Sto sekund na Pico Trigaza: brněnská expedice a koróna ze Španělska

Pás totality letos podle NASA protnul Grónsko, Island, sever Ruska, Atlantik, Španělsko a nepatrný cíp Portugalska. Pro VUT šlo o šestnáctou oficiální výpravu za úplným zatměním. Vyrazilo na ni 28 výzkumníků včetně studentů. Techniku tým rozprostřel tak, aby případný nezdar na jednom místě nepohřbil celou akci. Na Islandu i ve Španělsku proto vznikla po třech plně vybavených stanovištích.

Tahle strategie se vyplatila. Nad Islandem byl déšť a oblačnost, sluneční korónu odtamtud nezachytil nikdo z týmu. Španělská stanoviště naopak uspěla a úspěšné snímky pocházejí právě z nich.

Výbava připomínala spíš mobilní observatoř než fotografický výlet:

Letos tým poprvé nasadil motorické ostření manuálních objektivů, které urychlilo přípravu přístrojů při vrtkavém počasí. Ze Španělska si vědci odvezli přibližně 4 TB dat, podle fakulty zhruba tolik jako milion běžných fotek z mobilu. Většinu přitom tvoří kalibrační záznamy. Bez nich by přesné matematické zpracování nebylo možné.

Koronální díra: otevřený komín, kterým Slunce vyfukuje rychlý vítr

Ve většině koróny se magnetické siločáry stáčejí do smyček a vracejí se zpátky k povrchu Slunce. Žhavé plazma tak zůstává uvězněné poblíž hvězdy. V koronální díře vypadá situace jinak: siločáry míří ven, hluboko do heliosféry, a nabité částice po nich snadno unikají. Agentura NOAA takové oblasti popisuje jako chladnější, řidší a tmavší, s otevřeným magnetickým polem jediné polarity. Rychlá složka slunečního větru z nich podle NASA dosahuje přibližně 700 kilometrů za sekundu.

Koronální díry se mohou utvořit kdykoli a kdekoli na Slunci. Nejvýraznější a nejvytrvalejší bývají kolem minima slunečního cyklu a některé přečkají i několik otáček Slunce, z nichž každá trvá zhruba 27 dní. Druckmüller si u letošní struktury dovede představit, že vydrží celou rotaci, tedy přibližně pozemský měsíc. Dokud zůstává otevřená magnetická oblast stabilní, chrlí vítr bez přestávky.

Svou roli hraje i načasování snímku. Slunce se nachází krátce po maximu aktivity a jeho magnetické pole se teprve začíná znovu uspořádávat. Brněnský obraz tedy zachycuje magnetickou architekturu hvězdy v přechodné fázi. Podle nás právě tady leží jeho trvalá hodnota: za deset let půjde o jeden z bodů časové řady, na kterou budou astrofyzici odkazovat.

Na nových záběrech navíc vynikly i vírové útvary přezdívané „kouřové kroužky“. Druckmüller je poprvé zaznamenal už při zatmění v roce 2008 a později je vědci vysvětlili jako vírové prstence vznikající při nestabilitách v plazmatu koróny.

Proč je zatmění vzácným lovištěm a co přidává Druckmüllerova matematika

Nabízí se otázka, proč běžný jev zachytí při zatmění jen hrstka lidí. Odpovědí je souhra několika překážek najednou. Celou korónu lze ze Země spatřit jedině při úplném zatmění, které podle ESA trvá nanejvýš několik minut. Pozorovatele může kdykoli vyřadit mrak, jak se letos ukázalo na Islandu. A koróna má obrovský rozsah jasu: září nejvíc těsně u okraje Slunce a směrem ven rychle bledne, takže tmavší díra se snadno ztratí v okolním lesku.

Tady vstupuje do hry matematika. Brněnská skupina Vesmírný výzkum, kterou tvoří Miloslav Druckmüller, Pavel Štarha, Jana Hoderová, Hana Druckmüllerová a Pavel Mikuláček, se léta specializuje na zpracování obrazu. Profesorův vlastní software a metody jako NAFE či MGN dokážou z tisíců kalibrovaných expozic vydolovat jemné struktury, které by na obyčejné fotografii splynuly do bílé mlhy.

Vesmírné sondy SDO, SOHO, STEREO nebo Solar Orbiter sledují Slunce nepřetržitě a v různých částech spektra. Koronografy ovšem podle ESA dobře snímají vnější korónu, kdežto pásmo mezi ní a povrchem Slunce zachycují hůř. Měsíc při zatmění funguje jako dokonalá přírodní clona. Druckmüller tvrdí, že během totality vznikají obrazy, které dnes z kosmu stejným způsobem pořídit nelze. Výjimečnost brněnského snímku tak podle nás spočívá v souhře krátkého okna, příznivého nebe, precizní aparatury a vlastních algoritmů.

Kvalitu potvrzuje i mezinárodní zázemí. S týmem profesorky Shadie Habbal z Havajské univerzity spolupracují Brňané od roku 2007 a společně publikovali přes padesát vědeckých prací. Skupina se hlásí k vedoucímu postavení ve výzkumu takzvaných zakázaných čar železa a niklu ve viditelném a blízkém infračerveném spektru. Další část letošních dat, včetně záření vysoce ionizovaného železa, profesor teprve zpracovává.

Sluneční vítr u Země: polární záře nad Českem i ohrožené družice

Jakmile proud rychlého větru z koronální díry dorazí k Zemi, rozkmitá její magnetosféru. Podle přehledu NOAA bývají výsledkem nejčastěji slabší až střední geomagnetické bouře stupňů G1 a G2, silnější se objevují vzácně. Projevy pak sahají od polárních září až po poruchy rádiového spojení.

Šance na zářící oblohu nad Českem existuje, ovšem skromná. Podle Monitoru polárních září na Astro.cz lze z tuzemska spatřit průměrně pět až osm polárních září během jednoho zhruba jedenáctiletého slunečního cyklu. Pro Prahu je potřeba geomagnetická aktivita zhruba Kp 8 a vyšší, slabší úkazy zachytí citlivý fotoaparát někdy už při Kp 4 až 6.

Vážnější následky popisuje NOAA ve svém přehledu vesmírného počasí: silné bouře mohou narušit GPS, ohrozit družice, zkomplikovat letecký provoz a zatížit elektrické sítě. Tyto extrémy se však častěji pojí s výrony koronální hmoty. U zachycené díry Druckmüller uklidňuje, že podle něj „nic tak zásadního nezpůsobí“. Hodnota snímku proto spočívá jinde, v porozumění tomu, odkud se bere vítr, který naši planetu ovlivňuje neustále.

Zatmění 2027: jih Španělska, Egypt a hotely za patnáctinásobek

Další úplné zatmění Slunce přijde 2. srpna 2027. Totalitu podle NASA uvidí jižní Španělsko, severní Afrika od Maroka přes Alžírsko, Tunisko a Libyi po Egypt a také Saúdská Arábie a Jemen. Maximální délka dosáhne 6 minut a 23 sekund, tedy téměř čtyřnásobku letošního okna.

Druckmüller pro FSI VUT potvrdil, že tým rozhodně zamíří na jih Španělska, a další lokality zatím vybírá. Egypt láká dostupností, profesor ale varuje před návalem turistů toužících sledovat zatmění u pyramid. Ceny hotelů podle něj vyskočily až na patnáctinásobek. Při plánování dalších míst v regionu musí výprava zvažovat i bezpečnost.

Česko si na vlastní úplné zatmění počká až do 7. října 2135. Do té doby budou brněnští matematici vozit korónu domů z cizích hor, terabajt po terabajtu, a tmavá skvrna vpravo dole na letošním snímku zůstane připomínkou, že i sto sekund pod španělským nebem stačí k tomu, aby se Slunce ukázalo zevnitř.

Článek Brněnští vědci zachytili při zatmění koronální díru. Tohle se na světě povede málokomu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč ne pobřeží, ale vnitrozemí

Intuitivní volba by bylo Bilbao, známé město, letiště, gastronomie. Jenže Bilbao leží u severního okraje pásu totality a nabídne pouhých 31 sekund úplného zatmění. Kantabrijské pobřeží navíc mívá v srpnu vyšší oblačnost než vnitrozemí. IGN výslovně zvýhodňuje dvě oblasti: sever Mesety (Castilla y León) a údolí Ebra (Aragón). Právě tam se potkává delší totalita s nižší pravděpodobností mraků.

Castilla y León je přitom oficiálně označována za nejlepší pozorovací zónu ve Španělsku. Burgos a Palencia leží velmi blízko středové čáry, kde je totalita nejdelší. León nabídne 1 minutu a 44 sekund úplného zatmění, pětinásobek toho, co Bilbao. A historická oblačnost? U Zaragozy vychází na 19 %, u Teruelu na 18 %. To jsou čísla, se kterými se dá pracovat.

Kde přesně a v kolik hodin

Zatmění proběhne při západu Slunce, což je vizuálně dramatické, ale klade nároky na volný západní horizont. Tady jsou konkrétní časy a délky totality ve vybraných městech:

Palma vypadá na papíře lákavě, minutu a půl totality na Mallorce zní skvěle. Jenže dokument baleárské vlády upozorňuje, že Slunce bude během totality pouhé dva a půl stupně nad horizontem. Stačí jedna budova, jeden kopec, jeden oblak na obzoru, a o totalitu přijdete. Mallorca je podle nás riskantní sázka pro někoho, kdo letí primárně kvůli zatmění.

