Mikrobiom a problematika lidského organismu

Jde o to vědět, že tato skrytá část lidské bytosti, mikrobiom, má neustále se měnící strukturu. Vědci se také začali zabývat problematikou lidského těla a jeho původu. Přišli na to, že 57 % jsou bakterie, plísně a jednobuněčná eukaryota. Ty se nacházejí a šťastně žijí v našich střevech, v dutině ústní, na kůži, prakticky po celém zevním a vnitřním povrchu celého lidského těla. Bakterie výrazně převyšují houby a jiné mikroby. Většina těchto mikrobů se nachází ve střevech. Významnou část z dotyčných 57 % tedy představují střevní bakterie.

Mikroorganismům se nedá vyhnout

Všeobecně tato fakta nezní moc lákavě, ale mikroorganismy hrají velmi důležitou roli při udržování našeho zdraví. Bez ohledu na to, jak důkladně se sprchujete, vždy bude na vašem těle určité množství mikrobů, včetně bakterií, plísní a virů. Původně se věřilo, že v našem těle je 10x více bakteriálních buněk než těch lidských. Podle dnešních odhadů tvoří lidské buňky přibližně 43 % našeho těla. To znamená, že i když se člověk narodí jako organismus tvořený z velké části lidskými buňkami, bakterie a viry přebírají většinový počet.

Tělo zahlcené mikroby

Výzkumy již prokázaly, že se pozemšťané rodí bez mikroorganismů, ty pak začínají tělo osidlovat už během porodu přirozenou cestou. Následně se do těla dostávají prostřednictvím neustálého kontaktu s vnějším světem. Přibližně už ve třech letech lidského života mají tyto mikroby natolik silnou pozici, že se početně vyrovnají buňkám těla dospělého člověka.

Kombinace vlastní DNA a DNA mikrobů

Vědci si uvědomili, že tito drobní tvorové mohou zcela změnit naše zdraví způsobem, jaký jsme si donedávna možná ani nedokázali představit. Ve světle toho je legitimní se zeptat, co z člověka vlastně dělá lidskou bytost. Nejpřesnější odpovědí by mohlo být, že jde o kombinaci naší vlastní DNA a DNA mikrobů nalezených v našem těle.

Článek Více než 50 % těla člověka ve skutečnosti není lidského původu. Jsme plní mikroskopických organismů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čilý život bez zábran

Podle toho, jak často a důkladně si čistíte chrup a ústa, sídlí na každém vašem zubu 1 000 – 100 000 bakterií. Jakmile usnete, jedinou jejich starostí je najít jakékoli jídlo. Protože jde o mikroskopické organismy, hodují na miniaturních zbytcích jídla, které zůstaly mezi zuby nebo na okraji dásní. A přestože už samotná přítomnost bakterií v ústech nezní moc přívětivě, věci budou ještě horší. Protože všechno, co se nají, musí také vylučovat. A bakterie nejsou výjimka.

Jejich výkaly jsou ovšem velmi kyselé. Natolik, že poškozují sklovinu na vašich zubech, čímž přispívají k jejich rozpadu i zánětům dásní. Tyto bakterie navíc nelze z úst zcela odstranit, můžete jen podniknout kroky k redukci jejich populace. Právě v zájmu takového stavu si před spaním zuby pečlivě čistěte a nezapomeňte na dentální nit. Čím méně jídla bakterie mají, tím méně jich přežije a bude takto škodit. Není to ovšem jediná věc, která se v puse děje.

Menší vnitřní slinění

Za bdělého stavu neustále polykáme sliny, ve spánku k tomu nedochází. V noci jich vzniká méně, takže bakterie a další organismy mohou celkem nerušeně prospívat. Jestli se vzbudíte a páchne vám z úst, může za to právě absence slin. To dovolilo bakteriím, aby přes noc svou populaci klidně znásobily. Podle výzkumů skřípe 8 % dospělých ve spánku zuby, jde o sklon odborně zvaný bruxismus. U dětí je to dle rodičů dokonce jedna třetina.

Nedává-li se na tuto aktivitu pozor, může vést i k velmi vážným potížím. Pokud totiž skřípete zuby, můžete ovlivnit jejich tvar, obrousit si sklovinu (enamel) nebo se kousnout do tváře. Stejně tak zvyšujete svou citlivost na horké a studené vjemy. Kromě vlivu na zuby vás to taky může vzbudit uprostřed noci, což narušuje váš spánkový režim. A protože tento pohyb vyžaduje svalovou aktivitu, nejspíš trpíte bolestmi čelisti, tváře nebo krku.

Zubní hygienu rozhodně nepodceňovat

Tohle je několik důvodů, proč zvláště před spaním ústní hygienu neodbývat. Jde totiž prakticky o vaše jediné nástroje, jak aspoň nějak ovlivnit noční aktivitu ve vašich ústech. Stav chrupu také negativně ovlivňuje to, pokud v noci nespíte. Obvykle totiž něco zakusujete a málokdy se jedná o zdravý salát. Jde o nějaké brambůrky, sladkosti a podobné pochoutky. U lidí s tímto režimem dochází častěji k rozvoji cervikálního kazu.

Procesy pak probíhají – kvůli menšímu slinění i změně složení slin – ještě rychleji. Jakékoli samočištění je pro tělo velmi náročné. Nemluvě o tom, že noční pochutiny jsou často zapíjeny sladkými šumivými nápoji, které zdraví také dvakrát neprospívají. Těsně před spaním je proto ideální nekonzumovat nic.

Článek Co se děje s našimi zuby, když spíme: Sliny nemohou plnit svou funkci, bakterie mají hostinu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mýtus o 5 vteřinách bezpečného času

Pro začátek tedy nepříjemná pravda – toto pravidlo je zcela nesmyslné. A protože vědci jsou parta zvědavých lidí, otestovali, jak je to s pádem jídla na zem doopravdy. Nelze se tedy uklidnit tím, že jídlo se země dotklo jen na moment a nic se vlastně neděje. Žádný takovýto limit totiž neexistuje. I když potravinu zvednete opravdu rychle, stále se na ní mohou vyskytovat zdraví škodlivé bakterie. Ty na ni totiž zaútočí momentem jejího kontaktu s povrchem.

Nemusí ovšem záležet ani tak na jejich množství. Existuje totiž dostatek druhů bakterií, které člověku uškodí i v minimálním počtu. Pokud ani tohle nepovede k vaší větší ostražitosti, není to jediný důvod, proč spadlé jídlo vyloučit z další stravy.

Čistota je kolikrát jen zjevná

Náš zrak je sice v mnoha ohledech skvělý nástroj, není však všemocný. To platí jak pro jídlo, tak i pro podlahu. Ačkoli vy obojí vnímáte jako čisté a suché, zdaleka to tak nemusí reálně být. Patogeny všeho druhu mohou i přes veškerou vaši hygienickou snahu na podlaze přežívat mnoho dní. Je dost pravděpodobné, že vaše kuchyně je i v tomto momentu plná bakterií, ačkoli ji pokládáte za dokonale čistou.

