Civilizace – VědaŽivě.cz

Disk z Faistu patří k nejslavnějším nerozluštěným nápisům minojského světa

Tereza Říha — Fri, 17 Jul 2026 03:50:00 +0000

Představte si, že najdete jedinou stránku knihy vytištěné tisíce let před Gutenbergem. Písmo je zřetelně otištěné, znaky ostré, řádky úhledně spirálovitě stočené. Jenže kniha nemá žádnou další stránku, žádný slovník, žádný překlad. Přesně v takové situaci se archeologie nachází od 3. července 1908, kdy italský archeolog Luigi Pernier vytáhl z podzemní místnosti paláce ve Faistu na jižní Krétě malý hliněný disk o průměru zhruba šestnáct centimetrů. Od té chvíle uplynulo víc než století bádání a desítky pokusů o rozluštění. Žádný z nich se ale neprosadil natolik, aby ho vědecká obec přijala.

Razidla místo rydla

Většina starověkých nápisů vznikala tak, že písař vzal rydlo a vyryl znaky do hlíny, kamene nebo vosku. Disk z Faistu funguje jinak. Každý ze 45 typů znaků (postavy, zvířata, rostliny, geometrické tvary) byl nejprve vyřezán do malého razidla. To se pak vtlačovalo do ještě vlhké hlíny, znak po znaku, ve spirále od okraje ke středu. Obě strany disku pokrývá dohromady zhruba 241 otisků uspořádaných do 61 skupin oddělených svislými čárkami.

Princip je v podstatě totožný se sazbou z pohyblivých liter: hotový nástroj, opakovatelný otisk, standardizovaný tvar. Právě proto se o disku mluví jako o „starověké tiskárně“. Analogie je z technologického hlediska přesná, ale nic neříká o tom, co text znamená.

Osamělý text bez klíče

Záhada disku nespočívá v nedostatku teorií. Od Pernierova nálezu se objevily desítky výkladů: rituální hymnus k minojské bohyni, kalendář, seznam měst, dokonce i stolní hra. Gareth Owens z Polytechniky na Krétě rozvíjí od roku 2014 interpretaci disku jako lyrického textu spojeného s kultem plodnosti; opakující se skupiny znaků podle něj připomínají refrén. Jenže i Owensova hypotéza naráží na stejnou bariéru jako všechny ostatní.

Problém spočívá v samotné povaze nálezu a dá se shrnout do jedné věty: disk je jediný svého druhu. Neexistuje druhý text ve stejném písmu, který by šlo porovnat. Neexistuje bilingvní nápis, žádná minojská obdoba Rosettské desky. A jazyk, kterým je disk psán, zůstává neznámý.

Pro srovnání: lineární písmo B, další egejské písmo z doby bronzové, rozluštil Michael Ventris v roce 1952 díky stovkám hliněných tabulek z více nalezišť, opakujícím se administrativním vzorcům a klíčovému zjištění, že jazykem je archaická řečtina. Lineární písmo A, starší minojské písmo, má k dispozici asi 1 370 dokumentů a 97 typů znaků, a přesto zůstává nerozluštěné. Disk z Faistu má jeden text, 45 znaků a 241 otisků. Poměr je drtivý.

Proč nepomůže ani umělá inteligence

V době, kdy strojové učení luští proteinové struktury a generuje texty k nerozeznání od lidských, by se čekalo, že starověký nápis na hliněném kotouči nebude problém. Opak je pravdou. Systematický přehled z roku 2024 řadí disk z Faistu do nejtěžší kategorie, takzvaného „typu III“: neznámý jazyk, neúplně jistý soubor znaků, téměř nulová trénovací data.

Algoritmus potřebuje vzory, aby se učil. U disku ale není proti čemu výstup ověřit. Chybí takzvaná referenční data (ground truth), která by sloužila jako měřítko správnosti. Počítač dokáže znaky roztřídit, spočítat jejich frekvenci a navrhnout statistické vzorce. Ale bez paralelního korpusu nedokáže říct, jestli spirála na straně A znamená modlitbu, nebo soupis zásob.

Co víme jistě, a co ne

Jisté je překvapivě málo. Disk pochází z kontextu minojské palácové kultury, datace se klade nejčastěji do 17. století př. n. l. Nálezová místnost, takzvaný prostor 101, obsahovala popel, uhlíky a spálené zvířecí kosti, což starší badatelé jako Alexiou interpretovali jako obětní kontext. Novější archeologické přehodnocení ale upozorňuje, že vrstva byla ve starověku narušena a funkci prostoru nelze uzavřít definitivně.

Podezření z padělku, které se občas vynoří, oslabuje jeden pozoruhodný detail: některé paralely ke znakům na disku byly nalezeny až desítky let po roce 1908. Například takzvaný „hřebenový znak“ se objevil na jiných předmětech z Faistu a podobnosti s minojskou ražbovou keramikou potvrdily, že technika razítkování do hlíny nebyla na Krétě zcela ojedinělá. Padělatel by v roce 1908 tyto paralely nemohl znát.

Dnes disk leží ve vitríně Heraklionského archeologického muzea na Krétě. Kdo nechce letět, může vidět repliku v Gipsotéce antického umění v Pise; Louvre vlastní sádrový odlitek, ale ten je uložený v depozitáři.

Co by muselo přijít

Aby se záhada pohnula z místa, musel by se objevit buď delší text ve stejném znakovém systému, nebo (ideálně) bilingvní nápis, kde by tentýž obsah stál vedle překladu do známého jazyka. Dosavadní „příbuzné“ nálezy, jako Arkalokhorská sekera nebo blok z Malie, pomáhají s kontextem, ale na rozluštění nestačí.

Disk z Faistu tak zůstává paradoxem: technologicky čitelný, obsahově němý. Razidla svou práci odvedla dokonale, po třech a půl tisíciletích je každý otisk ostrý. Chybí jen někdo, kdo by jim rozuměl.

Článek Disk z Faistu patří k nejslavnějším nerozluštěným nápisům minojského světa se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co když nejsme první pokročilou civilizací na planetě? Mohlo by to vysvětlovat dlouho nepochopenou stavbu pyramid

Redakce VědaŽivě — Fri, 19 Sep 2025 05:26:00 +0000

Úrovně uhlíku v něm vystřelovaly nahoru, teploty stoupaly a ekosystémy padaly. V rámci specializovaného workshopu experti odhadovali, jaké přirozené procesy mohly spustit tak výrazné globální oteplování. Na následné společné večeři se objevily i méně konvenční spekulace. Jedním z badatelů byl i Gavin Schmidt, který je momentálně ředitelem Goddardova institutu pro vesmírné studie. Tato instituce spadá pod NASA.

PETMA jako zdroj mnoha dohadů

Historie segmentu známá jako PETM (Paleocene-Eocen Thermal Maximum) přímo svádí ke srovnání. Pokud se klimatická změna způsobená průmyslovou revolucí a PETM tolik shodují, přímo to nahrává stejné příčině. Jeho kolegy tato možnost okouzlila. Starověká rasa inteligentních kuřat nebo lemurů se spalovacími motory? „Nikdo to očividně nebral vážně,“ podotkl Schmidt. O dvě dekády později to vzal ale vážně on sám.

Jednoho dne v roce 2017 navštívil Schmidta Adam Frank z univerzity v Rochesteru. Astrofyzika zajímalo, jestli by civilizace na dalších planetách nakonec stejně jako my nevyhnutelně ovlivnily klima. Upřímně, Frank očekával, že tento odhad bude brán jako absurdní. Schmidt však kontroval myšlenkou, která se v něm rodila celé roky: „Proč jsi si tak jistý, že jsme první civilizace na téhle planetě?“ Stará idea tedy nezmizela.

Světy uvnitř dalších světů

Všechny lidské výtvory od pyramid přes dlažbu a chrámy až po toustovače mají jednu společnou věc. V nějaké době pominou a eroze je pohřbí v zemi pod měnícími se tektonickými deskami. Nejstarší rozpínající se kousek povrchu je Negevská poušť v jižním Izraeli. Její vznik se datuje do doby před 1,8 miliony let. Jakmile jako druh zmizíme, nebude Zemi trvat dlouho nás doslova „zahrabat“ se vším, co jsme na povrchu provedli.

Fosilní nálezy jsou pak tak sporadické, že druh s naší krátkou životní dráhou se v nich může snadno ztratit. Jak by tedy budoucí badatelé zjistili, že jsme tu vůbec kdy existovali? Pokud bude naše existence zapomenuta, upozorní je na to něco? Odsud je už jen krůček k otázce, kterou položil právě Schmidt Frankovi. Co když jsme právě my ti budoucí pozorovatelé, kteří zlehčují přítomnost nějakého prehistorického předchůdce z dávného světa?

Víření v mysli dalšího vědce

Jak nad tím Frank uvažoval, v jeho mysli vybuchly otázky. Sám byl oddán kosmu, a najednou byl zcela omráčen nesmírností toho, co leží pod povrchem. „Díváš se na minulost Země, jako by to byl další svět,“ odvětil. Odpověď totiž na první pohled vypadala zjevně. Samozřejmě bychom přece věděli o tom, že další druh kolonizoval svět, jako to provedl Homo sapiens. „Nebo bychom o tom nemuseli mít ani potuchy?“ napadlo ho vzápětí.

Během měsíců po této konverzaci společně vytvořili něco, co se zdá být první důkladnou vědeckou odpovědí na možnou předlidskou civilizaci na planetě. Jedna z epizod původního Doctora Who obsahovala staré ještěry, kteří se probudili po 400 milionech let hibernace. Na počest předchůdců tak byl model pojmenován „Silurianská hypotéza“. Oba badatelé ale rychle dodávají, že tomuto modelu ve skutečnosti nevěří.

Model postrádající jakékoli důkazy

Neexistují pro něj totiž sebemenší důkazy. „Tato otázka musí být jasně zodpovězena, nikoli zahozena. Nemůžete to vědět, dokud se nepodíváte. A nemůžete se dívat, dokud nevíte, po čem pátrat.“ Pro vědomí toho, co za sebou může nechat průmyslová civilizace, nám slouží naše vlastní pozůstatky. Nevyhnutelným podpisem našeho druhu bude jednoho dne nejspíš tenká vrstva kamene složená z materiálů, ze kterých jsme vyrobili celý náš svět.

Společně to bude tvořit naši „technosignaturu“, jedinečný otisk, který provází jakýkoli technicky vyspělý druh. Například sediment ze současné epochy antropocénu bude sestávat z dusíku z hnojiv. Stejně tak v něm budou vzácné kovy z elektroniky a dále četné spektrum prvků, které nevznikají přirozeně. Ideálně tedy plasty a umělé steroidy. Planetu jsme dobyli pomocí spalování, je tedy logické se domnívat, že jiné druhy by provedly to samé.

Jak se na myšlenku Silurianské hypotézy díváte vy?

Zdroj: ScienceNews

Článek Co když nejsme první pokročilou civilizací na planetě? Mohlo by to vysvětlovat dlouho nepochopenou stavbu pyramid se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci našli klíč k záhadám mocné civilizace staré 5 000 let. Ta v dávných dobách obývala povodí řeky Indu

Redakce VědaŽivě — Sat, 13 Sep 2025 03:58:00 +0000

Vědec jménem Rahaldas Banerjee si byl jistý, že právě zde se nacházely ruiny velkého starověkého města. To, co nakonec objevil, se stalo nálezem století. Právě v povodí Indu totiž existovala civilizace, která mohla snadno konkurovat Egyptu i Mezopotámii. Teprve nedávno se však badatelské obci podařilo více nahlédnout do záhad existence a také zániku této mocné civilizace. Co odhalily ruiny a nalezené artefakty?

Čím víc kopání, tím více objevů

Zájem o tajemné mohyly během vykopávek jen vzrostl. Teprve po delší době bylo objeveno město Harappa v tehdejší provincii Paňdžáb v Britské Indii, dnes Pákistánu. Výzkumy naznačily, že právě v těchto místech existovala dříve neznámá, ale velmi mocná civilizace. Další práce odhalily jemně zpracované šperky, dovedně malovanou keramiku i pečeti s obrazy tajemných bytostí. Dále tajemné nápisy a nádherné rytiny.

Rozsáhlé vykopávky vedl generální ředitel Archeologického průzkumu Indie Sir John Marshall. Záhy badatelé objevili starověké město, které nazvali Mohendžodaro, tedy „Pahorek mrtvých“. Šlo však jen o první klíč k odhalení záhad existence nejmocnější civilizace v údolí Indu. Město Harappa vzniklo před více jak 5 000 lety a jeho prosperita trvala asi 1 200 let. Vykazovalo mimořádnou úroveň inženýrského myšlení i civilního plánování.

Vynikající úroveň po všech stránkách

Obytné prostory byly perfektně vybaveny, každý měl vlastní koupelnu. Kanalizační systém byl velmi promyšlený, zásoby pitné vody byly skladovány ve studnách a nádržích z klínových cihel. Město leželo na tehdy obrovském území, na nejvyšším kopci stála velká citadela, ze které šlo přehlédnout celé město. Archeology také překvapila opravdová koupelna, neuvěřitelně zručně postavená z osazených cihel a sádrové malty.