Co uvidíte z Česka, a proč to nestačí

Z celé České republiky bude zatmění viditelné jako částečné. V Praze začne kolem 19:17 CEST, maximum nastane ve 20:11 a obscurace dosáhne 86,25 %. To znamená, že Měsíc zakryje přes čtyři pětiny slunečního disku. Bude to působivé, světlo zeslábne, stíny budou ostřejší. Ale korónu neuvidíte. Denní tmu nezažijete. Hvězdy se neobjeví.

National Solar Observatory připomíná, že totalita je viditelná jen v úzkém pásu a z jednoho místa na Zemi připadá úplné zatmění v průměru zhruba jednou za 400 let. Rozdíl mezi 86% a 100% zakrytím není čtrnáct procentních bodů. Je to rozdíl mezi zajímavým úkazem a jedním z nejsilnějších přírodních zážitků, jaké člověk může mít.

Strategie: flexibilní základna, ne rezervace v jednom hotelu

Tři měsíce před zatměním neexistuje meteorologická předpověď, jen klimatologická statistika. Definitivně rozhodne až krátkodobá předpověď španělské agentury AEMET dva až tři dny předem. Proto je podle nás chytřejší nevolit jedno konkrétní „nejhezčí“ město, ale flexibilní základnu v dosahu středové čáry, odkud se dá přesunout autem za jasnou oblohou.

Prakticky: let do Madridu, Bilbaa nebo Zaragozy a pronájem auta. Madrid sice zůstává jen v extrémně hluboké parcialitě nad 99 %, ale sever regionu už leží v pásu totality, španělská vláda dokonce zvolila observatoř Yebes u Guadalajary jako oficiální centrum sledování. Odtud je to do Burgos, Leónu nebo Zaragozy dvě až tři hodiny po dálnici.

Co se ubytování týče: levná a jednoduchá volba mizí. Airbnb hlásí trojnásobek rezervací v neurbánních oblastech na trase zatmění a až desetinásobný nárůst v obcích Aragónu, Navarry a Castilla y León oproti roku 2025. Britský The Independent v květnu uváděl nejlevnější pokoje v Burgosu nad 500 liber za noc. Ve větších městech a na okrajích pásu se ještě něco najde, ale „rozumná cena“ už není standard. Kdo váhá, měl by jednat teď.

Co si zabalit a na co nezapomenout

Základ je certifikovaný sluneční filtr (ISO 12312-2), bez něj nelze pozorovat žádnou fázi kromě samotné totality. U dalekohledů a binokulárů výhradně filtr před objektivem, nikdy za ním. Protože zatmění proběhne při západu Slunce, klíčové je najít stanoviště s úplně volným západním horizontem, žádné stromy, budovy, kopce. Doražte s velkým předstihem, protože silnice v pásu totality budou přetížené. A mějte variantu B: pokud předpověď AEMET ukáže mraky nad vaší základnou, dvě hodiny jízdy na jih nebo na východ mohou znamenat rozdíl mezi zklamáním a zážitkem na celý život.

Pro Španělsko jde o první totalitu od roku 1905, přes sto dvacet let čekání. Příští rok sice přijde další úplné zatmění nad jihem země, ale pro střední Evropu je verdikt tvrdý: po roce 2027 se další totalita nad naším regionem neobjeví až do 3. září 2081. Kdo chce vidět korónu vlastníma očima, má dvě šance. Tahle první je za necelé tři měsíce.

Článek Zažijte totální tmu uprostřed léta! Unikátní úkaz, kvůli kterému teď Evropané šílí, se odehraje jen kousek od českých hranic se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tuláků není vůbec málo

Aby se hvězda mohla odpoutat od Mléčné dráhy, potřebovala by se pohybovat asi rychlostí 550 km/s. Naštěstí rychlost našeho Slunce je „jen“ 200 km/s. Ty zbloudilé nicméně nejsou tak vzácné a ve známém vesmíru jich může být víc jak 200 miliard. A jedna se řítí směrem k nám. Seznamte se s Gliesem 710. Zbloudilá trpasličí hvězda je na dráze, která ji k nám přivede asi za 1,3 milionu let. Až se k nám dostane, bude na okraji soustavy.

Konkrétně se objeví v Oortově oblaku při rychlosti 51,500 km/h. Nepochybně pak vyšle ledové úlomky všemi směry, možná i přímo na nás. Jakmile dorazí k Neptunu, začne odpočet k děsivé kolizi. Tedy T-minus 10 let do srážky se Sluncem. V té chvíli si naplánujte všechno, co jste nestihli, protože apokalypsa bude za rohem. Gravitace Gliese 710 vychýlí dráhy celého našeho sousedství a mohla by i vyrazit Zemi z obyvatelné zóny.

Sbohem, veškerý živote

Kvůli tomu se můžeme stát zbloudilou planetou, která opustí Sluneční soustavu. A věci budou jen horší. Jednou z možností je rudá nova vzniklá srážkou Slunce a Gliese 710. To by znamenalo obrovskou explozi, která uvolní asi 1,5milionkrát více světla, než Slunce normálně emituje. Vzhledem k tomu, jak dlouho k nám světlo putuje, nevěděli bychom to ještě milosrdných 8 minut. Jakmile by k nám tato vlna dorazila, během zlomku vteřiny bychom byli všichni na škvarek.

Hlavně proto, že hned za oslňujícím světlem je žhavý plyn. Tahle vlna by měla schopnost vymazat prakticky všechno, co jí bude stát v cestě. Sbohem Merkure, Venuše a Země. Naše atmosféra a oceány okamžitě zmizí. Nezůstalo by nic jiného než holé skály. Stejně tak by vzniklo obrovské množství vysoce nabitých neutrin. Země by byla zaplavena smrtící UV a gama radiací, která by ničila všechno, nic by v ní nemohlo dlouho přežít.

Ani mírnější varianta pro nás není dobrá

Pokud by všechno sledovali odněkud mimozemšťané, viděli by jednu jasnou hvězdu obklopenou rudým plynem. Infračervené světlo, které by exploze zanechala, by bylo vidět ještě hodně dlouho. Existuje však ještě poměrně mírumilovná možnost. Pokud se totiž dvě hvězdy pohybují trochu pomaleji, mohou se během vzájemného obíhání spojit. Slunce by tedy Gliese pohltilo v aktu hvězdného kanibalismu. Říká se tomu modrý opozdilec.

Ačkoli to zní mírněji, život na Zemi by byl stejně vymazán. Naše Slunce by teď bylo obří modrou hvězdou a obyvatelná zóna by se posunula výrazně dál. Nastalo by tedy prakticky to samé, co v předchozím scénáři. Vesmír je krásné místo pro život, nicméně všechno v něm záleží na drobných nuancích. A i naše Sluneční soustava je souhrou jemných okolností a obyvatelnost Země visí na vlásku prakticky neustále.

Článek Lidstvu hrozí katastrofa, pokud se Slunce střetne se zbloudilou hvězdou. Za 8 minut budeme všichni na škvarek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Erupce sopky způsobila vznik mlhy na obloze 

Vědci se snažili identifikovat katastrofu dlouhá tisíciletí, avšak pomoci jim dokázal až seznam starověkých sopečných erupcí, které publikovali Richard Stothers a Michael Rampino z Goddardova institutu pro vesmírná studia. Ten jim pomohl odhalit, že v roce 536 došlo k výskytu husté mlhy na obloze, která zabránila Slunci v prohřátí Země.

Redakce VědaŽivě

5 ledna, 2022

Hurikán a aktivní sopka, dva živly děsivé samy o sobě. Jak by to vypadalo, kdyby se spolu setkaly?

Následovalo kruté období spojované s rozsáhlým hladomorem, zejména na severní polokouli, migracemi po celém světě, válkami a také epidemií způsobenou bakterií Yersinia pestis. Ta si měla vyžádat více než padesát milionů obětí, a dokonce přispěla ke kolapsu Římské říše. Výzkumy rovněž potvrdily, že kruté období mělo dlouhotrvající dopady na lidskou kulturu.

Podnebí se začalo vracet do normálu po více než sto letech 

Takzvané období Fimbulwinteru mělo trvat zhruba 18 měsíců, a že k němu skutečně došlo potvrzují důkazy z ledovců ve Švýcarsku. Vzorky ledu, které tam vědci analyzovali, totiž obsahovaly mikroskopické částice vulkanického skla. Ty byly dle webu Ancientpages téměř totožné s horninami z Islandu, kde erupce vznikaly nejčastěji. 

Redakce VědaŽivě

20 srpna, 2020

Nově objevená erupce Yellowstone je jednou z největších za posledních 5 let

Zpomalil se tehdy dokonce i růst stromů a teplota planety výrazně klesla, což přispělo k nedostatku potravin a následnému hladomoru. Důsledky tohoto období byly patrné ještě do roku 660, kdy se podnebí začalo vracet do normálu. Pro lidstvo to tehdy bylo obrovskou zkouškou a ani dnes vědci nevylučují, že by k něčemu takovému mohlo dojít.

