Loučení je pro psa těžké

Pokud necháváte svého psa doma samotného často, jistě tušíte, jak smutně se cítí, když před ním zavíráte dveře. Hledí na vás, kňučí, škrábe na dveře, a především se snaží pochopit, proč a kam od něj odcházíte. Podle vědců může váš mazlíček navíc štěkat a smutně výt ještě půl hodiny poté, co jste jej nechali samotného. Na druhou stranu je samozřejmé, že s ním nemůžete být celý den. Existuje snadný způsob, kterým můžete vašeho psa před ochodem uklidnit – pohlazení. 

Je vědecky podložené, že pouhé pohlazení po hlavě může vašemu psímu mazlíčkovi před odloučením snížit úzkost a smutek natolik, že již nebude mít žádný problém na vás vyčkat. To jistě oceníte nejen vy, ale i vaši sousedé. Aby však vědci tuto skutečnost podtrhli, provedli ohledně tohoto tématu zásadní studii, která vše potvrdila.

Pohlazení dokáže zvrátit psí smutek

Během někdejší studie bylo deset psů odloučeno od jejich majitelů po dobu tří minut. Subjekty byly rozděleny do dvou skupin, přičemž v prvním případě se páníčci se svými mazlíčky jednu minutu pořádně mazlili, v druhém případě nikoliv. Psi byli po celou dobu studie na vodítku a byli pečlivě pozorováni vědci, kteří hodnotili jejich změny chování a fyziologii.

Přesně podle předpokladů se psi, jimž se dostalo pohlazení, cítili po odloučení mnohem více uvolnění než ti, kteří byli svými páníčky před odchodem ignorováni. Výsledky navíc ukázaly, že byla u pohlazených mazlíčků nižší tepová frekvence. Pokud tedy máte doma psa, již nikdy ho nenechte samotného bez pořádného pohlazení –⁠ určitě vám to posléze oplatí svou oddaností. 

Jak se se svým psem loučíte vy? 

Zdroj: BrightSide

Článek Loučení je pro psa těžké. Než odejdete z domu, vždy udělejte 1 věc. Váš chlupatý přítel bude v sedmém nebi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nechodíte s nikým na rande

Pokud se cítíte starší, než reálně jste, nestojíte o známosti na jednu noc, od kterých se pak hned posunete dál. Toužíte totiž po opravdu dlouhodobém vztahu, či dokonce sňatku. Není to nutně špatný přístup, ale dost možná o něco přicházíte. Pamatujte, že před sebou máte celý život a nemusíte nikam spěchat. Zkuste třeba online seznamku nebo návštěvu klubu. Pocit, že skutečně žijete přítomným okamžikem, může být ve vašem životě velmi příjemná změna.

Díváte se vlastně zvenku dovnitř

Máte pocit, že nepatříte do „populárního“ davu v práci nebo na škole? Možná od nich očekáváte podobnou vyzrálost, té se jim však nedostává. A protože se nedokážete s nikým propojit, může být obojí osamělé místo. Zkuste se seznámit s jedním po druhém, abyste měli trochu snesitelnější prostředí. Nasajte jejich osobnost a najděte na nich to dobré. Třeba nakonec zjistíte, že jiný přístup k životu taky stojí za to, a nebudete už tak sami.

Cítíte se osamělí

Lidé s uvězněnou duší se často přistihnou v pátek večer doma s tím, že nemají co dělat. Opět je to tím, že máte pocit, že nepatříte mezi lidi kolem vás. Preferujete klid a ticho vlastního domova, stejně jako jeho bezpečí. Není na tom nic špatného, ale netravte svoje nejlepší roky zavření doma. Vypravte se občas ven a skutečně buďte v místě, kde žijete, nejlépe s dalšími lidmi. Jakmile se dostanete ze své skořápky, dost možná dění kolem sebe i oceníte.

Sociální sítě nejsou nic pro vás

Facebook a další sítě kontrolujete jen jednou za čas a většinu času o nich ani neuvažujete. Možná máte i Instagram, protože vám ho někdo doporučil, ale nezáleží vám na něm. Protože se na to cítíte staří a nechcete tam plýtvat svým časem. Je to v pořádku, ale možná vaše společenské vztahy také trpí. Mohlo by pomoci trochu vhledu do okolního světa. Najděte si zdravou rovnováhu online života a toho reálného a uvidíte, že budete mnohem šťastnější.

Jste hodně unavení

Mít starou duši vás může vyčerpat a jen pozitivní myšlení to nespraví. Někdy se prostě cítíte fyzicky mnohem starší, než jste doopravdy. Unavíte se, bolí vás svaly a ani se vám nechce lézt z postele. Opět na tom v zásadě není nic špatného, připusťte si ale, že vaše duše možná potřebuje i nějaké uvolnění. Zkuste změnit stravu, návyky, začněte sportovat nebo něco podobného. Pohyb a nová energie vám může jen prospět a vyčistit hlavu.

Lidé vám mnohdy nerozumí

Ať už je to rodina, přátelé nebo kolegové, nerozumíte si. Možná vás napadá, že jste v této situaci sami, ale je vás víc. Pokud můžete, zkuste se otevřít někomu, komu skutečně důvěřujete. Může to být klidně terapeut nebo duchovní guru. Zkrátka někdo, kdo vám pomůže přijmout onen nepoměr těla a nitra.

Článek Duše uvězněná v čase aneb Když je člověk unavený, má pocit, že mu nikdo nerozumí a cítí se osamělý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zajímavosti během těhotenství

Už 11 týdnů od početí je plod uvnitř schopen zívat, stejně tak děti i škytají. Respirační centrum jejich vyvíjejícího se mozku funguje zcela totožně jako u dospělého člověka. Jediným rozdílem je absence dýchání vzduchu. Donošené těhotenství trvá zpravidla 37–42 týdnů. Nejdelší zachycené těhotenství trvalo přes rok, konkrétně 375 dní, dítě ovšem vážilo jen 3,147 kilogramu, tedy celkem málo. Která z žen na obrázku je skutečnou matkou dítěte?

