Sluneční psi: dvě falešná slunce po bocích toho pravého

Skutečné Slunce je na obloze pochopitelně jediné. Dvě světlé skvrny po jeho stranách se odborně nazývají parhelia, česky vedlejší slunce, v angličtině sun dogs neboli sluneční psi. Řecké slovo parhelion podle americké Národní meteorologické služby (NWS) znamená „při Slunci“, tedy jakýsi průvodce, který se drží těsně vedle hvězdy. Přesný původ psího přízviska zůstává nejasný, výstižnější obraz však těžko hledat: dva věrní společníci klusající po obou bocích svého pána.

Oba přízraky sedí přibližně ve stejné výšce nad obzorem jako Slunce a dělí je od něj asi 22 stupňů. Natáhnete-li ruku a roztáhnete dlaň od palce k malíčku, získáte zhruba tuto vzdálenost. Oko tak opravdu registruje tři jasné body. Krajní dva bývají často zbarvené: ke Slunci přivrácená strana se rdí, vnější okraj přechází do modravé, nažloutlé či bělavé.

Úkaz patří podle NASA k nejběžnějším typům ledového hala vůbec. Spatřit ho lze kdekoli na světě a v libovolném ročním období, teplota u země přitom nerozhoduje. Klíčový je led ve vzduchu nad hlavou.

Fyzika tří sluncí: ledový hranol a magických 22 stupňů

Celý trik se odehrává ve vysoké oblačnosti, v takzvaných cirrech a cirrostratech, plujících ve výškách kolem osmi až dvanácti kilometrů. Panuje tam mráz a místo kapek se vznáší led v podobě miniaturních šestibokých destiček. Jakmile se tyto krystalky v klidném vzduchu urovnají vodorovně jako padající listí, začnou se chovat jako nespočet drobných skleněných hranolů.

Sluneční paprsek vnikne boční stěnou destičky, změní dráhu a opustí ji jinou stěnou. Hongkongská observatoř v podrobném rozboru anatomie slunečních psů vysvětluje, že vlastnosti ledu nedovolí světlu odchýlit se o méně než přibližně 22 stupňů. Paprsky se proto shromažďují právě kolem této hranice. Výsledek? Dvě koncentrované skvrny světla.

Barvy mají prostý původ. Jednotlivé vlnové délky se v ledu odchylují rozdílně, červená nejméně, modrá nejvíc. Červený lem tudíž míří ke Slunci, modrofialový tón se drží dál. Funguje to obdobně jako rozklad bílého světla ve školním hranolu, pouze v nebeském měřítku.

Zbývá otázka, proč se jev rozsvěcuje a zase pohasíná. Viditelnost závisí na hustotě oblačného závoje, natočení krystalků i výšce Slunce. Podle nás stačí, aby se posunul pás cirrů nebo Slunce vystoupalo o kousek výš, a skvrny během minut vyblednou, aby se o chvíli později vynořily znovu. S vyšší polohou Slunce se navíc podle britského Met Office mohou falešná slunce vzdalovat i za hranici 22 stupňů.

Kdy a kde vyhlížet sluneční psy nad Českem

Česko pro tento úkaz žádnou výjimku netvoří. Amatérská meteorologická společnost ve svém Atlasu halových jevů popisuje parhelia jako součást pestré rodiny halových úkazů, kterou lze pozorovat celoročně ve vysoké oblačnosti. V zimě se k nim přidává ještě jedna kulisa: při silných mrazech se ledové krystalky mohou třpytit přímo u země jako takzvaný diamantový prach. Přehled pozorování za rok 2022 dokládá konkrétní snímky parhelií mimo jiné z okolí Litomyšle a Dolní Rovně.

Meteocentrum doplňuje, že vedlejší slunce se nejčastěji ukazují při nízké poloze Slunce, typicky v zimních měsících za mrazivého a suchého počasí. Přesnou statistiku dní v roce, kdy je lze u nás spatřit, nikdo nevede, šance však rozhodně nejsou mizivé.

Kontrolní seznam pro lovce tří sluncí:

• Obloha: jemný bělavý závoj nebo vláknité, péřové cirry, ideálně bez nízkých mraků, které by zakrývaly výhled.
• Čas: krátce po východu nebo v pozdním odpoledni, kdy Slunce visí nízko nad obzorem.
• Směr: ve stejné výšce jako Slunce, zhruba na šířku roztažené dlaně vlevo a vpravo.
• Bonus: pokud kolem Slunce rozpoznáte světlý kruh, takzvané malé halo, falešná slunce často sedí přímo na něm nebo kousek vně.

Většina lidí je přesto nikdy nezaregistruje. Jev bývá slabý, krátký a schovaný v oslnivé záři, kam se nikdo nedívá. Meteorologové z NWS upozorňují, že halové úkazy jsou poměrně časté, běžný chodec je však málokdy cíleně sleduje.

Halo, duha, nebo polární záře? Jak rozpoznat skutečné parhelium

Nebeská světla se snadno pletou. Rozdíly přehledně shrnuje tabulka:

Měsíční psi, odborně paraselenae, představují noční protějšek. Vznikají stejným mechanismem, Měsíc ovšem svítí nesrovnatelně slaběji. Podle webu Atmospheric Optics proto působí většinou bezbarvě: slabé světlo nedokáže dostatečně podráždit barvocitlivé čípky v oku. Nejlepší vyhlídky nabízí úplněk a tmavé okolí daleko od pouličních lamp.

Znamení zkázy i předzvěst sněhu: co tři slunce prozrazují

Nad Stockholmem se 20. dubna 1535 objevila celá soustava kruhů a několik „sluncí“. Vyděšení obyvatelé ji podle archivu Stockholmskällan chápali jako zlé znamení v napjaté době reformace a sporů o moc. Výjev zvěčnil obraz Vädersolstavlan, který odborníci dodnes považují za věrné zachycení složitého ledového hala.

Lidová moudrost o blížící se nepohodě má přesto racionální zrnko. Cirrostratus podle americké NOAA může ohlašovat déšť nebo sníh během příštích 24 hodin, protože vysoké ledové mraky často předcházejí teplé frontě. Jako vodítko poslouží, spolehlivou předpověď bouřky však sluneční psi nenahradí.

Pokud jde o bezpečnost, samotný úkaz neohrožuje nikoho. Riziko hrozí očím. NASA varuje, že pohled na Slunce přes objektiv, dalekohled či teleskop bez speciálního filtru dokáže zrak poškodit okamžitě. Při focení proto Slunce schovejte za roh domu, kmen stromu nebo vlastní dlaň, zvolte široký záběr a komponujte přes displej telefonu či fotoaparátu. Expozici raději mírně snižte, aby skvrny nesplynuly s přepálenou oblohou.

Až se příští zimní ráno nad krajinou rozprostře mléčný závoj a nízké Slunce zbledne, zastavte se a natáhněte ruku. Možná na konci malíčku zahlédnete červeně lemovanou skvrnu, která tam ještě před chvílí chyběla.

Článek Na obloze se občas objeví tři slunce. „Sluneční psi“ vznikají, když krystalky ledu v cirrus mracích fungují jako hranol se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Radar Skalky: co zachytí nad Moravou

Princip zní jednoduše a výsledek působí skoro magicky. Radar vyšle krátký mikrovlnný pulz v úzkém svazku. Když energie narazí na kapky deště, sněhové vločky nebo ledové krystalky v oblacích, část se odrazí zpět a anténa ji zachytí. Ze směru antény a z doby mezi vysláním a návratem pulzu se pak vypočítá poloha cíle. Podle ČHMÚ radar kromě srážek registruje i terén a letadla.

Současné zařízení typu Vaisala WRM200 pracuje v takzvaném pásmu C. Klíčové parametry ilustrují, o jak výkonný přístroj jde:

Pětiminutový cyklus se opakuje ve dne i v noci, v létě i v zimě. Skalky tvoří s radarem na vrchu Praha v Brdech dvojici, která pokrývá celé Česko. Bez nich by meteorologové, hydrologové, silničáři i řízení letového provozu do značné míry tápali. Pokud vám mobilní aplikace ukazuje, kdy nad Olomoucí začne pršet, velkou část té předpovědi má na svědomí právě kopec u Protivanova.

Armáda, ČHMÚ a vojenské zájmové území Skalek

Stanoviště vypadá jako civilní meteorologická věž, papíry ale vyprávějí složitější příběh. Hydrometeorologická služba AČR uvádí, že armáda od roku 2000 nedisponuje vlastními meteorologickými radiolokátory. Místo toho se společně s ČHMÚ podílí na provozu automatických stacionárních radarů velkého dosahu na Brdech a na Skalkách. Vojáci tedy z kopce u Prostějova čerpají data, která potřebují pro letectvo i pozemní jednotky.

Ještě výmluvnější jsou územně analytické podklady obce s rozšířenou působností Prostějov. Ve výkresu limitů využití území figuruje „zájmové území vojenského zařízení na stanovišti Skalky“. V okruhu do pěti kilometrů se s Ministerstvem obrany musejí projednávat mimo jiné výkonné vysílače, převaděče a také základnové stanice mobilních operátorů. Tenhle detail stojí za zapamatování, protože se k němu ještě vrátíme.

