo centrem obchodu. Papírové peníze mají na svědomí Číňané, k jejich rozvoji došlo v 7. století. Ve srovnání s mincemi šlo totiž o mnohem efektivnější metodu pro transakce. V Evropě se papírové peníze používaly až od roku 1600, konkrétně ve Švédsku. O sto let později už křižovaly celou Evropou a v roce 1690 se dostaly až do Spojených států.

Federální rezervy a kreditní karty

První americké použití těchto peněz bylo financování vojenských expedic. V roce 1913 vytvořil Federální rezervní systém národní bankovní soustavu, což byla reakce na rostoucí finanční potřeby národa. V roce 1914 se pak objevila první státní bankovka v hodnotě 10 dolarů. První víceúčelová kreditní karta patřila Diner’s Clubu a vznikla roku 1950. O 8 let později se přidal American Express. Krom měsíčního účtování měly také roční poplatek.

První státní kreditní karta začala v Bank of America koncem 50. let a roku 1976 se přejmenovala na Visa. Inženýr od IBM Forrest Parry vyvinul magnetický proužek pro skladování informací a zvýšení bezpečnosti. Nakonec se v 90. letech stal normou čip a PIN. Během cca 70 let jsme tak dospěli od platební karty jako novinky po něco všudypřítomného. Průměrný Američan má dnes kreditní karty 4 a dluží 6 194 dolarů.

Elektronické a mobilní možnosti placení

V roce 1998 spustil svoje služby PayPal a elektronické platby se staly proveditelnými v obrovském měřítku. To zcela změnilo podobu finančních transakcí. Od tohoto bodu se vyvinuly mobilní platby do aplikací typu Apple Pay, Verona, Google Pay a dalších. Systémy nabízejí nejrůznější možnosti a výběr se liší podle aplikace. Někde lze platit jen za zboží a služby, jinde i mezi bankami a tento druh plateb je tak už všudypřítomný jako karty.

Někdy se jim říká digitální peněženky a jde o velmi pohodlný způsob plateb, stejně jako možnost skladování dalších finančních informací a záznamů. Některé z těchto digitálních peněženek dovolují také organizovat přístupy ke kartám, přidávat různé doklady i slevové kupony. Je možné skrze ně i například rezervovat lístky na koncerty nebo ubytování v hotelech. Ostatně více použití je základem chytrých telefonů.

Jaké nejstarší bankovky a mince si pamatujete?

Zdroj: Science

Článek Než byly zavedeny peníze, jak je známe dnes, platilo se vším možným. Jak šla historie a proč vlastně vznikly? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přehled 7 neuvěřitelných technologických vynálezů, které pochází ze starověké civilizace a používáme je dodnes

Redakce VědaŽivě — Sun, 13 Mar 2022 03:03:00 +0000

Římské impérium se dle studie magazínu Science rozkládalo na většině Evropy, západní Asie, severní Afriky a Středomoří. Díky tomu měli Římané obrovskou moc a také vliv na celý starověký svět. Od svého založení v 8. století před Kristem až do pádu v 5. století měl Řím vliv také na mnoho technologií a nástrojů. Mnoho z nich dnes běžně používáme, aniž bychom kolikrát tušili, odkud vlastně pochází a jaký je jejich příběh.

Životní prostředí a hygiena

Římané byli mistry prvotní péče o životní prostředí, například využitím vody a mlýnů pro výrobu energie. Při farmaření dovedli využít půdu naplno díky trojpolnímu systému, kdy bylo jedno pole použito na pěstování potravy, druhé na krmení a třetí leželo ladem. Rotace mezi těmito účely zaručovala, že je vždy nějaká úroda k dispozici. Nicméně ne každý starověký vynález se dá připsat čistě Římanům. Týká se to například prvního kalendáře.

Stojí ovšem za systémem hypokaust, tedy ranou metodou efektivní distribuce tepla v domácnosti. Základem bylo stále udržované ohniště, ze kterého bylo pak teplo rozváděno systémem komínů, cihel a škvír po celém příbytku. Římané tak měli vytápěné podlahy, stěny i lázně. Kouř vzniklý při spalování šel stejnou cestou a končil na střeše, kde odcházel klasickým komínem ven z budovy. Místnosti tak mohly být vytápěny až na 30 °C.

