Hlavním problémem byl pohon ocelového kolosu

Myšlenka obrněného vozidla chráněného před palbou, v němž by se vojáci pohybovali po bojišti, nebyla nová, podobný stroj teoreticky navrhl již Leonardo da Vinci, ovšem problém byl s pohonem. Ani vynález spalovacího motoru ještě nic neřešil, protože běžně používaná kola se na bojiště nehodila a těžké obrněné vozy zapadaly do bláta. Řešením se nakonec ukázaly pásy, ale i tak museli inženýři překonat řadu problémů.

Nejlépe se s problémem vypořádali ve Velké Británii, kde na začátku roku 1915 vznikla Landship Committee, jejímž úkolem bylo zajistit vývoj obrněných vozidel. Klíčová se ukázala spolupráce konstruktéra zemědělských strojů Williama Ashbee Trittona a poručíka Waltera Gordona Wilsona, kteří společně během léta 1915 postavili prototyp tanku zvaný Little Willie. Konstrukci dále vyvíjeli, změnili třeba design pásů a další věci. Nakonec se ze všech pokusů zrodil první sériově vyráběný tank Mark I.

Vývoj nové zbraně probíhal v přísném utajení a tomu i tank vděčí za své jméno. V rámci utajení byly konstrukce označovány za nádrže na vodu – anglicky tank – a označení se nakonec ujalo. Mark I byl 9,91 metru dlouhý stroj o hmotnosti 28 tun. Dokázal se pohybovat rychlostí 6 km/h a měl osádku složenou z 8 vojáků, chránil je pancíř o síle 6 až 12 milimetrů. Tanky byly dvojího typu, u takzvaných samců byla hlavní výzbrojí dvě děla umístěná po stranách, u samic se jednalo o čtveřici kulometů.

První nasazení tanků bylo fiasko

Britové se tanky rozhodli poprvé nasadit na Sommě 15. září 1916, ale nesetkali se s úspěchem. Z 32 nasazených strojů jich jen 9 dojelo k nepřátelským zákopům a zapojilo se do boje. Většina buď zapadla v terénu, nebo se porouchala. Ačkoli tanky budily mezi Němci hrůzu, nedokázaly situaci zvrátit, protože velitelé je nenasazovali správně. Prvního úspěchu dosáhly tanky až v listopadu 1917 v bitvě u Cambrai, kde byly nasazeny v dostatečném množství a efektivně.

Samozřejmě o konstrukci tanků se nepokoušeli jen Britové, ale i další státy, s příchodem britských tanků ještě práce zintenzivnily. Němci vyvinuli neohrabaný A7V, ale postavili jich asi jen 30. Velkého pokroku nakonec dosáhli Francouzi, když přišli s tankem Renault FT. Jeho hlavní zbraň byla umístěna v otočné věži, což je koncepce používaná dodnes.

Článek Vynalezl tank, ten pak změnil 1. světovou válku: Trvalo rok, než se ho vojáci naučili používat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ve své době velmi silný tank

Jak už označení sovětských a později ruských tanků napovídá, v případě T-62 nejde o žádný výkřik moderní techniky. Konstrukce stroje pochází z konce 50. let, kdy si sovětští konstruktéři uvědomili, že dosud používané dělo ráže 100 milimetrů z tanku T-55 je slabé. Rozhodli se použít větší ráže 115 milimetrů, ale do T-55 ho nebylo možné nainstalovat. Proto museli zkonstruovat i zcela nový typ tanku. Jednalo se mimochodem o stroje, které SSSR poslal v roce 1968 ve velkých počtech do Československa.

Použité dělo mělo hladký vývrt, jednalo se o první zbraň tohoto typu na světě. Ve své době šlo o revoluční novinku a neměla konkurenci. Dosah děla je až 4 kilometry a je vybavené dvouosým stabilizátorem. Umožňuje stroji střílet i za pohybu, i když samozřejmě dnešním stabilizátorům se zdaleka nevyrovná. Dělo kvůli nízké siluetě tanku má i poměrně malý náměr. Ovšem oproti dnes používaným dělům se jedná o slabou zbraň a má jen malou šanci prorazit pancíř modernějšího tanku.

Ruské továrny pracují na verzi tanku označované jako T-62M, což je výrazná modernizace z 80. let. Jde snadno poznat podle přídavného pancíře na přední části věže, ale pancíř byl posílen i na dalších místech, což značně zvýšilo ochranu tanku. Stroj tehdy dostal i lepší motor, nové řízení palby, balistický počítač a další vylepšení. Ovšem opět platí, že ve srovnání s moderními tanky jde již o zastaralé vybavení.

Na tanky montují reaktivní pancíř

Současná modernizace tanku ještě o něco zlepší jeho schopnosti. Opět asi nejviditelnější změnou je instalace reaktivního pancéřování, i když Rusko na Ukrajině podle dostupných fotografií používalo tanky i bez tohoto pancéřování. Zvyšuje především ochranu proti kumulativním střelám, ačkoli podle tvaru se nejspíše jedná o pancéřování Kontakt-1 bez schopnosti poradit si s tandemovými hlavicemi. Dalším vylepšením má být instalace nočního vidění, ale platí, že dostupné ruské systémy bývají mnohem horší než západní.

Rusko první T-62 nasadilo do bojů již někdy v létě 2022 hlavně v oblasti Chersonu. Nesloužily tam jako klasické tanky, ale v zakopaných pozicích jako nepřímá dělostřelecká podpora. Podle potvrzených informací již ukrajinští vojáci minimálně 62 tanků T-62 zničili nebo ukořistili. Pokud jich Rusko bude na frontu posílat více, počty zničených budou růst. Jestli se v budoucnu potkají se západními stroji jako Leopard 2 nebo M1A2 Abrams, které má Ukrajina dostat, bude to pro ně znamenat naprostou katastrofu.

Článek Rusko pro potřeby ukrajinské války ve velkém modernizuje tanky, které v roce 1968 obsazovaly Československo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajina může dostat různé verze Leopardu 2

Zaprvé není jasné, jaké tanky vlastně proti sobě budou stát, myšleno hlavně u německého stroje. Protože například Polsko disponuje tanky Leopard 2A4, ale modernizovanými na standard PL, a dále stroji Leopard 2A5 s významně zesíleným pancířem. Německo avizovalo dodávku tanku Leopard 2A6, tato verze je již vybavena dělem s delší hlavní než předchozí typy, což znamená lepší přesnost a průraznost munice. Výsledek střetu ale může záležet i na typu munice, kterou bude mít osádka tanku aktuálně k dispozici.

V čem bude německý stroj zcela jednoznačně dominovat, je rychlost a manévrovatelnost. Jeho motor je mnohem silnější než motor ruského T-90M a nezměnilo to ani osazení novým agregátem u nejnovější verze ruského stroje. Německý tank, ačkoli je větší a těžší, dosahuje rychlosti 70 kilometrů v hodině, ruský tank o 10 kilometrů v hodině méně. Rozložení pásů a podvozek by německému stroji měly také dávat výhodu.

V oblasti výzbroje bude záležet jak na typu děla použitého u Leopardu 2, tak na munici. Ruský tank je vybaven dělem ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem. Jde o nejmodernější verzi děla používanou sovětskými a ruskými tanky a umí střílet i nové druhy munice vyvinuté k překonání pancíře západních tanků. Leopard 2 má dělo ráže 120 milimetrů, na druhu stranu západní munice se proti sovětským strojům ukázala účinná již během války v Perském zálivu. Dostřel ruského děla by měl být o 500 metrů delší, německý tank má ale lepší stabilizátor a náměr děla.

Tanky mají v zadní části slabinu

Podobné je to i v oblasti pancéřování, které se liší u jednotlivých verzí. Ruský tank dostal moderní reaktivní pancéřování Relikt, které mu zvyšuje odolnost i proti střelám APFSDS. Německý stroj má mít silný čelní pancíř, ale například při invazi Turecka do Sýrie bylo několik tanků Leopard 2 zničeno zásahem protitankových střel do slabých zadních částí. Ale to je problém i ruského stroje, dá se tedy říci, že v oblasti ochrany na tom budou tanky podobně.

