Klíčová schopnost termoregulace

Lidský organismus se neustále snaží udržovat svoji teplotu v homeostáze. To je rovnovážný stav, kdy tělo dosahuje teploty mezi 35,8 – 37 °C. Na tzv. normální teplotě závisí veškeré biochemické pochody, které se v lidském organismu odehrávají. V případě, že dojde k přestoupení hranic tzv. tělesné pohody, nastupuje termoregulace. Pomocí ní dochází ke zvýšení či snížení tělesné teploty. Klíčovým orgánem pro termoregulaci je poté hypotalamus, který funguje obdobně jako termostat.

Hypotalamus obsahuje termoreceptory, které jsou propojené s termoreceptory přítomnými na kůži, a jež zvyšují či snižují teplotu prostřednictvím reflexů (třes, sálání, pocení). Důležitými orgány pro termoregulaci jsou dále játra a srdce. Játra prostřednictvím biochemických reakcí pomáhají ohřívat krev, a srdce zase funguje jako „pumpa“, která krev rozvádí po celém těle. Zajímavé je, že pro rozpoznání tepla je lidské tělo vybaveno výrazně méně termoreceptory (30 000) než pro zaznamenání chladu (250 000).

Důvody, proč je vám neustále zima

Mezi méně závažné důvody, které vedou k neustálým pocitům chladu, jsou obezita, špatné stravovací návyky, nedostatek vitamínů A a E a v neposlední řadě nedostatek železa. Jestliže nemá tělo optimální přísun živin vlivem nevhodného stravování, nemá ani dostatek energie na to, aby se zahřálo (metabolické procesy zvyšují tělesnou teplotu). Obdobně je tomu i u deficitu vitamínů A a E. Ty jsou důležité pro biochemické procesy v játrech, které se při jejich nedostatku stávají nevyváženými a vedou k pocitům chladu.

V případě obézních lidí poté dochází k útlaku cév, a tím k nedostatečnému zásobování orgánů kyslíkem. Aby organismus tento útlak kompenzoval, vysílá pokyn k rozšíření cév, což vede k jeho rychlejšímu ochlazování, potažmo k pocitům chladu a zimy. Stejný princip platí i pro nedostatek železa, který vede k nedostatku hemoglobinu v krvi, respektive k následnému rozšíření cév, rychlejšímu vysálání tělesného tepla a pocitu přetrvávajícího chladu. Ovšem ne vždy stojí za pocitem chladu příčiny, které můžete sami relativně snadno odstranit.

Některé z nich jsou naopak velmi vážné. Může se jednat o příznak diabetu, špatného periferního oběhu, hypofunkce štítné žlázy, hypotonie či Raynaudovy choroby (onemocnění tepelného systému nejčastěji horních končetin). Nízký krevní tlak (hypotonie) vede k pocitům chladu ze stejného důvodu jako nedostatek železa či obezita – rychlým vysáláním tělesného tepla. Snížená funkce štítné žlázy poté zpomaluje metabolismus a negativně ovlivňuje energetické procesy v těle.

Kdy jste se setkali s pocitem přetrvávajícího chladu?

Zdroj: TheScientist

Článek Je vám pořád zima? Důvodů pro to může být několik –⁠ od banálních, až po ty závažné se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozkládající se lidské maso sladce voní

Je celkem obtížné určit, co je to vlastně „vůně smrti“. Nicméně ti, kteří někdy cítili pach mrtvoly, se docela shodují, že to není nic příjemného. Striktně vědecky lze pach rozkladu člověka definovat jako soubor více než 400 chemických sloučenin. Většina z nich se účastní i rozkladu zvířecích těl. Existuje však 5 esterů, tedy sloučenin reagujících s vodou, které jsou zcela jedinečné pro člověka. Jsou kupodivu přítomny i při hnití některých druhů ovoce.

Zastavení růstu nehtů a vlasů

Existuje stará legenda, že člověku rostou vlasy a nehty ještě dlouho po smrti. Proto jsou některé mrtvoly zobrazovány s bizarně dlouhými vlasy i nehty. Týká se to hlavně zombií. Tato mylná představa vychází z chybných pozorování. Ani jedno neroste, vlasy i nehty jen působí delší, protože se smrskává samotné tělo. Růst obojího vyžaduje funkci hormonálních procesů, které se zastaví okamžikem smrti nebo velmi krátce po ní.

Stárnutí zakódované v naší DNA

Badatelé poměrně dlouho věřili, že samotné buňky mohou být nesmrtelné. Znamenalo by to možnost neomezeného množení za správných podmínek. V roce 1961 se však ukázalo, že je to jinak. Bez ohledu na okolní podmínky se buňky po 50–70 děleních již dále nemnoží. O 10 let později přišla hypotéza, že koncové opakující se sekvence chromozomů (telomery) jsou po každém dělení kratší. A když tyto řetězce zkrátka „dojdou“, dělení se zastaví a buňky odumřou.

Několik následných výzkumů našlo důkazy, že délku života lze z délky telomer celkem snadno předvídat. Není ovšem jisté, zda je jejich zkrácení příčinou jevu, nebo jen jeho příznakem. Pokud by ovšem šlo o příčinu stárnutí, mohli bychom pomocí manipulace s telomerami délku života výrazně prodloužit. K tomu máme ovšem ještě daleko.

Strach ze smrti s věkem roste

Tohle je částečně pravda a nejvíce se bojí osoby ve věkové kategorii 40–50 let. Lidé ve věku 60–70 let se bojí mnohem méně. Nejsilnější strach pociťují muži ve věku 20 let, ten ale postupně klesá. Veškeré bádání se však opírá o jediný výzkum, lidé různých věků byli tedy dotazováni ve stejný čas.

Čím víc dumání o smrti, tím větší předsudky

„Popište emoce, kterými procházíte při myšlenkách na svou vlastní smrt. Popište, co se podle vás fyzicky stane s vaším tělem poté, co zemřete.“ Tyto otázky byly položeny tisícům lidí, kteří se účastnili průzkumů ohledně smrti v posledních 25 letech. Výsledky ukázaly, že lidé mající více úvah o vlastní smrti se zároveň více kloní k rasismu, odsouzení prostituce i párů stejného pohlaví. Chtějí však mnohem více dětí, tedy lpí na nějaké formě virtuální nesmrtelnosti.