Ano, rychlost hraje velkou roli

Zcela logicky nabírá potrava tím více patogenů, čím delší kontakt se zemí nebo dalším povrchem bude mít. Jakmile tedy dojde ke kontaktu, je riziko, že na ni bakterie ulpí. Roli hraje také povaha, respektive povrch samotné potraviny, protože bakteriím obecně svědčí vlhkost. U kousku jablka nebo šťavnaté broskve tak hrozí větší riziko než u sušenky nebo suchého chleba.

Když máte pochybnosti, raději vyhazujte

Kontaminovaný pokrm může způsobit i vážné zažívací potíže, a to bez ohledu na to, že je stále lahodný a dobře vypadá. Nejenže bakterie prostým okem ani lupou nevidíme. I kdybychom je viděli, nemůžeme určit, zda nás infikují a co přesně nám mohou způsobit. Většinou tedy nemá moc cenu hrát ruskou ruletu s vlastním zdravím. Postupujte tak hlavně v případě, že jídlo spadne na evidentně špinavý povrch ve vaší domácnosti. Za riziko to zkrátka nestojí.

Bakterie se berou odevšad

Přestože svému domovu nepochybně pravidelnou očistu dopřáváte, bakterie se do něj dostávají s jakýmkoli provozem. Nikdy v něm nevytvoříte sterilní prostředí jako v laboratoři, kde je tento stav udržován soustavou speciálních nástrojů a postupů. Hlavně venku je totiž mikrobů plno, takže jakmile vyjdete ven a vrátíte se, něco si nejspíš přinesete s sebou. Ovšem přílišná snaha o hygienu může vést zase k alergiím a přecitlivělosti organismu.

Zdroj: Healthline

Článek Pravidlo 5 sekund: Jaká je skutečná doba, po níž ještě můžete bez obav sníst jídlo, které se válelo na zemi? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Šíření a obtížné pozorování

Některé plísně vám mohou způsobit opravdu silnou nevolnost nebo průjem. Jiné radikálně zvednou cenu sýra a další vás bez problémů zabijí. Víte tedy, s jakým druhem plísně máte co do činění? A je tak nějak v pořádku prostě sníst plíseň na potravinách? Plíseň je v základu mikroskopická houba, kterou lze snadno najít na rostlinách, zvířatech nebo v budovách. Rozrůstá se pomocí hyf, tedy vláken, která postupně vytváří rozvětvení.

Těmi se dostává do jídla nebo jiného materiálu, a protože jsou hyfy tenké, je obtížné je na začátku spatřit. Když si na jídle všimnete plísně, vaše první otázka nejspíš zní: „Mám to vyhodit?“ Pokud ji najdete na měkkých potravinách, jako džemu, jogurtu, broskvích nebo rajčatech, okamžitě je vyhoďte. Na tvrdších, jako sýry, mrkve nebo tuhé salámy, je v pořádku vrstvu odříznout a zbytek zkonzumovat. Proč tomu tak je?

Hlavně to, co ji doprovází

Tvrdé materiály jsou pro plíseň náročnější na průnik, takže se uvnitř nemůže šířit tak rychle. Řekněme ale, že jste jí zkrátka trochu pozřeli. Co se s vámi tedy stane? Největším problémem nebude samotná plíseň. Provází ji totiž bakterie, které vám způsobí bolesti břicha, zvracení a několik velmi rychlých výletů do koupelny. To ale není nic ve srovnání s tím, kdybyste snědli tzv. mykotoxiny, látky produkované právě některými druhy plísní.

Najdete je v některých potravinách a přežijí prakticky všechny typy kuchyňských úprav. Je jich asi 500 druhů a nejnebezpečnější je aflatoxin, který se vyskytuje hlavně na burácích a na kukuřici. Když je ho moc, může vám poškodit játra, DNA, způsobit rakovinu a nevratně narušit imunitní systém. Ale ne všechny plísně jsou takhle škodlivé, někdy je připravujeme zcela cíleně. Například modrý sýr je produktem netoxické plísně Penicillium roqueforti.

Modré a zdravé plísně

Plísně tohoto druhu – tzv. ušlechtilé – mají naopak antibakteriální efekty, což jim dovoluje potlačovat mnoho patogenů. Kromě toho rozkládají proteiny, z čehož pochází jejich tak žádaná krémovost a typicky ostrá chuť. Jako se vším dalším na tomto světě je toho v plísni víc, než se na první pohled zdá. Jistě, může vás dovést až do nemocnice, ale plíseň na chlebu byla počátkem revoluce v medicíně – vynálezu penicilinu, prvního antibiotika.

Kterou zkaženou potravinu jste naposled museli vyhodit?

Zdroj: TheScientist

Článek Co se stane, když sníte plesnivé jídlo a proč u některých potravin stačí postižený kousek odkrojit a u jiných ne? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Organismy v dobrém prostředí

Když se po dvou dnech vrátila do třídy, množství plísní a bakterií v jejím vzorku v Petriho misce bylo mnohonásobně vyšší než u jejích spolužáků. Z tohoto důvodu se rozhodla o snímek podělit na svém Facebooku. Současně s tím doporučila všem svým známým, aby tento typ sušení rukou na toaletách či jinde nepoužívali. „Toto je výsledek, který vyrostl po 3 dnech v Petriho misce. Misku jsem dala na 3 minuty do sušičky rukou ve veřejné koupelně.“

Nikdy proto už nepoužívejte tento způsob sušení. Vzorek obsahuje celou řadu bakteriálních i plísňových patogenů, které vám následně víří kolem rukou. Přitom si návštěvníci toalet myslí, že odchází s čistýma rukama. Záběr obletěl během pár hodin celý svět. Měl obrovský dopad, dokonce se k němu vyjádřil i výrobce Dyson, z jehož vysoušeče vzorek pochází. Jeho zástupce prohlásil, že jej „výsledek velmi překvapil“.

Zdání čistoty klame

„Všechny vysoušeče společnosti Dyson Airblade mají HEPA filtry. Ty zachytávají částice jako bakterie a další, ještě než přístroj opustí.“ Fotografie ale není zase tolik znepokojivá. Prohlašuje to i profesor mikrobiologie z University of Puget Sound na webu Lifehacker. Připomíná totiž prostou skutečnost, že celá naše kůže je pokryta mikroby. „Raději vám nebudu říkat, kolik mikroorganismů máte v ústech, nejspíše byste se totiž přestali líbat.“

„Prakticky po celý život plaveme v obrovském moři mikroorganismů a nic se neděje. Takže tento stav je naprosto v pohodě.“ Dále podotýká, že k určení škodlivosti vysoušeče rukou pro lidské zdraví je nejdříve potřeba jednotlivé plísně a bakterie určit. Ale nejen to, bylo by také potřeba určit, kolik se jich šíří vzduchem, a zda jsou rozdíly mezi bakteriemi z toaletního papíru a těmi ze vzduchu veřejné toalety. Ne všechny totiž lidskému organismu škodí.