Ruské osádky budou mít výhodu v tom, že jsou na tanky více zvyklé, ukrajinské se budou muset přeškolit na jinou techniku, což hlavně v počátcích může přinést určité potíže. I když podle některých informací ukrajinští vojáci již na Leopardech 2 nějakou dobu cvičí, pravděpodobně v Polsku. A konečně velikou roli bude hrát taktika, jelikož ani sebelepší tank na bojišti sám nic nezmůže. Záležet bude tedy na velení obou armád, jak tanky nasadí a jak jejich osádky budou spolupracovat s ostatními jednotkami. Což je samozřejmě faktor, který lze jen těžko posoudit.

Článek Co když se střetnou moderní tanky T-90M a Leopard 2: Stroje Ukrajiny jsou rychlejší, ale ruští vojáci mají lepší dovednosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Leopard 2A4 je o něco mladší

Na první pohled si české armáda jakoby moc nepolepší. Tanky T-72 začaly být v tehdejším Sovětském svazu zaváděny do výzbroje s roce 1973, tanky Leopard 2 jsou o něco mladší, ve výzbroji se objevily v roce 1979. Verze A4 je ale ještě mladší, protože se vyráběla v letech 1985 až 1992, takže se dá říci, že tankový park přeci jen o něco omladí, ale samozřejmě platí, že ne výrazně. Tanky Leopard 2A4 navíc řada zemí z výzbroje vyřazuje, vyřadila nebo modernizovala na verze pokročilejší.

Na první pohled se nemusí zdát lepší ani zbraň, protože německé Leopard 2A4 mají dělo ráže 120 milimetrů a délce hlavně 44 ráží, modernější děla mají délku 55 ráží, ale tanky T-72 disponují kanonem ráže 125 milimetrů. Ovšem zdání přestane klamat v okamžiku, kdy zjistíte, že dělo německého tanku je zcela shodné s tím, jakým americké M1A1 Abrams ve válce v zálivu zmasakrovaly irácké tanky včetně typů T-72 a ty jim naopak nebyly schopné téměř ublížit.

I Leopard 2 byl postavený tak, aby v čelní části vydržel střelbu z jakéhokoli sovětského tanku v 80. letech, takže i nemodernizovaných T-72. Je pravda že modernizované typy mohou mít novější typ děla, třeba takový jaký je na T-90M, které využívají nové druhy munice a pancíř by už nejspíše prorazily. Leopard 2 je sice výrazně větší a těžší, ale také rychlejší než T-72. Nevýhodou může být hmotnost při jeho přepravě nebo překonávání mostů.

Starší Leopardy 2 tanky T-72 převyšují

Tanky Leopard 2 mají oproti nemodernizovaným T-72 několik dalších výhod, například skvělý stabilizátor, lepší řízení palby a lepší systémy nočního vidění. Mají i propracovanější uložení munice, při zásahu tanku většinou neexploduje a když, ne do prostoru osádky jako u tanku T-72. Obecně se dá tedy říci, že i přes tvrzení hlavně ruských expertů je i starší Leopard 2 lepší než T-72 a i když jich bude méně, mohou být pro českou armádu přínosem.

Hlavní chyba v kritice jejich zavedení je však nepochopení úlohy Leopard 2A4 v české armádě. Nemají sloužit k boji, ale hlavně v výcviku osádek na tanky typu Leopard 2. Česká armáda avizovala, že by si ráda koupila asi 50 nových tanku Leopard 2 pravděpodobně nejnovější verze A7+. V tomto případě jde o zcela jiné stroje, s lepším dělem značně zvýšenou ochranou a řadou dalších vylepšeních navržených tak, by se tank mohly postavit i ruským T-14 Armata, což jsou ale stroje existující jen v prototypech.

Článek Rusko se našich nových tanků od Německa nebojí, protože jsou z 90. let. Je fakt, že naší šanci na obranu nijak nezvýší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ukrajinské tanky ruské stroje nepřevyšují

Výše zmíněné stroje jsou bezesporu lepší než tanky v současné výzbroji Ukrajiny. Ta se spoléhá především na své různě modernizované varianty tanků T-64 a T-80, ze zahraničí dostala hlavně tanky T-72, případně nějaké ukořistila Rusku. Její tanky se ale těm ruským nanejvýš vyrovnají a nejvyspělejší ruské modernizace (třeba T-72B3M) jsou přece jen lepší než ukrajinské zbraně, nemluvě o nejnovějších ruských tancích T-90M.

Naopak ten je asi jediným strojem v některých parametrech se rovnajícím západním tankům. Je sice o něco pomalejší než Leopard 2 nebo Abrams, ale má mít o něco větší dostřel, hlavně za použití řízených raket. Ovšem západní tanky mají být větší, a hlavně v přední části lépe pancéřované, mají velice kvalitní zaměřování a přesná děla. Co tato děla ve spojení s protitankovou municí umí proti sovětským verzím tanků, se nejlépe ukázalo v bojích s iráckými obrněnými divizemi.

Ovšem Davis upozorňuje, že ani sebelepší stroje nemohou válku vyhrát. Podle něho jsou stále rozhodujícím faktorem vojáci a lidská síla. Na to, aby Ukrajina porazila ruskou armádu, by podle něho potřebovala obrovskou sílu. Ačkoli ruské jednotky v bojích na Ukrajině utrpěly minimálně 3 velké porážky u Kyjeva, Charkova a Chersonu, ruská armáda rozhodně poražena není, o čemž mohou svědčit i její současné akce v okolí Bachmutu.

Rusko může znovu mobilizovat

Rusko se potýká s mnoha problémy, ale stále má lidské zdroje na to, aby svoje ozbrojené síly doplňovalo, a může spustit další vlnu mobilizace. I když je samozřejmě otázka, jak kvalitní výcvik vojáci dostanou a jaké vybavení pro ně bude k dispozici, Rusko rozhodně lidské a určitě nemalé materiální zdroje stále má. Ani velké ztráty během války dle všeho nepřiměly ruskou společnost svázanou různými restrikcemi k odporu k válce a je ochotná své syny na frontu nadále posílat.

Zdroje bezesporu má i Ukrajina, i když počet jejích obyvatel není tak vysoký a určitě také utrpěla nemalé ztráty. Vojáci mají motivaci k obraně vlasti a jsou si vědomi svých předchozích vítězství. Kromě materiální pomoci jich řada podstupuje nebo brzy podstoupí výcvik podle západních standardů. Každopádně pokud na bojišti nebo v politice některé ze zemí nedojde k neočekávané události, válka bude nejspíše ještě trvat dlouho.

Článek Dodávky západních tanků na Ukrajinu mění situaci na bojišti. Někteří experti ale upozorňují, že to na Rusko nemusí stačit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zimní bitva v krajině s remízky

Záběry pravděpodobně z ruského dronu, protože video přinesla ruská agentura, zachycují souboj tří ruských a dvou ukrajinských tanků vzdálených od sebe zhruba 500 metrů. Odehrává se v krajině s pásy lesa a odkrytými plochami, ale přesná lokace známá není. Video se objevilo 7. ledna, pravděpodobně se tedy střet odehrál v prvním lednovém týdnu. Krajina je evidentně zimní, ale není zasněžená.

Podle všeho si dvou ukrajinských strojů všimly jako první ruské tanky. Zvolily velmi úspěšnou taktiku. Dva ze strojů pokračovaly po silnici a lákaly na sebe pozornost osádek ukrajinských tanků. Třetí tank se oddělil, aby mohl nečekaně zaútočit ze zálohy, což se mu nakonec úspěšně povedlo. Jeden z ukrajinských tanků byl palbou ruských obrněnců zničen a druhý se tváří tvář přesile 3 na 1 raději stáhl. Samozřejmě jestli pokračovala bitva nějak dále, z krátkého videa jasné není.

Souboj tanků ruské či sovětské konstrukce

Z ne příliš kvalitních záběrů nelze přesně rozeznat, jakého typu byly použité tanky, ačkoli ruské komentáře tvrdí, že dva z jejich strojů byly tanky T-90M, tedy ty nejlepší, jaké má Rusko ve výzbroji. Ukrajinci mohli použít své modernizované T-64, ale mají ve výzbroji i řadu různým způsobem upravených T-72, T-80, případně tanky ukořistěné ruské armádě. Ale to neznamená, že by byl souboj zcela vyrovnaný.