Jaké jsou vaše myšlenky při tématu smrti?

Zdroj: TheScientist

Článek Smrt je nedílnou součástí života a dává mu nakonec i smysl. Těchto pět překvapivých faktů o ní ale téměř nikdo neví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spící kráska v lázni

Jakmile se však rakev dostala na slunce, většina ho opět zkapalněla. Jeden z horníků ho dokonce olízl. O týden později se zbláznil a v únoru ho našli zcela ztuhlého u dveří vlastního domu. Víko perfektně sedlo a z boxu se vyklubala rakev naplněná po okraj růžovomodrou tekutinou. Pod ní spočívala asi 180 cm vysoká, krásná a hubená žena. Vypadala asi na 30, měla krásné evropské rysy a veliké otevřené modré oči a ve světlých vlasech nádech červené.

Kadeře jí spadaly až k pasu a zakrývaly jemné bílé ruce spočívající podél těla. Nehty byly pečlivě ošetřené. Měla na sobě téměř průsvitné bílé šaty sahající kousek pod kolena. Na krátkých rukávech byly motivy květin. Neměla žádné spodní prádlo. Za její hlavou byla černá kovová krabička podobná mobilu. Rakev byla vystavena a na zázrak se přišla podívat celá vesnice. Zpráva se okamžitě rozšířila, takže přišli úředníci, hasiči, policie i armáda.

Zkoumání autoritami

Chtěli naložit rakev do vrtulníku, ale byla moc těžká, rozhodli se tedy odstranit tekutinu. Jakmile ale zmizela, tělo jim začalo před očima černat. Opětovné načerpání vše spravilo. Rakev pak zamířila do Novosibirsku. O 5 dní později dorazil do vesnice profesor, který místním sdělil výsledky svého zkoumání nálezu. Ten měl změnit samotné chápání historie. V blízké budoucnosti měli Sověti publikovat něco, co zcela šokuje vědecký svět.

Žena byla pohřbena v období paleozoika, tedy miliony let před dinosaury nebo zformováním uhlí. Podle moderní vědy byla tehdy Země čistě královstvím rostlin. Nejdříve ji považovali za mimozemšťana, ale šlo o 100% člověka. Úroveň civilizace, ze které pochází, překonává všechno, co víme sami. Už jen látka jejího oblečení uniká jakékoli analýze. A způsob, jakým by bylo možné něco takového vyrobit, ještě nebyl moderní civilizací objeven.

Žádné zprávy, jen stovky hrobů

Nebylo ani určeno složení tekutiny uvnitř rakve, jen několik jejích základních prvků. O kovovém boxu se vůbec nezmínili, jen o tom, že „byl prozkoumán“. O celé věci se ale později místní noviny zmínily jen třemi řádky. Celé území bylo následně ohraničeno armádou, důl pečlivě vykopán a zatarasen. Kdokoli protestoval, později náhle zemřel. Horníci, kteří rakev dostali na povrch, zemřeli postupně během dopravních nehod a přeživší mlčí.

Dle úřadů pak v roce 1973 „všechno utichlo“. A na břehu jezera 6 kilometrů od místa nálezu probíhaly důkladně utajené vykopávky až do podzimu. Všechno přitom uzavřela jak policie, tak i vojáci. Ti odmítli sdělit jakékoli detaily, místní ale viděli helikoptéru pendlující sem a tam, která z vykopávek stále něco odvážela. Jakmile tam práce skončily, byly vykopány stovky hrobů a pečlivě zasypány. Kdo byla spící kráska, se tak asi nedovíme.

Článek Skutečná šípková Růženka se našla v rakvi uvnitř uhelného dolu. Při zkoumání tělo zničehonic zčernalo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Příčiny a účel škubnutí těla před spaním

Je důležité pochopit, že hypnické záškuby nejsou porucha. Jsou přirozeným a velmi rozšířeným jevem. Mezi příznaky kromě samotného trhnutí svalu patří pocit pádu, sen nebo halucinace, které vedou k úleku, zrychlené dýchání, rychlý srdeční tep, pocení. Není jasné, proč dochází k hypnickým trhnutím. Evoluční perspektiva naznačuje, že slouží přinejmenším dvěma důležitým, ale vzájemně souvisejícím funkcím. Za prvé, toto náhlé probuzení nám umožňuje naposledy zkontrolovat naše prostředí, jestli je opravdu bezpečné.

Další možnou evoluční funkcí je, že našim raným předkům umožnilo zkontrolovat stabilitu polohy těla předtím, než šli spát, což bylo důležité zvláště při usínání na stromě. Druhá teorie naznačuje, že hypnické trhnutí je příznakem aktivního fyziologického systému, který přechází do stavu relaxace. Hypnické trhnutí je známkou přepnutí mezi retikulárním aktivačním systémem mozku (neurotransmitery podporující bdělost) a ventrolaterálním preoptickým jádrem (inhibiční neurotransmitery snižují bdělost a podporují spánek).

Jak se před nepříjemným pocitem chránit 

V extrémních případech, ať už jde o frekvenci nebo rychlost a sílu trhnutí, můžou záškuby držet lidi v bdělém stavu, zabránit jim ve spánku, což z dlouhodobého hlediska vede k formě nespavosti. Vzhledem k tomu, že hypnické trhnutí souvisí s motorickou aktivitou, cokoli, co udrží váš motorický systém aktivní v noci, zvýší jeho pravděpodobnost.

Úzkostné myšlenky nebo stres a starosti mohou udržet váš mozek v napětí, i když se vaše svaly snaží uvolnit. To může způsobit, že váš mozek bude vysílat „varovné“ signály, když podřimujete, nebo dokonce i když spíte. Také stimulanty, jako kofein a nikotin, mohou ovlivnit schopnost vašeho těla přirozeně usnout. Nevhodná je i fyzická námaha těsně před spánkem, která nabudí mj. svaly. Doporučuje se pravidelný režim spánku a minimálně půl hodiny před usnutím nepoužívat technologie, ale věnovat se třeba čtení.

Jestliže jste zažili hypnické škubnutí, jaký pocit ve vás zanechalo?