Nejasný dopad vysoušečů

Podle New York Times se dosud jen málo nezávisle financovaných studií shodlo na tom, zda vysoušeče rukou škodí, či nikoli. Mnohé z nich nenašly významné rozdíly mezi sušením vzduchem a papírovými ručníky. Dlouhodobě mnohdy více škodí přílišná hygiena, protože právě vystavením patogenům a bakteriím si proti nim vytváříme odolnost. Tento obrázek sice upozorňuje na možný problém, není ale tak znepokojivý a ruce si klidně dál sušte.

Jakým způsobem si nejčastěji sušíte ruce?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Co nebo „kdo“ se ukrývá ve vysoušeči rukou? Snímek odebraného vzorku mnohé znechutil tak, že už ho nikdy nepoužijí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Escherichia coli a Salmonella typhi

E. coli je tyčinkovitou bakterií, která se v podobě neškodných kmenů vyskytuje jak u lidí, tak i zvířat. Existuje však asi 100 sérotypů odpovědných za stovky tisíc úmrtí, a to každý rok. Pro minimalizování rizik vzniku jakékoli střevní infekce je potřeba dodržet několik bezpečných zásad. Hlavně se vyhnout kontaktu se špinavou vodou a také dát pozor na důkladné pečení masitých jídel. Je také záhodno opravdu důkladně omývat veškeré ovoce a zeleninu.

Salmonella typhi vyvolává břišní tyfus, který je přenášen stravou nebo kontaminovanou vodou. Příznaky choroby jsou vysoké horečky, silné bolesti břicha, migrény a celková slabost organismu. Existují také lidé, kteří fungují jako asymptomatičtí přenašeči nemoci, přičemž u nich samotných se nijak neprojevuje. Například Tyfová Mary nakazila za svůj život asi 53 lidí. Mnoho z nich skonalo, zatímco ona sama zemřela na zápal plic ve věku 69 let.

Vibrio cholerae a Clostridium tetani

Vibrio cholerae je vysoce riziková bakterie, jež způsobuje velmi bolestivou a smrtelnou nákazu. Toto nakažlivé onemocnění zažívacího traktu lze nejsnáze „chytit“ z kontaminované vody. Hlavním příznakem jsou chronické průjmy vedoucí k dehydrataci, dále zvracení a svalové křeče. Významná ztráta solí a tekutin je pro lidské tělo smrtelná. Pokud není infikovanému člověku poskytnuta adekvátní léčba, je riziko smrti 50 %.

Clostridium tetani je pro člověka jednou z nejnebezpečnějších bakterií vůbec. Žije v anaerobním prostředí, a jakmile se dostane na vzduch, vytváří ochranné spory. Pokud se dostane přes poraněnou kůži do rány, velmi aktivně se množí a produkuje nebezpečný toxin. Způsobuje onemocnění tetanem, při němž je napaden nervový systém člověka, což vede k dlouhodobým a velmi bolestivým křečím. Projevy provází strach a silné bolesti, náročnost otvírání úst vede k dehydrataci a hladu, úmrtnost je 40–70 %.

Aspergillus fumigatus a stafylokok

Aspergillus fumigatus je druh houby, která je pro člověka silně patogenní. Její spory jsou sice vdechovány prakticky denně, aspergilóza se však rozvíjí u lidí s oslabeným imunitním systémem. Mezi hlavní ohrožené skupiny patří lidé s astmatem, imunodeficiencí a ti po chemoterapii nebo transplantaci orgánů. Aspergillus postihuje vnitřní orgány, způsobuje šok, vysokou horečku, selhání plic a také kašel s hemoptýzou.

Staphylococcus je nebezpečný a velmi různorodý rod bakterií. Pro člověka je nejnebezpečnější S. aureus neboli zlatý stafylokok, který může způsobit zápal plic, toxický šok, meningitidu, sepsi a další závažná onemocnění. Původně byl léčen penicilinem, postupně se ale bakterie stala rezistentní prakticky na všechna antibiotika. Proto je nutné použít speciální druhy antibiotik, případné lokalizované infekce lze řešit chirurgickým zákrokem.

Treponema pallidum, streptokok a Mycobacterium

Název bakterie Treponema pallidum evokuje nějaký podivný stroj nebo středověký kodex. Jde však o původce pohlavně přenosné choroby zvané syfilis. Tuto nemoc bylo kdysi jen velmi obtížné diagnostikovat a říkávalo se jí také „velký imitátor“. Dnes je v prvních fázích léčitelná poměrně snadno, pozdější průběh je však už smrtelný. V těle totiž dochází k nevratným změnám jako ochrnutí, slepotě, hluchotě i duševním poruchám. Střídají se například záchvaty vzteku a euforie.

Streptokok proniká do těla skrze nosohltan, způsobuje horečku, bolesti břicha, krku a obtíže s polykáním. Bakterie může až za 20 % zánětů mandlí a angín. Přenos je možný kapénkami v uzavřeném prostoru a asi 3 % mužů mají streptokoka v močové trubici. Mycobacterium tuberculosis je bakterie, jež byla poprvé objevena Robertem Kochem v roce 1882. Primárně jde o patogen v dýchacím ústrojí savců, který napadá plíce a způsobuje tuberkulózu.

S kterými z těchto drobečků jste se setkali příliš nablízko?

Zdroj: TheGuardian, Science

Článek Nejnebezpečnější bakterie světa: 10 největších metel lidstva, které dosud nevymizely se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

To, s čím si neporadil nikdo jiný

Poté, co se kompletně ženský tým archeoložek, badatelek a restaurátorek mořil s obnovou hrobky víc než 10 let, uchýlily se dámy tajně k nekonvenční metodě. Na podlahu hrobky aplikovaly speciální pastu složenou z bakterií, které měly tuto špínu jednoduše sežrat. Lidé si obvykle bakterie s čistotou nespojují. I když jsou mezi nimi jasní škůdci (ano, stafylokoku a E. coli, díváme se na vás), valná většina s námi koexistuje naprosto mírumilovně.

Mnoho mikrobů je běžně používáno v průmyslu, kde rozkládají věci, se kterými si žádný jiný organismus neporadí. Biologové i inženýři s nimi likvidují nejrůznější zrádné olejové skvrny nebo právě pozůstatky mrtvých těl. „Jakmile bakterii naučíte jíst konkrétní materiál, kterého se chcete zbavit, můžete si ušetřit obrovskou spoustu práce,“ vysvětluje Sussanah Tringe z Lawrence Berkeley National Laboratory ve Spojených státech.

Bakterie spořádají všechnu špínu a přežijí

Na naprosto základní úrovni hledají všechny formy života něco, z čeho získají energii a uhlík. Díky své velikosti a jednoduchosti mohou bakterie metabolizovat energeticky mnohem bohatší materiály než velké formy, jako jsou například lidé. Mikrobi proto dovedou zpracovat materiály, na které nikdo jiný v přírodě nemá potřebnou výbavu. Sami získají energii a jejich metabolismus promění tyto substance na sloučeniny využitelné pro ostatní.