T-90M disponuje stejně jako většina typů tanků používaných na Ukrajině kanonem ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, ale modernizovanou verzí. Umožňuje mu používat třeba novou protitankovou munici s mnohem větší průrazností. Má i moderní zaměřovač a řízení palby Kalina, což vycvičené osádce dává mnohem větší šanci na zasažení a zničení cíle. Jeho reaktivní pancéřování typu Relikt navíc výrazně zvyšuje ochranu i proti projektilům APFSDS, je tedy mnohem obtížnější ho zničit.

Článek Dron zachytil boj 3 ruských a 2 ukrajinských tanků na vzdálenost zhruba 500 metrů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank může útoku snadno odolat

Přesto se ale jedno z videí na internetu objevilo a ukazuje, jak mnohé útoky pravděpodobně dopadají. Není jisté, kdy a kde bylo na ukrajinské frontě pořízené, ani kdo na koho útočí. Ale vzhledem písmenu V na tanku a faktu, že civilní drony se speciálně upravenými pumami jsou především ukrajinskou dominantou, dá se předpokládat, že se jedná o ruský tank. Podle tvaru T-80, pravděpodobně verze BV. Ačkoli ho mnohé komentáře označují za modernizovanou verzi BVM, ale té neodpovídá jeho reaktivní pancéřování.

Na záběrech je vidět, jak dron svrhne relativně malou pumu plastovým stabilizátorem a ta dopadne na střechu tanku. Exploduje, ale po pár sekundách tank pokračuje ve střelbě proti nepříteli. Explozi na věži tanku pravděpodobně nezpůsobila jen puma z dronu, ale i reaktivní pancéřování. Nedaleko místa, kam projektil dopadl, totiž po zásahu evidentně chybí, dá se tedy předpokládat, že explodovalo a odvedlo svoji práci.

Reaktivní pancéřování tanku výrazně pomůže

Je samozřejmě otázka, jaký druh bomby Ukrajinci na tank svrhli, mnohdy upravují různé druhy granátů nebo jiné munice. Jedním z častých typů bývá původně sovětský protitankový granát RKG-3 se schopností díky své tvarované náloži prorazit pancíř o síle až 220 milimetrů RHAe. Pokud by dron opravdu použil tento granát, měl by šanci střechou tanku proniknout. Ovšem jenom v případě, že by nebyla vybavena reaktivním pancířem, což byla. Je totiž navržený právě proto, aby odklonil sílu výbuchu kumulativních náloží.

Tanky T-80VB mají reaktivní pancéřování Kontakt-1 odpovídající tvaru kostek na videu tanku. Reaktivní pancéřování tvoří slisovaná deska výbušniny mezi dvěma kovovými pláty. Při nárazu projektilu exploduje a odchýlí směr výbuchu tvarované nálože, moderní typy i kinetické penetrátory. Modernizované tanky T-80BVM již mají reaktivní pancéřování Relikt poskytující mnohem lepší ochranu. Dokáže si poradit i s tandemovými hlavicemi navrženými tak, aby překonaly starší typy reaktivního pancíře.

Článek Video: Ukrajinci granátem zasáhli ruský tank T-80. Ten ale dál pokračoval v boji se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

O typu tanku není pochyb

Záběry dostupné na internetu ukazují, jak se po zásahu projektilem z AT4 z tanku stojícího na cestě kouří a je viditelně poškozený, ačkoli samotný zásah vidět není. Že se jedná o nejmodernější tank ve výzbroji ruské armády dokazuje nejen jeho tvar, ale také použití speciální krycí plachty Nakidka snižující radarovou signaturu stroje a také jeho tepelné vyzařování. Má to snižovat šance na jeho zaměření a lokalizování.

Ovšem něco takového u švédské AT4 – Ukrajina jich měla ze Švédska a dalších zemí dostat tisíce kusů – rozhodně neplatí. Jedná se totiž o relativně primitivní zbraň s obyčejnými mechanickými mířidly, i když je možné k ní připojit systém nočního vidění. Vzhledem k tomu, že záběry pocházejí ze dne, je jisté, že obsluha raketometu se spoléhala jen na zrak. Projektil z AT4 může doletět do vzdálenosti až 2 100 metrů, ale efektivně se používá na vzdálenost 300 až 400 metrů.

Je vlastně záhadou, jak mohla tato protipancéřová zbraň tank jako Proryv zničit. Hmotnost AT4 je 6,7 kg, u modernizovaných verzí 8 kilogramů. Jen pro představu moderní americký Javelin i s odpalovačem váží přes 22 kilogramů. AT4 má kumulativní hlavici o hmotnosti 440 gramů. Nejmodernější typy by měly být schopny překonat pancíř o síle maximálně 600 milimetrů RHAe. Raketomety jsou tak účinné proti bojovým vozidlům pěchoty či obrněným vozidlům, ale na tanky v mnoha případech nestačí.

T90M má mít silnou ochranu

Zvláště na tank, jakým má být T-90M Proryv. Jeho základní ochranu poskytuje kompozitní pancíř s deklarovanou sílou 650 až 850 milimetrů RHAe proti kumulativním hlavicím. Navíc je na tanku namontovaná reaktivní ochrana typu Relikt, což je nejmodernější verze ruské reaktivní ochrany. S předchozím typem Kontakt-5 měl T-90 odolat kumulativním hlavicím s průrazností až 1 500 milimetrů RHAe a Relikt má mít ještě lepší parametry.

Jak přesně mohla relativně slabá zbraň moderní stroj zničit, je tedy záhadou, ale mohlo se jednat i o opravdu šťastnou ránu do nějakého slabého místa. Pro Rusko jde o citelnou ztrátu, protože podle relevantních údajů ztratilo na Ukrajině kolem 1 500 tanků, Ukrajina dokonce udává dvojnásobné počty. Cena jednoho T-90M je kolem 110 milionů korun. I přes to, že se ruské zbrojovky snaží starší verze na tento typ modernizovat, nemá nejmodernějších strojů Rusko rozhodně nazbyt.

Článek Nejmodernější ruský tank může zničit levná švédská zbraň AT-4. Papírově by ho přitom měla maximálně škrábnout se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank zkonstruovaný v 90. letech

Ačkoli se mluví o moderním tanku, neznamená to, že by byl Challenger 2 nějaká žhavá novinka. Technici společnosti Vickers Defence Systems na něm začali pracovat již v 80. letech, první objednávky přišly v roce 1991. Do služby v britské armádě pak vstoupil o 7 let později. Kromě Britů tank do své výzbroje zařadil také Omán. Britská armáda jich dostala celkem 386, v současné době jich má 227 aktivních. Část z nich se chystá zmodernizovat na verzi označovanou jako Challenger 3.

V mnoha ohledech je Challenger 2 typický tank západní konstrukce. Je poměrně velký, i s dělem měří 13,5 metru a má 3,5 metru na šířku. Hmotnost holého tanku činí 64 tun, ale pokud je na něm i přídavné pancéřování, může dosahovat až 75 tun. Právě silným pancéřem je stroj proslulý, jedná se o kompozitní pancéř typu Chobham považovaný možná za nejlepší na světě. Například jeden z tanků v Iráku přežil zásah 14 RPG a protitankovou střelou Milan. Na jeho opravu údajně stačilo pouhých 6 hodin.

Unikátní drážkované dělo

V čem se od západních tanků Challenger 2 liší, je jeho hlavní zbraň dělo L30A1. Má sice stejnou ráži jako většina tanků NATO, tedy 120 milimetrů, ovšem jeho hlaveň nemá typický hladký vývrt, ale je drážkovaná. Britská armáda totiž upřednostňuje protipancéřovou munici typu HESH oproti mnohem častěji používané APFSDS. Britské řešení má mnohem větší dosah, až 8 kilometrů, a je účinné proti méně pancéřovaným cílům. Výzbroj doplňuje dvojice kulometů, jeden z nich je koaxiální.

Challenger 2 má čtyřčlennou osádku, má tedy o jednoho člena více než sovětské typy tanků používané Ukrajinou, protože nedisponuje automatickým nabíječem. I přes svoji vysokou hmotnost dosahuje rychlosti až 59 kilometrů v hodině a po silnici má dojezd 550 kilometrů. Ukrajina stroje podobného typu nemá a tanky by se jí hodily hlavně k proražení silných ruských pozic, a to především pro jejich silný pancéř a přesné dělo. Doplnit možná budou moci Leopard 2, o jejichž dodávce spojenci také často mluví.