Uvnitř byly šatny, bazén a propracovaný systém vytápění vzduchu i klimatizace. Dohromady vědci objevili na 40 000 artefaktů, nejznámějším z nich se stala bronzová polonahá tanečnice. Vedle ní byl objeven nespočet hliněných džbánů a hrnců, hliněné figurky zvířat i šachové soupravy. Dále kamenná závaží a míry, což svědčí o systému výběru daní a účtování příjmů. Civilizace se rozvíjela až do roku 1800 před Kristem, pak se ale všechno změnilo.

Změna koryta a místní záplavy

Město začalo z neznámých důvodů upadat, obchod se vytratil a okolní vesnice byly zcela opuštěné. Začaly mizet i známky rozvinutého písma a v roce 1500 před Kristem se vše zhroutilo. Dost možná se skutečný důvod nikdy nedovíme, vědci se však zaměřují na mnoho nepřímých faktorů. Jedním z nich je, že řeka Indus během stovek let postupně měnila celý svůj tok. To vedlo i k velmi silným povodním postihnuvším celé Mohendžodaro.

Kolem hranic města se nachází mohutné ochranné valy, které jsou nejspíš určené zvláště proti povodním. Mezopotámie, která byla městu hlavním obchodním partnerem, tehdy navíc procházela obrovskými politickými otřesy. Spolu s povodněmi a přidruženými nemocemi to nejspíš vedlo ke kolapsu obchodních sítí. Protože ale dosud nebyly nalezeny žádné hroby, nelze zjistit, zda za zkázou stály epidemie, jejichž šíření by povodně výrazně pomohly.

Co z indické oblasti vás nejvíc ohromilo?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Vědci našli klíč k záhadám mocné civilizace staré 5 000 let. Ta v dávných dobách obývala povodí řeky Indu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč se tajemná Atlantida vždycky skrývala před lidstvem aneb Síla jmen a monstrózní magie

Redakce VědaŽivě — Wed, 03 Sep 2025 03:54:00 +0000

Podle mnoha vědců existují informace o starověkých zdrojích, ale vždy v do nějaké míry zahalené formě. Díky Platonovi ovšem víme, jak říkali obyvatelé tajemné civilizace svému kontinentu. Historie Atlantidy a veškerých jejích legend je známá z Platonových dialogů Timaios a Kritias. Platon o ní jako dítě slyšel od svého pradědečka Kritia, devadesátiletého starce, který zkazky zaslechl ve svém dětství od samotného Solona.

Informace putující přes generace

Ten byl jedním ze sedmi řeckých mudrců, přítel jeho otce Dropida. Bylo by obtížné najít důvěryhodnější zdroj. Důvod pečlivého ukrývání starověkých znalostí a pouhé existence Atlantidy je neodolatelná hrůza. Ta pochází ze vzpomínek posledního Atlantiďana a obrovské síly černé magie. Ta byla kontrolována a zcela volně používána morálně degradovanými pozůstatky toho, co byla kdysi osvícená a krásná čtvrtá rasa.

O tomhle věděl jak Platon, tak i kněží starověkého Egypta. Pouze slavnostní přísaha, která se pak rozšířila i na mystéria novoplatoniků, zabránila kompletnímu odkrytí pravdy. Skutečně, znalosti posledního Atlantiďana byly tak tajné, že odhalení přesné lokality nebo jen existence bylo trestáno smrtí. Obyvatelé disponovali superschopnostmi, protože šlo o přímé potomky bohů nebo božských králů. Aspoň za takové byli ve své době považováni.

I zmínka znamenala smrt

Stejnou věc tvrdil Theopompos ve své práci Meropis, když mluvil s Féničany. Jejich navigátoři ve vodách západních břehů Afriky byli natolik utajení, že často potopili vlastní loď jen proto, aby zametli stopy svých aktivit před zvědavými cizinci. Hrůza pocházející z vlivu zkažených lidí, posílená technikami černé magie, donutila starověké národy v různých zemích nejen skrýt samotnou skutečnost existence smrtícího kontinentu a jeho populace.

Dokonce se vyhýbali jen zmínkám o skutečných jménech či příjmeních. Nakonec vymysleli náhradní, čímž došlo k překladu starověkých jmen do jejich vlastních jazyků. Atlantida je tak často skloňována pod zcela odlišnými jmény, aniž by o tom tlumočníci sami věděli. Síla jména je veliká, což bylo známo od prvního seznámení skrze božské učitele. A samotný Solon pak jméno Atlantiďanů převedl do výrazů, které k tomuto účelu sám vymyslel.

Různé verze, které odkazují k témuž

Ve spojení s hlavní pevninou Atlantidy je potřeba mít na paměti, že různé zdroje – nejen ze starověkého Řecka – pracují s protichůdnými prohlášeními. Někdo mluví o velkém kontinentu, ostatní zase o malém ostrově Poseidonis, který má být posledním pozůstatkem. Stalo se tedy zvykem přijímat všechny, protože všechny odkazují k jednomu. Nesprávnost se ale stává zcela zjevnou vzhledem k nesoudržnosti mnoha různých prohlášení ohledně velikosti.

„Magie ztratila své jméno a spolu s ním i právo na vlastní rozeznání. Je ale používána denně a jejími potomky jsou magnetismus, síla psaného slova a další vlivy.“ Pravdou je, že magie stále působí mezi lidmi, bez ohledu na jejich slepotu k její přítomnosti, vlivu a uživatelům. Svět je plný takových nevědomých čarodějů jak v politice, tak v každodenním životě. Stejně tak v kostelech víry nebo citadele svobodného myšlení. Všude pomáhá i škodí.

Článek Proč se tajemná Atlantida vždycky skrývala před lidstvem aneb Síla jmen a monstrózní magie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Existence mrtvé humanoidní civilizace na Marsu, která byla zničena masivním jaderným výbuchem, je vysvětlena fyziky

Redakce VědaŽivě — Sun, 24 Aug 2025 03:25:00 +0000

Souhrnně shromážděná data odůvodňují tvrzení, že na Marsu došlo k jaderné katastrofě planetárního rozsahu. Mars může také skrývat odpověď na Fermiho paradox. V tomto ohledu se doporučuje připravit let na Mars co nejdříve, aby se zalidnil a objasnily se okolnosti toho, co se tam v minulosti stalo. Proto je tato hypotéza nyní revidována ve světle nových geochemických dat a obrázků. A říká se, že rudá planeta měla svou vlastní civilizaci, i když docela primitivní, staroegyptské úrovně.

Existence života na Marsu

Víme, že ve vesmíru je mnoho chemických látek, které jsou nezbytné pro vznik života, a řada planetárních systémů, kde by pak mohl prosperovat a vyvíjet se. Víme, že živé organismy se objevily na Zemi poměrně brzy, a nyní existují důkazy, že mohly existovat také na raném Marsu. To naznačuje, že život ve vesmíru je docela pravděpodobný.

Vědci a jejich debatování o vesmíru

Technologie jsou v dnešní době již natolik vyspělé, že z oblasti vesmíru byl několikrát zachycen rádiový šum, doposud však neznámého původu. Vesmír je však celkově tichý jako město duchů. Tento paradox objevil italský fyzik Enrico Fermi v roce 1950. Tehdy obědval spolu s dalšími proslulými vědci a jejich rozhovor se stočil k mimozemskému životu a letům do vesmíru.

Fermi analyzoval problém vesmíru, kde je inteligentní život možný, a proto by měl být vesmír také „hlučný“. Věděl, že vesmír je mnohem starší než lidstvo. Inteligentní tvorové měli proto dostatek času vynalézt rádio, televizi a usadit se všude na obyvatelných planetách. Bylo by logické předpokládat, že vesmír je plný života a hlučných kultur, jako je ta naše. Nejpravděpodobnější byly takové úkazy na Marsu.

Pravděpodobný život na Marsu?

Izotopová data a studium gama záření na Marsu naznačují, že poblíž oblasti Cydonia Mensa došlo k silné termonukleární explozi. Důkazy o další, slabší explozi byly nalezeny také poblíž Galaxias Chaos. Shromážděná data dohromady naznačují, že v dávné minulosti mohlo na Marsu dojít k jaderné katastrofě planetárního rozsahu se zničením veškerého života. Odpověď na Fermiho paradox se proto možná skrývá na Marsu.

Plyny a vzácné prvky

Inertní plyny jsou vždy užitečné při planetárním průzkumu. Charakteristickým rysem atmosféry Marsu je převládající přítomnost dvou izotopů inertních a raritních plynů. Jedná se o plyny xenon-129 a argon-40. Dále se zde vyskytuje obrovská hojnost vzácných prvků uranu, thoria a dalších.

Zdá se, že xenon na Marsu byl podobný jako na Zemi, ale silná jaderná událost jeho množství dramaticky zvýšila. Při konvenční štěpné reakci se xenon-129 objevuje jen v malém množství, ale výbuch vodíkové bomby dramaticky zvyšuje jeho koncentraci. Existují další známky silného výbuchu odpovídajícího vodíkové bombě na Marsu, které se odrážejí v izotopových anomáliích těžkých inertních plynů, jako je krypton. Rozložení izotopů kryptonu na Marsu je velmi podobné jejich rozložení na Slunci, což je skutečná jaderná pec.

Cydonská hypotéza ve světle nových dat o Marsu

Cydonská hypotéza je založena na archeologických datech. Hlavním artefaktem je obličej marťanské sfingy v Cydonii. Dalším nedalekým a zajímavým úkazem je marťanská pyramida, která má tvar hvězdy s přenosem své geometrie na blízké stavby. Tento tvar hvězdy lze často vidět v opevněních na Zemi, jako je Fort Henry v Baltimoru. Útvary podobné tváři byly také dle snímků spatřeny na Galaxias Chaos. Tyto objekty připomínají artefakty ze Cydonia Mensa, ale v menším měřítku.

Je hypotéza skutečně pravdivá?

Na základě veškerých údajů se Cydonská hypotéza jeví jako reálná. Na několika místech Marsu tak možná existovala domorodá civilizace, která se vyvíjela v souladu s jeho biosférou stejně jako na Zemi. Je třeba také poznamenat, že i přes jadernou katastrofu, o níž zpráva pojednává, by tam mohly přežít některé druhy bakterií a jiných znaků života. Bohužel se však příčina této jaderné katastrofy nedá vysvětlit. Existuje mnoho teorií. Americký fyzik John E. Brandenburg se je snaží lidem podrobně popisovat.

Zdroj: GoodReads

Článek Existence mrtvé humanoidní civilizace na Marsu, která byla zničena masivním jaderným výbuchem, je vysvětlena fyziky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Spiknutí Anunnaki: Tajný plán starodávných bohů pro zotročení lidstva

Redakce VědaŽivě — Wed, 20 Aug 2025 03:22:00 +0000

Ještě před panteonem bohů starověkého Řecka a Egypta se na Středním východě usídlili bohové staré Mezopotámie. Tyto bytosti Anunnaki sloužily jako hlavní božstva starověkým Sumerům, Akadům, Asyřanům a Babyloňanům. Šlo o sumerské bohy, nejmocnější ze všech panteonů a potomky nejvyšších bytostí. Konkrétně An a Ki, boha nebe a bohyně Země. Jejich posláním bylo řídit osudy veškerého lidstva na této planetě.

Božští Anunnaki z jiné planety

Mýtus pocházející z Babylonu pak uvádí, že bylo celkem 600 Anunnaki. Z nich mělo 300 střežit nebe a dalších 300 hlídat z podsvětí. Přesuneme se teď do 19. století, kdy archeologové objevují ve starém Babylonu desítky hliněných tabulek. Tato sbírka byla natolik rozsáhlá, že jejich kompletní překlady trvají dodnes. Zecharia Sitchin pak napsal knihu, která obsahuje překlady 14 kusů spojených s bohem Enki a „planetou 12“.

Autor tvrdí, že podle starých Sumerů k nám bohové Anunnaki přišli z mytické planety Nibiru. Ta má podle Sitchina protáhlou oběžnou dráhu trvající 3 600 let. Když byla Nibiru blízko Zemi – v dávné minulosti – rozhodli se nás Anunnaki navštívit. Bylo to před 450 000 lety a přistáli tehdy právě v Sumeru. Jenže proč vlastně tahle návštěva Země? Potřebovali zlato na opravu vlastní atmosféry, ale nedovedli ho sami vytěžit.

Lidstvo jako horníci mimozemské civilizace

Právě z toho důvodu stvořili rasu lidí, kteří měli tuto práci provést. Sitchinovy knihy se prodaly miliony kusů. Spolu s Erichem von Dänikenem a Rusem Immanuelem Velikovským tak tvoří triumvirát pseudohistoriků. Ti věří, že tyto historické texty jsou něco víc než jen mytologie a pověsti. Babylonské texty jsou podle nich něco jako vědecké deníky. Místo, aby Anunnaki vnímali jako božské bytosti, pokládají je za mimozemšťany.

