Uruk: První světová metropole, která svými pokročilými znalostmi změnila svět

První město na planetě, mezopotámský Uruk, dodnes překvapuje historiky a archeology. Tehdejší civilizace byla na neuvěřitelně vyspělé úrovni.

Zdroj fotografie: Freepik

Uruk je starověké město, které se nacházelo v oblasti Mezopotámie, na území dnešního Iráku poblíž Bagdádu. Bylo jedním z nejvýznamnějších a největších měst starověkého světa, které se rozkládalo na břehu řeky Eufrat. Historie tohoto důležitého sumerského kulturního a obchodního centra sahá až do 4. tisíciletí př. n. l., je proto považován za jedno z prvních, ne-li úplně první město lidské civilizace. Dnes je Uruk významnou archeologickou lokalitou a jeho zbytky jsou zapsány na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

V Uruku se dochovaly zbytky pozoruhodných památek

Město Uruk bylo významným kulturním a hospodářským centrem své doby. Na jeho území archeologové našli mnoho pozoruhodných památek, respektive jejich zbytků. Mezi nejvýznamnější z nich patří monumentální zikkuraty a také množství chrámů, paláců a hrobek. Zikkurat je obrovská pyramidová stavba, která byla typická pro starověkou sumerskou a babylónskou architekturu. Obvykle byl postaven jako chrám věnovaný nějakému bohu.

Zikkurat v Uruku byl postaven v období kolem 21. století př. n. l. a byl věnován bohu Mardukovi, hlavnímu bohu babylónského panteonu. Stavba měla podobu terasovité pyramidy, která se zvyšovala po několika úrovních. Celková výška zikkuratu mohla dosáhnout až 70 metrů. Za městem byl ještě zikkurat zasvěcený bohyni Ištar (také nazývané Inanna). Ištar byla bohyní lásky, plodnosti, válečnictví a sexu.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Její zikkurat se nazýval Etemenanki, což znamená Dům základů nebes a země. Etemenanki byl považován za centrum světa a měl být spojením mezi nebesy a zemí. Věřilo se, že zikkurat byl obýván bohyní Ištar a že umožňoval komunikaci mezi lidmi a bohyní.

Zikkuraty sloužily jako náboženská a politická centra

Zikkurat měl v babylónské společnosti důležitou funkci. Byl považován za posvátné místo, kde se setkávali kněží a bohové a kde kněží prováděli obětní a jiné náboženské obřady. Zikkurat byl také symbolem moci a bohatství babylónských panovníků a sloužil jako centrum jejich politického a náboženského vlivu. Dnes jsou zikkuraty v Uruku a jiných městech Mezopotámie většinou v troskách, nicméně jejich pozůstatky jsou stále velmi cenným zdrojem informací pro archeology a historiky.

Obyvatelstvo bylo pozoruhodně vyspělé

Uruk také překvapuje svou vyspělou společenskou organizací, kde vládli králové a město mělo své vlastní zákony a správu. V období kolem 3. tisíciletí př. n. l. se město stalo centrem říše a v této době také zaznamenalo mnoho významných kulturních a technologických inovací. Uruk byl v době svého největšího rozmachu velkým městem s populací odhadovanou na 50 000 až 80 000 lidí. Město bylo centrem obchodu, řemesel, kultury a náboženství.

Zdroj fotografie: Depositphotos

V Uruku žili lidé různých profesí a sociálních vrstev. Byli zde řemeslníci, obchodníci, zemědělci, válečníci, kněží, umělci a další. Nejvyšší moc v městě drželi králové, kteří byli zároveň vrchními kněžími a státníky.

Obyvatelé Uruku se dělili do kast

Sumerská společnost byla rozdělena do tříd podle majetku a společenského postavení. Nejvyšší vrstvou byli králové a vrchní kněží, kteří měli přístup k největšímu bohatství a měli obrovskou politickou i náboženskou moc. Pod nimi byla šlechta a bohatí obchodníci, kteří se podíleli na správě města. Nejnižší vrstvou pak byli řemeslníci a zemědělci, kteří vyráběli zboží a zajišťovali produkci potravin.

Obyvatelé Uruku byli vynalézaví a pokročilí v oblasti technologií. Znali zemědělství a zavlažování, stavěli zděné domy, používali kolovrátky, tkali látky, vyráběli keramiku a kovové předměty. Byli také vynálezci písma a zaznamenávali své myšlenky a historii na hliněné tabulky. Obyvatelé Uruku byli podle archeologů celkově velmi vzdělaní a kultivovaní lidé, kteří vytvořili vyspělou civilizaci a zanechali významné dědictví pro další generace.