Zdroj: IFLScience, Healthline

Článek Proč tělo při usínání sebou škubne? Dle evoluce jev chrání člověka před možným nebezpečím se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rozpad začíná prakticky okamžitě

Bez kyslíku, který by kteroukoli z nich udržel naživu, se buňky začnou rozpadat, přičemž veškerá tekutina nakonec skončí na podlaze rakve. Ještě než přijde noc, začne mnohem více podobných procesů ve vašich střevech. Umírající imunitní systém totiž už nedokáže držet v šachu ty triliony hladových mikrobů. Ano, těch, kteří za běžných okolností rozkládají jídlo během trávení. Ti utečou a nejdříve se vypraví ze střev do dalších částí organismu.

Dostanou se tak do cév, tepen a tkání. Během pár hodin dosáhnou jater a žlučníku, který obsahuje žluč, aby mohl za vašeho života rozkládat tuky. Jakmile ho ale rozežerou mikrobi, právě žluč se začne rozlévat do celého vašeho těla, takže je žlutozelené. Za 2 dny budou mikrobi všude. Navíc produkují toxické plyny. Ty vaše tělo nejen nafouknou, ale bude i pořádně páchnout. Po 3–4 měsících se žlutozelené skvrny změní na hnědočerné.

Všechno má zcela volnou ruku

Cévy se totiž rozpadly do té míry, že z nich uniká železo, takže je zabarvuje oxidace. Asi ve stejné době se rozpadne molekulární struktura držící buňky pohromadě. Veškeré tkáně se tak stanou jen vodnatou kaší. Stačí něco přes rok, aby se rozpadly i bavlněné šaty, protože je rozežírají kyseliny, tělesné tekutiny a toxiny. Tohle vydrží jen nylon. Pak se nějakou dobu nic moc dramatického neděje. Po 10 letech se ale s dostatkem vlhkosti začnou dít další věci.

Vlhké prostředí a málo kyslíku spustí chemickou reakci. Veškerý tuk ve stehnech či zadnici se promění v něco podobného mýdlu. Říká se tomu hřbitovní vosk. Na druhé straně zcela suché podmínky vedou k mumifikaci. Ano, přesně tak, lidské tělo se může stát mumií zcela přirozenou cestou. Žádné obvazy, chemikálie nebo děsivé nástroje nejsou potřeba. Po celou dobu se totiž skrze kůži odpařuje voda. To vysušuje všechnu tkáň, která následně černá.

Rozpadnout se v prach

Po 50 letech v rakvi se všechny tkáně zcela rozpustily a zmizely. Zůstala tak jen mumifikovaná kůže a šlachy. Ty se nakonec rozpadnou taky, jen to bude trvat déle. U těla, které je v rakvi 80 let, přijdou na řadu kosti. Popraskají, čímž uvolní měkký kolagen uvnitř. Z celé kostry tak zůstanou jen křehké minerální „rámy“. Ani to ovšem nevydrží věčné. Po uplynutí jednoho staletí se na prach rozpadnou i veškeré zbytky kostí.

Jediné, co z celého lidského těla nakonec zůstane, budou zuby. Ty jsou ostatně nejtvrdší a nejodolnější částí organismu. Tedy zuby, hřbitovní vosk a několik nylonových vláken. Konkrétní lhůty rozpadu jednotlivých složek závisí také na materiálu rakve a okolních podmínkách včetně počasí. Jiné ostatky tak najdete po dekádách v hrobě stále vlhkého anglického hřbitova, jiné na poušti. Nakonec se však rozpadne každý.

Článek Jak to vypadá po 100 letech v rakvi: Postupem času lidské tělo pozře sebe samo, zbydou jen zuby se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tělo jako nástroj gangu pro výkupné

Jediná věc, která ostatky střežila, byl visací zámek. Zůstává však otázka, kdo by vůbec chtěl krást prezidentovo tělo? Jednalo se o skupinu irských padělatelů z Chicaga vedených zločincem Jimem Kennallym. Hlavním motivem bizarní krádeže bylo uvěznění Benjamina Boyda. Ten byl jedním z nejlepších rytců padělaných poznávacích značek a byl uvězněný v illinoiské státní věznici Joliet na 10 let. Aby mohli zatlačit na vládu, napadlo Jima ukrást tělo.

Dokonalým plánem bylo nacpat ostatky do dlouhého pytle, dát je na povoz a propašovat pryč. Tělo by převezli do severní Indiany, kde by ho vykradači hrobů dočasně ukryli. Jakmile by byl národ dostatečně zděšen, požadoval by gang výkupné v penězích a Boydovo propuštění. Termín loupeže připadl na den voleb, takže hřbitov měl být dokonale opuštěn. Všichni obyvatelé Springfieldu budou počítat hlasy, nikdo si tedy lupičů dlouho nevšimne.

Loupež jako z povedené komedie

Obrovskou chybou bylo ale najmout Lewise Sweglese, protože zbytek týmu neměl žádné zkušenosti s vykrádáním hrobek. Měl být v této činnosti zběhlý, reálně byl ovšem placeným informátorem tajné služby. Vzhledem k minimálnímu zabezpečení hrobky reálně hrozil úspěch dobře promyšleného plánu. Přítomnost Sweglese byla ovšem tím nejhorším prvkem. Hrál svou dvojroli – lupiče přesvědčil, že jim pomůže, na druhé straně informoval svého šéfa.

Gang lupičů se tak vypravil na hřbitov, zatímco Sweglesův šéf a jeho agenti čekali poblíž hrobky. Plán ale selhal, sotva započal. Ačkoli Hughes a Mullen (zbývající lupiči) byli protřelí kriminálníci, nepodařilo se jim vypáčit zámek. Vzali tedy pilník a pilovali. Velmi, velmi pomalu. Jakmile byli uvnitř, pokusili se zvednout rakev o váze 225 kg, se kterou pohnuli jen o 40 cm. Swegles měl přistavit koně a povoz, místo toho však zalarmoval blízké agenty.

Zločin, trest a přesun těla na nové místo

Ti přiběhli, lupiči ale stihli uprchnout východní branou hřbitova – za 10 dní je však zatkli v Chicagu. Abrahamův syn Robert pak najal nejlepší právníky a za 8 měsíců začal proces s Kennallym. Lupiči byli shledáni vinnými a odsouzeni na 1 rok ve stejné věznici jako Boyd. Po této události ovšem zpanikařil John Caroll Power, kustod skoro vykradené hrobky. Pokud si takto vedli naprostí amatéři, co by na jejich místě dokázali skuteční profesionálové?

