Rutina se změnila ve vzrušující objev

Lékaři z britské univerzity v Birminghamu čekali rutinní pitvu 79letého muže. Jenže místo běžného anatomického nálezu narazili na něco, co se okamžitě zapsalo do učebnic medicíny. Muž měl totiž tři penisy. A co je ještě překvapivější, dva z nich byly skryté uvnitř těla, takže na první pohled všechno vypadalo docela normálně.

Zvenčí byl viditelný pouze jeden, a ten byl zcela běžně vyvinutý a podle všeho plně funkční. Další dva se nacházely uvnitř šourku a svému účelu vůbec nesloužily. Je velmi pravděpodobné, že o své anatomické zvláštnosti muž vůbec nevěděl. Ale kdo ví, jestli to bylo dobře nebo ne.

Jak může vzniknout něco tak výjimečného

Během embryonálního vývoje se penis vytváří z takzvaného genitálního hrbolu. Tento proces řídí hormon dihydrotestosteron. Pokud dojde k vývojové odchylce, může se tento hrbol rozdělit nebo vytvořit více kopií. Většinou se správně vyvine jen jedna, ostatní zůstanou v těle jen jako takové zbytky a neúplně vytvořené struktury.

Právě to byl pravděpodobně i tento případ. „Extra“ penisy neměly totiž ani takovou základní věc, jakou je plně vyvinutá močová trubice, o funkčnosti ani nemluvě. Odborně se tento stav označuje jako polyphallie. A ta je sama o sobě mimořádně vzácná. Odhaduje se, že se vyskytuje přibližně u jednoho z pěti až šesti milionů mužů. Jenže většina popsaných případů má navíc penis jenom jeden. Triphallie, tedy přítomnost tří penisů, byla v odborné literatuře zaznamenána teprve podruhé.

První zdokumentovaný případ se týkal novorozence v Iráku. Protože však bylo u dítěte vše viditelné, lékaři jednoduše přebývající orgány odstranili a chlapec odcházel z nemocnice zcela v pořádku. U britského pacienta se však anomálie odhalila až po smrti.

Článek Muž měl tři přirození, lékaři to zjistili, až když byl v důchodu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je tedy tlustohlavec?

Než získal slávu jako internetový mem, byl vědeckou kuriozitou. Jde o hlubinnou rybu a jeho populární vzhled je dosti zavádějící. Jako moučník z 80. let totiž vypadá jen tehdy, když je vynesen na povrch. Důvodem tohoto vzhledu je, že žije v nejhlubších oblastech oceánu. Tedy v hloubkách 600 – 1 200 metrů. Tam je tlak víc jak 100krát vyšší než ten atmosférický, který vnímáte zrovna teď. A tlustohlavec se tomuto prostředí musel přizpůsobit.

Jeho tělo je mačkavé, má měkké kosti a téměř žádné svalstvo. Když je chycen do sítě a následně vytažen nahoru, dekomprese způsobí roztažení těla a uvolnění kůže. To vede právě k získání onoho proslaveného vzhledu. Na pevnině nebo palubě člunu jeho želatinová tkáň neudržuje strukturu, takže se zhroutí do kašovité formy jako vyplavená medúza. „Obraz, který máme všichni zafixovaný, je opravdu hrozný, protože jde o mrtvolu.“

Jak tedy vypadá v přirozeném prostředí?

V dostatečné hloubce vypadá tento tvor vlastně jako normální ryba. Má trochu baňatou hlavu, výrazné černé oči a přední ploutve připomínající pírka. Těla tlustohlavců mají šedorůžovou barvu, dozadu jsou trochu zúžená, takže připomínají pulce. Obvykle nejsou delší než 30 centimetrů a váží pod 2 kilogramy. Zajímavé je, že plavou s minimální námahou a podobně jako další hlubinné ryby nemají plynový měchýř. Ten běžným rybám kontroluje jejich vztlak.

Pokud by tento orgán měly, pak by je tlak okamžitě rozdrtil. Místo toho přichází ke slovu složení tlustého těla. Je totiž ve skutečnosti méně husté než okolní voda. Můžeme si to představit, jako když na hladině vody plave olej. Hodně tuku v tkáni jim dovoluje fungovat podobně. Jednoduše plavou u mořského dna, většinou jsou v klidu a vynakládají jen tu nejnutnější energii. Lenost je jejich strategií pro přežití, čemuž pomáhá právě tuk.

Jaký je jejich jídelníček?

Vzhledem k základní letargii konzumují všechno, co jim voda přinese až „pod nos“. Jejich neutrální hustota způsobuje, že je voda prostě nese s sebou. Když se malí šneci, korýši a další poživatelný materiál dostane moc blízko, stane se z něj večeře. Tato strategie, tedy „lež a čekej“, je u hlubinných predátorů celkem obvyklá. Tlustohlavci jsou poměrně rozšíření v Atlantiku a Indickém oceánu. Nicméně se druhy nachází jen v malých regionech.

O čem bohužel nemáme reálné informace, je tvar a podoba mláďat. Internet je plný obrázků, jde ale výlučně o podvrhy. Stejně tak máme jen málo informací o jejich dlouhodobém chování, protože vzhledem k hloubce je jejich zkoumání velmi obtížné. Zahrnuje to i proces páření, biologové ovšem navrhují celkem jednoduchou metodu. Stejně jako se nechají nést vodou za potravou, tak si zkrátka pár vleze na sebe a spojí se.

Očekávaná délka jejich života

Tohle je další obtížná otázka vzhledem k tomu, jak málo informací o této zajímavé rybě máme. Víme však, že ryby v takových hloubkách obecně rostou dosti pomalu, trvá jim dlouho dosáhnout dospělosti a délka dožití je tak delší. Například druhy žijící ve 150–450 metrech se dožívají až 200 let. Tlustohlavec se nachází ještě mnohem hlouběji, takže by na tom měl být minimálně podobně, ne-li mnohem lépe.

Současně je těžké určit, zda je zrovna tento druh nějak ohrožený. Jednoduše totiž nevíme, kolik jich tam dole je, zda mají nějaké přirozené predátory. Taky není jasné, jak je ovlivňují měnící se podmínky v oceánech a další faktory. Ať už je ohrožený, nebo ne, dokázal k sobě fantasticky přitáhnout pozornost v hlasování o nejošklivější zvíře planety. Je nejspíš načase se na oceánské dno podívat opravdu důkladně, hlubiny toho jistě skrývají mnohem víc.

Z které další mořské ryby vám naskakuje husí kůže už při pohledu?

Zdroj: ScienceFocus

Článek Nejošklivější zvíře na světě? Je jím tlustohlavec tasmánský, hlubinná ryba, která se dožívá i 200 let. Co o něm doposud bylo zjištěno? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Město a nehoda na ledu

Důvodem bylo, že v hluboce luteránském Švédku se musely všechny děti učit katechismus. V únoru 1876 šla Karolína sama městem, uklouzla na ledu a praštila se do hlavy. Domů přišla s oteklou tváří a obrovskou bolestí hlavy. Na doktora neměla rodina peníze, takže matka dívku léčila domácími prostředky včetně teplého mléka. Nic nepomohlo, záhy se přidala ještě bolest zubů. Na matčinu radu šla spát v naději, že ráno bude lépe.

K šoku rodiny se ale neprobudila a pokojně dřímala i následující dny, týdny a měsíce. Všichni si mysleli, že ji snad proklela čarodějnice nebo za tím stojí ďábelské obřady. Matka jí dávala pravidelně mléko s cukrem, myla ji a měnila povlečení. Zpráva se brzy rozšířila a místní přispěli, aby rodina mohla zavolat lékaře. Podle vyšetření ale o zlé magii nemohla být řeč. Asi šlo o kóma způsobené zraněním hlavy, ani lékař nevěděl, co dělat.

