Co přesně ta dvě data znamenají

„Spotřebujte do“ je tvrdá bezpečnostní hranice. Najdete ji na syrovém mase, čerstvých rybách, hotových chlazených salátech, zkrátka na potravinách, které se rychle kazí a kde se mohou množit nebezpečné bakterie, aniž byste to poznali pohledem nebo čichem. Po tomto datu potravinu nejíte. Tečka.

„Minimální trvanlivost do“ je něco jiného. Říká, do kdy výrobce ručí za to, že produkt bude mít deklarovanou chuť, texturu a nutriční hodnotu. Po uplynutí data se těstoviny nestanou jedovatými. Konzerva fazolí nezačne ohrožovat zdraví. Čokoláda může zbělat, ale pořád je bezpečná. Právní základ obou pojmů spočívá v nařízení EU č. 1169/2011, které platí ve všech členských státech včetně Česka.

Praktické pravidlo je prosté: u „spotřebujte do“ smysly nestačí, po datu nejíst. U „minimální trvanlivosti“ naopak rozhoduje trojice: skladování, neporušený obal a smyslová kontrola.

Proč se výrobcům vyplatí kratší datum

Přímý důkaz, že by potravinářské firmy plošně a záměrně zkracovaly trvanlivost kvůli vyšším prodejům, v dostupných zdrojích neexistuje. Co ale existuje, je něco subtilnějšího. Evropská komise na své tematické stránce výslovně uvádí, že deklarovaná životnost potravin nemá být zbytečně zkracována z jiných než bezpečnostních důvodů, a mezi těmito ohledy jmenuje i marketingové motivace.

Co to znamená v praxi? Výrobce, který na balení rýže natiskne trvanlivost 12 měsíců místo reálně možných 18, vytváří prostor, ve kterém domácnost produkt dřív vyhodí a dřív koupí nový. Nejde o spiknutí. Jde o systémový tlak: konzervativní datum chrání výrobce před reklamacemi a zároveň urychluje obměnu zásob. Obě strany téhle rovnice působí ve prospěch výrobce, ne spotřebitele.

Komise navíc zjistila, že u 11 % zkoumaných výrobků bylo datum na obalu špatně čitelné. A porozumění spotřebitelů rozdílu mezi oběma typy dat je napříč Evropou nízké. Kombinace nejasného tisku a nejasného významu spolehlivě plní popelnice.

Kolik to Čechy stojí

Podle dat Vysoké školy ekonomické vyhodila průměrná česká domácnost v roce 2023 potraviny v hodnotě 8 199 Kč. Ministerstvo životního prostředí ve své zprávě za roky 2021–2024 uvádí, že Česko produkuje zhruba 59,9 kg potravinového odpadu na obyvatele ročně, což je méně než unijní průměr, který činí 69 kg, ale pořád jde o statisíce tun.

Kolik z toho připadá čistě na záměnu dvou dat na obalu? Přesné české měření neexistuje. Evropská komise ale odhaduje, že až 10 % potravinového odpadu v celém řetězci souvisí právě s označováním trvanlivosti. V hrubém přepočtu na českou domácnost to představuje orientačně 820 Kč ročně za jídlo, které bylo v okamžiku vyhození bezpečné ke konzumaci.

Co můžete udělat hned

Tři kroky, které zaberou pár sekund:

• Přečtěte si typ data. „Spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“ nejsou synonyma. Na obalu je vždy jedno nebo druhé.
• U minimální trvanlivosti kontrolujte obal a potravinu pomocí smyslů. Pokud je obal neporušený, potravina byla správně skladována a nevykazuje plíseň, podezřelý zápach ani nafouknutí, je s největší pravděpodobností v pořádku i po datu.
• U „spotřebujte do“ se nesnažte hádat. Nebezpečné bakterie nemusí být smyslově rozpoznatelné. Datum je datum.

Pozor také na otevřené obaly: jakmile porušíte originální balení, původní datum přestává platit. EFSA upozorňuje, že po otevření se mohou přenést bakterie a je nutné řídit se instrukcí typu „po otevření spotřebujte do tří dnů“.

Za zmínku stojí i to, že české obchody smějí potraviny po datu minimální trvanlivosti legálně prodávat, pokud jsou bezpečné, zřetelně označené a umístěné odděleně od ostatního zboží. Pokud je v regálu vidíte, není to porušení zákona. Je to příležitost ušetřit.

Proč záměna přetrvává

Problém není v nejasném právu. Unijní legislativa definuje oba pojmy jednoznačně už od roku 2011. Problém je v tom, jak se informace dostává, nebo spíš nedostává, ke spotřebiteli. Malý tisk, nejednotný formát, nulová osvěta přímo v místě nákupu. Studie Evropské komise z roku 2025 potvrzuje, že nízké porozumění datům je celoevropský behaviorální vzorec, ne česká anomálie.

Jedno datum na obalu vás nestojí jen pár korun za vyhozenou rýži. Stojí vás důvěru ve vlastní úsudek, a tu si můžete vzít zpátky tím, že se příště nejprve podíváte na dvě slova před samotným číslem.

Článek Česko ročně vyhodí potraviny za miliardy. Většinu z nich lze bezpečně jíst i měsíce po datu uvedeném na obalu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se ze superpotraviny stane „špinavý“ rekordman

Možná jste o tom už zaslechli, ale v Americe každý rok neziskovka Environmental Working Group sestavuje žebříček „Dirty Dozen“ neboli Špinavou dvanáctku. Jde o seznam ovoce a zeleniny, které v sobě mají nejvíc zbytků pesticidů. A podržte se, pro rok 2025 si špenát suverénně dokráčel pro zlatou medaili. Sesadil dokonce i jahody, které si na trůnu hověly skoro dekádu, a o parník předehnal i hrozny vína, které na tom v podobných testech také nebývají bůhvíjak.

Laboratoře prohnaly přístroji přes 53 tisíc vzorků a výsledek byl u špenátu celkem tristní. V průměrném pytlíku listů našli směsku hned několika různých chemikálií. Nejde o to, že by vás jeden lístek poslal na ARO, ovšem co s naším tělem udělá tenhle dlouhodobý „koktejl“ různých látek, které se v těle potkají, to už je jiná písnička.

Proč zrovna tyhle zelené lístky?

Říkáte si, proč to schytal zrovna chudák špenát a ne třeba taková cuketa? Odpověď je jednoduchá: je to v jeho stavbě. Listy špenátu jsou členité (samý záhyb a prohlubeň), takže se v nich postřiky drží jako klíště. Navíc na rozdíl od takového banánu nebo avokáda, které mají poctivou „pláštěnku“ v podobě slupky, nemá špenát žádné brnění. Do jeho jemných listů se chemie vpije jedna dvě. A co se jednou vpije dovnitř, to pod tekoucí vodou prostě neopláchnete, i kdybyste se snažili sebevíc. Tak to prostě je. Pokud to tedy půjde, kupujte raději BIO kvalitu. U ní budeme mít jistotu, že na vás žádný chemický koktejl čekat nebude.

Článek Skrytá hrozba v salátu: Oblíbená „superpotravina“ Čechů je plná chemie, potvrdily testy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od německé preciznosti k českému „šetření“

Možná vás to překvapí, ale gothaj není žádný socialistický výmysl. Své jméno dostal po německém městě Gotha, kde ho začali připravovat už v 19. století. U nás zažil zlaté časy za totáče – jenže tehdy na něj existovala přísná norma z roku 1977. Ta řezníkům jasně říkala: „Chlapci, žádné finty, musí tam být 65 % masa, a to směs hovězího a vepřového.“ Tečka. Bylo to syté, vonělo to a mělo to říz (i když, upřímně – stejně bylo lepší se neptat, co tvoří těch zbylých 35 %).

Jenže pak přišla devadesátá léta, normy se rozvolnily a začala velká honba za nejnižší cenou. Výrobci zkrátka dobře zjistili, že maso je drahá sranda, a tak ho začali nahrazovat vším možným (a mnoho z toho kolem masa, jak se říká, ani neprošlo). Dnešní vyhláška je k výrobcům neuvěřitelně milosrdná. Stačí jim totiž do gothaje „napráskat“ pouhých 40 % masa, aby ho tak mohli legálně pojmenovat. Co je ten zbytek? No, připravte si kachní žaludek. Vážně.

Koktejl z kůží, škrobu a zakázaných triků

Když totiž otočíte etiketu a začnete louskat to drobné písmo, možná se vám protočí panenky. Často tam najdete vepřové kůže, sádlo, hromadu vody, bramborový škrob a zástup zahušťovadel, aby ta směs držela pohromadě a netekla. Je to vlastně taková růžová emulze, která se tváří jako salám.

A teď pozor. Podle našich zákonů nesmí pravý gothaj obsahovat takzvaný separát, což je ten nejlevnější drůbeží „odpad“ v podobě strojně odděleného masa. Jenže testy dTestu a dalších organizací opakovaně ukazují, že někteří vykutálení výrobci na to kašlou. V laboratořích se pak v gothaji najde drůbeží bílkovina nebo roztříštěné kosti, o kterých na obalu samozřejmě nebyla ani jediná zmínka. Jinými slovy – kupujete si vepřovo-hovězí klasiku, ale v reálu jíte zbytky z kuřat, které byste dobrovolně nepozřeli.

Nicméně správný a poctivý gothaj v obchodech naštěstí stále ještě je. A jak ho poznáte? Musí mít na řezu jasně viditelné bílé kostičky tuku v růžovém těstě. Pokud je salám jednolitě růžový a „gumový“, utíkejte od něj. Znamená to, že je plný škrobu a pojiv. A vyzkoušet můžete i test ohybu – jednoduše zkuste plátek ohnout. Kvalitní salám by měl být pevný a pružný. Pokud se hned trhá nebo je mazlavý a lepí se na prsty, je v něm víc vody a kůží než masa.