Bylo tedy rozhodnuto o přesunu Lincolnova těla někam, kde ho nebude moci nikdo najít. Spolu s dalšími pěti lidmi pak Power pohřbil rakev do neoznačeného hrobu. Nikdo z lidí, kteří se akce účastnil, nevěděl, že má v ruce ostatky prezidenta. V roce 1901 bylo pak tělo vykopáno podle instrukcí jediného Lincolnova přeživšího potomka. V ocelovém pouzdru bylo následně spuštěno do hlubokého trezoru, kde spočívá dodnes.

Článek Gang se pokoušel ukradnout mrtvolu Abrahama Lincolna. Jeho snaha ale připomínala spíš komediální scénu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Zdravotní dopady dlouhého bdění

Bez dostatku spánku si rychle zvyšujete riziko vysokého krevního tlaku, depresí, cukrovky, obezity a kardiovaskulárních chorob. Nemluvě o mnoha infekcích, které jen čekají na oslabenou imunitu. Ovšem v roce 1965 zůstal mladík ve věku 16 let vzhůru po celých 11 dní a neutrpěl žádné trvalé následky. V roce 2007 badatelé otestovali na primátech nový lék, který snižoval negativní dopady spánkové deprivace a současně navyšoval kognitivní výkon.

Nabízí se tedy obecná otázka, zda bychom jednou mohli potřebu spánku zcela odstranit. V tomto stavu trávíme v průměru třetinu života. Každý den bychom tak získali 8 hodin navíc. Trávili byste více času s rodinou a přáteli? Naučili byste se nové dovednosti, našli si nového koníčka nebo jinak rozvinuli svůj potenciál? Pravdou je, že ne všichni by to viděli jako „volný čas“. Protože čím více bdíte, tím více peněz vás to ve výsledku stojí a ty musíte vydělat.

Není to jen o výhodách

Velmi snadno by tak narostl váš nákupní seznam. Každý den sníme v průměru 3 jídla, spotřeba by tedy vzrostla na dvojnásobek, na celých 24 hodin je třeba mnoho energie. Vzrostla by i spotřeba paliv, což by mělo nevyhnutelný dopad na prostředí. A nejde jen o to, že by lidé více jezdili. Také bychom více svítili, protože bychom byli přeci neustále aktivní. Workoholici by mohli v práci zůstat prakticky neomezeně, stejně tak další, co si chtějí vydělat navíc.

Práci a dalším povinnostem už takhle vděčíme za slušnou hladinu stresu, absence spánku by tento problém jen prohloubila. Byla by tak poptávka po 24hodinových terapeutech, spolu s 24 hodin otevřenými restauracemi a 24 hodin pracujícími farmáři. Potřebné množství potravy by totiž radikálně vzrostlo. Nejen kvůli tomu, že bychom potřebovali víc jíst, ale protože i kdybychom nepracovali delší dobu, měli bychom tendenci být jednoduše produktivnější.

Tělo odpočívat prostě musí

Tady ale leží problém. Máme hodně způsobů, jak být produktivnější, odříkání si spánku mezi ně ale rozhodně nepatří. Lidé jsou skutečně produktivní zhruba 6 hodin za den. To ovšem za podmínky, že si dopřejí potřebný čas na dobití. Rozhodně tedy není zaručeno, že by právě absence spánku vedla k produktivnější společnosti. Snadno bychom tak dospěli do stádia, že budeme mít k dispozici pouze čas navíc bez jakékoli smysluplné náplně.

Došlo by k růstu popularity filmů, seriálů a videoher – společně s bary a samozřejmě kavárnami. Bez ohledu na pracovní režim vaše tělo prostě potřebuje přestávky. A ať děláte, co děláte, spánek ničím nenahradíte. Proč byste to vlastně dělali? Produktivita a splněné úkoly jsou fajn. Zábava je taky příjemná. Ale není obyčejný odpočinek taky nádherný pocit? Dopřejte si dnes pořádně vydatný spánek a uvidíte, jak budete zítra svěží a krásně čilí.

Kolik spánku si reálně v noci dopřejete?

Zdroj: TheScientist

Článek Co kdyby člověk vůbec nepotřeboval spát? Ačkoli to může znít jako utopie, pro celý svět by to mělo příšerné následky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bez nich si neporadíme

„Rty jsou základním nástrojem pro řeč, příjem potravy a dýchání,“ konstatuje Noël Cameron, profesor v oboru biologie člověka na Loughborough University. Jak poznamenal, tato část lidského těla je velmi citlivá. Podle údajů Jamaica Hospital obsahují rty kolem 1 milionu nervových zakončení, což je činí velmi citlivými na dotek. Stejně na ně působí změny teplot a také okolní vlhkosti. „Kůže na rtech vytváří membránu mezi vnější kůží na tváři a vnitřkem našich úst.“

„Sliznici odpovídá velká oblast ve smyslové části mozku, tudíž je velmi citlivá.“ Právě z tohoto důvodu jsou rty schopné jemného i hrubého svalové pohybu. Tato dovednost jemného a velmi precizního pohybového rozsahu pomocí pěti svalů dovoluje lidem komunikovat tím způsobem, jakým jsme zvyklí. „Rty jsou naprosto klíčové pro tvorbu obouretných a retozubných zvuků, stejně jako tvarování samohlásek,“ uvádí Cameron.

Klíčová role pro řeč

Obouretné zvuky je možné tvořit pouze použitím obou rtů (například hláska „p“), zuboretné pak vznikají jen kontaktem rtů a zubů („f“). Bez možnosti pohybovat byť jen jedním ze rtů je tvorba některých zvuků nebo výslovnost konkrétních hlásek extrémně obtížná. Zkuste například bez jejich použití vyslovit „m“, „w“ nebo „b“. To je jen několik potíží, kterým čelí například břichomluvci. Proč jsou ale tak červené, na rozdíl od jiných částí těla?