Lidé byli tudíž nuceni sloužit svým mimozemským učitelům, kteří potřebovali pozemské nerostné bohatství k udržení vlastní civilizace. Vedoucí učenci po celém světě však tato tvrzení Sitchina a ostatních jasně odsuzují. Starověké texty z Babylonu jsou právě to, co jsou – příběhy psané dávnými národy, které se snaží vysvětlit svět kolem sebe. A to takovým způsobem, který jim v jejich době a s dostupnými znalostmi dával smysl.

Vědecké odmítnutí a starověká pokrokovost

Moderní věda a kolektivní znalosti lidstva ale od té doby přece jen pokročily. Umíme vysvětlit záplavy, astronomii, zvířata a také spoustu dalších konceptů. Všechny tyto události a mechanismy by přitom právě tito lidé nevyhnutelně považovali za práci božských bytostí. Není pochybností o tom, že Babyloňané byli technologicky vyspělejší, než se kdysi tvrdilo. Hliněná tabulka přeložená v roce 2015 ukazuje jejich přesná hvězdná pozorování.

Spočítali například oběh Jupiteru, a to 1 400 let před Evropany. A 1 000 let před Řeky vynalezli dokonce trigonometrii. Měli tedy přístup k vysoce výkonným počítačům, které jim dovolily takové propočty? Nikdo neví, co si Sumerové mysleli, když psali texty pojednávající o Anunnaki. Historici tudíž tvrzení o návštěvě z Nibiru odmítají. Fandové mimozemšťanů zase tvrdí, že starověké národy nemohly fungovat bez vnější pomoci.

Článek Spiknutí Anunnaki: Tajný plán starodávných bohů pro zotročení lidstva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sumerský text odhalil „8 inteligentních bytostí“, které vládly Zemi 241 000 let

Redakce VědaŽivě — Sat, 16 Aug 2025 05:27:00 +0000

Nejkontroverznější starověký sumerský text odhaluje seznam osmi starověkých králů, kteří jsou také známí jako bohové, sestupující z nebe. Zároveň se udává, že vládli více než 200 000 let. Podle textu před velkou potopou, skupina osmi inteligentních bytostí vládla nad Mezopotámií po dobu 241 200 let.

Sumerská civilizace, žijící před 7000 lety

Sumerové byli jednou ze starověkých vyspělých civilizací, která žila asi před 7000 lety v Mezopotámii mezi řekami Tigris a Eufrat. Později se stala Babylónií a nyní je v Iráku a Sýrii. Mnoho artefaktů bylo získáno ze starověkého místa Sumerů v Iráku, ale nejzajímavější byl rukopis sumerských králů a délky jejich vlády.

Nálezy klínopisných tabulek

Pojednává se o 4000 let starou tabulku, nalezenou německo-americkým učencem Hermannem Hilprechtem. Našel však několik desítek dalších, klínopisných tabulek. Nebyly sice identické, ale sdíleli informace, o kterých se věří, že byly převzaty z jediného zdroje sumerské historie. Existuje také více než tucet kopií Sumerského seznamu králů, nalezených v prastarých městech.

Až příliš bizarní doba vládnutí všech panovníků

Seznam, sestavený v sumerském jazyce se skládá ze jmen mnoha generačních králů, kteří vládli starověké Mezopotámii. Také byly sdíleny podrobnosti o jejich předpokládané délce a umístění královského majestátu. Spolu se seznamem, text obsahoval také události velké potopy, tradice, příběhy o Gilgamešovi a příběhy předpotopních vládců. Zajímavým faktem je ale doba vlády panovníků, jelikož se skutečně hovoří jen o osmi vládcích. Přesněji, tito králové vládli Zemi více než 241 000 let, což zní dost bizarně.

Proběhla tedy velká diskuse o dlouhém působení prvních králů. Seznam zmiňoval některé mýtické a legendární postavy, které vládly po dost nepravděpodobnou dobu. Někteří věřili, že se jednalo o skutečné bohy a dokonce i samotní výzkumníci vyvraceli veškeré, mylné teorie o pouhých mýtech. Místo toho, začali rozpoznávat některé krále uvedené v seznamu.

Matoucí fakta v rozporu s realitou

Je zajímavé, že někteří učenci našli nápadné podobnosti mezi Sumerským seznamem králů a Knihou Genesis. Stejně tak seznam pojednával například o osmi králích, kteří vládli po generace. Všeobecně řečeno, záhada sumerského seznamu mate výhradně po historické stránce, protože sdílí některá matoucí fakta, která se týkají skutečných událostí.

Článek Sumerský text odhalil „8 inteligentních bytostí“, které vládly Zemi 241 000 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vědci spočítali, kdy se konečně setkáme s mimozemskými civilizacemi. Nabízí dvě možnosti

Redakce VědaŽivě — Sun, 10 Aug 2025 03:47:00 +0000

Americká astronomická společnost zveřejnila článek, který se pokouší předpovědět, kdy se pozemšťané setkají s představiteli planet. Výsledky mají optimistický i pesimistický scénář. V současné době, ve které žijeme, nebude možné toto tvrzení potvrdit. Žádný z níže uvedených scénářů se totiž nestane ještě po mnoho let.

Prozatím dostupná fakta a možnosti

Lidé se vždy zajímali o to, zda existují mimozemské civilizace, a chtěli se s nimi setkat. Z nejnovějších astrofyzikálních informací se už dá konstatovat, kdy by takové setkání bylo možné. Výsledek je ovlivněn pravděpodobností výskytu života na pozemských planetách a jeho vývojem. Bohužel jakékoliv studium potenciálního výskytu nové civilizace je dosti matoucí, protože zatím má svět pouze jeden datový bod.

Jedná se samozřejmě o život na Zemi, který se neustále zkoumá a zdokonaluje. Mnoho badatelů však probírá několik možností, jak zrealizovat život někde jinde. Nejčastěji se mluví o mimozemských planetách. Počet mimozemských civilizací může záviset na tom, jak dlouho jsme ochotni čekat na jejich náznaky z vesmíru.

Setkání s novou civilizací

Série simulací Monte Carlo ukázaly, že existuje optimistický a pesimistický scénář. První předpokládá, že v galaxii je 42 tisíc civilizací a k setkání s nimi dojde za dva tisíce let. Vesmír se tedy zdá přátelský a obydlený pohostinnými mimozemšťany. V tomto případě by se tím pádem rozhodně jednalo o tu nejlepší variantu.

Jiný scénář naznačuje, že bude trvat čtyři sta tisíc let, než uvidíme zástupce jiné planety. Podle něj je v Mléčné dráze pouze 111 civilizací. Zároveň musíme brát v potaz klimatické podmínky, životnost civilizace a spoustu dalších možných omezení, která mohou časem nastat. Všeobecně se tedy dá říci, že budoucnost je velice nejistá, jak z hlediska vývoje lidstva, tak i chování vesmíru.

Drakeova rovnice nekonstatuje fakta

Někteří vědci kritizovali Drakeovu rovnici, se kterou se obvykle snaží spočítat počet civilizací. Podle vědců jsou jejími proměnnými pouze domněnky, což znamená, že je nemožné získat výsledek blízký pravdě. Věda se ale shoduje na tom, že nelze vůbec předpovídat, na jaké planetě se život objeví. Civilizace může sice existovat, ale musí být natolik chytrá, aby byla schopna vysílat detekovatelné signály do vesmíru.

Myslíte si, že mimozemšťani budou skutečně přátelští?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Vědci spočítali, kdy se konečně setkáme s mimozemskými civilizacemi. Nabízí dvě možnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhada obřích hlav z Velikonočního ostrova je po stovkách let konečně rozluštěna

Redakce VědaŽivě — Sun, 10 Aug 2025 03:31:00 +0000

Velikonoční ostrov je malý ostrov u pobřeží Chile. A nedávné výzkumy odkryly překvapivou odpověď na otázku kdo a proč tyto obří hlavy vytvořil. Teď však vědci doplnili třetí kousek skládačky, protože přišli také na jejich důvod. A vysvětlení této skutečnosti je skoro příliš dobré na to, aby to byla pravda. Experti se obecně shodují, že moai byly postaveny domorodou kulturou Rapa Nui a vznikly mezi roky 1 200–1 600.

Chůze na třech provazech

Pokud vám přesouvání stovek kamenných soch původními obyvateli Rapa Nui zní nemožně, pak je jednoduše podceňujete. Jakmile byly sochy vysekány z místního kamene a postaveny na „nohy“ pomocí systému lan, jejich pohyb vyžadoval pouze 3 provazy. Pak už stačil jen velmi sehraný tým dělníků, kteří se sochou v zásadě „odešli“ na jí určené místo. To potvrzují i badatelé. Technika je velmi podobná té, kterou použil stavitel Wally Wallington.

Ten postavil pomocí starých technik repliku Stonehenge, kdy jednotlivé balvany na jejich místa prostě nasunul a dokutálel. Další okolnosti jsou však záhadou, jako třeba proč jsou některé částečně pohřbené. I když mají většinu těla nad zemí, některé z největších jsou jen obrovské hlavy. Tedy dokud nezačnete hrabat v půdě. Ty z nejvyšších, které sahají až 10 metrů vysoko, mají pod zemí celá těla včetně dlouhých paží a podsaditých nohou.

Zdobení a ztracená tradice

Existují také důkazy, že ostrovní národ tyto sochy zdobil. Několik kousků má mít korálové oči, hodně jich nosí tradiční klobouky pukao. Hlavní otázkou, která vědcům motala hlavu celou dobu, je, proč je vlastně někdo postavil? Domorodci bohužel nedokázali předat ústní tradici, protože je vyhladily choroby a evropský trh s otroky. Spolu s vymřením národa se zdálo, že celý smysl moai soch se tak ztratil v propadlišti dějin.

Podle jednoho odborníka však zprávy Evropanů, kteří na ostrov zavítali v 18. století, poskytují velké vodítko týkající se právě významu prapodivných soch. Napsali, že domorodci dokázali pít neošetřenou mořskou vodu, což moderní věda považuje za nemožné. Nicméně na samotném ostrově je velmi málo zdrojů pitné vody. Vulkanická půda totiž velmi rychle pohltí jakýkoliv déšť. Prameny ovšem udávají, že tu žilo až 20 000 lidí.

Přežití tisíců lidí

Tato populace je uváděna před příchodem Evropanů, tudíž museli nějakým způsobem přežívat, tedy i mít vodu. Překvapivé spojení poskytl magazín Hydrogeology Journal, který tu provedl podzemní průzkum. Spojil právě sochy moai a ostrovní zdroje vody. Archeolog Carl Lipo poukazuje na to, že voda pohlcená ostrovní půdou je nakonec vypuštěna do moře. Dochází k tomu během odlivu. A tato směs dešťové a mořské vody je ve skutečnosti pitná.

Moai, které jsou často k nalezení na pobřeží a u jiných vodních zdrojů, mohly místní populaci označovat právě zdroje pitné vody. Vytvoření soch jako jasných značek a pak vyrobení zařízení na sběr čisté vody. To by vysvětlovalo, že tu tolik lidí dokázalo přežít. Je potřeba provést ještě další výzkumy, ale podle Lipa jsme „až nebezpečně blízko tomu zjistit celou pravdu poté, co jsme nad tím bádali celá staletí.“ Tak snad jsou vědci na správné cestě.

Co vás při pohledu na tyto sochy napadne jako první?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Záhada obřích hlav z Velikonočního ostrova je po stovkách let konečně rozluštěna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tající sníh na Antarktidě odkrývá dávno ztracené podzemní město. Měla ho postavit vysoce vyspělá civilizace

Redakce VědaŽivě — Sat, 09 Aug 2025 02:58:00 +0000

Změny klimatu a nové archeologické objevy mohou mít dopad na naše vnímání zamrzlého kontinentu. Donedávna vědci žili v přesvědčení, že Antarktida byla objevena na začátku 19. století. Lidé zde nemohli žít, protože zde panovalo nevlídné počasí, půl roku trvající polární noc a teploty desítky stupňů pod bodem mrazu. Ovšem některé teorie naznačují, že tomu mohlo být jinak. Napomáhají tomu i globální změny klimatu. Led na Antarktidě totiž začíná povolovat.

Záhadné snímky ze satelitů

I díky tomu se objevuje zemský povrch, případně objekty, které byly zahaleny ledem, a tudíž zůstávaly dosud neviditelné. Satelitní snímky například měly odhalit šestiúhelníkové struktury pohřbené pod ledem. Mají být asi 8 metrů vysoké a mít necelých 50 metrů v průměru. Ufolog Scott Warring se domnívá, že se jedná o pozůstatky dávné lidské civilizace. Podle něho může jít o kopuli mnohem větší stavby – pod ledem dokonce může být celé starověké město.