Článek Nejhorší salám v obchodech. Kdysi poctivá legenda je dnes plná náhražek, přesto ho Češi milují se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hnědá není automaticky zdravá: Barvivo z karamelu i sladu

Je to stará známá písnička. Výrobci moc dobře vědí, že my Češi si pod tmavou barvou představíme vlákninu a kila vitamínů. Tak co udělají? To neuhodnete. Vezmou klasickou bílou pšeničnou mouku, přidají do ní trochu praženého ječmene, žitného sladu nebo klidně karamel a hle,„zdravá“ houska je na světě. Nutričně je to ale pořád ten samý bílý rohlík, jen v lepším kabátě.

Slovní fotbal na etiketách: Cereální vs. celozrnné

Pokud se chcete v regálech vyznat, musíte se naučit číst mezi řádky. Nechceme vám kazit náladu, ale označení „cereální“ je asi největší marketingový trik historie. Znamená to totiž jen to, že je to vyrobené z obilí. Což je, s odpuštěním, i ten nejlevnější rohlík. Slovo „vícezrnné“ zase zní světově, ale věřte nám, že pět procent jiné mouky než je pšenice z toho žádný zázrak neudělá. Jsou to jen stopy, které mají vylepšit jméno na cenovce.

Skutečný král je „celozrnné“ pečivo. Tady už končí legrace, protože vyhláška mluví jasně: musí tam být minimálně 80 % celozrnných mouk. A to je pro řadu průmyslových pekáren moc drahé nebo technologicky náročné, takže na pravý celozrnný chleba v běžném supermarketu narazíte mnohem méně často, než by se mohlo zdát.

Zmrazené polotovary: Voňavá past na zákazníky

Všimli jste si, že pečivo ze supermarketu je sice hned po nákupu křupavé, ale za pár hodin se změní v gumovou podrážku? A ta vůně, která se line prostorem… A opět vás zklameme. Může za to technika dopékání ze zmrazeného stavu. Pečivo k nám cestuje klidně přes půl Evropy v kamionech jako mražený polotovar. Aby tyhle „zmrzliny“ přežily a po upečení vypadaly k světu, musejí být nadopované emulgátory, stabilizátory a kypřidly.

Je to sice legální, ale s poctivým pekařským řemeslem to má společného asi tolik jako instantní polévka s domácím vývarem. Takže pokud chcete zdravé pečivo, tomu rozmrazenému a dopečenému se rozhodně vyhněte – i kdyby vypadalo sebelákavěji.

Článek Nejhorší pečivo z obchodů? Češi ho kupují v domnění, že je zdravé se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sýr jako zlato? Na Kvildě doslova

Zní to jako bláznivý nápad, ale právě díky němu se podnik stal jedním z nejdiskutovanějších míst na celé Šumavě. A také nejnavštěvovanějších.

Zlatý smažák jako marketingový tah

Za nápadem stojí majitel kavárny Luis Přibyl. Když podnik v roce 2019 otevíral, chtěl podle svých slov vytvořit zážitkové místo pro náročnější hosty – a zároveň na sebe také upozornit. A my v redakci soudíme, že se mu to opravdu povedlo. Posuďte sami:

Před vchodem položil červený koberec a do nabídky přidal smažený sýr z 48procentní goudy ozdobený plátky jedlého zlata. A ten opravdu stojí za to. Porce váží zhruba 90 gramů a na talíři ji doplňují belgické hranolky, domácí tatarská omáčka a okurkový salát. Rozhodně to tedy není jen ona slavná „kostka ve skluzu“ na podívání.

Cena šílená nebo naopak zcela odpovídající?

Cena 1501 korun samozřejmě vyvolává bouřlivé reakce. Někteří lidé se tomu smějí, jiní jsou zvědaví a chtějí to aspoň jednou zkusit. Jisté je ale jedno – takovou položkou hosty rozhodně zaujmete. Podle majitele vycházejí samotné suroviny asi na 400 korun. V gastronomii se přitom běžně používá pravidlo, že konečná cena je přibližně čtyř- až pětinásobkem nákladů, takže ta výsledná je vlastně zcela v pořádku.

Hodnocení restaurace jako takové ale už tak luxusní není. Na stránkách Mapy.com má Kvilda Café aktuálně 3,1 hvězdičky. Občas se objeví pětihvězdičkový komentář, jako třeba tento: „Výborné zákusky, poháry, zmrzlina i káva. Milá obsluha, byli velmi ochotní a synovi připravili i zmrzlinový pohár na přání. Ceny vyšší, ale odpovídaly místu i kvalitě. Doporučuji.“

Ovšem převažuje spíše opačný pól: „Kavárna dělaná na efekt. Hodně drahý efekt. Kafe nic moc. Zákusky dobré, jenom poloviční, ale zase dvakrát dražší než v Praze. Takže za efekt dáte za kafe a zákusek skoro tolik, co za oběd o podnik vedle. Mají to tam sice hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát…“ nebo „Jediné, čím sem kavárna zapadá, jsou ceny a kámen, ale i ten kámen je zde použit ke vztahu ke krajině a okolí nevkusně. Obsluha nepřekvapí, neurazí. Káva dle mého názoru slabší, než by měla být, chuť dobrá, intenzita zaostávala. Kavárna nezapadá do rázu obce Kvilda. Kámen a dřevo jsou použity ve vzájemně neharmonickém vztahu, prostor spíše zmatečně obsazen nežli vkusně využit.“

Nakonec si tedy každý musí udělat názor sám. Jedno je ale jisté – smažák jako tady jen tak někde neseženete.

Článek Smažák, který stojí víc než váš nákup jídla na týden. Restaurace na Šumavě rozdělila internet na dva tábory se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spodní šuplík v lednici reguluje vlhkost 

Spodní box se ve skutečnosti jmenuje „crisper“ a jeho úkolem je regulovat vlhkost. „Je to místo, kde se dá ovlivnit, kolik vlhka kolem potravin zůstane,“ vysvětlují odborníci s tím, že v některých lednicích lze proudění vzduchu dokonce nastavit posuvníkem. Vyšší vlhkost přitom prospívá listové zelenině a bylinkám, nižší zase ovoci. Není to tedy univerzální šuplík na všechno, ale chytrá zóna, která pomáhá jídlu adekvátně „dýchat“.

Největší chybou je proto míchat v něm všeho dohromady. Některé plody totiž uvolňují plyn zvaný etylén, který urychluje zrání – a tím i kažení všeho ostatního. Týká se to hlavně jablek, hrušek, rajčat nebo banánů. Jakmile je položítě vedle salátu, okurek nebo brokolice, zelenina rychle vadne. „Stačí je oddělit a trvanlivost se výrazně prodlouží,“ radí specialisté. Pomoci může také vyndání potraviny z igelitových sáčků, neboť v nich se zapařují a hnijí rychleji.

Nikdy toto místo nepřeplňujte 

Pokud je tedy ve spodním šuplíku více vlhkosti, můžete tam nechat saláty, bylinky, mrkev nebo celer. Naopak ovoce, které produkuje etylén, je lepší dát do suššího prostoru nebo jinam v lednici. A některé věci by se neměly chladit vůbec – třeba právě rajčata, brambory, cibule nebo banány. 

Aby šuplík fungoval co nejlépe, je také dobré ho nepřeplňovat. Vzduch tam musí proudit, jinak se v něm vytvoří plíseň. Skvělou ochranou může být v takovém případě i papírová utěrka na jeho dně, která nasaje přebytečnou vodu a zabrání potenciálním problémům. Pokud byste si nicméně všimli, že plocha začala zapáchat, omyjte ho celý teplou vodou s trochou octa. 

Článek Skutečné využití spodního šuplíku v lednici. Češi ho dlouhé roky využívají špatně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plastové nádoby a náčiní

Ne všechny plasty se dají bez rizika ohřát v mikrovlnné troubě. Klasické plasty uvolňují při vysokých teplotách toxiny, které pak snadno proniknou do potravin. Mnoho plastových nádob obsahuje bisfenol A nebo BPA. Tato chemická látka je spojena s mnoha zdravotními problémy od rakoviny po cukrovku. Ohřívejte jen to, co na sobě má sklenku s vidličkou.

Jídla v papírovém sáčku

Tohle platí hlavně pro pokrmy „s sebou“. Například sáček s popcornem je na mikrovlnku plně adaptovaný, cokoli jiného se ale znovu ohřívat nemá. Takové hnědé sáčky s potravinami mohou snadno uvolnit toxiny. Kromě toho se při vysoké teplotě velmi snadno vznítí.

Velmi lehké dózy na tvarohy a jogurt

Tyto dózy a nádoby sloužící ke skladování mléčných výrobků jsou určeny pouze k jejich chlazení a také jednorázovému použití. Opětovným použitím a vystavením vysoké teplotě riskujete uvolnění toxických chemikálii, čemuž se rozhodně chcete vyhnout.

Cokoli kovového, bez ohledu na tvar

Jakékoli kovové nádobí nebo příbory do mikrovlnné trouby zkrátka nepatří, stačí i pouhý staniol od jogurtu. Kovové části začnou jiskřit, následně hrozí riziko výbuchu a požáru. Kovové vybavení na sebe navíc směruje tepelné vlnění uvnitř trouby, takže ani nedojde k zamýšlenému ohřevu vašeho oběda. Tudy cesta opravdu nevede.

Vintage nádobí nebo starožitné příbory

Jakékoli starší nebo dokonce starožitné nádobí může být potaženo glazurou, takže jsme u předchozího bodu. Tento povlak totiž obsahuje olovo a další kovy či jiné škodlivé přísady, které při vysokém zahřátí prosakují přímo do potravin. Starožitné verze jsou často zdobené zlatem či stříbrem, které v mikrovlnce hrozí rizikem požáru, takže opět minimálně přijdete o přístroj.

Pálivé papričky a další ostré potraviny

Jestli se chcete vyhnout efektu pepřového spreje, nedávejte do mikrovlnné trouby chilli papričky. Vysoké teplo uvolňuje z pepře kapsaicin a způsobuje jeho výrazný odpar. Jakmile tedy troubu otevřete, dostanete „plnou dávku“ a přivodíte si pálení očí, nosu, sliznic a plic. Na klidné jídlo a nejspíš i zbytek dne pak můžete rovnou zapomenout.