Zpracování lidského odpadu a plány města

Dávný Řím byl místem s jedněmi z prvních stok na světě, byly postaveny asi v roce 500 před Kristem. I dnes hodně starých stok připomíná právě ty římské, i když jejich účel může být odlišný. V dnešní době slouží tyto sítě hlavně k odvádění odpadu z městských oblastí. Řím je však potřeboval k odvodu nadbytečné vody, která by jinak mohla zaplavit ulice města. Některé domy byly napojeny přímo na kanalizaci, jiné vylily odpad do kanálu na ulici.

Struktura výstavby města – tzv. centurace – byla jedním z formátů, kterým Římané měřili a rozdělovali půdu. Tato mřížková formace, kterou organizovali půdu na ovládaná území, dnes slouží velkým městům k plánování hlavních silnic a ulic. Mnoho měst bylo pod římskou vládou rozšířeno i kompletně přestavěno. Jde o jednoduchý systém, před ním stavitelé obvykle sledovali geologický tvar oblasti bez vlastního vkladu.

Všechny cesty vedou do Říma

Slavné přísloví nevychází jen tak z ničeho, za dobu existence a rozpínání říše bylo postaveno víc jak 9 000 kilometrů silnic. S rostoucími znalostmi a technologickou úrovní se obvykle běžné předměty vyrobené člověkem neustále vylepšují. Římský cement byl ovšem silnější než náš moderní. Zatímco slaná voda dovede moderní silnice poškodit během několika let, římské zdi u moře zůstávají i po 2 000 letech naprosto nedotčené a plně funkční.

Základem byla směs vápna a vulkanické horniny, což vytvořilo maltu. Ta byla pro posílení smíchána s mořskou vodou, jež namočila vápno a se sopečným popelem došlo k chemické reakci, což spojilo obě složky dohromady. I struktury, které nejsou pod vodou, jsou velmi tvrdé. Římští stavitelé použili stejnou taktiku například na stavbu Kolosea, takže tento div světa je přes svůj věk stále relativně nepoškozený.

První kouzlo knižní vazby a chirurgie

Přestože nebyli prvním národem, který zanechával psané záznamy, mají Římané obrovskou zásluhu díky nahrazení svitků první knižní vazbou. Místo dnešního papíru byly ale použity voskové tabulky, na které se psalo ostrým nástrojem, tzv. stylusem. Tyto dokumenty změnily literaturu, protože svázané tabule byly mnohem tenčí než původně použité hliněné. S kodexy se také lépe zacházelo, později byly voskové tabulky nahrazeny zvířecí kůží.

Římané vynalezli mnoho chirurgických nástrojů a šířili znalosti o lékařských postupech. Mnoho těchto průlomových řešení se ujalo hlavně na bitevním poli. Některé z nich, jako třeba kostní vrtáky nebo kleště, formovaly i moderní chirurgii. Tyto pomůcky byly použity k odstranění nemocné kosti a vypadaly podobně jako dnešní vývrtky. Kleště byly nejspíš nejpoužívanějším nástrojem celého lékařství během římské éry.

Které další starověké technologie přeživší dodnes vás napadají?

Zdroj: LiveScience

Článek Přehled 7 neuvěřitelných technologických vynálezů, které pochází ze starověké civilizace a používáme je dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak král Vikingů inspiroval jednu z nejpopulárnějších moderních technologií devadesátek

Redakce VědaŽivě — Sun, 06 Feb 2022 04:23:00 +0000

Na konci 90. let byli Sven Mattisson a Jim Kardach mezi těmi, kteří vytvářeli revoluční technologie. Sven byl inženýr pracující v Ericssonu, Jima zaměstnával Intel. V roce 1998, tedy na úsvitu „bezdrátové éry“, se oba sešli na mezinárodním konsorciu. To vytvořilo univerzální standard pro technologii, kterou jako první vyvinul Ericsson v roce 1994. Ještě předtím měli ale problémy s vlastními bezdrátovými produkty.

Ten měl to a ten zase tohle

Intel měl Biz-RF program, Ericsson měl MC-Link, zatímco Nokia vlastnila Low Power RF. Kardach, Mattisson a ostatní tak prezentovali svoje návrhy a myšlenky koncem roku 1997 na semináři v Torontu. „Oba jsme prohlásili, že lidi naše prezentace neměli rádi,“ vzpomíná na události Sven, kterému je dnes 65, a shrnuje svou kariéru v Ericssonu. Inženýr, jenž letěl ze Švédska do Kanady na jednu hodinu přednášky, se pak večer sešel s Kardachem.