Lidský odpad zpracovávaly bakterie po celá tisíciletí, ovšem až po roce 1900 šlo o cílené a přesně zaměřené akce. Na tom si experti uvědomili, že jakéhokoli odpadu se lze zbavit, pokud najdou správného mikroba. Dnes se takové postupy běžně používají u čištění kovů, odpadních vod, půdy či tkání. Bakterií je hodně a velmi rychle se adaptují na to, co je potřeba zpracovat. V roce 2016 se objevily dokonce bakterie schopné rozkládat plastové odpady.

Obnova uměleckých děl

Tyto postupy začali následně využívat i restaurátoři umění včetně výtvarného. V této oblasti je ale potřeba zcela odlišný přístup. Z chemického hlediska je pro bakterii lepidlo a část mrtvého těla prakticky totéž. Problém je, pokud je potřeba, aby bakterie snědla lepidlo, ale už ne cokoli dalšího – tedy samotné dílo. Rozhodně nechcete pustit mikroba s obrovským apetitem na celulózu do středověké knihovny. Za chvíli byste našli jen kožené přebaly.

Tento postup tak využívají spíše sochaři a architekti, zkrátka oblasti, kde je okolí skvrn prakticky výlučně z kamene. Postupným testováním došlo k výběru z 1 000 různých druhů, až byli zvoleni kandidáti pro čištění hrobky Medicejů i Michelangelových mistrovských děl. Je také potřeba jasně určit strukturu špíny, tak aby byla odstraněna jenom ona a nebylo poškozeno cokoli pod ní. Jde v zásadě o formu chirurgie, kdy je pacientem celá místnost.

Hlavním cílem jsou odpady

„Pokud mají přežít, musí přežívat na tomhle,“ podotýká Bruce Rittmann, environmentální inženýr z Arizony, k otázce odpad požírajících bakterií. „Několikrát to s nimi zkrátka zkusíte, až se nakonec objeví organismy, které se dokáží živit konkrétním materiálem.“ Daný druh je pak prostudován v laboratoři kvůli zjištění, proč jsou jedinci těchto procesů schopni. Jeho cílem je najít mikroby schopné poradit si s polyfluorovanými látkami, tedy PFAS materiály.

Jedná se o materiály, které jsou obsaženy v mnoha druzích obalů, odpuzují vlhkost i mastnotu a nacházejí se například i v kobercích. Problém je, že se liší od všech molekul v přírodě a odolávají tak rozkladu. Bakterie je zkrátka nerozeznají jako něco, do čeho se mohou pustit. Rittmann ale věří v úspěch. „Jsme perfektní tým. My máme naše mozky a organizační schopnosti, oni zase diverzitu a náš odpad vidí jako svou potravu.“

Jaké další pozitivní bakterie vás napadají a co provádí?

Zdroj: DiscoveryMagazine

Článek Skrytá čisticí síla bakterií: Při práci je záměrně využívají lékaři, archeologové i sochaři se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dlouhodobé podráždění vaší pokožky a odér

Akné a další vyrážky se rozhodně neomezují jen na tvář. Špína usazující se kolem spodního prádla může způsobit úplně stejné narušení pokožky kdekoli jinde. Týká se to hlavně žen s citlivější pokožkou. Protože jsou prsa a bradavky velmi citlivé, zvláště ony mohou popraskat, pokud je zpocený povrch vystaven opakovanému tření se slanou tkaninou. Při zachování oboustranné hygieny je toto riziko velmi nízké.

Stejně jako při nepraném oblečení se i absence údržby prádla nevyhnutelně projeví nepříjemným zápachem, který může velmi jednoduše projít i přes horní vrstvy oblečení. Pokud pravidelně narážíte na zápach, který neodstraní ani běžný prací prostředek, zkuste přidat ocet, který pachy neutralizuje. Důležitým faktorem je také teplota praní. Bavlnu a syntetická vlákna lze prát v teplejší vodě, hedvábí vyžaduje chladnější prostředí.

Poškození látky kvůli potu a deodorantům

Jestli jste někdy zachytili kolem stran podprsenky žlutou linku, nejspíš je to stopa potu smíchaného s olejem, špínou nebo pleťovými krémy. Tělesná chemie může také ovlivnit samotnou barvu tkaniny, což vychází z hodnoty jejího pH. Odstranit se dají speciálním odstraňovačem nebo jemným užitím kartáčku na zuby. Na tmavší látce se objevují bílé linky, což je následek minerálních solí opět z vašeho potu. Jejich výskyt je jasným signálem pro praní.

Obecným pravidlem je praní podprsenky po 2 – 3 použitích. Je ovšem potřeba ujasnit si, co znamená použití. Podle dermatologů není několik hodin s minimálním pocením plné „použití“ či nošení. Ovšem delší nošení s výrazným pocením už může sloužit i jako 3 cykly. Rozhodujícími faktory jsou mastnota pokožky a také míra vašeho potu. Na jejich základě si při běžném rozvrhu vašich aktivit stanovte ideální frekvenci.

Další tipy pro péči o prádlo

Nenoste jednu stále dokola, obměňujte je. I když máte velmi oblíbenou, vysoké „vytížení“ povede ke ztrátě tvaru, protože její konstrukce si potřebuje odpočinout. Před vložením podprsenky do pračky ji zapněte, nezaplete se tak s ostatními kusy oblečení uvnitř. Pro uchování elasticity tkaniny a konstrukce zvolte lehký prací cyklus. Když budete podprsenku sušit, rozhodně se ujistěte, že košíčky jsou ve své obvyklé pozici.

Vyhněte se použití sušičky nebo dalších zrychlení procesu. Teplo a vibrace mohou velmi snadno zničit elasticitu výrobku. Postup je potřeba také upravit podle konkrétního typu, tedy zda jde o podprsenku bez kostic, Bandeau bez ramínek nebo sportovní. Každý tento typ je vhodný do jiných situací a prostředí, takže se mu dostává zcela odlišné zátěže. Například vyztužené podprsenky naberou nepochybně více vlivů z okolí než ostatní typy.

Jaké humorné příhody máte s podprsenkou spojené?

Zdroj: BrightSide

Článek Jak často prát podprsenku? Již po prvním nošení začíná vznikat ráj bakterií a parazitů. Každé další je akorát přiživuje se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Moderní trend bez šamponu

Ačkoli použití šamponu může být částí vaší denní rutiny, hnutí „bez šamponu“ se stává respektovaným a populárním. V originále jde o hnutí „no poo“, kde ovšem poo neznamená stolici, ale shampoo. To jen pro ujasnění. Tento přístup není pro každého a funguje jen u některých typů vlasů. Lidé se suchými a jemnými vlasy, které se samy příliš nemastí, mohou být právě ti šťastní. Pokud máte na hlavě pořádnou hřívu, bude vyžadovat více péče.