Článek Když „přestalo“ na rok svítit slunce: Erupce sopky v roce 536 zahalila celý svět do temnoty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Masivní sluneční bouře v roce 1859

Poslední masivní sluneční bouři zažilo lidstvo v roce 1859. Vešla ve známost jako Carringtonova událost. V historii planety se jednalo už o několikátou sluneční bouři, tato byla však první, kterou lidstvo významněji zaznamenalo. S rozvíjejícími se technologiemi se totiž zvyšují rizika, které může sluneční bouře na lidský život mít. Zatímco ve středověku se podobná bouře projevila pouze nezvykle výraznou polární září i na místech, kde se běžně nevyskytuje, v roce 1859 už představovala poměrně větší problém.

Největší škodu zaznamenaly přístroje na posílání telegramů. Podle dochovaných záznamů přístroje jiskřily a několik pracovníků utržilo zásah elektrickým proudem. Jiní zase tvrdili, že bylo možné přístroj používat i bez připojení k elektrické síti, tak silné elektromagnetické pole sluneční bouře způsobila.

Moderní přístroje by nepřežily

Pokud by stejně silná sluneční bouře nastala dnes, následky by byly mnohem závažnější. Elektrická energie je nezbytnou součástí našich každodenních životů a v podstatě celá planeta je pokryta miliardami kilometrů elektrického vedení. V případě silné sluneční bouře by pravděpodobně došlo ke globálnímu výpadku elektrické energie. Došlo by k poškození několika tranzistorů i elektrického vedení, jejichž oprava by mohla trvat i několik let.

Nejhorší poškození by však čekalo satelity, které plují v oběžné dráze Země a zajišťují chod navigací i internetového signálu. Výpadek GPS navigace by mohl mít katastrofické dopady na leteckou dopravu, která by bez něj v podstatě nebyla možná. Nebezpečná by pak byla i pro astronauty, kteří by čelili vážnému poškození buněk v těle.

Redakce VědaŽivě

4 října, 2022

Co kdyby Carringtonova událost –⁠ největší zaznamenaná sluneční bouře –⁠ nastala dnes? Vědci mají za úkol nás na ni připravit

Může nastat kdykoliv

Podle vědců dochází k silnější sluneční bouři zhruba dvakrát během jednoho století. Poslední sluneční bouře měla nastat v roce 2012, té se však Země těsně vyhnula. Podle odborníku je tak zhruba 50 % šance, že k další velké sluneční bouři dojde v následujících padesáti letech. Dnešní technologie jsou naštěstí schopné blížící se sluneční bouři detekovat s několika hodinovým předstihem, který by měl poskytnout dostatek času k přípravě a eliminaci jejího negativního dopadu.

Článek Sluneční bouře v roce 1859: Kdyby přišla dnes, přišly by problémy s navigací i elektřinou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Silné sluneční exploze

Jak se běžně uvádí, sluneční erupce jsou silné exploze na Slunci, ke kterým dochází, když se náhle uvolní energie, uložená v magnetických polích. A to v aktivních oblastech (obvykle nad slunečními skvrnami). Mohou mít různou sílu, což má pro naši planetu velký význam. Ty nejsilnější jsou schopné i rádiového výpadku. Jsou klasifikovány na základě jejich svítivosti a vlnových délek rentgenového záření. Tímto způsobem odborníci rozlišují pět základních kategorií.

Jaké typy slunečních erupcí existují, a jak jsou nebezpečné?

Jedná se o Sluneční erupce třídy X, M, C, A, B. Erupce třídy X jsou nejsilnější. Tzv. velké erupce, které mohou vést k výpadku rádia. Například k němu došlo v dubnu v Austrálii a Asii po dvou slunečních erupcích, za které byla zodpovědná sluneční skvrna AR2993. Erupce této třídy jsou také zodpovědné za dlouhotrvající radiační bouře v horních vrstvách atmosféry a výrony koronální hmoty.

Erupce s menším nebo žádným dopadem

Co se týče erupcí třídy M, tak ty jsou daleko mírnější. Mohou způsobit krátkodobé výpadky rádia, ovlivnit polární oblasti nebo občas vést k menším radiačním bouřím a generovat výrony koronální hmoty. Nakonec se rozlišují už jen zbývající tři slabší erupce. Erupce třídy C, způsobují malý nebo dokonce žádný dopad na naší planetu a erupce A a V jsou nejslabší a na Zemi nejběžnější. Ty na Zemi nemají žádný vliv.

Současné pozorování erupcí

Stojí za připomenutí, že v rámci každé z uvedených kategorií se pro přesnější posouzení síly dané sluneční erupce používá stupnice od 1 do 9. Čím vyšší číslo, tím silnější je vzplanutí v této kategorii. Lidé se dodnes obávají erupcí třídy X. Dokonce odborníci z NOAA odhadují, že jich je na Zemi až 30 procent. Dle dosavadních pozorování se naznačuje, že se vyskytují v průměru 10x ročně. Při pohledu prizmatem rostoucí sluneční aktivity, která souvisí se vstupem do závěrečné fáze současného 11letého slunečního cyklu, to není nijak obávané číslo.

Článek Sluneční skvrna AR3112 zvýšila svou aktivitu a může brzy vybouchnout. Míří přímo na Zemi se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Slunce se rozhodne přestat plnit své funkce

Ale teď, když je Slunce neutronovou hvězdou, tak by patřilo mezi nejhustší objekty, jakožto jeden z asi 2 000 pulsarů ve vesmíru. Když se smrskl na přibližně 70 000krát menší velikost, než býval, nebyl by o moc větší než malé město o průměru 10 km. Zároveň by se tento původně obří objekt točil extrémně rychle. Udává se až kolem 161 otáček za sekundu. A taky by každých pár sekund vystřelil paprsky smrtící radiace přímo na Zemi. Nebo dokonce během milisekund. Zbude jen pohled na tmavou oblohu, ze které nevyzařuje téměř žádné světlo.

Země padne do tmy

Ze Slunce se v takovém případě stane něco jako pulzující maják ve středu Sluneční soustavy. Tato věčná temnota by na Zemi způsobila spoustu problémů, výhradně kvůli zániku fotosyntézy. Stromy by už nebyly schopny produkovat kyslík a plodiny by nerostly. V takovém případě nastane vyhladovění a anarchie. 

Zachová se kapalná voda?

I přes všechny kritické změny by stále existovala šance k pokračování života na planetě. Zejména proto, že obyvatelná zóna pulsaru může být téměř stejně velká jako u normální hvězdy. To znamená, že by na zemském povrchu mohla stále existovat kapalná voda, ale jen díky teplé atmosféře zachycující energii ze Slunce. Sice se jedná o teplo bez viditelného světla, ale záření by bylo dostačující.

Je možné bez atmosféry na Zemi přežít?

Je to proto, že neutronové hvězdy mají neuvěřitelně silná magnetická pole. To způsobí, že se ze slunečních pólů vystřelí paprsky rentgenového a gama záření. Bohužel, všechna tato záření by byla smrtelná. Abychom jim zabránili dostat se na Zemi, musela by atmosféra být rapidně hustší, a kdyby se tak stalo, vaše těla tuto změnu stejně nezdolají. A to kvůli intenzivního tlaku, který je v této fázi na úrovní nejhlubších částí oceánů. Pokud byste nějakým zázrakem přežili, tak se o zbytek postará neúprosná radiace. A tudíž se dá vyvodit, že bez atmosféry by lidstvo zcela jistě zaniklo.

Článek V případě, že se Slunce stane „pulsarem“, nestihneme se ani rozloučit. Spolu se Zemí skončí celá sluneční soustava se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trochu menší peklo na Zemi

Existuje mnoho způsobů, jak popsat Carringtonovu událost. Jednalo se o velký výron hmoty ze sluneční koróny, který vytvořil nejsilnější zaznamenanou geomagnetickou bouři. Způsobila katastrofu, přičemž došlo k selhání telegrafních systémů, objevovaly se výboje na telegrafním vedení. Viděna mohla být taktéž nejjasnější polární záře, která byla pozorována i v oblastech, kde nikdy předtím spatřena nebyla.

Příprava na následnou katastrofu je důležitá

Pro moderní výzkumníky sluneční aktivity je Carringtonova událost ponaučením. Její opakování je prakticky nevyhnutelné a člověk by se měl o takovéto události informovat a být připraven na další zkoušku života a smrti. Podle výsledků studia ledových jader se prokázalo, že k takovým jevům dochází s frekvencí jednou za 500 let.

Jak vlastně celá událost přesně vypadala?

Carringtonova událost z roku 1859 začala, když si britský astronom Richard Carrington všiml dvou velmi jasných bílých záblesků na Slunci. Záblesky se jevily jako proud přímého slunečního světla. Několik dní předtím byla již pozorována zvýšená aktivita Slunce. Poté se však zjistilo, že v minulých dnech došlo k několika slabším koronálním ejekcím. Ty uvolnili cestu od Slunce k Zemi pro silnější toky sluneční plazmy.

Tento proces je důvodem, proč už do 18 hodin ničivá hmota dosáhla naší planety. Klasické překonání 150 milionů km obvykle trvá 2–3 dny. V tomto případě se jednalo o daleko rychlejší proces. Jakmile koronální hmota dosáhla Země, byla na planetě zaznamenána tato historická geomagnetická bouře.