Největší dítě, které se kdy narodilo, vážilo téměř 11 kilogramů, konkrétně 10,77. Možná nepřekvapí, že tento chlapeček zemřel krátce po porodu. Nejtěžší přeživší dítě se narodilo v roce 1955 v italské Averse a vážilo 10,206 kilogramu. Opačným případem byla holčička vážící po 21 týdnech a 6 dnech v děloze jen 0,283 kilogramu. Také přežila. Každý rok se na světě narodí celkově asi 130 milionů dětí, nejvyšší porodnost vykázala roku 2012 Nigérie.

Redakce VědaŽivě

31 července, 2025

Vizuální hádanka: Pokud ji dokážete vyřešit, určitě by z vás byl excelentní detektiv

Některá „nej“ spojená s těhotenstvím

Konkrétně šlo o 47,6 porodu na 100 osob tamní populace. Porody jsou ovšem málokdy přesné svým termínem. Skutečně ve stanovený den přijde na svět jen asi 5 % narozených dětí. Nejméně je jich v neděli, úterý je naopak nejčastějším dnem v týdnu. S tím jsou samozřejmě spojeny i porodní bolesti. Zatím nejdelší si prožila Joanna Krzysztonek z Polska, u níž trvaly 75 dní. Zmíněná Polka totiž mohla ležet jen vzhůru nohama, aby snížila tlak na děložní čípek. Ze 3 dětí porodila 2.

Matkou chlapce je první žena. Jejich vlasy jsou stejné, hoch je k ní otočen a její noha míří jeho směrem. Chlapec tak dává najevo, že ženu dobře zná. Její řeč těla ukazuje na zvýšený zájem a starost. Ne každý je schopen rozeznat symboliku drobných gest, je k tomu zapotřebí jistá dávka empatie a vnímavosti. Svou schopnost dedukce však můžete zkusit potrénovat na dalších úlohách podobného charakteru.

Článek Jen skutečně chytrý jedinec dokáže určit, která z žen je matkou dítěte. Pokud neuhádnete, nejste připraveni být rodičem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Naše vnímání a individualita

Při interpretaci výsledků je důležité brát v úvahu kontext a individuální rozdíly. Vnější faktory, jako je osvětlení, barvy a další podmínky, mohou ovlivnit to, co vnímáme jako první. Navíc mohou existovat individuální rozdíly v pozornosti a vnímání, které mohou ovlivnit naši reakci na tyto testy. Je třeba si uvědomit, že podobné psychologické testy mají především zábavní charakter a nejsou považovány za diagnostické nástroje.  

Redakce VědaŽivě

2 srpna, 2025

Odhalte své největší slabiny podle toho, co vidíte na obrázku jako první: Zábavný oční klam renomovaného terapeuta

Přesto ale mohou poskytnout nějaké povědomí o našich preferencích, tendencích a způsobu vnímání vizuálních podnětů. Tyto testy se často používají ve vzdělávacím prostředí, dokonce i v některých psychologických poradnách. Mají za cíl poskytnout další informace o našem vnímání a kognitivních procesech. Co jste tedy zaznamenali na obrázku jako první? Zjistěte, co to o vás vypovídá v rovině partnerských vztahů.  

Člověk s pláštěm 

Máte strach z toho, že nikdo nevnímá vaši osobnost. Bojíte se, že na vás nikomu nezáleží. Toužíte být vysněným partnerem, ale tušíte, že váš protějšek vás bere jen jako hru.  

Obličej 

Bojíte se toho, že je váš partner sobec. Váš strach vás přivádí až k úzkostem. Obáváte se, že nejste u něj na prvním místě. Že vás odstrčí na úkor svých zájmů. Zkuste se věnovat i vy těm svým a ukažte partnerovi, že tu nejste pro něj, kdykoli on chce.  

Strom  

Váš největší strach je ztráta času. Obáváte se, že ho nebudete mít dost pro sebe. Bojíte se, že když se zamilujete, budete muset veškerý svůj čas věnovat partnerovi. 

Měsíc  

Vy máte strach ze samotné lásky. Máte strach se zamilovat. Bojíte se hlavně další zrady, myslíte si, že když se zamilujete, brzo tento cit pomine a vy skončíte s bolavým srdcem. Nesete si velké zklamání z minulého vztahu, proto se také obáváte, že už nikoho milovat nebudete.  

Článek Tento test prozradí děsivá fakta o vašem prožívání v partnerských vztazích. Tohle je možná důvod, proč jste stále sami se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Žena s ním má sama lepší pocit

Studie zjistila, že ženy jsou vedle atraktivnějších partnerů více motivovány ke zdravému režimu. Respektive „cítí se nuceny“ dodržovat především zdravou stravu. To samozřejmě neznamená, že by takový přístup byl špatný. Důvodem k tomuto stylu by ale asi neměl být fakt, že jejich muž bude vypadat lépe než žena samotná. Je potřeba vzít v úvahu ještě jeden úhel pohledu. Konkrétně to, co k takovému chování vede a jaký má efekt.

Pokud chce žena shodit nějaké to kilo, aby odpovídala vzhledem ostatním, znamená to její vnitřní nespokojenost se sebou samotnou. To celkově ovlivňuje její sebevědomí a vede i k depresím. Výzkumy také ukazují, že méně atraktivní muži vychází „drahé polovičce“ vstříc častěji než opravdu krásní muži. Provází je vědomí, že nebyli obdařeni vzhledem, takže to vyvažují větší pozorností k ženě, dárky nebo pomocí v domácnosti. Žena tak jen získává.

Typ vztahu, který není udržitelný

Méně atraktivní muži mají také menší šanci na nevěru. Obecně zkrátka nepřitahují tolik pozornosti opačného pohlaví, mají tak k této aktivitě méně příležitostí. V momentě, kdy partner nepatří k nejkrásnějším v okolí, se většina pozornosti prakticky automaticky soustředí na jeho partnerku. Ta tím získává další sebevědomí. Právě vědomí existence ve stínu pohledného partnera je pro většinu žen nadmíru deprimující.