Protože některé šampony obsahují agresivní chemikálie, které porost vysušují, hodně lidí zkouší nejrůznější podivné postupy, aby vlasům zachovali svěžest a zdraví. Jenže co lidstvo dělalo, než se vůbec šampony objevily? Na indickém subkontinentu byla tato substance vyráběna vařením mýdelníku s plody indického angreštu. Právě mýdelník obsahuje organické chemikálie, které vytváří pěnu. Ta pomáhá odstranit z vlasů přebytečný maz, takže zůstanou hebké a snáze se upravují.

Historie péče o porost hlavy

Na počátku 18. století se této praktiky chytli koloniální obchodníci a představili ji také v Evropě. Název šampon pochází ze sanskrtského výrazu „chāmpo“, což znamená „masírovat a uklidňovat hlavu i vlasy“. Staří Řekové i Římané používali olivový olej s kapkou octa, který vlasy také zesvětloval. Pokud vám tedy nevadí, že vám bude hlava vonět jako salát, můžete zvážit i tuto možnost. Ve středověku si většina lidí časté koupele dopřát nemohla.

V některých částech Evropy používaly ženy směs ječmene, soli a medvědího tuku, aby jim vlasy vyrostly delší. No, aspoň to bylo 100% organické. Renesance přinesla do tohoto úkonu dále slaninu a lékořici, ale ačkoli máme tyto pochutiny rádi, nejspíš zůstaneme u prosté konzumace. Během 18. století byly paruky znakem společenského postavení jak pro muže, tak i ženy. Doktoři tehdy radili používat na vlasy vejce, takže pokud vás někdo takhle šikanoval, vlastně vám pomohl.

Tekutý šampon na obzoru

Nám známý tekutý šampon se začal široce využívat až ve 30. letech 20. století. Stálo za tím 20 let těžkého novinového marketingu, než se trend chytil a přišlo i společenské očekávání pravidelného mytí vlasů. Záhy se tekutý šampon stal celosvětovým fenoménem. Proč se dnes tedy někteří lidé šamponu vyhýbají a co se bude dít, když s mytím úplně přestaneme? Jestli se moc nenamáháte a žijete v suchém podnebí, pravděpodobně by se tak moc nestalo.

Bylo by to díky poklesu přirozené mastnoty, která vlasy udržuje vlhké. Jestli se vám ale mastí víc a jsou silnější, pak to po čase poznáte. Hodně lidí tvrdí, že po několika týdnech bez mytí se vlasy staly silnější a objemnější. V krátkém horizontu tak můžete zaznamenat pozitivní změnu. Postupem času budou ale divně zapáchat. Vlasy v sobě totiž zadržují vlhkost, která je perfektním prostředím pro množení bakterií a dalších parazitů.

Asi s vámi nikdo nebude chtít být

To může následně vést k infekci ze všech mrtvých kožních buněk, okolní špíny a bakterií, které se právě ve vlasech zachytily. Ať už máte na hlavě jakýkoli účes, bakterie si do něj cestu prostě najdou. Po měsíci byste se potýkali s neustálou potřebou se drbat a šířil by se kolem vás kyselý zápach. Po půl roce až roce vytvoří bakterie nánosy na koříncích, což povede k vřídkům a pupínkům i ztrátě vlasů. Jestli máte spolubydlící, nejspíš vás záhy vystěhují.

Ačkoli v zásadě neexistuje medicínský důvod pro mytí vlasů, některé druhy šamponů jsou přímo požehnáním pro osoby, které trpí různými formami lupénky. Ovšem další neduhy jako ekzémy nebo lupy se mohou kvůli pravidelnému mytí některými šampony naopak zhoršit. Z pohledu dermatologie některé typy vlasové kosmetiky kůži hlavy příliš vysušují. Existují i metody mytí s použitím octa a jedlé sody, ale každý si musí najít vlastní fungující řešení.

Používáte normální komerční šampony, nebo něco z vlastní výroby?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Časté mytí vlasů může uškodit. Co by se ale stalo, kdybyste si je naopak nemyli celý rok? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvrny na kůži, vyrážky a infekce

Jakmile přestanete se sprchováním, zhorší se postupně jakékoli trvalé problémy s kůží, které už máte. Bakterie, špína a mrtvé buňky začnou pracovat dohromady a vy se budete stále častěji drbat. Tento zásah do kůže způsobí její poškození, nezřídka až na krev. Takto narušená kůže je pak vynikající prostředí pro jakoukoli vnější infekci. Té normálně povrch těla klidně odolá, ovšem popraskání je pro vnější vlivy živnou půdou.

Kdykoli se dotýkáme dveřní kliky, mobilu nebo prkénka, setkáváme se s obrovským množstvím bakterií. A pokud nepřijde hygiena, aby je odplavila, pohodlně se skrze ruce, nos a pusu dostanou až do organismu. Z toho pak může pocházet jak obyčejné nachlazení, tak i žloutenka. Když jsme byli děti, všichni nám důrazně říkali, jak je důležité mýt si ruce. To se ovšem vztahuje i na pravidelnou očistu celého těla.

Houby a mrtvé kožní buňky

Na vrcholku možností, které postihují špinavý povrch těla, jsou houby a další kožní infekce. Při absenci hygieny obsadí prostor a způsobí celou řadu problémů. Mohou totiž přežívat na kůži, v ústech nebo v oblastí genitálií. Větší sklony k nim mají děti, těhotné ženy a také lidé trpící nadváhou. Klíčovým faktorem je ovšem opět mizerná hygiena. Čištění právě těchto míst, kde se usazuje pot, je důležitým krokem pro zachování vlastního zdraví.

Jakmile si pod proudem vody promnete kůži, odplavíte mrtvé buňky a na jejich místě mohou v klidu vyrůst nové. Pokud k tomuto aktu nedojde, postupně se mohou na povrchu celého vašeho těla nahromadit i kilogramy těchto kožních buněk. A to rozhodně není stav, kterého by kdokoli normální chtěl dosáhnout. Silný tělesný zápach, podle kterého se špatná hygiena prakticky neomylně pozná, je pak signálem i na celé metry daleko.

Genitálie, akné a pupínky

Při nedostatku pravidelné hygieny je klín (bez ohledu na pohlaví) asi nejpostiženější oblastí povrchu těla. Nejen, že bude opravdu nelibě páchnout, ale bude i zcela otevřen kvasinkovým infekcím všeho druhu. Dochází totiž ke kombinaci tří kritických faktorů – moči, potu a ochlupení, které všechno ostatní umí snadno zadržet. Pocit svědění se vší nahromaděné špíny a bakterií pak navíc způsobí stálý a postupně rostoucí diskomfort.

Při normální hygieně pupínky na kůži nejspíš ani nezachytíte. Pokud se objeví, záhy zmizí. Jenže když s ní přestanete, objeví se záhy nejen na kůži obličeje, ale na většině těla včetně hýždí. Nadbytečné bakterie způsobí infekci folikul a rostoucí vrstva mazu zablokuje potní žlázy, kdekoli to půjde. Postupně se tak bude jen drbat na stále více místech a také častěji, až si nejspíš rozedřete kůži do krve. O nevábných skvrnách mimo obličej nemluvě.

