Zima nezabije hned –⁠ tekutina v buňkách těla pomalu zamrzá: Co se děje v těle během hypotermie

Chlad nezabije člověka okamžitě. Než zamrzne tekutina v celém našem organismu, nějakou dobu to trvá. A mezitím se každou chvíli dějí hodně podivné věci.

Zdroj fotografie: iStock

Lidské tělo je obrovskou soustavou dodnes nevyřešených chemických rovnic. V neživé přírodě míří všechno k nejmenší entropii, chce ztuhnout nebo se pohybovat rovnoměrně po přímce. Jakmile však atomy roztančí život v podobě těla, pohybují se z jedné buňky do druhé, rozpadají se na části nebo spojují. Tento rej dle Timothyho J. Legga, Ph.D., PsyD., zastaví až naše smrt. Někdy nás vnější prostředí zbaví energie a člověk zkrátka umrzne k smrti.

Není to tak snadné

Pozitivem však je, že dostat z člověka veškerou energii je za běžných pozemských podmínek poměrně obtížné. Ani zima na Antarktidě vás totiž nezabije okamžitě. Jakmile dojde k ochlazení, zmobilizuje tělo veškeré své zdroje. Následně ještě začne šetřit a vzdá to skutečně až na samém konci. Jak to tedy celé probíhá?

V teplotách do -32 °C

Jako první se zúží cévy a omezí příkon horké krve do nepříliš živoucích končetin. Zdroj stačí na srdce a mozek, nikoli na tuk, jev se jmenuje vazokonstrikce. Následně se vám zvednou chlupy na rukou, aby vytvořily tepelně izolační pás. Celkově tělo stahuje všechny zdroje do životně důležitých orgánů.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Mráz 32–35 °C pod nulou

Člověk se začne neodbytně třást. Svalová vlákna se nekontrolovatelně stahují ve snaze tělo zahřát. Jestli jste nikdy k smrti neumrzli, tyto také otřesy neznáte. Jde totiž o skutečné křeče, nikoli lehké chvění během mrazivého večera. V tomto třesu svaly pokračují, dokud jejich buňkám nedojde glukóza. Pokud nedojde k nalezení útočiště, je tělo ve vážném nebezpečí. Všechny zásoby energie jsou totiž vynakládány na křeče a nestačí již ani na udržení mozkové činnosti.

Kdokoli prošel touto fází, mluví o zmatení myšlení, halucinacích a hluchotě. Vazokonstrikci střídá zoufalství těla zahřát studené ruce a nohy. Krev nahromaděná kolem vnitřních orgánů se najednou řítí do končetin a osoba se stává zcela horkou. Zakalená mysl ovšem tento příkon nedovoluje využít ke spáse. Místo toho se totiž postižení začnou horkem svlékat a umrznou o to rychleji.

Rozsah mrazu 30,5–29,5 °C

Stejně jako mobilní telefon bez baterie přechází tělo do úsporného režimu. Nejdřív člověk usne, pak přechází do kómatu. Srdeční rytmus je nejdřív narušen, pak zcela zastaven a mozek umírá nedostatkem kyslíku. Je však podstatné, že v mrazu probíhají vitální činnosti i procesy umírání. Proto jsou lékaři schopni dostat z onoho světa ty, kteří umírají v mrazu, ze kterého by se člověk normálně zachránit nedokázal ani při pobytu v normální teplotě.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Jsou i krajní případy, kdy se právě tento režim „opožděné smrti“ využívá v lékařství. Jde například o některé operace mozku a srdce. Tělo pacienta je ochlazeno na 19–21 °C, kdy buňky využívají méně kyslíku. Lékaři pak mohou vypnout srdce i krevní oběh. Aby nedocházelo k otřesům těla, je předem podána silná anestezie. Chladí se různými postupy od sáčků s ledem, studeným vzduchem či chlazením krve mimo tělo.

Několik minut k dobru

Tyto podmínky dávají lékařům pár minut navíc na zákrok, který je za normálních okolností neproveditelný. Tělo se následně vrátí k normálnímu provozu. Hlavně kojenci takovou manipulaci dobře snášejí.