Článek Ukrajina má výhodu britských tanků Challenger. Svými kvalitami zdaleka převyšuje tanky ve výzbroji ruské armády se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rusko ztratilo i nejmodernější stroje

O tom, že některé tanky tohoto typu na frontu míří, není v žádném případě pochyb. Je všeobecně známo, že ruský Uralvagonzavod na nich pracuje a existují i záběry na sociálních sítích ukazující techniku směřující k oblasti bojů, včetně T-90M. Nesedí ale počty. Během války na Ukrajině Rusko minimálně tři desítky těchto tanků ztratilo a přišlo i o řadu starších verzí především T-90. Protože tanky T-14 Armata existují jen v prototypech a nevyrábí se, je T-90M tím nejmodernějším obrněncem ruských vojáků.

Na začátku války mělo mít Rusko ve výzbroji více než 600 tanků T-90 všech typů. Z toho jich bylo kolem 200 uskladněných, ostatní pak v činné službě. Řada z nich byla starších verzí, proto je Rusko postupně modernizovalo na novější verzi M. Je mezi nimi rozdíl, modernizované tanky například mají novou, odolnější věž. Disponují i novým řízením palby Kalina zaručujícím vyšší přesnost střelby.

Tank T-90M používá nejmodernější munici

Na stroji je vyměněné i dělo, jde sice stále o zbraň ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, ale o nejnovější verzi 2A46M-5. Umožňuje používat výkonnější typy protitankové munice. Na tanku je pak věž s dálkově ovládaným kulometem. Zvýšila se i ochrana, protože místo staršího typu reaktivního pancéřování Kontakt-5 mají tanky pancéřování Relikt. Má být účinné nejen proti tandemovým kumulativním hlavicím, ale zvyšovat ochranu i proti projektilům APFSDS.

Ovšem výše zmíněné počty ukazují, že pokud by ruské zbrojovky v posledních týdnech modernizovaly 200 starších strojů na T-90M, bavíme se po odečtení ztrát o více než třetině celkového počtu všech ruských tanků T-90. Vzhledem k nutnému rozsahu prací na nich a tomu, že vysoký počet jich je nasazený na frontě, je to více než neuvěřitelná hodnota, která bude pravděpodobně daleko od skutečnosti.

Článek Rusko údajně posílá na frontu stovky nových T-90M. Čísla uváděná propagandou ale vzbuzují pochybnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nepotřebné Leopard 2 Španělsko nabízí

Tanky Leopard 2 jsou hlavní oporou španělských obrněných sil, ale nutno poznamenat že jsou o něco jiné než obrněnce ve výzbroji jiných armád. Španělsko má ve výzbroji stroje Leopard 2A4, ovšem ty jsou ve skladech a země je nechce. Dokonce je opakovaně nabízela jiným státům a zazněla i nabídka na jejich dodávku na Ukrajinu. Nejsou ale v příliš dobrém technickém stavu a navíc s něčím podobným by muselo souhlasit Německo.

Ovšem ve výzbroji španělské armády jsou především Leopard 2E, což je velmi modifikovaná verze tanků Leopard 2A6. Dohodu o těchto tancích země s Německem uzavřela v polovině 90. let s tím, že 60 až 70 procent dílů bude pocházet od domácího průmyslu. Původně měla španělské armáda získat 308 strojů, ale nakonec byla objednávka snížena na 219 tanků.

Leopard 2 dostal jiné pásy pro domácí terén

Upraveny byly tak, aby španělským ozbrojeným silám co nejvíce vyhovovaly. Výzbroj stroje zůstala samozřejmě zachována, je jím dělo ráže 120 milimetrů a délce hlavně 55 ráží. Ovšem je zde nainstalován španělský systém velení a řízení nebo termální zaměřovače druhé generace vycházející ze zařízeních na protitankových střelách TOW 2B. Je tu i jiné pomocná pohonná jednotka nebo speciální pásy navržené pro španělský terén.

Velmi silné je pancéřování stroje, kdy na věži je samozřejmě přídavný klínový pancíř montovaný od verzí A5. Ale k tomu je ještě zesílené pancéřování na oblouku věže a na střeše, což z tanku dělá možná nejlépe pancéřované Leopard 2 v činné službě. Hmotnost stroje tak sice narostla na více než 63 tun, ale i tak je velmi mobilní. Dokáže se pohybovat rychlostí 70 kilometrů v hodině a dojezd má 500 kilometrů.

Článek Španělské tanky Leopard 2 vyhrály ve střelbách týmů NATO v Lotyšsku. Jsou o něco jiné než stroje stejného typu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank na západní stroje nestačil

Tanky T-72 byly do výzbroje sovětských vojsk zaváděny v roce 1973. Používány byly i v dalších armádách, například v Československu se vyráběla licenční verze T-72M. Ovšem již v 80. letech bylo jasné, že proti moderním západním tankům nemohou obstát. Naplno se to projevilo v roce 1991, kdy proti americkým Abrams neměly irácké T-72 šanci. Ovšem těchto tanků existuje kolem 25 tisíc a jedním z řešení byla modernizace.

Poslední T-72B3M byla představena v roce 2014, do výzbroje ruské armády začaly stroje přicházet v roce 2018. Při jejich modernizacích bylo využito i některých systémů používaných v nejnovějších sériově vyráběných ruských tancích T-90. Modernizace zajistila hned několik zásadních změn. Výrazně se zvýšila ochrana posádky. Tank má také mnohem lepší zbraňový systém, vylepšila se i jeho mobilita.

Ochrana posádky je pro ruské tanky jednou z nejdůležitějších věcí, protože při průniku střely pancířem hrozí exploze nedobře uskladněné munice a totální zničení vozidla. Verze T-72B3M proto dostala nejnovější typ reaktivního pancéřování Relikt místo dříve používaného Kontakt-5. Umí si prý poradit i s tandemovými hlavicemi a zvyšuje ochranu nejen proti kumulativní munici, ale i proti APFSDS. K dispozici jsou i boční sklopné zástěny.

Dělo pro silnější munici

Stroj je vybaven dělem 2A46M-5, které je používané na nových T-90. Umožňuje používat výkonnější typy protitankové munice nebo řízené protitankové střely Refleks. Velitel má k dispozici nový panoramatický zaměřovač s termovizí. Je propojen se zaměřovacím systémem Sosna-U a balistickým počítačem, což významně zvyšuje přesnost střelby. Otázkou je, jakou kvalitu dnes má toto termovizní zařízení. V minulosti využívalo technologii od francouzské firmy Thales. Nyní na ni platí zbrojní embargo.

Zlepšila se i mobilita tanku, protože dostal nový, silnější motor. Rychlost tanku je 60 kilometrů v hodině a dojezd kolem 550 kilometrů. Stroj zvládá zdolat až 60procentní stoupání a 40procentní boční sklon. Posádka zůstala stejná, tedy tříčlenná. Na rozdíl od většiny západních tanků zde není pozice nabíječe, protože je tu instalováno automatické nabíjení. I přes všechna vylepšení mají ale i tanky T-72B3M na Ukrajině nemalé ztráty.

Článek Ruská armáda dostala nové tanky T-72. Verze B3M se ale od těch známých třeba z československé lidové armády v mnohém liší se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejnovější typ tankového děla

T-90M totiž obsahuje směsku asi těch nejlepších tankových technologií, kterých je ruský průmysl schopen. Například jeho dělo je nejnovější verzí klasického sovětského tankového děla, konkrétně jde o 2A46M-5. Má pokročilé řízení palby a moderní zaměřovač Sosna-U. Tank by měl umět odpalovat i nejnovější typy ruské protitankové munice. Pokud v zajatých strojích byla, mohou experti přesně zjistit, jak si dokáže poradit s nejnovějšími tanky ze zemí NATO a kde jsou její limity.

To samé platí i o protitankových řízených střelách Refleks. Osádka je může odpalovat dělovou hlavní. Jsou naváděny za pomoci laserového paprsku a dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti až 5 kilometrů. V přímé viditelnosti na dlouhou vzdálenost tak mohou být účinnější než protitankové granáty, z nichž mnohé s přibývající vzdáleností často ztrácejí na účinnosti a přesnosti. Refleks má tandemovou hlavici schopnou prorazit pancíř o síle až 900 milimetrů RHAe.