„Naše návrhy byly přijaty dost vlažně. Tehdy jsme si uvědomili, že potřebujeme pro projekt jméno, které by mohl použít každý,“ vysvětluje Kardach. Aby zapili žal, vydali se oba do nedalekého baru a skončili rozebíráním Kardachových vášní. „Měli jsme pár piv a Jima zajímala historie, takže se mě zeptal na Vikingy. Povídali jsme si o tom docela dlouho,“ říká Sven a přiznává, že jeho vzpomínky na historickou noc jsou trochu zastřené.

Šovinistický příběh a dánský král

Kardach prohlásil, že všechno, co ví o Vikinzích, je, že „pobíhali kolem v rohatých přilbách, plenili místa a měli šílené náčelníky.“ Mattisson mu doporučil, aby si přečetl velmi známý historický román Zrzavý Orm. Odehrává se v 10. století a je to šovinistický příběh o chlapci, kterého si Vikingové vezmou jako rukojmí. Jedno jméno ale Kardacha zaujalo – dánský král se totiž jmenoval Harald „Modrý zub“ (tedy Bluetooth) Gormsson.

Přezdívka významné postavy Skandinávie 10. století odkazovala k mrtvému zubu, případně jeho oblibě borůvek. Stejně tak ale mohlo jít jen o chybný překlad. Během své vlády nad Dánskem se postupně odvrátil od pohanské víry a norských bohů, až nakonec konvertoval ke křesťanství. Známý je však především pro sjednocení Norska a Dánska v alianci, která historicky trvala až do roku 1814, což je rozhodně významný počin.

Paralela pro technologii

Král, který sjednotil skandinávské rivaly. Paralela, která se přímo nabízela pro sjednocení osobních počítačů a mobilního průmyslu pomocí krátkého bezdrátového spojení. Odkaz na krále šel dokonce až za jméno. Logo technologie totiž na první pohled připomíná geometrickou klikatici. Ve skutečnosti jde ale o překrytí run pro písmena „H“ a „B“, tedy iniciály samotného krále Vikingů. V jednom muži se tak skrývalo všechno potřebné.

Nízký na náklady a s malou spotřebou byl Bluetooth roku 1998 konečně spuštěn. Technologie dovolovala počítačovým systémům komunikovat mezi sebou na krátkou vzdálenost, a to bezdrátově. První aparát vybavený tímto vstupem se na trhu objevil v roce 1999. Jméno bylo původně plánováno jak provizorium, dokud se nenajde něco lepšího. Jak se ukázalo, vydržel to král „Modrý zub“ až dodnes.

Jaká další zajímavá příhoda spojená se vznikem techniky vás napadá?

Zdroj: TheLocal

Článek Jak král Vikingů inspiroval jednu z nejpopulárnějších moderních technologií devadesátek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mapa budoucího světa stojí zejména na moci a penězích. Existuje tak riziko, že ve světě bude ještě více nerovnosti

Redakce VědaŽivě — Fri, 04 Feb 2022 04:23:00 +0000

Ten pocit známe všichni – vždycky je snadnější se zorientovat v novém městě ve vlastní zemi než v novém městě v Asii nebo Africe. Instinktivně totiž víte, že když najdete náměstí a budovy kolem jsou staré, tak jste v centru. To samé platí, když se bude orientovat umělá inteligence. Ta rozeznává typy míst a sleduje architektonické a kulturní vzory úplně stejně, jako by to dělal člověk. Tedy pokud už je někdy předtím viděla.

Budoucí mapy světa budou trojrozměrné

Od chvíle, kdy se GPS technologie stala běžnou součástí života a přidaly se k ní služby jako Mapy Google, zažili jsme skutečnou revoluci v mapování prakticky čehokoli. Moderní mapy jsou dynamické, reagují na nás a dají se také aktualizovat, ať už jde o dopravní situaci nebo otevírací dobu obchodů. I tak je stále obrovské spektrum možností, jak je lze dále vylepšit. Zatím totiž neobsahují dost informací pro budoucí provoz, například samořídicí auta.

Podobně je na tom rozšířená realita. Oba prostředky potřebují z map získat mnohem víc. Samostatná vozidla budou například těžit z informací o světelné signalizaci, přechodech pro chodce, kvalitě a šířce vozovky. Budoucí mapy proto budou trojrozměrné a budou fungovat jako digitální kopie reálného místa. Rozšířená realita do nich může přidat i místní zvuky a další podrobnosti, které budou potřeba.