Lidstvo, které je závislé na elektřině

Carringtonova událost znamenala také začátek aktivního výzkumu v tomto směru. Další, méně prudká bouře nastala v roce 1989. Ta vedla k energetické katastrofě v Kanadě a opět prokázala ničivý potenciál geomagnetických bouří pro moderní společnost. I když se to může někomu zdát jako dávná historie, existuje mnoho obav z toho, co by se mohlo opět stát. Může se jednat jen o obyčejný, ale trvalý výpadek Googlu. Následky se nedají zcela přesně určit, a proto jsou vědci vyzýváni, aby vyvinuli programy pro přípravu na takový druh událostí.

Článek Co kdyby Carringtonova událost –⁠ největší zaznamenaná sluneční bouře –⁠ nastala dnes? Vědci mají za úkol nás na ni připravit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rok 2012 měl být tím posledním

Alex Young, zástupce pro vědu v NASA Heliophysics Science Division, zmiňuje události za posledních 10 000 let, které atmosféru neovlivnily. Počítal však s tím, že rok 2012 bude pro lidstvo tím posledním. O tomto roce byl taktéž natočen film, který sluneční erupce ztvárňuje a poukazuje i na následný konec světa.

Sluneční aktivita se neustále sleduje

Přes nevelké nebezpečí nejsou všechny sluneční erupce neškodné. Zatímco magnetické pole Země brání jisté smrti, elektromagnetická síla erupce může narušit elektrické sítě a další komunikační zařízení. To by mělo za následek chaos a potenciálně i smrt. Experti na vesmírné počasí z NASA a dalších agentur berou tuto hrozbu vážně a neustále sledují sluneční aktivitu.

Co jsou to vlastně sluneční erupce?

Sluneční erupce nastávají, když se magnetické siločáry Slunce napnou a zkroutí, což způsobí, že se na povrchu Slunce vytvoří obrovské bouře. Tyto bouře řádí silou elektromagnetické energie o velikosti planety. Nejdůležitější jsou ale sluneční skvrny, které se na povrchu Slunce vyskytují. Ty vytvářejí silné záblesky energie nebo sluneční erupce.

Většina energie ze sluneční erupce je vyzařována pryč jako ultrafialové a rentgenové světlo. Intenzivní energie erupce však může také zahřát blízký plyn ve sluneční atmosféře a vypustit do vesmíru obrovské kapky nabitých částic. Jedná se o výrony koronální hmoty (CME). Pokud je planoucí sluneční skvrna náhodou obrácena k Zemi, pak všechny výsledné CME vystřelí přímo na ni. Atmosféru by zasáhly přibližně za 15 hodin až několik dní.

Svět bez internetu?

Někteří experti se obávají, že dostatečně velká CME by mohla také způsobit tzv. „internetovou apokalypsu“. Může tedy zapříčinit přetížení podmořských internetových kabelů a ponechat část světa bez přístupu k webu na týdny či měsíce. Satelity a vesmírné stanice, které obíhají mimo ochranu zemské atmosféry, mohou být také CME radiací oslabeny.

Země je v bezpečí

Doug Biesecker, výzkumník z Centra předpovědi kosmického počasí, uvádí, že případné erupce nemají významný vliv. Údajně se nikdy nezpozorovala sluneční událost, která by měla nějaké měřitelné účinky na lidské zdraví. Pro Zemi tedy takové nebezpečí nehrozí, ale hvězdy ve sluneční blízkosti jsou na tom daleko hůře. Pokud jim dojde palivo, tak explodují a jejich umírající části mohou strhnout zemskou ozónovou vrstvu. Poté už by se to pro lidstvo stalo velikým problémem.

Hvězda, která zapříčinila peklo na Zemi

Autoři nedávné studie, publikované v srpnu 2020, zmiňují smrt hvězdy, která zapříčinila smrt až 70 % bezobratlých na Zemi. Jednalo se o hvězdu ve vzdálenosti 65 světelných let od Země a v dnešní době už to je přes 350 milionů let, kdy se tato událost stala. Zkoumání fosilií z doby zániku také odhalilo známky poškození ultrafialovým světlem. To potvrzuje, že zánik těchto bezobratlých způsobila tato umírající hvězda. Autoři studie však ujišťují, že v dnešní době takové nebezpečí nehrozí. Užívejte si tedy pokojně sluníčka pod ochranou atmosféry, která jen tak nezmizí.

Článek Sluneční bouře by mohla způsobit „internetovou apokalypsu“. Máme se ale obávat toho, že by zničila celou Zemi? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hrozí deprese

Hladina vitamínu D přímo souvisí s náladou. Obecně platí, že čím nižší je hladina vitamínu D, tím větší je pravděpodobnost, že budete mít depresi. Sezónní afektivní porucha (SAD) je zdravotní stav, který může postihnout i ty, kteří běžně sklon k depresi nemají. SAD obvykle udeří v zimních měsících u obyvatel, kteří žijí v oblastech s nízkým slunečním zářením. Porucha se vyznačuje mnoha obdobnými příznaky jako klinická deprese.

Můžete přibrat na váze

Nedostatek slunečního světla může také narušit metabolický systém těla. Oxid dusnatý, který produkují téměř všechny druhy buněk, je nezbytnou součástí zdravého metabolismu. Sluneční světlo podporuje tvorbu oxidu dusnatého, takže při omezeném pobytu na slunci nemůže tělo metabolizovat tuky tak efektivně jako obvykle. Dle výzkumů jsou přibýváním na váze v důsledku nedostatku vitamínu D ohroženy obzvláště ženy starší 65 let.

Zvyšuje se riziko rakoviny

Nízká hladina vitamínu D může být spojena se zvýšeným rizikem některých typů rakoviny. Na jednu stranu pobyt mimo přímé sluneční záření a používání opalovacích krémů může snížit riziko vzniku rakoviny kůže. Na druhou stranu však studie také naznačují, že vystavení se slunečnímu záření a vyšší hladina vitamínu D mohou zabránit nebo zpomalit růst rakovinných buněk, stimulovat obnovu buněk a omezit tvorbu krevních cév v nádorech.

Pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních poruch

Srdeční tkáň obsahuje mnoho receptorů pro vitamín D. Bez pravidelného pobytu na slunci nemusí být tělo schopno produkovat dostatek vitamínu D, aby se tyto receptory aktivovaly. Nedostatečné sluneční záření může mít za následek řadu kardiovaskulárních problémů. Tyto problémy mohou zahrnovat vysoký krevní tlak, cukrovku, zbytnění tepen a kalcifikaci věnčitých tepen.

Slábne imunitní systém

Imunitní systém těla je závislý na vitamínu D. Imunitní buňky jsou neuvěřitelně zdatné v syntéze aktivních metabolitů vitamínu D a pozitivně reagují na jeho působení. Zvýšený přísun vitamínu D může být obzvláště prospěšný osobám s autoimunitním onemocněním. Lidé s nedostatkem vitamínu D jsou navíc častěji nachlazení a hůře se uzdravují i z relativně lehkých onemocnění. 

Narušený spánkový cyklus

Sluneční světlo pomáhá udržovat přirozený cyklus spánku a bdění. Bez pravidelného pobytu na slunci narušujete jemný cirkadiánní rytmus, který je nutný k udržení vašeho těla v rovnováze. A přirozené sluneční světlo nelze ničím nahradit.

Nadměrné pocení pokožky hlavy

Jedním ze zvláštních příznaků nedostatku vitamínu D je extrémní pocení pokožky hlavy. Je opravdu velmi nadměrné, takže si jej nelze nevšimnout.

Další příznaky

Dalšími příznaky nedostatku slunečního světla a potažmo vitamínu D jsou:

• Řídnutí nebo vypadávání vlasů.
• Únava a celkové vyčerpání.
• Bolest dolní části zad, která se může stát chronickou.
• Rány, modřiny a další zranění se nehojí tak rychle.
• Snížení libida.
• Bolesti kostí, kloubů a svalů.

Jak vaše tělo reaguje na sluneční světlo?

Zdroj: Healthline

Článek Co se stane s vaším tělem, když nemáte dostatek slunečního světla – očekávejte hned 13 komplikací se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přímý vliv sluneční aktivity na lidské zdraví

Geomagnetické bouře, jejichž četnost koreluje s tím, jak Slunce prochází 11letými cykly, jsou vědci spojovány nejen s narušováním činnosti satelitů nebo kolísáním elektrické sítě, ale také s řadou zdravotních obtíží. Aby tento předpoklad potvrdili, provedli vědci z Harvardské univerzity rozsáhlou epidemiologickou studii, v rámci níž se zaměřili na 263 měst ve Spojených státech amerických. Zde posuzovali souvislost úmrtí a četnosti kardiovaskulárních onemocnění se zvýšenou sluneční aktivitou.

Rozsáhlým bádáním došli k závěru, že se mezi zhoršeným zdravotním stavem a geomagnetickými bouřemi nachází významná souvislost. Geomagnetické bouře mají podle studie vyšší dopad na lidské zdraví především na jaře a na podzim, kdy jsou úmrtí v souvislosti s nimi četnější (na což má vliv i častější výskyt geomagnetických bouří). Vědci rovněž potvrdili jejich souvislost s infarktem myokardu a celkovým počtem úmrtí na jiná kardiovaskulární onemocnění s výjimkou mozkové mrtvice, kde se spojitost neprokázala.