Zajímavou technologií je i reaktivní pancéřování tanku. Jde o nejnovější verzi ruského ERA nesoucího označení Relikt. Vyvinuto má být tak, aby si poradilo i s tandemovými hlavicemi střel. Tedy takovými, které nejprve způsobí menší výbuch, aby odpálily blok reaktivního pancéřování. Teprve potom exploduje hlavní nálož určená k proražení pancíře. Relikt má o polovinu zvyšovat i ochranu proti munici APFSDS z jiných tankových děl.

Tank se má umět i bránit

Na tancích by dále měl být namontovaný systém aktivní obrany Arena-M. Jde o systém, jehož úkolem je detekovat přilétající protitankové střely a zlikvidovat je. Má radar sloužící k detekci střel a dále odpalovače speciální fragmentační munice. Jejím úkolem je zničit zaměřenou střelu asi 30 metrů od tanku. Arena má ale dvě nevýhody. Neumí zachytit střely přicházejí shora, tedy například Javelin a NLAW. A navíc je velmi nebezpečná pro vojáky pohybující se v bezprostředním okolí tanku.

Minimálně na jednom T-90M se ukrajinským vojákům podařilo ukořistit speciální krycí plachtu Nakidka. Jde o kamuflážní plachtu určenou pro různá obrněná vozidla nebo stanoviště. Měla by výrazně snižovat radarový průřez vozidla, a tedy snižovat možnost jeho odhalení a zaměření zbraněmi radarem naváděnými. Zároveň má potlačovat i infračervenou signaturu a znesnadnit tak zaměření a odhalení prostřednictvím tepla. Není pochyb o tom, že na tancích jsou i další technologie, které soupeře Ruska zajímají.

Článek Na Ukrajině byl ukořistěn nejnovější ruský tank T-90M. Obsahuje mnohé zajímavé technologie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Video může být jen propaganda

Video z výcviku, kde byl tank použit, bylo zveřejněno 20. listopadu 2022. Je otázkou, co znamená. Zda fakt, že se cvičí spolu s vojáky a pak s nimi bude nasazen na Ukrajině. Nebo se může jednat pouze o další propagandistické záběry s Armatou v hlavní roli, které vlastně neznamenají nic. Nasazení na Ukrajině by totiž znamenalo riziko zničení, a tím i ponížení ruského režimu. Ještě horší variantou by bylo zajetí stroje, třeba i poškozeného, kdy by se k němu dostali experti západních států.

T-14 má údajně být nevídaný tank kombinující několik mimořádných schopností. Prvním má být veliká odolnost. Posádka tanku je umístěna ve speciální pancéřované kapsli, která ji chrání. Kromě silného kompozitního pancéřování má být Armata osazen i novým typem reaktivního pancéřování Malachit s lepšími parametry než předchozí varianty ERA, a navíc systémem aktivní ochrany Afghanit určeným k likvidaci přilétajících střel. Tank má být i obtížně zaměřitelný radarem a infračervenými systémy.

Stroj je 10,7 metrů dlouhý a 3,5 metru vysoký. Jeho hmotnost je 55 tun. To je stále výrazně méně, než mají nejnovější typy západních tanků. Je tedy otázka, zda je to dáno menší velikostí, nebo na úkor pancéřování, i když Rusko tvrdí, že má být fenomenální. Stejně tak má být vysoká i rychlost tanku, a to až 80 kilometrů v hodině. Dojezd pak kolem 500 kilometrů. Posádka tanku je tříčlenná.

Dělo s novým typem munice

V bezosádkové věži má být umístěno nové dělo 2A82-1M ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem. Má automatické nabíjení, v zásobníku by mělo být k dispozici 32 granátů. Zbraň byla zkonstruována tak, aby dokázala používat nový typ protitankové munice Vacuum, která má být schopna prorazit i čelní pancíř moderních obrněnců. A také řízené protitankové střely. Perspektivně se počítá s novým dělem ráže 152 milimetrů. Výzbroj tanku pak doplňují kulomety.

Jaká je budoucnost nejnovějšího ruského tanku, je záhadou, protože zprávy se liší. Jedny říkají, že armáda by mohla v roce 2023 dostat 40 strojů. Jiné, zveřejněné v listopadu 2022, uvádí, že státní program, v rámci kterého je Armata vyvíjen, byl zastaven. Každopádně Rusko na některé části tanku, například moderní termovize a další, potřebuje západní komponenty, na které je uvaleno embargo. Tank má být i drahý a je otázka, zda si ho ruská ekonomika za současné situace může dovolit.

Článek Ruský supertank T-14 byl zachycen v bahně na cvičišti. Video podněcuje spekulace o jeho nasazení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank se ve velkém vyváží

Základy T-90 byly položeny již v době Sovětského svazu. I jeho tvar může napovídat, že se jedná o pokračování větve sovětských konstrukcí, do které spadá i T-72 a T-80. I když samozřejmě má celou řadu vylepšení. Tanky původní verze A začaly být zařazovány do výzbroje v roce 1992. Rusko ale jejich exportní verzi S s velkým úspěchem vyváželo. Jejich velkým odběratelem se staly Indie a Alžírsko, ale vyvezeny byly i do dalších zemí. Ukořistěné T-90 nyní proti Rusku nasazuje i Ukrajina.

Tank se svojí konstrukcí drží sovětské školy. Má tedy nízkou siluetu a je výrazně lehčí než západní tanky třetí generace. Jeho hmotnost je 46 tun, modernizovaná verze M je o dvě tuny těžší. Je 9,63 metru dlouhý a 7,78 metru široký. Má tříčlennou posádku bez nabíječe, protože má systém automatického nabíjení. Ten obsahuje největší slabinu sovětských a ruských tanků, a to špatně uloženou munici, která může po zásahu pancíře explodovat a tank i s posádkou totálně zničit. Rychlost stroje je 60 kilometrů v hodině, dojezd až 550 kilometrů.

Snaha o co nejlepší ochranu

Byl postaven tak, aby poskytoval vyšší ochranu než předchozí tanky. Je kvůli tomu vybaven vrstveným kompozitním pancířem, který obsahuje i vrstvy hliníku a plastů. Ten je doplněn reaktivním pancéřováním Kontakt-5. Vybaven je i rušicím systémem Štora-1, který detekuje zaměření laserem používaným mnoha protitankovými zbraněmi a dokáže ho rušit či odpálit kouřové granáty. Nejmodernější verze M má nový typ věže se zesíleným pancéřováním a reaktivní pancéřovaní Relikt proti duálním hlavicím a posilující ochranu proti granátům APFSDS.

Tank je vyzbrojen dělem 2A46 M ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem hlavně. Nejmodernější tanky verze M mají vylepšený model děla, který umožňuje vypalovat nejnovější typy protitankové munice navržené tak, aby mohla překonat pancíř západních tanků. Může odpalovat i řízené protitankové střely Refleks. Tank má navíc koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetru a na věži těžký kulomet ráže 12,7 milimetru. Disponuje pokročilým řízením palby, denním a nočním zaměřovačem a termokamerou.

I přes zjevnou snahu o posílení ochrany tanku se na Ukrajině ukázalo, že i nejnovější T-90M jsou zranitelné hlavně protitankovými zbraněmi jako Javelin a NLAW, které útočí na horní části tanků. Nepomohla ani snaha o instalaci mříže nad tankem, ta navíc ztěžovala jeho ukrytí. Rusko tvrdí, že výroba nejnovější verze tanků T-90M pokračuje. Podle mnohých expertů má ale země problém s některými technologiemi, které dovážela a nyní se na ně vztahuje embargo. Zaznamenám byl i pohyb směrem k frontě některých T-90M, jimž chybělo reaktivní pancéřování.

Článek Nejmodernější ruský tank T-90 byl velmi vychvalovaný. Oslnivé výkony na bojišti ovšem nepředvedl, je to spíš propadák se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tanky používala řada zemí

Vývoj tanku začal již v 50. letech a původně se na něm měla podílet i Francie a Itálie, ale nakonec program opustily. Do výzbroje Bundeswehru pak začaly být tanky zařazovány v roce 1965. Bylo jich vyrobeno více jak 6 tisíc v různých verzích včetně speciálních konstrukcí nebo jako nosičů protiletadlových zbraní. Tanky se nakonec dostaly do výzbroje více než 10 zemí, kromě Německa byly velkými uživateli Itálie a Nizozemsko.