I historicky je krása ženskou zbraní a v některých případech jedinou, kterou reálně mají. Pokud je ženě vzato i tohle „vybavení“, vede to k mnoha problémům. Ve vztahu se pak objevují zbytečné hádky, celkové napětí a další konflikty. Soudržnost takového partnerství je tudíž prakticky vyloučená. Ne tolik pohlední muži se na druhé straně věnují svým drahým polovičkám mnohem více, a to i po emocionální stránce. Jsou zkrátka za pozornost vděční.

Kompenzace a stálý rozvoj

Nezřídka je pro ně jejich žena dokonce středem světa. Opakované studie ukázaly, že fyzicky atraktivnější muži jsou se svými vztahy obecně méně spokojení. Svoje partnerky podporují méně a někdy je vnímají i jako hrozbu. Krom toho ti méně pohlední pánové se málokdy spoléhají jen na svou fyzickou stránku. Jde o šarmantní, zábavné společníky a také o romantiky. Na něžné pohlaví jsou tak schopni zapůsobit na více úrovních.

Toto bohatší „vybavení“ je dáno vědomím, že se na svůj fyzický vzhled nemohou tolik spoléhat. Musí tedy hledat a budovat jiné způsoby, jak na potenciální partnerku zapůsobit. Kromě toho, že se takto rozvíjí, se v této pozici i udržují. Kompenzace případných fyzických nedostatků je tak vede ke kontinuální práci na sobě samých. Nemusí tedy být překvapivé, že svým přístupem překonávají i ony opravdové krasavce, kteří se spoléhají jen na tvář.

Článek Ženy jsou podle studie šťastnější s méně atraktivními muži. Samy se o sebe nemusí tolik starat a nemají strach z nevěry se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jakou barvu u žen preferují muži a naopak?

Průzkum používal mužské a ženské profily na nejpopulárnějších seznamovacích aplikacích. V zájmu zjištění odpovědi na tuto otázku byla na profilových fotkách barva změněna počítačem. Následně vědci kontrolovali, která z verzí získá více „lajků“. Co se z toho nakonec vyklubalo? Statisticky se mužům nejvíce líbí ženy s modrýma očima (27 %) a pak hnědýma (22 %). Stupně vítězů obsadily i dámy se zelenýma očima, konkrétně 16,7 %.

Další na řadě byly oříškové (15 %) a černé (10 %). Ženám se nejvíce zamlouvají hnědoocí muži (20 %). Zajímavá je stříbrná pozice obsazená barvou fialovou (19,8 %), následovaná černou (17,7 %), modrou (17,3 %) a zelenou (11,4). Vztahová specialistka Ness Cooper se pokusila vysvětlit, co k těmto barevným preferencím vede. Ačkoli je totiž výzkum stále v plenkách, už teď se dají některé skutečnosti odvodit. Co za tím vším tedy nejspíš stojí?

Vliv toho, co vídáme zamlada

„I když je výzkum tohoto tématu stále ještě omezený, dá se soudit, že se nám zamlouvá barva, kterou jsme viděli u rodičů nebo pěstounů. Případně dalších příbuzných, ale vídali jsme ji v mládí. K této vazbě totiž dochází během uvolňování hormonů spíše než přímou souvislostí s rodinnou genetikou.“ Podle statistik je nejčastější barvou očí na světě právě hnědá. Dle odhadů patří do této skupiny až 90 % světové populace bez ohledu na pohlaví.

Druhé nejčastější jsou oči modré, asi 8 – 10 % světové populace, třetí je oříšková se zastoupením cca 5 %. Pro zajímavost se hodí podotknout, že mít čistě černé oči je bez kontaktních čoček nebo jiného zásahu nemožné. Text písně „Některá má oči, některá má černý,“ lze tedy prokazatelně zařadit mezi pohádky. Barvu očí lze chirurgicky změnit, málokdy je to ovšem něco víc než jen módní trend či jiný vrtoch.

Nejcitlivější detektor okolí, jaký máme

Naše oči dovedou rozeznat až 10 milionů odlišných barev. Veškeré barvy v člověku viditelném spektru jsou pak kombinací červené, zelené a modré. Žlutá je kombinací červené a zelené, fialová zase červené a modré a tak dále. Častým omylem je, že barva je záležitostí světla. Ve skutečnosti ale mnohem více vychází ze zpracování naším mozkem. Nejde jen o vlnovou délku světla, ale i okolní barvy a celkové prostředí, které okem vnímáme.

Dalším občasným strachem je předpoklad, že barva oka nějak ovlivňuje schopnost vidění. Bylo naznačeno, že modré a zelené oči jsou na světlo citlivější než hnědé. Po mnoha výzkumech se ale badatelé shodují na tom, že barva oka má tak minimální vliv na dovednost vnímání okolí, až ho lze pokládat za nulový. Bez ohledu na barvu oka ovšem používejte kvalitní sluneční brýle, abyste svoje nejcitlivější senzory dobře ochránili.

Článek Vědci zjišťovali, jakou barvu očí muži považují za nejatraktivnější u žen a naopak. První 3 příčky obsadily hnědé, modré a zelené se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tiché divadlo, které udržuje zdání spokojenosti

Nedělají tedy scény, nežádají o rozvod, fungují normálně jako předtím. Do celého procesu už však nedávají své srdce a je to vlastně jakési divadelní představení. Poměrně často natolik přesvědčivé, že si toho nevšimne ani jejich partner či manžel. Nejeden manžel byl například zcela šokován, když mu jeho choť oznámila rozvod. V předcházející době jen udržovala manželství v chodu, jen bez zájmu. Nikdo si toho po celou dobu nevšiml.

Proč k tomu ale vůbec přistupovat? Proč si jednoduše s manželem nesednout a problémy neprobrat? Najít řešení? Případně se nerozvést rovnou, když to nešlo? V té době by žena přišla o výhody, kterých se nemohla vzdát. Tedy finanční blahobyt a děti, to bývají dva hlavní důvody. Dle odborníků ale hlavně druhý jmenovaný faktor nemá smysl. Děti jsou sice malé, nikoli však hloupé. Když se jim lže, cítí samy, že vztah rodičů nefunguje.