Ohřívání celých kusů ovoce

Dáte-li dovnitř trouby jablka, broskve nebo například hroznové víno, způsobíte hromadění páry uvnitř slupek. Ta bude potřebovat někudy uniknout, takže přijde nevyhnutelná exploze. Pokud se vám náhodou podaří tomuto maléru vyhnout, je tu ještě další nebezpečí. Při pokusu o vyjmutí horkého ovoce se totiž pravděpodobně spálíte.

Provoz mikrovlnné trouby naprázdno

Mikrovlnnou troubu libovolné značky nikdy nepouštějte, když v ní v tu chvíli nic není. Pokud uvnitř mikrovlny nenajdou jakýkoli cíl jako je potrava nebo tekutina, je zle. Vlnění se totiž navzájem odrazí a přístrojem se znovu pohltí. Opět hrozí riziko výbuchu nebo požáru.

Jakou věc jste do mikrovlnné trouby dali jen ze zvědavosti?

Zdroj: ScienceNews

Článek Ohříváním některých potravin v mikrovlnce riskujeme své zdraví. Nejde jen o její poničení, ale také o uvolňování výparů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Houby a riziko mykotoxinů

Plísně jsou obecně druhy cizopasných hub. Některé produkují jedovaté látky zvané mykotoxiny, tedy „houbové toxiny“ – vzhledem k tomu, že věda o houbách je mykologie. Mezi ty nejjedovatější pak patří aflatoxiny produkované plísní Aspergillus přítomnou v obilovinách, koření a také různých druzích ořechů. Aflatoxiny mohou v lidském těle vést až ke vzniku rakoviny a také k poškození jater.

Ano, je pravda, že většina mykotoxinů je pro člověka výrazně nebezpečná pouze v případě pravidelného a dlouhodobého kontaktu s organismem. Proč tedy plíseň normálně neodříznout a nezkonzumovat zbytek potraviny? Ta je přeci v pořádku, ne? Na tuto otázku odpověděla velmi jednoduše a srozumitelně Rachelle Williams, předsedkyně Rady pro informace o bezpečnosti potravin během rozhovoru pro Huffington Post.

Jak se plísně v potravinách chovají

„Nejjednodušší způsob, jak vnímat plíseň, je přemýšlet o ní jako o dřevě. Když vidíme stromy nad zemí, vidíme jen jejich část, a to tu menší. Většina stromu je pod zemí. Kořeny jdou hluboko pod zem a ve skutečnosti bývají mnohem rozsáhlejší, než to, co vidíte na povrchu. Naprosto totéž platí i pro plísně. I když kousek odříznete, zbytek zůstává v jídle,“ vysvětluje Williams mechanismus potravinových plísní.

Pokud totiž plíseň dosáhne na povrch potravy a je tudíž viditelná, znamená to, že už vnitřek kompletně obsadila. Existence na povrchu je jejím způsobem rozmnožení, protože odsud se může snadněji dostat na další potraviny nebo „loviště“ v dosahu. Je to vlastně to samé, jako když vykvete strom a včely ho opylují. Je třeba mít na paměti také to, že plísně jsou teplotně odolné a mohou růst i v lednici, přežijí dokonce i zmrazení.

Na čem nejpodivnějším jste kdy našli plíseň?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Stačí plíseň z potravin jen oříznout nebo sebrat? Nejlepší vysvětlení jejího systému je přirovnání ke dřevu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Více druhů vždycky po ruce

Základním pravidlem – a prevencí těchto situací – je tedy mít v kuchařském arzenálu několik druhů oleje s různými hladinami pálení a rozpadu. Například lněný olej, olej z vlašských ořechů, nerafinovaný slunečnicový olej a klasické sádlo mají kouřový bod velmi nízký. Tyto druhy oleje proto používejte jako dresink nebo na vaření, kde je potřeba jen minimální teplo. Olej tak nedosáhne oné kritické teploty a jídlo nepřijde vniveč.

Oleje s nízkým kouřovým bodem

Konkrétní kouřové body jsou následující: lněné semínko 107 stupňů Celsia, nerafinovaná slunečnice 107 stupňů Celsia, vlašský ořech 150 stupňů Celsia, máslo 150 stupňů Celsia a vepřové sádlo 180 stupňů Celsia. Kokosový olej, řepkový, olivový, kukuřičný, bavlníkový a hroznový mají už vyšší kouřový bod. Tudíž lze oleje vyrobené z těchto surovin použít i na pečení a smažení pokrmů. Podrobný přehled tepelné citlivosti je následující.

Vyšší kouřový bod olejů

Kokosový 176 stupňů Celsia, extra panenský olivový 190 – 240 stupňů Celsia, rafinovaný řepkový olej 204 stupňů Celsia. Ten z kukuřice má hladinu 204 – 232 stupňů Celsia, z bavlníku 216 stupňů Celsia a hroznový totožnou, tedy opět 216 stupňů Celsia. Vysokým teplotám pak odolávají oleje z arašídů, ghí, avokáda, sezamu, palmové oleje a rafinované sójové oleje. Kromě smažení lze tyto oleje použít i na otevřený oheň či fritování.

Konkrétní hladiny vysokých bodů

Sezamový olej 210 stupňů Celsia, rafinovaný slunečnicový 232 stupňů Celsia, arašídový 204 – 232 stupňů Celsia, palmový 232 stupňů Celsia, ghí 252 stupňů Celsia, rafinovaný sójový olej 257 stupňů Celsia a olej z avokáda 271 stupňů Celsia. Konkrétní kouřový bod závisí také na jeho kvalitě a čistotě. Například více olivových olejů v jedné lahvi označených jako extra panenský bude mít nižší bod než skutečně čistý extra panenský olivový olej.

Jak pestrou paletu olejů máte v kuchyni k dispozici?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Žádné prskání, nepříjemný zápach ani riziko připálení. Který olej je v kuchyni ideální na smažení, dušení či pečení jídla? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zvyšuje se riziko srdečního onemocnění

V tomto případě je na vině vysoké množství nasycených tuků. Nejlepším řešením je konzumovat ve formě nasycených tuků méně než 10 % denního příjmu kalorií. Mnoho odborníků také tvrdí, že makroživina nemůže za progresi onemocnění, především jde o stravu jako celek. Jedna její složka tedy takové dopady nemá.

Stoupající hladina cholesterolu

Přítomnost vysokého cholesterolu je sama o sobě vážným zdravotním problémem a milovníci různých sýrů tímto stavem bohužel často trpí. Je asymptomatická, ale zvyšuje riziko srdečních chorob, mrtvice i vysokého krevního tlaku. To samozřejmě neznamená, že se tento efekt konzumace sýra musí nutně vyskytovat u každého jedince.

Zvýšené riziko bolestí hlavy

Základem tohoto dopadu je vysoký obsah sodíku v sýru. Kromě bolestí hlavy vede vyšší konzumace sýra ke zvýšeným rizikům onemocnění srdce a ledvin. Stejné riziko pak platí pro rakovinu žaludku či osteoporózu.

Pupínky a různé vyrážky na kůži

Konzumace příliš velkého množství sýra vede také k objevení pupínků a dalších různých vyrážek. Mléčné výrobky dle expertů stimulují uvolňování inzulinu a také proteinu IGF-1, což je jedna z pravděpodobných příčin výskytu akné.

Vyšší výskyt zažívacích potíží

Sýr patří mezi největší dráždidla trávicího systému. Velkou roli v tom hraje především laktóza, kterou ve velké míře obsahuje. Nejsou proto vyloučeny projevy jako křeče, průjem nebo silné nadýmání.

Má vliv na hladiny hormonů

Hormony nacházející se v mléčných výrobcích jsou hlavně androgeny (například testosteron). Dále pak růstové hormony včetně inzulinu podobného růstového hormonu IGF-1. Bohužel tak dochází k narušení hormonální rovnováhy těla, což není vůbec žádoucí.

Zvýšené riziko jaterních potíží

Každodenní konzumace většího množství sýra může také ovlivnit zdraví jater. Opět jsou na vině hlavně nasycené tuky a hormony obsažené v tomto mléčném výrobku.

Jak jste na tom s konzumací sýra, a který máte nejraději?

Zdroj: TheScientist

Článek Co když budete jíst sýr každý den? Připravte se na 6 důsledků, které poznamenají organismus se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Stravovací návyky a preference

Ukázalo se, že obyvatelé Estonska – což bylo 79 % respondentů – dobře vědí, že vysoký cholesterol je jednou z příčin kardiovaskulárních chorob. Jen čtvrtina z nich si však ročně kontroluje jeho hladinu v krvi. Mnozí – konkrétně 34 % – to neprovedli ani jednou. Jen 20 % respondentů přitom uvedlo, že zdravé stravování považují za velmi důležité. Potraviny si podle svých tvrzení vybírali pečlivě podle jejich benefitů.

Většina (konkrétně 55 %) s jejich názorem souhlasí, ovšem ne vždy takto přemýšlí přímo během nákupů. Je pro ně podstatná v první řadě chuť toho, co jedí. Zbývajících 20 % pak nejspíš o správné výživě, kvalitě potravin či vlastním zdraví vůbec neuvažuje. Většina dotazovaných konzumovala živočišné tuky (mimo maso) několikrát týdně. Muži je přitom jedí více, než ženy. V největší oblibě jsou pak u lidí ve věku 15–34 let.

Od živočišných k rostlinným

Lékaři i další experti na výživu stále častěji doporučují živočišné tuky omezit. Hlavně ty v sýrech, másle a mléce a nahradit je právě potravinami s rostlinnými tuky jako je margarín. Ovšem 66 % obyvatel Estonska do svého jídelníčku raději zařadí olivový olej. To není překvapení, protože rostlinné ruky v olivách, řepce, slunečnici, pistáciích, lískových oříšcích a mnoha dalších potravinách jsou našemu zdraví velmi prospěšné.

Rostlinné ruky pomáhají udržovat pružnou pokožku i hedvábné vlasy. Jsou také nezbytné pro normální způsob vstřebávání vitaminů A, D a E i některých minerálů. Vědci po celém světě přitom už dlouho hledají způsoby, jak dosáhnout u lidí zdravějšího stravování. Bezprostředním cílem je pak výroba nových potravin, které lidem pomohou ke konzumaci více užitečných a potřebných prvků. Díky tomu se mají vyhnout zdravotním problémům.