Umělá inteligence se neustále zlepšuje

Tvorba map s takovým množstvím detailů a informací ale logicky vyžaduje mnoho automatizace. Naštěstí se ale umělá inteligence za posledních několik dekád výrazně posunula. Týká se to také mnoha disciplín, které jsou pro tvorbu budoucích map naprosto klíčové. AI je už například schopná rozeznat dopravní značení, semafory, vegetaci a budovy, to vše jen z obrázků. Dovede také rozlišit cesty, značení, přechody nebo chodníky.

Kvůli kulturní odlišnosti a výrazným rysům ale potřebuje tento proces v každém koutu světa odlišný přístup. Například z afrických nebo asijských měst je tak možné „vytáhnout“ méně dat, takže umělá inteligence nemá dostatek podnětů k učení. Neví tudíž, které viditelné prvky jsou charakteristické a zároveň v těchto oblastech viditelné. Některé lokality tak mají mnohem méně míst, která si lze pro účely mapování zapamatovat.

Budoucí mapy s chybami v regionech

Technologie umělé inteligence se mnohem lépe „chytá“ ve městech postavených v západním stylu. Její horší zpracování dalších oblastí vychází nejen z toho, že z nich máme méně informací, ale také z toho, že se učila hlavně na Evropě a USA. Tento vliv pak vyústí v chybovost map v odlišných oblastech a následně například nemožnost použití pokročilých dronů či aut. To může vést ke globálním ekonomickým a technickým rozdílům.

Je totiž pravděpodobné, že sdílení samořídicích vozidel se stane v budoucnu běžnou praxí. V mnoha rozvojových zemích je populace celkem řídká a vzdálenosti do školy nebo práce jsou značné. Koupi vlastního vozu si může dovolit jen málokdo. Sdílení vozidel tu může nahradit vlastnictví, k jejich reálnému využití jsou ale potřeba ony kvalitní mapy. Zeměpisné a kulturní rozdíly v možnostech zpracování je tak třeba odstranit.

Dobré mapy vedou k moci a vlivu

Mapy byly nástrojem moci po celá staletí. Během renesance byly nákresy pevniny a moří většinou státním tajemstvím. Majitelům dávaly výraznou ekonomickou, vojenskou i diplomatickou převahu. V moderní době byl NAVSTAR GPS systém původně vyvinut pouze pro vojenské účely. Jeho veřejné použití bylo možné až v roce 2000, tedy 22 let po jeho prvním spuštění. Ostatně internet byl původně také čistě univerzitní sítí.

Auta bez potřeby řidiče budou v budoucnu nevyhnutelně stejně rozšířená. Celá technologie bude ale záviset na precizních digitálních 3D mapách, stejně jako elektromobily na dobíjecích stanicích. Nejlepším řešením, jak zabránit několika firmám, aby jako jediné vlastnily použitelné verze, bude kooperativní vytváření a demokratický přístup. Jen tak se dá zajistit, že nezůstanou místa, ve kterých nějaká technologie nebude použitelná.

Jakou máte humornou příhodu s mapou a nemožností orientace?

Zdroj: ScienceNordic

Článek Mapa budoucího světa stojí zejména na moci a penězích. Existuje tak riziko, že ve světě bude ještě více nerovnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dojde světu záhy veškerá voda? V mnoha oblastech je odpověď zcela jasná

Redakce VědaŽivě — Wed, 02 Feb 2022 03:22:00 +0000

Voda je klíčovým zdrojem pro naše domovy, průmyslovou výrobu, zemědělství a ekosystémy. Celosvětová spotřeba vody se ovšem zcela dramaticky zvyšuje. V mnoha oblastech je tak její získávání v dostatečném množství čím dál tím větší výzva i pro moderní technologie. V poslední výroční zprávě označilo Světové ekonomické fórum „vodní krizi“ jako jednu z největších světových hrozeb. Dokonce před terorismem a finanční krizí.

Hlasy hovořící o „dni nula“

Velká města jako Kapské město v Jižní Africe a Čennaí v Indii mluví o „dni nula“. Je to moment, kdy pokud nezaprší nějakou dobu předem, z kohoutků prostě nic nepoteče. V mnoha městech v USA, Indii nebo Číně budou vodonosné vrstvy v dohledné budoucnosti zcela prázdné. Tedy za předpokladu, že současné tempo jejího odčerpávání bude trvat i nadále. Jaké hrozby můžeme tedy do budoucna ještě očekávat a jak se dají tyto problémy vyřešit?

