Klíčová schopnost termoregulace

Lidský organismus se neustále snaží udržovat svoji teplotu v homeostáze. To je rovnovážný stav, kdy tělo dosahuje teploty mezi 35,8 – 37 °C. Na tzv. normální teplotě závisí veškeré biochemické pochody, které se v lidském organismu odehrávají. V případě, že dojde k přestoupení hranic tzv. tělesné pohody, nastupuje termoregulace. Pomocí ní dochází ke zvýšení či snížení tělesné teploty. Klíčovým orgánem pro termoregulaci je poté hypotalamus, který funguje obdobně jako termostat.

Hypotalamus obsahuje termoreceptory, které jsou propojené s termoreceptory přítomnými na kůži, a jež zvyšují či snižují teplotu prostřednictvím reflexů (třes, sálání, pocení). Důležitými orgány pro termoregulaci jsou dále játra a srdce. Játra prostřednictvím biochemických reakcí pomáhají ohřívat krev, a srdce zase funguje jako „pumpa“, která krev rozvádí po celém těle. Zajímavé je, že pro rozpoznání tepla je lidské tělo vybaveno výrazně méně termoreceptory (30 000) než pro zaznamenání chladu (250 000).

Důvody, proč je vám neustále zima

Mezi méně závažné důvody, které vedou k neustálým pocitům chladu, jsou obezita, špatné stravovací návyky, nedostatek vitamínů A a E a v neposlední řadě nedostatek železa. Jestliže nemá tělo optimální přísun živin vlivem nevhodného stravování, nemá ani dostatek energie na to, aby se zahřálo (metabolické procesy zvyšují tělesnou teplotu). Obdobně je tomu i u deficitu vitamínů A a E. Ty jsou důležité pro biochemické procesy v játrech, které se při jejich nedostatku stávají nevyváženými a vedou k pocitům chladu.

V případě obézních lidí poté dochází k útlaku cév, a tím k nedostatečnému zásobování orgánů kyslíkem. Aby organismus tento útlak kompenzoval, vysílá pokyn k rozšíření cév, což vede k jeho rychlejšímu ochlazování, potažmo k pocitům chladu a zimy. Stejný princip platí i pro nedostatek železa, který vede k nedostatku hemoglobinu v krvi, respektive k následnému rozšíření cév, rychlejšímu vysálání tělesného tepla a pocitu přetrvávajícího chladu. Ovšem ne vždy stojí za pocitem chladu příčiny, které můžete sami relativně snadno odstranit.

Některé z nich jsou naopak velmi vážné. Může se jednat o příznak diabetu, špatného periferního oběhu, hypofunkce štítné žlázy, hypotonie či Raynaudovy choroby (onemocnění tepelného systému nejčastěji horních končetin). Nízký krevní tlak (hypotonie) vede k pocitům chladu ze stejného důvodu jako nedostatek železa či obezita – rychlým vysáláním tělesného tepla. Snížená funkce štítné žlázy poté zpomaluje metabolismus a negativně ovlivňuje energetické procesy v těle.

Kdy jste se setkali s pocitem přetrvávajícího chladu?

Zdroj: TheScientist

Článek Je vám pořád zima? Důvodů pro to může být několik –⁠ od banálních, až po ty závažné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spánkové a teplotní cykly těla

Ta stoupá během pozdního odpoledne a nejnižší bod má naopak kolem 5. hodiny ranní. Právě během jejího sestupu jsme nejvíce připraveni pro spánek. Chladnější ložnice tudíž podporuje skutečně kvalitní noční spánek. Badatelé z univerzity v Jižní Austrálii také potvrdili, že chladnější místnost vede k lepšímu odpočinku. Navíc spojili špatnou tělesnou termoregulaci s několika formami nespavosti. Chladná ložnice vám také pomůže k mladšímu vzhledu.

Teplota přes 21 stupňů Celsia totiž zastavuje tělesné vylučování melatoninu. Ten je přitom velmi silným antioxidantem se schopností dostat se z krve do mozku. Bylo prokázáno, že funguje jako prevence Alzheimerovy choroby a stárnutí mozku. Udržení pokoje v chladnějších teplotách vám také zlepší náladu. Důvodem za tímto jevem je spojení mezi zmíněným melatoninem a vylučováním serotoninu. Ten je zlepšovačem nálady.

Jedna změna s mnoha přínosy

Kromě toho je také předehrou melatoninu, takže jejich zvýšené hladiny v mozku způsobují lepší náladu, která zase vede k lepšímu odpočinku. Podle neuropatoložky Natashi Turner způsobuje zdravý spánkový vzorec a předvídatelná pokojová teplota vylučování růstových hormonů a snížení těch stresových. Jde o kombinaci, která nakonec vede k přirozenému hubnutí. Jeden z výzkumů dokonce zjistil, že chlad redukuje vznik metabolických chorob.

V první řadě jde o cukrovku. A s tím, jak je její výskyt neustále na vzestupu, by mělo cokoli, co její riziko snižuje, získat oprávněně naši pozornost. Navzdory posílenému spalování kalorii vede spánek v chladnější místnosti také ke zvýšené citlivosti na inzulin. To opět snižuje riziko výskytu cukrovky 2. typu. Kromě toho toto prakticky podporuje zbavování se glukózy, dalšího indikátoru rizika cukrovky. Takže se nebojte srazit teplotu a užijte si vydatný spánek.

Na jakou teplotu máte nastavenou ložnici?

Zdroj: Healthline

Článek Spát v teple, či raději v chladné místnosti? Ukončete dilema – věda hovoří jasně a opírá se o procesy v těle se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Není to tak snadné

Pozitivem však je, že dostat z člověka veškerou energii je za běžných pozemských podmínek poměrně obtížné. Ani zima na Antarktidě vás totiž nezabije okamžitě. Jakmile dojde k ochlazení, zmobilizuje tělo veškeré své zdroje. Následně ještě začne šetřit a vzdá to skutečně až na samém konci. Jak to tedy celé probíhá?

V teplotách do -32 °C

Jako první se zúží cévy a omezí příkon horké krve do nepříliš živoucích končetin. Zdroj stačí na srdce a mozek, nikoli na tuk, jev se jmenuje vazokonstrikce. Následně se vám zvednou chlupy na rukou, aby vytvořily tepelně izolační pás. Celkově tělo stahuje všechny zdroje do životně důležitých orgánů.

Mráz 32–35 °C pod nulou

Člověk se začne neodbytně třást. Svalová vlákna se nekontrolovatelně stahují ve snaze tělo zahřát. Jestli jste nikdy k smrti neumrzli, tyto také otřesy neznáte. Jde totiž o skutečné křeče, nikoli lehké chvění během mrazivého večera. V tomto třesu svaly pokračují, dokud jejich buňkám nedojde glukóza. Pokud nedojde k nalezení útočiště, je tělo ve vážném nebezpečí. Všechny zásoby energie jsou totiž vynakládány na křeče a nestačí již ani na udržení mozkové činnosti.

Kdokoli prošel touto fází, mluví o zmatení myšlení, halucinacích a hluchotě. Vazokonstrikci střídá zoufalství těla zahřát studené ruce a nohy. Krev nahromaděná kolem vnitřních orgánů se najednou řítí do končetin a osoba se stává zcela horkou. Zakalená mysl ovšem tento příkon nedovoluje využít ke spáse. Místo toho se totiž postižení začnou horkem svlékat a umrznou o to rychleji.

Rozsah mrazu 30,5–29,5 °C

Stejně jako mobilní telefon bez baterie přechází tělo do úsporného režimu. Nejdřív člověk usne, pak přechází do kómatu. Srdeční rytmus je nejdřív narušen, pak zcela zastaven a mozek umírá nedostatkem kyslíku. Je však podstatné, že v mrazu probíhají vitální činnosti i procesy umírání. Proto jsou lékaři schopni dostat z onoho světa ty, kteří umírají v mrazu, ze kterého by se člověk normálně zachránit nedokázal ani při pobytu v normální teplotě.

Jsou i krajní případy, kdy se právě tento režim „opožděné smrti“ využívá v lékařství. Jde například o některé operace mozku a srdce. Tělo pacienta je ochlazeno na 19–21 °C, kdy buňky využívají méně kyslíku. Lékaři pak mohou vypnout srdce i krevní oběh. Aby nedocházelo k otřesům těla, je předem podána silná anestezie. Chladí se různými postupy od sáčků s ledem, studeným vzduchem či chlazením krve mimo tělo.

Několik minut k dobru

Tyto podmínky dávají lékařům pár minut navíc na zákrok, který je za normálních okolností neproveditelný. Tělo se následně vrátí k normálnímu provozu. Hlavně kojenci takovou manipulaci dobře snášejí.