Moderní a kvalitní margaríny

Průzkumy ukazují, že většina účastníků považuje margarín za škodlivější než olivový olej či jiné druhy tuků. Celých 71 % dotázaných, kteří vždy vybírají produkty podle zdravotních přínosů, preferuje olivový olej, 61 % kupuje máslo. Jen 20 % fanoušků zdravé výživy má v lednici vždy trochu margarínu. Tatiana Negovskaya ovšem tvrdí, že je představa o škodlivosti margarínu pouze mýtus, který je však mezi lidmi pevně zakořeněn.

Odborníci ujišťují, že rozhodně není škodlivější a v některých ohledech je dokonce užitečnější než samotné máslo. Moderní a opravdu kvalitní margarín je vyroben z jedinečné směsi rostlinných olejů obsahujících životně důležité tuky, omega-3 a omega-6 kyseliny. Dále vitaminy A, D a E a neobsahuje jakékoli trans-tuky, které by vedly k nadváze. Ty jsou spojovány i s kardiovaskulárními chorobami a dalšími zdravotními potížemi.

Na co je třeba pamatovat

Cholesterol sám o sobě je pro tělo důležitý a jeho přítomnost nelze vyloučit. Pomáhá udržovat elasticitu, pevnost a stabilitu buněčné stěny a také propustnost membrán. Cholesterol je také nápomocen při syntéze mnoha důležitých hormonů, hlavně těch pohlavních. Existuje ale dobrý a špatný cholesterol. Ten dobrý brání usazování špatného v cévních stěnách a jeho tvorbě ateroskletorických plátů. Ty mohou vést až k infarktu myokardu, případně mrtvici.

Dietolog Adik Levin je ale navzdory všem ujištěním od výrobců zcela kategoricky proti jeho používání. „Určitě musíme přestat používat margaríny a všechny náhražky másla, protože je v nich spousta umělých přísad. Podle mě byl i margarín, který jsme jedli před 30–40 lety jedlejší, než ten, který je v prodejnách nyní,“ prohlašuje. Podle výživového poradce nejsou prospěšné vlastnosti margarínů nakonec ničím jiným než reklamním tahem výrobců.

Hlavně marketingový tah producentů

„Samozřejmě, že budou říkat, že je margarín zdravý, protože ho potřebují prodat. Chtěl bych je vidět, jak to sami používají,“ dodává lékař ironicky. Uvádí, že máslo a nerafinované rostlinné tuky jsou pro lidský organismus mnohem příznivější a lépe zpracovatelné, protože se jedná o přírodní produkty. Negativně se na adresu margarínu vyjadřuje také homotoxikoložka Natalya Bulatchik. Nejde přitom o nějaké osamělé hlasy.

„Samozřejmě, že existuje mnoho novinek, které, jak se zdá, hladinu cholesterolu snižují. Ale lidské tělo by mělo každý den dostat tak 20 gramů másla, nikoli syntetický produkt. Pokud se tedy zeptáte, zda moje rodina používá margarín, jasně vám říkám, že ne,“ uzavírá specialistka. Ve stravování existují různé trendy a v posledních letech lze pozorovat právě návrat ke klasickým surovinám kvůli snaze vyhnout se jakýmkoli umělým náhražkám.

Používáte klasické máslo nebo margarín?

Zdroj: Science

Článek Jak margarín působí na naše zdraví a dokáže nahradit klasické máslo? Mimo jiné ovlivňuje hladinu cholesterolu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Temná stránka originálu

Není důvod to protahovat – živočišný laktační enzym v tradiční receptuře pochází ze žaludeční sliznice telat. Výstelka poraženého telete se důkladně omývá, suší a poté ještě změkčuje za použití kyseliny borité. Tento proces trvá 4–5 dní a i když zní hrozivě, je to realita. Ačkoli tento postup patří do skutečného originálu parmezánu, vyplatí se trocha opatrnosti i u dalších druhů sýrů. K tomuto enzymu naštěstí existuje rostlinná alternativa.

Pokud je ovšem použita, musí to být jasně uvedeno na obalu konkrétního výrobku. Sýry vyrobené touto cestou jsou pak zcela bez krutosti a vegetariánsky přívětivé. Stejnou složku pak může obsahovat například ementál, roquefort, gorgonzola, camembert a některé další sýry. Budete-li tedy příště hledat sýr, který opravdu neobsahuje tuto složku, dejte si dobrý pozor na etiketu. Dost možná jste se pletli po většinu svého života.

Výroba a třídění parmezánu

Parmezán – možno též parmesan nebo počeštěně parmazán – je původem z Itálie. Vyznačuje se žlutou barvou, zrnitou strukturou a hladkou kůrkou. Surovinou je čerstvé a částečně odtučněné kravské mléko, bochníky sýra mají průměr 40–45 centimetrů a sílu 18–24 centimetrů. Běžně váží 40 kilogramů a na jeden kilogram je potřeba asi 13,5 litru mléka. Nejdříve jsou máčeny 15–20 dní v solném roztoku, následně zrají v dřevěných regálech.

Podle stáří konkrétního kusu se rozlišují následující třídy: 12 měsíců nuovo, 24 měsíců vecchio, 36 měsíců stravecchio, 48 měsíců stravecchione a 72 měsíců extra stravecchione. Poslední třída je však extrémně vzácná a takto dlouho nechá sýr zrát jen málokterý výrobce. Parmezán se velmi snadno rozpouští a kromě posypu jídla se tak krásně hodí i do omáček a polévek. Samotný se dá konzumovat i s vínem, na krekrech či jinak coby „chuťovka“.

Jak ho držet v chladu

Coby základní pravidlo platí, že všechny měkké sýry by měly být neustále chlazeny. Parmezán ovšem chlazení nevyžaduje. Nicméně je vždy lepší chladit všechny sýry pro jejich co nejdelší životnost. Pokud necháte sýr mimo lednici, spotřebujte ho během 3–7 dnů. V lednici vám ovšem vydrží klidně 6 týdnů, v uzavřeném balíčku i déle. Jen dejte pozor, aby uvnitř bylo co nejméně vzduchu, pak vydrží opravdu dlouho.

Řekněme ale, že se něco pokazí a část sýra chytne plíseň. V takovém případě máme dobrou zprávu. Plísni dělá problémy dostat se do vnitřních vrstev tvrdých sýrů, jako je právě parmezán. Je proto zcela bezpečné odříznout postiženou část a zbytek normálně zkonzumovat. Dbejte však na to, abyste odřízli i kousek zdravého sýra, rovněž se nožem nedotýkejte přímo plísně. V takovém případě byste kontaminovali i zbytek.

Článek Nechutná přísada parmezánu nejspíš může někoho odradit. Jedná se o použití žaludeční sliznice telat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejde jen o teplotu, ale i o další okolnosti

Začněme optimální teplotou, která se také odvíjí od toho, o jaké jídlo se jedná. Pokud byly potraviny zmrazeny rychle, dají se skladovat jen při více jak 18 stupních pod nulou. Co ale třeba taková chlazená jídla? Podle experta je na základě evropských směrnic bezpečné je skladovat v teplotě mezi 3–8 stupni Celsia. Jsou však i bakterie či patogeny, které se v takovém prostředí stále uchytí. Ne každému jídlu mrazení prospěje.

Pokud dáte do mrazu jídlo s bramborami, přijdou o texturu i chuť a budou vodnaté. Je třeba vzít na vědomí, že pomalé mrazení nepomáhá žádnému jídlu. Sebök dodává, že vyzařování z budov způsobuje na balkonech přece jen o něco vyšší teplotu. Nelze se tedy plně řídit podle předpovědi počasí, konkrétní místo vždycky otestujte teploměrem. Jste navíc vystaveni tomu, že vnější podmínky mohou neustále kolísat a zítra mrznout nebude.

Dočasné místo s nejistým výsledkem

Vývoj počasí se řídí určitými zákonitostmi. Když má pršet, páchne kvůli tlaku kanalizace. A pokud je v noci zima, může být další den naopak tepleji. Velmi kritické je to v momentě, kdy vám na balkon bude svítit slunce. Ať už dáváte takto ven cokoli, neberte to také jako trvalé řešení. V klasickém mrazáku máte jistotu stálého prostředí, potraviny či hotová jídla tam tedy můžete skladovat dlouhodobě. Venku počítejte s dvěma dny.

Dávejte tak ven jen to, u čeho počítáte s brzkou spotřebou, například oběd na další den. Česká kuchyně je obecně zařízena na ohřívání. Jídla jako guláš jsou nejlepší až později, protože jejich jednotlivé složky ještě pracují. Nejde ovšem o žádný rozklad nebo chybu, musí se jen „rozležet“. Pokud jste dovnitř navíc přidali třeba pálivou papriku, bude pořádně cítit až po 1–2 dnech. Samozřejmě dávejte ven vše zabalené a v přikrytých nádobách.

Venku nejsou potraviny samy

Dalším faktorem jsou ptáci nebo kočky z okolí. Pokud máte kočku vlastní, nejspíš se nevyhnete tomu, že bude nádoby zkoumat. A nejde jen o to, aby se nedostala dovnitř. Kočičí pohyb – zvláště vícero exemplářů – může vyvolat sílu, která vás překvapí. Nenechávejte proto žádné nádoby odložené na zábradlí s předpokladem, že „to přece nespadne“. Ideální umístění je v rohu s opřením ze dvou stran. Tak nehrozí, že s nádobou kdokoli venku pohne.

Před neodbytným sluncem se můžete chránit nějakým krytem. Počítejte ovšem s tím, že slunce zahřívá i okolí, takže určitý efekt na jídlo stejně mít bude. Pokud se potraviny začínají kazit v důsledku množení bakterií, nemusíte to poznat na první pohled. Hlavně v prvních fázích se to tolik neodrazí ani na barvě. Teprve chuť nebo čich vám pak prozradí, že něco není zcela v pořádku. Nejjistějším skladováním je tak vždycky lednice či mrazák.