Vliv na děti a moderní mužský syndrom

I když se rodiče vyhnou hlasitým hádkám, tichá rezignace a špatné jednání rozhodně nejsou dobré modely. A nechcete je předávat dál, protože potomci vás vidí jako příklad. Finanční záležitosti jsou však celkem exaktní a společná domácnost je výhodnější než samostatné byty. Právě proto tolik lidí dává přednost udržování prázdného vztahu. Pravdou je, že muži udržují takové vztahy z celkem podobných důvodů. Moderní doba přinesla něco navíc.

Objevil se totiž nový komplex symptomů, který lze popsat jako syndrom mizerného manžela. Jde o přecitlivělého, vysoce stresovaného muže, který je naštvaný, frustrovaný a úzkostný. Příčin je vícero. Neumí pracovat s vlastním stárnutím. Může se jednat o vedlejší efekt medikace. Roli hraje také přirozený pokles hladiny testosteronu či samotné napětí z nefungujícího vztahu. A proč se potom nerozvedou zase muži?

Jediným fungujícím prostředkem je komunikace

Nic totiž není černobílé. Po hádkách přichází chvíle uvolnění, která frustraci přebije. Máte také společné vzpomínky a příběh vztahu. Naše mysl navíc nevnímá běžné šedé dny, ale pouze ty výrazné – ať už pozitivně, nebo negativně. Ani citově vzdálená manželka nemusí být pro muže důvod. On totiž najel na stejně prázdné divadlo. I oni se bojí být sami, bez dostatku financí a pocitu moci, kterého se jim ve vztahu dostává.

Spravit vztah není snadné, nikoli však nemožné. Chce to ale strany, které otevřeně mluví o svých problémech. Profesionální prostředník umí domácí hádky změnit v moderovaný diskurs. Rozvod je také jednou z možností, opět je ale nutná komunikace, pokud možno s asistencí právníka. Emocionálně jde o mnohem náročnější proces, ale vede k rozuzlení. Tichá tolerance nikoli. Nějaký posun najdete jen komunikací, ať už půjde o jakoukoli změnu.

Článek Ženy zůstávají v nefunkčním vztahu kvůli dětem a penězům, co ale muži? Jejich důvod by pravděpodobně většina žen netipovala se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ten chlap musí něco skrývat

„Několik žen mě pověřilo, abych sledoval jejich partnery. Podle nich něco skrývají a chovají se podivně. První věc, která vás napadne, je samozřejmě nevěra. Jsou však momenty, kdy je za podivným chováním něco zcela jiného. Setkal jsem se s tím, že partner připravoval oslavu nebo podobné překvapení. V jeho tajnůstkářství ale dámy viděly hned to nejhorší. Stejně tak chtěli někteří usmířit dcery s matkami nebo otci, proto se odehrávaly i hádky.“

„Pravda, v jiných případech – a mnohokrát – došlo skutečně k odhalení nevěry.“

Opravdu je soused neviditelný?

„Jednoho dne mi zavolal muž a chtěl pomoci s chycením souseda. Ten mu měl v noci převracet popelnice. Došlo tedy k instalaci malé kamery, abychom vetřelce chytili při činu. Druhý den koukáme na záznam a popelnice převrátil silný vítr. Klient se však vztekal, že to tak být nesmí. Soused byl podle něj neviditelný a kamera poškozená, je tedy třeba najít něco jiného. Zaplatil by tisíce, aby dokázal, že za popelnice může soused, nikoli počasí.“

„Velmi těžko jsem mu domlouval, aby celou věc nechal být. Dokonce jsem nabízel, že nebudu za službu nic chtít.“

Hledání kočky, nález drogové varny

„Tehdy mi bylo 17 a práci soukromého detektiva jsem jen předstíral. Sousedka mi tehdy dala 10 dolarů a chtěla najít ztracenou kočku. Nejspíš chtěla, abych se měl dobře. Já jsem si jen hrál a byl si prakticky jistý, že nikde nic nenajdu. Ke svému překvapení jsem však našel něco úplně jiného. Na konci ulice byl totiž starý domov důchodců, roky opuštěný. Nikdo tam dlouho nebyl, takže mě zarazila krvavá stopa. Mohlo to být i od zraněného zvířete.“

„Současně bylo ale v okolí známo, že budovu používají narkomani. Pěstovali tu trávu a mívali u sebe i zbraně. Zraněná kočka to naštěstí přežila. Nakonec jsem podal anonymní oznámení na policii. Ta „doupě“ přepadla a majitelce se vrátilo i postrádané zvíře.“

Jak popřít nepopiratelné podvádění?

„Tento incident mě naučil, jak daleko dovede člověk zajít v klamání sebe sama. Jedna žena si mě najala kvůli zjištění, zda ji manžel opravdu podvádí se sekretářkou. Začal jsem dvojici sledovat a ta se večer odebrala do hotelového pokoje. Pohybovali se tam až do rána, přirozeně stále spolu. Problém nastal s manželkou. Když jsem předkládal veškeré důkazy, prohlásila jen, že určitě dlouho pracovali na něčem závažném.“

Dá se zemřít příliš brzo?

„V některých případech vaše práce ani netrvá moc dlouho. Matka podezírala svého syna z drogové závislosti. Kdykoli se s ním snažila mluvit, narazila na odpor, takže si najala detektiva. Má práce zabrala půl dne, kdy mladý muž zemřel na předávkování. Ženino podezření se potvrdilo a nestálo ji to ani moc peněz. Radost jí to ale nejspíš žádnou nepřineslo.“

Článek Hledal kočku a našel drogovou laboratoř. Bizarní příběhy soukromých detektivů, které zaskočily i kriminalisty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vylhaný sňatek a krásný život

Po odstěhování do New Yorku si Barbary všimli fotografové a záhy už byla žádanou fotomodelkou. Úspěch ji povzbudil k cestě do Hollywoodu a dráze herečky, všechna studia ji ovšem odmítla. V Los Angeles se seznámila se začínající herečkou i jejím bratrem Brooksem sloužícím v kanadském letectvu. Brooks a Cornelia byli skutečná zlatá mládež, protože jejich dědeček byl otcem plastového průmyslu, rodina tedy žila v obrovském luxusu.