Jedním z dobrých ukazatelů nedostatku vody je tzv. ukazatel vodního stresu. Je to přehled proporcí obnovitelných zdrojů (tedy srážky minus odpar) a jejich použití společností. V oblastech s úrovní stresu přes 20 % je získání pitné vody zvláště obtížné. Čím více se úroveň blíží 100 %, tím dražší bude vyřešit vodní nedostatek způsobem, který bude dlouhodobě udržitelný. Vysoký stres se vyskytuje v suchých oblastech s velkou populací.

Absence vody výrazně poškozuje ekonomiku

Klimatická změna způsobí, že aktuálně suché oblasti budou ještě sušší, a tedy vážněji postižené. Na druhé straně některé další lokality – kterých bude ovšem méně – budou mít v budoucnu srážek více. V roce 2000 žilo 2,4 miliard lidí (tedy 40 % světové populace) v oblastech, kde byla hodnota vodního stresu více jak 40 %. Do roku 2050 je očekáván nárůst takové populace na 4,7 miliardy lidí, tedy 47 % celkové populace planety.

Bude to hlavně kvůli neustálému růstu populace, klimatické změně a také ekonomickému růstu. Podle odhadů Světové banky pak tyto klimatické změny a jejich dopady na vodu vyústí v pokles HDP konkrétních oblastí o 10–15 %, hlavně v suchých regionech Asie a Afriky. Z toho jasně plyne, že naše spotřeba radikálně vzrostla. Zdravotní nezávadnost vodních zdrojů a související hygiena je klíčová hlavně pro veřejné zdraví.

Dánsko jako vzorový příklad přístupu

Výzva, jakou představuje zachování světových vodních zdrojů, bude vyžadovat inteligentní řízení naší spotřeby. V tomto ohledu má hodně co nabídnout Dánsko. Je totiž jednou z mála zemí, která dokázala omezit svou vodní spotřebu, aniž by se změnila životní úroveň obyvatel. Dnešní spotřeba vody u Dánů je přibližně o 40 % nižší, než byla v roce 1980, a stále klesá. Stát toho dosáhl kombinací drastického zvýšení cen, redukcí ztrát a výraznými kampaněmi.

Dalším prvkem je také „zelená daň“ za vodu, velmi efektivní technologie v domácnostech a redukce ztrát v hlavním vodovodním řadu. Tohle všechno bylo možné jen díky politické vůli k prosazení nepopulárních opatření včetně právě onoho zdanění. Dánská vodárenská síť je navíc ve vlastnictví spotřebitelů, a tudíž nemusí být vypláceny dividendy akcionářům. Ušetřené prostředky tak mohou být investovány do renovace.

Bohaté země zmůžou víc než chudé

Napříč rozsáhlými oblastmi planety je spotřeba vody natolik vysoká, že se může dotknout i blahobytu. Klimatická změna tento problém ještě zvýrazňuje skrze větší a delší výskyty sucha, záplavy a další přírodní pohromy. V bohatých zemích si obyvatelé mohou dovolit drahou pitnou vodu, jedním z možných řešení je tedy odsolování mořské vody. Tento postup je ale pro chudší národy ekonomicky neproveditelný.

Stejně tak je ovšem ekonomicky neudržitelné plné odsolení moří, protože bychom zničili ekosystémy, na kterých sami závisíme. Proto je potřeba zabezpečit přirozené vodní zdroje. Bude to vyžadovat nové technologie s menším únikem v domácnostech. K tomu samému musí dojít v průmyslu, zemědělství a samotné rozvodné síti. Další složkou je také recyklace odpadních vod ve městech i výstupů zemědělské produkce.

Jakým způsobem redukujete vlastní spotřebu vody?

Zdroj: ScienceNordic

Článek Dojde světu záhy veškerá voda? V mnoha oblastech je odpověď zcela jasná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nošení sluchátek stojí za častými bolestmi hlavy a nenávratně poškozuje sluch. Jak se rizikům vyvarovat?

Redakce VědaŽivě — Sat, 01 Jan 2022 04:38:00 +0000

Jen málokdo už si dnes dokáže představit svůj život bez sluchátek. Ty používáme k poslechu hudby, pokud není žádoucí ji mít puštěnou nahlas, nebo třeba během práce doma na home office, případně přímo na pracovišti. Sluchátka, stejně tak jako spousta dalších elektronických přístrojů, mohou mít negativní vliv na naše tělo, pokud si dopřáváme hlasitou hudbu po delší dobu. Negativním účinkům na lidský organismus se věnoval ve své studii například Sunny Sachdeva.