Článek „Lednice je plná, můžu dát jídlo na balkon?“ Ne všechno. Například brambory by ztratily chuť se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nic škodlivého, jen projev materiálu

Buďte si tedy jisti, že i takto zbarvená čokoláda není nijak zdraví škodlivá. Klidně se do ní pusťte. To, co vidíte, je jen výsledek přirozené reakce známé jako výkvět cukru či tuku. Jde pouze o změny v krystalizaci složek čokolády, obvykle v důsledku teplotních změn. Základem je porozumět tomu, jak se vlastně tato populární cukrovinka vyrábí. Základem jsou fermentované kakaové boby, které jsou praženy v zájmu tvorby příchutě.

To potvrzuje i Nathan Kilah, chemik z University of Tasmanie. „Průměrný kakaový bob obsahuje asi 50 % kakaového másla a 50 % kakaové vlákniny,“ uvedl Jason Vishnefske, majitel a spoluzakladatel čokoládovny Santa Barbara Chocolate v Kalifornii. Máslo je tučná část bobu, vláknina je zase ten tmavý materiál. Vláknina dává čokoládě její barvu a také většinu chuti, máslo je odpovědné za bohatost.

Posun složek podle okolní teploty

Když má zhruba tělesnou teplotu, máslo roztaje a vytváří právě onen „okouzlující pocit rozpuštění“. Vnitřek je rozemlet na prášek, ze kterého je hlavně vyrobena tmavá čokoláda. Do mléčné se přidává mléko, bílá je z kakaového másla a mléka, tedy bez vlákniny. Cukrový či tukový květ se objeví v momentě, kdy se molekuly uvnitř čokolády začnou pohybovat.

„Tukový květ nastane, když se kakaové máslo dostane na povrch čokolády. Je to kvůli teplu, světlu nebo nesprávné manipulaci,“ vysvětluje Vishnefske. Tento jev má na svědomí právě ony bílé tečky. „Cukrový květ přichází během skladování čokolády ve vlhkém prostředí. Případně přesunem ze skladování v chladu do vlhkého vzduchu. Je to stejné, jako když se láhev limonády vyndaná z ledničky venku orosí. Cukrový květ je kostrbatý povrch, pak přijde kropenatění.“

Nic není ztraceno, dá se to napravit

Rozkvetlá čokoláda ztratila svou krystalickou strukturu, což vede k narušení chuti i pocitů při její konzumaci. Velké korporace potlačují tento jev snižováním podílu kakaového másla nebo přidáním zábran, jako jsou rostlinné tuky a oleje. Jak Vishnefske dodává, lze ho také minimalizovat přidáním sušeného kakaového prášku během výroby. Nicméně tyto přísady vždycky ovlivní samotnou chuť čokolády, někdy se dokonce stane gumovou či voskovou.

Samotný jev je naprosto neškodný, můžete mít ale pocit drsného povrchu a otupělé příchutě, zvlášť u ochucených čokolád. „Dobrou zprávou je, že se to dá snadno spravit. Správná teplota skladování dá strukturu zase do pořádku a obnoví lesk i hladké rozpuštění.“ Místo zahození se také dá použít na pečení, to nevyžaduje její vnitřní strukturu. „Perfektně vám pak poslouží jako rozpuštěná například k namáčení jahod nebo banánů.“

Článek Proč čokoláda někdy zbělá: „Tukový květ“ neznamená, že je prošlá. Navíc se dá vrátit do původního stavu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není vanilka jako vanilka

Protože na přední stranu výrobku mohou producenti napsat prakticky cokoli, je načase podívat se na etiketu. Tady musí být údaje ze zákona pravdivé. A jen vysoce naivní zákazník by věřil, že zatímco podsvětí na Madagaskaru se kvůli podnikání s vanilkou navzájem likviduje, tak ji společnosti jen tak přidají do pudinku. Chemici už její aroma vynalezli dávno. Většina lidí však stále žije v přesvědčení, že když je takto potravina označena, tak v ní vanilka je.

Chyba „vanilkové příchutě“

Při rozboru celého tématu je třeba nejdříve upozornit na zlaté pravidlo. Pokud je někde uvedena „chuť“ nebo „příchuť vanilky“, neobsahuje samotnou vanilku. Některé produkty mohou obsahovat její semínka, v jogurtu se ale dočkáte pouze aromatu a vanilkového přípravku. Ten se skládá z vody, cukru, modifikovaného škrobu, přírodního vanilkového aromatu, regulátoru a zahušťovadel. Tedy „malých pomocníčků“, jak by řekl Roman Vaněk.

Stejně je na tom vanilkové cukroví. Žádná vanilková náplň, šátečky, prsteny, všechno jen aromata. Je dobře vědět i to, že ani dětská výživa s touto chutí neobsahuje skutečně vanilku, jen umělé dochucovadlo.

Nehledejte ji ani v cukru

Vanilkový cukr obsahuje spolu s dalšími ingrediencemi přibližně 3 % prášku extrahovaného z vanilkového lusku. Cukr obohacený trochou aromatu najdete snad ve všech běžně dostupných „vanilkových“ cukrech. Obal takového produktu odráží vanilku jen v názvech a obrázcích. Mezi ingrediencemi ji tak nemá cenu ani hledat.

Jak je to se zmrzlinou?

Výroba zmrzliny není nic složitého a nepotřebujete ani mnoho přísad. Na klasickou verzi je třeba mléko, smetana, žloutky, cukr a vanilka. Jestli fandíte moderním trendům, můžete to trochu obměnit. Veškeří fandové free-of-all nebo all-in school se ale shodují na tom, že vanilka prostě chybět nesmí. Jenže právě ona je to, co chybí většině těchto zmrzlin koupených v obchodech. Nehledejte ji tedy v dezertech ani kornoutových verzích.

Docela překvapivou skutečností je to, že trochu vanilky přidávají mnohem častěji malí lokální výrobci než velcí producenti. Je ovšem fakt, že například vanilková zmrzlina Magnum si svůj název nakonec zasloužila.

Syntetická verze vanilky

Vanilková esence, známá také jako umělý vanilkový extrakt, je obvykle tvořena vodou, ethanolem, propylenglykolem, emulgátory a chemickými dochucovadly a barvivy. Podobně jako extrakt si bere chuť z vanilinu, jde ale o syntetickou verzi, která je mnohem levnější než skutečné vanilkové lusky. Často se uvádí, že klíčovou složkou této esence je kastoreum, tedy sekret análních žláz bobrů, který voní podobně jako vanilka. Málokdy je ale použit v potravinách.

Použití esence neovlivní postup a strukturu výrobku, ovlivní ale jeho chuť.

Článek Vanilková příchuť? Jeden velký podvod. V sušenkách ani cukru vanilku nehledejte, šetří se se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrácená Faradayova klec

Tento princip je v konstrukcích všeho druhu používán běžně a funguje na něm například struktura letadla. Stejným způsobem vás vaše auto chrání v případě venku zuřící bouře. V případě mikrovlnné trouby jde o to samé, jen v opačném gardu. Zatímco tedy normálně chráníme vnitřek před vnějšími vlivy, tady dbají konstruktéři na to, aby se záření zevnitř nedostalo ven. Můžete si tedy uvnitř cokoli připravit a nic se vám nestane.

Mikrovlnka je tak vlastně zařízená jako vaše domácí pevnost. Není sice nezničitelná, v zásadě z ní ale nemohou uniknout žádné mikrovlny. Toto zařízení (mikrovlnka, nikoli klec) vynalezl původně Percy Spencer, a to zcela náhodou. Během vývoje součástky pro radary totiž přišel na to, že si takto lze ohřívat jídlo i během práce. Podmínkou však bylo uzavřít mikrovlny uvnitř. K tomu je však potřeba Faradayova klec a bohužel musí být i součástí dvířek.

Funkce není ovšem stoprocentní

Výrobcům je samozřejmě celkem jasné, že uživatelé chtějí vidět, co se uvnitř tohoto zařízení děje. Výsledkem je tak denně rostoucí hromada videí, kde uvnitř trouby vesele zvoní mobilní telefon, ačkoli by to v principu nemělo být proveditelné. V případě mikrovlnné trouby však obecně není důvod k obavám. Ani špatně izolovaná mikrovlnná trouba totiž nevysílá záření takové síly nebo povahy, které by významněji ohrozilo vaše zdraví.

Na druhé straně nám ovšem nedělá ani příliš dobře. Upřeně tedy sledovat, jak uvnitř bublá váš guláš, není dlouhodobě příliš dobrý nápad. Ostatně mnoho uživatelů si oblíbilo i plastový poklop, který chrání jídlo uvnitř před vysoušením během ohřevu. Vzhledem k zapaření je to další vrstva blokující nerušený výhled dovnitř.

Mýty o mikrovlnných troubách

Spolu s některými nejasnostmi – třeba právě stran teček – obklopuje tento přístroj i řada mýtů. Například to, že potraviny tu ztrácejí cenné živiny a jsou po ohřevu méně zdravé. Faktem je spíše opačný stav. Ve srovnání s jinými způsoby ohřevu si mikrovlnka stojí poměrně dobře. Jde totiž celkově o mnohem rychlejší způsob úpravy, kdy se navíc odpaří méně tekutin.

Oblíbeným mýtem je toxicita nebo dokonce radioaktivní potraviny. Při správném použití není ovšem k žádným takovým obavám nejmenší důvod. Je-li trouba poškozena, může dojít k minoritnímu úniku. Mikrovlnka pracuje ovšem v takových úrovních, že vlny nejsou škodlivé, natož pak smrtelné. Navíc neoperuje se zářením, které by vůbec mohlo trvale změnit DNA člověka nebo ho jinak výrazně poškodit.

Potenciál pro rakovinu?

Podle Cancer Research UK nebyla prokázána žádná souvislost mezi užíváním mikrovlnky a růstem rizika výskytu jakéhokoli nádoru.

Článek K čemu jsou na dvířkách mikrovlnky ty malé tečky? Nebýt malého detailu, dost možná by umíraly desítky lidí denně se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lednička přímo ve voze

Tohle je skvělá metoda, jak při kratších výletech nebo jednosměrném přesunu udržet potraviny v chladném prostředí. Lze sem vložit všechno včetně mléka, másla, sýrů, vody, uzenin nebo dětské výživy. Protože nic nemá jen klady, nevyhne se jim ani autolednička. Nejde o levnou záležitost a potřebuje také napájení, vysává tudíž autobaterii.