Barbara se rozhodla využít slibné možnosti a lhala Brooksovi o tom, že otěhotněla. Krátce po zmanipulované svatbě skutečně otěhotněla. První dítě, Anthony, se narodilo roku 1946. Barbara ho vychovávala s extrémní péčí a neustále mu vštěpovala, že je zvláštním a zázračným dítětem. Manželé se usadili na Upper East Side, nejprestižnější čtvrti New Yorku, a záhy se stali pravidelnou součástí místního společenského života.

Toxická rodina v prestižní čtvrti

Přátelili se například s Tennessee Williamsem nebo Gretou Garbo. Jejich vztah ale nebyl bez komplikací. Oba se často hádali, manželská věrnost je moc netrápila a Barbara měla stále větší sklony k depresím. V létě roku 1960 si Brooks v Paříži začal s o 15 let mladší dcerou britského diplomata. Barbaře oznámil, že s manželstvím je konec. Jeho žena na to reagovala hrozbou sebevraždy, letec tak nakonec novou lásku opustil.

O pár let později byla celá rodina ve Švýcarsku a Španělsku, kde se mladý Anthony seznámil s Jakem Cooperem. Ten mu řekl, že je bisexuál, a mezi mužem a 20letým mladíkem se rozhořel vášnivý vztah. Barbara se o poměru dověděla cestou do Maroka, kde sháněli halucinogenní drogy. Vypravila se pro syna zpátky, na hranicích je však zatkli kvůli Anthonyho neplatnému pasu. Matku i syna tak čekalo pár dní za mřížemi.

Léčba, vražda, sebevražda

Synova „homosexuální degenerace“ jeho matku zcela šokovala, takže se rozhodla ji radikálně „vyléčit“. Seznámila ho se Švýcarkou Sylvií, která ale mnohem víc okouzlila staršího pána. Když románek vyšel najevo, matka opět hrozila sebevraždou, ale tentokrát Brooks neustoupil. Jako hlava rodiny požádal o rozvod, který byl v roce 1968 potvrzen. Myšlenky na „léčbu“ syna se však nevzdala. Nejdříve najala prostitutku, pak ho k sexu nutila sama.

Manipulativní, násilný a silně toxický vztah s matkou si na Anthonyho duševním zdraví vybral svou daň. I u něj se objevily známky depresí a schizofrenie. Večer 17. listopadu 1972 nakonec vzal kuchyňský nůž a bodl matku do srdce. Barbara zemřela na místě, policie našla Anthonyho v klidu u telefonu, jak si objednává čínské jídlo. Nakonec spáchal sebevraždu ve vězení, kde se udusil papírovým sáčkem. Tak skončila rodinná tragédie trvající po 3 generace.

Jaké další rodiny podobného ražení vás napadají?

Zdroj: Science

Článek Milionářova manželka se vyspala s vlastním synem, aby ho vyléčila z homosexuality. Její pokusy skončily vraždou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Matka tvořící hranici a štít

Pokud jste určili první rodinu jako nereálnou, nejspíš nejste zrovna rodinně orientovaní. Minimálně ne v tradičním slova smyslu. Vaší rodinou jsou pro vás nejspíš vaši přátele, a pokud jim můžete pomoci, dělá vás to velmi šťastnými. V zásadě se totiž snažíte přinést něco dobrého do života každého kolem vás. Je možné, že jste vyrostli bez silné otcovské figury, takže se snažíte být tu pro lidi, kteří vás potřebují. Podobně, jako to pro vás dělala vaše matka.

Tento model rodiny nemusí být tím nejšťastnějším, pořád jde ale o skutečnou rodinu. Je to znát na matce, která drží dítě za ruku a chrání ho před otcem, který se o svého potomka příliš nezajímá. Výsledkem je to, že dítě v dospělosti nechce, aby ostatní vyrůstali tímto způsobem. Proto si vybere přátele a další lidi kolem sebe jako rodinu náhradní. Ale není to prohra, ostatně mnoho příběhu jasně říká, že rodina nemusí být tvořena stejnou krví.

Dítě mezi dvěma pilíři

Pokud je tohle vaše odpověď, jste velmi silně rodinně založení a ve vašem životě neexistuje nic důležitějšího. Jste silně přesvědčeni o významu stavby trvalých, stabilních a silných vztahů, které stojí na důvěře a také závazku. Svou rodinu dáváte zcela na první místo, i když to může znamenat ignoraci sebe sama. Ale to je vám jedno, pokud budou ostatní spokojení. Otázkou ovšem je, jak dlouho tento stav může fungovat a zda není přetvářkou.

Možná jste si všimli, že zrovna tento obrázek nevypadá jako rodina. Dospělí nevěnují dítěti zvláštní pozornost a ono samo se ani nikoho z nich nedrží. Může se vlastně jednat jak o rodinu, tak skupinku cizinců, kteří zrovna prochází kolem. A pokud jste skutečně rodinně orientovaní, tato faleš vás nejspíš hnedka trkla do oka. Přílišné soustředění se na jeden cíl může snadno vést k nerovnováze v celku a harmonie sítě vztahů je pak snadno narušena.

Dítě držené mimo partnerství

Pokud vidíte jako neskutečnou tuhle siluetu, nejspíš pocházíte z rodiny, která měla – nebo stále má – nějakou vnitřní dysfunkci. A kvůli traumatickým zážitkům dětských let máte vy sami problém dalším lidem věřit. Jste úzkostliví a kontakt s ostatními je pro vás vždycky výzvou. Máte taky obavy o svou budoucnost a sklon věci příliš promýšlet. Lidé na tomto obrázku vypadají jako vzájemně se milující a šťastná rodina. Ostatně, oni jsou šťastná rodina.