Rozvinutí poruchy sluchu

V případě, že sluchátka používáte na pravidelné bázi a denně si užíváte hudbu na maximální hlasitost, může se u vás projevit porucha sluchu. Podle vědeckých studií by většina mladých lidí měla být schopna zachytit zvuky o frekvenci 17 kilohertzů, což je frekvence, kterou můžeme přirovnat ke bzučení komára. Výsledky ale ukazují, že stále více mladých lidí takové zvuky vůbec neslyší. Sluchové buňky, kterých máme při narození 15 000, není možné obnovit.

Pokud si tedy své sluchové buňky nevratně poškodíme, nemohou se regenerovat a přijdeme o ně. Teorií je, že ztráta sluchových buněk u mladých lidí je způsobena častým používáním sluchátek a posloucháním hudby na nejvyšší hlasitost. Časté nošení sluchátek také může způsobit zvýšenou tvorbu ušního mazu. Ucho se jednak snaží chránit, ale zároveň sluchátka brání přirozenému odstranění mazu z ucha. Ušní pecky také mohou maz zatlačovat hlouběji do ušního kanálku a ztížit tak jeho odstranění.

Bolesti hlavy či zhoršení migrény

Časté nošení sluchátek ale kromě poškození sluchu může způsobit řadu dalších zdravotních problémů. Pokud svou hlavu častěji vystavujeme tlaku, mohou se nám v důsledku toho začít objevovat bolesti hlavy. Sluchátka totiž mohou tlačit nejen na hlavu a spánky, ale také stlačovat vnitřní ucho. Pokud navíc trpíte na migrény, časté nošení sluchátek může zvýšit frekvenci jejich výskytů a také intenzitu, s jakou se migréna projeví.

Vlivem tlaku na hlavu a vnitřní ucho se ve výjimečných případech může objevit stav zvaný vertigo. Jedná se o pocit, při kterém se vám začne točit hlava, můžete cítit vlnění, pohyb a ztrácet rovnováhu. Točení hlavy může způsobit kromě tlaku poslech hudby na nejvyšší hlasitost. Časté nošení sluchátek také může způsobit nepříjemné šumění či pískání v uších. Každý z nás má jinak citlivý organismus, proto je dobré dbát na varovná znamení, které nám naše tělo dává.

Vyrážka a zhoršení akné

Pokud nosíte sluchátka například při cvičení, dopřáváte tak živnou půdu bakteriím, které se pod sluchátky na zpocené kůži začnou hromadit. Kromě pupínků přímo v uších, které jsou nepříjemným důsledkem hromadění ušního mazu, se může akné vyskytnou také v okolí uší. Pokud tedy sluchátka využíváte na denní bázi, dopřejte jim pravidelnou očistu hygienickým desinfekčním gelem, abyste předešli těmto nepříjemným kožním projevům.

Jak často používáte sluchátka vy?

Zdroj: BrightSide, ResearchGate

Článek Nošení sluchátek stojí za častými bolestmi hlavy a nenávratně poškozuje sluch. Jak se rizikům vyvarovat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč je záchod vždy v bílém provedení? Tmavá barva se může zdát jako lepší nápad, ale rozhodně tomu tak není

Redakce VědaŽivě — Mon, 22 Nov 2021 04:55:00 +0000

Vyrobit bílou toaletu se může zdát jako přidělávání si práce, vzhledem k tomu, co všechno se na ní děje. Jenže za skutečností, že většina lidí má doma bílý záchod, se skrývá několik zcela klíčových okolností. V první řadě jde o to, že toalety jsou vyrobeny z porcelánu, což je vzhledem k účelu vybavení nejlepší volba. Po vypálení je jeho povrch sklovitý, vodotěsný a taky se na něm neudrží moc nečistot. Proto se navzdory bílé velmi dobře čistí.

Odstín jednoduchý na výrobu

Porcelán je přirozeně bílý už skrze proces vypalování při velmi vysokých teplotách. Když je potřeba jiná barva, je třeba přidat zvláštní pigment, než se dá vysušit do trouby. Výroba bílého je tak levnější a jednodušší, protože odpadá několik kroků. Bílou barvu máme obecně spojenou s hygienou a čistotou. Proto nosí doktoři bílé pláště, ordinace jsou bílé a prakticky veškeré sanitární vybavení též. Jo, až na ta zelená roucha u chirurgů.

