Skutečný Mauglí Dina Sanichar: Chtěl žít jako zvíře, začlenění do společnosti ho připravilo o život

Mauglí není jen vymyšlená pohádková postava. V roce 1867 byl v jedné jeskyni v Indii nalezen chlapec, který byl vychován vlky. Dnes je známý jako skutečný Mauglí.

Dina Sanichar i Zdroj fotografie: Public Domain
                   

Psal se rok 1867. Jeden ze skupiny lovců během průzkumu lesa v Indii se rozhodl prozkoumat jeskyni, kterou právě čistě náhodou objevil. Když vešel dovnitř, ani ve snu by ho nenapadlo, že se uvnitř bude někdo skrývat. A už vůbec by ho nenapadlo, že se bude jednat o takzvaného vlčího chlapce. Okamžitě tak zavolal na zbylé lovce a rozhodl se vzít je s sebou do jeskyně. Tam, v rohu místnosti, se krčil malý chlapec, který vzhledem i chováním více než člověka připomínal psa. Vrčel, byl lehce agresivní a nedokázal ze sebe vytrousit jediné slovo.

Skutečný Mauglí

Cesta zpět do civilizace byla pro skupinu lovců náročná. Chlapec se bránil, jak nejlépe mohl. Vydával štěkavé zvuky, snažil se kousat a škrábat. Nakonec ho muži svázali tak pevně, že se nemohl hýbat. Šlo jim jen o to, aby ho uklidnili. Jednali s přesvědčením, že to dělají pro jeho dobro. Ačkoliv se s přesvědčením konání dobra chlapce chystali odvést do sirotčince, nechápali, že právě ho odsoudili k smrti. 

Sirotčinec mu neprospěl

Život v sirotčinci poblíž indické Ágry byl pro Dinu Sanichara, známého jako Mauglího, cizí. Křesťanští misionáři, kteří o něj pečovali, byli v šoku. Jedl pouze syrové maso, brousil si zuby o kosti, očichával vychovatele a vyjadřoval se štěkavými nebo skučícími zvuky. Navíc nesnášel oblečení včetně bot a neuměl si je sám ani obout.Nemůže mluvit a ačkoliv je evidentně mentálně zaostalý, projevuje známky rozumu a občas i chytrosti,“ poznamenal otec Erhardt, který měl péči o děti v sirotčinci na svědomí. Vyhýbal se lidem a nikdy sám nenavázal kontakt. To vše se změnilo, když do sirotčince přivedli dalšího chlapce, který vyrůstal mezi vlky. 

Dina Sanichar iZdroj fotografie: Public Domain

Vlčí kamarád

Vytvořili si mezi sebou zvláštní pouto. Většinu času trávili spolu. Jen tak seděli, běhali nebo šplhali po stromech. Starší dokonce mladšího naučil pít z hrnečku,“ popsal duchovní. Nicméně Dina nikdy nepromluvil a nevytvořil si s lidmi nebo dětmi žádné zásadní vztahy. Je obtížné posoudit, do jaké míry byl Dinův život v sirotčinci naplňující, a zda by pro něj nakonec nebylo lepší zůstat v džungli. Nikdy se totiž úplně nezačlenil do lidské společnosti. Z jejích radovánek mu chutnaly pouze cigarety. Stal se vášnivým kuřákem a nakonec podlehl tuberkulóze ve věku pouhých 35 let. Kromě kouření cigaret si od lidí mnoho zvyků a návyků nevzal a do konce svého života se choval jako vlk. A jediný zvyk, který se od lidí naučil, ho nakonec připravil o život.

Diskuze Vstoupit do diskuze
101 lidí právě čte
Autor článku

Marek Motyčák

Redaktorem jsem již 6. rokem. Specializuji se na optické a vizuální testy, hádanky a rébusy, ale i zpravodajství a informace o nových technologiích, přičemž zábavnou formou podporuji vědeckou gramotnost čtenářů.

Zobrazit další články