Third Snowy Pyramid Recently Discovered in Antarctica Could Rewrite History https://t.co/WmKJCD9Noj pic.twitter.com/HDWmw9tCpd
— Alien UFO Sightings (@alienufovideos) March 12, 2017

Není to jediný objev. Existují například snímky pravidelné pyramidové struktury. Najít je můžete i na satelitních zobrazeních z Google Earth. Pro mnoho milovníků záhad jde o důkaz, že na kontinentu mohla být vyspělá lidská civilizace. A to i v době, kdy nebyl tak na jihu a panovalo zde příznivější klima. Pyramidy jsou navíc některými záhadology považovány za jakési generátory energie. Rozmístěny měly být na specifických místech planety, aby dobře pracovaly. Podle jiných vědců jde o přírodní útvary.

Lidé v té době možná neexistovali

Nesporným faktem zůstává, že na Antarktidě bývalo klima, kdy zde rostly rostliny a mohly zde být podmínky pro přežití suchozemských živočichů včetně lidí. Problémem je, že tyto podmínky zde podle datace rostlinných zbytků objevených při průzkumech kontinentu existovaly někdy před 15 až 20 miliony lety. Ovšem podle známých skutečností se první prapředci lidí na Zemi objevili asi před 2,5 miliony lety. Kdo by zde žil, je velká záhada. Podle některých mohlo jít údajně o mimozemskou civilizaci.

Nabourávat se začíná i teorie o tom, že Antarktida byla objevena až v 19. století. Podle některých dochovaných ústních záznamů maorské civilizace na Novém Zélandu se zdá, že místní obyvatelé o kontinentu věděli a občas se k němu dostali. A to stovky let před Evropany. Popisy z jejich bájí jsou neobyčejně přesné. Teoreticky toho mohly být národy osídlující rozlehlé Tichomoří samozřejmě schopné. Také se zdá, že se na kontinentu mohly objevit některé maorské artefakty.

Článek Tající sníh na Antarktidě odkrývá dávno ztracené podzemní město. Měla ho postavit vysoce vyspělá civilizace se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Šel na ryby, omylem našel cestu ke ztracené civilizaci: Rybář možná vylovil poklad legendární říše Srivijaya

Redakce VědaŽivě — Tue, 25 Jun 2024 02:41:00 +0000

Ztracené civilizace mnohdy představují noční můru pro historiky, ale plodnou půdu pro milovníky záhad a nelegální překupníky se starožitnostmi. Nejznámější ztracenou civilizací je bezesporu Atlantida, na kterou se pořádá hon už celá staletí. Zatímco existenci Atlantidy zatím nikdo stoprocentně nepotvrdil, na území Indonésie se objevily pozůstatky dávné civilizace, o které existují skutečné historické záznamy. Říši Srivijaya a její poklady přitom objevil obyčejný rybář.

Srivijaya: Ztracený ostrov zlata

Říše Srivijaya představovala první státní útvar, který sjednotil ostrovy dnešní Indonésie a vytvořil na nich silnou námořní velmoc. Zapříčinila se také o šíření buddhismu do této části světa. Působila zde celých 600 let od 7. do 13 století. Na počátku 14. století však celá říše beze stopy zmizela. Na několik století tak upadla do zapomnění.

Do povědomí moderní civilizace se dostává teprve v roce 1918, a to díky francouzskému historikovi George Cœdès, který zmínky o dávné civilizaci objeví v čínských historických záznamech. Díky těmto záznamům víme, že hlavním městem říše Srivijaya bylo město Palembang, které leží na břehu řeky Musi. Právě zde byly indonéskými rybáři nalezeny vzácné poklady.

Srivijaya byla kolébkou čilého obchodu.

Kolébka asijského obchodu

Srivijaya byla kolébkou starověkých obchodních tras. Říše zažila vrchol své slávy v období od 7. do 11. století, kdy udržovala čilé obchodní styky s okolními mocnostmi. Uzavírala lukrativní obchody s Čínou, byla kulturně a nábožensky spojená s Bengálskem i s islámskými státy na Blízkém východě. Říší díky tomu doslova protékalo velké bohatství v podobě zlata a drahých kamenů. Právě tyto poklady představují velké lákadlo pro různé dobrodruhy a hledače pokladů.

Historické cennosti na černém trhu

Právě na tento poklad ztracené říše Srivijaya nedávno narazil obyčejný rybář. Z řeky vylovil zlatý pohár, který ho nutil pátrat dál, dokud nenarazil na další poklady. Nebyl však jediný, kdo toto dědictví Srivijaye objevil. Existuje podezření, že je naleziště pokladů už delší dobu drancováno nelegálními hledači pokladů, kteří své úlovky prodávají na černém trhu. Jeden z nelegálních úlovků zahrnuje například zlatou sochu Buddhy v životní velikosti vykládanou drahokamy. Její hodnota se odhaduje na miliony dolarů.

Článek Šel na ryby, omylem našel cestu ke ztracené civilizaci: Rybář možná vylovil poklad legendární říše Srivijaya se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Uruk: První světová metropole, která svými pokročilými znalostmi změnila svět

Redakce VědaŽivě — Fri, 31 Mar 2023 02:12:00 +0000

Uruk je starověké město, které se nacházelo v oblasti Mezopotámie, na území dnešního Iráku poblíž Bagdádu. Bylo jedním z nejvýznamnějších a největších měst starověkého světa, které se rozkládalo na břehu řeky Eufrat. Historie tohoto důležitého sumerského kulturního a obchodního centra sahá až do 4. tisíciletí př. n. l., je proto považován za jedno z prvních, ne-li úplně první město lidské civilizace. Dnes je Uruk významnou archeologickou lokalitou a jeho zbytky jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V Uruku se dochovaly zbytky pozoruhodných památek

Město Uruk bylo významným kulturním a hospodářským centrem své doby. Na jeho území archeologové našli mnoho pozoruhodných památek, respektive jejich zbytků. Mezi nejvýznamnější z nich patří monumentální zikkuraty a také množství chrámů, paláců a hrobek. Zikkurat je obrovská pyramidová stavba, která byla typická pro starověkou sumerskou a babylónskou architekturu. Obvykle byl postaven jako chrám věnovaný nějakému bohu.

Zikkurat v Uruku byl postaven v období kolem 21. století př. n. l. a byl věnován bohu Mardukovi, hlavnímu bohu babylónského panteonu. Stavba měla podobu terasovité pyramidy, která se zvyšovala po několika úrovních. Celková výška zikkuratu mohla dosáhnout až 70 metrů. Za městem byl ještě zikkurat zasvěcený bohyni Ištar (také nazývané Inanna). Ištar byla bohyní lásky, plodnosti, válečnictví a sexu.

Její zikkurat se nazýval Etemenanki, což znamená Dům základů nebes a země. Etemenanki byl považován za centrum světa a měl být spojením mezi nebesy a zemí. Věřilo se, že zikkurat byl obýván bohyní Ištar a že umožňoval komunikaci mezi lidmi a bohyní.

Zikkuraty sloužily jako náboženská a politická centra

Zikkurat měl v babylónské společnosti důležitou funkci. Byl považován za posvátné místo, kde se setkávali kněží a bohové a kde kněží prováděli obětní a jiné náboženské obřady. Zikkurat byl také symbolem moci a bohatství babylónských panovníků a sloužil jako centrum jejich politického a náboženského vlivu. Dnes jsou zikkuraty v Uruku a jiných městech Mezopotámie většinou v troskách, nicméně jejich pozůstatky jsou stále velmi cenným zdrojem informací pro archeology a historiky.

Obyvatelstvo bylo pozoruhodně vyspělé

Uruk také překvapuje svou vyspělou společenskou organizací, kde vládli králové a město mělo své vlastní zákony a správu. V období kolem 3. tisíciletí př. n. l. se město stalo centrem říše a v této době také zaznamenalo mnoho významných kulturních a technologických inovací. Uruk byl v době svého největšího rozmachu velkým městem s populací odhadovanou na 50 000 až 80 000 lidí. Město bylo centrem obchodu, řemesel, kultury a náboženství.

V Uruku žili lidé různých profesí a sociálních vrstev. Byli zde řemeslníci, obchodníci, zemědělci, válečníci, kněží, umělci a další. Nejvyšší moc v městě drželi králové, kteří byli zároveň vrchními kněžími a státníky.

Obyvatelé Uruku se dělili do kast

Sumerská společnost byla rozdělena do tříd podle majetku a společenského postavení. Nejvyšší vrstvou byli králové a vrchní kněží, kteří měli přístup k největšímu bohatství a měli obrovskou politickou i náboženskou moc. Pod nimi byla šlechta a bohatí obchodníci, kteří se podíleli na správě města. Nejnižší vrstvou pak byli řemeslníci a zemědělci, kteří vyráběli zboží a zajišťovali produkci potravin.

Obyvatelé Uruku byli vynalézaví a pokročilí v oblasti technologií. Znali zemědělství a zavlažování, stavěli zděné domy, používali kolovrátky, tkali látky, vyráběli keramiku a kovové předměty. Byli také vynálezci písma a zaznamenávali své myšlenky a historii na hliněné tabulky. Obyvatelé Uruku byli podle archeologů celkově velmi vzdělaní a kultivovaní lidé, kteří vytvořili vyspělou civilizaci a zanechali významné dědictví pro další generace.

Článek Uruk: První světová metropole, která svými pokročilými znalostmi změnila svět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Tajemný kmen Dropa z Himalájských hor je považován za mimozemský. Lidé v něm měli dvojitá víčka a zvláštní DNA

Redakce VědaŽivě — Sun, 05 Mar 2023 03:04:00 +0000

Mluvili dosud neznámým jazykem a jejich DNA neodpovídá žádnému dalšímu kmeni, který bychom znali. Počátkem 20. století se pak z Himálaje dál šířil zvláštní příběh. V roce 1938 se skupina amatérských archeologů setkala s pozůstatky starodávné civilizace. Ta měla poznatky z astronomie i měření času, které dalece přesahovaly dovednosti jakékoli známé lidské kultury tehdejší doby. Ještě více však překvapila jedna tajemná komnata.

Válec z kovu a 7 mrtvých

V jeskyni se skrýval válec vyrobený z naprosto neznámého kovu. Kromě toho ještě 7 těl s velmi nezvyklými fyzickými rysy. Podle zprávy těchto archeologů (kteří si říkali Průzkumníci) našli ještě hieroglyfy na stěnách. Tyto nápisy se zdály být hybridním jazykem míchajícím starověkou čínštinu a něco ještě primitivnějšího. Ve stěnách byly ještě výklenky se sochami vytvořenými podle těchto podivných lidí. Vytáhlé malé postavy a velké hlavy.

Průzkumníci věřili, že si tito lidé říkají Dropa kvůli nápisu na jedné ze soch, který dokázali přečíst. Osoby musely do jeskyně spadnout dírou ve stropu a pak tu zemřít udušením. Nebylo totiž, jak jinak se dostat pryč. Dopřáli jim tedy důstojný pohřeb a už o tom nikdy nemluvili. Pohoří Bayan-Kara-Ula na čínsko-tibetské hranici je domovem lidu Ham a Dropa. Ti se liší od okolních kmenů, protože mají zcela jedinečný genotyp a oba jsou drobného vzrůstu.

Překlad, za který byl v exilu

V průměru dorůstají jen 1,2 metru a váží 27 kilo. Drobná postava je vyvážena obrovskou hlavou a také velkýma očima s modrými zornicemi. Protože v takové výšce nemůže žádný člověk přežít bez speciálního vybavení, pokládají je badatelé za jiný druh. Konkrétně za humanoidní mimozemšťany. Podle starých čínských legend spadly tyto podivné bytosti z nebe. Pro svou zvláštní fyzickou konstrukci se ale rozptýlily na různá místa.

V minulém století zjistili západní badatelé, že kmeny Dropa žijí v těchto oblastech už tisíce let. To může svědčit o evoluční adaptaci na klima vysokých poloh. Nebo je to nějak spojené s teorií jejich kamenných disků? Ty měl podle příběhů přeložit profesor Tsum Um Nui z Peking Academy of Prehistory v roce 1962. Navzdory podivným tvrzením v textu vědci zprávu publikovali. Um Nui musel následně opustit Čínu a krátce nato zemřel.

Havárie korábu a mísení populace

Během následné kulturní revoluce se mnoho záznamů ztratilo. Disky byly nalezeny mezi lety 1938–1939 a s jejich obsahem si moderní badatelé neporadili. Čínští vědci byli schopni z nich vytáhnout něco smysluplného pomocí moderních nástrojů a technologického datování. Za nemožnost rozluštění jazyka mohla taky eroze a celkové opotřebení. Jaké poselství měly tedy tyto kameny nést a proč zpráva o nich způsobila nutnost exilu univerzitního profesora?

Lidé z regionu Ham viděli havárii vesmírné lodi a měli přeložit tabulku s textem. Když prohlíželi místo nehody, setkali se s bytostmi z nebe. Došlo ke střetu, což se v případě nájezdníků stává. Cizinci ovšem nedokázali svůj koráb opravit, takže zůstali s místními. Text dále naznačuje křížení obou populací. Genetické anomálie pak výrazně odlišily tyto kmeny od všech ostatních, které se v oblasti vyskytují. Což je to, na co narazily právě expedice.