Článek Zima nezabije hned –⁠ tekutina v buňkách těla pomalu zamrzá: Co se děje v těle během hypotermie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Více faktorů pro zimomřivost

Jedni mají neustále zpocené čelo, druzí drkotají zuby. Co ale věda na to, že je ženám stále zima, zatímco muži tyto podmínky dobře snášejí? A jde vůbec vytvořit kancelářské prostředí teplotně přijatelné pro každého? Rozdíl tepelné preference není překvapivě znatelný jen u lidí. Stejný přístup pozorují badatelé u savců nebo ptáků. S největší pravděpodobností jde o důsledek evoluce. Termoregulace nejmenších není tak stabilní jako u dospělých jedinců.

Je proto logické, že samice – obvykle pečovatelky o potomky – tomu postupně adaptovaly teplotní návyky. Podobný proces pak mohl probíhat i u našich vlastních předků. U člověka je pak ještě pár důvodů, proč jsou právě ženy náchylnější k nastydnutí. Roli hraje menší objem svalové hmoty (srovnání muže a ženy se stejným životním stylem), která dovede generovat teplo. Mezi svaly a kůží mají méně tuku, jejich kůže je tedy celkově chladnější, cévy jsou dál.

Metabolismus a role hormonů

Ženský metabolismus je také obecně pomalejší než ten mužský. V praxi to znamená, že při vystavení chladu mají nižší možnost vytvářet teplo, organismus tedy v chladu mnohem snadněji prochladne. Svou roli hrají také rozdíly v hormonální aktivitě. Tělo žen tvoří značné množství estrogenu a progesteronu. Estrogen rozšiřuje cévy v končetinách a dovoluje tak teplu více unikat do okolního vzduchu. Progesteron pak stahuje cévy v kůži.

Tím pádem právě do končetin proudí celkově méně krve. Udržování vnitřních orgánů v teple má z hlediska zachování života pochopitelně přednost. Právě z toho důvodu jsou hlavně nohy, ruce a uši žen statisticky o 3 stupně Celsia chladnější než u mužů. Jejich tělesná teplota je naopak vyšší. Hladiny hormonů se mění také podle menstruačního cyklu. Cca týden po ovulaci je dobou, kdy se zvyšuje teplota v jádru a progesteronu je celkově více.

Má situace na pracovišti nějaké řešení?

Protože jde o luteální dobu, kdy se objevují příznaky PMS a ženám je nepříjemné všechno, mohou se stát o to citlivějšími na chladné venkovní teploty. Dá se ale zmíněná válka klimatizací nějak vyhrát nebo vyřešit? Skandinávské metody spaní doporučují, aby muži i ženy spali odděleně právě z důvodu tepelných preferencí. Personalizace může být tedy řešením i v případě kanceláří. Výzkumy ukazují, že to vede i k větší výkonnosti.

Menší prostory mají větší teplotní efektivitu a možnost individuálního ovládání termostatu zvyšuje celkovou spokojenost na pracovišti. Pomoci mohou i mini ventilátory na stole nebo vyhřívané židle, přikrývky či návleky na nohy. Jednorázovou investicí bez spotřeby energie je více vrstev oblečení. Ty mezi sebou izolují vzduch, to platí hlavně pro nohy. Pokud trpíte zimou, zahřejte si chodidla – zbytek těla se rychle adaptuje.

Článek Proč je ženám pořád zima? Pro zimomřivost je více předpokladů, problém spočívá v hormonech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Optimum pro dospělého a miminko

Pocit osobního pohodlí je pro zdravý a vydatný spánek naprosto nezbytný. Naše tělo během spánku lehce chladně a chladnější (nikoli studená) místnost tomu výborně napomůže. Ideálním bodem pro ložnici je pak cca 18 stupňů Celsia. Trochu víc potřebují miminka, určitě se ale chcete vyhnout přehřívání o více než několik stupňů nad uvedenou míru. Jinak se jejich malá těla dostanou do stejného problému jako vy v létě, ale s horšími následky.

Miminka i malé děti totiž nezvládají termoregulaci tak efektivně jako dospělí. V zájmu prevence syndromu náhlého úmrtí novorozence (SIDS) také nespí pod tolika přikrývkami. Miminko by nemělo mít uvnitř pokrývku hlavy, kontrolu teploty lze provést jednoduše. Dotkněte se jeho zátylku a krku. Jakmile ucítíte teplo nebo dokonce pot, jednu vrstvu odeberte.

Příliš chladu a příliš tepla

Jakmile vaše ložnice překoná spánkové optimum, nejspíš si všimnete, že máte se spánkem potíže. Buď nemůžete usnout vůbec, nebo se několikrát za noc probudíte. Tento spánek bez odpočinku způsobuje pokles REM fáze. Podobně jako samotná teplota bývá na vině i vlhkost prostředí. Studie z roku 2012 zkoumala spánek polonahých účastníků. Vyšlo najevo, že jejich spánek je mnohem více ovlivněn přílišným chladem ložnice než přílišným vedrem.

Tato skupina ovšem neměla přikrývku nebo jiný způsob zakrytí, který by je ohřál. Obecně vzato chlad neovlivní váš spánkový cyklus, ale může vám zkomplikovat samotné usínání. Stejně tak má i další dopady na vaše zdraví. Pokud je vám během spánku moc zima, vaše tělo zareaguje Změnou srdečního rytmu.

Vědecké pozadí optimální teploty

Existuje několik důvodů, proč je oněch 18 stupňů pro spánek ideálních. Vztahuje se to hlavně k vnitřní tělesné termoregulaci. Teplota organismu se totiž mění během celých 24 hodiny, říká se tomu cirkadiánní rytmus. Když se blíží čas vstávání, tělo se ohřívá. Pak zase postupně chladne až do 5 hodin odpoledne. Tohle způsobuje rozšiřování cév uvnitř kůže. Jako první tyto změny zachytnete na rukou a nohou. Přes ně teplo uniká, aby ochladilo trup.

Pokud je pak teplota spacího prostředí moc vysoko nebo nízko, komplikuje to organismu jeho vlastní ohřívání a narušuje tak spánek. Právě teplota v místnosti je jedním z nejdůležitějších faktorů pro kvalitu spánku.

Potíže v létě jsou univerzální

Další výzkum studoval data z průzkumu od 765 000 lidí a zjistil poměrně univerzální rys. Většina z nich měla totiž největší problémy usnout během horkých letních měsíců. Tehdy je hodně náročné ochladit ložnice dostatečně na to, aby to člověku rytmus „nerozhodilo“. Pak je možné usnout až prakticky nad ránem, což se výrazně projeví na celkové kondici.

Článek Vystrkovat nohy zpod peřiny je pro spánek prospěšné: Jaká má být ideální teplota v místnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Hypotermie jakožto extrémní situace

Fólie dovede uzavřít teplo uvnitř vašeho těla, a to mnohem lépe než i několik vrstev bavlny. Bublinky uvnitř totiž odráží teplo zpátky k vašemu tělu, takže vás i v třeskuté zimě drží krásně v teple. Důvodem, proč se tým vůbec rozhodl prozkoumat její možností, je stav zvaný hypotermie. Podle Mayo Clinic se o hypotermii jedná v momentě, kdy lidské tělo ztrácí teplo rychleji, než je schopno ho samo vytvářet. To se rychle mění v ohrožení života.

Hypotermie může nakonec způsobit selhání orgánů a vyústit ve smrt, pokud nezasáhne lékař. Nejlepší cestou je samozřejmě preventivně zabránit tomu, aby k ní vůbec došlo, tedy zabránit přílišnému poklesu teploty organismu. Nošení více vrstev suchého oblečení udržuje tělo v potřebné teplotě. Dobře fungují i horké nápoje, jak uvádí Center for Disease Control and Prevention. Pokud jde o přežití, ve způsobu zahřátí se se fantazii meze nekladou.

Dva faktory, kterými chrání

Znalost alternativních materiálů, které vás spolehlivě udrží v teple, se v takových situacích stává zcela kritickou informací. Může jít o rozdíl mezi vaším životem a smrtí. Způsob, jakým bublinková fólie chrání před zimou, funguje rovnou dvěma způsoby. Jak už bylo zmíněno, uzavře teplo u vašeho těla. Zadruhé jde o perfektní izolaci před vlhkostí. Jakékoli mokré oblečení totiž vaši tělesnou teplotu snižuje přímo drasticky.

Tohle je podstatné hlavně během studeného počasí. Jakmile se teploty pohybují pod nulou, veškeré navlhlé oblečení odložte, abyste se hypotermii vyhnuli. Protože jsou bublinky z plastu, je folie vodovzdorná. Samozřejmě to platí v případě, že nemá žádné prasklinky ani dírky. Taková vrstva je pak naprosto klíčová jako ochrana během bouřek, dešťů, vánic a dalších situací. Ale i když jde o výborné dočasné řešení, rozhodně na ni nespoléhejte jako na jedinou vrstvu.