„Povrch rtů má 3–5 buněčných vrstev, ve srovnání s kůží na tvářích je tedy velmi tenký, na tváří je vrstev 16. Obsahuje také méně melanocytů, což jsou buňky produkující pigment. Z toho důvodu jsou skrze kůži rtů vidět cévy, a právě to vede k jasně červené barvě,“ osvětluje Cameron. Dodává, že v případě tmavší kůže je efekt méně viditelný, protože „i pokožka rtů pak obsahuje více melaninu, je tedy vizuálně mnohem tmavší.“

Větší efektivita bez chlupů

„Pokožka rtů je velmi tenká, nemá chloupky ani potní žlázy. Je tudíž relativně křehká, suchá na dotek a snadno narušitelná. Nemá běžnou ochrannou vrstvu potu a tělových olejů, které ji normálně udržují hladkou, regulují teplotu a omezují patogeny. Proto se rty velmi snadno vysuší a následně popraskají.“ Stejně jako chodidla nebo dlaně nezarůstají chlupy, protože jsou takto efektivnější. Chlupatou dlaní by se mnohem hůře chytaly předměty.

Kromě klíčové role pro mluvení a příjem potravy jsou rty také užívány při líbání. „Fungují jako erotogenní zóna a znak přitažlivosti,“ říká Cameron. Ve studii uvedené v roce 2010 v magazínu Perception mohli účastníci přizpůsobit barvu a kontrast rtů na fotkách, aby zdůraznili jejich kvality. Zpravidla docházelo k volbě větší červenosti pro vyšší ženskost a přitažlivost. Červená barva je tedy spojena se sexuální atraktivitou.

V jakých dalších odstínech jste lidská ústa spatřili?

Zdroj: TheScientist

Článek Proč jsou vlastně naše rty červené (nebo růžové) a nemají stejnou barvu, jako zbytek těla? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak to v těle probíhá?

K zarudnutí dochází, když sympatický nervový systém signalizuje nadledvinám, aby uvolnily hormon zvaný adrenalin. Ten ovlivňuje nervový systém a způsobuje, že se krevní cévy v kůži rozšiřují. Díky tomu se zvyšuje průtok krve, což ve výsledku vede k zarudnutí. To je obvykle dočasné, takže se vaše pokožka rychle vrátí do normálu.

Co způsobuje zarudnutí a jaké existují typy

Existuje mnoho důvodů, kvůli kterým vaše tváře zrudnou. Většinou se jedná o sociální interakce, které vyvolávají nejrůznější pocity a emoce. Jedná se výhradně o stres, vztek, rozpaky a úzkost. Pokud si potrpíte na alkohol, může i ten proměnit vaši pokožku do neobvyklého zbarvení. Zejména červené víno. Někteří nadšenci si libují v ochutnávání kořeněných jídel nebo si po ránu dají rádi dobrou kávu. Tyto typy červenání nezávislé na emocích nejsou tak hrozné, pokud tedy nepočítáme horečku nebo úpal na sluníčku.

Jak to zvládnout?

I když zarudnutí může být těžké kontrolovat, jakmile začne, existuje několik věcí, které můžete vyzkoušet. Takovou bizarní metodou je smíření s tím, že se červenáte. Jednoduše zůstaňte v klidu a přečkejte to. Pokud se vám to nepodaří, tak vyhledejte chladnější prostředí nebo si dejte nějaký studený nápoj. Můžete dělat doma dechová cvičení nebo se prostě jenom vyhnout narušiteli vašeho komfortu.

Jak se s červenáním vypořádáváte vy?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Znáte to – přijde trapná chvilka a v tu ránu se náramně podobáte rajčeti. Nežádoucí reflex zčervenání se ale dá ovládat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Egyptské chodidlo

Lidé s tzv. egyptským typem chodidla mají nejdelší palec. Každý další prst je poté o něco kratší, přičemž vizuálně vytváří šikmou rovinu. Tento typ chodidla je ve světové populaci nejběžnější. Lidé, kteří ho vlastní, jsou vyrovnaní, pyšní se zdravým sebevědomím a určitou psychickou odolností. I přesto, že mají rádi úspěch a dokáží si život vychutnat plnými doušky, jen málokdy upřednostní kariéru a požitek před rodinou a přáteli.

Římské chodidlo

Pro tento typ chodidla je typické, že minimálně 3 prsty (včetně palce) tvoří rovinu, která svírá s osou chodidla pravý úhel. V populaci je druhý nejběžnější. Lidé, kteří ho mají, jsou dobrodružní, plní života a optimismu. Nemají rádi stereotypy a často se zasazují o pokrok. Díky svému sebevědomí, pozorovacímu talentu a charisma jsou dobrými nadřízenými a rádci. V osobním životě se jim však nemusí vždy dařit.

Řecké chodidlo

Řecké chodidlo mají lidé, kteří mají na svých nohou dominantní ukazováček, který je ze všech prstů nejdelší. Druhý nejdelší je palec následovaný prostředníčkem, prsteníčkem a nakonec malíčkem. Lidé s tímto typem chodidla jsou velmi aktivní a činorodí v osobním i v pracovním životě. Snadno se pro cokoliv nadchnou, ale zároveň stejně rychle propadají depresím. Neoplývají přílišnou trpělivostí a raději volí (i přes jeho rizikovost) rychlé životní tempo. V partnerském vztahu jsou však mimořádně oddaní.

Německé chodidlo

Lidé s tzv. německým chodidlem (někdy nazývaným i rolnické chodidlo) mají dominantní palec, přičemž ostatní prsty jsou přibližně stejně dlouhé. Ve svém životě se soustřeďují na řád a logiku a často hledají odpovědi na otázky spojené s fungováním světa a společnosti. Nejraději mají přesně daný řád a jasně definovaný problém, který mohou řešit. Na druhou stranu mají potíže s abstraktním myšlením. V osobním životě jsou svým blízkým oporou.

Keltské chodidlo

Pro tento typ chodidla je typický dominantní ukazováček a výrazný palec a prostředníček. Lidé s keltským chodidlem jsou impulzivní a emotivní. Neradi přiznávají svoji omylnost a špatně se s nimi diskutuje, jelikož nejsou ochotni zpochybňovat svůj názor. Na druhou stranu jsou tito lidé zvídaví a snadno se naučí novým řemeslným dovednostem.