Geomagnetické bouře ovšem neovlivňují pouze fyzický stav člověka, ale podepisují se i na jeho psychice a celkovém rozpoložení. Jedinci, kteří jsou ke změnám vyvolaným slunečními bouřemi vnímavější, mohou jejich účinky pociťovat již několik dní předtím, než naruší magnetické pole Země. Vědci rovněž předpokládají, že u lidí, kteří jsou při příchodu geomagnetické bouře rozrušení nebo jinak negativně naladění, se celkový dopad na organismus, respektive na autonomní nervový systém, zesiluje.

Dosud nejsilnější vyvrcholení slunečního cyklu

Sluneční aktivita prochází stále se opakujícími 11letými cykly s výrazným maximem a minimem. V jejich průběhu tedy dochází buď k nárůstu, nebo ke snížení četnosti slunečních erupcí, výronů koronální hmoty a slunečních větrů. Pokud tyto jevy směřují k Zemi, narušují její magnetické pole a horní atmosféru za vzniku geomagnetických bouří (jejich síla se měří na pětistupňové škále). Sluneční aktivita dosahuje svého minima při výměně magnetických pólů Slunce – naposledy v roce 2019.

Naopak při své maximální aktivitě je magnetické pole Slunce nejsilnější. To vede k nárůstu počtu slunečních skvrn, erupcí a výronů koronální hmoty. Vědci předpokládají, že následující maximum sluneční aktivity, které má nastat kolem července 2025, bude dosud nejsilnější. Kromě slabších geomagnetických bouří předpokládají i ty silnější, které mohou zásadně ovlivnit zdraví světové populace a dalších živých organismů na Zemi.

Jak se cítíte, když probíhají geomagnetické bouře?

Zdroj: EnvironmentalHealth

Článek Geomagnetické bouře zvyšují pravděpodobnost infarktu, tvrdí vědci. Vysvětlují, jakým způsobem ovlivňují zdravotní stav jedince se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Oblak prachu plující vesmírem

První místo v tomto ohledu s přehledem a jistotou drží objekt Bernardinelli-Bernstein, který se k nám vydává z hypotetického Oortova oblaku. Plynová a prachová složka komety se v tu chvíli navíc stala větší než Slunce. Šlo tedy o dočasně největší objekt celé Sluneční soustavy. Badatelé se původně domnívali, že se tento kometový prach rychle rozptýlí. Nedávné průzkumy ovšem ukázaly, že se pohybuje kolem Slunce po dráze tvaru elipsy.

Současně s tím prochází také bodem uvolnění. V průběhu letošního července projde Země pouze jedním bodem, kde se pohybují právě tyto prachové částice. Tuto událost budou ovšem moci sledovat i amatérští astronomové, ačkoli nebude viditelná pouhým okem. Pořádná vesmírná podívaná se naskytne komukoli s dostatečně výkonným teleskopem. Bude však potřeba dostat se do vhodné lokality mimo městský světelný smog.

Blikání komety Holmes

Kometa 17P/Holmes obíhá kolem Slunce mezi Marsem a Jupiterem. Byla objevena roku 1892 britským astronomem Edwinem Holmesem, který zachytil její znatelný záblesk. Nedošlo ovšem k ničemu srovnatelnému s výronem z roku 2007 a důvody tohoto chování nejsou známy. Jednou z příčin může být moment, kdy led komety přechází ze stavu amorfního do krystalického. To se projeví růstem tlaku, což končí právě výronem.

Nedávná bádání na poli fyziky pohybu částic tento závěr potvrzují. Stopy po výbuchu Holmesovy komety šly pozorovat už v letech 2014–2015. Ve stejném období byly však velmi odlišné podmínky, za kterých tyto částice odrážely sluneční světlo. Doufejme tedy, že letos bude astronomům všeho druhu přát větší štěstí. Oblak bude patrný od konce července v souhvězdí Pegasa. Bude to krásný důvod pro poučný výlet do přírody.

Jakou nejkrásnější věc jste spatřili na nočním nebi?

Zdroj: ScienceNews

Článek Červenec nám přinese hvězdnou podívanou. Bude totiž možné spatřit stopu obřího výronu prachu od komety se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neschopnost skutečné těžby

Problém je, že jsme zatím velmi daleko tomu těžit tuto energii efektivně, získáváme jí jen slabý zlomek. Ze vší elektřiny vyrobené v roce 2021 pocházela ze solárních panelů pouhá 3,1 %.  I kdybychom na Zemi postavili více panelů, nedosáhne na nás všechna sluneční energie. Naše hvězda ji vysílá do všech směrů a ne všechna tedy Zemi zasáhne. Něco z ní pohltí nebo odrazí také naše atmosféra a oblaka. Užíváme tedy to, co odrážíme.

Vezmeme-li v úvahu, kolik této energie je ztraceno ještě před dopadem na náš povrch, bylo by mnohem efektivnější dát panely někam, kde mohou světlo chytat 24 hodin a každý den. Vyplatila by se ale tahle efektivita? Nevedla by k uvaření veškerého života na planetě? Pro optimalizaci našeho solárního potenciálu je nejdříve třeba vyrobit opravdu hodně panelů. Ty se skládají z fotovoltaických buněk, které převádí sluneční světlo na elektřinu.

Dysonova sféra kolem Slunce

Asi 95 % těchto modulů je z křemíku. Bohužel by bylo potřeba je všechny vyrobit na Zemi a doprava by se dost prodražila. Proto by bylo ideální je vyrobit co nejlehčí, což by mohl zvládnout arsenid gallitý. Dovolil by vyrobit panely velikosti talíře a ty pak na orbitě sestavit do bloků o velikosti několika parkovišť. Pak už je na místě uvažovat o rozestavení kolem Slunce – jedním z možných uspořádání je Dysonova sféra.

Tohle je myšlenka, kterou astronomové ukradli mimozemšťanům. Uvažovali totiž o tom, že právě takhle by jiné civilizace mohly těžit energii přímo z hvězd. Její obvod by v případě Slunce byl asi 4,4 milionu kilometrů, těch panelových bloků by tedy byly potřeba miliardy. Konstrukce by musela být kousek od Slunce, tedy větší než hvězda samotná. Možná by bylo lepší vyslat jen houf panelů, které by kolem hvězdy obíhaly.

Naprosto cokoli se upeče

Postupně bychom pak vysílali další, které by následně tvořily obří solární farmu. NASA Parker Solar Probe se pohybovala sluneční koronou a zahřála se na 1 400 stupňů Celsia. To je ve srovnání se samotnou koronou chládek, tam jsou to miliony stupňů. Dokud nepřijde lidstvo s velmi, ale velmi žáruvzdornými materiály, na tento koncept zapomeňte. Možná by se ale dalo uvažovat o rozmístění někam na půli cesty mezi Zemí a Sluncem?

Dalším problémem je transport energie na Zemi. Chtělo by to obrovské antény, sluneční „farma“ by k nám vysílala mikrovlny, které tu změníme na elektřinu. Jenže tahle forma radiace umí ohřát lidské tělo stejně jako jídlo v mikrovlnce. Stejný osud by snadno mohl potkat oceány a všechno další, co obsahuje vodu. V současnosti jsme civilizace typu 0, neumíme tedy využít ani všechnu energii Země. Na tu sluneční se musíme posunout aspoň na typ I.

Ve které formě energie je podle vás naše budoucnost?

Zdroj: Science

Článek Co by se stalo, kdybychom rozmístili solární panely kolem Slunce? Zdá se to přece být perfektní zdroj energie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krása i rizika projevů cyklu

Magnetismus narušuje viditelnou fotosféru Slunce, což odhaluje relativně chladnější nižší vrstvy. „Jsem si jist, že během dalších let spatříme větší a činnější aktivní oblasti,“ prohlásil solární fyzik Dean Pesnell z NASA Goddard Space Flight Center. „Tyto dva regiony jsou prostřední velikosti a neukazují tak to nejlepší, co je sluneční cyklus 25 schopen nabídnout.“ Podle Pesnella dosáhne aktuální cyklus maximální aktivity v letech 2024–2025.

Energie z aktivních oblastí se může uvolnit jako radiace (solární bouře) a výrony koronální hmoty, což jsou koule superžhavé plasmy. Tyto bouře mohou vytvářet nádherné polární záře, ale jsou také rizikem pro elektrárny, satelity a komunikační sítě. Dokonce i pro astronauty, kteří se vydávají za ochranné magnetické pole Země. Komunikační specialista Jan Janssens podotkl, že Slunce je poslední týdny velmi aktivní a nevypadá to, že by mělo nějak polevit.

Vrchol cyklu na přelomu let

Minulý týden jen těsně minulo Zemi vypuzení solární plasmy, které vyrazilo z ještě ranější skupiny skvrn. „V těchto částech cyklu je taková situace zcela typická,“ podotýká Janssens. „Jak se cyklus blíží ke svému maximu, je vidět víc a víc skupin skvrn. Z toho také plyne větší počet těchto výronů.“ Záznamy také ukazují, že aktuální stav je asi stejně intenzivní jako během minulého cyklu a dokonce nižší, než u předchozích slunečních cyklů.