Experimenty a vznik této fólie

Tedy alespoň v případě, že si na sebe můžete dát ještě něco dalšího. Studie z roku 2009 testovala efektivitu bublinkové fólie jakožto ochrany figurín. Závěrem bylo, že má 69 % efektivitu na zadržení tepla. Je však třeba si uvědomit, že pro potvrzení reálné situace by bylo nutné testování na člověku. Bublinkovou fólii vyrobili prvně v roce 1957 americký inženýr Alfred Fielding a švédský vynálezce Marc Chavannes, původně šlo o 3D tapetu.

První exempláře byly vyrobeny ručně, posléze vznikl i výrobní stroj. Tento projekt ovšem nakonec neuspěl. S odstupem 2 let však Fieldinga napadlo fólii použít právě jako obalový materiál. V lednu 1960 tak Chavannes a Fielding založili společnost Sealed Air a fólie byla v Americe patentována jako „bubble wrap“. Pak už začala masová výroba a obal se velmi rychle rozšířil po celém světě včetně terapeutického použití.

Článek Bublinková folie může zachránit život. Všichni by se jí měli postupně vybavit, neztratí se ani v každodenním životě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Léky

Pokud jste došli k závěru, že auto je pro léky ideální místo, jste na omylu. Často k tomu vede přesvědčení, že se jim nic nestane a určitě si je nezapomenete vzít. Opravdu to ale není rozumné. Prakticky všechna léčiva včetně tablet jsou citlivá na extrémní vedro i chlad. Protože je lékárny mají v pokojové teplotě ve stínu a etiketa radí jejich uchování v suchu, tmě a chladu. Jestli si je musíte brát s sebou přes den, nechte si je v pouzdře v tašce.

Minerální voda

Voda uvnitř průhledné plastové lahve může za správných okolností fungovati jako lupa a klidně zapálit potah sedačky. Vlivem vedra se také mnohem snáze rozpouštějí všechny škodlivé složky, které pak dostáváte do těla. Nemluvě o tom, že teplá minerálka se rychle zbaví bublinek a prakticky už se nedá ani pít.

Krémy na opalování

Letní vedro s nimi neudělá nic jiného, než že postupně rozloží účinné látky v nich obsažené. Jakákoli účinnost těchto prostředků se pak citelně sníží. Lahev či dóza se navíc vlivem tepla roztahuje a klidně může i prasknout, následkem čehož vám krém vyteče na sedačku.

Deodoranty a jakékoli spreje

Obsah ve spreji je natlakovaný a vlivem horka se bude ještě více roztahovat. Prakticky jakákoli lahvička tohoto typu je pod stálým sluncem potenciální bombou.

Telefony, tablety, notebooky, elektronika

Vysoká teplota neprospívá ničemu, co je poháněno baterií. Hlavně černé notebooky vystavené dlouhodobě slunci (volně položené na zadním sedadle) jsou jako na mučidlech. Moderní Li-Ion baterie jsou na teplotní výkyvy zvláště citlivé. Teploty nad 35 stupňů Celsia tak mohou tuto součást nevratně poškodit. Týká se to hlavně věcí od Applu, tedy MacBooků, iPadů a iPhonů.

Alkohol, hlavně víno a pivo

Pokud si v létě necháte uvnitř plechovku piva s vidinou příjemného požitku, dost možná se vám po otevření protočí panenky. Sluneční paprsky totiž rozloží uvnitř obsažené kyseliny, které na sebe vážou další proteiny. Vzniká tak zápach, který si nezadá s výměškem skunka pruhovaného. A zkušení sommelieři varují také před vínem v autě. Jeho vystavení slunci zlikviduje chuť stejně spolehlivě. Proto se dělá v tmavých lahvích, které ho chrání.

Aromatické svíčky

Někteří řidiči chtějí ušetřit za vonné stromečky a další pomůcky pro zlepšení vnitřní atmosféry. Jednoduše si tedy někam na sedačku položí vonnou svíčku. Ne úplně špatný nápad, nicméně naprosto nevhodný do veder. Ačkoli svíčka vypadá pevně, vosk se záhy stane rosolem a pravděpodobně se přilepí k povrchu. Hlavně majitelé kožených sedaček by se tohoto měli vyvarovat, jinak jim hrozí pracné oškrabování vosku.

Děti a zvířata

Letos se objevilo hned několik videí, kdy museli policisté dostávat ze zamčených aut kojence, protože rodiče si „na chvíli odběhli“. Není tedy od věci připomenout, že v autě za žádných okolností nelze nechat bez dozoru malé děti či zvířata. A to ani v případě, že si jdete odskočit na dvě minuty. Nikdy nevíte, co vás může zdržet, a k přehřátí dětí i domácích mazlíčků dochází velmi rychle.

Článek Věci, které v autě nesmí za žádnou cenu zůstat delší dobu. Řidiči si často neuvědomují, že riskují život celé rodiny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se vybíjí, začíná nabíjení

Logickou reakcí většiny uživatelů proto je zapojit telefon do zapalovače. Nabíjení v této konstelaci ovšem není příliš šťastný nápad. Jakmile totiž dojde k doplnění energie, jsou spuštěny další procesy, které generují teplo. Telefon je tak na hřejícím slunci, provádí operace generující teplo, a navíc se zahřívá příkonem další elektřiny. Tato souhra okolností nemusí způsobit problém okamžitě, nicméně po dnech či týdnech se už telefon ozvat může.

Respektive ozve se tak, že se neozve, protože dojde k poruše některého z mnoha kontaktů. A mnohdy vás ani nenapadne, co může mít tuto událost vlastně na svědomí. Nabízí se tedy otázka, proč s tímhle neprovedou něco výrobci telefonů? Je přece jasné, že použití coby navigace je už dneska zcela běžná záležitost. Nicméně firmy si už dávno uvědomily, že jejich doporučení a reálné návyky uživatelů se jen málokdy sejdou v jedné množině.

Hned tři teplotní proudy najednou

Protože se nad nabíjením telefonu nikdo nepozastavuje, jsou telefony vybaveny řadou tepelně ochranných mechanismů. Jakmile první senzor zachytí růst vnitřního tepla, omezí všechny činnosti procesoru. Toho si všimnete záhy, protože telefon začne být velmi pomalý. Jakmile vnitřní teplo dosáhne kritického bodu, systém aparát jednoduše vypne. Zařízení tak nedojde vážnější úhony. Co ale pro bezpečí telefonu může udělat sám uživatel?

Řešení je nabíledni, tedy vědomí tepelného rozsahu a vyhnutí se extrémním podmínkám. András Forgács z centra zálohování mobilních dat doporučuje také několik opatření. Pokud máte na telefonu zapnutou navigaci, vypněte ostatní programy v pozadí. Mějte na telefonu zkrátka aktivní jen to, co momentálně používáte. Místo napojení na zapalovač auta nabijte důkladně telefon ještě před jízdou. Při delších cestách ho nabíjejte mimo „službu“.

Teplota na místě a uvnitř vozu

Věnujte také pozornost cílovým destinacím. Pokud jedete v létě na pláž, nenechte telefon uvnitř vozu. Během horkých dní je teplota tohoto prostoru klidně 60–70 stupňů Celsia. Necháváte-li ho v autě, dejte ho někam do tašky, mimo přímé slunce. A ještě věc pro majitele prasklých displejů. Existující praskliny může zhoršit sebemenší otřes nebo změna teploty. Tepelné šoky vedou k roztahování materiálu, a tedy dalším problémům.

Celkově vzato berte teplotní extrémy v potaz a myslete na to, že cokoli by uškodilo vám, bude mít vliv i na tuto citlivou elektroniku. A prevence je prakticky vždycky levnější než následující nákladné opravy či rovnou koupě nového přístroje.

Článek Používání GPS v telefonu se může pořádně vymstít. Problém se může projevit až po pár dnech, či týdnech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Trochu komplikovanější stav věcí

Vypadá to, že toto pravidlo by mělo platit stejně i u lidí, ovšem věci jsou tu trochu komplikovanější. Hlavním nepřítelem osoby na horkém slunci není zvýšení teploty. Mnohem větší riziko je ultrafialová radiace. Už při krátkém pobytu na slunci paprsky vysuší pokožku a rychle způsobí popálení a vrásky. Pokud ale ultrafialové světlo působí na kůži delší čas, může vést ke změnám v DNA uvnitř buněk a následně způsobit rakovinu.

Evoluce se o lidi celkem dobře postarala a poskytla našim tělům mnoho ochranných mechanismů. Některé z nich fungují nadmíru spolehlivě, například „husina“ na kůži. Jiné, jako ochlupení, už prakticky vymizely, protože nejsou potřeba. Máme také UV ochranu, která je docela spolehlivá. Melanin je substance vytvářená kožními buňkami, která pomáhá neutralizovat právě tuto rizikovou radiaci. Člověk je tak pod stálou ochranou.

Rostoucí množství melaninu na kůži

Čím větší úroveň UV radiace, tím víc melaninu kůže vytváří. Je to právě on, komu vděčíme za krásné opálení. Pokud se dobře opálíte na pláži, bezpochyby budete vypadat atraktivně. Není však pravděpodobné, že by to bylo kůži nějak zvlášť užitečné. Opálení, respektive vyšší obsah melaninu, signalizuje, že tělo se potýká s vnějším nebezpečím. Afričané mají ovšem strukturu kůže, která se od té naší poněkud liší. Mohou za to dlouhodobé podmínky.