Nic nepomohlo, probudila se nečekaně

Případ spící dívky ho ale zaujal a pravidelně ji navštěvoval. Současně vedl korespondenci s nejlepšími lékaři té doby i mimo Švédsko. Léta plynula, Karolína mezitím vyrostla v ženu, spala ale dál. Ve spánku se občas zmítala i mluvila, často přeříkávala žalmy, které znala z dětství. Žádný vnější podnět se k ní však nedostal. Došlo i na elektrické šoky a píchání špendlíky na klinice, stav se ale ani trochu nezměnil. Spící dívku tak lékaři opět vrátili rodině bez výsledku.

Roku 1905 zemřela její matka a péče se ujal sluha, protože otec byl moc slabý. Probudila se v dubnu 1908, tedy 32 let a 42 dnů poté, co usnula. Služebná zaslechla z pokoje hluk a uvnitř našla Karolínu, jak se potácí po místnosti a pláče. Fyzicky jí bylo 46 let, uvnitř se ale nezměnila a byla v šoku, když se na sebe podívala v zrcadle. Zakrátko se vzpamatovala, a dokonce ji bavilo odpovídat novinářům. Lékař u ní nenašel ani žádné psychické potíže.

Možnost kompletního podvodu?

Karolína se poměrně rychle vrátila do normálního života, zemřela ve věku 88 let na mrtvici. Odborníky od té doby rozděluje otázka, co přesně se dívce stalo. Bylo to skutečně kóma, nebo nějaký druh hibernace? Podle některých zdrojů šlo ve skutečnosti o velký podvod, který vymyslely matka s dcerou. Karolína mohla být v kómatu, ze kterého se ale záhy probrala. Protože ale matka nechtěla přijít o pozornost veřejnosti, pokračovaly v divadle dále.

Věc provází mnoho podezřelých prvků jako absence pevné stravy, bez které by ovšem dívka nepřežila. Ledaže by jedla tajně, když byla s matkou sama. Také jí nerostly vlasy a nehty a na loži byla vždy čistá. Služebná se také zmiňovala o sladkostech, které nechala v pokoji a záhy zmizely. Je také možné, se šlo o následek traumatu. Po něm se dívka stáhla do sebe a předstírala spánek. Realitu události už se ale nikdy s určitostí nedozvíme.

Článek Večer usnula a vzbudila se až po 32 letech. Odborníci se záhadou zabývali dlouhá léta se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nechala si narůst 13 metrů dlouhé nehty

V roce 1997 se Dianě Armstrong, rodačce z americké Minnesoty, obrátil život vzhůru nohama. Ve spánku nečekaně zemřela její šestnáctiletá dcera Latisha, když prodělala závažný astmatický záchvat. Diana se psychicky i fyzicky zhroutila a dlouhé měsíce propadala depresím. Cestu k překonání svého bolestného žalu našla přes své nehty. Její dcera jí totiž každý víkend láskyplně nehty upravovala, a tak se Diana rozhodla, že si je na její památku přestane stříhat a nechala si narůst 13 metrů dlouhé nehty.

Redakce VědaŽivě

3 března, 2022

Co by se s tělem stalo, kdybychom neměli nehty? Hrají v našem životě větší roli, než se zdá

Podivná terapie

Diana v této podivné terapii našla nový smysl svého života. O své 13 metrů dlouhé nehty se nyní pečlivě stará a nechává si je lakovat různými barvami. Uvedený údaj popisuje jejich kombinovanou délku. Jednotlivě ji sahají od hrudníku k zemi. V roce 2022 jí výsledek této terapie vysloužil zápis do Guinnessovy knihy rekordů jako ženě s nejdelšími nehty na světě. Údajně se v nejbližší době k jejich ostříhání nechystá. Udržuje tak na živu památku své dcery.

Fungování v každodenním životě

Asi nikoho nepřekvapí, že Američanka se svými nehty způsobila poprask na sociálních sítích. Lidé se jí v komentářích často ptají, jak s takovými nehty zvládá běžné každodenní činnosti. Většina lidí si totiž nedokáže představit, jak může s takovými nehty například řídit auto, oblékat se nebo se například líčit.

Redakce VědaŽivě

24 března, 2022

Jak vypadala péče o nehty ve středověku? Věřilo se, že mohou být základem pro čarovné lektvary

Nejčastěji se však lidé zajímali o to, jak vlastně dokáže používat toaletní papír. Diana se podobným dotazům pouze usmívá a tvrdí, že vše probíhá naprosto normálně. Údajně však spotřebuje velké množství toaletního papíru, kterým si při potřebě omotá celou délku svých nehtů. Přesto si lze něco takového jen těžko představit a málokdo by chtěl mít 13 metrů dlouhé nehty.

Článek Rekordmanka Diana Armstrong: Zemřela jí dcera, tak si nechala narůst 13 metrů dlouhé nehty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prodal starou československou hračku

Většina těchto kousků se draží na internetovém aukčním portálu Aukro.cz. Právě zde se šťastnému majiteli povedlo prodat model plastového autíčka značky Tatra 813. Tuto starou československou hračku si sběratelé cení především pro její precizní provedení, které je u modelu této velikosti opravdu unikátní. Zároveň se už v době vzniku této staré hračky jednalo o jistou vzácnost. V celé republice ho totiž vyráběl pouze jeden jediný výrobce, dnes již zaniklé družstvo Dubena. Na Aukru se tento skvost vydražil za neuvěřitelných 235 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

2 července, 2024

Neválí se vám doma staré VHS kazety? Za staré akční filmy vám dnes sběratelé zaplatí klidně 100 000 Kč

Další žádané modely

Modely autíček značky Tatra jsou obecně považovány za jedny z nejcennějších. Důkazem je také další model nákladní Tatrovky T111, kterou vyráběla firma Technoplast, jak uvádí web Aktuálně.cz. Tuto československou hračku se na Aukru podařilo vydražit za 131 tisíc korun. Jednalo se o další méně častý model, který se navíc stále nacházel v originálním balení. Mezi vzácné staré hračky však nepatří pouze staré Tatrovky. Slušně vám může vydělat také další významá značka československých automobilů.

Redakce VědaŽivě

11 července, 2024

Nemáte náhodou doma nějaký dopis ze zahraničí? Pokud je na něm tento tisk, získate díky tomu desítky tisíc korun

Zaměřte se na sady modelů

Kromě těchto unikátů si však sběratelé podle portálu Aukro cení především celých sbírek modelů. Nad částku sto tisíc korun se tak vyšplhala například sbírka autíček od české firmy Směr, které byly uloženy v původních plastových krabičkách. Další cennou československou hračku představuje také model autíčka Škoda 120 LS, které bylo na dálkové ovládaní. Jeden funkční model s originálním balením se například vydražil za částku převyšující 70 tisíc korun. Taková koupě potěší každého sběratele retro modelů.

Článek Nemáte doma oblíbenou československou hračku? Za konkrétní model vám sběratelé zaplatí 235 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Astrální cestování – co to je?

Základem je přesvědčení, že člověka netvoří pouze jeho fyzické tělo, ale také astrální nehmotné tělo, které obsahuje naše vědomí. Dá se říct, že jistý druh astrálního cestování představují noční sny. Skutečné astrální cestování jde však ještě o krok dál. Jedná se o činnost, při které vědomě oddělíme astrální tělo od toho fyzického. Díky připojenému vědomí pak můžeme vnímat vše, co se kolem nás děje, a dokonce můžeme nepozorovaně cestovat světem. Mnozí to připodobňuji okamžikům před smrtí, kdy tělo opouští jeho duše.

Redakce VědaŽivě

16 srpna, 2025

Badatelé naznačují, kam se po smrti vydává lidská duše. Údajně nemá „zemřít“, ale vrátit se do vesmírného objetí

Je to bezpečné a zvládne to každý

Astrální cestování si může vyzkoušet každý sám v pohodlí svého domova. Před prvním pokusem je však dobré poradit se se zkušenými cestovateli, nebo si alespoň nastudovat základní pravidla. Na internetu můžete najít několik návodů, ať už ve formě videí na YouTube nebo klasických článků. Ve své podstatě je však astrální cestování bezpečné, i když se nemusí každému podařit hned při prvním pokusu. Pojďme se tedy podívat, jak správně astrálně cestovat.