Kompaktní taška na chlazení

Izotermický sáček je poměrně levnou investicí a nápoje i potraviny se v něm skladují velmi snadno. Pro trvalejší udržení jsou však potřeba již zmíněné akumulátory chladu. Výhodou je možnost použít více tašek a roztřídit si potraviny podle potřeby. U jedné tak zkrátka budete počítat s rychlejším ohřevem, ale ostatní nemusíte otevřít ani jednou.

Kutilské krabice a kufříky

Boxy a kufry na nářadí se dají velmi snadno a zároveň těsně uzavřít. Pokud ho tedy vystelete patřičnou izolací, přidáte dovnitř akumulátor chladu a „vychytáte“ zavírání, máte velmi dobrou chladicí tašku. Je pevná, snadno se přenáší a můžete si ji nastavit zcela dle vašich potřeb. Pro udržení teploty jsou vhodné například lahve s ledem nebo chladící gelové podložky, které předem namrazíte v mrazáku. Opět platí otvírat jen v nejnutnějších případech.

To, co chlazení nepotřebuje

Velmi efektivní metodou je také zvolit na cestu jídelníček z potravin, které chlazení vůbec nepotřebují. Jde například o dehydrované druhy pečiva, sušenky (bez krémových náplní) či sušené ovoce. I tady však platí pravidlo, že je vhodné nechávat takové jídlo aspoň někde ve stínu a nevystavovat ho přímému slunci.

Nápoje ideálně v termosce

Nápoj v termotašce má základní nevýhodu – abyste se k němu dostali, musíte ji otevřít. Tím pádem ohrozíte všechno uvnitř. Nápoje proto nechávejte v termosce. Její efekt můžete snadno prodloužit přihozením několika kostek ledu. Kvalitní výrobek udrží nápoj v chladu i 10 hodin.

Vhodné a nevhodné potraviny

Můžete mít sebelepší systém chlazení, ale pokud máte nevhodné potraviny, stejně to bude k ničemu. Vyhněte se proto balení ovoce s měkkou dužinou, jde hlavně o broskve a meruňky. Jakmile totiž dojde k lehkému poškození, velmi rychle podléhají zkáze. A stačí je jen přitisknout na tvrdý povrch něčím dalším a přicházíte o lahodné ovoce. Šťáva z něj se navíc snadno dostane i k jiným potravinám, případně poškodí samotnou termotašku.

Čistota je základ

Používáte-li jakékoli chladicí prostředky opakovaně, dbejte na důkladné omytí. Střídání obsahu snadno zanechá zbytky na vnitřním povrchu nebo v různých drážkách a záhybech. Zatoulaná hniloba pak může snadno poškodit vše v okolí a vám způsobit zdravotní potíže. Správná péče o toto vybavení je důležitou složkou cesty plné pohody, nikoli opakujících se problémů.

Jaké máte zkušenosti s chladicími boxy?

Zdroj: DomsTrousam

Článek Jak na cestách skladovat potraviny bez klasické lednice: Tipy, triky i lidové metody, za které nemusíte utrácet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Efekt vody v ledovém stavu

V případě, že jste zkoušeli vařit nebo jinak upravit dříve zmraženou zeleninu (ideálně cuketu) nebo dokonce maso, nejspíš jste si všimli chuťového rozdílu. Potraviny upravené po vyjmutí z mrazáku chutnají zkrátka jinak než jejich čerstvé verze. Rostliny i maso se sice – jako každá organická hmota – skládají z buněk, liší se ovšem podíl vody. Ta se při mrazení mění na krystaly a ty – díky nižší hustotě – zabírají více místa než kapalina.

Jedním z důsledků tohoto rozdílu je popraskání skleněné nádoby s tekutinou, pokud je zmrazena, protože objem obsahu naroste. A právě vznik ledu poškozuje buněčné stěny a následně celé buňky ničí. Tento efekt může poškodit chuť konkrétního výrobku. A čím více vody, tím více krystalků, tedy více poškozených buněk a horší chuť. Schválně si někdy dejte zmrazit různé potraviny a výsledný rozdíl sami otestujte.

Změna výživné hodnoty a anomálie

Více studií už prokázalo, že pobyt v mrazáku může u některých potravin dokonce změnit jejich nutriční hodnotu, tedy výživný efekt. Mnoho druhů zeleniny zmrazením ztrácí některé ze svých klíčových vlastností. Na druhé straně třeba brokolice při dlouhodobém skladování ve velmi nízkých teplotách syntetizuje vitamin B2 v podobě riboflavinu. Obecně je samozřejmě lepší konzumovat čerstvé potraviny bez ohledu na druh.

Všudypřítomné zamrazování je ovšem jednou z daní za neustálou dostupnost prakticky všech druhů potravin. Navíc má více kladů než záporů a záleží také na okolnostech. Především tedy na rychlosti mrazení a na tom, v jaké fázi životního cyklu mražená potravina je. Podstatným krokem je také následné správné zpracování. To nejhorší, co se může stát, je opětovné zmrazení něčeho již rozmrazeného. Takový postup jakoukoli chuť prakticky zničí.

S jakým nejhorším stavem zmrazených potravin jste se setkali?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Proč potraviny po zmrazení ztrácí svou chuť i živiny a dá se tomu předcházet? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se dá bezpečně jíst i po lhůtě

Zatímco u syrového masa či například ryb je doba spotřeby jasně uvedena a je také třeba ji přísně dodržovat, můžete následující potraviny bezpečně sníst i po uplynutí doby použitelnosti. Jedná se například o jogurty, toastový chléb, sušené ovoce, sušenou klobásu, sušený sýr, konzervovaná rajčata, těstoviny, hranolky, rýži, luštěniny, studené nápoje, sladkosti a sušenky. Stejně tak alkohol, džemy nebo instantní polévky.

Pokud začnou chleby nebo jiné pečivo vysychat, doporučují spotřebitelské organizace jejich použití na pudinky, francouzské toasty, tiramisu, strouhanku, normální toasty nebo krutony do polévky. Odborníci také doporučují uzeniny před datem spotřeby zmrazit. Můžete to udělat i se sýry, jejich struktura se ovšem tímto procesem změní a budou výrazně sušší. To samé platí pro ovoce a zeleninu a výrazně to ovlivní hlavně brambory.

Poškození čerstvého ovoce a zeleniny

Pokud čerstvá zelenina nebo ovoce začnou plesnivět, nedoporučuje se je jíst ani po odstranění postižené oblasti. Bylo by totiž nutné odstranit opravdu celou zasaženou část. Takový krok je však vždy riskantní, protože plísně pronikají do nitra plodu a tam uvolňují toxické látky. Ostatně skutečnost, že se plíseň projeví na povrchu potraviny, ukazuje na to, že už „zabrala“ většinu vnitřku. Je to totiž její způsob přechodu na další „potravu“.

Co se týče čerstvého masa či ryb, je ideální takové maso zmrazit nebo rovnou uvařit. Pokud jsou tyto potraviny dlouhodobě tepelně upraveny, je možné je jíst i o nějaký den později, protože teplo je zbavilo patogenů. Doba spotřeby je údaj hlavně pro obchodníky, protože po jejím uplynutí musí dané zboží stáhnout z regálů. Proto také dávají výrobky s kratší lhůtou dopředu, takže si je zákazníci spíše vyberou. Cokoli, co podléhá zkáze, ji na sobě zřetelně projeví.

Kazí se vám doma potraviny, nebo stíháte všechno zkonzumovat?

Zdroj: ScienceNews

Článek Prošlé potraviny nevyhazujte. Tyto můžete zcela bezpečně jíst i několik dní po datu spotřeby se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Před tréninkem

Před cvičením byste se neměli přejídat ani hladovět. Musíte mít na paměti, že to poslední, co sníte, bude vaše tělo během tréninku trávit. Přednostně by se mělo jednat o potraviny bohaté na bílkoviny, které vám pomohou budovat svaly, ovoce nebo cokoli obsahující vlákninu, to zase pomůže trávení.

Sacharidy jsou primárním palivem vašeho těla pro jakýkoli vysoce intenzivní trénink, vyvine díky němu větší úsilí a to se projeví na výdeji kalorií i růstu svalů. Nejvhodnějších je zhruba 30 gramů sacharidů, což odpovídá třeba velkému banánu. Pro cvičení vyžadující hodně energie se doporučuje jíst celozrnné palačinky tři až čtyři hodiny před cvičením a banány, ovocné smoothie nebo ovesné vločky půl hodiny předem. 

Během tréninku

Při cvičení je na prvním místě voda. Nezapomeňte mít po ruce láhev, dostatečně velkou, aby nedošlo k dehydrataci. Voda pomůže vašemu tělu udržet živiny a přiměje ho k produkci glukózy, přírodního zdroje energie.

Během tréninku ztratíte okolo 2 % tělesné hmotnosti v tekutinách, při fyzicky velmi náročném cvičení až 6 – 10 %. Ztráta vody tělo oslabí, trénink pro vás bude těžší, sníží se váš výkon a schopnost těla zotavit se. Neexistují přesná pravidla, kolik vody pít při cvičení, protože každý je jiný. Musíte vzít v úvahu faktory, jako je rychlost pocení, teplota v místnosti, vlhkost vzduchu i jak dlouho a intenzivně cvičíte.

Po tréninku

Doba bezprostředně po tréninku je klíčová. Rychlost vašeho metabolismu stoupá a svaly procházejí proměnami. Nedávná studie Journal of Exercise Physiology zjistila, že cyklisté, kteří po tréninku pili nízkotučné čokoládové mléko, se zotavili stejně dobře jako ti, co pili komerční regenerační nápoje. Je to způsobeno především poměrem sacharidů k ​​bílkovinám 4:1. Protein stimuluje obnovu svalů a sacharidy doplňují vaše energetické zásoby.

Po cvičení se vaše tělo snaží obnovit zásoby glykogenu a obnovit svalové bílkoviny. Konzumace správných živin krátce po něm může pomoci vašemu tělu, aby to zvládlo rychleji. Je obzvláště důležité jíst sacharidy a bílkoviny, např. v řeckém jogurtu, cereáliích s mlékem nebo grilovaném kuřeti s restovanou zeleninou a rýží.