Právní oporu stanoviště posílilo i nedávné nařízení vlády č. 507/2025 Sb., které vymezuje zájmové oblasti meteorologických radarů. U Skalek jmenuje dotčená katastrální území, například Protivanov, Bukovou u Protivanova, Horní Štěpánov, Vratíkov, Kořenec, Suchý, Benešov u Boskovic nebo Brodek u Konice. Obyvatelé těchto obcí žijí v prostoru, kde se o výstavbě vysílací techniky nerozhoduje jen na obecním úřadě.

A co samotný areál? Zákon o zajišťování obrany ČR stanoví, že porušení zákazu vstupu do objektu důležitého pro obranu státu nebo porušení režimu jeho ochrany je přestupkem s pokutou až 100 000 Kč. Lesní cesty v okolí zůstávají přístupné, oplocení a výstražné cedule je ale rozumné brát vážně.

Slovo „nepřetržitě“ má v armádním slovníku navíc konkrétní obsah. Podle 26. pluku velení, řízení a průzkumu se nedotknutelnost českého vzdušného prostoru střeží sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně. Radarová data z různých zdrojů do tohoto obrazu zapadají jako dílky mozaiky.

Proč v okolí Skalek mizí signál: Wi-Fi, pásmo 5 GHz a kopce

Tady se technika setkává s každodenní zkušeností. Radar vysílá na 5 645 MHz, tedy přímo uprostřed pásma, které sdílí s domácími routery. Wi-Fi v pásmu 5 GHz zabírá kanály v rozmezí zhruba 5,1 až 5,8 GHz. Odborná studie v časopise Atmospheric Measurement Techniques podrobně popisuje, jak spolu meteorologické radary pásma C a bezdrátové sítě soupeří o prostor.

Řešení se jmenuje DFS, dynamický výběr frekvence. Router naslouchá, a jakmile zaznamená radarový pulz, musí kanál opustit a přesunout se jinam. Přepnutí obvykle doprovází krátký výpadek a zařízení se pak déle než minutu znovu připojují. Pro člověka u notebooku to vypadá prostě tak, že internet na chvíli zmizel.

U mobilních telefonů vede stopa jinudy. Podle ČTÚ běží sítě 3G, 4G a 5G v pásmech 700, 800, 1 800, 2 100 a 2 600 MHz, tedy výrazně níž než radar. Slabší příjem tu proto vysvětluje spíš kombinace několika vlivů:

• Terén Drahanské vrchoviny. Kopce a hluboká údolí stíní signál ze vzdálených vysílačů.
• Hustý les. Vlhké jehličí pohlcuje rádiové vlny výrazně víc než otevřená pole.
• Regulovaná výstavba vysílačů. Pokud se každá nová základnová stanice do pěti kilometrů od stanoviště musí projednat s armádou, operátoři mají méně volnosti v tom, kde a jak výkonnou anténu postaví.
• Silné zdi venkovských domů. Uvnitř budov ubude příjmu i tam, kde venku telefon ukazuje plnou sílu.

Dá se tedy říct, že radar k mizícímu signálu přispívá přímo u Wi-Fi a nepřímo přes vojenský režim, který omezuje výstavbu vysílací sítě.

Pro obyvatele okolí nabízíme několik praktických tipů. Porovnejte pokrytí více operátorů v mapách ČTÚ a vyzkoušejte příjem venku i uvnitř. U domácího internetu se vyplatí pevná přípojka nebo venkovní anténa nasměrovaná k vysílači. Router na 5 GHz nastavte na kanály mimo režim DFS, případně využijte pásmo 2,4 GHz, které má menší rychlost, ale větší stabilitu. Telefonům pomůže volání přes Wi-Fi, pokud ho operátor podporuje. Při podezření na rušení se nejprve obraťte na svého operátora a v případě rozhlasu či televize přímo na ČTÚ, který k tomu má formuláře i regionální pracoviště.

A zdraví? Světová zdravotnická organizace vysvětluje, že radary vysílají pulzy s vysokým špičkovým, avšak nízkým průměrným výkonem. Rotace antény navíc snižuje střední expozici okolí. Provoz takových zařízení podléhá hygienickým limitům, na které dohlíží Národní referenční laboratoř pro neionizující elektromagnetická pole při Státním zdravotním ústavu.

Sokolnice, Brdy a Javor 51: jak vznikají radarové legendy

Kdo slyší „radar“ a „armáda“ v jedné větě, často si vybaví spíš Sokolnice u Brna. Tamní 3D radiolokátor RAT-31DL typu FADR podle Ministerstva obrany patří do páteřní radiolokační sítě NATO v rámci integrovaného systému protivzdušné obrany NATINADS. Jeho úkolem je hledat letadla a sdílet data se spojenci. Skalky se dívají hlavně do mraků, Sokolnice pátrají po strojích ve vzduchu. Obě místa ale spojuje stejná kulisa: věž v krajině, oplocení a armádní emblém. Lidská fantazie si zbytek snadno domyslí.

Na Skalkách se tak objevují historky o neoznačených vrtulnících a nočním pohybu vozidel. Primární zdroj těchto vyprávění jsme nedohledali. Areál s technikou takového rozsahu ale přirozeně potřebuje servis, údržbu a ostrahu, a pohyb techniky v lese po setmění dokáže vyvolat dohady.

Podobnou cestou prošly i Brdy. Ministerstvo obrany svého času zpřístupnilo veřejnosti radar na vrchu Praha, aby lidem vysvětlilo, k čemu slouží. Ještě silnější příběh nabízí Javor 51 u Míšova, bývalý sovětský sklad jaderné munice. Desítky let šlo o přísně střežené tajemství, v roce 2013 se z něj stalo Atom Muzeum a v roce 2021 ho stát prodal Nadaci Železná opona. Ze skutečně utajovaného místa se stala turistická zastávka.

U Skalek je situace opačná. Technické parametry radaru visí volně na webu ČHMÚ, zatímco vojenské vazby a bezpečnostní režim zůstávají za plotem. Podle nás právě toto napětí mezi zveřejněnými čísly a nevyřčenými detaily dává vzniknout místní legendě. Kdo ví, kde končí ověřený údaj a kde začíná dedukce, vytěží z ní nejvíc.

Článek Radiolokační stanoviště Skalka u Prostějova sleduje vzdušný prostor nepřetržitě. Signál v okolí mizí kvůli frekvencím, které radar vysílá se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Optická geometrie a úhel slunečních paprsků

Poloha slunce vůči pozorovateli a dešťové stěně je naprosto klíčová. Celá ta nádhera totiž vzniká díky optickému jevu v atmosféře, kdy vodní kapky fungují jako drobné skleněné hranoly.

Zatímco u primární duhy se sluneční paprsek uvnitř dešťové kapky odrazí pouze jednou, sekundární duha vyžaduje dva vnitřní odrazy. Při každém odrazu uvnitř kapky se však část světelné energie ztratí (projde ven). Druhá duha je proto přibližně o 40 % slabší než ta hlavní, a aby byla viditelná, musí být pozadí oblohy dostatečně tmavé a sluneční svit velmi intenzivní.

„Kvůli dvojitému odrazu má také sekundární duha prohozené barvy – červená je na vnitřní straně a fialová na vnější,“ vysvětlila redakci VědaŽivě Lenka Hudcová z tiskového oddělení ČHMÚ.

A aby byla sekundární duha vůbec nad horizontem viditelná, musí být Slunce níže než 54° nad obzorem, to je další nepřekročitelná podmínka. „Pokud je Slunce výše (např. v létě kolem poledne), celý kruh duhy se schová pod obzor a úkaz nespatříte. Ideální čas je proto brzy ráno nebo pozdě odpoledne,“ doplňuje ještě Lenka Hudcová.

Meteorologické podmínky: Tvar a velikost kapek

To ale není všechno. Obrovskou roli hraje podle ČHMÚ také samotný déšť a celková kondice vzduchu. „Pro vznik jasné a zřetelné vedlejší duhy jsou zapotřebí větší dešťové kapky (průměr 1 až 2 mm), které padají při intenzivních přeháňkách.“

A aby toho nebylo málo, důležitý je zároveň i tvar kapek. Vzduchový odpor totiž ty velké deformuje – zespodu se zplošťují. Pokud jsou ale vlivem okolních podmínek deformované příliš (např. při silném větru či turbulencích), optická geometrie se naruší a sekundární duha zanikne. „Ideální je proto hustý, stabilní déšť s velkými kapkami bez silného větru,“ dodává Lenka Hudcová.

Tipy pro fotografování duhy a záludnosti s polarizačním filtrem

Podobné nebeské úkazy jsou mezi lidmi velmi oblíbené, ale zachytit je v té nejlepší „formě“ vyžaduje správné vybavení i trochu znalostí. I proto jsme se v redakci VědaŽivě obrátili na odborníky. „Pro začátek je vhodný poměrně širokoúhlý objektiv. Odhadem tak 15 mm v přepočtu na kinofilm/full frame. U mobilních telefonů je dnes poměrně běžné, že mají i jeden širokoúhlý objektiv a ten by měl stačit. Pokud sledujeme jen část duhy, tak je situace poměrně jednoduchá,“ vysvětlil Jan Drahokoupil z Amatérské meteorologické společnosti (znát můžete i jeho projekt Bouřky.cz).

„Polarizační filtr dokáže část duhy pěkně „vytáhnout“, ale je v tom háček… právě že jen část.“ Pokud je podle něj duhový oblouk celý, tak použitím polarizačního filtru jednu stranu oblouku fotograf sice zvýrazní, ale druhou prakticky vymaže. Je proto prý vždy lepší celý oblouk fotit bez polarizačního filtru.