Jak astrálně cestovat

Základem je, abyste své tělo i mysl uvedli do stavu naprostého uvolnění. První pokus je tak nejlepší zkoušet večer těsně před spaním, kdy už jsme přirozeně unavení a uvolněnější. Ujistěte se, že máte soukromí a klid a lehněte si třeba na postel. Zhluboka dýchejte a snažte se uvolnit každý sval v těle. Propínejte nohy, protahujte si ruce a zatínejte břišní svaly. Tím své tělo postupně uvolníte. Jakmile dosáhnete stavu kompletního uvolnění, přichází čas na samotné astrální cestování.

Redakce VědaŽivě

12 srpna, 2024

Co nás čeká po konci života: Vědomí a duše prý žijí navždy, alespoň to vědci tvrdí

Představte si, že vám z břicha trčí lano, po kterém se natáhnete svýma astrálníma rukama a vyšplháte nahoru. Tím byste měli své astrální tělo oddělit od fyzického a vidět sami sebe ležet v posteli. Tuto zkušenost bude provázet pocit mírné závratě a první pohled sám na sebe může být děsivý. Jakékoliv rozptýlení vás okamžitě vrátí zpátky do fyzického těla. Astrální cestování rozhodně vyžaduje praxi, ale je možné, že časem se budete jako duch vznášet ulicemi města.

Článek Astrální cestování: Možnost navštívit jakékoliv místo na Zemi bez fyzického pohybu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Marina byla v dětství unesena

Na své dětství si Marina téměř nepamatuje. Nepamatuje si na své rodiče ani na život, který kdysi vedla. Vlastně ani s určitostí neví, kdy se přesně narodila a kolik jí je tedy let. Když jí však byly tak čtyři nebo pět let, byla unesena neznámými muži. Pamatuje si, jak ji někdo uchopil a uspal ji hadříkem namočeným do chloroformu.

Redakce VědaŽivě

19 srpna, 2025

Skutečný Mauglí Dina Sanichar: Chtěl žít jako zvíře, začlenění do společnosti ho připravilo o život

Únosci ji následně měli odvést někam do kolumbijské džungle, kde ji zanechali svému osudu. Jaká byla jejich motivace k tomuto činu, není jasné. Marina však popisuje, že toužila, aby se pro ni muži vrátili a nenechávali ji samotnou uprostřed džungle. To se však údajně nestalo.

Pět let žila s opicemi v džungli

Marina celkem věrohodně popisuje pocity beznaděje a osamění, které pociťovala. Několik hodin bloumala džunglí, dokud nenarazila na hejno opic. Jejich přítomnost ji povzbudila a rozhodla se poblíž nich zůstat. Podle vlastích slov je začala pozorovat a postupně se od nich učila, jak přežít. Sledovala, co jí a jedla to samé. Odkoukala od nich, jak šplhat po stromech a chodit po všech čtyřech.

Redakce VědaŽivě

30 července, 2022

Hiró Onoda – voják, který v džungli vedl 2. světovou válku ještě 29 let po jejím skončení a odmítal uvěřit současnému světu

Opice si jí z počátku nevšímaly, ale postupně s nimi navázala bližší kontakt. Naučila se rozeznávat a rozumět zvukům, které vydávaly, když hledaly jídlo nebo když se blížilo nebezpečí. Marina tvrdí, že takhle v džungli žila zhruba pět let, než ji objevili lovci, kteří ji s sebou odvedli pryč. V té době prý úplně zapomněla lidský jazyk a chovala se jako divoké zvíře.

Nejednalo se o záchranu

Lovci však neměli v úmyslu Marině nijak pomoct. Šoupli ji do prvního nevěstince, který našli, kde mladá Marina strávila dalších několik měsíců. Následně se stala otrokyní mafiánské rodiny. Postupně se znovu učila lidskému jazyku a normálnímu chování. Teprve na sklonku jejího dospívání ji z těchto podmínek zachránil starší soused, který ji odvezl do Anglie, kde žije dodnes. Zda je celý tento příběh pravdivý nebo nikoliv, to ví pouze sama Marina. Její rodina o něm ani v nejmenším nepochybuje.

Článek Unesli ji, pak ji vychovávaly opice v džungli: Marina si prošla peklem, s primáty žila více než 5 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejdelší plnovous na světě

Hans Steininger působil jako starosta hned několik volebních období až do roku 1567. Mnoho informací o jeho působení se bohužel nedochovalo. Jedinou jeho pozůstalost tak představuje nejdelší plnovous na světě, který kdysi představoval jeho chloubu. Později však zapříčinil jeho smrt.

Redakce VědaŽivě

13 října, 2023

Doktor smrt: Místo aby léčil, Harold Shipman usmrtil více než 215 pacientů

Pro místní obyvatelé se však Hans Steininger stal lidovým hrdinou a jeho obdivuhodný vous je stále uchováván v místním muzeu. Jeho důležitost dokládá také epitaf vyobrazený na zdi místního kostela svatého Štefana, který je doplněný jeho podobiznou s plnovousem, který se vine až k jeho nohám.

Nešťastné úmrtí

Dnes se můžeme pouze dohadovat o tom, kolik let Hansovi trvalo, než si nejdelší plnovous na světě vypěstoval. S jistotou však víme, že o život ho připravil během pouhého okamžiku. Stalo se tak 28. září 1567, kdy město zachvátil rozsáhlý požár. Steininger byl na svůj plnovous právem hrdý, ale při chůzi mu lehce zavazel.

Redakce VědaŽivě

19 srpna, 2025

Místo dobrodružství ho čekala smrt: Tragický příběh 14letého Keitha Sapsforda, který vypadl během letu z letadla

Většinou ho tedy nosil smotaný a schovaný v kapse, aby si na něj náhodou nešlápl. V nastalé panice však na svůj vous nedbal, což ho stálo život. Zrovna se chystal opustit svůj dům, když si stoupl na špičku svého vousu, přepadl a skutálel se ze schodů. Během pádu si zlomil vaz a byl na místě mrtvý.

Zabil ho vlastní plnovous

Legenda o muži, kterého zabil jeho vlastní plnovous se stala místním dědictvím. Už v době jeho úmrtí pokládali obyvatelé města jeho nejdelší plnovous na světě za něco unikátního. Proto ho zesnulému ustřihli a v celé jeho impozantní délce ho uchovali. Plnovous bývá pravidelně konzervován, aby se tato 450 let stará relikvie zachovala také pro budoucí generace. Vidět ho můžete v městském muzeu Branau na Innu, kde si můžete také vyslechnout celý příběh o pozoruhodném muži, kterého zabil jeho vlastní plnovous.

Článek Jedno z nejbizarnějších úmrtí: Měl nejdelší plnovous na světě, ten ho ale připravil o život se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Frank Lentini se narodil se třemi nohami

Frank Lentini se narodil 18. května 1889, jako pátý z celkových dvanácti dětí. Říká se, že při jeho narození ho porodní asistentka chvatně zabalila do plátna, odložila pod postel a s křikem utekla. Dítě se narodilo se narodilo se třemi nohami, za které mohlo parazitující dvojče. Frankovo dvojče bylo k chlapci přirostlé v dolní oblasti páteře.

Redakce VědaŽivě

24 srpna, 2022

„Velbloudí dívka“ je možná nejbáječnější hříčkou přírody vůbec. I přes své postižení pracovala, a dokonce porodila dítě

Z boku mu tak vyrůstala celá jedna noha navíc, další zakrslé chodidlo, a dokonce druhá sada mužských genitálií. Doktoři odmítli třetí nohu odoperovat, protože byla napojena na chlapcovu páteř. Hrozilo, že by zůstal trvale ochrnutý, a tak se raději naučil žít se svou nohou navíc.