Otec drží svou dceru za ruku, zatímco oba rodiče se za chůze téměř objímají. Pokud jste vyrůstali v dysfunkčním prostředí, máte nějaký náhled na svět i lidi a jste také podezřívaví ke zdravým vztahům. Jednoduše totiž nevěříte, že něco takového může opravdu existovat. Právě proto jste vybrali reálnou rodinu jako tu falešnou. Taková nedůvěra může ochránit před zklamáními, jenže také brání prožitkům krás života, které je třeba prožít.

Bylo vaše dětství příjemné nebo si nesete traumata?

Zdroj: BrightSide

Článek Psychologický test: Jaký obrázek podle vás zobrazuje rodinu? Volba prozradí, zda bylo vaše dětství příjemné nebo si nesete traumata se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak spravit rozbité randění

O nalezení způsobu nápravy špatně vedených vztahů se pokusil výzkum na univerzitě v Albertě. Vědci podrobně analyzovali data od skupiny 554 dobrovolníků, studie probíhala od roku 2008. Badatelé rozebrali různé stránky každého vztahu jako celkovou spokojenost či otevřenost k partnerovi, a to ve 4 různých obdobích vztahu. Konkrétně rok před koncem jednoho vztahu, pak poslední rok tohoto vztahu, první rok nového vztahu a také rok poté. Jaké jsou výsledky jejich bádání?

Celková dynamika vztahu je velmi podobná. Když totiž začneme nový vztah, je všechno naprosto úžasné (lze se také setkat s pojmem sexuální fascinace). Je to tzv. líbánková část, kdy se snažíme protějšek nezahrnovat do každodenních povinností, jako jsou třeba domácí práce. Ovšem tato zářivá fáze musí neodvratně skončit. A když ten moment nastane, vracíme se obvykle do stejných rutin jako ve všech předchozích vztazích, které jsme kdy měli.

Odchod ze vztahu při vychladnutí

Tehdy se obvykle posouváme k dalšímu vztahu, protože romantika najednou vymizela a celé to krásné zhořklo. Stinnou stránkou je, že se zkrátka nepoučíme z vlastních chyb. A jakmile nabereme z předchozích vztahů negativní emoce, neseme si je do veškerých následujících vztahů – je to jako choroba. Protože naše osobnost a naše osobní problémy ovlivňují dlouhodobý úspěch každého nového vztahu, který začneme. Další rozchody nepřinesou ideální protějšek.

Pozitivní skutečností je, že nám nikde není osudem pevně určeno trpět. Naše vztahy začínají a probíhají obdobně kvůli našim vnitřním nastavením a návykům. Například – což potvrdila další studie – pokud jsme hodně neurotičtí, má to výrazně negativní dopad. Proto nedoufejme, že se naše vztahy změní, pokud nezačneme kultivovat a měnit naše vlastní osobnosti. Chovat se stále stejně a doufat v jiný výsledek je totiž jeden ze znaků šílenství.

Jak začít se změnou v přístupu?

V první řadě je potřeba si ujasnit, zda jsou naše očekávání ohledně vztahu realistická. Zaplaveni endorfiny velmi rádi podléháme fantaziím. Jenže není například v lidských silách být neustále v dobré náladě. Když přijde na problémy, je třeba přijmout odpovědnost za svou část – zapomeňme na výmluvu „to není můj problém“. V každém vztahu existují dvě pravdy, protože dialog je o dvou stranách a vztah o dvou lidech. Svéprávných lidech.

Pokud se vyskytnou strachy a obavy, je třeba se dopátrat jejich kořenů, které napoví, proč reagujeme, jak reagujeme. Nakonec třeba zjistíme, že problémy nejsou vůbec o partnerovi, ale souvisí s něčím z naší minulosti. Pak je na tom potřeba zapracovat a navštívit například psychologa. Hlavní věc je nebát se komunikovat. Skrývání emocí, potlačování pocitů a názorové souboje jsou velmi spolehlivou cestou jak ke konci vztahu, tak k vlastním emočním jizvám.

Jaké partnerské problémy jsou podle vás nejčastější?

Zdroj: BrightSide

Článek Proč váš nový vztah patrně skončí jako ten předchozí? Hru můžete změnit a rozbité randění spravit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lepší jeden pšouk

Pokud vás někdy napadlo, zda je zadržování větrů škodlivé, vědecká odpověď je docela jednoduchá. Tato snaha vás nepošle do nemocnice, plyny se ovšem dostanou ven opačnou stranou. Jejich zadržení je totiž po čase postupně pošle do krevního oběhu a vyjdou ven ústy v podobě příšerného dechu. Vypouštění normální cestou je tak nejspíš mnohem menší zlo v porovnání s tím, co hrozného vám vyjde z úst během například během konverzace.

Stejně jako je ukazatelem zdraví moč a stolice, plní větry naprosto totožnou úlohu. Nemusí ukazovat na dobré vychování, jsou ale ukázkou správného fungování střevních bakterií. Ostatně rčení „Kdo hodně prdí, zdraví si tvrdí,“ případně „Lepší jeden prd než deset doktorů,“ jasně vycházejí z životní zkušenosti lidstva. Vaši blízcí nemusí mít rádi zvuk nebo následný zápach. Ale mohlo by je potěšit, že jste v dobré kondici a váš organismus funguje.

Ženské páchnou více

Tohle asi něžné pohlaví nepotěší, jenže je to vědecky dokázáno. Větry žen mají silnější zápach kvůli vyšší koncentraci sirovodíku. A opět, je to ukázka správného stravování a funkce zažívacího traktu. Znamená to pozření dostatku zeleniny. Pokud člověk nepouští plyny a přitom je nezadržuje, ukazuje to na masivní přítomnost rafinovaného cukru, což rozhodně není zdravá strava. Jedince budou nejspíš provázet ještě další problémy.