Jinak ovšem nebývá scéna s duhou expozičně nijak náročná a moderní automatika fotoaparátů popř. mobilů si s tím dokáže poradit celkem obstojně. „Co jediné může být lehkou výzvou, je spíš schopnost správně zaostřit, protože mobil většinou fotí na automatické ostření a to může zrovna při focení oblohy/mraků nebo i duhy selhat, protože je ve scéně výrazně méně ostrých hran a přechodů, na které by se dokázal se zaostřením chytit. U fotoaparátu je nejsnazší nastavit manuální ostření na nekonečno,“ doplňuje Drahokoupil.

Jak vzniká bájný duhový kruh a jak je to s koncem duhy

Určitě znáte starou pověst o hrnci se zlaťáky, který má být k nalezení přesně tam, kde duha končí. Jenže fyzikální zákony hovoří v tomto případě jasně; místo, kde se barevný pás dotýká země, neexistuje. Jedná se o pouhou optickou iluzi, která se neustále posouvá spolu s vaším krokem (nepomůže tedy, pokud se duhu pokusíte doběhnout, prostě se vždy posune o kousek dál).

Zeměpisná rovina nás navíc často klame. Ve skutečnosti tvoří duha na obloze vždy kompletní kruh, jehož spodní polovinu nám stíní horizont. Pokud byste se však ocitli v palubním okně letadla nebo na vysoké rozhledně, můžete při optimálních podmínkách spatřit neporušený kruh v celé jeho pestrobarevné kráse.

Článek Proč bývá druhá duha slabší a má obrácené barvy? Optický jev vyžaduje dva odrazy světla se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč „rudá medúza“ září vysoko nad bouřkou

Červený skřítek patří do rodiny přechodných světelných jevů (TLE), které vznikají nad vrcholky mohutných bouřkových oblaků. Spouštěčem bývá mimořádně silný kladný blesk mířící k zemi. Takový úder vyšle prudkou změnu elektrického pole do horní atmosféry, do mezosféry ve výšce zhruba 50 až 95 kilometrů. Tam, v extrémně řídkém vzduchu, se rozhoří optický výboj. Elektrické pole urychlí částice, které excitují molekuly dusíku; jakmile se dusík vrací do klidového stavu, vyzáří charakteristické červené světlo. NASA celý proces přirovnává k rozsvícení plynu v neonové trubici, jenže tady má „trubice“ rozměry desítek kilometrů.

Kladné blesky bývají přibližně desetkrát silnější než záporné, ovšem i z nich pouhá asi dvě procenta dokážou sprite skutečně vyvolat. Proto je jev vzácný i nad těmi nejdivočejšími bouřemi.

Kolik kilometrů měří a proč ho oko přehlédne

Rozměry červeného skřítka ohromí. Podle dat NASA/JPL dosahuje centrální „hlava“ medúzovitého útvaru šířky 24 až 48 kilometrů, zatímco celá struktura, s chapadly směřujícími dolů a výtrysky nahoru, se rozpíná vertikálně na 40 až 50 kilometrů. Horálek u svého záznamu uvádí výšku jevu mezi 50 a 95 kilometry nad zemí.

Přesto ho většina lidí nikdy nespatří. Důvody jsou tři:

• Extrémní krátkost. Celý výboj trvá řádově jednu setinu sekundy až několik milisekund.
• Vzdálenost a geometrie. Pozorovatel musí stát stovky kilometrů od bouře, aby viděl nad její vrchol, a zároveň potřebuje volný, tmavý obzor.
• Slabý jas. Světlo se rozptyluje v tenké horní atmosféře; pouhým okem člověk zachytí spíš neurčitý bělavý záblesk než detailní rudou strukturu.

Horálek sám popisuje, že vizuální dojem na místě byl daleko skromnější než výsledný snímek. Fotoaparát s několikasekundovou expozicí dokáže nasbírat fotonů víc, než sítnice stihne zpracovat za zlomek okamžiku.

Jak Horálek skřítka ulovil u Seče a co k tomu stačí

Doložený případ z noci z 21. na 22. července 2025 vznikl z Ústupek u Sečské přehrady. Horálek mířil objektivem k jihozápadu, kde se za obzorem rozprostírala mohutná bouře směrem k Mnichovu. Vzdálenost od jádra konvektivního systému činila přibližně 250 kilometrů. Všechny zachycené skřítky se odehrály ještě za soumraku, proto má obloha na fotografiích modravý podklad místo očekávané černě, což dodává snímkům nečekaně surreálný nádech.

Technicky šlo o poměrně dostupnou sestavu: fotoaparát na stativu, objektiv 50 mm se světelností f/1,4 až f/2,0, citlivost ISO 2 000–3 200 a expozice tři až osm sekund. Žádná observatoř, žádný speciální dalekohled. Projekt NASA Spritacular doporučuje amatérům zrcadlovku nebo bezzrcadlovku s ohniskem 20–85 mm, stativ a manuální režim. Klíčovou ingrediencí ovšem zůstává trpělivost, a štěstí na správnou bouři ve správný čas.

Kdy a kde hledat červené skřítky nad střední Evropou

Sezona přechodných světelných jevů ve střední Evropě trvá podle Horálkových záznamů obvykle od května do září, s vrcholem v červnu a červenci, kdy se nad kontinentem formují nejsilnější konvektivní systémy. Horálek má úspěšné záznamy z let 2015, 2024, 2025 i 2026; český amatérský pozorovatel Martin Popek jich za svou kariéru zachytil dokonce stovky. V listopadu 2024 zaznamenali vědci sprite i nad Středozemním mořem ze vzdáleností 130 a 300 kilometrů.

Praktický recept pro zájemce: sledovat předpovědi silných organizovaných bouřkových komplexů (MCS), najít místo s volným výhledem k obzoru a tmavou oblohou, vyrazit po západu slunce (tehdy se zvedá dolní hranice ionosféry, což vzniku skřítků nahrává) a systematicky fotografovat obzor nad vzdálenou bouří. Nebezpečí hrozí od samotné bouřky, pokud se k ní pozorovatel přiblíží příliš; červený skřítek vysoko v mezosféře je pro člověka na zemi čistě vizuální podívaná.

Proč věda o skřítcích tak dlouho nevěděla

Piloti hlásili záhadné červené záblesky nad bouřemi desítky let, jenže bez důkazu zůstávaly jejich svědectví v kategorii kuriozit. První obrazový záznam pořídili až v červenci 1989 vědci z University of Minnesota, a to náhodou, při testu nízkosvětelné kamery. O několik měsíců později, v říjnu 1989, potvrdila existenci jevu pozorování z raketoplánu během mise STS-34. Od té doby se skřítci dostali do učebnic atmosférické fyziky, ale pro širokou veřejnost zůstávají dodnes téměř neznámí, právě kvůli kombinaci mizivé délky trvání, obtížné pozorovatelnosti ze země a nepředvídatelnosti.

Podle nás je nejpozoruhodnější paradox celého fenoménu právě v tom, že útvar o rozloze malého státu zůstává pro miliony lidí pod ním neviditelný, jen proto, že trvá kratší okamžik, než stačíte mrknout.

Článek Český astronom vyfotil červeného skřítka 240 km od bouřky. Blesk nad mrakem rozzáří dusík v mezosféře, oko ho sotva zachytí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně lidé viděli

Svědci hlásili červenou, oranžovou, žlutou, zelenou, modrou, indigovou i fialovou. Sedm barev duhy, jenže rozložených úplně jinak. Zatímco duha vzniká lomem světla v dešťových kapkách a má ostře ohraničené pruhy, perleťové oblaky nabízejí plynulé, proměnlivé přechody. Barvy se přelévají jako na povrchu mýdlové bubliny, protože vznikají jiným mechanismem: difrakcí a interferencí světla na drobných ledových částicích téměř stejné velikosti. Výsledek je intenzivnější a rozsáhlejší než běžná irizace na okraji obyčejného oblaku. A trvá jen krátce: Donnelly mluvila o zhruba hodině po rozednění a hodině před západem slunce.

Fyzika za krásou

Perleťové oblaky patří mezi takzvané polární stratosférické oblaky (PSC). Vznikají v dolní stratosféře, tedy zhruba 15 až 30 kilometrů nad zemí, vysoko nad běžnou oblačností, která se drží v troposféře pod deseti kilometry. Aby se vytvořily, musí teplota v této výšce klesnout k −85 °C. Tak extrémní chlad se vyskytuje téměř výhradně uvnitř polárního víru během arktické zimy.

Samotný vznik oblaku ale nestačí. Aby se rozzářil barvami, musí se přesně potkat tři věci:

• Ledové částice přibližně stejné velikosti, které fungují jako difrakční mřížka.
• Slunce pod obzorem, konkrétně 1° až 6° pod horizontem, jak uvádí britská meteorologická služba Met Office. Když je Slunce výš, obloha je příliš jasná a efekt se ztrácí. Když je níž, oblak už není dost nasvícený.
• Tmavé pozadí, nižší atmosféra musí být ve stínu, aby vysoký oblak vynikl jako jediný osvětlený objekt na obloze.

Právě proto se perleťové oblaky ukazují výhradně za soumraku a rozbřesku v zimních měsících. Data z dlouhodobého měření ve švédské Kiruně ukazují, že nejčasnější pozorování padlo na 30. listopadu, nejpozdější na 18. února, a přibližně 60 % případů připadlo na leden.