Jaký tvar prstů na noze máte?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Chcete-li poznat druhého člověka, všímejte si jeho chodidel. Postavení prstů prozradí jeho skutečný charakter se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

1) Pyramidový sval

V případě člověka jsou nejčastějšími rudimenty nejrůznější svaly, jež v průběhu evoluce ztratily svoji původní funkci, či se jedná o pozůstatky nevyvinutých orgánů. Jedním z takových svalů je i pyramidový sval (musculus pyramidalis). Ten společně s přímým břišním svalem tvoří přední svaly stěny břišní. Jeho funkce není přesně známá, avšak v současnosti se využívá jako náhrada poškozeného svalstva na nohou, respektive na nártu či kotníku.

2) Husí kůže

V případě, že je vám zima či máte strach, můžete (nejčastěji na svých pažích) pozorovat tzv. husí kůži (cutis anserina). Za ní stojí svaly musculi arrectores pilorum, které jsou u člověka považovány za rudimentární. Obecně se jedná o drobné hladké svaly, jejichž stažení způsobí postavení chlupů a svraštění kůže. Dříve sloužily ke zlepšení termoregulace kůže a k optickému zvětšení objemu těla, avšak se ztrátou většiny ochlupení svůj význam ztratily.

3) Dlouhý sval dlaňový

Dalším rudimentárním svalem je dlouhý sval dlaňový (musculus palmaris longus). Ten se nachází na předloktí, přičemž začíná u lokte a upíná se do vazivové vrstvy na dlani. Dříve sloužil k ohýbání loketního kloubu a zápěstí i k napínání dlaně. Podle dostupných zdrojů tak pomáhal předchůdcům člověka šplhat po stromech. V současnosti je zbytný, pročež se v případě potřeby využívá při kosmetických procedurách, jako jsou napravení špatného postavení palce či operace poklesu očních víček.

4) Svaly ušního boltce

O existenci svalů ušního boltce (auricula) jste již pravděpodobně slyšeli, ovšem věděli jste, že se jedná o rudiment? Tyto svaly umožňovaly předchůdcům člověka (v současnosti také všem vývojově nižším savcům) hýbat ušima pro lepší zachycení přicházejícího zvuku. Ačkoliv někteří lidé stále dokáží ušima svévolně pohybovat, většina populace tuto schopnost ztratila.

5) Slepé střevo

Červovitý výběžek tlustého střeva čili apendix vermiformis je 6–10 centimetrů dlouhý a asi 7 milimetrů široký. Je tvořený lymfatickou tkání a na rozdíl od tlustého střeva je pokrytý souvislou svalovinou. V současnosti je stále považovaný za rudiment, ovšem ozývají se i hlasy, které tvrdí opak. Namísto dříve přijímaného názoru, že měl důležitou funkci při rozkládání rostlinné potravy, se stále více vědců kloní k názoru, že má klíčový význam pro správnou funkci střevního imunitního systému a rovněž podporuje růst zdravých střevních bakterií.

6) Zuby moudrosti

Další ze série rudimentárních částí lidského těla jsou zuby moudrosti. Ty získaly svůj název od doby, kdy většině lidí vyrostou, a sice až v dospělosti. V minulosti sloužily k lepšímu rozmělňování potravy – ta byla oproti té současné tužší a tvrdší – avšak v současnosti jsou zbytečné.

7) Kostrč

Kromě rudimentů existují ještě takzvané atavismy. Ty mají stejný význam jako rudimenty, ovšem nevyskytují se u všech zástupců lidské populace, ale pouze výjimečně. Často tak vznikají jako důsledek chybného průběhu buněčných mechanismů či vlivem působení genů. Příkladem atavismu může být vyvinutý ocas čili prodloužení kostrče (os coccygis). K tomu dochází při nesprávném embryonálním vývoji v průběhu 4. a 5. týdne těhotenství. Předchůdcům člověka sloužil ocas ke stabilizaci při pohybu.

8) Nadpočetné prsní bradavky

Méně častým, avšak stále se vyskytujícím příkladem atavismu, jsou i nadpočetné prsní bradavky. Latinsky se tento stav označuje jako polythelia a vzniká v důsledku chybného prenatálního vývoje. Během něho dojde k nekompletní regresi zbytků tzv. mléčné lišty, což je epitelová tkáň, která se během druhého a třetího měsíce vývoje mění v mléčnou žlázu a její zbytky v průběhu dalšího vývoje zanikají.  

Existence kterého rudimentu vás překvapila?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Části a funkce těla, které dnešní člověk nepotřebuje. Jaký byl prvotní účel husí kůže či zubů moudrosti? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spalování kalorií

Ačkoliv je fakt, že mnoho lidí v zimě spíše na váze přibírá, pro naše tělo je během této doby mnohem snadnější kalorie naopak spalovat. Jde totiž o nízké teploty, kterým se musíme přizpůsobit, což vede k tomu, že naše tělo produkuje více tepla. Lze to například poznat když se klepeme zimou – tehdy se naše tělo snaží spalovat co nejvíce kalorií, abychom byli schopni se přirozeně zahřát. 

Častější olizování rtů

Mrazivé teploty mají nechvalné účinky na naše rty, které vysušují. To je ovšem důvod, proč máme tendenci častěji olizovat, abychom naše ústa zvlhčili. Přestože tento návyk může přinést chvilkovou úlevu, většinou je to důvod, proč naše rty naopak více praskají – sliny se velmi rychle odpařují a zanechávají rty ještě sušší, než tomu bylo předtím. Snažte se proto přílišnému olizování během zimy vyvarovat.

Snadná dehydratace

Protože se během chladných měsíců méně potíme a nemáme pocit žízně, většina lidí má tendenci zapomínat na správné hydratování těla. To je ovšem pro naše tělo velmi nebezpečné, samotný pocit totiž neznamená, že pít opravdu nepotřebujeme. Abyste se proto vyhnuli potenciálním problémům, dodržujte pitný režim za každé situace. Můžete si například nastavit upozornění na vašem chytrém telefonu. 

Bolest zubů

Pokud máte citlivé zuby, můžete během zimy pociťovat ostrou, pronikavou bolest, která vás v některých případech nemusí nechat spát. Studený vzduch z venku se totiž může dostat k nervům, které se nachází hluboko uvnitř vašich úst, a způsobit, že vás zuby budou bolet. Abyste se chránili, odborníci doporučují během pobytu venku dýchat především nosem a citlivé zuby chránit překrytím pusy šálou. 