Díky skutečnosti, že lidé na tomto kontinentu žili pod spalujícími paprsky tisíce let, jsou geneticky vybaveni konstantně vysokým obsahem melaninu v kožních buňkách. Pokud by se tato adaptace neobjevila, populace těch nejžhavějších zemí by jednoduše vymřela během několika málo generací. Je dlouho známým faktem, že východní Afrika je kolébkou lidstva. Lidé se do celého světa rozšířili z oblasti dnešní Etiopie.

Odlišnosti jednotlivých populací

Ale proč máme tedy odlišnou kůži, a ne všichni stejný odstín? Příčina je velmi jednoduchá. Evoluční proces postupného tmavnutí kůže se dá zvrátit. Když se dostaneme do regionů, kde slunce svítí přiměřeně a jsou tu jasná roční období, člověk postupně o tuto ochranu přijde. Kůže pak zkrátka pozvolna zesvětlá. Tím ovšem vyvstává další důležitá otázka, tedy proč nezesvětlali i Afroameričané žijící v jiných končinách?

Můžeme vás ovšem ujistit, že se neděje žádný zázrak. Oni postupně „blednou“. Jenže je potřeba, aby se vystřídalo několik generací. Pak tato adaptace dosáhne míry, která bude rozeznatelná i prostým okem. Mezitím budou lidé z Afriky velmi jasně odlišení mezi bílou populací v mírném a studeném klimatu. Nebude tomu tak ale navěky. Evoluce pracuje neustále, jen na jiné časové úrovni, takže postupné změny prakticky nevnímáme.

Kolik lidí s tmavou pletí znáte osobně a odkud pochází?

Zdroj: ScienceNews

Článek Proč mají Afričané tmavou kůži, když černá přitahuje teplo? A co se děje s jejím odstínem, pokud žijí v „normálním podnebí“? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mohou špagety plavat?

Potřebujete syrové špagety, vodu, 2 lžičky jedlé sody, 5 lžiček octa a vysokou sklenici. Do sklenice nalijte vodu a nasypte sodu. Nalámejte špagety a dovnitř dejte přibližně 6 kousků, potopí se až na dno. Přilejte ocet a sledujte, co se se špagetami stane. Až se těstoviny budou opět vracet ke dnu, přidejte další ocet. Co se tady vlastně děje? Když se smíchají soda a ocet, nastane reakce. Bublinky oxidu uhličitého pak špagety vynesou na hladinu.

Jak napsat tajnou zprávu

S tímto receptem můžete napsat tajnou zprávu, která se objeví jen na zamlženém zrcadle. Potřebujete tekutý prostředek na nádobí, trochu vody, smotky bavlny a zrcadlo. Do vody přidejte pár kapek saponátu a promíchejte. Tohle bude váš tajný inkoust, do kterého ponořte kousek bavlny. Napište na zrcadlo tajnou zprávu, a když inkoust uschne, vzkaz zmizí. Pokud ne, potřebujete slabší roztok. Až se budete sprchovat, zrcadlo nenamáčejte, ale zapařte.

Pak uvidíte, jak je váš vzkaz okamžitě krásně čitelný. K čemu tady dochází? Pára na zrcadle je tvořena molekulami vody. Kapičky vody drží pohromadě pomocí tzv. povrchového napětí. To ovšem narušuje tekutý prostředek na nádobí, a jakmile je přítomen, vodní molekuly nejsou schopny zformovat kapky. Zpráva napsaná mýdlovou vodou tak jasně vystupuje, protože všude kolem je čisto a voda se tam může normálně srážet.

Síla ledového skupenství vody

Proč není dobré nechávat zamrznout plnou vodní hadici? Na experiment potřebujete tři malé kelímky a poklici nebo něco, čím je zakryjete. Dále šálky, vodu a mrazák. Všechny tři kelímky naplňte až po okraj vodou a pokud možno nepřelijte. Jeden zakryjte a poté všechny tři dejte na desku a přes noc do mrazáku. Druhý den můžete zkontrolovat stav věci. Má voda stejný objem i po zamrznutí? Nechte je tam pár dní a všímejte si dalších změn.

Co se to vlastně děje? Když voda mrzne, tak se rozpíná. Když tedy zůstane v zahradní hadici během mrazivých nocí, síla rozpínání je natolik veliká, že může hadici i roztrhnout. To samé se může stát i vodovodním trubkám v domě. Nejzřetelnější je to v případě skleněných lahví, které necháte v mrazáku. Zatímco plast dokáže nějakou míru rozpínání snést, sklo svůj tvar pevně drží. Jakmile se v něm voda či jiná tekutina dostatečně zvětší, zkrátka praskne.

Ryba v akváriu aneb tvoříme film

V tomto pokusu ošálíte vlastní zraky. Potřebujete kus kartonu, ostrou tužku, dva kousky papíru a dvě gumičky. Vystřihněte kousek kartonu a do každého rohu udělejte otvor. Na rub i líc kartonu vyznačte doprostřed X. Poté vystřihněte dva kousky papíru, trochu menší, než je samotný karton. Ujistěte se, že když je papír na kartonu, tak zakrývá díry v rozích. Na jeden kousek nakreslete rybu a na druhý akvárium, hlavně ať je ryba menší.

Obrázek ryby natáhněte na jednu stranu kartonu, aby byla přesně přes vyznačené X, a obrázek akvária na druhou stranu. Gumičky protáhněte očky na rozích a pořádně zakruťte. Jakmile je natáhnete, karton se začne točit a uvidíte rybu v akváriu. Co se tady odehrává? Lidské oko je schopné vnímat věci jen určitou rychlostí, a jakmile se dějí rychleji, vnímá je jako jeden obraz. Takhle fungují filmy, u kterých nerozeznáme jednotlivé obrazy.

Domácí výroba lávové lampy

Jak si doma snadno vyrobit vlastní lávovou lampu? Potřebujete olej na vaření, studenou vodu (nikoli led), sklenici slané vody a potravinářské barvivo. Sklenici naplňte asi ze tří čtvrtin studenou vodou. Přidejte pár kapek barviva. Co se stane, když dovnitř přidáte olej? Smíchají se, nebo budou oddělené? Co z toho bude nahoře? Přidejte olej na vaření, dokud nahoře nebudete mít vrstvu o necelých 2 cm. Pak počkejte, až se olej a voda rozdělí do vrstev.

Na hladinu oleje nasypte trochu soli. Stále ji přidávejte a sledujte, co se bude dít. K čemu tady vlastně dochází? Olej je lehčí než voda, takže plave. Sůl je těžší než voda i olej, takže se potápí. Jak sůl prochází vrstvou oleje, obaluje se jím, takže kapky oleje postupují se solí ke dnu sklenice. Tam se olej od soli osvobodí a zase pluje nahoru. Právě různá hustota a hmotnost složek vede k tomuto jevu, který vidíte i u komerčních lávových lamp.

Zábava s kancelářskými sponkami

Zjistěte, kolik sponek je potřeba na vylití sklenice s vodou. Budete potřebovat 100 malých kancelářských sponek a čistý plastový kelímek. Do něj nalijte vodu až po okraj. Tipněte si, kolik sponek bude potřeba na to ji vylít, a odhad si zapište. Postupně opatrně pouštějte sponky do vody a počítejte, kolik jich je potřeba k tomu, aby voda přetekla. Trefili jste se? Když se na hladinu podíváte zboku, zjistíte, že se nafukuje nahoru jako balonek.

Na hladinu můžete položit i malý kousek papíru a sponky pokládat na něj. Pozorujte, kolik sponek na něm vydrží, než se potopí. Zkuste to s různými velikostmi. Co se tady děje? Kapky vody se drží pohromadě, tudíž se povrch vody přidáním sponek „nafukuje“. Vědci tomu říkají povrchové napětí. Povrchové napětí vody drží hladinu pohromadě a drží i papír, dokud není se sponkami natolik těžký, že toto napětí zkrátka překoná.

Který pokus se vám nejvíce líbil a čím?

Zdroj: TheScientist

Článek 6 podivných vědeckých experimentů, které můžete provést doma. Potřebujete jen pár obyčejných drobností se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příčiny stále rostoucích emisí

Emise CO2 a dalších plynů pocházejí primárně ze spalování uhlí, ropy a zemního plynu. Stromové a další porosty regulují stav klimatu pomocí fotosyntézy, protože pohlcují emise CO2 a vytváří z nich opět kyslík. S jejich kácením je tato funkce omezena až ztracena, a do atmosféry jsou uvolněny již dříve pohlcené emise. Roli hraje také rostoucí počet hospodářských zvířat, a to hlavně krav a ovcí s velkou produkcí metanu při trávení potravy.