Proč Irsko, a proč ne Česko

Irsko leží na 53. stupni severní šířky, tedy dostatečně blízko arktickému polárnímu víru, aby k němu občas dosáhl jazyk extrémně chladného stratosférického vzduchu. Světová meteorologická organizace řadí perleťové oblaky mezi jevy typické pro Skandinávii, Skotsko, Aljašku, sever Kanady a Ruska. Irsko je na jižním okraji tohoto pásma, proto je tam jev vzácný, ale ne nemožný.

Česko na 50. stupni šířky je na tom hůř. Stratosférický chlad potřebný pro PSC sem prakticky nezasahuje. Přesto to není absolutně vyloučené: studie publikovaná v odborném časopise Applied Optics popsala pozorování perleťových oblaků nad Alpami na 46.–47. stupni severní šířky, pravděpodobně vůbec první doložený případ tak daleko na jih ve střední Evropě. Veřejný záznam přímo nad územím České republiky se nám dohledat nepodařilo, ale alpský případ ukazuje, že fyzikální hranice není tak ostrá, jak se dlouho předpokládalo.

Krásný jev s temnou chemií

Perleťové oblaky mají i odvrácenou stranu. Částice, na kterých vznikají duhové barvy, zároveň slouží jako katalytický povrch pro chemické reakce, které převádějí neškodné zásobní formy chloru na reaktivní molekuly. Ty pak na jaře, když se nad polárním vírem znovu objeví sluneční záření, účinně rozkládají ozon. Podle hodnocení americké agentury NOAA rostoucí koncentrace skleníkových plynů mohou v části arktické zimy ochlazovat dolní stratosféru, a tím paradoxně podporovat častější vznik těchto oblaků. Jednotlivé pozorování nad Irskem samozřejmě není důkazem klimatické změny, ale dlouhodobé četnosti PSC se stratosférickým klimatem prokazatelně souvisejí.

Jak jev nepropásnout

Předpovědět konkrétní perleťový oblak nad konkrétním městem nelze. Dá se ale sledovat, zda jsou podmínky příznivé. Dánský meteorologický institut provozuje denně aktualizované mapy s analýzou a desetidenní předpovědí oblastí, kde je stratosféra dostatečně chladná pro vznik PSC. Praktické pravidlo pro pozorovatele: v zimních měsících, ideálně v lednu, sledovat oblohu v úzkém okně kolem soumraku a rozbřesku, kdy je Slunce 1° až 6° pod obzorem. Na dokumentační snímek stačí i mobilní telefon: irské fotografie z února 2016, které obletěly svět, pořídil někdo na iPhone 6S

Článek Mraky nad Irskem vypadají jako duha. Ledové krystaly ve stratosféře lámu světlo způsobem, který je vidět jen pár dní v roce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co přesně NOAA předpovídá, a co ne

Důležité je rozumět jazyku, kterým NOAA mluví. Když říká „historic event“, nemyslí tím opakování roku 1877. Myslí tím překonání dosavadních špiček v záznamu, který začíná rokem 1950, tedy epizod 1982/83 (vrchol ONI přibližně +2,1 °C), 1997/98 (+2,4 °C) a 2015/16 (+2,6 °C). Navíc od února 2026 NOAA přešla z tradičního indexu ONI na nový operativní index RONI, takže přímé srovnání dnešních pravděpodobností s historickými rekordy v ONI vyžaduje opatrnost; jde o různé metriky.

Srpnová zpráva popisuje rychlé zesilování povrchových teplot v rovníkovém Pacifiku, hluboké zásoby podpovrchového tepla, západní větrné anomálie a již plně rozvinutou oceánsko-atmosférickou vazbu. Právě tato kombinace posouvá důvěru analytiků vysoko. NOAA ale zároveň výslovně připomíná, že samotná síla ENSO negarantuje konkrétní dopady v každém regionu. Další klíčová aktualizace přijde 10. září 2026.

Odkud se bere srovnání s rokem 1877

Paralela s El Niño 1877–1878 nepochází z operativních materiálů NOAA. Pochází z historické klimatologie, konkrétně ze studie Huang et al. (2020) publikované v Journal of Climate, která rekonstruovala sílu tehdejší epizody z proxy dat. Podle jedné z rekonstrukcí mohlo být El Niño 1877/78 silnější než kterákoli moderní epizoda. Autoři ale sami dodávají, že rozdíly mezi čtyřmi největšími událostmi nejsou po započtení nejistot statisticky průkazné. Rekonstrukce 19. století prostě nemá přesnost satelitní éry.

A co těch „4 % lidstva“? Sekundární odborná syntéza pracuje s odhadem 30 až 50 milionů mrtvých v důsledku pozdně viktoriánských hladomorů 70. a 90. let 19. století. Při tehdejší světové populaci kolem 1,1 až 1,4 miliardy lidí vychází horní odhad skutečně někam ke čtyřem procentům. Jenže klima nebylo jedinou příčinou. Katastrofu způsobila kombinace extrémního sucha v Asii, Brazílii a Africe s koloniálními potravinovými systémy, které neměly žádné rezervy, žádnou logistiku a často ani politickou vůli pomoci. Rok 1877 nebyl jen El Niño. Byl to El Niño v nejzranitelnějším možném světě.

Proč je dnešní situace jiná, a proč ne úplně

Automatické zopakování úmrtnosti 19. století z dnešního El Niño neplyne. Máme měsíční globální výhledy, satelitní a oceánská měření, systémy včasného varování WMO a potravinové zásoby, které tehdejší svět neznal. NOAA přímo uvádí, že lidé nemají schopnost ovlivnit vznik, sílu ani trvání ENSO, ale mají schopnost se připravit.

Jenže svět roku 2026 má vlastní zranitelnosti. A tady začíná skutečný problém.

• Planeta je už přehřátá. Globální teploty posledních dvou let opakovaně lámaly rekordy ještě před nástupem tohoto El Niño. Velmi silný ENSO přichází na už rozžhavený základ.
• Souběžný pozitivní Indian Ocean Dipole. WMO v červnové aktualizaci upozorňuje, že se vedle El Niño rozvíjí i pozitivní IOD, totéž, co v roce 1877 zesílilo sucho v jihovýchodní Asii a Austrálii. Nejde jen o teplý Pacifik, ale o širší oceánskou konfiguraci.
• Regionální rizika jsou nerovnoměrná. Sucho hrozí nejvíc námořní jihovýchodní Asii, severní části Jižní Ameriky, jižní Asii a Karibiku. Naopak vlhčí signál dostávají jih Severní Ameriky, části východní Afriky a jih Jižní Ameriky. Katastrofa nebude globálně stejná, bude regionální.

Věda navíc stále nedokáže spolehlivě říct, zda teplejší planeta znamená častější nebo silnější El Niño. NOAA PMEL ve svých FAQ přiznává, že modely dávají různé odpovědi. Co ale víme jistě: každé El Niño dnes startuje z vyšší základní teploty oceánů i atmosféry než kdykoli předtím.

Co to znamená pro Česko

Evropa není tropy a předpovědní dovednost sezónních modelů je tu výrazně nižší. Copernicus pro druhou polovinu roku 2026 vidí zvýšenou pravděpodobnost nadnormálního tepla nad velkou částí kontinentu, ale konkrétní český scénář „měsíc po měsíci“ z otevřených zdrojů nevyčteme.

Přesto existují dva kanály, kterými se rekordní El Niño může dotknout českých domácností. První je domácí: ČHMÚ už na konci května 2026 varoval, že se sucho znovu výrazně prohlubuje a hladiny hlubokých vrtů jsou mimořádně podnormální. Česko nevstupuje do druhé poloviny roku z normálního vodního stavu. Pokud se k tomu přidá teplý evropský průběh a slabší srážková obnova, riziko dalšího prohloubení je reálné.

Druhý kanál je nepřímý, ale potenciálně citelnější: globální komodity. Pokud El Niño poškodí sklizeň v klíčových producentských regionech, a při velmi silné epizodě je to pravděpodobné, české domácnosti to pocítí přes dovozové ceny potravin. Přesné procento zdražení se z dostupných modelů vyčíslit nedá, ale směr tlaku je jasný.

Kdy se dozvíme víc

Kritické okno je září až prosinec 2026. Právě v těchto měsících se ukáže, zda tříměsíční průměry teplot Pacifiku skutečně přejdou do historického pásma. CPC/NOAA publikuje diagnostiku každý druhý čtvrtek v měsíci, další klíčová zpráva vyjde 10. září. Sledovat budeme i WMO a evropský Copernicus.

Rok 1877 zabil miliony lidí ne proto, že El Niño bylo silné, ale proto, že svět na něj nebyl připravený a neměl jak se připravit. Dnes tu přípravné okno je, a právě se otevírá.

Článek Poslední El Niño stejné síly zabil 4 % lidstva. Modely NOAA ukazují, že se opakuje v roce 2026 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Proč těch 52 stanic nestačí zpochybnit

Nejčastější námitka proti podobným srovnáním zní: přidali jste nové stanice na teplých místech a číslo nafoukli. Brzezinova metodika tuto díru zavírá. Pracuje výhradně se stanicemi, které měří nepřetržitě od počátku šedesátých let, a soubor drží konstantní přes celou řadu. Žádná nová stanice v Polabí nebo na jižní Moravě výsledek nezkresluje.