Jaké jsou vaše osvědčené potraviny před a po tréninku?

Zdroj: BrightSide, Time, Healthline, EatThis, Kelly L. Pritchett, Comparisons of Post-Exercise Chocolate Milk and a Commercial Recovery Beverage following Cycling Training on Recovery and Performance, 2011

Článek Zdvojnásobte účinky cvičení správnou stravou. Před začátkem doplňte vlákninu, po skončení nezapomeňte na bílkoviny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odkdy je tu popcorn s námi?

Kukuřice byla pravděpodobně pěstována jako domestikovaná plodina už před 9 000 lety, ale teprve v roce 2012 archeologové objevili první důkaz o popcornu v Peru: 6 700 let staré kukuřičné klasy poseté nafouknutými zrny. Nadýchaný popcorn, jak ho známe dnes, je zčásti výsledkem tisíců let pečlivého pěstování několika různých odrůd kukuřice.

Popcorn se dlouho vařil v hrncích nad plamenem. V roce 1875 si však Frederick J. Myers v Kentucky nechal patentovat první zařízení na praskání kukuřice. O deset let později v Chicagu Charles Cretors vynalezl lehký elektrický stroj, který umožnil prodejcům snadný pohyb mezi davy. O osm let později tento model vylepšil Cretors přidáním zařízení, které také popcorn namastilo máslem a osolilo.  

Trpíte zácpou? Dejte si popcorn

Popcorn může mít pozitivní vliv na vaše zažívání a pomoci vám od zácpy. Je totiž nabitý vlákninou. Pokud sníte tři šálky popcornu, získáte až 3,5 g vlákniny. Důležitý je však způsob přípravy. Musí být připraven bez tuku a bez příchuti, pouze zahříváním. Popcorn podávaný v kině nebo obohacený máslem má vysoký obsah tuku, což naopak může zácpu zhoršit.

Konzumace popcornu neovlivňuje pouze fyzickou kondici člověka, ale může přispět i k lepšímu psychickému stavu. Popcorn je potravina bohatá na sacharidy a má nízký glykemický index. To může vést k udržení hladiny serotoninu, což může zlepšit vaši náladu. Ale když přidáte cukr, sůl nebo olej, všechny výhody, které můžete od popcornu očekávat, jsou úplně pryč. 

Popcorn zvyšuje šanci na početí

Až donedávna měla tato pochutina pouze dvě známá využití: mohli jste ji nahlas křupat a rušit ostatní nebo ji házet na ty, kteří si povídají. Nyní se stala populární třetí funkce, popcorn totiž zvyšuje vaši šanci na početí. Obsahuje aminokyselinu arginin, která může pomoci zlepšit prokrvení svalů (včetně pohlavních) a stimuluje spermatogenezi.

Premenstruační syndrom dává mnoha ženám pěkně zabrat. I úplné maličkosti je dohání k zoufalství. Dobrou zprávou je, že popcorn ve skutečnosti může být tím, co vám pomůže toto období překonat. Nejen, že zvyšuje hladinu serotoninu, ale také vám dodá stálý přísun energie a nebudete se cítit hladoví. Což vám v takovýchto náročnějších obdobích rozhodně prospěje.

Jaký typ popcornu vám chutná nejvíce?

Zdroje: BrightSide, CelostniMedicina, SeriousEats

Článek Při správné přípravě je popcorn zdravou pochutinou, kterou můžete jíst každý večer. Vědci prozradili, v čem tkví tajemství se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen na viditelných místech

Samotné tělo plísně sedí hrdě na vrcholku objektu či materiálu, na kterém se uchytila, zatímco kolem se rozbíhají jako kořeny drobounké větvičky sahající mnohem dál. To znamená, že tento organismus není jen na tom opravdu zeleném místě, které vidíte prostým okem, ale i všude okolo. Je to jako kořeny stromu – u kmene vidíte silné šlahouny, ale celá síť droboučkých vláken se ukrývá pod zemí, oku člověka dobře skryta.

V závislosti na struktuře konkrétního jídla se plíseň umí dostat velmi hluboko pomocí série kořínků zvaných hypy a jdou jí hlavně měkké potraviny jako je právě pečivo. Některé plísně jsou pro člověka bezpečné a používají se cíleně pro tvorbu různých zrajících sýrů nebo omáček. Nicméně existuje mnoho dalších plísní, kterým je potřeba se v zájmu vlastního zdraví obloukem vyhnout. Pozřením zdánlivě čisté části jíte nejspíš i ona drobná vlákna.

Nezezelená jen jeden plátek

Pokud jde přímo o chléb, obvykle ho v lednici nebo ošatce přechováváme v balíčku, každopádně s plátky těsně u sebe. Tím pádem existuje jen velmi malá šance, že by při napadení plísní byl jeden z kousků ušetřen. Jakmile je plíseň vidět na povrchu, znamená to, že se dostala do rozmnožovací fáze. Vysílá tedy další spory ven, aby se uchytily jinde.  Ano, můžete mít zvláštní štěstí a narazit na přínosnou plíseň.

Jenže rozeznat pouhým okem rozdíl mezi přínosnou a velmi nebezpečnou plísní je prakticky nemožné. A po pozření plesnivé potraviny, hlavně některých mykotoxinů, jsou účinky patrné velmi záhy a vyžadují hospitalizaci. O tom se přesvědčil i jeden postarší pár po konzumaci zkažené konzervy s polévkou. Pokud máte strach z vyhazování potravin, můžete některé vždycky zmrazit, takže vydrží déle. Po rozmrazení je ale ihned zkonzumujte.

Kazívá se vám doma jídlo?

Zdroj: IFLScience

Článek Máte ve zvyku odkrojit plesnivý krajíc a zbytek chleba sníst? Už to nikdy znovu neuděláte, plíseň umí být totiž neviditelná se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lov na mamuta

Jednoho podzimního rána v roce 2015 narazili dva farmáři v Michiganu na pánevní kost mamuta. Po několika telefonátech a vykopávkách odkryl tým archeologů další nálezy. Ty vnesly do celé pradávné scény trochu víc světla. V době před více jak 11 000 lety se po Severní Americe proháněla četná mamutí stáda. Pro lovce a sběrače bylo ulovení tohoto zvířete – velikosti afrického slona – jako výhra, která odlišovala hojnost a nejistotu života.

Právě proto, že šlo o tak cennou kořist, napadlo už tehdy několik inteligentních lidí dát zbytky mamuta do jezera pro pozdější použití. „Jezero nabízelo přirozenou skrýš pro zbytky mršiny“, uvedl Daniel Fischer z Michiganského paleontologického muzea. Jaké by bylo ostatně jiné řešení v momentě, kdy je kolem mnoho dalších predátorů a mrchožroutů, kteří by se na takovém kusu velmi rádi přiživili? Proto bylo maso cíleně uloženo do vody.

Povaha tehdejšího terénu Středozápadu

Tehdejší krajina měla hodně mělkých jezírek coby pozůstatek doby ledové. Uchování masa ovšem neměla na svědomí voda, ale tvrdá práce četných laktobacillů, kteří v ní žili. Ti produkují vlastní kyselinu, která uchovává svalovinu. Fischer dává zásluhu na konzervaci také nízké teplotě a nízké hladině kyslíku ve vodě. Lov samotný se nejspíš odehrál na podzim a zvířata byla naporcována na velké kusy, které byly uchovány v nedalekých vodách.

Maso takto zůstalo poživatelné až do léta dalšího roku. Fisher tuto metodu prověřil pomocí kusů jehněčího, zvěřiny a dokonce koně. Po uvaření, které zničilo jakékoli škodlivé bakterie, bylo maso opět poživatelné. Kyselina vylučovaná laktobacilly ho také zjemnila a přidala silnou chuť a zápach podobný limburskému sýru. Udržování masa ve studené vodě, jenže ne každá pravěká tlupa měla kousek od tábora příhodné jezero.

Pohřbívání potravin do země

Další velmi použitelnou cestou uchování potravin bylo jejích zakopání. Zemina chrání potravu před sluncem, teplem a vzduchem, což jsou hlavní faktory působící rozklad potravin. Zajímavé řešení v tomto ohledu nabízí rašelina. Studené, silně kyselé prostředí s minimem vzduchu je pro konzervaci jídla vynikající. V Severní Evropě našli archeologové dokonce celé kusy másla, které sem staré národy zahrabaly jako do přírodní spíže.

Rašeliniště tak poskytla zemědělským komunitám způsob uchování jídla včetně mléčných výrobků, a to ne dlouhé období. Opětovně vykopané máslo je poživatelné, může ovšem získat nakyslou chuť od svého okolí – podobně jako maso uchované v jezeře. Je jednoduché se na máslo v močále dívat jako na podivnost, ale nejspíš se jednalo o zcela běžný postup. Mokřady tak otvírají okno do starých praktik, které z dnešního světa už vymizely.

Máte nějakou vlastní metodu konzervace potravin?

Zdroj: LiveScience

Článek Jakým způsobem uchovávali pravěcí lidé potravu, když nebyla lednice? Geniální přístup se může hodit i dnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obecná logistika skladování

Lednici vymyslel člověk proto, aby nemusel nakupovat každý den a měl stále k dispozici to, na co má chuť. A to po co nejdelší možnou dobu. Několik jednoduchých triků týkajících se organizace vaší lednice může být velmi nápomocných. Nebudete díky nim muset vyhazovat potraviny a taky budete mít jistotu, že uložené věci jsou správně ošetřené. Dnes už totiž nestačí jen položit máslo na poličku, lednice mají vnitřní prostor pečlivě rozdělený.

V lednici se nachází velmi chladná místa, která ale nevyužívejte. Tudy vedou dovnitř proudy vzduchu a je potřeba nechat chlad rozprostřít po celém prostoru. Potravina postavená přímo k tomuto místu zmrzne, ale ostatní položky budou ve větším teple. Případné zbytky skladujte ve více menších nádobkách, chlad k nim pronikne rychleji. To zaručí, že se k nim nedostanou žádné bakterie, případně se nestihnou rozmnožit. Spotřebujte je ovšem co nejdříve.