Lidské tělo produkuje teplo a dokáže ovlivnit malý prostor, jeho vliv je však v globálním měřítku zcela zanedbatelný. Hlavně ve srovnání s obrovským přílivem tepla, které Země zažívá například od Slunce. Obecně vzato není globální oteplování způsobeno tepelnými zdroji na samotné planetě. Důvodem jsou hlavně skleníkové plyny, které brání teplu – převážně slunečnímu – aby se rozptýlilo do okolního vesmíru.

Dopad činnosti, nikoli samotného organismu

Jako lidé máme tudíž mnohem větší vliv na klima právě našimi činnostmi, hlavně průmyslovými. Dalším faktorem je také hnojení pomocí dusíku. Období 2010–2020 bylo zatím nejteplejším zaznamenaným úsekem historie planety. Během tohoto času vzrostla celková teplota prostředí o 1,1 stupně Celsia. Člověkem způsobené oteplování se aktuálně projevuje trendem s tempem 0,2 stupně Celsia za dekádu.

Vzestup o 2 stupně Celsia oproti předindustriální historické době je spojen s mnoha negativními dopady na přírodní prostředí, lidské zdraví a celkovou životní úroveň. To zahrnuje také potenciální katastrofické změny jako extrémní sucha a nedostatek dešťových srážek. Z toho důvodu přijímají mezinárodní komise závazky udržet globální nárůst teploty do 2 stupňů, a do budoucna docílit růstu nejvýše o 1,5 stupně Celsia.

Jakými způsoby se snažíte přispívat k lepšímu životnímu prostředí?

Zdroj: TheScientist

Článek Lidské tělo vyzařuje teplo plně zahřáté žárovky. Jaký vliv to má na globální oteplování? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Teplo je všude kolem nás

Sluneční světlo ohřívá půdu a toto teplo prosakuje i do nižších vrstev. Jde o natolik pomalý proces, že denní a sezónní výkyvy jsou vyrovnány. Dokonce i v zimě je tak dva metry pod povrchem teplota asi 10 stupňů Celsia. Podzemními trubkami se prohání voda a nemrznoucí směs a vytváří uzavřenou smyčku s výměníkem uvnitř domu. Po cestě voda „vychytá“ teplo pod povrchem, kterého je tam stále dostatek.

Výměník používá zahřátou vodu k tvorbě páry a těkavějších tekutin, podobných těm uvnitř ledničky. Systém využívá méně než třetinu elektřiny, která by byla potřeba k běžnému ohřevu vody. Většina energie totiž pochází z půdy, ovšem vnitřní smyčka pracuje v nižší teplotě než centrální vytápění. Jde tedy nejlépe dohromady s podlahovým topením nebo většími radiátory, které mají obecně menší teplotu.

Topný faktor a náležitosti systému

Tento faktor vyjádřený zkratkou COP ukazuje efektivitu topného systému v konkrétní situaci. Jde v zásadě o poměr mezi vyrobenou energií a spotřebou elektřiny, tedy nákladem a výnosem. Čím vyšší COP, tím je provoz čerpadla v konkrétním objektu levnější. Různé typy čerpadel mají odlišné faktory a klíčový je vždy zdroj tepla. Například čerpadlo používající kombinaci vody a země má COP vysoký po celý rok.

Celý systém je radikálním zásahem do domu i okolního pozemku, a proto je nejjednodušší jeho zřízení už během samotné stavby. Je tedy třeba nad ním uvažovat už v rámci projektu a přizpůsobit mu ostatní náležitosti. Krom toho záleží také na samotné půdě, která musí dovolit výkop do hloubky, kam bude umístěno potrubí. Jakákoli následná úprava terénu, například při stavbě bazénu, je potom značně omezena.

Jakou metodu vytápění používáte a měnili jste ji někdy?

Zdroj: Science

Článek Jedním z řešení současné energetické krize jsou tepelná čerpadla: Ušetřete za vytápění díky obnovitelným zdrojům se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tři stupnice pro teplotu

V tomto stavu se hmota chová jako jeden veliký atom, což je obrovská příležitost pro všechny kvantové fyziky. Teplota je obecně měřena vibracemi molekul. Čím více se soubor molekul pohybuje, tím větší je celková teplota. Absolutní nula je pak bodem, kdy veškerý tento pohyb ustane. Jde o 0 stupňů Kelvina, -459,67 stupňů Fahrenheita nebo -273,15 stupňů Celsia. Stupnice Kelvina byla vytvořena právě pro operace s extrémním chladem.

Poblíž tohoto bodu se začne dít několik hodně zvláštních věcí. Například světlo se stane tekutým a dá se doslova nalít do nádoby. Superchladné helium přestane mít tření. V laboratoři NASA zažili badatelé atomy, které existovaly na dvou místech najednou. Tohle ovšem pro německý tým nebylo dost studené, chtěli posunout hranice fyziky ještě dál. Potřebovali napodobit podmínky v hlubinách vesmíru.

Pokus na evropské věži

Badatelé se tedy vypravili na věž Evropské vesmírné agentury v Brémách, což je výzkumné centrum pro mikrogravitaci na brémské univerzitě. Zde pustili z věže dolů vakuovou komoru, zatímco opakovaně zapínali a vypínali její magnetické pole. Plyn v podobě BECu se tak mohl pohybovat bez vlivu gravitace, takže zpomalili atomy rubidia téměř na nulu. Výsledný stav se dostal na 38 pikokelvinu na dobu asi 2 sekund.

Tento tým tak stanovil nový rekord v „absolutním mínusu“. Předchozí rekord – 36 miliontin Kelvina – byl dosažen vědci z NIST v Coloradu pomocí speciálních laserů. Nejchladnější přirozené místo ve vesmíru je mlhovina Boomerang v souhvězdní Kentarua. Nachází se 5 000 světelných let od Země a její průměrná teplota je -272 stupňů Celsia, tedy asi 1 Kelvin. Podle týmu by ve vesmíru šlo BEC stav udržet teoreticky až 17 vteřin.

Kdy a kde vám v životě byla největší zima? Mělo to nějaké následky?

Zdroj: MoreAboutKnowledge&Curiosity

Článek Vědci dosáhli nového rekordu: Jedná se o nejnižší teplotu, jaké kdy bylo uměle dosaženo. Jsou tak doposud nejblíže „absolutní nule“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co, vdechujete, to si zafixujete

Ti, kteří vdechují primárně nosem, si lépe pamatují věci, se kterými se setkávají. Po otestování 12 různých vzorků byla polovina účastníků studie požádána, aby hodinu dýchali výlučně nosem. Zbytek měl dýchat pochopitelně jen ústy. Výsledky se dostavily okamžitě a „nosaři“ si vybavovali otestované vůně mnohem lépe. „Nosní vjem je důležitý v kritické fázi, kdy se fixují a následně posilují vzpomínky.“

Kromě toho to také vypadá, že blízkost nosu k mozku ukazuje na vliv čichu přímo na nervovou soustavu, ze které vyvěrá vzpomínka. Další vlastností je pak dovednost orientace. Nemáme GPS, máme OPS (olfactory positioning system). Ne nadarmo se říká „jít za nosem“ protože právě sledování pachů pomohlo i naším předkům najít v divočině potravu. Tato dovednost tedy přispěla k jejich přežití a je i naším dědictvím.

Pinocchiův efekt je realita

Dřevěné postavičce se natahoval při lhaní nos. Lidem se tohle (bohužel i naštěstí) neděje, ke změnám u nosu ovšem dochází. Při sdělování nepravdy se totiž kolem nosu mění teplota. Badatelé na to přišli použitím termovize, původně určené pro detekci nepřátel během 2. Světové války. Na univerzitě v Granadě pak v roce 2021 změřili, že teplota kolem nosu a vnitřního oka stoupá právě tehdy, když dotyčná osoba vědomě lže.

Náš nos nám také může sdělit hodně o našem duševním stavu. Čím více věcí máme na starosti, tedy tzv. mental load (mentální nálož), tím nižší je teplota našeho obličeje. A to opět zvláště kolem nosu. Desítka účastníků studie měla vypracovávat stále náročnější úlohy. Termovize jasně ukázala, že čím větší mozková námaha, tím chladnější byl jejich nos. Jak se při soustředění mění intenzita dechu člověka, přesouvá se také krev.

Z obličeje do mozku

Rytmus dechu dává tělu signál, že je třeba zaměření jinde. Krev z obličeje se tak přesouvá do mozku, kde je potřeba větší výkonnost. „Nečekali jsme, že uvidíme chladnoucí tváře,“ uvedl Alastair Campbell Ritchie v tiskovém prohlášení. „S touto metodou na odhad myšlenkové nálože můžeme vyvinout nové metody, které se budou hodit při zvláštním stresu.“ Obličejová termografie se může hodit jako forma měření zátěže například u pilotů.