Článek Tajemný kmen Dropa z Himalájských hor je považován za mimozemský. Lidé v něm měli dvojitá víčka a zvláštní DNA se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Atlantis versus Lemurie: Skrytá historie války, která ovlivnila národy už před více než 10 000 let

Redakce VědaŽivě — Mon, 02 Jan 2023 03:44:00 +0000

Atlantida a Lemurie, dvě velmi pokročilé civilizace starověku. S Atlantiďany pak manipulovala mimozemská rasa Anunnaki. Příběh skryté války, která proběhla před více jak 10 000 lety, se objevuje ve svazku Kroniky Akkakoru. Ztracené kontinenty Atlantida a Lemurie se potopily v důsledku jaderné války. Tu způsobili sami Anunnaki, kteří ovlivňovali Atlantiďany během jejich vlády. To způsobilo celosvětovou katastrofu.

Dvě rasy bohů stojící proti sobě

I tak se ale našli přeživší této hrozné války. Oba kontinenty by se daly najít na mořském dně, tedy až do momentu před 10 000 lety. Lemurie spočívala v Pacifiku a Atlantida v Atlantiku. Karl Brugger tvrdí, že oba kontinenty byly domovem dvou ras bohů. Stejně tak dvou civilizací, které byly technicky pokročilejší než ta současná. Navzájem de pak dostaly do konfliktu, což znamenalo letadla a staré jaderné zbraně. Nakonec se obě potopily.

„Zemský povrch pokryl soumrak. Slunce stále svítilo, ale do denního světla pronikala šedá a všudypřítomná mlha. Na nebi se objevovaly záhadné úkazy. Červené slunce se střetlo s temným pásem. Černá, červená. Čtyři rohy Země byly červené. A dvě rasy bohů začaly svou hádku. Spálili svět slunečním žárem a zkoušeli získat energii jeden z druhého. Řeky se změnily, stejně tak síla slunce a výška hor. Některé kontinenty byly zaplaveny.“

Hinduistické tabulky a počáteční stav

O Lemurii mluví také některé záhadné tabulky, které našel v roce 1868 James Churchward. Společně s nejvyšším knězem hinduistického chrámu, je přeložil. Podle něj mluví o zmizení kontinentu Mu, kde žili Naacalové nebo Svatí bratři. Podle tabulek se Mu potopil asi 12 000 let před současnou dobou. Jeho pozůstatky jsou Velikonoční ostrovy a také Polynésie. Jiné zdroje uvádí, že Atlanťané byli pokročilí a benevolentní lidé, kteří propadli zlu.

Podle dalších přišli z jiné sluneční soustavy a měli už genetické predispozice ke krutosti a chladnosti. První příběh říká že od roku 210 000 před Kristem žili v Atlantidě v míru a harmonii. Nicméně „ještěři“ Anunnaki je začali negativně ovlivňovat hlavně místní vysoké kněží. Tito ovlivnění si pak začali říkat „Synové Belialovi“ a začali válku s Lemurií. Před asi 25 000 lety se začali s Lemuriany dohadovat na tom, jak mají vládnout Zemi.

Spor o vládu nad planetou, pak válka

Lemuriané chtěli, aby se ostatní vyvíjeli podle sebe, takže nařídili nechat je na pokoji. Toto rozhodnutí vedlo k válce ze strany Synů ve formě jaderného bombardování. To způsobilo explozi podzemních ložisek plynu a nakonec smrt více jak 60 milionů Lemurianů. Přeživší se ukryli v Agarthě a nakonec zaútočili na Atlantidu. Nicméně potopení ztraceného kontinentu bylo spíše následek série přírodních katastrof. Země se stala velmi nestabilní.

Postupem času se za tisíce let geologická situace opět stabilizovala. Obě civilizace začaly znova v podobě, v jaké je dnes známe. Tedy Sumer, Egypt, Indie, Čína a tak dále. Později se vrátili ještěři Anunnaki a začne historie v podobě, v jaké ji známe dnes. Tohle je alternativní výklad vývoje naší planety, dává ale smysl. Protože všechno, co víme o obou civilizacích i mytologii Anunnaki, zapadá do geologických procesů, kterými Země prošla.

Článek Atlantis versus Lemurie: Skrytá historie války, která ovlivnila národy už před více než 10 000 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pokročilá civilizace mohla vládnout Zemi už před miliony let, říká silurská hypotéza

Redakce VědaŽivě — Thu, 10 Nov 2022 13:27:35 +0000

Silurská hypotéza v podstatě vypráví o tom, že lidé nejsou prvními inteligentními formami života, které se na naší planetě objevily. Toto tvrzení však všelijaké studie a výzkumy vyvrací. Sice se neustále zkoumají a hledají formy života z minulosti, avšak prozatím bez důkazů, pokud tedy nepočítáte fosilie mamutů či dinosaurů. Toho si je samozřejmě tato hypotéza vědoma.

Honba za prastarou civilizací

Dokonce i fyzik a spoluautor studie Adam Frank uvedl médiím: „Nestává se často, abyste publikovali článek, který navrhuje hypotézu, kterou nepodporujete.“ Jinými slovy, nevěří v existenci starověké civilizace Pánů času a ještěřích lidí. Místo toho je jejich cílem zjistit, jak je možné najít důkazy o starých civilizacích na vzdálených planetách.

Jehla v kupce sena

Člověk již dlouhodobě ovlivňuje životní prostředí. Dobrým příkladem lidského vlivu jsou např. plasty. Ty se při degradaci rozloží na mikročástice, které zůstanou po tisíce let v kalu. I když však přetrvávají po dlouhou dobu, může být obtížné detekovat tuto mikroskopickou vrstvu plastových fragmentů. Místo toho by bylo plodnější hledat dobu, kdy byl na Zemi vysoký obsah uhlíku v atmosféře.

Nadměrné množství uhlíku ve vzduchu

Země se v současnosti nachází v období antropocénu, které je definováno lidskou dominancí. Je také pozoruhodné svým neobvyklým zvýšením obsahu uhlíku ve vzduchu. To však neznamená, že uhlíku nebylo ve vzduchu nikdy v historii více. Taková doba se udává přibližně před více než 56 miliony let.

Na pólech Země tehdy teploty dosahovaly až 21 °C. Zároveň také existují důkazy o zvýšeném obsahu fosilního uhlíku v atmosféře, jehož přesné příčiny nejsou známy. Tato akumulace uhlíku probíhala několik set tisíc let a zanechává otázku, která vrtá vědcům hlavou. Zatím je totiž nemožné si vysvětlit, jestli vyspělá civilizace již skutečně pochází s prehistorických dob.

Velice vzdálená myšlenka

Myšlenka fascinující studie spočívá v tom, že ve skutečnosti existuje metoda hledání starověkých civilizací. Jediné, co musíte udělat, je pročesat ledová jádra pro krátké, rychlé emise oxidu uhličitého. Jedná se ale o opravdu složité vyhledávání takových informací, jelikož se pořádně neví, kde vlastně hledat a co.

Článek Pokročilá civilizace mohla vládnout Zemi už před miliony let, říká silurská hypotéza se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Scénář pro budování lidské civilizace od nuly: V případě obří katastrofy „se máme na co těšit“

Redakce VědaŽivě — Tue, 08 Nov 2022 03:02:00 +0000

Jak bychom se vrátili od apokalypsy k zajetým pořádkům? Můžeme použít něco z toho, co nám na světě zůstalo? A pamatovali bychom si alespoň základy toho, co jsme předtím uměli? Budete asi pátrat po tom, jakým způsobem svět skončil, jenže to není tak podstatné. Mohlo jít o smrtící virus, obrovský asteroid nebo jadernou válku. Dokonce i všechno najednou. Podstatné je, že jste mezi hrstkou přeživších, ale ztratili jste prakticky všechno.

Jak může z trosek povstat nový život?

Nefunguje žádná elektronika, ani počítače. Byly zničeny veškeré knihovny a další informační databáze. Stejně tragický osud potkal světové „mozky“, tedy vědce, lékaře, inženýry a další odborníky. Na truchlení teď rozhodně není čas. Jestli chcete zachovat civilizaci, musíte se stejně jako ostatní přeživší soustředit hlavně na přežití. A pro opětovné vybudování celé společnosti potřebujete tři základní věci.

Ty zmiňuje ve své knize The Knowledge: How to Rebuild World from Scratch astrobiolog Lewis Dartnell. Naše civilizace má sice výdobytků mnohem víc, všemu ovšem dominují tři prvky – oheň, jídlo a znalosti. V první řadě tedy potřebujete pro všechny dostatek potravin k přežití. Dále je nutné nějak zajistit energii k výrobě nástrojů a také palivo pro přepravu. A nakonec najít způsob, jak sdílet a uchovávat znalosti.

Na začátku hlavně zůstat naživu

Právě ty zajišťují pokračování civilizace a její rozkvět. A ať už se považujete za sebechytřejšího, tenhle proces nemůžete zvládnout sám o sobě. Potřebujete kolektivní moudrost a silné stránky všech kolem sebe. Nejdůležitějším krokem je zůstat naživu. A na začátku nemáte žádná antibiotika, žádnou elektřinu a žádné běžné prostředky moderního světa. Cokoli zvenku je tak pro vás doslova existenční hrozbou.

Během této doby budou lidé potřebovat pitnou vodu, úkryt a oheň na zahřátí. Jestli to neumíte zajistit sami, ihned někoho sežeňte. Vzápětí vás čeká prohledávání trosek kvůli čemukoli, co se vám může hodit. Ideálně se tedy dostat do nějakého supermarketu. Ani jedno z toho ovšem není dlouhodobé řešení, vyřešíte tím ale ty nejakutnější problémy a nebude vám tolik kručet v břiše. Potřebujete totiž potraviny získávat dlouhodobě, tedy je pěstovat.

Úroda a její zpracování je základ

A pak je také uchovat, tedy plodiny jako obilí, pšenici, rýži nebo kukuřici. Tohle jsou asi nejdůležitější rostliny celé lidské historie, protože rostou rychle a zasytí nás. Pak z nich musíte udělat mouku, a to pomocí mlýnských kamenů. Snad se vaší komunitě podaří rychle něco takového postavit. Jakmile jsou tyhle věci zajištěné, můžete se soustředit na důležitější věci. Tedy hlavně další zdroje energie mimo oheň, nabízí se fosilní paliva.

K těm se ale bez moderní techniky těžko dostanete. Nejpodstatnějším krokem pak bude komunikace. V zájmu záchrany celé rasy musíte najít způsob, jak kontaktovat ostatní i na delší vzdálenosti. V komunitě můžete pomocí příběhů sdělit věci a inspirovat ostatní. Sdílení zdrojů i informací zlepší celkovou schopnost komunity přežít. Kousek po kousku se tak blížíte obnově civilizace do podoby, jakou máme na planetě dneska.

Článek Scénář pro budování lidské civilizace od nuly: V případě obří katastrofy „se máme na co těšit“ se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Případ 2 horníků, kteří se setkali se Ctony. Kmenem, který žije v podzemí, v samotných hlubinách naší Země

Redakce VědaŽivě — Sun, 18 Sep 2022 02:52:00 +0000

Kolabující důl byl v Číně kousek od města Jixi v provincii Heilongjiang. Po 5 letech získal záchranný tým těla jen 12 z celkového počtu 14 horníků. Dva zbývající, Lao Pen a Wan Hu, nebyli nikde poblíž dolu. Wan Hu se po 5 letech záhadně vrátil domů, jeho žena se však mezitím podruhé vdala a děti odešly. Wan Hu si koupil nový dům a věnoval většinu svého času zahradničení. Krátce poté se ovšem o celém případu dověděly místní úřady.

Vyšetření odhalilo podivnosti

Ukázalo se totiž, že rodina obdržela odškodnění, na které – kvůli návratu otce – neměla nárok, protože Wan Hu nehodu přežil. Na dotaz, zda s rodinou využili situace, odpověděl záporně. Krátce nato uhradil všechny poplatky. Logicky následovala otázka, kde celou tu dobu byl. Pravil, že během své nepřítomnosti žil s tajnou civilizací Ctonů a nebyl od nich schopen poslat zprávu o svém přežití na povrch. Jeho prohlášení samozřejmě úřady zmátlo.

Považovali ho za blázna a nechali ho prohlédnout. Lékaři však museli konstatovat, že je fyzicky i duševně naprosto v pořádku. Spornou historii tedy připisovali jeho fantazii. Nedokázali však vysvětlit, proč bývalý horník nevykazuje žádné známky antrakózy, tedy uhlíkového prachu usazeného v plicích. Tento prach pochází z vdechování vzduchu plného sazí a kdokoli pracující v dolech se mu prakticky nemůže vyhnout.