Měřená veličina je po celou dobu stejná: denní maximum teploty vzduchu, snímané čidlem v radiačním krytu dva metry nad aktivním povrchem. Změnila se technika záznamu, z ručního odečtu na automatické logování, ale fyzikální princip měření zůstává identický. Dekádní agregace navíc vyhlazuje výkyvy jednotlivých let a odpovídá standardnímu klimatologickému přístupu, který používá i ČHMÚ.

Co znamená 610 dnů nad 35 °C

Samotné číslo je součet přes všechny stanice a všechny dny v dekádě, nejde o to, že by na jednom místě bylo 610 dnů nesnesitelného vedra. Přesto je nárůst strukturální. ČHMÚ uvádí, že od šedesátých let se průměrná teplota v Česku zvedla asi o 2 °C, v létě dokonce o 3 °C. Počet tropických dnů (nad 30 °C) vzrostl z průměrných čtyř na dvanáct ročně. Ve městech je posun ještě ostřejší: z deseti na třicet. V centru Prahy napočítali v období 2011–2023 průměrně 22 tropických dnů za rok.

Problém přitom nejsou jen odpolední špičky. S rostoucím počtem velmi horkých dnů přibývají i tropické noci, kdy teplota neklesne pod 20 °C. Tělo se nestihne zotavit a zdravotní rizika (dehydratace, kardiovaskulární selhání, přehřátí) se násobí. Podle Evropské agentury pro životní prostředí je horko v Evropě největším zabijákem mezi extrémy počasí.

Vedra, která se lámou do účtů i sklizně

„Oteplení o pár stupňů“ zní abstraktně. Konkrétní je tohle:

• Voda. I při podobných ročních srážkách roste výpar, klesají průtoky řek a zhoršuje se klimatická vodní bilance. Krajina vysychá, i když prší stejně.
• Zemědělství. Vegetace startuje dříve, ale s ní roste i riziko poškození jarními mrazy. U některých plodin se počítá s poklesem výnosů v řádu desítek procent. Národní akční plán adaptace s těmito scénáři výslovně pracuje.
• Infrastruktura. ČHMÚ varuje před deformacemi kolejnic a silničních povrchů, přetížením energetických sítí a výpadky dodávek. Klimatizace v budovách zvedá spotřebu elektřiny právě ve chvíli, kdy je síť nejzranitelnější.
• Města. Beton a asfalt akumulují teplo a vytvářejí tepelné ostrovy. Rozdíl mezi centrem Prahy a okolní krajinou může v letní noci dosáhnout i několika stupňů.

Hotspoty extrémního horka v Česku leží dlouhodobě v Polabí, Poohří a na jižní Moravě. Mezi rekordními stanicemi opakovaně vystupují Doksany. Právě nížinné a příměstské lokality táhnou většinu přírůstku.

Česko není výjimka, a trend nekončí

Sousední Německo sleduje počet horkých dnů nad 30 °C a deset nejteplejších let podle tohoto ukazatele přišlo až po roce 1994. Rakousko hlásí od roku 1961 nárůst horkých dnů ve všech zemských metropolích o 13 až 27 dnů. Česko spadá do stejného středoevropského pásu, kde se kontinentální extrémy zrychlují.

Klimatické modely se shodují ve směru: další růst četnosti velmi horkých dnů a delší horké vlny, zvlášť v sušších podmínkách střední Evropy. Mechanicky extrapolovat „dalších 36násobek“ by bylo zavádějící, ale odborné texty i státní adaptační strategie počítají s tím, že to, co bylo v šedesátých letech meteorologickou kuriozitou, bude v příštích dekádách standardní letní realitou.

Sedmnáct dnů za deset let, to bylo vedro, o kterém se vyprávělo. Šest set dnů za deset let je vedro, na které se musí projektovat střechy, nemocnice i vodovody.

Článek 52 stanic ČHMÚ měří vedra od roku 1961. Rozdíl mezi první a poslední dekádou je 40násobný se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od jezuitské hvězdárny k 252. roku řady

Příběh začíná dřív, než napovídá letopočet 1775. Pravidelná meteorologická pozorování v Klementinu zahájil už roku 1752 matematik a astronom Josef Stepling, člen zdejší jezuitské komunity. Šlo ale o záznamy s mezerami a proměnlivou metodikou. Za skutečného zakladatele souvislé denní řady považuje ČHMÚ astronoma Antonína Strnada, který od roku 1775 zavedl systematický režim odečtů, nejprve dvakrát denně – ráno a kolem třetí odpoledne.

Klíčový zlom přišel roku 1781, kdy se Klementinum zapojilo do mannheimské meteorologické sítě, první standardizované mezinárodní soustavy stanic. Od 1. ledna 1784 je řada podle moderních kritérií ČHMÚ zcela bez mezer. V roce 2026 tak ústav pracuje s označením „252letá klementinská teplotní řada“, přičemž uzavřených je 251 celých roků dat za období 1775–2025.

Nejde přitom jen o teplotu. Od počátku řady se zaznamenával i tlak vzduchu, rychlost větru a oblačnost. Spolehlivá srážkoměrná řada přibyla od května 1804.

Kde je Klementinum v evropském žebříčku

Formulace „nejdelší v Evropě“ svádí k absolutnímu superlativu. Realita je přesnější, a pořád působivá.

Nejstarší instrumentální teplotní sérií v Evropě je britská Central England Temperature, sahající až k roku 1659. Jenže CET není jedna stanice: jde o kompozitní regionální řadu složenou z více měřicích bodů. Švédská Uppsala měří od roku 1722, švýcarský Basel/Binningen od 1755, rakouský Kremsmünster od 1767 a Vídeň od 1775, tedy stejně dlouho jako Praha.

Klementinum ale patří do nejužší evropské skupiny nejstarších souvislých teplotních řad vedených na jednom městském stanovišti. V květnu 2025 ČHMÚ ve své tiskové zprávě výslovně použil formulaci „nejdelší nepřerušená měření ve střední Evropě“.

Co říká čtvrt tisíciletí dat o pražském klimatu

Síla klementinské řady se ukazuje ve chvíli, kdy vedle sebe položíte čísla z různých staletí.

• Nejteplejší rok celé řady: 2024, průměrná teplota 13,3 °C.
• Nejchladnější roky: 1838 a 1871, oba s průměrem 7,2 °C.
• Nejchladnější měsíc: prosinec 1788 s průměrem −9,7 °C.
• Nejnižší denní průměr: 29. prosinec 1799, −21,3 °C.

Rok 2025 skončil s průměrem 11,8 °C a zařadil se mezi 11. až 13. nejteplejší za celou historii řady. Před rokem 2000 nebyl žádný rok tak teplý nebo teplejší. Z šestnácti nejteplejších roků od roku 1775 spadá před rok 2000 jediný. Trend je tedy jednoznačný.

ČHMÚ zároveň upozorňuje na důležitý kontext: Klementinum stojí v husté zástavbě centra Prahy, takže v datech se vedle širšího klimatického oteplování projevuje i efekt městského tepelného ostrova. Klementinská řada je špičková pro dlouhodobé historické srovnání, ale mechanicky ji ztotožňovat s „průměrným počasím Česka“ by bylo zavádějící.

Jak se měří dnes a kde si data stáhnete

Z ručních odečtů dvakrát denně se režim postupně zpřísňoval. Mezi lety 1800 a 1839 se v Klementinu měřilo každé dvě hodiny, po roce 1840 dokonce každou hodinu. Dnes stanice publikuje desetiminutová operativní data základních veličin a hodinové záznamy ze zpráv SYNOP. Vše je veřejně dostupné na webu ČHMÚ, operativní hodnoty i historické charakteristiky. Surová klimatická data nabízí také otevřený datový portál ČHMÚ. Ústav přitom upozorňuje, že operativní čísla procházejí následnou verifikací v klimatologické databázi CLIDATA, než se stanou součástí oficiálního klimatického záznamu.

Důležité je rozlišit role: meteorologickou stanici provozuje a data spravuje ČHMÚ. Samotný areál Klementina patří pod Národní knihovnu ČR. A turistické prohlídky Astronomické věže a barokní knihovny zajišťuje Prague City Tourism; základní vstupné činí 380 Kč, snížené 230 Kč, rodinné 810 Kč.

Článek V pražském Klementinu probíhá souvislé měření teploty od roku 1775. Jejich řada patří k nejdelším v Evropě se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Geograficky naprogramovaná bouřka

Jezero Maracaibo leží v severozápadní Venezuele, obklopené ze tří stran horskými hřebeny And a Cordillera de Mérida. Na severu se pánev otevírá ke Golfu de Venezuela a dál ke Karibiku. Právě tahle konfigurace dělá z jezera něco víc než pouhou vodní plochu v tropech.

Přes den slunce ohřívá hladinu, jezero uvolňuje obrovské množství vlhkosti. Po západu slunce se spouští klíčový mechanismus: noční nízkoúrovňový jet (proud vzduchu v nízké výšce) začne hnát vlhký vzduch od pobřeží a z jezera směrem k jižním horským bariérám. Vzduch nemá kam uhnout. Stoupá podél svahů, rychle se ochlazuje, vodní pára kondenzuje a během pár hodin vyrostou mohutné cumulonimby. Uvnitř oblaků se srážkové a ledové částice tříští a nabíjejí. A pak to začne blikat.