Postupné přijetí své situace

V dětství měl Frank Lentini s přijetím své kondice problém. Nemohl se účastnit běžných chlapeckých her a třetí noha mu ztěžovala chůzi i běh. Matka ho proto umístila do nemocnice pro postižené děti, kde zjistil, že jiné děti na tom jsou mnohem hůř než on. Naučil se přijímat sám sebe a začal si svého života vážit. V nemocnici se naučil normálně chodit, běha, skákat přes švihadlo a především plavat.

V roce 1898 pak s rodiči odjel do Ameriky, kde se stal okamžitým hitem cirkusových vystoupení. Během let spolupracoval se všemi známými cirkusovými společnostmi, včetně P. T. Barnuma, The Ringling Brothers a dalšími. Během vystoupení se začalo projevovat jeho charisma a životní nadhled, který dokázal proměnit v trefné vtipkování. Jeho obdivovatelé mu brzy začali přezdívat Král a nepokrytě se zajímali o jeho sexuální život.

Redakce VědaŽivě

21 července, 2025

Nechvalně známý Lobster Boy: Z oblíbeného cirkusáka chladnokrevný vrah

Vedl normální a šťastný život

Jeho sexuální život představoval velký předmět zájmu všech návštěvníků jeho vystoupení. Skutečnost, že měl dvě plně funkční sady pohlavních orgánů dráždila představivost mnohých. Frank Lentini postupem let vypracoval pamflet, který popisoval nejrůznější aspekty jeho kondice, včetně sexuálního života, který na konci každého vystoupení zájemcům prodával za pár centů.

Během let u cirkusu se seznámil s jistou Theresou S. Murray, kterou si vzal za ženu a měl s ní čtyři naprosto zdravé děti. Frank vedl poměrně normální a velmi šťastný život. Své kariéře třínohého baviče se věnoval celých čtyřicet let až do své smrti v roce 1966.

Článek Frank Lentini: Třínohý chlapec se díky svému postižení stal slavným, lidé ho přezdívali králem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Staré hračky za sto tisíc korun

Většina těchto kousků se draží na internetovém aukčním portálu Aukro.cz. Právě zde se šťastnému majiteli povedlo prodat model plastového autíčka značky Tatra 813. U tohoto modelu si sběratelé cení především jeho precizního provedení, které je u modelu této velikosti opravdu unikátní. Zároveň se už v době vzniku této staré hračky jednalo o jistou vzácnost. V celé republice ho totiž vyráběl pouze jeden jediný výrobce, dnes již zaniklé družstvo Dubena. Na Aukru se tento skvost vydražil za neuvěřitelných 235 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

29 května, 2024

Máte doma staré hračky či vzácné hudební desky? Sedíte na milionech, dnes mají astronomickou hodnotu

Žádané nejsou pouze Tatrovky

Modely autíček značky Tatra jsou obecně považovány za jedny z nejcennějších. Důkazem je také další model nákladní Tatrovky T111, kterou vyráběla firma Technoplast, jak uvádí web Aktuálně.cz. Tento kousek se na Aukru vydražil za 131 tisíc korun. Jednalo se o další méně častý model, který se navíc stále nacházel v originálním balení. Mezi vzácné staré hračky však nepatří pouze staré Tatrovky.

Podobně vzácným kouskem se stal také model motorky se sajdkárou značky Sunbeam od společnosti Matchbox, která byla vyrobena na počátku 60. let. Tento kousek byl unikátní především svým zbarvením. Jednalo se totiž o prototypovou modrou barvu, zatímco sériové kusy byly výhradně stříbrné. Nový majitel si ji na Aukru pořídil za 55 tisíc korun.

Redakce VědaŽivě

28 července, 2024

Nemáte tuhle poukázku z ČSSR náhodou doma? Poznáte ji snadno podle technických detailů. Prodat se dá za více než milion Kč

Vzácné jsou celé sady modelů

Kromě těchto unikátů si však sběratelé podle portálu Aukro cení především celých sbírek modelů. Nad částku sto tisíc korun se tak vyšplhala například sbírka autíček od české firmy Směr, které byly uloženy v původních plastových krabičkách. Mezi další cenné staré hračky patří také model autíčka Škoda 120 LS, které bylo na dálkové ovládaní. Jeden funkční model s originálním balením se například vydražil na částku převyšující 70 tisíc korun.

Článek Nemáte doma náhodou staré hračky s touto technickou specifikací? Dnes se totiž dají prodat za více než 100 000 Kč se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Michel Lotito snědl celé letadlo

Výčet věcí, které Michel Lotito za svůj život spořádal, by se dal označit za nejpodivuhodnější jídelníček na světě. Jen do roku 1997 dokázal spořádat na pět set metrů ocelových řetězů, osmnáct jízdních kol, patnáct nákupních vozíků, sedm televizí, šest stropních lustrů, dvě postele, jednu rakev a jedny lyže. Kromě toho dokázal spořádat celé letadlo Cessna 150, které pojídal celé dva roky. Jeho podivuhodné stravovací návyky mu zajistily obživu, a dokonce také zápis do Guinessovy knihy rekordů. Plaketku, kterou za to získal, samozřejmě také snědl.

Redakce VědaŽivě

16 září, 2022

Co se s člověkem stane, pokud sní jídlo pro domácí mazlíčky – v malém a větším množství, možné výhody i rizika

Vzácná porucha příjmu potravy

Michal Lotito trpěl vzácnou poruchou příjmu potravy, která si vysloužila jméno pika. Jedná se o latinský název pro straku, která je také schopna sníst cokoliv, co jí přijde pod zobák. S pojídáním podivných předmětů začal v šestnácti letech, kdy ho napadlo vyzkoušet skleněné střepy. Prý se jednalo o instinktivní popud. Jednoduše ho zajímalo, jak takové střepy asi chutnají.

Evidentně mu zachutnaly, protože od té doby se pojídání podivných předmětů stalo součástí jeho života. Jedl talíře, hřebíky nebo lahve. Ze začátku tím vyhrával hospodské sázky, později objížděl akce kuriozit po celém světě. Podle všeho mu nejvíce chutnaly řetězy od kol a šroubky si s sebou nosil také do restaurací, kde si je nechával servírovat s fazolkami a rajčaty, jak uvádí web iDnes.cz.

Redakce VědaŽivě

3 dubna, 2024

Otesánek není smyšlený, jeden skutečně existoval: Jedl odpadky, dokocne i živá zvířata

Lékažské vysvětlení neexistuje

Michal Lotito samozřejmě zaujal pozornost také mnohých lékařů, kteří ho podrobili četným vyšetřením. Žádné lékařské vysvětlení však nikdy neobjevili. Podle všeho měl Michal Lotito extrémně odolný žaludek, který mu dovoloval jíst nebezpečné předměty, aniž by došlo k jeho poškození. Také měl extrémně silné trávicí šťávy, které pomáhaly zkonzumované předměty rozložit.

Kromě toho však lékaři nic konkrétního nezjistili a Lotita jednoduše několik let pozorovali. Monsieur Mangetout umřel v roce 2007 ve věku 57 let. Za svůj život snědl více než 9 tun železa, ale jeho zvláštní jídelníček neměl s jeho smrtí údajně nic společného. Sami se však do takových kousků raději nepouštějte.

Článek Muž, který snědl letadlo: Michel Lotito jedl kvůli poruše příjmu potravy jen samé podivné věci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lobster Boy jako senzace cirkusu

Ektrodaktylie je dědičná vada, kteoru Grady zdědil po svém otci, který působil u cirkusu jako Lobster Man. Když se mu narodil syn se stejnou kondicí, nelenil a už v sedmi letech Gradyho zahrnul do cirkusových představení pod jménem Lobster Boy. Z Gradyho se stal okamžitý hit a téměř okamžitě začal vydělávat miliony.

Jelikož ektrodaktylie ovlivnila také vývoj jeho nohou, místo klasické chůze se musel plazit, čímž si vybudoval poměrně silné tělo. Během působení v cirkuse se zamiloval do mladičké Marie Teresy, volnomyšlenkářské dívky, která se k cirkusu přidala, i když neměla žádnou tělesnou mutaci. Když si Gradyho brala za muže, bylo jí 19 let.