Leopard 1 je poměrně lehký tank s vysokou pohyblivostí. Jeho hmotnost je 42,2 tuny, délka 9,54 metru a šířka 3,37 metru. Je schopen se pohybovat rychlostí až 65 kilometrů v hodině a dojezd je 600 kilometrů. Posádka je čtyřčlenná. Jeho slabou stránkou je pancéřování ze svařovaného ocelového pancíře a lité věže. Odhadovalo se, že tank T-62 ho zepředu prorazí na 1 800 metrů a T-72 na 3 kilometry. Modernizovaná verze A5 má ale ochranu zesílenou polykarbonátovými pancéřovými panely.

Dělo tanku je přesné

Tank je vybaven dělem ráže 105 milimetrů s drážkovanou hlavní a zásobou 42 granátů. To se vyznačuje velmi dobrou přesností. U modernizovaných A5 je navíc nové řízení palby EMES 18, které přesnost dále zvyšuje. Také dělo této verze dokáže používat nové typy munice, a to včetně protitankových granátů typu APFSDS. Výzbroj je doplněna dvěma kulomety, jeden je koaxiální a druhý na věži. Většinou se jedná o kulomety MG 3 nebo FN MAG.

O tom, že by mohly být starší tanky dodány na Ukrajinu, se mluví již delší dobu, ale záměr dosud narážel na některé problémy nebo odpor Německa. Ale třeba Itálie má několik desítek tanků verze A5, které by se ukrajinské armádě hodily. Leopardy 1 by rozhodně neposkytly nějakou technologickou výhodu nad ruskými tanky, ale mohly by se jim vyrovnat. Jejich slabé pancéřování by teoreticky šlo posílit přidáním dynamického pancíře, s čímž má Ukrajina u svých tanků velké zkušenosti.

Článek Bývalá špička vojenské techniky: Zastaralé tanky Leopard 1 dostaly druhou šanci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kazetová munice byla zakázána

Zasáhnout z kanónové houfnice na dlouhou vzdálenost tank první ranou není nic jednoduchého, protože je malý a pohybuje se. U zbraní dalekého dosahu, hlavně raket, se používala submunice, která nad územím rozprostřela až stovky malých pum, z nichž nějaká cíl nakonec našla. Ale podobná munice je nebezpečná, a mnohé země včetně Německa ji označily za zakázanou. Proto se konstruktéři pustili do vývoje munice pro děla, která by tento zákaz neporušovala.

Výsledkem je dělostřelecký granát určený primárně pro německé houfnice PzH 2000 a americké M109, ale měl by být využitelný i v dalších dělostřeleckých systémech používaných v zemích NATO. Umožňuje zasáhnout obrněné cíle na vzdálenost až 27,5 kilometru – záleží i na typu děla, ve kterém se SMArt 155 použije. I tato munice se nakonec rozdělí na dvě menší části, ale to neodporuje zákazu o kazetové munici. Navíc tyto dvě části se v případě, že nenajdou cíl, samy zničí, aby v budoucnu nepředstavovaly hrozbu.

Cíl si munice umí najít sama

Projektil této munice je asi 47 kilogramů těžký. Je z děla vystřelen do oblasti, ve které byla zaznamenána přítomnost nepřátelské obrněné techniky. Nad tímto prostorem se nakonec projektil rozdělí na dvě části. Každá v této chvíli začne samostatně hledat svůj cíl. Jeden projektil je tak teoreticky schopen během jediného výstřelu zničit dvě obrněná vozidla, pokud se v cílové oblasti nacházejí.

Každá z částí má vlastní detekční systém, především infračervený senzor a milimetrový radar. Snáší se k zemi na padáku, na kterém vykonává krouživý pohyb. To jí umožňuje senzory prohledávat kruhový prostor pod sebou. Když zaznamená obrněnce, jeho specifika má naprogramované, ve správné výšce a směru odpálí speciálně tvarovaný projektil k zaměřenému cíli. Tento projektil je schopen prorazit i pancíř tanku. Ten je navíc na střeše obrněných vozidel většinou velmi slabý.

Videa, která se objevují z ukrajinského bojiště, již opakovaně ukázala, že Ukrajina musela tyto protitankové granáty dostat. Na záběrech je totiž vidět kroužící submunice na padáku a poté zásah obrněného vozidla. K používání granátu SMArt 155 měli být ukrajinští dělostřelci vycvičeni během léta v Německu, když se učili používat houfnice PzH 2000.

Článek Ukrajina má navrch: Německá munice SMArt 155 dělá z kanónových houfnic smrtící zbraně, před kterými není úniku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poláci dříve dodali některá vylepšení

Polský tank verze M1R je lepší než původní vozidla. Dostal například modernizovaný motor s digitálním startérem, díky kterému je pohyblivější a dosahovat má rychlosti až 80 kilometrů v hodině. Obdržel nové napájecí systémy se záložními bateriemi spolu s pasivní optoelektronikou pro řidiče a velitele. Střelec pak má k dispozici termokameru KLW-1 Asteria, která umožňuje palbu v noci bez toho, aby tank prozrazoval svoji pozici. Posádka má i novou komunikaci a další vylepšení.

Ovšem jednou ze slabin tanku T-72 zůstává jeho pancéřování. Ve spojení s kritickou chybou, kdy při proražení pancíře velmi často exploduje munice uložená v systému automatického nabíjení, jde o velmi nebezpečnou kombinaci pro posádku. Částečně to jde řešit použitím přídavného pancéřování ERA. To dokáže zesílit ochranu hlavně proti kumulativním hlavicím. Na dodané tanky byly nainstalované bloky dynamického pancéřování od české společnosti STV Group.

Jednou z největších hrozeb pro obrněná vozidla jsou kumulativní zbraně. Jejich princip spočívá ve speciálním vytvarování nálože, která při explozi vytvoří úzký žhavý paprsek. Ten se dokáže propálit i velmi silným pancířem. Bloky ERA jsou tvořeny dvěma kovovými pláty, mezi kterými je výbušnina. Ta v případě zásahu exploduje, pláty se od sebe odmrští, což dokáže významně narušit účinnost žhavého proudu a samotný pancíř mu již pak odolá. Proto se montují na všechna dostupná místa na tancích.

I levné slat mříže pomohou

Tanky na Ukrajině mají také instalované pancéřové gumové chrániče, ale není jisté, zda jsou účinné. Co účinné určitě je, jsou takzvané slat mříže, které lze na tancích také najít. Mříž je namontovaná před pancířem a v podstatě slouží k tomu, aby kumulativní nálož explodovala dříve, než dorazí k samotnému pancíři. Je to řešení méně účinné než pancéřování ERA, ale levnější a také se dá instalovat na některá místa, kde dynamická ochrana upevnit nejde.

Ale ani ERA není všemocná a proti všem zbraním ochránit nedokáže, což dokazují nejen zničené ukrajinské, ale i ruské tanky, které reaktivní typy pancéřování hojně využívají. Většinu typů dokáží překonat tandemové hlavice. Ty mají zdvojenou hlavici. Exploze první odpálí ERA a ta druhá může explodovat na pancíři. Navíc moderní střely jako Javelin a NLAW útočí shora, kde je montáž reaktivního pancéřování někdy obtížná, a navíc samotný pancíř tanku je zde slabý, takže ho prorazí i oslabený paprsek kumulativní hlavice.

Článek Modernizované polské T-72M1R si Ukrajinci ještě vylepšili. Využili technologii z Česka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dva poklopy v přední části tanku

To alespoň ukazují záběry tanku T-72B3 pořízené během podzimu v Chersonské oblasti. Zachycují stroj, který má na své přední části přichycené minimálně dva kulaté kanálové poklopy. Ty mají tloušťku několika centimetrů a hmotnost zhruba 140 kilogramů. Jediným důvodem, proč si je sem vojáci umístili, je snaha posílit pancíř. Ten by zde měl být 280 milimetrů silný a mít odolnost ekvivalentu 500 až 600 milimetrů RHAe.

To proti moderním střelám nestačí. Například střely Javelin, které útočí shora na nejslabší části pancíře tanku, prorazí 760 milimetrů RHAe a větší verze ukrajinského systému Stugna-P dokonce 1 100 milimetrů RHAe. Otázkou ale zůstává, zda poklop, který může mít sílu zhruba 50 milimetrů, vlastně může pomoci. Hmotu sice přidává, ale většinou jsou poklopy z litiny. Ta je známá tím, že je křehká, nikoli odolná jako kov a další materiály pancíře. Při explozi kumulativní hlavice asi příliš ochranu nezvýší.