Teplejší dvířka

Protože jsou dvířka ledničky často otvíraná, jsou v dlouhodobém horizontu obvykle teplejší než zbytek prostoru. Nedávejte do nich potraviny, které se mohou rychle kazit, častá změna teplot tomu napomáhá. Dejte sem například máslo nebo ovocné džusy. Moderní lednice mají na každé poličce štítky se symbolem skupiny potravin, pro kterou je místo určeno. Každý prostor je totiž chlazen jiným způsobem a na trochu jinou teplotu.

Spodní poličky jsou ty, na nichž se uchovávají potraviny v nižších teplotách. V tomto prostoru skladujte například maso nebo vejce. Obecným klíčem k funkční lednici je správná cirkulace vzduchu, takže prostor nepřecpěte. Stejně tak velké krabice nebo hrnce spolehlivě zablokují proudění. Podobně jako cirkuluje vzduch, mají správně cirkulovat i potraviny. Jejich pravidelným zpracováním vznikne ideální koloběh, kdy skladované položky vydrží a nic se nakonec nezkazí.

Zdroj: ConsumerReports

Článek Prodlužte čerstvost potravin až o několik týdnů. Prostá reorganizace vaší lednice dokáže divy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Expirace neznamená zkázu

Problémem záručních dob je skutečnost, že pár čísel nevypovídá o celém stavu potraviny. Ta od svého vzniku uvnitř stále pracuje a čas má postupně vliv na její vůni, chuť a barevnost. Záruční údaje také dávají obchodům informaci, kdy musí zboží podle předpisů odstranit z regálů. Takové zboží ovšem stále zůstává v původních obalech, tedy ve výrobcem konzervovaných podmínkách. Prošlá lhůta tak rozhodně neznamená zdravotní závadnost.

Problém nutného vyhazování potravin řešil v jednom díle i pořad Peklo na talíři. V něm bylo jasně demonstrováno, že například u síťky s bramborami stačí, aby byl porušen obal, a obchodník musí potravinu dát stranou k likvidaci. Samotným bramborám se přitom vůbec nic nestalo a byly normálně použitelné. Potraviny se dají v originálních obalech skladovat poměrně dlouho, ještě déle při zmrazení.

Rozklad a otravy

Otrava z jídla nepochází z konzumace zkažené potraviny, ale z potraviny kontaminované bakteriemi. Ty se množí ve správných teplotách, proto je potřeba držet potraviny v lednici nebo mrazáku. Pravidelně také čistěte všechny povrchy, na kterých potraviny zpracováváte a veškeré nástroje, které k tomu používáte. To se týká hlavně syrového masa a zeleniny. Potravině samotné kolikrát nic není, dokud se nedostane do nehygienického prostředí.

Skutečně kazící se potravina se jasně projeví zápachem a barvou. Nevyhnutelným znakem jsou totiž plísně. Kyselá chuť i zápach jsou jasným znakem toho, že to, co máte v ruce, rozhodně není k jídlu. Plíseň ovšem postupuje z povrchu do hloubky, proto někdy stačí okrájet porušené části a dá se zachránit aspoň něco. Zkáze potravin se dá ovšem velmi dobře vyhnout menšími nákupy a zpracováváním toho, co je v domácnosti k dispozici.

Zdroj: ConsumerReports

Článek Máte v lednici jídlo po záruční lhůtě? Nevyhazujte ho, osvědčený způsob pomůže zjistit, zda je opravdu závadné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ jménem zelenina

Vitamin C je teplotně velmi nestabilní, takže vlivem ohřevu se ztratí vždycky. Proto ho taky získáváme ze syrového ovoce. Ohřívání jídla v mikrovlnce vedlo při srovnání 20 druhů zeleniny k nejmenší ztrátě antioxidantů v porovnání s dalšími metodami vaření. Řeč je o normálním vaření, tlakových hrncích nebo smažení. Volba metody případy jídla se tak stává volbou toho, jaké konkrétní živiny jsme připraveni obětovat, protože každá nejspíš nějaké zničí.

Dalším oblíbeným tématem jsou plastové boxy určené právě pro mikrovlnky. Během ohřevu z nich mají uniknout rizikové látky právě do potraviny. Tyto produkty prošly během dlouhé kariéry značným vývojem a dnes je jejich složení přísně hlídáno. V případě obav se dají ovšem snadno nahradit skleněnými nebo porcelánovými nádobami určenými přímo pro použití v mikrovlnné troubě. Nabídka je tedy dostatečně pestrá.

Radiace přenesená na jídlo

Tohle je nejspíš největší obava – trouba vysílá nebezpečné záření, které z normálního jídla dělá radioaktivní látku. Jednoduše řečeno nikoli, trouba jakékoli jídlo jenom ohřeje. Existují totiž dva typy radiace, ionizující a neionizující. První typ odstraňuje z atomů elektrony a nabíjí je. Ve velkých dávkách může takové záření způsobit viditelné zranění, případně poškodit naši DNA. Tohle je radiace, se kterou pracují jaderné elektrárny.

Mikrovlnky ovšem vysílají neionizující záření. To má dostatek síly na to, aby se mohlo pohybovat a pohybovat atomy v molekulách, ale není dost silné na odstranění elektronů. Radiace v těchto troubách pohybuje atomy – což způsobuje ohřev – ale nedokáže změnit chemickou strukturu složek potravy. Radiace z trouby je pohlcena vodou v potravě. To rozvibruje její molekuly, jejich tření způsobí teplo a to ohřeje potravinu.

Zdroj: TheHealthSciencesAcademy

Článek Je radiace mikrovlnné trouby skutečně zdraví škodlivá aneb Může být ohřáté jídlo radioaktivní? Někdy je vhodné si dát pozor se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přenosu nic nenasvědčuje

Tým vědců zabývající se otázkou, jak vlastně mohla vzniknout úvodní vlna šíření koronaviru na Huananském trhu s mořskými plody ve Wu-chanu, se snaží prověřit všechny možnosti. V posledních měsících kladla čínská státní média důraz na teorii, že se koronavirus prvně objevil někde jinde a na zmíněný trh byl dovezen právě v mraženém jídle. Čína také obviňuje dovozce mraženého zboží s tím, že několik těchto balení bylo na výskyt viru pozitivně testováno.

Jako pravděpodobnější se jeví verze, že vypuknutí nákazy na trhu je spojeno s přítomností živých zvířat, případně nakaženého prodejce nebo zákazníka. Ovšem WHO zatím zcela nevyloučila zmražené maso nebo mořské plody jako další možný zdroj infekce. Ačkoli tým WHO stále zvažuje jako teoretický způsob nákazy i tuto cestu, FDA přišla s prohlášením, že riziko nákazy člověka z kontaminovaného jídla je mimořádně nízké.

Hlavním šiřitelem viru jsou lidé

Hlavním zdrojem šíření viru je kontakt mezi lidmi, konkrétně tedy drobné kapénky dostávající se do okolí z nosu a úst. Je třeba si uvědomit, že covid-19 je primárně respirační onemocnění, nejde o virus pocházející z jídla či nějak související se zažívacím traktem. Data získaná z mnoha výzkumů provedených v různých zemích během celé pandemie dokládají, že šance na nákazu z jídla nebo mražených potravin je extrémně nízká.

Jak uvádí FDA, epidemiologové ani při více než 100 milionech případů covidu-19 neodhalili potraviny jako zdroj nákazy. Čínští vědci opírají své tvrzení o nález virových částic na balení mražených rybích produktů. To ovšem neposkytuje žádný důkaz o tom, že by na základě kontaktu s kontaminovanou potravinou mohlo dojít k přenosu dostatečného množství živého viru nutného k vyvolání onemocnění covid-19.

Zdroj: Live Science

Článek Přenos koronaviru mraženým jídlem, rybami a mořskými plody? Úřad pro kontrolu potravin a léčiv nenašel přesvědčivé důkazy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč jíst česnek v zimě a hlavně syrový?

Obsahuje spoustu antioxidantů působících proti stresu, které opravují buňky poškozené volnými radikály v těle. Krom toho obsahuje zásobu minerálů jako je fosfor, vápník, draslík, železo a měď. Je také přírodním zdrojem vitaminů C a B6. Vitamin C spolu s železem nakopává imunitu a pomáhá tvořit přirozenou obranu právě proti sezónním nemocem. Takže se na zimu dobře připravte správnou výživou vlastního těla.

Syrový česnek na lačno pomáhá redukovat cholesterol. Je prevencí ucpávání tepen, čímž prospívá srdci. Obsahuje látku Allicin, která ředí krev a snižuje cholesterol. Nejlepším způsobem jeho konzumace je tedy v syrovém stavu, protože vařením a dalšími úpravami se mnoho jeho vlastností a obsahu ztrácí. Pro téměř kompletní využití si ho tedy dejte na lačno se sklenkou vody. Prospějete srdci a předejdete cukrovce.

Česnekový čaj a polévka

Výše uvedená konzumace může vypadat dosti děsivě. Další možností je proto příprava česnekového čaje podle jednoduchého receptu. Rozdrobte 1 stroužek, přidejte hrnek vody a nějakou dobu vařte. Když čaj bublá, přidejte půl lžičky skořice. Vařte 2 minuty a vypněte oheň. Nalijte do šálku, přidejte lžičku medu a půl lžičky citronové šťávy. Můžete libovolně dochutit, nebo ho nechat jen jednoduchý povařením česneku s trochou skořice.

Zdravá česnečka chce omyté kuřecí prso nakrájené na kostičky. Vezměte tlakový hrnec, přidejte lžíci másla, 4 stroužky sekaného česneku a 1 krájenou cibuli. 4 zrnka pepře, petržel a vařte 1 minutu. Přidejte kuřecí kostičky a 4 celé stroužky, sekaný zázvor a 3 šálky vody. Pomalu vařte a servírujte s lístky koriandru.

Článek Naučte se jíst česnek tak, abyste z něj získali, co nejvíce důležitých látek. Až 90% lidí dělá při jeho konzumaci chyby se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.