Jaké nejdelší období bez sprchy jste museli absolvovat?

Zdroj: BrightSide

Článek Když se nesprchujete, dějí se s vaším tělem hrůzostrašné věci. Absence hygieny ohrožuje drasticky vaše zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Posílení stálého trendu

Průzkum z roku 2019 provedený řetězcem Tommy John ukázal, že 45 % lidí nosí stejné spodní prádlo více jak 2 dny v kuse. V případě, že se po tuto dobu nemusíte s nikým fyzicky vidět, možná cítíte menší nutnost takové výměny. Když ale porušíte toto nevyslovené společenské pravidlo, za jak dlouho se u vás objeví kožní problémy? Pokud se rozhodnete nosit jedno a to samé opravdu 365 dní, bude to muset být opravdu pohodlný kousek.

Tanga a boxerky proto nechte v prádelníku. Sežeňte si nějaké bavlněné prádlo, které se přirozeně zbavuje vlhkosti – věřte, že to bude později potřeba. Polyester nebo hedvábí to můžou zvládnout taky. Jestli jste ale na tyto materiály alergičtí, čeká vás hodně krušný rok. Protože ho budete nosit stále po celý rok, nemusíte se bát bakterií z prádla ostatních lidí. Ovšem tenhle kousek jich nabere sám o sobě úctyhodné množství, s tím počítejte.

A dny začínají plynout

Zhruba 40 % zdánlivě sterilního oblečení stále obsahuje stopy fekálií, i když je vyprané. Jenže kolik bakterií můžeme najít v nepraném spodním prádle? Jak bude ubíhat den za dnem, vaše spoďáry spolehlivě naberou jak vlhkost, tak právě částice fekálií. Každý výlet na toaletu a každá kapka potu zůstane v látkovém vězení kolem vašeho klína. Podle Dr. Charlese Gerba obsahuje každý kousek použitého spodního prádla desetinu gramu stolice, což znamená nejen E. coli.

Dalším rizikem je stafylokoková infekce. Už po dvou dnech pocítíte znatelnější vlhkost a zesílí také zápach. Čehož si nevyhnutelně všimnou všichni nebožáci, kteří se kolem vás budou muset pohybovat, pokud zrovna kvůli covidu-19 nepřišli o čich. Ochlupení zachytí skvrny a sekrety, což vpustí bakterie ještě hlouběji do vašeho těla. Nadbytečné bakterie žijící v látce se budou stále třít o vaši kůži a přivodí vám kvasinkovou infekci nebo kožní mykózu.

Zapomeňte na mastičky

Při jejich výskytu můžete zapomenout na prodejné mastičky, které by vyrážku zahnaly. Časem se stav kůže zhorší natolik, že budete potřebovat antibiotika na předpis. Pokud s těmito bakteriemi nic neuděláte, dostanou se vám do těla a čeká vás infekce močových cest. Na kůži se kolem postižené oblasti objeví pupínky. Chlupy vám budou dále zarůstat a prakticky každé místečko v této oblasti bude opravdu, opravdu hodně svědit.

Špína a tekutiny dosáhnou takové koncentrace, že začnou rozkládat samotnou látku, a zbytky stolice zezadu se přesunou dopředu. S tolika zdravotními komplikacemi v malém kousku látky nejspíš jedno spodní prádlo nošené po celý rok udělá víc, než jen poškodí jakýkoli vztah. Vaše tělo bude zničeno skrz naskrz. Jestli je vaším cílem udržet si lidi od těla, můžete zkusit něco, co vám tak nezničí intimní partie. Co třeba si rok nemýt ruce?

Kdy jste byli nuceni k podobně extrémní situaci a proč?

Zdroj: WhatIfShow

Článek Co by se stalo, pokud byste si spodní prádlo nevyměnili celý rok? Jedno je jisté, nezkoušejte to se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika příliš teplého okolí při spánku

Vysoká teplota místnosti snižuje čas odpočinku strávený v NREM fázi. Nejen, že tak budete následující den bez energie, ale také omezujete tělu možnost vnitřní regenerace. To se týká hlavně mozku, ukládání informací a možnosti učení. Pokud je vám v noci zima, raději si přidejte jednu deku a nezapínejte topení. Možná si řeknete, co je tak škodlivého na troše tepla. Jenže teplo zvyšuje ve vzduchu úroveň oxidu uhelnatého.

To je bezbarvý jedovatý plyn, jehož množství může v závislosti na teplotě prostředí překročit bezpečnou hranici. Právě dlouhodobé přitápění tak může vést až k bolestem na prsou a spustit další zdravotní problémy. To se projevuje hlavně u lidi trpících například srdečními chorobami nebo u astmatiků. Ti by při používání přímotopů a teplometů měli být zvlášť opatrní. A pro pány obecně platí, že přílišné teplo v místnosti rozhodně neprospívá plodnosti.

Nikdy není pozdě vytápění ztlumit

Dobrou zprávou je, že negativní efekty přílišného tepla je možné zvrátit. Zkrátka začnete spát v chladnějším prostředí a změnu režimu nepochybně poznáte. Další oblastí, na které se přílišné teplo může podepsat, je vaše kůže. Kvůli nedostatku vlhkosti bude podrážděná, svědivá a může se i loupat. A jestli si necháváte přitápění poblíž po většinu dne, pak jste nejvíc na ráně stran všech výše zmíněných symptomů. Toxický vzduch v pokoji je dalším faktorem.

Součástí běžného denního provozu by mělo být časté větrání. Ne na dlouho, stačí pár minut. Jenže je potřeba, aby se za tu dobu skutečně vyměnil vnitřní vzduch místnosti za ten venkovní. Vydýchaný, suchý a teplý vzduch je pro vaši imunitu tím nejhorším prostředím. A pokud nemáte astma nebo další respirační potíže, pobytem v něm si o ně dlouhodobě koledujete. Dost možná z toho pochází značná část zdravotních potíží, které vás sužují po celý rok.

Život bakterií a citlivost dětí

Bakterie a viry obecně přežívají mnohem lépe v suchém a teplém prostředí. Ve vlhkém rychleji těžknou a padají k zemi. Proto právě přitápění vytváří atraktivní podmínky, ve kterých zvenku zanesené bakterie a cokoli dalšího prospívá po dlouhou dobu. Ostatně právě to je důvod, proč většinu nachlazení a chřipek chytáme v zimě. Místnosti domu jsou totiž znatelně teplejší než venkovní prostředí, kde se viry neudrží.

Na přetopené prostředí jsou velmi citlivé malé děti, hlavně miminka, jejichž pokožka se vysuší mnohem rychleji než u dospělých. Stejně tak vysychá i přirozený hlen v nose, který za běžných podmínek filtruje vzduch a zachytává bakterie. Když se odpaří, cokoli zvenku se do našeho těla dostane mnohem snáze. I když je náš organismus dost silný na to, aby si s nákazou poradil, netýká se to dětí. Jejich imunita tak dostává zabrat mnohem víc i při běžných infekcích.