Alkoholem podnícený sklon k násilí

Lobster Boy a Marie Teresa založili velkou rodinu a měli spolu několik dětí. Postupem času však Grady propadl alkoholu, který u něj probudil násilnické sklony. Opakovaně svou ženu i děti v opilosti bil. Jednoho večera, v roce 1973, však rodinná šarvátka přerostla ve vážné ublížení na zdraví, když Marii z těla holýma rukama vytrhl nitroděložní tělísko. I přes své opilecké eskapády vedl Grady poměrně klidný život až do roku 1978. Ten rok se měla vdávat jeho nejstarší dcera, ale Grady jejího ženicha neschvaloval. Večer před chystanou svatbou ho v opilosti zastřelil.

Spravedlnost se mu vyhnula

Grady se ke svému činu dobrovolně přiznal a v roce 1979 byl shledán vinným. Tou dobou se však na jeho zdraví začaly podepisovat roky alkoholismu a silného kouření. Kvůli vážnému zdravotnímu stavu proto nebyl poslán do vězení, ale vyvázl pouze s 15 letou podmínkou. Tento rozsudek vlezl Gradymu do hlavy a začal se chvástat, že je nedotknutelný. Od té chvíle všem vyhrožoval, že mu projde vražda kohokoliv.

Redakce VědaŽivě

7 září, 2021

Mumifikované tělo muže sloužilo desítky let jako cirkusová atrakce. Lidé mysleli, že jde o figurínu

V roce 1989 se k němu z nepochopitelných důvodů vrátila jeho první žena Marie Teresa, kterou však okamžitě znovu začal mlátit. O čtyři roky později už to nemohla dál snášet a nechala Gradyho zabít. Tento skutek jí uvrhl na 12 let do vězení, takže si za život plný trápení vysloužila mnohem přísnější trest než násilný Lobster Boy.

Článek Světoznámý Lobster Boy: V cirkusech si vydělával miliony, později ale začal toužit po krvi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Velbloudí dívka Ella Harper

Ella se narodila 5. ledna 1870 v americkém státě Tennessee. Pocházela z dvojčat, avšak její bratr ve třech měsícíh života zemřel. Dohromady pak měla tři starší sourozence. K cirkusu se podle dobových záznamů dostala už ve 12 letech, v říjnu roku 1882. První představení absolvovala v okolí St. Louis a New Orelans. Brzy však začala cestovat po všech státech Ameriky. Hned od samého počátku si u publika získala značnou oblíbenost. Lidé byli fascinování její kondicí a byli ochotní platit spoustu peněz, aby ji spatřili na vlastní oči. Tak se zrodila velbloudí dívka.

Vydělávala si na studia

Její kondice upoutala také uvaděče jménem W. H. Harris, který jí v roce 1886 nabídl angažmá ve svém cirkuse s názvem „Nickel Plate Circus“. Ella vystupovala společně se živým velbloudem, aby obecenstvo mohlo porovnat neuvěřitelnou kondici jejích kolen s koleny zvířete. Velbloud je totiž jediný velký savec, jehož kolena se ohýbají na opačnou stranu. Právě proto si Ella vysloužila přezdívku „velbloudí dívka“.

Během vystoupení obecenstvem kolovaly letáčky, které Ellinu kondici popisovaly. Mimoto obsahovaly dojemný příběh o tom, jak Ella cestuje s cirkusem, aby si vydělala potřebné finance na studia. Což se jí mimořádně dařilo. Vydělávala až 200 dolarů týdně, což v té době představovalo malé jmění. Když si naspořila dostatek peněz, rozhodla se z cirkusu v roce 1886 odejít. Bylo jí 16 let.

Redakce VědaŽivě

27 listopadu, 2021

Čtyřnohá dívka měla dvě vagíny a porodila oběma pánvemi. Předváděním těla v cirkusech si velmi slušně vydělala

Žila obyčejný život

Od té doby se stáhla do ústraní. Je známo, že se vrátila zpátky do rodného Tennessee, kde žila se svou matkou a neteří. Zde také poznala venkovského učitele, Roberta Savelyho, za kterého se v roce 1905 provdala. Po roce se jim narodila holčička, která však za tragických okolností zahynula ve věku šesti měsíců. O pár let později manželé adoptovali další dceru. Ani tentokrát jim štěstí nepřálo a děvčátko ve třech měsících zahynulo. Velbloudí dívka prožila zbytek svého života v poklidu a zemřela 19. prosince 1921 ve věku jednapadesáti let.

Článek Velbloudí dívka Ella Harper: Vystupovala v cirkusech, aby si vydělala na vzdělávání se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nadšení sběratelé pohlednic

Sběratelství pohlednic přitom v Česku patří mezi poměrně rozšířený koníček. Mezi vášnivé sběratele patří také Josef Klička, který se se svým koníčkem svěřil webu Deník.cz. On sám začal pohlednice sbírat během studií vysoké školy na Slovensku. Pohledy si vyměňoval s rodinou a přáteli, které v té době nemohl pravidelně navštěvovat. Se svou vášní pokračoval i po zbytek života. Díky účasti v pěveckém sboru procestoval velkou část světa a z každého místa, které kdy navštívil, si odvezl minimálně jednu pohlednici. Dnes jeho sbírka čítá na 100 tisíc pohlednic ze všech koutů světa.

Početný klub sběratelů

Vášniví sběratelé se v Česku sdružují v Klubu sběratelů kuriozit, který má na 500 členů. Podstatnou část klubu tvoří právě sběratelé pohlednic. Josef Klička, který je předsedou Klubu sběratelů kuriozit, však není jediný, kdo vlastní tak početnou sbírku pohlednic. Své prvenství si drží paní Daniela Houšková, která vlastní celkem 264 tisíc pohlednic. Jedná se o největší sbírku pohlednic u nás, v Evropě i na světě. O takovém prvenství se však málo ví a zasloužilo by si větší mediální pozornost, která by zároveň přilákala nové zájemce o filokartii.

Redakce VědaŽivě

21 dubna, 2024

Máte v peněžence tuto minci? Sběratelé vám za ni utrhnou ruce, můžete dostat klidně 100 000 Kč

Cenné a hodnotné pohlednice

Nejcennější pohlednice jsou podle Josefa Kličky pohlednice z konce 19. století, kdy začaly vznikat. On sám má ve své sbírce pouze pár takových exemplářů. Na výstavách a sběratelských burzách se však cena za takovou pohlednici může vyšplhat i do řádu několika tisíc korun. Jedna taková pohlednice se například prodávala za tři tisíce korun. Pokud by však o jednu pohlednici měli zájem dva sběratelé, může se její cena výrazně zvýšit a získá ji ten, který nabídne více. Podle pana Kličky jsou však takové případy spíše výjimečné.

Článek Máte doma některou pohlednici s tímto znakem? Sedíte na velkém bohatství, sběratelé vám za ně utrhnou ruce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Reynard Beck byl obyčejný pracovitý muž

Reynard Beck většinu svého života strávil v městečku Dexter v americkém státě Missouri. Žil zde se svou matkou a bratrem a byli to obyčejní farmáři, jako většina tehdejších obyvatel Missouri. Oba bratři tvrdě pracovali, aby se o svou matku postarali. Všichni tři byli silně věřící a kromě práce si našli čas pouze na pravidelné bohoslužby. Takový způsob života nebyl v této části Ameriky nijak neobvyklý. Osudná chvíle nastává v roce 1884, kdy je Reynardovi 27 let.

Snídaně, která mu změnila život

To ráno ho časně ráno budí matčin hlas, který ho volá ke snídani. Až do svého pokoje cítí vůni smažené slaniny a chystaných vajíček. Má pocit, jako by se vznášel blahem, a když ze sebe shodí přikrývky, skutečně se vznese do vzduchu. Vyplašený Reynard Beck se rychle zachytí rámu své postele a snaží se dostat zpátky na zem. Ať se snaží, jak chce, nedokáže však své tělo udržet nohama na zemi. Matka ho mezitím opakovaně volá ke snídani a on musí rychle něco vmyslet. Vzpomene si, že má ve skříni starý ocelový pás, který by mohl být dost těžký na to, aby ho udržel u země.