Zvýšená hladina cukru v krvi

Pokud je člověk vystaven chladnému počasí, v jeho těle dochází k uvolňování stresových hormonů, které v důsledku zvyšují hladinu cukru v krvi. Většinou se tato skutečnost týká lidí, kteří během zimy navštěvují posilovací centra, protože na ně působí velmi rozdílné teploty –⁠ během cesty do posilovny a během cvičení. Abyste se vyvarovali problémům, odborníci doporučují cvičit v zimě raději doma.  

Horší zrak

Během zimy jsou vystaveny nebezpečí také naše oči. Ty totiž během chladného počasí nemáme ve zvyku chránit slunečními brýlemi, které blokují silné UV záření, tudíž sluneční paprsky odrážející se od sněhu je mohou silně poškodit. Silný vítr a suchý vzduch může navíc poškodit slznou vrstvu, která pokrývá naše oči, což může způsobit horší zrak. 

Jaké změny na sobě během zimy pociťujete vy? 

Zdroj: Brightside

Článek Máte po Vánocích nadbytečné kilogramy? Nenechávejte hubnutí až na jaro, v zimním období to jde snáze se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když nás vlastní tělo varuje

Chuť samotná nemusí být na závadu, ovšem někdy se o známku škodlivosti jedná. Například zkažené mléko nebo nezralé ovoce nám může přivodit střevní potíže. A rozklad jinak poživatelných potravin obvykle kyselost způsobuje. Proto nás tělo při kyselé chuti varuje právě před potenciálním rizikem. Extrémně výrazné chutě jsou ostatně obecně důvodem k pozornosti. Například strychnin nebo jiné jedy se vyznačují velmi výraznou hořkostí.

Reflex zavírání očí při konzumaci citronu je nejspíše dědictvím po našich předcích. Je to obrana před zasažením očí vystříknuvší šťávou, což se týká i dalších tropických plodin. Ovšem sladký nektar z mandarinek nebo pomerančů není většinou tak nepříjemný jako právě agresivní kyselá šťáva z citronu. Stačí jediná kapka a očím trvá i několik hodin, než se zase uklidní a vy necítíte žádné potíže v takto zasažené oblasti.

Evoluce chuťových vjemů

Naše chuťové buňky se vyvíjely už od pravěku, kdy nám radily, jakou stravu si vybrat. Protože přežití do vyššího věku bylo vzácností, volba nevhodného jídla byla nejen zbytečně vynaloženou energií. Špatná strava či jedovaté rostliny znamenaly vážné ohrožení našeho těla. První lidé se živili sběrem rostlin, plodů a kořínků a postupně si vyvinuli velmi přesný cit pro odlišení chutí. S tím byla spojena i fixace hořké chuti jako potenciálně rizikové, která se v rostlinách či listech vyskytuje často.

S vývojem civilizace jsme byli schopni si opatřit další druhy jídla včetně masa. Zachovali jsme si přitom staré chuťové návyky a přidali k nim nové. Například sladkou jsme si oblíbili, protože znamená přítomnost cukru, a tedy energie. Kyselost je také žádána kvůli vitaminu C, který musíme tělu dodávat externě. Nás organismus si ho totiž sám nevytvoří, pro přežití je však nezbytný. Máme taky rádi slanou, protože raná rostlinná strava moc chuti neobsahovala.

Zdroj: TheBrainMaze

Článek Proč zavřete oči pokaždé, když kousnete do citronu? Tělo se vám snaží říct jednu životně důležitou informaci se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jakmile naposledy vydechneme

O momentu smrti často přemýšlíme jako o chvíli, kdy přestaneme dýchat a naše srdce přestane tlouct. Zjišťujeme ovšem, že smrt není okamžitý moment, ale proces. Náš mozek nějakým způsobem funguje ještě asi 10 minut. To znamená, že po smrti je si mozek této skutečnosti nejspíš i nějak vědom. Výzkum v této oblasti je na začátku. Klinická smrt zahrnuje absenci dechu, tepu, reflexů a také zorničky, které nereagují na ostré světlo.

V okamžiku smrti se uvolní veškeré svaly našeho tělo, oční víčka ztratí napětí, mohou spadnout čelisti. Celé tělo je vláčné a ohebné. Uvolnění svalů znamená i uvolnění svěračů, takže odejdou veškeré výkaly. Během několika minut po zastavení srdce začne kůže těla blednout, jak se krev dostává dovnitř těla. V této fázi začne tělo také chladnout a postupně se dostane na teplotu odpovídající okolí.

Procesy následujících hodin

V těle začne v první řadě pracovat gravitace a všechny tekutiny se postupně dostávají do nejnižšího místa. Asi 3 hodiny po smrti začnou chemické procesy v buňkách způsobovat celkovou ztuhlost, dobře známou jako rigor mortis. První jsou oční víčka, čelisti a krk. Největší ztuhlost nastává asi 12 hodin po smrti, záleží ovšem na stavu těla, věku, okolním prostředí a dalších okolnostech. Prsty mohou být silně zkroucené a s tělem se velmi špatně jakkoli manipuluje.

Vnitřně se celé tělo postupně rozpadá, protože buňky bez kyslíku rozváděného krví začínají už v minutách po smrti umírat. Navíc veškeré vnitřní bakterie a mikrobi, kteří byli drženi na uzdě, mají volnou živnou půdu. Živnou doslova, protože všechny vnitřní orgány se pro tyto mikrokultury stávají potravou. Ačkoli to tedy zvenku není tak patrné, uvnitř mrtvých děl dochází k postupnému rozpadu všeho, co ho předtím tvořilo.

Zdroj: VeryWellHealth

Článek Co se děje s tělem bezprostředně po smrti? Mozek stále funguje a s největší pravděpodobností si je úmrtí vědom, ukazují studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jakých nesmyslů se stále držíme

Už vám někdy někdo tvrdil, že pokud si budete holit nohy, narostou další chlupy tmavší a mnohem silnější? Pravda, když se chloupky derou na povrch, mohou být trochu tmavší. To je ale jen tím, že se ještě nesetkaly se slunečním světlem. Takže se holte, jak jen uznáte za vhodné, nic vám nehrozí. Během spánku údajně spolkneme každý rok asi 8 pavouků, což zní nepochybně naprosto děsivě. Jenže je to naprostý nesmysl.