Vrátil se zdravější, než jaký zmizel

Podle lékařských záznamů tímto stavem Wan Hu trpěl už před nehodou, ostatně před nehodou měl kvůli zdravotnímu stavu v plánu práci ukončit. Po jeho údajném pobytu v podzemí byly však jeho plíce naprosto čisté. Jako by to nestačilo, měl všech 32 zubů, přestože záznamy ukazovaly jen 25. Ačkoli mu bylo 39 let, dentální záznam odpovídal věku 26–28 let. Jako vrchol všeho měl na kontě 40 000 jüanů (143 000 Kč). Vládní pátrání narazilo ještě na 10 000 jüanů v hotovosti a zásobu diamantů.

Ty byly nebroušené a měly hodnotu 300 000 jüanů. Objevilo se tak podezření, že muž není ve skutečnosti Wan Hu, ale tajný agent cizího státu. Později se ukázalo, že peníze má z prodeje kamenů klenotníkům v Šanghaji, úřadům sdělil, že je získal od Ctonů. Celou historii popisoval tak, že po nehodě se spolu s kolegou ztratili ostatním dělníkům a čekali tři dny bez jídla, ale s dostatkem vody. Rozhodli se vydat do tunelu, který vedl hluboko pod důl.

Příjemný život v hlubinách

V hlubinách na ně zaútočili podivní lidé, kteří oba horníky zajali. Starali se o ně však dobře a zavedli je hlouběji do své říše. Ctonové vytvořili systém čoček, které tunely osvětlují, takže si v nich lze dokonce i číst. Na konci tunelu jich žily tisíce a podobali se lidem, byli však velmi malí. Oba horníci s nimi žili 5 let, jejich jazyk se lišil od čínštiny, ale dal se časem naučit. Následně zjistili, že nemají postavení zajatců, ale jsou normálními hosty.

Podle těchto podzemních obyvatel byl život na povrchu velmi těžký, a mysleli si, že oba horníci hledají něco lepšího. Jediný zdroj potravy byly houby, kterých v jeskyních rostlo mnoho a byly velmi výživné a zdraví prospěšné. Nebyl to špatný život, oba horníci ale chtěli opět vidět slunce. Ctonové je odrazovali, oba byli ale neoblomní. Nakonec je zavedli do jeskyně, kde byla díra vedoucí na povrch. Poté, co Wan Hu trval na pravdivosti svého příběhu, byl prohlášen za blázna a poslán do psychiatrické léčebny.

Článek Případ 2 horníků, kteří se setkali se Ctony. Kmenem, který žije v podzemí, v samotných hlubinách naší Země se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Bagdádská baterie – 2 200 let starý artefakt, který mezi vědci vyvolal rozruch. Neuvěřitelná technologie zvládne generovat elektřinu

Redakce VědaŽivě — Sat, 17 Sep 2022 02:40:00 +0000

Dokonce i dnešní badatelé či inženýři před takovými kousky stojí plni úžasu a mnohdy jen kroutí hlavou. Bagdádská baterie je jeden z dobrých příkladů. V roce 1938 našel německý archeolog Wilhelm König podivně vypadající starověkou hliněnou nádobu. Vypadala jako ty ze sbírky Národního muzea v Iráku, které jsou připisovány Parthské říši. Tato stará asijská kultura vládla v letech 247 až 228 před Kristem oblasti zahrnující většinu dnešního Blízkého východu.

Uvnitř trubice i železná tyč

Hrdlo bylo zalité asfaltem a nádoba datována do doby 248 př. n. l. Později, v roce 1940, ji König popsal jako nejstarší známou baterii v historii. Ti, kteří ji zkoumali podrobně, přišli totiž s tím, že jde o „mokrý článek“ či „baterii“. V asfaltovém uzávěru byly měděné destičky svinuté do ruličky. Pokusy prokázaly, že po naplnění octem (použita byla i grepová šťáva) vyvine nádoba napětí 1,5 V, což vzbudilo značnou pozornost záhadologů.

Trubička z mědi byla na dně zajištěna ještě větším množstvím asfaltu a procházela skrze ni železná tyč. Přitom se jí ale vůbec nedotýkala. Právě z toho důvodu se pro nádobu ujal termín „bagdádská baterie“. Naplnění kyselinou dovolovalo proudění elektronů z měděné trubky do železné tyčky, jakmile byly oba kovové články propojeny. Stejný princip objevil o 2 000 let později Galvani, Volta vyrobil první baterii jen o pár let později.

Pokusy a možnost zlacení

Badatelé provedli několik experimentů, přičemž použili kopii původní „baterie“. Získané 1,5 – 2 volty elektřiny nejsou moc a vědce stále zaráží, k čemu by mohly být použity před 2 200 lety. Mnoho odborníků ale podotklo, že Řekové i Římané používali některé druhy elektrických ryb k léčbě chronické bolesti. Stoupali například tak dlouho na elektrického úhoře, až jim elektřina bolavé chodidlo prakticky ochromila.

Baterie tak mohla mít jednoduše terapeutické využití. Podle dalších vědců mohlo být několik nádob spojeno dohromady a větší proud použit například při zlacení stříbrného povrchu. Tuto možnost prokázaly i další pokusy. Archeologové však elektrické využití odmítají, protože pokovování se tehdy provádělo tavenou rtutí, nikoli galvanicky. Na toto praktické využití by také energie z baterie byla jednoduše příliš slabá. Nádoba mohla být i schránkou na svitky.

Pouzdro na svitky s vnitřní ochranou

Ty byly namotané na kovovou tyč a před poškozením je chránil měděný obal. Podobná kovová pouzdra byla totiž nalezena i jinde. Tyto nádoby jsou terakotové a většinou měří 1,15 – 1,4 metru. Obecně se věří, že je König našel ve sbírkách, když byl ředitelem Národního muzea v Iráku v roce 1938. Existuje však i možnost, že je na území přímo vykopal. S teorií baterií nesouhlasí Elizabeth Stone, profesorka ze Stony Brook University.

Nebyly u nich nalezeny žádné dráty nebo jiné technické příslušenství a napříč Mezopotámii se našly podobné nádoby. Ty byly však jasně určeny pro skladování papyrových svitků. Možností fungování těchto baterií se zabývaly i mnohé populární pořady, například Bořiči mýtů.

Článek Bagdádská baterie – 2 200 let starý artefakt, který mezi vědci vyvolal rozruch. Neuvěřitelná technologie zvládne generovat elektřinu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

V Rusku vědci objevili tajemné pyramidy. Bližší prozkoumání tohoto nálezu by mohlo přepsat celou historii lidstva

Redakce VědaŽivě — Mon, 12 Sep 2022 02:32:00 +0000

Vědci zde objevili pyramidy, které mohou potvrdit existenci starověké civilizace na území Ruska. Dokonce tak starověké, že pravděpodobně o velmi dlouhou historii předcházela civilizaci egyptské. Loni pokračovaly archeologické vykopávky a pyramidy jsou nejspíš minimálně dvakrát starší než ty v Egyptě. Kdo je ovšem postavil a kdo tu sídlil, není prozatím známo. Poloostrov se nachází v Murmanské oblasti.

Potenciál pro nejstarší civilizaci

Severně od něj je Barentsovo moře, na jihu a východě pak Bílé moře, jeho rozloha je asi 100 000 kilometrů čtverečních. V severní části převažuje prostředí a vegetace tundry, na jihu pak hlavně lesní tundra a tajga. Po valnou většinu roku je pak místní klima mírně chladné. Mnoho badatelů, kteří se sem vydali kvůli objevům, považuje právě toto místo za možné rodiště nejstarší civilizace světa. A objevené pyramidy tuto myšlenku podporují.

Jde o velmi přesné stavby a dle předpokladů jsou staré nejméně 9 000 let, tedy ještě více než Göbekli Tepe. To je nejstarší známý chrám na planetě. Nejstarší zachycený průzkum oblasti se odehrál počátkem 20. let 20. století. Ruský vědec Alexander Vasilievič Barčenko (1881–1938) sem tehdy se svým týmem přijel zkoumat záhadné a neobjevené starověké památky. Pro Rusko šlo totiž v té době o velmi neprobádanou oblast.

Kontroverze a modernější výpravy

Barčenko však rozhodně nepatřil mezi „mainstreamové“ badatele. Mnoho jeho teorií a odhadů je dodnes velmi kontroverzních, zároveň však nepostrádají zajímavost a atraktivitu. V roce 2007 se sem vydala další ruská expedice, aby pyramidy prozkoumala podrobněji. Mezi odborníky byl například tiskový tajemník Pulkovské observatoře Sergej Smirnov, kandidát fyziky a matematických věd. Dále geologové a geografové z Akademie přírodních věd.

Výprava byla ovšem obtížnější a mnohem náročnější, než se všichni přítomní vědci původně domnívali. Pyramidy jsou totiž na dosti odlehlém místě. Místní obyvatelé navíc váhali, jestli mají průzkumníkům vůbec radit s cestou. Dle jednoho z členů týmu zkoumali experti pyramidy i z vrtulníku, bujná zeleň ovšem bránila důkladnějšímu průzkumu velkých budov. Tento vrtulník také v náročném terénu málem havaroval.

Mytická Hyperborea?

Dle těchto geologů jsou kolské pyramidy vysoké 50 metrů, spojuje je most a jejich strany jsou přesně zarovnané vůči světovým stranám. „Na tuto výpravu jsme vezli zcela jedinečný přístroj. Jde o nejsofistikovanější geofyzikální zařízení, GPR oko,“ uvedl jeden z výzkumníků. Podobně jako rentgen „osvětlí“ tento aparát vnitřek jakéhokoli předmětu. Geologové tak došli k jasnému závěru, že výšiny mají antropogenní původ. Co to znamená?

Nejedná se o přirozeně vzniklé kopce, ale umělé pyramidy, tedy konstrukci lidských rukou. Zmíněný Barčenko byl přesvědčen, že pyramidy postavila civilizace Hyperborea, o které se zmiňují i starověké řecké texty. Její sídlo se mělo nacházet „na ostrově v oceánu, za zemí Keltů“. Dle historika Diodora Sicilského (90–30 před Kristem) měl toto místo na svém nebeském voze pravidelně navštěvovat bůh slunce Apolón.

Článek V Rusku vědci objevili tajemné pyramidy. Bližší prozkoumání tohoto nálezu by mohlo přepsat celou historii lidstva se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jednatelka Světové banky tvrdí, že peníze i náboženství ovládají mimozemšťané. Jak k tomu došla?

Redakce VědaŽivě — Mon, 05 Sep 2022 02:44:00 +0000

Co vlastně vede Karen Hudes k tak bizarnímu prohlášení? Po celé dekády tu byla teorie, že celý svět řídí ze stínu nějaká tajná organizace. Ovšem právě tato zástupkyně světové elity teď prolomila dlouhodobé mlčení a odhalila pravdu. Ti, kteří vše řídí, nepochází z tohoto světa. Jedna z nejdéle kolujících a nejpopulárnějších konspiračních teorií mluví o možné organizaci, která v pozadí tahá za nitky. Tuto elitu najdeme v ekonomice, náboženství i průmyslu.

Pohled na tajnou organizaci?

Stejně tak mají dotyční pod kontrolou zábavní průmysl, okupují tedy velmi významné pozice. Navzdory snahám mnoha osob tuto teorii vyvrátit dostala nedávno pořádnou dávku popularity a věrohodnosti. Bývalá jednatelka Světové banky se totiž rozhodla právě v tomto tématu prolomit ticho a veřejně odhalit nejen existenci, ale také povahu této organizace. V souvislosti s tím padla jedna klíčová okolnost – ti, kteří tahají za nitky, nejsou z tohoto světa.

Je těžké tomu uvěřit, ale je to tak. Karen Hudes to řekla v interview pro Future Money Trends, když byla řeč o konspiracích stran globální ekonomiky. Tehdy odhalila, že se mimozemšťané skrývají ve Vatikánu. Když o něčem takovém mluví korporátní profesionál formátu Karen Hudes, pak je nejspíš načase minimálně zbystřit. Co tedy následovalo jako reakce na otázku reportéra: „Kdo tedy velí ve Vatikánu? Tipuju, že to nebude papež.“

Rasa, která tu byla už dříve

„Existuje něco zvaného černý papež, ale to není ten pravý důvod. To, co jsem zjistila, bude znít nepravděpodobně, ale je to absolutní pravda. Fakt, že něco takového bylo drženo v tajnosti, z toho menší pravdu nedělá. A pravda to je. Na této planetě je totiž ještě jeden druh. Nežijí mimo planetu Zemi, jsou hodně jako my a v minulé době ledové dělali hodně map. Pozůstatky jejich civilizace najdeme všude kolem.“

„Mnoho z nich je potopeno, protože hladina moří se zvedla o 400 metrů, tahle skupina má ale velké mozky. Jsou tedy velmi odlišní od Homo sapiens. Jejich DNA je tak odlišná, že kdyby se oba druhy spojily, jejich potomek bude zcela neplodný. A teď to víme, protože jejich DNA byla otestována. Jejich lebky jsou všude kolem, protože byli na Zemi spolu s námi. Po poslední době ledové jich ale už příliš nezbylo. Takže se skrývají a jedním z úkrytů je právě Vatikán.“

Světovláda a zadlužení populace

„Nelidská stvoření s prodlouženými hlavami a IQ kolem 150 kontrolují Vatikán a také Světovou banku.“ Těmito slovy Karen zahájila svou veřejnou výpověď stran toho, co viděla, když zastávala pozici právní poradkyně ve Světové bance. Právnička a ekonomka jasně deklarovala, že mimozemská stvoření infiltrovala po celé roky docela důležité světové pozice. Ujišťuje přitom, že nejde o lidskou rasu, ale o druh zvaný Homo capensis.