S pásem schovaným pod volnou košilí sejde dolů na snídani a celý den si pás nesundá. Teprve, když se po celodenní dřině dostane zpátky do svého pokoje, odváží se pás sundat. Okamžitě se zase vznese ke stropu, když k němu do pokoje právě vstoupí jeho bratr. Po počátečním šoku si oba bratři uvědomí, že byli právě požehnání Bohem. Že se jedná o dar, díky kterému si vydělají slušné peníze a zaopatří svou matku.

Z chudých farmářů jsou najednou boháči

Bratři začnou jezdit po všech státech a předvádět „létajícího muže“. Reynard Beck se okamžitě stane hvězdou a u lidí si získá neskrývaný obdiv. Přitom se pouze doslova vznáší nad jejich hlavami a čte si noviny. S rostoucí popularitou se objeví také několik skeptiků, kteří se snaží přijít na tajemství jeho triku. Mnozí vědci i lékaři chodí na jeho vystoupení a hledají lana či tyče, které by Reynarda držely ve vzduchu. Nikdy však nic podobného neodhalí a tajemství létajícího muže zůstane navždy skryto.

Redakce VědaŽivě

5 září, 2023

„Muže se lví tváří“ matka prodala úplně cizímu člověku. Celý život se na něj lidé chodili dívat do cirkusu

Tento nový život vedou šest let, během kterých se z nich stanou boháči, kteří zaopatřili svou matku a dál už pracovat nemusí. Na několik let se stáhnou do ústraní a v roce 1890 Reynard Beck nakonec beze stopy zmizí. Dodnes není jasné, zda se jednalo o skutečný podivuhodný případ nebo o dokonale provedený trik. Nejpravděpodobnější však je, že se jedná o smyšlený příběh, ze kterého se při ústním tradování stala legenda.

Článek Záhadný Reynard Beck: Obyčejný muž, který se z ničeho nic začal vznášet se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vše začalo zatoulaným psem řeckého pohraničníka

Napětí mezi Řeckem a Bulharskem doutnalo již dlouho. Oba národy se dostaly do sporu už během balkánských válek a v první světové válce bojovaly na opačných stranách (Řekové na straně Dohody a Bulhaři na straně Ústředních mocností) a opakovaně se střetly. Z obou konfliktů vyšli vítězně Řekové, kteří získali většinu dlouho sporných, převážně bulharských území Makedonie a Západní Thrákie. Bulhaři samozřejmě mírovou smlouvu, která ukončila světovou válku, nepřijali a nadále si příslušná území nárokovali.

Na pozadí těchto nepřátelských událostí došlo 18. října 1925 ke kurióznímu incidentu, když se ve vesnici Demir Kapija, která je dnes součástí Severní Makedonie, zatoulal pes řeckého pohraničníka a dostal se na bulharskou stranu. Majitel po stopách svého psa sám hranici překročil, což bulharská stráž vyhodnotila jako narušení hranic a provinilého vojáka zastřelila. Bulhaři se snažili situaci vysvětlit jako náhodné nedorozumění a slíbili, že celou záležitost prošetří, ale Řeky tato slova nepřesvědčila.

Řekové požadovali kompenzaci a hrozili válkou

Řekové prohlásili zabití pohraničníka za válečný akt a dali svým sousedům ultimátum. Pokud do 48 hodin nebudou viníci incidentu nalezeni a stíháni, Bulharsko se oficiálně neomluví a nebude vyplaceno odškodné ve výši 2 milionů francouzských franků rodině oběti, Řekové zaútočí. Bulhaři odmítli požadovanou částku zaplatit, a tak Řekové po 2 dnech dodrželi slovo a hranice se zbraněmi v rukou překročili.

Podivná válka trvala deset dní a vyžádala si padesát obětí

Řecké jednotky bez větších obtíží překročily hranice a vstoupily na bulharské území, kde obsadily, vyplenily a vypálily několik vesnic. Bulhaři, kteří se chtěli vyhnout velkému masakru, raději svá vojska stáhli a umožnili nepříteli postupovat, než aby podnikli protiútok. Ani Řekové však nebyli zrovna v nejlepší formě, jejich válka s Tureckem od roku 1919 důkladně vyčerpala armádní zásoby a armáda se tak soustředila spíše na Turky, takže vojáci v Bulharsku se věnovali spíše drancování než skutečnému válčení.

Musela zasáhnout Společnost národů

Řecká vojska již bombardovala nedaleké město Petrich, když se Bulhaři rozhodli požádat o pomoc zvenčí, aby konflikt uklidnili. Požádali Společnost národů, předchůdkyni OSN, o zásah. Mezinárodní vyšetřovací komise vyslaná SN nařídila okamžité zastavení palby a poté problém vyřešila diplomaticky: Řecko muselo zastavit veškeré nepřátelské akce a stáhnout se z bulharského území a do dvou měsíců zaplatit 3 miliony bulharských leva jako reparace za způsobené škody. Bulharsko muselo naopak odškodnit rodinu zastřeleného pohraničníka.

Obě strany podmínky přijaly a po pouhých deseti dnech byl hraniční konflikt, známý jako válka toulavého psa, ukončen. Přesto bylo v krátké válce plné nedorozumění zabito nejméně 50 lidí, většinou bulharských civilistů žijících v obsazených a zničených vesnicích a městech. 

Článek Jedna z nejpodivnějších válek na světě vypukla kvůli zatoulanému psovi. Konflikt musela řešit mezinárodní organizace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pestrá sbírka běžců a dalších

Během „antropologických dní“ soutěžili Eskymáci, Indiáni a Filipínci v zápasech v bahně nebo šplhu na namazanou tyč. Stejně tak maratonský běh v St. Louis připomínal cirkusové představení. Kvůli všem přítomným skandálům byla trať dlouhá 42 kilometrů málem navždy vyřazena z olympijského programu. Cena lístků a válka mezi Ruskem a Japonskem znemožnila většině Evropanů i Asiatů se události v Americe vůbec zúčastnit.

Závodu se účastnilo jen několik zkušených sportovců, ostatní byli běžci na střední vzdálenosti nebo neměli s podobným závodem velké zkušenosti. Například dva Řekové, kteří nikdy předtím maraton neběželi, dva bosonozí závodníci z Jižní Afriky a kubánský pošťák Felix. Ten prohrál všechno ve hře v kostky, jen co dorazil do USA, takže se do St. Louis vydal stopovat. Na startu se objevil v košili s dlouhým rukávem, tmavých kalhotách a běžných botách. Pořadatelé mu půjčili nůžky na zkrácení nohavic.

Závod a vědecký experiment v jednom

Běh začal ve 3 odpoledne, teplota byla 35 stupňů Celsia. Trať vedla kopci s únavným stoupáním a kolem bylo mnoho skal. Krom toho museli závodníci dávat pozor na auta, která jezdila kolem. Organizátor James Sullivan omezil příjem tekutin běžců, protože chtěl sledovat následky kontrolované dehydratace. Běžci tak mohli pít jen na pumpě (10 km od startu) a ze studny (20 km). William Garcia byl málem prvním běžcem, který na trati zemřel.

Zkolaboval u cesty a byl hospitalizován s krvácením do žaludku. Freda Lorze potkaly po 15 kilometrech křeče, takže se rozhodl stopovat. Thomas Hicks, považovaný za favorita, běžel s dopingem v podobě vaječných bílků a strychninu. Ten byl tehdy v malých dávkách používán jako stimulant. Na 16. kilometrů žebral u svého týmu o trochu vody, ale jen mu navlhčili pusu destilovanou vodou. Měli také láhev brandy, ale tu si nechali pro sebe.