Pesnell, který je projektant v NASA Solar Dynamics Observatory, také uvedl, že solární bouře třídy X1.1 zachycená 17. dubna pochází podle všeho z třetí skupiny skvrn. Ta rotuje za oběma aktivními regiony na viditelném slunečním disku. Vědci z NASA dělí bouře na 5 skupin, každá následující je 10krát silnější než předchozí – A, B, C, M a X. Pokud jde o verzi X, teoreticky neexistují hranice její síly, nejsilnější byla zachycena roku 2003.

Rizika pro moderní svět

Americký úřad pro monitoring počasí NOAA ve zprávě uvedl, že bouře kategorie X1 způsobila rozsáhlé výpadky v radiofrekvencích pod 30 MHz napříč Jihovýchodní Asií a Austrálií. Stejně tak ovšem určila, že výboj hvězdného materiálu poslední bouře mine Zemi. Když výron koronální hmoty (CME) zasáhne Zemi, může mít několik kritických dopadů. Hlavně přetížení elektrické sítě a radiové komunikace na více úrovních.

Je schopen také přímo poškodit satelity a zahřát plyny horní atmosféry. To má pak výrazný vliv na satelity na nízkém orbitu. Moderní svět se zatím takovým dopadům celkově vyhnul a operátoři rozvodných sítí neustále posilují své vybavení právě proti takovým narušením. Některé z nejhorších výronů tohoto typu – například o Halloweenu v roce 2003 – ovšem vyhodily elektřinu v částech Evropy a Jižní Afriky i na několik hodin.

Co by pro vás znamenala nemožnost digitální komunikace?

Zdroj: TheScientist

Článek Nový shluk slunečních skvrn je tak gigantický, že by bez problémů pohltil celou Zemi. A slibuje sluneční bouře se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dny jako skládačka

Leif Kahl poukazuje na to, že výchozí bod většiny kalendářů je spojen s astronomií.  Některé kalendáře jsou založeny na Slunci, jiné na Měsíci a některé na obojím. Lunární kalendáře mají v průměru 29,5 dne v každém měsíci, protože se řídí rytmem měsíce. Proto má například islámský kalendářní rok pouze 354 dní, je tedy o 11 dní kratší než v našem vlastním kalendáři. Výročí se rok od roku přesouvají. 

V jiných zemích, jako je Čína, existuje „lunisolární kalendář“. Tedy kalendář, který bere v úvahu jak Měsíc, tak Slunce. Přestupný rok má 13 měsíců. Stonehenge je zase založen na pohybu Slunce a stal se základem pro většinu evropských kalendářů. Problém výroby kalendáře je ale ten, že musíte skloubit den, měsíc a rok, a ty do sebe bohužel dokonale nezapadají.

Kalendář díky papežovi

V roce 46 př. Kr. Julius Caesar představil juliánský kalendář, který se v posledních stoletích používal ve většině Evropy. Právě zde byl zaveden přestupný rok, aby se zohlednil roční posun. Problém byl podle Kahla v tom, že juliánský kalendář měl roční délku 365,25 dne, takže kolem roku 1580 došlo k posunu kalendáře asi o 10 dní. A to navzdory skutečnosti, že se to Julius Caesar pokusil vzít v úvahu zavedením přestupného roku. Juliánský kalendář dodnes používají některé pravoslavné církve.

V roce 1582 se však papež Řehoř XIII. rozhodl přejít na upravený juliánský kalendář, tzv. gregoriánský, kde má rok 365 dní a 366 dní v přestupném roce. Přestupný rok je v každém roce dělitelném 4. Roky dělitelné 100 jsou přestupné pouze, jsou-li dělitelné také 400. Měsíce nejsou vázány na měsíční fáze, ale mají pevně danou délku 30 a 31 dní. V únoru pak proměnlivě 28 nebo 29 dní. Gregoriánský kalendář je hlavním, celosvětově užívaným kalendářem.

Egyptský a perský kalendář

Kalendář, který se na některých místech Afriky používá dodnes – egyptský – je starý asi 5000 let. Egyptský kalendář má 12 měsíců po 30 dnech, týdny trvají 10 dní. Na konci roku se přidá dalších pět dní, takže rok má přesně 365 dní. Například v Etiopii, která používá egyptský kalendář, se nebere v úvahu čtvrtden, který každý rok chybí. Roční období se proto v kalendáři pomalu mění.

Írán a Afghánistán používají perský kalendář. Od mnoha jiných kalendářů se liší tím, že nemá zvláštní pravidla, ale místo toho je určován astronomickými pozorováními. Po celém světě existuje nepřeberné množství různých kalendářů. Vznikly vývojem rozličných společností a kultur a odlišným přístupem protestantské a katolické církve.

Jak často používáte klasický papírový kalendář?

Zdroj: Forskning, TimeAndDate

Článek Kolik kalendářů se na světě používá? Čína a Etiopie mají úplně jiné, než používá většina Evropy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Známé nejen evropské kouty

Marseille, hlavní město Provence, je druhé největší město Francie. Leží na pobřeží Středozemního moře, konkrétně ve Lvím zálivu, a každý rok disponuje v průměru 230 slunečnými dny. Murmansk je přístavní město na severozápadě Ruska, na poloostrově Kola. Za Marseille výrazně zaostává, slunečných dnů tu budete mít jen 76. Je to ale o něco víc než v České republice, kde se jich dočkáte v průměru 63 za jeden rok.

Taková španělská Valencie na Costa del Azahar je na tom ještě lépe než Francie. Sluníčko a teplo si tu užijete po celých 300 dní. Americký New York může překvapit, slunce si tu vychutnáte po 184 dní v roce. Známé Acapulco je na tom mnohem lépe, krásného počasí se tu dočkáte po celých 338 dní v roce. Londýn ve Velké Británii je na tom o něco hůře než New York, slunečno je tu „jen“ po 142 dní během celého roku.

Trochu víc vnitrozemí

Německý Kolín nad Rýnem je významným obchodním střediskem i komunikačním uzlem. Je to ovšem místo spíše pro milovníky podmračeného počasí, slunečno je tu pouze 65 dní. Rusko si se sluncem spojí obecně málokdo, ovšem takový Vladivostok překvapí plnými 269 dny svitu. Na druhé straně Las Vegas v USA si zase nikdo nespojí s deštěm. Slunečno je tu celých 320 dní v roce, což přímo vybízí k dovolené.

Curitiba v Brazílii, hlavní město státu Paraná, nabídne krásných dnů „pouze“ 116, což je jen o dva dny víc, než kolika se jich dočkáte v ruské Moskvě. Antananarivo (častěji zkráceně Tananarive), tedy hlavní město Madagaskaru, je na tom se svými 291 teplými dny mnohem lépe. Japonské Tokio také moc nezaostává a útočí s počtem 197 dní na vyšší příčky pro ty, kteří hledají příjemné počasí.

Na Kanárské ostrovy nebo do Izraele

Španělské Kanárské ostrovy (sedmičlenné souostroví) si se sluníčkem a teplem spojí nejspíš každý. Má to pádný důvod, konkrétně 294 plně slunečných dnů, které tu v průměru můžete ročně zažít. Pokud chcete opravdovou nálož krásného počasí, zkuste Tel Aviv v Izraeli, kde se dočkáte dokonce 330 dnů v perfektních podmínkách. Trochu zchladit se následně můžete vypravit do anglického Birminghamu, slunce tam svítí jen 62 dní v roce.

Svými průměry potěší i Asuán na jihu Egypta, kterému se často říká brána černé Afriky. Slunce tu pálí 322 dní v roce. Jen o 40 dní méně zažijete v Almaty, největším městě Kazachstánu, tedy 282. Italská Foggia, hlavní město provincie Apulie, potěší 330 dny plnými slunce a nigerský Agadez na jižním okraji Sahary na tom není zase o tolik hůř. Světla si tu užijete po celých 290 dní v roce.

Které počasí preferujete? Mění se tato volba nějak postupem času?

Zdroj: BrightSide

Článek Kde na světě je nejvíce slunečných dní v roce? ČR se dokáže pochlubit jen 63 dny. Cesta za sluníčkem vede jinam se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Ženy a otázka těhotenství

Bez slunečního svitu by v ženském těle silně vzrostla hladina melatoninu. Jde o hormon, který snižuje plodnost, a tudíž šanci na početí miminka. Krom toho ženy, které jsou během života méně vystaveny slunci, rychleji dosahují menopauzy. Muži jsou v této oblasti také ovlivněni – absence slunečního svitu je přímo odpovědná za nízkou hladinu testosteronu. Dospělí ostatně nejsou jedinou skupinou, která by nedostatkem světla trpěla.

Řada vědců věří, že pokud malé děti nejsou vystaveny dostatku slunečního světla, mají výrazně vyšší riziko na výskyt nervových chorob v pozdějším věku. Sem patří například roztroušená skleróza a další onemocnění. Nemluvě o mnoha různých projevech bolesti po celém těle. Slunce pomáhá zahřívat svaly a redukuje tak zánětlivé bolesti způsobené stavy, jako je například artritida. Absenci tohoto vlivu tak jasně poznáte na více frontách.

Nejen projevy po fyzické stránce

Bez slunce je v našich tělech méně serotoninu, který je právem označován jako „hormon štěstí“. A i když se můžeme rozveselit jinými způsoby, pravidelné vystavení slunci je tou nejjednodušší a také nejpřirozenější metodou. Zvláště účinné je pak v kombinaci s fyzickou aktivitou, ať už cvičením nebo prostou procházkou. Jeho nedostatek také znamená méně bílých krvinek, tedy slabší imunitu organismu proti vnějším vetřelcům.