Navzdory skutečnosti, že její slova vyvolala po celém světě silný zájem, není první osobu, která sděluje podobné věci. Bývalý ministr obrany Kanady Paul Hellyer učinil podobné prohlášení v roce 2014. Během něj ujistil, že existují mimozemské bytosti, které úzce spolupracují přímo s vládou USA. Podle teorie je cílem dominance těchto institucí zotročení celé lidské populace skrze zadlužení a ovládání světových vlád a politiků.

Článek Jednatelka Světové banky tvrdí, že peníze i náboženství ovládají mimozemšťané. Jak k tomu došla? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Agartha –⁠ podzemní civilizace, která je po staletí udržována v tajnosti. Její obyvatelé prý mají zázračné schopnosti

Redakce VědaŽivě — Tue, 03 May 2022 02:06:00 +0000

Záhady a tajemno od nepaměti přitahují mnoho pozornosti. Jevy a úkazy, které nejsou lidé schopni racionálně vysvětlit, dávají vzniknout nejrůznějším příběhům a legendám, které přežívají dlouhá desetiletí i staletí. Jednou z takových legend je také existence bájné podzemní říše Agartha. Myšlenku na pod zemí ukrytou civilizaci podporuje celá řada badatelů a dobrodruhů – o její existenci byl přesvědčený dokonce i Adolf Hitler, který věřil, že Němci jsou potomci rasy Árijců, čili původních obyvatel Agarty.

Nesmrtelní obyvatelé utajované podzemní říše

O existenci mytické podzemní říše s názvem Agartha, kterou obývají potomci nejstaršího obyvatelstva, bylo a je přesvědčeno mnoho dobrodruhů, badatelů, ale také osobností, které mají (nebo měly) vliv na světové dění. Jejich přesvědčení vychází především z děl konce 19. století, která popisují tajemnou podzemní říši rozkládající se pod Tibetem a Mongolskem. Podle těchto legend říši obývají lidé, kteří znají postupy, jak dosáhnout nesmrtelnosti, dokáží telepaticky komunikovat a disponují pokročilými technologiemi.

Pomocí telepatie dokáží rovněž ovlivňovat světové dění a předávat společnosti své znalosti – například technologii stealth – vozidla, letouny či lodě, které touto technologií disponují, jsou pro protivníka obtížně zjistitelné. Existenci prastaré civilizace potvrdilo i několik „vyvolených“, kteří do nitra Země pronikli (ať již náhodou či záměrně). Jedním z nich je Richard Evelyn Byrd, americký badatel a letec. Zápisky z jeho deníku popisují říši jako místo ležící v příjemném a teplém podnebí, oplývající bujnou vegetací, řekami, jezery, množstvím zvěře a pohořími.

Zdali R. E. Byrd navštívil bájnou Agartu, lze polemizovat – vchod do podzemní říše totiž údajně objevil při svém přeletu nad jižním pólem. Lidé, s nimiž se setkal, byli vysocí s blonďatými vlasy a přemisťovali se v létajících talířích. Varovali ho, že se lidstvo žene do záhuby, která zanechá svět v troskách. Ovšem pokud shledají společnost hodnou jejich pomoci, zasáhnou a apokalypsu odvrátí. I přesto, že tyto zápisky americká vláda před společností ukryla, část jich pronikla na veřejnost. To podnítilo zájem řady dobrodruhů, kteří začali pátrat po vstupu do říše.

Legendy o její existenci se vypráví po celém světě

Do podzemí, v němž se Agartha nachází, vede údajně složitá síť tunelů, která se rozkládá pod celým světem. Tento fakt proto vysvětluje tajemné vchody do podzemí, které jsou mimochodem k nalezení i v České republice a na Slovensku. V tuzemsku za příklad slouží jihlavské podzemí a Blaník (na obě místa zavítali i vysoce postavení muži Třetí říše – Heinrich Himmler či Otto Skorzeny); na Slovensku lze hovořit o tzv. Měsíční jeskyni, která se nachází poblíž vesnic Lubočná a Plavnice.

Jaké příběhy jste slyšeli vyprávět o Agartě?

Zdroj: ScienceNews

Článek Agartha –⁠ podzemní civilizace, která je po staletí udržována v tajnosti. Její obyvatelé prý mají zázračné schopnosti se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvody, které dnes ztracené civilizace dostaly na kolena bez ohledu na jejich sílu. Čeká stejný osud i současné Rusko?

Redakce VědaŽivě — Fri, 18 Mar 2022 03:18:00 +0000

Podle rozboru National Geographic Society civilizovaný stát zahrnuje centra s vysokým objemem populace, pracovní divize, třídní systém, komunikační systém a monumentální architekturu. Nemluvě o jasně vymezeném umění a kultuře. Mnoho starých a kdysi velmi mocných civilizací bylo pohlceno dalšími rozrůstajícími se impérii. Případně jednoduše zmizely za běhu staletí. Podívejme se jen na několik příkladů těchto procesů.

Kultura na Mississippi

Mississipská kultura původních Indiánů začala kolem roku 700 a trvala téměř čtyři staletí, kdy rozkvétala. Jméno pochází od údolí řeky Mississippi, kde tento národ přebýval. Jejich největší komunita zahrnovala 20 000 lidí a nacházela se ve městě Kahótia, které je dnes Illinois. Mississippané žili v malých staveních nebo vesničkách od jihovýchodu až po středovýchod. Farmařili a pro rituální nebo pohřební účely stavěli mohyly.

Kromě toho měli vybudovanou propracovanou obchodní síť, stejně jako strukturu a posloupnost vedení. Pěstovali kukuřici, fazole a tykve, zemědělskou půdu získávali žďářením, tedy vypalováním křovin nebo lesních porostů. Neměli spolehlivá hnojiva, takže se museli každých několik let přesouvat na nová území. Neexistuje shoda o tom, co vedlo k jejich pádu, pravděpodobnou příčinou jsou ovšem konflikty o území a proměna klimatu.

Rapa Nui neboli Velikonoční ostrovy

Dlouho se věřilo, že polynéští osadníci přijeli na Rapa Nui, neboli Velikonoční ostrovy, mezi lety 700 – 800. Radiokarbonové datování ovšem ukazuje na rok 1200. Jsou nejznámější díky stavbě proslulých soch, raná civilizace těchto monolitů postavila nejspíše na 900. Mnohé z nich stále stojí, průměrně mají na výšku 4 metry a váží 14 tun. Nejvyšší měří 10 metrů a váží 82 tun. Dlouho se věřilo, že za zánikem stálo vyčerpání zdrojů a následné válčení.

Velkou roli však hrály krysy, které zlikvidovaly místní palmový porost sežráním prakticky všech ořechů. Civilizaci také negativně ovlivnil příchod Nizozemců v roce 1772. Jakmile Evropané dorazili, je dokumentováno mnoho katastrof jako nemoci, vraždění, otroctví a další střety. Roku 1888 bylo území dobyto Chilany. Pořád zde žije mnoho potomků původní civilizace, dnes jsou však úředně chilskými obyvateli.

Khmerská říše a její osud

Komorské impérium je také známo jako Angkorská civilizace a nacházelo se v jihovýchodní Asii, dnes Kambodži. Zde existovalo mezi 9. – 15. stoletím. Vyznačovalo se mnoha chrámy a monumenty, obchodovalo s Indií i Čínou a mělo velmi rozvinutou silniční síť. Kromě toho uměli Khmérové také velmi propracovaně hospodařit s vodou. K pádu této civilizace vedlo hned několik faktorů, včetně dobytí území Ajutthajským královstvím.

To ústilo v přechod od hinduismu k buddhismu, což narušilo již existující mocenskou strukturu. Komunitně organizovaný buddhismus překonal předchozí královský styl. Hlavní město pak zničily změny počasí jako monzuny a vlny těžkého sucha. Obvykle je historiky jako moment opuštění udáván rok 1431. Další výzkumy ovšem ukazují, že exodus začal už dříve a trval celé století. Lidé přešli z farmaření na obchod a začali migrovat.

Mayská civilizace a Sumerové

Mayská civilizace se nacházela ve Střední Americe a trvala od roku 1800 před Kristem do roku 900. Je známá vynálezem nuly, zpracováním gumy, propracovaným jazykem a písmem. Mayové také měli bohaté znalosti astronomie, architektury, umění a lékařství. Důvody jejich zániku zahrnují přelidnění, životní prostředí, války, změnu obchodních cest a vytrvalá období sucha. Ačkoli už nejde o impérium, Mayové stále existují v Belize či Hondurasu.

Sumerská civilizace se zformovala v letech 4500 – 4000 před Kristem v Mezopotámii, dnešním Iráku. Lidé známí jako Sumerové ovládali toto území do roku 3000 před Kristem. Historikové jim připisují vznik kalendáře, kola, výrobu mědi, koncept času a také nejstarší písmo na světě – klínové. Kolem roku 2004 před Kristem začaly boje o moc, a území včetně města tak postupně převzaly další národy. Vznikl tak Babylon a ohlásil konec Sumeru.

Myslíte si, že může dnešní Rusko potkat stejný osud?

Zdroj: DiscoveryMagazine

Článek Důvody, které dnes ztracené civilizace dostaly na kolena bez ohledu na jejich sílu. Čeká stejný osud i současné Rusko? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Lidé ve starověku rozhodně nebyli primitivní. Některé průkopnické starověké národy nás ovlivňují dodnes

Redakce VědaŽivě — Mon, 07 Mar 2022 03:05:00 +0000

Přibližně před 12 000 lety se lidé usadili. Přestože dosavadní roky strávili cestami za potravou, rozhodli se oddat zemědělství a trávit dny sázením, sklízením a hromaděním přebytků. Tento způsob obživy poskytující hojnost nakonec dovolil lidem koncentrovat se na něco dalšího. Tedy na proměnu malých vesniček v životem pulsující města. Mohli také postavit vysoké chrámy a paláce a oddat se umění.

Na počátku byl Sumer, 4500–1900 před Kristem

Titul knihy Vojtěcha Zamarovského se neplete, národ na území Mezopotámie byl nejstarší civilizací v lidské historii. Na území mezi řekami Eufratem a Tigrisem se civilizace zrodila už v době 10 000 let před Kristem. Úrodné území půlměsíce dovolilo populaci se usadit a bez problémů se uživit farmařením. Asi v roce 4500 před Kristem se tyto komunity, které dnes nazýváme Sumery, dostaly v produkci jídla tak daleko, že mohly uživit i vlastní města.

Jejich centra jako Eridu, Uruk a Ur zahrnovala vysoké chrámy a palácové komplexy. Sumerům je také připisován vynález prvního psaného písma na světě, a to klínového. Už v době 5000 let před Kristem ho vyrývali do hliněných tabulek. To jim dovolilo sledovat úrodu i pohyby po území, stejně jako si předávat mýty a šířit návody na vaření. Tyto i další vynálezy po právu zaručily Mezopotámii aktuální titul „kolébka civilizace“.

Starověký Egypt, 3100–30 před Kristem

V roce 6000 před Kristem se v úrodné deltě Nilu usadili osadníci a nalezli zde útočiště před horkými písky pouště. Zúrodnili půdu, stavěli vesnice a kolem roku 3100 před Kristem se tato osídlení stala rušnými metropolemi. Panovníci – faraoni – fungovali jako státníci, vytvářeli zákony, vybírali daně, vedli války a dohlíželi na svoje území. Kromě toho měli také na starost komunikaci mezi božskými silami a prostým lidem, byli bráni jako boží zástupci.

Egypťané rozkvétali po tisíce let a postupně se rozšiřovaly také hranice jejich poznání. Velmi rozvinutá byla jejich znalost aritmetiky, astronomie a anatomie. Je jim připisována první forma chirurgie, hlavně zašívání ran a napravování zlomených kostí. Poměrně slušnou zásluhu na tom má nepřekvapivě tradice mumifikace, která mnoho těchto zákroků vyžadovala. Měli vlastní písmo (hieroglyfy) a byli obdivuhodnými staviteli.

Starověká imperiální Čína, 2070 před Kristem – 220 n. l.