Podle teorie barev nám jednotlivé odstíny nastavují náladu a emoce. Ačkoli existují kulturní i genderové rozdíly, bílá je většinou spojena s čistotou i bezpečím. Proto jsou nemocnice obvykle bílé, působí tak čistě, sterilně a tedy jako absence rizik. Tmavé barvy, hlavně černou a hnědou, míváme spojené s něčím negativním a nepříjemným. Světlé barvy by v principu mohly fungovat, jenže nemají tu asociaci s čistotou. A to je v koupelně zásadní.

Odchylky se dlouhodobě nechytily

Samozřejmě existují jiné varianty. Záchody se vyráběly v mnoha podobách včetně pozlacených mís. Jenže šlo vždycky jen o dočasný výstřelek nebo výrobek zcela na míru, například pro šlechtu. Čistě bílé provedení je překonalo už počátkem 20. století a dnes jsou takové kousky spíš muzejními exponáty. Ze starších domů nebo bytů se někde zachovalo dřevěné prkénko, které je doslova ohlazeno generacemi. Bílá ale zcela dominuje.

Kromě stejné barvy jsou navíc tyto toalety uniformní a vejdou se do každého bytu i domu, kde zapadnou do každého designu. S jejich bělostí už také počítají návrháři a další připojené profese. Takový černý by celé aranžmá rozbil a kvůli vlivu na prostor se rozhodně nehodí do malých kabinek. A protože jsou toalety jedním z klíčových prvků moderního světa, není divu, že získaly své vlastní výročí, které každoročně připadá na 19. Listopad.

Oslavte světový den toalet

Ne, nejedná se o žádnou recesi, ale o skutečný mezinárodní den oficiálně vyhlášený OSN. Datum je příležitostí zvýšit povědomí o hygienických podmínkách na planetě, které jsou v mnoha zemích stále drastickým problémem. Přes veškerou moderní technologii nemá dnes stále více jak 673 milionů lidí přístup k řádné kanalizaci a musí konat svou potřebu se velmi rizikových podmínkách. To vede k nemocem, zraněním a dalším potížím.

Podle odhadů více jak 58 % všech případů průjmu na světě způsobuje nebezpečná voda, špatná hygiena a také návyky, například nedostatečné mytí rukou. Děsivým výsledkem je smrti půl milionu dětí pod pět let každý rok. Zmíněných 673 milionů je stále nuceno k potřebě v otevřeném prostoru, což je obtížné hlavně pro ženy a dívky. Volí proto konání potřeby v noci, což je ve tmě a o samotě dělá snadným terčem pro útok.

Máte toaletu v bílém nebo jiném provedení?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč je záchod vždy v bílém provedení? Tmavá barva se může zdát jako lepší nápad, ale rozhodně tomu tak není se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Saudská Arábie chce postavit obří město v poušti. Riskantní projekt, který bude světovým unikátem

Redakce VědaŽivě — Wed, 16 Jun 2021 03:38:00 +0000

Bohatí investoři v Saudské Arábii spřádají velkolepé plány na postavení unikátního velkoměsta uprostřed arabské pouště. Město by mělo dostat jednoduchý název „The Line“ (česky Linka), a to z toho důvodu, že bude měřit na délku 170 kilometrů, což je světový unikát. Celý proces plánování je doprovázen spoustou varování, protože jde o logisticky i ekonomicky velmi náročný projekt.

Riskantní projekt uprostřed pouště

Skeptici se objevují především v řadách amerických architektů a urbanistů. Ti projektu vytýkají, že většina podobně ambiciózních staveb je nepromyšlená a často skončí naprostým ekonomickým krachem. Jde především o nerozvážný finanční plán, který nakonec mnohonásobně přesáhne původně zamýšlenou částku. Arabští šejkové určitě nemají hluboko do kapsy, ale ani oni nemůžou rozhazovat peníze, jak se jim zalíbí.

The Line zatím existuje pouze na papíře a ve formě internetového projektu, který si můžete detailněji prohlédnout na jeho webových stránkách. Slavnostně ho 10. ledna tohoto roku uvedl saudskoarabský korunní princ Mohammed bin Salman. Ukázalo se však, že na údajně neobývaném místě žije 20 000 členů kmene Huwaitat, kteří podle deníku The Guardian protestovali proti vystěhování kvůli plánovanému velkoměstu.