V roce 2011 došel izraelský vědec Abaraham Tamir k závěru, že existuje 14 typů bělošských nosů (jiné rasy nestudoval). Prohlédl si podrobně na 1 800 nosů, z nichž čtvrtina měla „masitý“ odpovídající například Albertu Einsteinovi. Další populární modely zahrnovaly „jestřábí“ který je tenký, ostrý a zahnutý dolů. Vyskytl se tam i „římský“, „řecký“ nebo „hrbolatý“. Lidský nos ještě určitě neřekl své poslední slovo.

Jaké zvláštní vlastnosti nebo sklony má váš nos?

Zdroj: DiscoveryMagazine

Článek Nos v sobě skrývá mnohem víc, než „jen“ čich. Kdy se objevuje Pinocchiův efekt a proč? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Doba před třemi miliony let

Pokud jsou tyto odhady přesné, jakou roli bude mít jeden jediný stupeň Celsia? Pro srovnání poukazuje Hygen na předchozí dobu ledovou. V té době bylo globálně asi o 5 stupňů chladněji než v druhé polovině 20. století. „A Oslo bylo pokryto dvoukilometrovou vrstvou ledu,“ podotýká. Drange dodává, že poslední období, kdy byla Země o 3 stupně teplejší než před průmyslovou revolucí, bylo před třemi miliony let.

„Moderní člověk je na Zemi 300 000 let. Tudíž je tohle naprosto mimo cokoli, co mohli lidé jako druh zažít.“ Není to konec světa. Jenže všechno, co jsme na planetě vybudovali, je adaptováno právě na dnešní klima. Globální teplota momentálně vzrostla od předprůmyslové doby o 1,1 stupně. A už nyní zažíváme zvětšující se období tepla a neobvykle vysoké teploty. Emise nejspíš způsobily sucho v dalších regionech.

Stále silnější extrémy

Extrémní srážky jsou silnější a také četnější než v 50. letech minulého století. Moře stouplo o 20 centimetrů a dlouhodobě tají ledovce i permafrost. Na každého půl stupně nahoru budou tyto projevy stále silnější. Celá situace je zároveň velmi jednoduchá, ale i komplexní. Současně se přesouváme do neprobádaných území, protože je to už hodně dlouho, co byla planeta teplejší o 3 stupně. Jeden stupeň se většinou zase tolik neprojeví.

„Teplota může během dne kolísat o 15–20 stupňů. Globální zvýšení teploty ovšem vyžaduje obrovské množství energie.“ Zpráva z klimatického panelu ukazuje rozdíl mezi 1,5 a 2 stupni Celsia. Při vzestupu o 1,5 stupně se Arktida ukáže jednou za století během léta zcela bez ledu. Při nárustu o dva stupně se tento jev bude vyskytovat dokonce jednou za deset let. Současně zmizí 90 % tropických korálových útesů.

Bude výrazně tepleji

Globální zvýšení teploty o 3 stupně nebude znamenat stejný nárust na souši. Tam bude teplotní navýšení v průměru o 4,5 stupně. Vlny vedra, které se nyní objevují asi jednou za dekádu, se nejspíš stanou téměř každoroční záležitostí. Ty extrémní, které přijdou jednou za 50 let, se objeví 30krát častěji. Tohle všechno bude ovšem silně záležet na konkrétní lokalitě. Výraznější výkyvy budou samozřejmě tam, kde je teplota už teď zcela hraniční.

To znamená Střední východ, Indii, jižní Čínu, centrální Afriku a části Jižní Ameriky. Tato místa už svoje vlny tepla zažívají, a to včetně dob, kdy je pro lidi obtížné jen pobývat venku. „Extrémní horko se dá zvládnout, když se objevuje občas a trvá jeden den. Pokud ale přijdou dva nebo tři takové dny za sebou a nemáte klimatizaci, hrozí vám jednoduše teplotní mrtvice.“ Teplota je pak tak vysoká, že tělo ztratí schopnost vlastního chlazení. Jde tedy o zcela hororový scénář.

Společnost se mění jen velmi těžko

Například v Indii má přístup ke klimatizaci jen něco pod 10 % populace. V budoucnosti se mohou lidé těmto změnám do jisté míry přizpůsobit. Pokud ale oteplení dosáhne oněch 3 stupňů, změny budou příliš rychlé na to, aby s nimi lidé drželi krok. „Nemůžeme reálně změnit včas celou společnost dvou miliard lidí, o které tu nejspíš mluvíme. Musíme vycházet ze stavu společnosti, jaký aktuálně máme,“ uvádí Samset.

To je právě jedním z důvodů, proč byly 2 stupně stanoveny jako horní klimatický cíl. Pokud tento limit přesáhneme, následky budou pro celou společnost velmi zásadní. Lidé samotní budou pak zasaženi v mnoha ohledech, stejně jako příroda. Nejde jen o to, jak bude reálně teplo. Velkou roli bude hrát právě naše schopnost adaptace. Globální zásah nebude zdaleka jen o tom muset si pustit víc větrák.

Vnímáte a pociťujete nějak postupnou změnu klimatu?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Smrtelné vedro a extrémní srážky: Nezvratný osud, pokud teplota planety stoupne o 3 stupně Celsia. Pomalu se blížíme se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Přirozená daň za osobní teplo

Teplokrevnost ovšem v momentě, kdy je venku zima, něco stojí. Při zmínce o hibernaci si nejspíš vybavíme nejdříve medvěda. Která další zvířata se dovedou hibernovat nebo přejít do jiné formy torporu? Na podzim například hibernují všechny druhy netopýrů. To se týká rovněž některých malých savců. V Austrálii dělají totéž někteří malí vačnatci, například lemuři. Hodně z nich dokonce hibernuje také během období sucha.

Torpor se týká i ptáků, například kolibříků. Ti migrují na velmi dlouhé vzdálenosti a během cesty použijí torpor několikrát. Šetří jim to energii na zbytek cesty, pokud by měli potíže s hledáním potravy. Mechanismus používají i noční ptáci, například australské sovy. Hodí se jim to jak během dne, když nejsou aktivní, tak i během chladnějších období roku. Existuje i tzv. estivace, neboli letní spánek, který používají obojživelníci v době sucha.

Výjimka z hibernačního pravidla

Když přijde na medvědy, je situace jiná. Podle zoologa Pettera Bøckman se totiž nejedná o hibernaci, ale jen o zimní spánek. Tělesná teplota medvědů neklesá tolik jako u malých zvířat kvůli jejich velikosti. Vyžadovalo by totiž opravdu hodně energie, aby se po hibernaci opět ohřáli. Hibernují tedy jen malá zvířata, kterým se torpor vyplatí. Medvědi jsou výjimkou z pravidla. Medvědi nechladnou tolik, stejně jim ale spánek ušetří hodně energie.

Hlavním cílem torporu je snížit tvorbu tělesného tepla, což stojí velké množství energie. Logicky čím větší je kolem zima, tím víc energie je potřeba. Někdy je pro zvířata velmi náročné najít dostatek jídla, takže používají tento omezený režim. U savců je tělesná teplota většinou 37–38 stupňů Celsia, u ptáků o dva víc. Když zvíře hibernuje, tato teplota klesne na teplotu okolního prostředí, možná i na 2 stupně Celsia.

Zpomalení provozních procesů

Když k tomu dojde, zpomalí se také tep a další metabolické procesy. A protože teplo je vedlejším produktem metabolismu, poklesne. Jakmile klesne na 2 stupně, systém se vypne, dokud ho opět „nezapne“ zvýšení okolní teploty. Pointou je nepoužívat víc energie, než je nutné, když není možné doplnit energetické zásoby. Torpor má ovšem více verzí, ne vždy jde o dlouhodobé použití. Sýkorky do něj například vstupují každou noc.

Hibernace hraje největší roli v zimě, kdy je kolem zima a jídla je poskrovnu. Ve stále častějších extrémních podmínkách přírody se dokonce stal její výskyt častějším. Můžeme na ni narazit v tropických oblastech, pouštích nebo po lesních požárech nebo v bouřích. Přírodní katastrofy totiž omezují možnost zvířat najít potravu stále více. Sucho a oheň rozhodně nejsou kompatibilní s obživou a plozením mláďat.

Tělesné nároky hibernace

Obě metody jsou nástroje pro přežití ve více či méně nehostinných podmínkách. Funguje ale hibernace podobně jako zdřímnutí člověka? Není tomu tak a tento mechanismus si na těle vybírá svou daň. Spánek a hibernace jsou radikálně odlišné věci. Například netopýři během neaktivních dob skladují tuk, který je použit pro opětovné probuzení. Ohřátí jejich těla totiž vyžaduje ostré zvýšení tepové frekvence i zrychlení metabolismu.

Pokud nemá zvíře dostatek energetických rezerv, aby se opět „rozjelo“, nemusí se také už nikdy probudit. To by ovšem znamenalo, že ho čeká spíše podchlazení než hibernace. Hypotermie nastává v momentě, kdy tělo ztrácí víc tepla, než je samo schopné vytvořit, takže je stále chladnější. Kromě měnícího se klimatu je s hibernací spojeno rovněž několik chorob, které jsou pro zvířata také rizikem. Mechanismus tedy není bez risku.