Upřímně, pavoukům je náš spánek naprosto ukradený a nemají nejmenší důvod šplhat nám do pusy. Kvůli našemu dechu a chrápání by se do ní dostali dost obtížně. Jsme navíc tak velcí, že nás prostě vnímají jako krajinu. Pokud si myslíte, že křupáním prsty můžete dostat artritidu, tak jste na omylu. Hodí se s tím ovšem přestat z jiného důvodu. Pokud tento zlozvyk provozujete opravdu často, můžete mít postupem času znatelně menší sílu v prstech.

Mrkev, jazyk, zuby

O mrkvi se říká, že je zdravá pro oči. Ano, je zdrojem vitaminu A, který zlepšuje noční vidění. Zdaleka však není jeho jediným zdrojem. Konzumace této zeleniny vám pomůže udržet oči zdravé, ale jejich schopnosti výrazně nezmění. S jídlem je spojeno přesvědčení, že náš jazyk má 6 zón, které poznají rozdílné chutě. Není to pravda, každá oblast jazyka pozná všechny chutě. Tento orgán má dohromady 5 000 – 10 000 chuťových buněk.

S ústy souvisí ještě další mýtus, že bílé zuby znamenají zdraví. Každý člověk má zuby zcela odlišné a jejich odstín s tím nemá moc co dělat. Jiné zabarvení může jednoduše znamenat, že vnější vrstva zubu je tenčí. Roli v tomto případě hraje kouření, ale také vyšší věk. A nakonec to zmíněné plavání – neexistují důkazy, že byste se s plným žaludkem nutně utopili. Můžete tedy dostat žaludeční křeče, nicméně nehrozí vám nic životu nebezpečného.

Zdroj: BrightSide

Článek Mýty o lidském těle, které byly již dávno vyvráceny, ale učí se z generace na generaci. Věříte jim stále? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Člověk na poslední cestě

Její práce zahrnuje ohledání nedávno zemřelých z oblasti Dallasu a jejich přípravu na pohřeb. Většinu přitom tvoří lidé z pečovatelských domovů, někdy jsou to ovšem také oběti vraždy nebo autohavárie. Dostanou se sem i těla lidí, kteří zemřeli o samotě a nikdo o nich nevěděl celé dny nebo týdny. V takovém případě už dochází k rozkladu, což celou práci znatelně komplikuje. Rozklad totiž začíná už několik minut po samotné smrti.

Prvním procesem je autolýza neboli strávení sebe sama. Krátce poté, co srdce přestane bít, buňky ztratí všechen kyslík a jejich kyselost stoupne, jak se v nich začnou hromadit toxické chemikálie. Enzymy začnou trávit buněčné membrány a pak se vylijí ven. Tohle obvykle začne v játrech, která jsou na enzymy velmi bohatá, a v mozku, kde je hodně vody. Nakonec se stejným způsobem začnou rozkládat všechny další tkáně a orgány.

Postupný rozpad celého těla

Poškozené krevní buňky začnou skrze narušené cévy proudit do celého těla, v čemž jim pomáhá gravitace. To způsobuje zblednutí pokožky. Klesá i teplota těla, dokud se nepřiblíží okolí. Pak nastane rigor mortis, tedy posmrtná ztuhlost. Začne u očních víček, čelistí a krku, než si najde cestu k trupu a dalším končetinám. Během života se svaly zatínají a uvolňují díky aktivitě dvou proteinů. Po smrti se tento mechanismus zastaví na místě jako hodinky a svaly ztuhnou.

Další, co vypoví službu, je imunitní systém, který dovolí všem bakteriím a virům volný pohyb po těle. Začíná to ve střevě, které začnou trávit původně přátelské bakterie, poté pokračují i dalšími tkáněmi. Pomáhá jim v tom chemický koktejl pocházející z mrtvých buněk, kterým se živí. Pak se dostanou do jater, slinivky, následně do srdce a mozku. V zásadě všechno, co bylo v těle drženo v rovnováze, se vydá vlastní cestou a začne požírat svoje okolí.

Zdroj: BBC

Článek Co všechno a jak rychle se s námi stane po smrti? Z toho, co prozradila uznávaná patoložka, se ježí chlupy na zádech se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Naše životodárná kapalina

Většina zdravých lidí pohodlně reguluje množství vody ve svém organismu prostým jídlem a pitím, jak jim velí vlastní pocit hladu a žízně. Tohle je ovšem o dost náročnější u dětí, nemocných, starých lidí, atletů a lidí s namáhavou fyzickou profesí. Obzvláště pak během horkých dní. Jakmile se však cítíte žízniví, vaše tělo už trpí dehydratací. Mechanismus žízně je lehce opožděný za skutečným stupněm hydratace těla.

Výzkumy přitom ukazují, že už tak drobná dehydratace jako 1 % úbytku vody má negativní dopad na naši náladu, pozornost, paměť a také motorickou koordinaci. Data si v tomto ohledu trošku protiřečí, ale vypadá to, že s dehydratací poklesá úroveň kapalin v mozkové tkáni. Tím dochází k redukci výkonu a dočasnému ovlivnění funkcí na buněčné úrovni. Jak ztrácíme vodu bez náhrady, houstne nám krev a ledviny začínají vodu zadržovat.

Hustota krve a další komplikace

Čím koncentrovanější se naše krev stává, tím náročnější je pro kardiovaskulární systém s ní operovat a udržovat srdeční tep a krevní tlak. Jakmile je dehydrované tělo vystaveno náročné situaci – cvičení nebo tepelnému šoku – zvyšuje se riziko vyčerpání a kolapsu. To může způsobit například omdlení, pokud v takové situaci a stavu vstaneme příliš rychle nebo přejdeme z výrazného chladu rychle do tepla.

Množství přijaté vody pro optimální hydrataci je obtížné určit. Je to věc individuální, která se také odvíjí od okolností. Ovšem průměrné adekvátní množství pro dospělého muže a ženu je 3,7 a 2,7 litru za den. Aspoň 80 % celkového objemu vody bychom měli získat přímo skrze nápoje, zbývajících 20 % pak z potravy. Jde ale pouze o velmi hrubý návod, ideální metodou je průběžně upíjet podle chuti a potřeby, nikoli do sebe „nalít“ velké množství najednou.

Zdroj: Afr

Článek Co se děje s tělem, když nemá dostatek tekutin? Žízeň je signál, že už jste dehydratováni se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.