Studie publikovaná v Bulletin of the American Meteorological Society v roce 2016 ukázala, že centrum aktivity je mimořádně úzce lokalizované. Hlavní ohnisko leží nad jihozápadem jezera poblíž ústí řeky Catatumbo, druhé menší centrum se nachází blízko kolumbijsko-venezuelské hranice. Nejde o rozptýlené bouřky putující krajem. Jde o stacionární stroj, který se každou noc zapne na stejném místě.

Čísla, která nemají konkurenci

„Každou noc“ si zaslouží upřesnění. Catatumbo nebouří 365 nocí v roce. Ale 297 dnů bouřkové aktivity ročně, tolik vykazují data družic TRMM a senzoru LIS, které vyhodnotila NASA, je číslo, které žádné jiné místo na Zemi nedosahuje. Sezónní minimum připadá na leden a únor, kdy se cirkulační vzorce nad pánví dočasně oslabí. Zbytek roku ale obloha nad Maracaibem pracuje téměř bez výpadku.

Jak si tato čísla stojí ve světovém srovnání:

Rozdíl v metrikách není chyba; starší měření počítala záblesky na čtvereční kilometr za rok, novější analýza NASA z roku 2022 pracuje s takzvanou flash extent density a průměrným počtem záblesků za den. Obě metodiky ale vedou ke stejnému závěru: Maracaibo je jednička.

Oproti nočním bouřkovým systémům, které vznikají podobným mechanismem například nad americkými Velkými pláněmi, je Catatumbo výrazně stacionárnější. Bouřky na pláních putují, přesouvají se s frontami. Catatumbo zůstává ukotvené. Pánev Maracaibo funguje jako trychtýř, který vlhkost pokaždé nasměruje do stejného místa.

Záhadný výpadek a otázka budoucnosti

Na přelomu let 2009 a 2010 blesky Catatumbo na několik měsíců téměř úplně ustaly. Místní rybáři, zvyklí na noční světelnou show jako na součást krajiny, hlásili nezvykle temné noci. Epizoda spadá do období silného sucha a změněné atmosférické cirkulace, pravděpodobně ovlivněné jevem El Niño. Přesná atribuce v recenzované literatuře dosud chybí, ale širší rámec je jasný: Catatumbo je sice mimořádně stabilní, ale ne nezranitelné. Reaguje na teplotu mořské hladiny, vlhkost a velkoškálové cirkulační vzorce.

Po několika měsících se blesky vrátily. Otázka, zda by klimatická změna mohla jev trvale oslabit, zůstává otevřená. Podle nás je klíčové, že samotná geografie pánve (hory, jezero, otevřený sever) se nemění. Dokud bude existovat teplá vodní plocha a noční proudění, bude existovat i Catatumbo. Ale jeho intenzita a sezónnost se mohou posouvat.

Co to znamená pro lidi pod bouřkou

NASA Earthdata výslovně upozorňuje, že místní rybářské komunity žijí s blesky doslova za oknem, a zásahy lidí jsou v regionu častější než v USA. Každá noční bouřka přináší standardní rizika: silný vítr, přívalové srážky, downbursty nebezpečné zejména na vodě. Pro letecký provoz představuje noční konvekce nad Maracaibem vysoce rizikové prostředí; piloti se bouřkovým celům vyhýbají podle standardních postupů, které vyžadují minimální odstup 37 km od silných radarových ech.

A co český turista, který by chtěl Catatumbo vidět na vlastní oči? Právně to možné je, při turistickém pobytu do 90 dnů Češi vízum nepotřebují. Prakticky je to v roce 2026 jiná liga. MZV ČR před cestami do Venezuely varuje kvůli vysoké kriminalitě a politické nestabilitě, přímý let z Prahy do Caracasu neexistuje a z Maracaiba k pozorovacím místům u ústí řeky Catatumbo vede ještě dlouhá a logisticky nejistá cesta vnitrozemím. Oblast Zulia navíc sousedí s kolumbijskou hranicí, kde jsou bezpečnostní rizika nejvyšší.

Maják, který nikdy nezhasíná

Historicky sloužily záblesky nad Maracaibem jako navigační bod pro lodě vplouvající do zálivu, odtud přezdívka „maják Maracaiba“. Světlo bylo viditelné desítky kilometrů daleko, spolehlivější než jakýkoli lidský výtvor.

Dnes Catatumbo slouží vědě jako referenční bod pro studium tropické konvekce a globální distribuce blesků. Pro místní rybáře zůstává součástí nočního života, doslova. A pro zbytek světa je připomínkou, že některé přírodní jevy nepotřebují být náhodné, aby byly ohromující. Stačí správné jezero, správné hory a vzduch, který nemá kam jinam jít.

Článek Unikátní blesky Catatumbo vznikají nad jezerem Maracaibo každou noc díky střetu vlhkého vzduchu a hor. Dlouho sloužily jako maják se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mrak, který vypadal jako tornádo, a taky jím byl

Na záběrech z Bynova visel pod základnou bouřkového oblaku tmavý, roztřepený útvar táhnoucí se směrem k zemi. Přesně tak ale vypadá i takzvaný scud, nízká roztřepená oblačnost, která se tvoří v blízkosti srážkových pruhů a nemá s tornádem nic společného. Podle kritérií americké National Weather Service je scud nejčastějším „falešným tornádem“, které mate i zkušené pozorovatele. Chybí mu organizovaná rotace, napojení na mateřskou bouři v místě, kde tornáda vznikají, a hlavně se nedotýká země.

Právě dotek se zemí je rozhodující. Dokud meteorolog nevidí buď prach a trosky u povrchu, nebo nezjistí škodní stopu v terénu, nemůže z videa bezpečně říct, jestli jde o tornádo, nebo o vizuálně identický, ale neškodný jev. V případě Bynova rozhodl terénní průzkum: vyvrácený menší strom, polámané větve přenesené na vzdálenost několika set metrů a charakteristický vzor poškození odpovídající rotujícímu proudu vzduchu. ČHMÚ na základě těchto stop přiřadil intenzitu IF0,5 na Mezinárodní Fujitově stupnici, tedy nejslabší kategorie, při které už ale vznikají měřitelné škody.

Třikrát za týden: shluk, ne nová norma

Bynovské tornádo nebylo osamělé. O pět dní dříve, v neděli 31. května 2026, potvrdil ČHMÚ dvě slabá tornáda v jižních Čechách. První se vyskytlo jihovýchodně od Netolic, pravděpodobně v oblasti obcí Chvalovice, Babice a Strýčice. Druhé zasáhlo Záluží u Týna nad Vltavou. U netolického případu byly hlášeny škody, ale dostupné zprávy neupřesňují, jaká jejich část připadá přímo na tornádo. U Záluží konkrétní škody otevřené zdroje nepopisují.

Tři potvrzená tornáda během šesti dnů zní alarmujícím tónem. Kontext ale ukazuje jiný obraz. ČHMÚ ve svém FAQ uvádí, že slabá tornáda se v Česku objevují relativně pravidelně, většinou v řádu jednotek až vyšších jednotek zaznamenaných případů za rok. Podle nás jde o nápadný krátkodobý shluk v bouřkově aktivním období, nikoli o důkaz, že se s počasím děje něco zásadně nového. Žádné studie zatím nenaznačují, že by klimatická změna vedla v Česku k častějším nebo silnějším tornádům. A jak připomíná projekt tornada-cz, nárůst zdokumentovaných případů po roce 2000 souvisí hlavně s rozšířením mobilů, digitálních fotoaparátů a internetu; víc lidí natáčí, víc případů se zaznamená.

Bynov versus jižní Morava: dvě zcela jiné kategorie

Pro představu, jak obrovský je rozptyl mezi nejslabším a nejsilnějším tornádem na českém území, stačí jediné srovnání:

Moravské tornádo z 24. června 2021 bylo podle hodnoticí zprávy ESSL jedním z nejsilnějších zdokumentovaných v moderní historii střední Evropy. Bynovský případ je oproti němu jako škrábnutí vedle automobilové havárie. To ale neznamená, že je bezvýznamný. Právě evidence nejslabších tornád pomáhá meteorologům odhadovat celkovou pravděpodobnost výskytu silnějších případů a brání tomu, aby veřejnost zaměňovala skutečná tornáda s běžnými optickými triky pod bouří.

Jak probíhá potvrzení: závod s časem a úklidem

Terénní průzkum po tornádu je vždycky závod. Podle metodiky popsané v technické zprávě k moravskému tornádu z roku 2021 kombinují týmy letecký a pozemní průzkum, ideálně co nejdříve po události. Hledají škodní stopu, pás poškození, který odpovídá rotujícímu proudu vzduchu. Zaměřují se na místa s největším poškozením, porovnávají stav budov, stromů a vegetace a podle rozsahu škod přiřazují stupeň na Mezinárodní Fujitově stupnici.

Problém? Lidé uklízejí. Už hodiny po tornádu mizí polámané větve, opravují se ploty, odstraňují se spadlé stromy. Každá hodina zhoršuje čitelnost stop. V Bynově naštěstí stačily i drobné, ale jednoznačné stopy, vyvrácený kmen a přenesené větve, k tomu, aby meteorologové mohli jev klasifikovat.

Co dělat, když něco podobného uvidíte

I slabé tornádo vrhá větvemi a předměty, které jsou pro člověka hlavním nebezpečím. Projekt tornada-cz doporučuje jednoduché pravidlo: neověřovat si jev venku, ale okamžitě hledat pevný úkryt.