Narazili jste někdy na zvíře v hibernaci? Jak setkání dopadlo?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Proč zvířata hibernují? Některá prospí celou zimu, jiná své tělo „vypnou“ jen na pár hodin se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Známé nejen evropské kouty

Marseille, hlavní město Provence, je druhé největší město Francie. Leží na pobřeží Středozemního moře, konkrétně ve Lvím zálivu, a každý rok disponuje v průměru 230 slunečnými dny. Murmansk je přístavní město na severozápadě Ruska, na poloostrově Kola. Za Marseille výrazně zaostává, slunečných dnů tu budete mít jen 76. Je to ale o něco víc než v České republice, kde se jich dočkáte v průměru 63 za jeden rok.

Taková španělská Valencie na Costa del Azahar je na tom ještě lépe než Francie. Sluníčko a teplo si tu užijete po celých 300 dní. Americký New York může překvapit, slunce si tu vychutnáte po 184 dní v roce. Známé Acapulco je na tom mnohem lépe, krásného počasí se tu dočkáte po celých 338 dní v roce. Londýn ve Velké Británii je na tom o něco hůře než New York, slunečno je tu „jen“ po 142 dní během celého roku.

Trochu víc vnitrozemí

Německý Kolín nad Rýnem je významným obchodním střediskem i komunikačním uzlem. Je to ovšem místo spíše pro milovníky podmračeného počasí, slunečno je tu pouze 65 dní. Rusko si se sluncem spojí obecně málokdo, ovšem takový Vladivostok překvapí plnými 269 dny svitu. Na druhé straně Las Vegas v USA si zase nikdo nespojí s deštěm. Slunečno je tu celých 320 dní v roce, což přímo vybízí k dovolené.

Curitiba v Brazílii, hlavní město státu Paraná, nabídne krásných dnů „pouze“ 116, což je jen o dva dny víc, než kolika se jich dočkáte v ruské Moskvě. Antananarivo (častěji zkráceně Tananarive), tedy hlavní město Madagaskaru, je na tom se svými 291 teplými dny mnohem lépe. Japonské Tokio také moc nezaostává a útočí s počtem 197 dní na vyšší příčky pro ty, kteří hledají příjemné počasí.

Na Kanárské ostrovy nebo do Izraele

Španělské Kanárské ostrovy (sedmičlenné souostroví) si se sluníčkem a teplem spojí nejspíš každý. Má to pádný důvod, konkrétně 294 plně slunečných dnů, které tu v průměru můžete ročně zažít. Pokud chcete opravdovou nálož krásného počasí, zkuste Tel Aviv v Izraeli, kde se dočkáte dokonce 330 dnů v perfektních podmínkách. Trochu zchladit se následně můžete vypravit do anglického Birminghamu, slunce tam svítí jen 62 dní v roce.

Svými průměry potěší i Asuán na jihu Egypta, kterému se často říká brána černé Afriky. Slunce tu pálí 322 dní v roce. Jen o 40 dní méně zažijete v Almaty, největším městě Kazachstánu, tedy 282. Italská Foggia, hlavní město provincie Apulie, potěší 330 dny plnými slunce a nigerský Agadez na jižním okraji Sahary na tom není zase o tolik hůř. Světla si tu užijete po celých 290 dní v roce.

Které počasí preferujete? Mění se tato volba nějak postupem času?

Zdroj: BrightSide

Článek Kde na světě je nejvíce slunečných dní v roce? ČR se dokáže pochlubit jen 63 dny. Cesta za sluníčkem vede jinam se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pocení skrze kůži nebo skrze měchýř

Druhou cestou je pak vyloučení tekutiny močením. Voda, kterou strávíme, je vstřebána zažívacím systémem, a dále putuje do krve. Z ní pak přebytečnou zachytí ledviny a odvedou ji do měchýře, odkud je vyplavena ve formě moči. Nejjednodušším závěrem celého tohoto procesu je skutečnost, že když je v zimě chladno, potíme se výrazně méně. A když není k dispozici pot, zůstává tělu jen druhá možnost, pokud potřebujte vodu vyloučit.

Ačkoli je tohle všechno pravda, vysvětlení vyšší potřeby je trochu složitější a jde o tzv. diurézu z chladu. Jedná se o zvýšenou produkci moči tehdy, je-li tělo vystaveno chladnému prostředí. Možná jste zachytili, že když je vedro, vaše tělo je jaksi nafouklejší, což je důsledek většího zadržení tekutin. Během zimních období se pak projevuje opak – tělo se celkově stáhne a obvykle tekutiny příliš nezadržuje.

Vnitřní vlhkost podle vnější teploty

Čím více chladu, tím více stažení těla a tudíž nižší udržení vody, tedy vytváření více moči. Tělo tak reaguje na vnější chlad a chrání samo sebe. Současně taky posílá více krve do orgánů a redukuje její proudění do vzdálenějších lokalit. Proto si v zimě potřebujeme zahřívat ruce i nohy. Toto opatření způsobuje obecně stahování cév a zvyšuje také tlak na ledviny. Ty mají za úkol uvolnit tento tlak vypuštěním nepotřebné tekutiny, což skončí močením.

Chladová diuréza je také celkem při podvodních aktivitách, jako je třeba potápění, při kterých je tělo dlouho v chladném prostředí. Kromě toho potápěči také podstupují postupné změny tlaku v závislosti na hloubce ponoření. Celkově není možné určit „správnou“ míru močení v závislosti na podmínkách. Frekvence závisí také na stravě, životním stylu, stresu a fyzické aktivitě. V průměru ale člověk vylučuje 6 – 7 krát za den a jednou za noc.

Pozornost při větší frekvenci

Pokud vaše frekvence návštěvy koupelny kvůli malé potřebě přerůstá výrazně přes tento průměr, není od věci poradit se lékařem. Zvláště tehdy, pokud jde o noční čas a vaše životospráva se nijak nezměnila. Může se také stát, že máte nutkavou potřebu ulevit si, ale ve výsledku z vás skoro nic nevyjde. Jde obvykle podráždění měchýře v důsledku infekce močových cest. Na vině může být příliš kávy, stres, případně dehydratace.

Někdy pomůže napít se většího množství vody, takže příští „dávka“ močovou trubici propláchne a infekci odstraní. Zažíváte-li ovšem při močení bolest, nemáte nad měchýřem kontrolu nebo má moč odlišnou barvu, vypravte se na urologii nebo za praktikem. Dávejte také pozor na to, jak často chodí na záchod vaše děti. Pro malé děti je občasné pomočení normální, může jít ale i o problémy měchýřem nebo poruchu rychlosti vývoje.

Trápila vás někdy infekce měchýře? Co zabralo?

Zdroj: BrightSide

Článek Chodíte v zimě častěji na záchod? Nebojte, tato otravná činnost má jednoduché vědecké vysvětlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když nás trochu zamrazí

Čistě mechanicky se piloerekce dostavuje, když se stáhne hladká svalovina ovládající jemné chloupky na rukou. Tam, kde jsou chloupky opravdu jemné, si jich člověk běžně vůbec nevšímá, vnímá pouze jejich vzpřímení. V takovém stavu vypadají natekle a zdají se větší než normálně. Za samotným jevem může stát několik faktorů, z nichž prvním je změna teploty. Husí kůže nastává při vystavení odhalené kůže chladu.

Je to proto, že vzpřímení chlupů hraje klíčovou roli při termoregulační funkci našeho těla. Protože náš mozek nerozeznává představy a skutečnost, může k piloerekci dojít i při pouhém pomyšlení na chlad, například při filmové scéně. Dalším momentem jsou změny teploty těla například během nemoci. Tehdy se naše tělo ve vlnách zahřívá a ochlazuje, na což chloupky reagují jako na teplotní podnět.

Emoce, stres a neovlivnitelnost

Během silných emočních stavů může tělo snadno vypustit hormony, které – kromě jiného – způsobí právě husí kůži. Jedním z nich je adrenalin, který je vylučován prakticky během všech stresových situací. Proto máme husí kůži poměrně běžně při napínavých filmech, hororech nebo jakkoli nepříjemných okamžicích. Husí kůže je tak vnějším projevem těla v situacích, na které se organismus adaptuje vnitřní sekrecí hormonů.

Vědci se shodují, že za běžných podmínek nelze husí kůži jako projev těla ovlivnit. Existují nicméně sporé záznamy o lidech, kteří dokázali i toto hladké svalstvo do nějaké míry kontrolovat. Zajímavé je, že právě husí kůže je také součástí posmrtného stavu, tedy ztuhlosti rigor mortis. Dochází k ní kvůli posmrtnému usazování laktózy ve svalovině.