Smělé plány v dopravě

Jedním z nejvíce diskutovaných prvků je snadná dopravní dostupnost v rámci 170 kilometrů dlouhého města. Investoři tvrdí, že procestovat jej celé by trvalo pouze dvacet minut, což se zdá být nereálné. Podle propočtů by tak musel na úrovni města jezdit vysokorychlostní vlak, jenž by se pohyboval rychlostí 512 km/h. Dosud nejrychlejší evropské vlaky dosahují 320 km/h, v Asii pak kolem 380 km/h. Proto se hovoří o nutnosti vytvořit podzemní hyperloop, který by tyto vlastnosti splňoval.

Celé město je však stále pouze ve fázi plánování. Podobných vysněných superměst bylo v historii již více, ale většina skončila pouze na papíře. Pokud už se nějaké realizovalo, například Brasília, hlavní město Brazílie, pak výsledná podoba byla dosti rozdílná od té původně zamýšlené. Architekti proto radí, aby se v Saudské Arábii raději zaměřovali na rozšiřování již fungujících měst a zlepšovali tamní úroveň života postupnými přístavbami.

Zdroj: Live Science

Článek Saudská Arábie chce postavit obří město v poušti. Riskantní projekt, který bude světovým unikátem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vylovit jednu ztroskotanou loď ze Suezského průplavu byl velký problém. Jak tedy Egypťané postavili pyramidy?

Redakce VědaŽivě — Fri, 28 May 2021 03:38:00 +0000

Badatelé v Egyptě objevili 4 500 let starou rampu poskytující stopy ohledně technologických znalostí a postupů starověkých Egypťanů. Tento systém ramp byl použit k dopravě alabastrových kamenů z lomu. Dostupné zprávy naznačují, že může poskytnout větší vhled do postupu stavby velkých pyramid. Ačkoli je ale tento systém významným technologickým objevem, jeho souvislost s pyramidami je přece jen trochu slabší.

Lom, alabastr a rampa

Archeologové z francouzského Institutu Orientální Archeologie v Káhiře a university v Liverpoolu objevili zbytky systému v Hatnubu, oblasti Východní pouště. Datuje se minimálně do vlády faraona Khufu, který nechal vystavět Velkou pyramidu v Gíze. Systém sestává z centrální rampy lemované schodištěm s mnoha dírami pro kolíky. Pomocí saní, na kterých stál kamenný blok připevněný provazy k těmto kolíkům, dokázali Egypťané dostat blok nahoru.

Alabastrový blok se tímto systémem dostal z lomu po nakloněné rovině v úhlu 20 či dokonce více stupňů. Je ovšem silně zavádějící vzít alabastrový lom, spojit ho s rampou a prohlásit, že takhle byly postaveny pyramidy. Jednoduše proto, že nejsou postaveny z alabastru. Způsob, jakým staří Egypťané kámen krájeli a přesouvali, je ještě stále do značné míry záhadou. Alabaster je měkčí minerál, odlišný od masivních těžkých bloků právě v pyramidách.

Ohledně zpracování stále mnoho otázek

Vlastně neznáme jejich technologii na řezání kamenů jako například červené žuly. A stejně tak pořád nevíme, jak Egypťané zvedali bloky vážící několik stovek tun, které tvoří právě šikmé stěny pyramid. Většina egyptologů si už myslí, že systém ramp byl použit na stavbu pyramid, ale liší se názory na to, jaký systém používali. Rampy mohly jít přímo nebo kroužit kolem těchto stěn. Případně mohl existovat dokonce systém ramp uvnitř samotných pyramid.

Takže přestože objev rampy v alabastrovém dole nám něco říká o technických znalostech této civilizace, rozhodně neodpovídá jednoduše na velké otázky o postupu stavby samotné pyramidy. Což je přesně to, co nejspíš Egypťané chtěli. Každý autoritářský režim skrývá svá tajemství, jak nejlépe umí. Proto nenechali žádné záznamy popisující svoje znalosti a technologie. Pyramidy tu tak zůstávají jako hory, my stojíme před nimi a říkáme si, že je nemožné je postavit.

Zdroj: History

Článek Vylovit jednu ztroskotanou loď ze Suezského průplavu byl velký problém. Jak tedy Egypťané postavili pyramidy? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.