Zapínáte si na zimu přímotopy nebo teplomety?

Zdroj: BrightSide

Článek Ihned přestaňte spát ve vytopeném pokoji. Topení spuštěné přes noc stojí za zdravotními neduhy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Psí bakterie a naše tělo

Stanovisko virologů a bakteriologů je naprosto jasné, protože zdaleka nejde jen o to, co se nachází v psích slinách. Psi strkají své čenichy do nejšpinavějších míst civilizace, a kromě toho pečlivě zkoumají i výkaly svých kamarádů. K vám domů potom přinesou něco jako zmrzlinový pohár bakterií, virů, roztočů a všeho dalšího, co se dá venku sehnat. Pokud se i jen část tohoto koktejlu dostane do lidského organismu, může to způsobit velmi vážné zdravotní potíže.

Většinu takových případů tvoří hlavně přenos parazitů. Odborně se nemoci přenosné ze zvířat na člověka jmenují zoonózy a je známo asi 150 takových chorob. U nás se naštěstí vyskytují pouze některé, z nichž nejobávanější je vzteklina. Všem těmto nepříjemnostem se dá samozřejmě předcházet. Kromě samotného způsobu chování k psovi je také potřeba dbát na hygienu a pravidelné prohlídky vašeho psího kamaráda.

Základní psí hygiena

Nikdy se psem nesdílejte žádné nádobí, nenechte ho žrát u stolu a pokud možno ho nelíbejte. Po kontaktu s ním si vždy pečlivě umyjte ruce. Svého miláčka nechte také pravidelně očkovat, koupejte jej speciálními antibakteriálními šampony a použijte taky přípravky proti množení hub a roztočů. Při venčení dávejte pozor na to, kde se zvíře pohybuje, protože na ulici může najít nejrůznější „zajímavosti“. Je to ochrana jak vás, tak vašeho chlupatého kamaráda.

Dbejte na kvalitní psí stravu, nedávejte jim syrová vejce, ryby ani maso. Jejich jídelní misky, pelechy i nádoby na vodu také pravidelně dezinfikujte, ideálně v součinnosti s úklidem celé domácnosti. Pokud váš pes odmítá žrát nebo na něm pozorujete jiné trvalejší odchylky od normálního chování, navštivte veterináře. To samé platí, pokud pozorujete potíže se zažíváním a pes má průjem nebo pravidelně zvrací. Jak moc dbáte na hygienu ve společné domácnosti se psem vy?

Zdroj: BrightSide

Článek Mazlíte se běžně se psy a kočkami? Svůj přístup přehodnotíte hned z několika důvodů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Všechno, na co sáhneme

Například takový mobilní telefon, který denně držíte v ruce, je pro bakterie přímo rájem. Málokdy vás totiž napadne ho otřít, nebo dokonce vyčistit nějak důkladněji. Přitom stačí docela málo, tedy vzít jednou za čas vlhčený ubrousek s alkoholem, a populace bakterií bude hned menší. Stejně jako mobil jsou na tom dálková ovládání a také všechny klávesnice. Podobné příklady jsou i tlačítka mikrovlnky, myčky na nádobí nebo posuvník na digestoři.

Kliky dveří jsou zásobárnou bakterií a mikrobů nejspíš na jakémkoli místě. Je zkrátka nutné na ně sahat, pokud se chcete někam dostat. Nejspíš už vám ale svitlo, že tím nejhorším přenašečem jsou vaše ruce. To zároveň znamená, že bakterie se snadno množí na místech, kterých se nejvíc dotýkáme. Proto jsou další v řadě přípravná prkénka v kuchyni a samozřejmě veškerá kuchyňská výbava. Tedy hrnce, nože, misky. Na dřevěných podložkách se bakterie snadno chytají kvůli mikrořezům.

Houbičky, hračky a tašky

Dřez a houby na mytí nádobí můžete mít zafixované jako velmi čisté místo. Vždyť je tu v stále v akci horká voda a saponát, že? Jenže i mycí houbička může začít pořádně zavánět. Množí se v ní totiž bakterie, takže jejím použitím je jen roznesete dál. Pokud chcete houbičku vyčistit, potřebuje silnější dezinfekci a lázeň v horké vodě, která se dostane až dovnitř. Nejlepším řešením je ovšem pravidelná výměna za nový kousek jednou za pár týdnů používání.

Pokud používáte na nákupy látkové tašky, vzniká vám další zásobárna bakterií. V obchodě toho nachytají hodně ze zboží, a pokud jedete autem, teplé prostředí množení nezvaných mikroskopických návštěvníků také svědčí. Stejně jsou na tom misky pro zvířata a jejich hračky. Chlupáči nosí zvenku nejrůznější roztoče a jejich potrava většinou v misce zůstává delší dobu. Víte ještě, kde dochází k pravidelnému kontaktu rukou s materiálem? Třeba kdykoli si nasazujete batoh nebo dáváte na rameno kabelku.

Zdroj: TheSpruce

Článek Fuj, věděli jste, že je ovladač špinavější než toaletní prkénko? Seznam věcí, které jsou daleko odpornější, přesto to nikdo neví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Postup s opačným důsledkem

Pokud jde o toaletu jako místnost, bakterie jsou naprosto všude. Pravidelné splachování je vyhazuje z mísy všude po okolí, takže se dostanou od stropu po podlahu. Protože je rulička papíru poblíž, logicky bakterie zasáhnou i tento stojánek. Jenže na rozdíl od zdí a prkénka papír velmi dobře absorbuje vlhkost a je tedy perfektním prostředím pro množení bakterií. Z toho plyne, že pokládání papíru je vyhánění čerta ďáblem.

Ano, prkénko na sobě má také bakterie. Jenže toaletní papír jich má mnohem víc. Tudíž nahrazujete špatný povrch ještě horším. Jediným způsobem, jak zabránit rozptylu bakterií, je splachovat se sklopeným prkénkem. V tomto ohledu mají veřejné toalety dvě zásadní vady. Zaprvé není možné určit, zda to takhle provedli předchozí uživatelé. Nejspíš nikoli. Zadruhé jsou toalety kolikrát v takovém stavu, že mísu jednoduše uzavřít nejde.

Nikoli nejšpinavější

Trochu paradoxem je pak skutečnost, že toaletní prkénka mohou být nejčistší částí toalety. Největší množství bakterií totiž nachytáte na ruce – protože se všeho dotýkáte. Z toho důvodu jsou nejvíc postižené kliky u dveří, dřezy nebo právě toaletní papír. Ano, stejně tak kohoutky umyvadla, ke kterým vždycky spěcháte, abyste ze sebe tu špínu smyli. Samotné toaletní prkénko se s vašima rukama setkává obvykle sporadicky.

Pokud si opravdu chcete vyčistit prostor, noste s sebou hygienické ubrousky napuštěné alkoholem a prkénko prostě otřete. Stejně tak můžete takový ubrousek aplikovat před umytím rukou a na kliku ode dveří. To jsou nejrizikovější místa, pokud jde o bakterie. Myslete ovšem i na to, že naše imunita pravidelně pracuje s venkovními parazity a přílišná hygieničnost může být dlouhodobě i kontraproduktivní.