Nejlepší řešení je vzít větry zkrátka na milost, protože vám stejně nic jiného nezbyde. Větry dokonce naplňují několik teorií ohledně humoru, jsou tedy zcela objektivně vtipné. Jedna z nich uvádí, že vtipné je to, co je nevhodné, což je u větrů bez diskuse. Teorie uvolnění pak říká, že humor je nástrojem, který zbavuje lidi či situace napětí. A asi nenajdete lepší definici uvolnění než pořádný pšouk. Takže poslechněte vědu a pořádně se tomu zasmějte.

Zdroj: Fatherly

Článek Prdíte před svojí polovičkou? Pokud ne, tak byste měli. Důvod vás překvapí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od nejstaršího potomka

Nejstarší dítě má sklony být konzervativní, ambiciózní a s predispozicí k velení. Obvykle totiž takové děti přebírají aspoň část odpovědnosti za své mladší sourozence, jsou starostlivé a více míří k vlastnímu rodičovství. Protože nejstarší dítě nastavuje ostatním určité tempo, mladší dítě se ho snaží nějakým způsobem překonat. Jeho tempo vývoje je rychlejší. Prostřední děti jsou ambiciózní, ale jen zřídka sebestředné.

Nejmladší dítě zpravidla dostává dost pozornosti jak od rodičů, tak i od starších sourozenců. To je ovšem taky důvod, proč se může cítit méně zkušené a nezávislé, protože hodně věcí někdo vyřeší za něj. Často takto vzniká silná motivace překonat oba starší sourozence. Nejmladší dítě se tak může stát nadmíru odhodlaným a ve svém oboru dosáhnout obrovských úspěchů. Třetí potomek bývá zpravidla velmi společenský, často tako divočejší.

Zbývá jedináček

Protože jediné dítě nemusí soupeřit s žádným z přímých rodinných vrstevníků, snaha o překonání se většinou zaměřuje na otce. Protože ho rodiče obvykle hýčkají a věnují mu veškerou pozornost, očekává jedináček to samé i od svého okolí. Jeho styl života se nese ve znamení závislosti a potřeby pozornosti. Obojí často ústí v problémy v komunikaci se svými vrstevníky. V rodině vyrůstá bez konkurence, která ovšem normálně existuje v každé oblasti.

Je nutné poznamenat, že celá teorie má mnoho nepřesností. Výzkum nebere příliš v úvahu vzdělání, kulturní rozdíly a společenskou úroveň rodičů. Stejně tak rodinné vztahy jsou určujícím faktorem pro to, jak se bude dítě chovat ve společnosti cizích lidí. Sourozenecká struktura může hrát samozřejmě podstatnou roli, ovšem děti jsou odrazem hlavně svých rodičů. Na tom záleží, jaký člověk vyjde z které konkrétní rodiny.

Zdroj: BrightSide

Článek Jste jedináček, nebo máte sourozence? I to, v jakém pořadí jste se narodili, určuje vaši osobnost se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Problém časové osy

Bohužel ani odborníci nedovedou přesně stanovit časovou osu těchto událostí. Jde přitom o velmi vzácný moment shody napříč obory. Neexistuje zkrátka přesná možnost stanovení dnů, týdnů či let, během kterých se zrodí skutečná láska. Rozdílnost vychází z povah lidí, z kontextů událostí a různých způsobů, jakými se mezi sebou dotyční setkávají. Proto je skutečně každý vztah naprosto jedinečný a žádnou konkrétní formu nelze paušalizovat.

Vědci jsou v zásadě schopni určit jednotlivé fáze, kterými lidé během formování trvalého vztahu prochází. Jenže je velmi obtížné jejich počátky nebo konce přesně zasadit v čase. Vztah má několik fází, které postupně odchází a přechází v další. Jmenují se fascinace, konzumace a dekadence. V první jsme druhou osobou naprosto posedlí, v druhé přijímáme plnými doušky vše, co vzájemná společnost nabízí. Ve třetí nadšení upadá a rodí se trvalejší vztah.

Láska na první pohled

Tohle je další případ, který nelze nijak objektivně změřit. Studie ovšem dochází k závěru, že tento fenomén je reálný, protože lidi ho zkrátka jako skutečný uvádí. Někteří se zamilovali jen jednou za celý život, jiní milionkrát. A někdo může mít novou lásku každý týden. Existuje obrovská variabilita v četnosti, intenzitě, rychlosti či vůbec přítomnosti tohoto prvku v životě člověka. Jenže láska na první pohled není zárukou, že takový vztah vydrží delší dobu.

Vzájemná atraktivita nám pomáhá se spojovat a reprodukovat jako druh. Jenže je to oddanost a láska, co pomáhá vytvořit trvalé pouto a také věnovat péči potomkům. Ti jsou ostatně důvodem, proč nás příroda láskou vůbec vybavila. Pokud ale přejedete očima lidi v místnosti a najednou ucítíte ono známé vnitřní tetelení, může to klidně vést k trvalému životnímu poutu a partnerství. Takto si druha vybírají například i hraboši prérijní.

Zdroj: ScienceFocus

Článek Jak dlouho trvá, než se zamilujete? Minuty, dny, měsíce, roky? Odborníci si nad touto otázkou lámou hlavu již celá staletí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hospoda po práci nebo pozvání do fitka

Filmy z produkce Disneyho nám ukazují randění a hledání protějšku jako velmi jednoduchou záležitost. Jenže skutečnost je mnohem složitější. Badatelé navíc zjistili, že pokud věcem necháte jen „volný průběh“, vaše šance je pouze 1 ku 562. Dobrou zprávou je ovšem to, že existuje několik věcí, které můžete udělat, abyste pravděpodobnost úspěchu zvýšili. Kromě seznamovacích aplikací jsou to také drobnosti, které dělat můžeme, ale někdy na ně nemyslíme.

Pokud například chodíte do posilovny a zapovídáte se s dalšími cvičícími, vaše šance dostat pozvání na rande stoupnou o 15 %. A takový jednoduchý souhlas s pivkem s kolegy po práci zvýší šance o 16 %. Nejvíc vzroste pravděpodobnost nalezení protějšku při použití online aplikací, a to o 17 %. Ve všech případech se jedná o to, že se dostáváte do většího kolektivu a máte více možností společenské interakce. Naopak některé tradiční postupy jsou účinné jen velmi málo.