• Ideální úkryt: sklep, suterén, vnitřní místnost bez oken.
• Vyhnout se: stromům, vyšším budovám, elektrickému vedení, autu jako „bezpečnému místu“.
• V otevřené krajině: hledat terénní prohlubeň, lehnout si a chránit hlavu, hrudník a břicho.

Pro laika není bezpečné odhadovat, jestli jde o „slabý vír bez rizika“. Pokud vidíte útvar napojený na bouřkovou základnu, zřetelnou rotaci nebo prach a trosky u země, chovejte se tak, jako by šlo o plnohodnotnou hrozbu.

Bynovské tornádo nikoho nezranilo a škody spočítáte na prstech jedné ruky. Ale právě ono připomíná, že rozdíl mezi dramatickým mrakem a skutečným tornádem nepoznáte z videa; poznáte ho až z toho, co zůstane na zemi.

Článek Třetí tornádo v Česku za pouhých 7 dní! Vzdušný vír v Děčíně rval stromy i s kořeny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde přesně a jak moc bude horko

Bouřkový potenciál roste s teplotou. Úterní maxima na východě Česka to potvrzují:

Rozdíl mezi dneškem a zítřkem je propastný; v Olomouckém kraji spadne maximum o devět stupňů za jediný den. Právě dnešní teplé odpoledne je okno, ve kterém se nestabilita může vybít nejprudčeji. Doplňkové městské předpovědi ukazují odpolední bouřkovou aktivitu pro Brno, Olomouc i Ostravu. Ve Zlíně se počítá spíš s přeháňkami, ale i ty mohou být v nestabilním režimu intenzivní.

Proč výstraha ještě není venku

ČHMÚ vydává výstrahy ve formátu CAP, strukturovaný dokument, který přesně vymezuje území (až na úroveň jednotlivých obcí s rozšířenou působností), časovou platnost a stupeň nebezpečí. Paralelně vzniká souhrnná textová informace pro média. Dokud ústav nemá dostatečně jistou lokalizaci a odhad doprovodných jevů (kroupy, nárazy větru, srážkové úhrny), výstrahu nezveřejní. Není to váhání, je to postup: obecné avízo říká „někde na Moravě“, zatímco PVI/CAP musí říct kde, kdy a jak silně.

Z veřejných informací k výstražnému systému navíc vyplývá, že ani urgentní upozornění neznamená automaticky škody v celé zasažené oblasti. Jde o stav maximální pohotovosti, ne o jistotu, že bouřka zasáhne každou obec v seznamu.

Co ukázaly bouřky před devíti dny

Pro představu, co „silné bouřky“ v praxi znamenají: po bouřkové epizodě z 31. května 2026 evidovali hasiči jen v Jihočeském kraji přes 200 událostí během několika hodin. Ve Středočeském kraji to bylo 87 zásahů za necelých 17 hodin, nejčastěji kvůli spadlým stromům na komunikacích a nebezpečným stavům po silném větru. Dnešní situaci na Moravě zatím nelze stavět na stejnou úroveň, protože chybí zveřejněné parametry výstrahy. Ale i lokální bouřka dokáže zablokovat silnici nebo zaplavit sklep.

Jak se připravit a co sledovat

Praktická doporučení pro dnešní odpoledne a večer na východě republiky:

• Zajistěte volně uložené předměty na balkonech a zahradách.
• Neparkujte pod stromy; padající větve jsou při bouřkách nejčastější příčinou škod na autech.
• Omezte pohyb v blízkosti vzrostlých stromů a starších budov.
• Nevjíždějte do zatopených úseků komunikací, i mělká voda může překvapit proudem.
• Průběžně kontrolujte výstrahy ČHMÚ; ranní předpověď nestačí, situace se může zpřesnit během dopoledne.

Venkovní akce nemusíte nutně rušit hned ráno, ale mějte záložní plán pro přesun pod střechu. Platí to i pro Prahu; doplňková předpověď ukazuje na úterní odpolední bouřku i v hlavním městě, takže bouřkový potenciál není omezený čistě na Moravu.

Co se změní od července

Za necelé tři týdny, od 1. července 2026, přechází ČHMÚ na zcela nový výstražný systém. Dnešní výstrahy ještě běží ve starém režimu. To znamená jediné: způsob, jakým budete dostávat varování, se brzy promění, a stojí za to si nový formát po spuštění projít, než přijde další bouřková vlna.

Zítřejší ochlazení přinese úlevu, ale nestabilní režim s přeháňkami drží minimálně do čtvrtka. Stabilní letní počasí z dostupných podkladů zatím na obzoru není.

Článek Polední zlom v Česku: Obloha se zatáhne a meteorologové očekávají lokální smrště se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co říkají oficiální čísla

DHMZ ve své prognóze výslovně upozorňuje, že sezónní modely neumějí předem určit délku, četnost ani přesné rozložení jednotlivých vln veder. Umějí ale říct směr, a ten ukazuje jednoznačně nahoru. Největší teplotní odchylka se rýsuje pro červenec.

Co to znamená v konkrétních stupních? Sezónní prognóza denní maxima nedává, ale klimatologické normály a historické rekordy ano:

Dubrovník má v normálu 11 červencových a 13 srpnových dnů s maximem alespoň 30 °C. Při nadprůměrném létě se dá čekat, že těch dnů bude víc, a že nejsilnější epizody mohou pobřeží posunout k 35 °C i výše. Absolutní rekord z Ploč zůstává extrémem, ale laťka ukazuje, kam se Jadran umí vyšplhat.

El Niño: silný, ale ne nutně „super“

Chorvatská média i klimatolog Branko Grisogono rámují letošní léto jako důsledek souběhu dvou jevů: přirozeného El Niña a dlouhodobého antropogenního oteplování. „Jeden efekt se přidává na druhý,“ shrnul Grisogono pro Jutarnji list. Podle něj právě tato kombinace dělá každé další léto potenciálně nebezpečnějším než to předchozí.

WMO v červnovém bulletinu uvádí 80% pravděpodobnost vzniku El Niña v období červen až srpen 2026 a zhruba 90% pravděpodobnost jeho přetrvání do konce roku. Mluví o jevu nejméně střední síly s možností zesílení. Jenže mediální zkratka „super El Niño“ zatím nemá oporu v datech. NOAA v diagnostice ze 14. května konstatovala, že žádná kategorie vrcholové síly nepřesahovala 37% pravděpodobnost. Silný El Niño je tedy ve hře, ale „super“ zůstává spekulací.

Grisogonovy odhady přitom mají slušnou bilanci. V červnu 2025 v pořadu RTL Direkt předpověděl, že větší část léta bude v Chorvatsku horká a nadprůměrná, zhruba o 1–2 °C. DHMZ potom léto 2025 vyhodnotil s odchylkami od +0,9 do +2,4 °C. Směr i řád trefil.

Teplé moře, dusné noci

Číslo, které turisté obvykle nesledují, ale které rozhoduje o kvalitě spánku: teplota moře. Historická maxima na chorvatských stanicích dosáhla 30,0 °C v Crikvenici, 29,5 °C na Rabu a 29,1 °C v Dubrovníku. Teplé moře znamená slabší noční ochlazení, a právě tropické noci, kdy teplota neklesne pod 20 °C, jsou pro organismus nejnáročnější. Klimatizace v apartmánu přestává být luxus. Stává se nutností.

Jak přežít dovolenou v pohodě

Jet do Chorvatska letos neznamená riskovat zdraví. Znamená to ale změnit návyky. WHO připomíná, že na Evropu připadá 36 % odhadovaných světových úmrtí souvisejících s horkem, a nejohroženější jsou senioři, malé děti a chronicky nemocní.

Praktický režim pro léto 2026 na Jadranu:

• Poledne a rané odpoledne (11:00–16:00) trávit ve stínu nebo v klimatizovaném prostoru, ne na pláži.
• Pít průběžně, nečekat na žízeň. Vodu, ne alkohol.
• Lehké světlé oblečení, pokrývka hlavy, opalovací krém s vysokým faktorem.
• Sledovat výstrahy DHMZ, chorvatský ústav vydává varování před vedry v reálném čase.
• Nikdy nenechávat děti ani zvířata v autě. Ani na „chvilku“.
• Znát příznaky úpalu: závrať, nevolnost, horká suchá kůže, zmatenost. Při podezření okamžitě chladit a volat pomoc.

A co Česko?

ČHMÚ k začátku června nabízí veřejně měsíční pravděpodobnostní výhled, nikoli detailní sezónní mapu s konkrétními letními teplotami. Evropský teplotní signál je silný a zasahuje širší region, ale české léto je potřeba sledovat průběžně přes krátkodobé výstrahy a aktualizované měsíční výhledy ČHMÚ.

Chorvatské léto 2026 nebude neobyvatelné. Bude ale vyžadovat jiný denní režim, než na jaký byli čeští turisté zvyklí ještě před pár lety: méně poledního slunce, víc stínu a láhev vody navíc v batohu.

Článek Katastrofa v Chorvatsku: Moře má 30 stupňů a kvůli tropické noci se v něm nevykoupete! Potrvá to celé léto se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak meteorologové tornáda prokázali

U každého podezření na tornádo musí ČHMÚ shromáždit dostatek důkazů, než jev oficiálně potvrdí. V případě Záluží měli meteorologové k dispozici hned trojici indicií: kamerový záznam zachycující rotující vír, popis konkrétních škod od místních obyvatel a radarový znak takzvaného hákového echa. Hákové echo je charakteristický tvar radarové odrazivosti připomínající zahnutý hák na zadní straně bouřkového oblaku. Podle amerického NOAA bývá spojeno s mezocyklónou, rotujícím vzestupným proudem uvnitř supercely, což naznačuje příznivé podmínky pro vznik tornáda.