Zdroj: BrightSide

Článek Přestaňte obkládat prkénko na veřejných záchodech toaletním papírem. Můžete si pekelně zavařit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sendviče v různém stádiu plesnivosti

Aby vysvětlila proces šíření bakterií a potřebnost hygieny, provedla ve třídě naprosto jednoduchý experiment. Požádala několik dětí s různě špinavýma rukama, aby se dotkly pěti plátků bílého toustového chlebu. Plátky byly všechny ze stejného bochníku a dotek dětských rukou proběhl ve stejném čase. Pak byly jednotlivé plátky s popiskem uzavřeny do sáčku a ponechány ve třídě. Tak mohly děti sledovat, co se s chlebem bude dít během jednoho měsíce.

První kousek byl otřen o jeden z místních notebooků. Druhý sloužil jako kontrolní vzorek, šel z bochníku rovnou do sáčku. Dalšího se dotkly děti, které si ruce neumyly. Čtvrtý kousek osahaly děti poté, co si umyly ruce teplou vodou a mýdlem. Poslední byl dotčen rukou ošetřenou dezinfekcí. Ten, který přišel do kontaktu s notebookem, vypadal po měsíci jako kompletně spálený. Jen kraje a růžek dávaly na vědomí, že se původně jednalo o chléb.

Černožluté skvrny po celém povrchu

I když učitelka podotkla, že na škole se laptopy také čistí a dezinfikují, ten použitý v projektu tato péče nejspíš nepotkala. Výsledek je naprosto úděsný. Jediný plátek chleba, který byl prakticky nedotčen, byl právě ten, u kterého se děti normálně umyly vodou a mýdlem. Tedy samozřejmě kromě kontrolního vzorku. To bylo jasným důkazem toho, jak velký efekt tato základní hygienická metoda má.

Ostatní plátky nepotřebovaly jakékoli vysvětlování, kombinace černých a žlutých skvrn mluvila naprosto jasně. Zajímavé přitom je, že i dezinfekce na ruce se projevila dost mizerně. Je možné, že roli sehrála špatná technika použití, to ovšem nemění nic na faktu, že zde jednoznačně zvítězilo klasické mytí rukou vodou a mýdlem. Ostatně tento návyk je neoddiskutovatelnou složkou základní hygieny a obecného fungování člověka ve společnosti dalších lidí.

Zdroj: BrightSide

Článek Je antibakteriální gel pouze reklamní tahák? Učitelka provedla experiment, jehož výsledek zaskočil i experty se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Odolná bakterie znamená riziko

Nahrazení klasického mytí rukou mýdlem právě potřením touto dezinfekcí bylo bráno jako nejúčinnější metoda v prevenci infekcí přenosných kontaktem. V roce 2009 bylo dokonce antiseptické mýdlo odstraněno jako málo efektivní a příliš dráždivé. Možnost, že si bakterie vyvinou na alkoholové dezinfekce toleranci, nebyla považována za možnou. Jenže australští vědci z univerzity v Melbourne pozorovali evoluci bakterie Enterococcus faecium během 20 let se značným znepokojením.

Jejich studie jasně ukázala, že si tento druh vyvinul odolnost právě na alkohol. Tato bakterie je zodpovědná za tzv. nozokomiální nákazy. Ty jsou spojeny s hospitalizací pacientů v nemocnicích. Jedná se tak o velmi závažnou a podloženou hrozbu, která může zasáhnout nemocniční systém v jeho základu, protože jde o narušení letité jistoty dosavadního použití dezinfekčních přípravků.

Útěk od dezinfekce

Zmíněný druh bakterie je už nyní velmi odolný, což vysvětluje jeho adaptaci právě na zařízení nemocnic. Nicméně i přesto jsou tyto bakterie běžně náchylné na dezinfekční postupy, některé mutace ovšem jejich citlivost snižují a pak na ně obvyklé prostředky nezabírají. Australský výzkum ukazuje, že se vybrané kmeny udržují právě v nemocnicích a odtud se mohou nekontrolovaně šířit do běžného prostředí.

Studie také naznačuje, že gelové dezinfekce by měly být použity vhodnějším způsobem. Je dostačující použít gel s menším obsahem alkoholu, aby některé bakterie přežily a nebyly tak silně tlačeny k adaptaci. Bylo nejspíš naivní si myslet, že by se nakonec nepřizpůsobily. Ostatně proti bakteriím bojujeme obrovskou spoustou nástrojů a vždycky si dokázaly najít nějakou skulinku, kterou utekly.

Zdroj: Nerdiest

Článek Bakterie se postupem času stávají odolné vůči dezinfekčním gelům. Jejich odolnost znamená obří riziko v dalších vlnách se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Narušení zákonitostí imunitního systému

Jedním ze základních principů je, že se lidský imunitní systém vyvinul natolik, že dokáže zachytit každého jednotlivého mikroba, aby tak mohl zachytit právě ty škodlivé. Myšlenkou bylo, že imunita pracuje paušálně a cizích věcí se prostě zbavuje. Až doteď ale tuto myšlenku nikdo nepodrobil důkladnějšímu testu. Test by znamenal nalezení bakterie, se kterou se imunitní systém savců dosud nesetkal a která je naprosto odlišná od všeho, čemu kdy čelil.

Ten pravý testovací kousek poskytla chráněná oblast ostrova Fénix v Kiribati jihozápadně od Havaje. Nejde jen o hloubku vody, jde o nejhlubší, nejvzdálenější a od dávných dob nejzachovalejší část oceánu. Je hluboká 4 000 metrů, nejsou v ní žádní savci ani velryby. Je to tudíž ideální místo na to najít bakterii, která je odlišná od čehokoli, s čím se naše imunita může setkat a setkává kdekoli na souši.

Odchycení testovacího kandidáta

Jakmile byli vědci na místě, použili dálkově řízenou miniponorku, která odebrala bakterie z vody, mořských hub, hvězdic a sedimentů, které pak vyrostly do 117ti druhů. Po dalším rozdělení nechali vědci 50 kmenů reagovat na imunitní systém myší a lidí. K jejich překvapení 80 % mikrobů uniklo jakékoli detekci, receptory savčí imunity je prostě neviděly. Je tak patrné, že imunita je definována okolím a přesunutí do jiného ekosystému ji nechává bezbrannou.

Navzdory strašidelné schopnosti vyhnout se zachycení vědci konstatovali, že bakterie z hlubin moře neznamenají pro lidi žádné nebezpeční. Zaprvé se nevyvinuly s účelem vyhnout se takové imunitě, takže přítomnost patogenů by byla zcela náhodná. Důvodem je oboustrannost odlišnosti – prostředí našich těl je natolik odlišné od hlubin oceánu, že bakterie by mimo svoje běžné prostředí stejně příliš dlouho nepřežily.

Zdroj: Livescience

Článek Vědci našli bakterii neviditelnou pro imunitní systém se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.