Možné oslabení reaktivního pancíře

Existuje velmi velká možnost, že si tankisté dokonce uškodili. Tanky T-72B3 totiž mají na velké části povrchu reaktivní pancéřování Kontakt-5. Jeho bloky jsou pod kanály na tanku jasně viditelné. Reaktivní pancíř tvoří dvě kovové destičky, mezi kterými je výbušnina. Ta při dopadu střely na tank exploduje a má za úkol vychýlit směrovaný výbuch kumulativní hlavice či oslabit penetrátor tak, aby neprorazily vlastní pancíř tanku. Otázkou je, jak takový systém bude fungovat, pokud na něm leží 140 kilogramů těžký kus litiny.

Nejde o první způsob, jak se ruští tankisté snaží své stroje ochránit. Nejznámější jsou střechy ze slat mříží nad tanky, které měly chránit před raketami typu Javelin a NLAW. Ukázaly se jako neúčinné a posměšně se jim přezdívá grily. Navíc zvyšovaly siluetu tanku a usnadňovaly jeho odhalení. Jiným způsobem je umísťování pytlů s pískem na tanky, případně na takzvané grily. To je způsob používaný již za 2. světové války. Proti kumulativním hlavicím opravdu částečnou ochranu poskytnout může, ale ne příliš velikou.

Článek Ruští tankisté jsou zoufalí: Na tank si umístili poklopy z kanalizace, proti moderním zbraním jim ale nepomohou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tankové posádky budou čtyřčlenné

Hlavní a nejviditelnější změnou, se kterou se budou muset čeští vojáci vypořádat, je složení posádky. Současné české tanky T-72 jsou vybaveny automatickým nabíjením. Mají tříčlennou posádku, protože nepotřebují nabíječe lidského. Naopak Leopard 2 má nabíjení manuální a tuto českému tankovému vojsku léta neznámou funkci bude nutné zavést. Plusem bude bezpečí osádky. Munice je v nabíječi v T-72 uložena poměrně nebezpečně a při zásahu často exploduje a všechny uvnitř zabije. V Leopardu 2 je uložena mnohem bezpečněji.

Samotné Leopard 2A4 jsou tanky, které byly vyráběny v letech 1985 až 1992. Je to sice stále nejpočetnější verze tohoto stroje, ale v současné době je již považována za zastaralou. Mnohé země ji z výzbroje pomalu vyřazují nebo je nechávají modernizovat na verze vyšší. Ty se liší například tvarem věže, která je odolnější, a pancéřování je zesílené i na dalších místech. Viditelnou změnou je i nová a mnohem výkonnější zbraň.

Verze A4 totiž používá dělo s hladkým vývrtem ráže 120 milimetrů a délkou hlavně 44 ráží. Novější typy mají dělo o délce 55 ráží, což jim umožňuje používat výkonnější munici a zvýšit přesnost. Ovšem nelze tvrdit, že starší dělo je slabé. Bylo zkonstruováno tak, aby si dokázalo poradit se všemi sovětskými tanky existujícími v 80. letech, tedy s naprostou většinou těch, které má dnes ve výzbroji Rusko. I zaměřování a přesnost děla je na mnohem vyšší úrovni. Zároveň pancíř byl v čele konstruován tak, aby ho tehdejší sovětská tanková děla nedokázala překonat.

Mnohem těžší stroj

S čím se budou muset vojáci také vypořádat, je skutečnost, že Leopard 2 je větší a těžší než sovětské tanky. Jestliže je hmotnost v Česku modernizovaného T-72M4CZ 48 tun, německý Leopard 2A4 má hmotnost 62 tun, u verzí A7 je to o zhruba další čtyři tuny více. Na takto velkou zátěž nejsou připravené mnohé české mosty a technika. Na druhou stranu větší německý tank je pohyblivější. Jeho maximální rychlost dosahuje až 72 kilometrů v hodině, u T-72 to je jen 60 kilometrů v hodině.

V případě tanků, které Česko v nejbližší době dostane, jde o bezplatný dar Německa za poskytnutí těžkých zbraní včetně T-72 Ukrajině, nebudou podle všeho nasazeny do žádných bojových situací. Měly by sloužit k výcviku, který připraví české tankisty na nejnovější verze Leopardů 2. Vláda již avizovala, že by jich chtěla nakoupit minimálně 50. Poté, co nejnovější stroje budou mít čeští vojáci ve výzbroji, měly by tyto starší tanky projít modernizací. Například v Německu jsou běžně přestavovány na verze A7 s novou věží, dělem a dalším vybavením, které ve starších chybí.

Článek Tanky, které Německo darovalo Česku, jsou staré desítky let. Přesto jsou mnohem lepší než současné konstrukce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Plynová turbína zajistila rychlost

Sovětský svaz vyvíjel celou řadu tanků. Jedním z pokusů bylo získat stroj, který by byl poháněn plynovou turbínou. Ta totiž poskytuje mnohem větší výkon, a tedy i vysokou rychlost. Pokusy existovaly dlouho, ale realizace se dočkaly až v 70. letech. Tehdy začala sériová výroba tanku T-80. Do služby byl přijat v roce 1978. Byl velmi rychlý, dosahoval až 80 kilometrů v hodině, a o něco větší než T-72 nebo T-64. Existuje i ukrajinská verze, která je vybavena klasickým motorem. Plynová turbína má ale velkou spotřebu, dojezd tanku bývá jen kolem 330 kilometrů.

Vývoj tanku se nezastavil a v roce 1985 přišla varianta označená jako BV, která měla vylepšený pancíř a místo na instalaci dynamické ochrany. Tanky byly nasazeny až v čečenském konfliktu. Když se ale ukázalo, že Rusko není schopno produkovat tanky Armata, které představilo v roce 2015, dočkal se stroj dalšího vybavení. Společnost Omsktransmash představila další vývoj, který dostal označení BVM, a první objednávky přišly v roce 2017.

Jde o v mnohém vylepšený stroj, s lepší ochranou i výzbrojí. Na trupu je namontováno reaktivní pancéřování typu Relikt. To je mnohem účinnější než předchozí varianty a mělo by poskytovat ochranu i proti tandemovým HEAT hlavicím. Na tanku je pak v zadních částech instalovaná i ochranná slat mříž. Vylepšen měl být i motor, ale tanky T-80 obecně využívají několik druhů motorů.

Nové dělo i zaměřovač

Hlavní změnou pak má být vylepšená výzbroj. Tank disponuje novým typem zaměřovače Sosna-U, který je používán na novějších T-90. Dostal také nové dělo 2A46M-5 s novým automatickým nabíjením. To umožňuje používat i munici s ochuzeným uranem, která je velmi účinná proti silně obrněným cílům. Její nejznámější použití bylo americkou armádou při válce v Iráku, kdy se ukázala pro tanky sovětských konstrukcí doslova smrtící.

Kolik přesně má ruská armáda těchto tanků v současnosti k dispozici, není jasné, ale patří k tomu nejmodernějšímu v její výzbroji. Překonávají je pouze stroje T-90. Ale ani zvýšená ochrana nezabránila ztrátám tanků, z ukrajinského bojiště existují snímky zničených T-80BVM s typicky oddělenou věží po explozi munice. Ukrajině se také podařilo tanky ukořistit a používá je i v boji proti jejich bývalým vlastníkům.

Článek Repasované tanky T-80 jsou rychlé, ale doplácí na svůj velký nedostatek. Nejnovější verze navíc střílí projektily z ochuzeného uranu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tank s velmi silným dělem

Sovětský svaz měl v 50. letech tank T-55. Jeho výzbrojí bylo dělo ráže 100 milimetrů, které ale nebylo schopné si poradit se stále silnějším pancířem na západě vyráběných strojů. Ovšem tank nebyl vhodný k tomu, aby se na něj namontovala silnější zbraň, proto se konstruktéři pustili do konstrukce nového. Jeho zbraní se stalo dělo s hladkým vývrtem, první takto použité, ráže 115 milimetrů. To dokázalo odpalovat i silnou protitankovou munici typu APFSDS, což z něho činilo velmi nebezpečnou zbraň. Do výzbroje začal být stroj zaváděn v roce 1961.