Jeden dorazil autem a prohlásil vítězství za vtip

Lorzovi se podařilo ujet 18 kilometrů v autě, uběhl zbytek a dokončil závod za méně než 3 hodiny. Dav křičel: „Amerika vyhrála!“ Věnec mu kolem krku položila Alice Roosevelt, dcera prezidenta. Už mu chtěla dát i zlatou medaili, když ho pořadatelé prohlásili za podvodníka. Lorz se zasmál a řekl, že by cenu stejně nepřijal. Trať údajně dokončil jen jako žert. Jakmile se o jeho diskvalifikaci dověděl Hicks, naprosto ožil a donutil se k dalšímu běhu.

Jeho trenér mu dal další strychnin, tentokrát s brandy. „Hicks běžel naprosto mechanicky, jako naolejovaný stroj. Jeho oči byl prázdné, tvář měla barvu popela,“ uvedl jeden svědek. Začal mít halucinace a měl za to, že před sebou má ještě polovinu trati. Na posledním kilometru chtěl něco k jídlu a pak si dokonce lehl. Dostal další brandy a vaječné bílky. V cílové rovince šoupal nohama a do cíle ho jeho trenér donesl. Vyhrál.

Článek Vítěz maratonu ujel 18 km autem, sportovci dopovali při běhu a jiní spali u silnice: Olympiáda v roce 1904 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

První práce pro kabinet kuriozit

Měla ještě dvojče, bratra, který však zemřel pouhý měsíc po porodu. Když jí bylo 12 let, začala pracovat v malém kabinetu kuriozit. Brzy se tak ocitla na hlavní cirkusové trase ze St. Louis až do New Orleans. Majitel W. H. Harris byl velmi dychtivý sestavit to nejpodivnější spektrum osob, které jen mohl opatřit. Jakmile se tedy o Elle Harperové dověděl, nabídl jí značný plat, aby pro něj pracovala na zcela smluvní bázi. V repertoáru již byli krotitelé lvů a akrobaté.

Od roku 1886 se tak Ella stala hvězdou celé jeho show. Když byla představována publiku, velmi často ji doprovázel velbloud. Stejně tak se objevila prakticky ve všech novinách všech měst, které s cirkusem navštívila. Postupně se stala prominentkou cirkusu a její týdenní příjem činil 200 dolarů, což jí otevřelo mnohé další dveře. Současně s postupující a lukrativní kariérou jí tyto peníze dovolily najít si také nový domov.

Popis v novinách a kariéra po cirkusu

Současně s tím ji ovšem vystupování pravidelně ponižovalo. Společně s přezdívkou byla také na jevišti se skutečným velbloudem a platící návštěvníci měli hledat jejich podobnosti. Noviny Ellu popsaly jako „nejbáječnější hříčku přírody od stvoření celého světa“. Pak ovšem pokračovaly v tom, že jde jen o příjemně vypadající mladou ženu, které se zkrátka kolena obrací na druhou stranu. Zajímavost tedy dosahovala jen určité míry.

Ella si období v cirkuse užívala, pak se ale neoblomně rozhodla odejít. „Chci tuhle oblast opustit, jít studovat a najít si jiné povolání, které mi bude vyhovovat,“ řekla šéfovi. Panuje předpoklad, že šla do školy a vrátila se do svého rodného města krátce poté, co odešla od cirkusu. Na každém kroku ji však provázely tragédie. Její otec zemřel kolem roku 1890 během požáru rodného domu a její bratr Willie zemřel o 5 let později.

Sňatek a neúspěšné mateřství

Mezitím si Ella vzala Roberta L. Savelyho, bylo to 28. června 1905. Byl to učitel, který později pracoval jako knihovník pro firmu vyrábějící fotografické vybavení. Žili spolu v Nashville v Tennessee i s Ellinou matkou. Ve věku 35 let porodila Ella holčičku jménem Mabel Evans Savely. Tato radost ovšem netrvala dlouho a Mabel skonala ve věku pouhého půl roku. Po její smrti se s Robertem rozhodli pro adopci 3měsíčního miminka.

Situace se bohužel opakovala, tentokrát dítě zemřelo jen o 18 dní později. Dne 19. prosince 1921 následovala své děti do hrobu i jejich matka. Ella Harperová zemřela na rakovinu tlustého střeva.

Zdroj: AllThatIsInteresting

Článek „Velbloudí dívka“ je možná nejbáječnější hříčkou přírody vůbec. I přes své postižení pracovala, a dokonce porodila dítě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Narození, vyhození a toulky světem

Skutečné jméno tohoto muže není známo, historie si jej tedy pamatuje jako Tarrare. Je to přezdívka pocházející z oblíbeného francouzského výrazu „bom-bom tarrar“. V tehdejší době to znamenalo něco jako velký třesk. Možná se ho jméno drželo také proto, že trpěl značnou plynatostí, čemuž se vzhledem k jeho apetitu nelze divit. Budoucí neuvěřitelný žrout se narodil v roce 1772 poblíž Lyonu. Rodina byla chudá a nebyla schopná jeho potřebám vyhovět.

Z rodného domu byl vyhozen již během dospívání, protože rodiče ho zkrátka nedokázali nakrmit. Několik let se tak Tarrare poflakoval ve společnosti padlých žen a zlodějů. Rovněž kradl, obvykle však jen na jídlo, protože žebrání příliš neneslo. Posléze dostal práci u jistého potulného umělce. Šlo o šarlatána, který bavil publikum různými triky. Pro veřejnost začal Tarrare polykat kameny a další předměty či polykat vcelku živá zvířata.

Zmizelo v něm cokoli, v armádě trpěl

Tarrare jedl velmi hltavě, zvlášť v oblibě měl hady. Po několika letech se přestěhoval do Paříže a pokračoval tam ve stejném stylu obživy. Jeden z výkonů skončil nutnou hospitalizací pro neprůchodnost střev. V důsledku toho se léčil silnými laxativy. Kdokoli jiný by odmítl takto rizikovou práci, ne tak tento žrout. Jakmile byl propuštěn, poděkoval lékaři snědením jeho hodinek. Toho to nepotěšilo a hrozil mu rozříznutím břicha, aby je získal zpět.

Francii brzy zachvátila válka a Tarrare vstoupil do armády, kde však hladověl z nedostatku vojenských dávek. Za jídlo proto dělal nejrůznější úkoly pro další vojáky, ovšem ani to nestačilo. Byl tak nucen prohledávat trus kvůli zbytkům, kterážto dieta ho záhy přivedla opět do nemocnice. Zvýšili mu dávky 4krát, ale ani to nepomohlo. Hledal jídlo v příkopech, popelnicích, dokonce kradl obklady z lékáren, až zaujal hlavního chirurga Percyho.

Sen každé ženy, jíst a nepřibrat

Navzdory chuti k jídlu nebyl ovšem tlustý, ani nepřibíral. Odlišoval se jen obrovskou pusou a kůží na břiše, která z něj visela v obrovských záhybech. Začal tedy doručovat tajné dokumenty, protože je bez problémů spolkl v dřevěné bedně a následně vyloučil. Byl však zajat, prohledán a ztlučen holemi, po dni mučení všechno přiznal. Prusové ho nakonec nechali jít. Po letech se dostal do nemocnice, protože v něm nejspíš uvázla zlatá vidlička.

Prohlídka ovšem odhalila tuberkulosu, o týden později Tarrare zemřel. Chirurg provádějící pitvu objevil extrémně široký jícen, šlo tedy o anomálii. Ten vedl do obřího žaludku, tento orgán zabíral prakticky celou břišní dutinu nešťastníka. Vidlička se nikdy nenašla. Závěr byl, že Tarrare trpěl hypertyreózou nebo podobnou endokrinní chorobou. Nedokázal vstřebat glukosu a tělo tak bylo neustále ve stavu obrovského hladu, který nešel ukojit.