Civilizace na Žluté řece je jednou z nejstarších na světě. První farmářská osídlení se objevila kolem roku 5000 před Kristem a z těchto skromných základů vyrostla postupně centralizovaná vláda. Číně vládlo několik úspěšných dynastií, přičemž první z nich byla Sia (2070–1600 před Kristem). Království se udržovalo božským dekretem, kterážto myšlenka se rozvinula do „mandátu Nebes“. Vládcové tak kralovali území na základě božského pověření.

Čínská kultura prosperovala v klidných i krutých časech. V letech 1600–1046 před Kristem psali místní písaři podobnými znaky, jaké jsou užívány dnes. Kolem roku 400 před Kristem začaly osoby jako Konfucius rozvíjet staré myšlenky do komplexních filosofických systémů. Řemeslníci následně vyvinuli hedvábí a také první papír. Číně je rovněž nutné připsat první proces tisku a vynález námořního kompasu, nemluvě o lékařství a akupunktuře.

Starověké Řecko, 1100 před Kristem – 140 n. l.

Dávné Řecko nebylo první středomořskou civilizací, ovšem jeho kultura nepochybně zanechala svou stopu. Minojská a Mykénská kultura se zrodily z původních farmářských osídlení kolem roku 7000 před Kristem. Mykénská zformovala první jazyk a uctívala také božstva, která se následně stala řeckým panteonem. A to včetně Dia, Poseidona a Athény. Těmito figurami byly inspirovány i nejdůležitější řecké mýty, např. události trojské války.

V roce 1100 před Kristem obě kultury zkolabovaly, kolem 8. století před Kristem vznikly samostatné státy včetně Athén, Théb a Sparty. Ty začaly následně oblasti dominovat. Přes rozdílnou kulturu sdílely řeč, víru a zájem o inovace. Homér a Hesiodos položili základy západní literatury, řečtí myslitelé vydláždili cestu moderní medicíně, matematice a vědě. Stali se také prvními zastánci myšlenek jako existence atomů a heliocentrismus.

Které další výdobytky starověku užívané i dnes vás napadají?

Zdroj: LiveScience

Článek Lidé ve starověku rozhodně nebyli primitivní. Některé průkopnické starověké národy nás ovlivňují dodnes se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Muž „vychovávaný vlky“ se ostře ohradil ke stavu současné společnosti. Jeho výtky nutí k zamyšlení

Redakce VědaŽivě — Tue, 11 Jan 2022 04:55:00 +0000

Je tak jedním z hrstky lidí na světě, kteří jsou nejblíž tomu být „vychováni vlky“. Dnes je mu 72 let a se španělskými novinami se během rozhovoru podělil o svůj život a zkušenost se zapojením zpět do společnosti. V podstatě si myslí, že svět nestojí za nic a že mu bylo s vlky a zvířaty mnohem lépe. Na počátku 50. let, když mu bylo šest, ho jeho násilnická rodina prodala staršímu farmáři v horách Sierra Morena. Ten krátce nato zemřel.

Sám obklopen pouze zvířaty

Aby se nemusel vracet k rodičům, začal se Marcos starat sám o sebe v divočině. Farmář ho před smrtí naučil základní postupy přežití včetně pozorování divokých zvířat. Podle svého tvrzení žil Marcos následujících 15 let v jeskyních, kde se „spřátelil“ a dorozumíval s vlky a dalšími horskými zvířaty. Na jeho životě založil svou práci také Gabriel Janer Manila, antropolog, který potvrdil značnou část Marcosovy výpovědi.

Nicméně upozornil také na to, že další stránky jeho svědectví je potřeba interpretovat velmi opatrně. „Marcos nám nevypráví to, co se reálně stalo, ale o čem věří, že se to stalo,“ řekl Manila v roce 2013. „Jenže takhle to děláme všichni – prezentujeme naši verzi skutečnosti. Když Marcos vidí hada a dá mu mléko, had se pak vrátí. On pak prohlásí, že je to kamarád. Had není kamarád, jen se vrací, protože dostane mléko.“

„Záchrana“ z divočiny

Ve věku 19 let byl Marcos z divočiny zachráněn za asistence španělské civilní gardy. Od té doby se pokoušel o návrat do společnosti, což pro něj bylo značnou výzvou. Podle svých tvrzení byl vykořisťován nadřízenými v oblasti pohostinství a stavebnictví. Stejně tak se i v osobním životě setkal se špatným zacházením. Web El País uvedl, že hlavně bojoval s emoční chladností lidského světa. „Smějí se mi, protože nevím nic o politice nebo fotbalu.“

Do divočiny se následně zkoušel několikrát vrátit, ale podle něj „už to není, co to bývalo,“ protože vlci ho již zpátky nepřijímají. Naštěstí není jeho příběh jen takto temný. Stále si užívá kontakt s lidmi a mnoho jeho sousedů ho bere jako přítele. Marcos je jedním z hrstky tzv. divokých dětí, které strávily část života stranou lidské civilizace. I když jsou jejich zkušenosti často tvrdé, poskytují nám jedinečný vhled do psychologie, a to dětské i obecně lidské.

Které divoké zvíře máte nejraději a proč? Dovedli byste v horách přežít?

Zdroj: IFLScience

Článek Muž „vychovávaný vlky“ se ostře ohradil ke stavu současné společnosti. Jeho výtky nutí k zamyšlení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Má smysl hledat ve vesmíru jinou civilizaci? Podle experta jsou samotní lidé mimozemšťani

Redakce VědaŽivě — Thu, 01 Jul 2021 03:55:00 +0000

Co když jsme my samotní právě těmi mimozemšťany, po kterých celé dekády pátráme? Podle některých expertů jsou lidé totiž nejspíš kříženci mezi dalšími druhy. Dle jejich názoru pocházíme z Alfa Centauri, což je hvězdný systém poměrně blízký naší Sluneční soustavě. Tam se údajně ve vzdálené minulosti zrodili moderní lidé. Vhled do problému poskytuje i místo v Iráku, kde se dříve nacházelo starověké město Kiš, dnes významné archeologické naleziště.

Nejstarší tabulka na světě

Právě tady našli vědci tzv. tabulku Kiš, která se datuje do doby 3500 před Kristem. List sumerského krále uvádí, že Kiš bylo první město s králi po potopě. Nejprve se ujal vlády Jušur, jeho nástupce je zván Kullassina-bel. Jenže to není jméno, ale věta, která znamená „všichni byli páni“. Což vede některé učence k závěru o absenci centrální autority v Kiši té doby. Tento dokument předchází dokonce i egyptské hieroglyfy, a to o několik stovek let.

Vývoj psaného slova je jedna z prvních věcí, kterou jsme se odlišili od zvířat. Od té doby jsme vyvinuli elektřinu, rozbili atom a dostali člověka na Měsíc. Zkrátka jsme dosáhli věcí, které se nepodařily nikomu jinému na planetě. Zajímavé je, že ve srovnání s jinými druhy je přitom naše evoluce relativně krátká. Takže se nabízí otázka, proč se jenom jeden druh dostal na takovou úroveň technologického pokroku?

Přežití ve specifických podmínkách

Pravdou je, že naše přežití je vázáno na poměrně specifické podmínky. Pokud bychom hned teď vyrazili někam do džungle bez výbavy, nejspíš bychom nebyli naživu nijak dlouho. Stejně tak je i naše fyziologie odlišná od ostatních zvířat – například hříbě může fungovat docela nezávisle na rodičích, ale lidské mládě rozhodně ne. Jinými slovy jsme zrozeni dlouho předtím, než jsme schopni zcela samostatné existence.

Proto panuje i názor, že jsme sami mimozemšťané, právě kvůli mnoha odlišnostem od dalších druhů. A zatímco si myslíme, že odhalujeme pravdy o světě a přicházíme na kloub vědeckým záhadám, tak jen znovu nacházíme moudrost dávných civilizací. Jsme něco jako druh, který se pomalu probouzí z vlastní amnézie a obnovuje znalosti vlastní minulosti. To vše v domnění, že přicházíme na kloub neznámému.

Zdroj: BeyondBlindfold

Článek Má smysl hledat ve vesmíru jinou civilizaci? Podle experta jsou samotní lidé mimozemšťani se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak nalézt skutečné mimozemšťany? Bez mezigalaktického počítače obrovských rozměrů to nepůjde

Redakce VědaŽivě — Mon, 28 Jun 2021 03:38:00 +0000

Oxfordský vědec navrhl, že bychom měli hledat hypotetickou konstrukci hvězdné velikosti, která se jmenuje Dysonova sféra. Tedy v případě, že opravdu chceme najít mimozemský život. Počítač velikosti Dysonovy sféry by totiž dokázal využít hvězdnou energii. Tyto konstrukce obklopují hvězdy v těsné formaci a poprvé byly formulovány v roce 1960 Fremanem J. Dysonem, podle kterého byly pojmenovány.

Mezigalaktický počítač obrovských rozměrů

Nalezení mimozemského života na nás – snad – ještě stále čeká. Pokud se ho ale máme dočkat, potřebujeme dle vědce z Oxfordu výkon Dysonovy sféry. Jedná se o hypotetický konstrukt obklopující hvězdu, který je schopný zachytávat energii z ní proudící. Naše snahy o nalezení mimozemšťanů podle výzkumníka selhávají vlivem špatného pohledu na celý mimozemský problém, na což má poukazovat právě Dysonova sféra.

Cílem hypotézy bylo zjištění, že má lidstvo hledat průmyslové aktivity mimozemských civilizací, alepouze takové, které nejsou určeny ke komunikaci. Mimozemšťané by totiž nejspíš vytvořili něco, co normálně v přírodě nevidíme, a bylo by to velmi výrazné. V době vzniku hypotézy se jednalo o šílený nápad, protože lidé zkrátka nebyli zvyklí dívat se na svět jinou perspektivou.

Pokročilá civilizace a energie

Jakákoli pokročilá civilizace by potřebovala pro svou aktivitu výrazné množství energie. Pokud bereme v úvahu nás jako startovní bod, pak by počítač velikosti hvězd odpovídal stupni vývoje civilizace, jakou očekáváme ve vzdáleném vesmíru. Klíčovou otázkou tedy je: k jakému účelu by mohla Dysonova sféra sloužit? Nabízí se samozřejmě její využití jako místa pro život a vzhledem k blízkosti hvězdy i jako zdroje použitelného k produkci energie.

Pokud by něco podobného vytvořilo lidstvo, byl by to doslova herkulovský úkol. Taková platforma sestavená kolem našeho Slunce by zachytávala 400 septilionů (1 a 42 nul) wattů energie za sekundu. Jinak taky trilionkrát tolik, kolik jí využije Země za rok. A protože pokročilé civilizace by nepochybně využívaly mnohem větší hvězdy, byly by takové konstrukce viditelné na opravdu obrovské vzdálenosti.

Zdroj: Dailymail

Článek Jak nalézt skutečné mimozemšťany? Bez mezigalaktického počítače obrovských rozměrů to nepůjde se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Galaxie Mléčná dráha je pravděpodobně plná zaniklých civilizací

Redakce VědaŽivě — Fri, 01 Jan 2021 23:35:00 +0000

Respektive zničily samy sebe, což je ostatně osud, který řada kriticky naladěných vědců předpovídá také lidstvu.

Navazují na Franka Drakea

Současná studie je jakousi aktualizací slavné rovnice, kterou stanovil zakladatel programu SETI Frank Drake už v roce 1961. Drakeova rovnice, kterou popularizoval fyzik Carl Sagan ve své minisérii Cosmos, zahrnuje celou řadu neznámých, například množství planet ve vesmíru. Tuto hodnotu není snadné ani odhadem stanovit.

Existovalo více civilizací?

Tato nová studie, na níž se podílela trojice fyziků z renomovaného kalifornského technologického institutu Caltech, je však v porovnání s rovnicí Franka Drakea méně teoretická a více se drží praktické stránky věci. Popisuje, kde jsou v Mléčné dráze nejpříhodnější podmínky pro vznik života, a zdůrazňuje také nejdůležitější faktor, který má na svědomí zánik civilizací – tendenci inteligentních bytostí k sebedestrukci.

Maximálně realistický model

Autoři studie namodelovali vývoj Mléčné dráhy od jejího vzniku až do současnosti s přihlédnutím ke všem známým faktům a poznatkům, které má současná věda k dispozici. Nejpříznivější podmínky pro vznik inteligentní civilizace pak popsali z hlediska prostoru a času:

zhruba 13 tisíc světelných let od středu galaxie
přibližně 8 bilionů let od vzniku galaxie

Ostatní civilizace čekal zánik

Pokud výsledek tohoto modelu srovnáme s tím, že naše Země se nachází 25 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy a od vzniku galaxie uplynulo už 13,5 bilionů let, dojdeme nutně k závěru, že většina civilizací už stihla vzniknout, ale také zaniknout. A díky tomu, že v minulosti byla naše galaxie kompaktnější, měly tyto civilizace vyšší šanci setkávat se na meziplanetárních cestách.

Článek Galaxie Mléčná dráha je pravděpodobně plná zaniklých civilizací se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.