Konstrukce tanku je typicky sovětská, vycházely z ní i pozdější typy obrněnců. Stroj má ale ještě čtyřčlennou posádku, jejímž členem je i nabíječ, protože tento tank ještě neměl automatické nabíjení typické v dalších letech. Uvnitř si vezl zásobu 40 granátů pro hlavní dělo, z nichž 4 bývaly uloženy přímo ve věži. Dále měl nainstalovaný koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů a mnoho strojů je vybaveno i těžkým protiletadlovým kulometem umístěným na věži.

V 80. letech dostaly další pancíř

Stroj je 9,34 metru dlouhý a 3,3 metru široký. Jeho výška je pouhých 2,4 metru, což mělo snížit možnost jeho zásahu. V přední části má tank o 5 až 15 procent silnější pancíř než jeho předchůdce T-55. V 80. letech bylo při modernizacích jeho pancéřování navýšeno. U verze M je v přední části věže přidán štít, díky kterému lze tyto modernizované tanky rozeznat. Zesílen byl pancíř i na jiných místech. Tank navíc dostal lepší řízení palby, nový zaměřovač a další vylepšení.

T-62 je vybaven dieselovým motorem, který je mu schopen na silnici udělit rychlost až 50 kilometrů v hodině. Dojezd tanku je 320 kilometrů. Při instalaci dvou přídavných nádrží je možné ho prodloužit na 450 kilometrů. Tank měl i několik nevýhod. Jeho věž se například otáčela pomaleji než u západních strojů a nebylo to možné, když měl řidič otevřený poklop. I elevace děla je příliš malá. Na dlouhou vzdálenost bylo méně přesné než západní zbraně. Poslední nevýhodou byla cena, která byla dvojnásobná oproti T-55.

Přesto byl tank nasazen v mnoha konfliktech. Sovětský svaz tanky použil nejen k invazi do Československa, ale i v Afghánistánu. Stroje dodal i do arabských zemí, které je využily při Jomkipurské válce. Ukořistěné stroje používal i Izrael. V roce 1991 se tanky v Iráku ukázaly slabé proti americkým Abrams. Nyní je Rusko nasadilo na Ukrajině. Nejprve v roli statické obrany, ale čím dál častěji jinak. Na tanky měla být instalována dynamická ochrana, ale ne na všech záběrech je na strojích zachycena.

Článek 60 let staré tanky T-62 bojují na Ukrajině. Své doby šlo o špičkové stroje, dnes je to skoro bezvýznamný „šrot“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Leopard 2 měl sovětské tanky překonat

Německé tanky Leopard 2 konstrukčně pocházejí ze 70. let, do výzbroje byly zavedeny v roce 1979. Jsou tedy podobně staré jako tanky sovětské konstrukce T-72, které mají obě země ve výzbroji. Nutno dodat, že jsou v mnoha parametrech mnohem lepší než stroje sovětské. Byly konstruované tak, aby čelně odolaly protitankové munici vystřelované z tankových děl ráže 125 milimetrů, která používají sovětské, respektive ruské tanky, na vzdálenost 1,5 kilometru. Čelní pancíř má odolnost větší než 600 milimetrů RHAe.

Leopardů 2 je několik verzí, ale existují dvě hlavní linie. První jsou starší typy až po verzi A4, druhá pak začíná od verze A5. Liší se od sebe viditelně díky úpravám, které se na tancích udělaly. Nejvíce patrnou změnou je tvar věže. Zatímco do verze A4 je její předek téměř plochý, od verze A5 šípovitý a samozřejmě více odolný. Do verze A5 bylo v tanku používáno dělo ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží. Do novějších tanků bylo namontováno delší a výkonnější dělo o délce 55 ráží.

Dělo u verze A4 je vlastně stejnou zbraní, která je používána na amerických strojích Abrams. Je plně stabilizované. Zaměřovač má integrovaný laserový dálkoměr a je schopen termálně zaměřovat cíle i v noci. Pro dělo byla vyvinuta celá škála munice včetně granátů, které by si měly poradit s pancířem sovětských tanků té doby. Navíc má tank dva kulomety. Jeden je koaxiální, druhý protiletadlový. Tanky používané v Německu mají kulomety MG 3, třeba v Holandsku FN MAG.

Monstrum o hmotnosti 55 tun

Verze A4 se vyráběla v letech 1985 až 1992 a v jednotlivých zemích se stroje mohou lišit různými vylepšeními. Tank je 9,67 metru dlouhý a 3,7 metru široký. Váží 55 tun. Posádku tvoří čtyři vojáci. Jeho dvanáctiválcový vznětový motor mu umožňuje dosahovat rychlosti až 68 kilometrů v hodině. Dokáže dojet do vzdálenosti až 340 kilometrů. Se šnorchlem je schopen překonat až 4 metry hluboké vodní toky, bez něho 1,2 metru. Zdolá třímetrový příkop.

Německo Česku a Slovensku dává po 15 tancích zdarma především jako náhradu za zbraně, které země poslaly Ukrajině. Česká republika jí dodala ze skladů tanky T-72, Slovensko avizovalo, že své tanky nedodá, ale slibuje bojová vozidla BVP-1. Navíc poslalo na Ukrajinu třeba protiletadlový systém S-300 a houfnice Zuzana 2. Česká republika chce tanky použít k výcviku a přeškolení tankistů a pořídit si kolem 50 strojů Leopard 2A7+, což je dnes nejmodernější typ tohoto legendárního německého tanku.

Článek Česko i Slovensko dostane tanky Leopard 2A4. Jde sice o zastaralejší konstrukci, ale stále je lepší než sovětské stroje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Produkce T-80 se nezamlouvala Rusku

Charkovský závod je desetiletí proslulý svými výrobky. Po rozpadu Sovětského svazu se v něm vyráběly moderní T-80 a Ukrajina v produkci pokračovala. Chtěla je i vyvážet, ale narazila na odpor Ruska, kterému měla patřit většina duševního vlastnictví k tomuto modelu. Proto se v 90. letech Ukrajinci rozhodli na základě T-80 postavit jiný model, kde by tento problém neměli. V roce 2009 dostala ukrajinská armáda 10 tanků T-84 Oplot M, z nichž čtyři prodala. Dalších několik desítek jich má Thajsko.

Charkovskému závodu se při konstrukci podle mnoha odborníků povedl opravdu skvělý stroj, který v mnoha ohledech vyniká. Na rozdíl od T-80 nemá turbínový motor, ale dieselový. Ten je však silný a tanku umožňuje na silnici dosáhnout rychlosti 70 kilometrů v hodině. Někdy je proto Oplot také přezdívaný létající tank. I dojezd je kolem 500 kilometrů, o čemž se ruským turbínovým T-80 může jenom zdát. Posádka stroje je tříčlenná.

Věž by Oplotu odlétávat neměla

Podařilo se vyřešit i největší problém sovětské konstrukce tanků, kterým je uložení munice. Nové Oploty mají modernizovanou věž, kde je munice uložena v prostoru odděleném od posádky. V případě zásahu by tak neměla nastat exploze a odhození věže tak, jak je to vidět u mnoha ruských tanků. Stroj má navíc moderní vícevrstevný pancíř a reaktivní pancéřování, které má být účinnější než předchozí modely. To vše je doplněno systémem aktivní ochrany, laserovým detektorem nebo kouřovými granáty.

Hlavní zbraní tanku je dělo KBA-3 s hladkou hlavní ráže 125 milimetrů, i když v plánu bylo produkovat i stroje s dělem ráže 120 milimetrů, které by mohlo pálit munici užívanou státy NATO. Tank má automatické nabíjení a vozí s sebou 46 nábojů čtyř základních typů. Z jeho děla je navíc možné odpalovat laserem naváděné protitankové střely s dosahem až pět kilometrů. Výzbroj je doplněna o koaxiální kulomet, další protiletadlový je na věži tanku.

Ačkoli by se nyní moderní stroj Ukrajincům hodil, nebyli schopni ho po roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym a vyvolalo rebelie ve východních částech země, vyrábět. Část dílů se produkovala na Krymu a charkovská továrna tvrdě pracovala hlavně na modernizaci tanků T-64, které jsou nyní páteří ukrajinských tankových vojsk. Charkov se během invaze Rusku obsadit nepodařilo, ale je stále v dostřelu. Závod pochopitelně byl a je cílem útoků a je otázka, v jakém se v současnosti nachází stavu.

Zdroj: ArmyTechnology

Článek Na Ukrajině se objevil velmi vzácný tank T-84 Oplot-M, který předčí většinu ruských strojů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.