Jakého největšího jedlíka jste kdy zažili?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Jak se největší žrout všech dob stal špionem a jak to dopadlo? Neuvěřitelný příběh muže, který snědl všechno, na co přišel se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vítejte v Bahrajnu a San Marinu

Plným názvem Království Bahrajn je ostrovní stát na jihu Perského zálivu a také nejmenší země oblasti. Ačkoli má toto území historii sahající tisíce let dozadu a zdejší zlatá éra byla v letech 2200–1600 před Kristem, je Bahrajn velmi mladý. Nezávislým státem je teprve 51 let. Během staletí se dostával do vlivu Persie, Portugalska, Británie a dalších. V roce 1971 ale vyhlásil nezávislost, krátce nato vstoupil do OSN i dalších organizací. Od té doby jen vzkvétá.

Republika San Marino, někdy také Nejvznešenější republika San Marino, je 5. nejmenší stát světa, který je ze všech stran obklopen Itálií. Archeologické nálezy ukazují, že zde bylo osídlení už v 5. století před Kristem. Politickou entitou se země stala ve 13. století. Zajímavé je, že maličký stát byl cílem mnoha invazí, nikdy však neztratil svou suverenitu. Tři ikonické věže starého města – jsou také ve znaku – jsou odkazem jeho odolnosti.

Všichni jsou už v Mexiku a Ománu

Spojené státy mexické jsou federativní republika na americkém kontinentě. Drtivá většina území leží v Severní Americe, geopoliticky jde často o státy Střední Ameriky. Mexiko nemá oficiální jazyk. Přestože většina obyvatel mluví španělsky, bují tu 68 dalších řečí, většinou domorodých. Velká pyramida v Cholule je největší pyramidou na světě, dokonce větší než stavby v egyptské Gíze. Podle pramenů byla postavena pro aztéckého boha Quetzalcoatla.

Sultanát Omán je arabský stát na jihozápadě Asie, konkrétně na pobřeží Arabského moře a Ománského zálivu. Jde o nejstarší nezávislý stát celého arabského světa a dynastie Ál Saíd mu vládne už od roku 1744. Do začátku vlády sultána Kábúse roku 1970 šlo o jednu z nejtradičnějších a nejizolovanějších zemí. Podle odhadů tu lidé žijí minimálně 106 000 let, takže jde také o jedno z nejstarších lidských osídlení na celé planetě.

Výlet na Kypr a do Albánie

Kypr či Kyperská republika je třetí největší ostrov ve Středozemním moři a významná turistická destinace. Jde také o domov Commandarie, historicky nejstaršího doloženého vína s původní recepturou. Jeho původ lze vystopovat až do roku 2000 před Kristem a je zapsáno v Guinnessově knize rekordů. Francouzský král Filip o něm v roce 1223 prohlásil, že jde o „apoštola všech vín“. Jmenuje se podle regionu, kde je vyráběno.

Albánská republika je středomořský stát na Balkánském poloostrově, sousedí s Černou horou a Kosovem. Uvnitř republiky žijí jen 3 miliony lidí, mnohem víc jich žije jinde. Odhadovaná albánská diaspora je 7–10 milionů. Hrdinkou země je Matka Tereza, také jediná místní laureátka Nobelovy ceny. V roce 1967 byla Albánie vyhlášena prvním ateistickým státem světa. Náboženství bylo zakázáno a jeho projevy se trestají vězením od 3 do 10 let.

Do kolika z těchto zemí jste se v životě dostali?

Zdroj: TheScientist

Článek Země, o kterých se tolik nemluví. Přitom jde o velmi zajímavé státy, které mají co nabídnout se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrovská a hrozně lehká

Věda obecně zažívá nejvíc pokroku při zkoumání opravdu divných věcí. Kleopatra je tak ideálním kandidátem na to, aby se z ní vědci dověděli něco nového o Sluneční soustavě. Vědci použili teleskop v Chile ve snaze získat co nejlepší snímky velmi neobvyklého tvaru Kleopatry. Největší z trojice asteroidů je delší než New Jersey, případně je to asi polovina délky Lamanšského průlivu. Ten je dlouhý 520 kilometrů.

Druhá studie se věnovala revizi původně odhadované dráhy asteroidu i orbity obou jejích měsíců. To dovolilo badatelům vypočítat hmotnost Kleopatry, která byla dalším překvapením. Asteroid má totiž jen asi třetinu váhy, ke které došly původní odhady. Vzhledem k tomu, že se věřilo, že je z kovu, jde rozhodně o zvláštní a nečekaný vývoj. Všechno naznačuje, že jde spíše o porézní sloupec kamenů než o jeden velký kus železa.

Vznik následkem srážky těles

Asteroidy tvořené tímto způsobem nejsou tak neobvyklé. Například Bennu, ze kterého odebrala nedávno vzorek sonda Osiris-Rex, má podobně porézní strukturu. Tyto kosmické skály se formují z materiálu uvolněného během výrazných dopadů velkých těles. Vzniklé úlomky se zkrátka nahromadí v prostoru, až vytvoří nové tělo. Takhle mohla podle astronomů vzniknout jak samotná Kleopatra, tak i oba její obíhající měsíce.

Tým SETI Institutu doufá, že bude moci na Kleopatru zaměřit další a silnější teleskopy. Jde jim hlavně o to zjistit, zda nemá asteroid ještě více měsíců či neskrývá další zajímavá překvapení. Jde totiž o velmi matoucí, a tím pádem zajímavý systém. Rozhodně bude vyžadovat vědeckou pozornost i v budoucnu. Nejen pomocí teleskopů, ale nejspíš i nějakou speciální misi, která by odhalila celou historii formování Kleopatry a jejích „dětí“.

Zdroj: Cnet

Článek Nový vesmírný objev, planetka ve tvaru psí kosti, nedá astronomům spát. Má hned dva měsíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Smrtí cesta nekončí

Elmerovo tělo bylo převezeno do pohřebního ústavu města Pawhuska kvůli balzamování. Jenže tady ležel půl roku, než si jeden pracovník všiml, že tělo je stále zachovalé. Projevil se obchodní duch a „Balzamovaný bandita“ se stal atrakcí s cenou pět centů za prohlédnutí. O pět let později se o tělo přihlásili dva zástupci cirkusu, kteří se ale vydávali za Elmerovy bratry. Tělo se tak vydalo na cesty napříč zemí jako doplněk lidských kuriozit.

V roce 1922 získal Elmera Louis Sonney, vedoucí zábavního podniku v Kalifornii. Cirkus tehdy tělo použil jako zástavu oproti půjčce 500 dolarů. Sonney Elmera použil do putovní show Muzeum zločinu, která cestovala podél Západního pobřeží až do roku 1940. Po Sonneyho smrti roku 1949 skončil Elmer ve skladišti v Los Angeles, kde strávil bez hnutí dalších 20 let. Pak ho koupilo Hollywoodské voskové muzeum a představilo ho jako „1000 let starého muže“.

Další hvězdná kariéra

Krátce po uzavření muzea asi o rok později se Elmer zamíchal mezi skutečné voskové figuríny a dotáhl to až do Domu hrůzy v zábavním parku v Long Beach. Tady ho natřeli fluorescenční červenou barvou a pověsili jako dekoraci na falešnou šibenici. V prosinci 1976 mu během stěhování zlomili ruku a odhalili lidské kosti. Místní koroner tělo prozkoumal a našel v prsou starý náboj. S pomocí několika historiků pak identifikoval ostatky jako Elmera McCurdyho.

O rok později byl Elmer pohřben u městečka Guthre vedle tří dalších slavných lupičů. Město to vzalo jako možnost reklamy a za dva měsíce tam povoz dotáhl prostou dřevěnou rakev. Tak Elmer konečně našel klid. Ovšem i po pohřbu žil jeho odkaz dále a McCurdy inspiroval některé komiksové postavy, které s ním sdílejí části jeho příběhu. Protože tělo vydrželo tak dlouho prakticky neporušené, nejspíš je ve stejném stavu v rakvi dodnes.

Zdroj: HeadlinesHeroes

Článek Mumifikované tělo muže sloužilo desítky let jako cirkusová atrakce. Lidé mysleli, že jde o figurínu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.