Rodina a setkání s přáteli

Pokud jste dlouhodobě bez partnera, existuje šance, že se vám rodina nebo přátelé budou snažit někoho „dohodit“. Ano, je to věčný motiv mnoha komedií, ale stejně jako v nich to obvykle nekončí dobře. Setkání s přáteli přátel vede ke zvýšení šancí jen o 4 %, v případě rodinného dohazování jde o nárust jen o jedno procento. Výzkum celé problematiky pochází od týmu Bathské univerzity s pomocí populární matematičky Rachel Riley.

Badatelé založili výpočty pravděpodobnosti na 18 faktorech včetně lokality, požadovaného věku, fyzické atraktivity a druhu vztahu. Bohužel zjistili, že ve Spojeném království odpovídá romantickým nárokům průměrného člověka jen 84 440 lidí z dospělé populace čítající kolem 47 milionů jedinců. Převedeno na matematickou pravděpodobnost se to rovná šanci 1 ku 562, že najdete pravý protějšek. Když se věci rozeberou na prvky, láska je opravdu jen o číslech.

Zdroj: DailyMail

Článek Láska je pouze hra s čísly. Jakou šanci máte, když seznámení necháte čistě na osudu? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přátelé lepší a horší

Narazili jste někdy na kamaráda, který vás přiměl cítit se kvůli nějaké situaci naprosto mizerně, místo aby vás podpořil? A choval se k vám ne zrovna mile a přívětivě, možná až trochu bezcitně? Pak vězte, že si toho byl zcela vědom a dělal to takhle naprosto cíleně. Právě blízcí přátelé mohou totiž schválně vyvolávat v druhých nepříjemné pocity, protože jim nejde o okamžitý efekt. Soustředí se totiž na to, abyste si udrželi nadhled a uspěli v delším horizontu.

Jejich přístup slouží k tomu, abyste se nad sebou zamysleli a jejich chování si vybavili někdy později. Tedy v momentě, kdy na vašem rozpoložení bude opravdu záležet. Tyhle „lekce“ vám dávají, protože jim skutečně záleží na tom, abyste uspěli a posouvali se dopředu. Je to paradoxní, ale tito lidé jsou momentálně krutí, aby dlouhodobě byli laskaví. Nad tímto přístupem se opakovaně zamýšleli vědci a provedli také řadu společenských experimentů.

Test skrze počítačovou hru

Experiment zaměřený na přátelský projev zahrnoval 140 osob zapojených do hromadného hraní počítačové hry. Každý z nich hrál s anonymním protihráčem A, oni byli hráč B. Nicméně nevěděli, že žádný hráč A ve skutečnosti neexistuje. Těsně před zahájením hry dostali od tohoto člověka vzkaz, kde uváděl, že se právě s někým rozešel. Někteří účastníci experimentu se na základě této informace chovali naprosto odtažitě, druzí soucítili s tím, co teď hráč A prožíval.

Jedinci, kteří soucítili s hráčem A a jeho problémy, vytvořili během hry silné emoce ve svých protihráčích, hlavně vztek a strach. Tedy emoce negativní. Bylo to určité nastínění toho, jak se hráč A může cítit. Tyto emoce ovšem během hry – střílečky a survivalu – vedly k vyšší úspěšnosti, což znamenalo ve výsledku radost z vítězství. Momentální negace tak vede při správném použití k dlouhodobé pozitivitě.

Zdroj: BrightSide

Článek Nejprotivnější a nejzlejší člověk ve vašem okolí je ve skutečnosti ten, kterému na vás nejvíce záleží. Podle čeho to poznáte? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jedináček versus sourozenci

Podle studie univerzity v Ohiu existují důkazy, že dítě, které vyrůstalo spolu se sourozenci, má v budoucnu v případě manželství nižší riziko rozvodu. Jedním ze základních faktorů je skutečnost, že starší sestra dělá člověka dospělejším a v reálné dospělosti méně sebestředným. A naše zkušenosti z dětství mají nevyhnutelně dopad na to, jak se budeme chovat ve společnosti dalších lidí i v pozdějším věku. Samozřejmě také školka učí děti fungovat v kolektivu.

A pokud se dítě nevyhne kolektivnímu fungování ani doma, je to pro něj do budoucna to nejlepší prostředí. Naučí se dělit, vyzkouší si řešení nevyhnutelných konfliktů. Tohle všechno se pak velmi hodí při fungování v dospělém partnerském vztahu. Starší sestra je tak pro vlastní budoucnost tím nejlepším člověkem, i když ji logicky nebudete mít rádi v každém okamžiku. Existují ale i způsoby, jakými vám už zamlada zjednodušuje život.

Těžší bojiště právě pro sestru

Pokud vlastní vývoj a dospívání považujete za obtížné, vězte, že pro vaši starší sestru to byl ještě větší boj. Srovnávací studie prokázaly, že rodiče jsou obvykle mnohem tvrdší na prvorozeného potomka. První dítě v rodině to tzv. schytá často i za ostatní. Poprvé mají totiž rodiče obrovskou spoustu očekávání. Jenže ta jsou při druhém potomkovi rozptýlena a intenzita rodičovského vlivu už není taková.

Starší sestra je v zásadě takovým hybridem mezi rodičem a sourozencem. Díky tomu, že za vás má také určitou odpovědnost, nepochybně vás chrání před mnoha problémy. Jenže je zároveň váš sourozenec a účastní se mnoha rizikových aktivit a podniků. Máte v ní vždy někoho, kdo vám chrání záda, a můžete jí říct naprosto všechno. A i když si to kolikrát neuvědomujete, vždycky vám bude stát po boku, jako už to udělala tisíckrát předtím.

Zdroj: BrightSide

Článek Proč je starší sestra jednou z nejdůležitějších osob ve vašem životě? Psychologové objevili zajímavé spojitosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.