Zdroj: MedicalNewsToday

Článek Co způsobuje husí kůži a co se v tu chvíli děje s tělem? Záhada rozluštěna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Část těla imunní vůči chladu

Někoho možná napadne, že si přece bereme brýle. Jenže dioptrické nebo lyžařské brýle nejsou ochrana proti zimě, ale proti sněhu nebo oslnění. A oči jsou přece vlhké, tak proč nemají s mrazem žádný problém? Vysvětlení se nejspíš bude vzpírat logice, jde ovšem o poměrně jednoduchý princip. Oči nemrznou z prostého důvodu, že jsou součástí hlavy, která tvoří neustále teplý štít a zázemí i pro naše zrakové senzory.

Dalo by se určitě namítnout, že oči jsou přece přímo vystavené vnějším vlivům. Jenže z velké většiny jsou kryty lebkou a jejich přední část kryje oční víčko. Dále je chrání svaly, tuk a další tkáně. Navíc je tu ještě krev. Přestože ji u zdravého oka nepozorujeme, oči jsou protkány obrovským počtem tenoučkých cévek, kterými neustále koluje ta teplá červená tekutina.

Těsně v sousedství mozku

Hlavním zdrojem krve pro oči jsou stejné cévy, které zásobují také mozek. A v případě poklesu teploty tělo automaticky posiluje přísun krve právě do mozku, což oči zahřeje ještě víc. Kromě toho slzy, které jsou častým projevem třeba při silném studeném větru, jsou slané, takže také nemrznou. Alespoň ne v normální zimě, v extrémním mrazu ztuhnout mohou. Tehdy mohou dokonce zablokovat oční víčka.

I v takových extrémních podmínkách zůstávají oči samotné nepoškozeny. Za normálních okolností mohou oči zamrznout jedině v případě smrti a následného vychladnutí celého těla. Je ovšem možné je zmrazit uměle, což vyžadují některé lékařské zákroky. V takových případech je použit tekutý dusík, který potřebnou část oka zmrazí. To je pak možné operovat např. kvůli poškození sítnice.

Zdroj: KnowledgeNuts

Článek Jak je možné, že při teplotách hluboko pod nulou oči nikdy nezamrznou, i když hrozí trvalé omrzliny všeho ostatního? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Klid, ticho, horko a drahý oblek

Vesmír je naprosto tiché místo. Důvod je zcela prozaický – zvuk potřebuje atmosféru nebo jiné médium, které ho přenese. Ve vesmíru nic takového není. Nejžhavější planeta v naší soustavě má teplotu 450 stupňů Celsia a není nejblíže Slunci, protože se jedná o Venuši. Někoho by napadl Mars, jenže ten nemá žádnou atmosféru, takže jeho teplota silně kolísá. Pokud byste se někdy chtěli vypravit do vesmíru, připravte se sáhnout hluboko do peněženky.

Kompletní vesmírný oblek totiž stojí 12 milionů dolarů, tedy čtvrt miliardy korun. Přitom 70 % z toho je cena batohu a kontrolních modulů. NASA momentálně používá obleky vyrobené už v roce 1974. Když jsme u těch procent, Slunce představuje 99,86 % hmotnosti celé naší soustavy. Je to 330 000krát víc, než je hmotnost Země. Tři čtvrtiny Slunce jsou z vodíku, většinu zbytku tvoří helium, takže pokud by mělo hlas, byl by hodně tenoučký.

Těžko představitelné počty

Do Slunce by se vešlo něco přes milion Zemí. Země má zase více stromů, než kolik je hvězd v celé Mléčné dráze. Stromů máme na planetě asi tři triliony, hvězd kolem nás je zhruba 400 miliard. Ovšem v celém vesmíru je více hvězd než zrnek písku na Zemi. Odhadovaný počet hvězd je jeden septilion, což je 1 a za ní 24 nul. Zrnka na Zemi nikdo přesně nepočítal, ale odhad je asi sedm kvintilionů. Pokud byste pozorovali západ Slunce na Marsu, měla by ta velká koule modrou barvu.

Pokud byste chtěli strávit nějaký čas na Venuši, pak jeden den bude trvat jako náš rok. Kdyby vás zajímala zvláštnější planeta, pak si najděte 55 Cancri e. Je asi dvakrát větší než Země a je kompletně tvořená diamanty. A pokud vám tohle všechno dostatečně nezamotalo hlavu, pak si uvědomte, že jsme jen droboučký střípek vesmíru. Stačí se vydat jen trochu dál a čísla se budou posouvat o řády výš a vzájemné vztahy budou ještě víc ohromující.

Zdroj: ChildWellBeing

Článek Bláznivé a přitom úžasné skutečnosti o vesmíru, které se ve škole nenaučíte. Pozor, pravděpodobně vám dost zamotají hlavu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Nade dnem už nepřituhuje, aspoň ne tolik

Teploměry potopené na dno Atlantického oceánu naměřily za posledních deset let průměrnou teplotu vody asi 0,02 stupně Celsia, jak vědci v září oznámili. Tento vzestup by mohl být následkem člověkem způsobené klimatické změny, která zvýšila teplotu oceánu poblíž hladiny. Ovšem o hlubinách toho celkově víme poměrně málo na to soudit z této drobnosti, zda se tento vliv opravdu dostal až na samé dno oceánu.

„Hluboká oceán se počítá zhruba od hloubky  2 000 metrů a není příliš prozkoumána,“ uvádí Chris Meinen, oceánograf z Oceánské  a Atmosférické Administrativy v Miami. Hluboké moře je na dosažení velmi těžké, takže teplota na jakémkoli takovém místě je obvykle měřena jen jednou za dekádu. Jenže Meinenův tým měří teploty každou hodinu od roku 2009 do 2019 pomocí senzorů na mořském dně na čtyřech místech u pobřeží Uruguaye.

Znatelný trend s diskutabilní příčinou

Teplotní záznamy z dvou nejhlubších měrných míst ukazují jasný trend ohřevu v průběhu dekády. Vody 4 540 metrů pod hladinou se ohřály v průměru z 0,209 stupňů na 0,234 stupňů Celsia, zatímco vody v hloubce 4, 757 metrů z 0,234 na 0,248 stupňů. Jde o mnohem nižší ohřev než v horních vrstvách oceánu, ale taky to znamená, že teplota nahoře je natolik znatelná, že něco z toho nejspíš dosáhlo i do takové hloubky.

Jde ovšem o první kusé údaje a je tedy brzo na to soudit, zda jde o dopad lidské činnosti nebo zcela přirozenou příčinu pocházející odjinud, konstatuje Meinen. Pokračující monitoring těchto oblasti a srovnávání záznamů se senzory v jiných oceánech a vodstvech může v budoucnu pomoci objasnit příčiny tohoto jevu. Do té doby se lze o všem pouze dohadovat a chybí jakýkoli kontext, do kterého by se dalo takové měření zasadit.

Zdroj: ScienceNews

Článek Další z alarmujících důkazů, že globální oteplování je zásadní problém. Tentokrát na základě dat z oceánů se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokračující trend ohřevu naší planety

Měření teploty vody, které se odehrává po celém světě, přináší data o totálním objemu tepla, které bylo v roce 2020 přijato horními vrstvami vody, a které bylo vyšší než jakékoli předchozí záznamy sahající až do roku 1955. Sledování teploty těchto vrstev vody je důležité, protože teplejší voda přirozeně znamená vyšší tání ledovců na okrajích Grónska a Antarktidy, což celkově zvyšuje vodní hladiny po celé Zeměkouli.

Vědci odhadované celkové množství energie absorbované horními 2 000 metry zemských oceánů je měřeno ponornými senzory, sondami zvanými Argo plováky, podvodními roboty a dalšími nástroji. Tým shledal, že tyto horní vrstvy vodstev obsahují 234 sextilionů nebo 1021 joulů tepelné energie od roku 2019. Pro lepší představu tak voda pohltila energii dostatečnou k ohřevu 1,3 miliard běžných konvic na vodu.

Možná zkreslení a nepřesnosti

Tato analýza mohla ovšem množství tepla z loňského roku poněkud přecenit, uvádí jeden z badatelů zapojených do studie. Proto vědci použili ještě druhý nástroj pro srovnání, o něco konzervativnější metodu pro určení totálního objemu ročního tepla. Tou zjistili, že skok z roku 2019 do roku 2020 činil „jen“ asi 1 sextilion joulů, což je ovšem stále 65 milionů konvic vody dovedených tímto objemem tepla k varu.

Tři další nejvyšší hodnoty celkového objemu tepla v horních vrstvách světových vodstev pocházejí z let 2017, 2018 a 2019. Podle badatelů zde vidíme scénář podobný slavnému snímku Na Hromnice o den více. Tento snímek měl sice dobrý konec, který se ale nemusí týkat naší situace. A pokud nepřistoupíme k žádné akci, která by tento silný trend jakkoli omezila, jsou vyhlídky do budoucna minimálně kritické.

Zdroj: ScienceNews

Článek Oceány naší planety akumulují neuvěřitelné množství tepla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.