Bez slunečního světla trpí také naše zuby a mnohem častěji se na nich objevují praskliny nebo dutinky. Dalším projevem je pak věčné utrpení pocházející ze sezónní afektivní poruchy, která se hlavně na podzim a v zimě projevuje depresemi, nespavostí a extrémní únavou. Jde o depresivní stav pocházející přímo z nedostatku slunečního svitu – umělé světlo ho totiž nedokáže nahradit. Ačkoli je sluneční záření velmi přínosné, jeho nadbytek je také škodlivý.

Jak moc se vám daří dopřávat si pravidelný pobyt na slunci?

Zdroj: BrightSide

Článek Sluneční světlo je jednou z klíčových podmínek obyvatelnosti Země. Jak bychom dopadli, kdybychom ho nikdy neviděli? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bouře s těžkou predikcí

Například zásahy asteroidem dovedeme predikovat na dlouhé stovky let dopředu. Problémem slunečních bouří ovšem zůstává nemožnost odhadu jejich výskytu a neznámá příčina. Přes všechna pozorování Slunce totiž vědci nepřišli na to, co za těmito erupcemi stojí. V případě, že by tyto částice zasáhly Zemi ve velké míře, došlo by pravděpodobně ke zničení navigačních systémů a nejspíš i podvodních internetových kabelů.  

Tyto výbuchy jsou v základu obrovské bubliny plynů a magnetického proudění, které s sebou nesou miliardy tun nabitých částic. Tohle celé pak putuje vesmírem rychlostí několika milionů kilometrů v hodině. Mraky tohoto druhu navíc způsobují tlakové vlny, které někdy dosáhnou i k Zemi a způsobí tady geomagnetickou bouři. Jde o zásadní narušení naší magnetosféry, tedy prostoru řízeného magnetickým polem samotné Země.

Orientace a šance zásahu

Takováto bouře je viditelná jako nádherná aureola na nočním nebi, jenže na magnetismu Země je založený jakýkoli navigační systém. Poslední geomagnetická bouře nás zasáhla v srpnu roku 1972 a výrazně narušila telekomunikační sítě i veškerou elektroniku. Ačkoli slovo zásah zní děsivě, Zemi by to nezničilo. Na plné zasažení Země by výboj musel být mimořádně silný, v takovém případě by nejspíš zasáhl hlavně elektrickou rozvodnou síť.

Objevily se také obavy o internetové kabely uložené v oceánech, které nejsou dostatečně uzemněné. Stejně tak by byla zničena veškerá GPS navigace a další funkce stojící na satelitech na oběžné dráze. Vědci studují projevy naší hvězdy už desítky let, bohužel však dosud nenašli příčinu stojící právě za těmito erupcemi. Díky jejich krátkému dosahu je planeta obecně v bezpečí, alespoň prozatím. Dovedete si představit následky takové hypotetické silné sluneční bouře pro běžného člověka?

Zdroj: Inverse

Článek Až na Zemi přiletí drtivá solární bouře, její nezvratné dopady pocítí každý člověk. Její zásah však nedokáží experti predikovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rakovina nebo sex

Tým vědců z Tel Avivu se zabýval právě vznikem rakoviny, když objevil v buňkách kůže řadu hormonů spojených s lidskou sexualitou. Důkazy efektu ultrafialového světla na hladinu testosteronu se objevily už v práci z roku 1939, jenže chyběl jakýkoli navazující výzkum. „A my jsme opravdu chtěli pokračovat,“ uvádí doktorandka Roma Parikh. Tým proto přidal k 80 let staré práci nové poznatky a potvrdil výskyt stejného efektu dopadu světla také u ženského pohlaví.

Pro prokázání efektu na obě pohlaví byly ultrafialovému světlu s nízkou intenzitou vystaveny nejdříve laboratorní myši. Zvířata se o sebe navzájem začala zajímat prakticky okamžitě. Měření hormonů pak ukázalo mnohem vyšší hladiny než před světelnou „lázní“. Když byl experiment zopakován se skupinou 19 dobrovolníků, Parikh našla důkazy zcela totožného hormonálního trendu. Dotazník podaný skupině také ukázal společnou tendenci k vyšší vášnivosti.

Slunce jako předehra

Znamená to tedy, že sluneční světlo může fungovat jako forma erotické předehry? V zásadě ano, ale nezapomínejte na bezpečnost. I když může sluneční světlo zvýšit chuť na milostné dovádění, stejné světlo může způsobit rakovinu kůže. Což je informace, která může libido zase trochu snížit. Ke zvýšení hladiny hormonů dochází poměrně svižně, stačí k tomu cca 20 minut na slunci. Jenže spálit se můžete i za mnohem kratší dobu.

Naštěstí i Parikh ujišťuje, že krémy na opalování rozhodně neblokují nic z toho, co tým o slunečním světle zjistil. Nový výzkum oživuje mnoho starých studií, které se zabývaly obdobnou oblastí. Jeden z nich si kladl otázku, proč mají lidé o tolik více sexu během letních měsíců. Nejen tedy, že v létě partnera hned po ránu velmi dobře vidíme, sluneční světlo ještě přidává onu špetku vzájemné touhy, díky které zůstaneme v posteli i po probuzení.

Zdroj: Fatherly

Článek Chcete v životě více vášně a sexuálního napětí? Stačí si dopřát 15 minut slunečního světla denně, tvrdí nová studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nejen to na obloze

Celé zařízení je známo jako EAST – anglicky Experimental Advanced Superconducting Tokamak. Toto umělé slunce dosáhlo teploty plazmatu přes 120 milionů stupňů Celsia. Udrželo ji po dobu 101 vteřin, než si vědci uvědomili teplotu 160 milionů Celsia trvající dalších 20 vteřin. Cílem zařízení je vytvořit energii podobnou té sluneční. K tomu chtějí využít deuterium, izotop obsažený běžně v oceánech. Ten může poskytnout plynulý zdroj čisté energie.

Podle dosavadních odhadů by jeden litr mořské vody měl obsahovat dostatek deuteria na produkci energie srovnatelné se třemi stovkami litrů běžného benzínu. Čína obecně doufá, že tento postup v budoucnu nahradí fosilní paliva jako je uhlí, ropa a zemní plyn právě fúzní energií. Snaží se totiž dosáhnout uhlíkové neutrality a mnohem ekologičtější společnosti, než jak je současná momentálně nastavena.

Masivní pokrok pro budoucnost

Jde obecně o obrovský pokrok pro čínskou fyziku a inženýrskou oblast. Úspěch tohoto pokusu pokládá základy pro budoucí vybudování vlastní jaderné stanice pro fúzní energii. Místní zařízení je také součástí mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru. Jedná se o společnou snahu vedenou vědci po celém světě. Tato iniciativa zahrnuje vědce z Číny, Evropské Unie, Indie, Japonska, Jižní Koreje, Ruska a USA.

Vědci doufají, že pokud se jim podaří udržet současné tempo postupu, úspěšného procesu jaderné fúze by se dalo dosáhnout během následujících tří desítek let. Snaha nahradit fosilní paliva čistým zdrojem není nijak nová. Kromě ní se také další skupiny vědců snaží najít jiné zdroje pro výrobu právě ropy. Jednou z nich je například projekt, jehož cílem je možnost získávat produkt podobný ropě z mořských řas.

Zdroj: TheMindUnleashed

Článek Čínské umělé slunce vydrželo v chodu rekordní čas. Nový zdroj čisté energie na dosah se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se technika zblázní

Bouře od sluneční erupce způsobila, že telegrafy běžně „kopaly“ jako odkrytý drát a některé telegrafy fungovaly i tehdy, když byly odpojené od jakéhokoli přívodu elektřiny. Celou planetu také pokryla polární záře, podle dobových záznamů velmi silná, takže si lidé mysleli, že všude najednou svítá. Skalisté hory, Havaj, Kuba nebo Austrálie – všechny části na tom byly stejně. Přitom rok 1859 byl časem, kdy byla elektrifikace obecně ještě v plenkách.

Škody byly opravdu značné a obnova sítě nebyla jednoduchou záležitostí. V dnešní době, kdy jsme na moderních technologiích doslova závislí a v zásadě ovládají naše životy, se nám podobná událost zatím vyhnula. Co by vlastně v současnosti znamenal zásah Země takovým oblakem částic plných elektřiny? Příslušné instituce připouští, že tato možnost existuje, a sluneční aktivitu proto neustále monitorují týmy povolaných expertů.

Země v totálním blackoutu?

Například v roce 2012 jedna silná sluneční bouře Zemi jen těsně minula. Její efekt na současné technologie je ovšem dle vědeckých názorů značně nejistý, protože s ní nemáme aktuálně žádné zkušenosti. Bylo by nutné nějakým způsobem ochránit klíčovou komunikační infrastrukturu, nebo ji zcela vypnout. V opačném případě by totiž hrozilo její naprosté selhání a následná nemožnost použití.

Satelity, internet, mobilní telefony, GPS i bankomaty by nejspíš přestaly pracovat. A pravděpodobný dlouhodobý výpadek elektřiny obecně by rychle způsobil naprostý chaos a totální paniku. Pravdou totiž je, že na elektřinu funguje dnes už prakticky všechno, dokonce inženýrské sítě jsou řízeny přes počítače. A nemožnost tyto zdroje použít je prakticky totožná, jako by došlo k fyzickému zničení elektrického vedení.

Zdroj: MagnusMundi

Článek Jak by dnes vypadal zásah Země sluneční bouří, která se odehrála v roce 1859? Mohlo by to svět uvrhnout do totálního chaosu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Raná doba pro raný život?

Nejspíš ne. Horké a velmi husté prostředí v prvních asi 20 minutách po Velkém Třesku vyrobilo pouze vodík a helium s několika stopami lithia (jeden atom v 10 miliardách). Pak ještě zanedbatelné množství těžších prvků. Ovšem život v podobě, v jaké ho známe, vyžaduje vodu a organické sloučeniny. A ty musely zkrátka počkat až na první hvězdy, které spojily vodík a helium do kyslíku a uhlíku, což bylo asi o 50 milionů let později.

Tyto rané doby tak nebyly rozhodně příznivé pro vznik života, šlo spíš o fázi výroby nezbytných stavebních prvků. Takže když vezmeme v úvahu omezenou ranou zásobu těžkých prvků, jak brzo život opravdu začal? Většina hvězd ve vesmíru vznikla miliardy let před Sluncem. Podle historie formování život poblíž hvězd podobných slunci nejspíš začal během několika nedávných miliard let historie vesmíru.

Minulost, přítomnost i výhled do budoucna

Jeho aktuální podobu nějak známe, ovšem v budoucnu se může začít objevovat na planetách kolem trpasličích hvězd, jak je náš nejbližší soused, Proxima Centauri, která vydrží milionkrát déle než Slunce. Nakonec bude pro nás jako lidstvo záhodno přesunout se na obyvatelnou planetu poblíž trpasličí hvězdy jako Proxima Centauri b. Tam se můžeme držet v teple u přírodního nukleárního topení dalších asi 10 trilionů let do budoucna.

Hvězdy jsou vlastně jen fúzní reaktory držené gravitací s výhodou toho, že jsou mnohem stabilnější a odolnější než ty verze, které vyrábíme u nás v laboratořích. Jedinou cestou k určení stáří života ve vesmíru je průzkum jeho výskytu na planetách kolem nejstarších hvězd, které postrádají prvky těžší než helium. A hvězdy slabé na kovy se vyskytují na periferiích Mléčné dráhy a jsou možnou nejstarší generací hvězd ve vesmíru.

Zdroj: ScientificAmerican

Článek Kdy se ve vesmíru poprvé objevil život aneb Jak to bylo se zrodem všeho živého? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Opravdová galaktická rarita a lahůdka

Systém TIC 168789840 sestává ze tří párů hvězd, dvou uvnitř a jednoho venku. Ty dva vnitřní obíhají velmi těsně u sebe a mají tak společné gravitační centrum. Tří pár je dále, vně systému a pohybuje se kolem zbytku i kolem sebe navzájem. Celá soustava je tak ukázkou bizarní a zároveň krásné vesmírné choreografie, na kterou nejsou lidé zvyklí. Vnější pár hvězd oběhne kolem vnitřní soustavy každé 2000 let.

Až do dneška neidentifikovali v této multisluneční a na vesmírné poměry komplexní soustavě žádné exoplanety. Pokud budou ale existovat, uvidí vždy jen dvě slunce a zbytek toho, co je kolem nich, jen jako velmi jasné hvězdy na obloze. Nejde přitom o první sluneční systém tohoto typu, který byl kdy objeven, ale suverénně o první, který se pohybuje tímto způsobem a má takové komplexní rozestavení.

Když se kryjí téměř všechna navzájem

Šestinásobné sluneční zatmění je totiž opravdu rarita, ovšem vzhledem k blízkosti vzájemného oběhu se není čemu divit. Pokaždé, když se jedno slunce pohybuje před jiným, vidíme na našich dalekohledech zatmění. Ovšem tato jsou viditelná pouze ze Země a z mnoho dalších úhlů pohledu viditelná nebudou. Vědci zatím neví, kolik takových systémů by mohlo existovat v našem systému nebo jinde.

Stejně tak nebyl zatím odhalen původ systému a proces jeho vzniku, ve srovnání s kterým se naše vlastní sluneční soustava zdá až primitivní. Pokud budou v nové pozorované soustavě existovat nějaké exoplanety, pak pouze u vnějšího páru hvězd. Jakékoli uvnitř by byly gravitací vystřeleny mimo, nebo naopak pohlceny některou z hvězd. Vnější pár hvězd obíhá natolik daleko, že možnost exoplanet u něj přece jen existuje.

Zdroj: Exoplanets NASA

Článek Vědci objevili vzácný hvězdný systém se šesti slunci. Vzájemné zatmění těchto sluncí lze pozorovat z naší sluneční soustavy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Obrovská bouře, kterou oko smrtelníka nespatří

Tento hurikán není viditelný pouhým okem, zachytily ho ovšem čtyři meteorologické satelity, které přelétávaly nad oblastí severního pólu. Detekovaly formaci ne nepodobnou běžnému pozemskému hurikánu, která měla tvar trychtýře s klidným „okem“ uprostřed. Tato oblast byla obklopena několika rameny rotujícími proti směru hodinových ručiček, tvořenými plasmatem, tedy ionizovaným plynem vyskytujícím se všude ve sluneční soustavě.

Plasma se vyskytuje také v zemské atmosféře. Místo dešťové vody padají z vesmírného hurikánu elektrony přímo do zemské horní atmosféry. Dosud nebylo potvrzené, zda tyto jevy skutečně existují, takže dokázat to takto přímým pozorováním je dle vědců nebo neuvěřitelného. Tropické bouře jsou spojené s obrovským množstvím energie a vesmírné hurikány musí vznikat nezvykle silným a prudkým výkyvem solární energie.

Následek silného slunečního „závanu“

Takový sluneční vítr nabije energii právě částice v horní atmosféře Země. Použitím 3D simulačního modelu tohoto hurikánu usoudili, že formace je výsledkem komplexní interakce mezi příchozím solárním větrem, což je velmi rychlá vichřice plasmy pravidelně uvolňovaná Sluncem, a magnetickým polem nad severním pólem. I když jde o první přímé pozorování vesmírného hurikánu, podle vědců se takové systémy mohou i na dalších planetách.

Jde jen o to, aby takové planety měly vlastní magnetické pole a v jejich atmosféře byla přítomna plasma. A tato kombinace už byla pozorována na více planetách, takže fenomén rozhodně nebude jedinečný. Máme se však takového úkazu bát? Nejspíše nikoli, protože jeho výskyt v horní atmosféře nepředstavuje pro planetu jakkoli výrazné riziko. Může mít ovšem vliv na objekty na orbitu a tedy například na spolehlivost GPS nebo dalších komunikačních systémů.

Zdroj: Livescience

Článek První vesmírný hurikán, který byl detekovaný nad severním pólem, vědce ohromil se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Krutá síla Slunce

Všichni víme, že bez Slunce bychom nemohli na planetě žít. Poskytuje nám teplo a světlo, což je nezbytnou součástí života. Bez toho bychom umrzli a celkově by zde nemohl existovat život. Slunce každou vteřinu vypouští ohromné množství plynů, světelných paprsků a dalších látek do vesmírného prostoru. O slunečních erupcích jste určitě už slyšeli. Tato žhavá koule má v sobě opravdu velkou sílu a je několika násobně větší než naše planeta.

[clanek id=281]

Erupce ze skvrn

Sluneční erupce jsou výbuchy záření, které pocházejí ze slunečních skvrn, dočasných tmavých a relativně chladných skvrn na slunečním povrchu. Tyto skvrny se mohou pochlubit velmi silnými magnetickými poli. Budeme-li se bavit blíže o sluneční erupcích, jež jsou v podstatně slunečními světlicemi, měli bychom si je rozdělit podle vědeckého dělení.

Kategorie výbuchů

Vědci klasifikují silné světlice ze Slunce do tří kategorií: C, M, X. Každá kategorie je 10krát silnější než kategorie pod ní. Světlice M jsou tedy 10krát silnější než světlice C, ale 10krát slabší než světlice kategorie X. Světlice kategorie X jsou tedy nejsilnější. Erupce, která proběhla 29.května, patřila do kategorie M, takže se nejednalo o žádnou velkou a drastickou erupci. Nesměřovala navíc k naší planetě, takže je zbytečné plašit, nicméně to nelze brát na lehkou váhu.

Slunce v poslední fázi

Výbuch může být známkou toho, že se Slunce probouzí a stoupá do své aktivnější fáze. Podle úředníků z NASA jde o jedenáctiletý cyklus činností, a pokud by tomu tak bylo, může to být poslední cyklus, který je znám jako sluneční cyklus 24. Začátek cyklu je podle vědců tehdy v době, kdy má Slunce nejméně slunečních skvrn a je nejméně aktivní. Další pozorování silné sluneční činnosti by tedy mohlo přijít ve slunečním cyklu 25, protože podle vědců cyklus 24 tímto výbuchem skončil.

Článek Slunce se probouzí. Před několika dny vypustila nejvíce světla od roku 2017 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.