U Netolic se ČHMÚ opíral o věrohodná svědectví očitých pozorovatelů, radarová měření a charakter škod v terénu. Případ označil za prokázaný, přesnou intenzitu na Fujitově stupnici ale zatím nestanovil. Ústav zároveň upozornil, že bez rozsáhlejšího terénního průzkumu, ideálně s dronem, nelze přesně oddělit, které škody způsobilo přímo tornádo a které běžný bouřkový vítr či sestupný proud.

Škody lokální, ne katastrofické

V Záluží šlo podle dostupných informací o velmi slabý jev. Vítr bral hlavně lehčí předměty (zahradní nábytek, plastové květináče) a poškodil část střešní krytiny. V pásu Chvalovice–Babice–Strýčice jsou evidovány rozsáhlejší škody, jejich přesný rozsah ale zůstává nejasný právě kvůli překryvu s dalšími bouřkovými projevy.

Srovnání s moravským tornádem z 24. června 2021 se nabízí, ale čísla mluví jasně: tehdejší vír dosáhl síly F4, prošel dráhou asi 26 kilometrů a způsobil škody odhadované na zhruba 15 miliard korun. Jihočeské epizody byly nesrovnatelně slabší. Přesto nejde o bezvýznamnou událost. Už 20. dubna 2026 potvrdili meteorologové slabé tornádo u Jičína, takže do začátku června mělo Česko na kontě minimálně tři zdokumentované případy, a to ještě před astronomickým létem. Pro kontext: podobný případ dvou tornád v jednom dni Česko zažilo naposledy v květnu 2023, kdy byly potvrzeny víry v Nějepíně i na Svitavsku.

Proč varování nepřišlo na konkrétní místo

V neděli 31. května platila pro jižní Čechy zpřísněná výstraha na silné až velmi silné bouřky. Obecné varování tedy existovalo. Cílené tornádové varování pro konkrétní obec ale současný stav meteorologie neumožňuje. Jak ČHMÚ vysvětlil už v tiskové zprávě k moravskému tornádu z roku 2021, lze předpovědět prostředí příznivé pro supercely a upozornit na nebezpečné průvodní jevy bouřek, ale nelze spolehlivě určit, která konkrétní bouře tornádo skutečně vyprodukuje. Klíčovou roli v neděli sehrála kombinace vyšší vlhkosti v přízemní vrstvě a výraznějšího střihu větru do zhruba jednoho kilometru nad zemí.

Co dělat, když se tornádo blíží, a po něm

Při přiblížení tornáda platí jasná pravidla. Nestát u oken. Přesunout se do sklepa, nebo alespoň do vnitřní místnosti bez oken (koupelny, chodby, jádra bytu). V otevřené krajině hledat terénní snížení či příkop. Auto není bezpečný úkryt, lehké stavby typu chata nebo maringotka ještě méně.

Po přechodu víru přichází praktická stránka, dokumentace škod pro pojišťovnu:

• Ihned nafotit a natočit veškeré škody včetně celkových záběrů okolí.
• Provizorně zabránit dalším škodám (zakrýt střechu plachtou, odstranit nebezpečné větve), ale nic zásadního nevyhazovat bez dokumentace.
• Sepsat poškozené věci včetně stáří, pořizovací ceny a rozměrů poškozených částí stavby.
• Připravit si číslo pojistné smlouvy, datum a místo události, popis škody a odhad její výše.
• Nahlásit škodu co nejdříve, online nebo telefonicky. U větších škod některé pojišťovny doporučují po nafocení vyčkat na prohlídku technika, pokud nehrozí další poškození.

Pojistné krytí se řídí konkrétní smlouvou; v praxi bývá vedeno pod živelní událostí nebo vichřicí.

Rok 2026 má za sebou teprve pět měsíců a tři potvrzená tornáda. Statisticky to zatím vypadá na nadprůměrnou sezónu, a léto, kdy bývají bouřky nejsilnější, teprve začíná.

Článek Morava se opakuje! Česko zasáhl nejhorší scénář, vytvořila se hned dvě tornáda najednou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se za „masivní dešťovou vlnou“ skutečně skrývá

Slovní spojení „masivní dešťová vlna“ nezní z úst meteorologů. ČHMÚ situaci popisuje střízlivěji: přechod studené fronty doprovázený pásem plošnějších srážek, místy s bouřkami. Studená fronta podle oficiální terminologie ČHMÚ typicky přináší ochlazení, přeháňky a v létě i bouřky, přesně to, co se má odehrát v noci z úterý na středu. Hlavním problémem bude déšť, nikoli silný vítr nebo větší kroupy.

Důležité je zpřesnění časového rámce. Ranní předpověď z úterý mluvila vágně o „úterním večeru“, ale pozdější upřesnění s odkazem na ČHMÚ posunulo hlavní nástup fronty do intervalu mezi půlnocí a ránem 3. června. První přeháňky a bouřky se mají objevit na Znojemsku, odtud pásmo zamíří přes Brno dál na severovýchod.

Středa: mokro, chlad a teplotní houpačka

Proč má být středa „drsná“? Stojí za tím trojkombinace:

• Přechod fronty v noci a ráno, nejintenzivnější srážky spadnou mezi půlnocí a dopolednem, hlavně na jihovýchodě republiky.
• Plošnější déšť až do odpoledne, i po odeznění bouřkových jader bude zataženo a mokro.
• Teplotní propad, z úterních 24 °C na středečních zhruba 18 °C. Ve čtvrtek se rtuť vrátí k 23 °C, v pátek ale znovu klesne.

Pro běžného člověka to znamená jediné: nejhorší okno pro ranní přesuny a pobyt venku vychází na středu ráno a dopoledne, zvlášť na Moravě a Vysočině. Řidiči musí počítat s mokrou vozovkou a sníženou viditelností, pěší s deštníkem a bundou navíc.

Co říká mapa, a co ne

Mapa, o kterou se opírá předpověď, je modelový výstup ALADIN provozovaný ČHMÚ. Nejde o radar zachycující skutečný stav, ale o numerickou předpověď s horizontálním krokem 2,3 km, aktualizovanou čtyřikrát denně. ČHMÚ samo upozorňuje, že detaily ve srážkovém poli menší než zhruba padesát kilometrů slouží hlavně jako ukazatel prostorové proměnlivosti. Jinými slovy: model spolehlivě ukáže, kdy a kam zhruba srážky zamíří, ale přesný zásah konkrétní obce a milimetry na desetinné místo berte s rezervou.

Déšť po nejsušším jaru za šedesát let

Zajímavý je širší kontext. Podle tiskové zprávy ČHMÚ byl letošní duben druhý nejsušší od roku 1961. Na Moravě a ve Slezsku spadlo pouhých 10 milimetrů, pouhá čtvrtina normálu. Po tak výrazném srážkovém deficitu má i běžnější červnová dešťová epizoda svůj význam. Vysušená krajina sice první nápor hůř vstřebá, ale plošná povodňová situace z dostupných hydrologických dat neplyne. Lokální zatopení v bouřkových jádrech ale vyloučit nelze.

Kdy se počasí uklidní

Počasí zůstane na houpačce minimálně do pátku. Čtvrtek přinese oteplení k 23 °C a relativní klid, pátek ale znovu ochladí. Kdo chce naplánovat venkovní program, nejbezpečnější sázkou je čtvrteční odpoledne; středě se vyplatí vyhnout.

Článek Česko pod vodou? Žene se sem masivní monzunová stěna, která v příštích hodinách zatopí Moravu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pátek jako zlaté okno

Čtvrtek 28. května přinesl oteplení, pátek ho ještě vylepší. Podle týdenního přehledu ČHMÚ se teploty drží výrazně nad dlouhodobým normálem, ten pro konec května činí zhruba 16 °C, předpovědní modely ale počítají s maximy o devět stupňů výš. Slunce, minimum oblačnosti, žádný dramatický signál v otevřených přehledech.

Prakticky to znamená, že páteční dopoledne až podvečer je ideální čas na všechno, co vyžaduje spolehlivé počasí: delší túry, cyklovýlety, venkovní akce bez záložního plánu. Kdo může posunout víkendový program o den dopředu, udělá dobře.

Víkend: ne katastrofa, ale nejistota

Sobota 30. a neděle 31. května nevypadají jako plošně propršené dny. Teplotně zůstává víkend příjemný, Meteocentrum ukazuje na sobotu 26 °C a na neděli 25 °C, tedy stále nadprůměrné hodnoty. Problém je jinde: do hry vstupuje změna synoptické situace. Teplý vzduch naráží na rostoucí instabilitu atmosféry a právě ten střet živí konvekční bouřky.

Co to znamená v praxi:

• Déšť nebude souvislý. Jde spíš o přeháňky a lokální bouřkové cely, které zasáhnou jedno místo, a o pár kilometrů dál bude sucho.
• Regionální rozdíly budou velké. Přesné pořadí nejpostiženějších krajů se z aktuálně dostupných podkladů nedá spolehlivě určit, krátkodobý model ALADIN, který ČHMÚ počítá čtyřikrát denně, bude mapu zpřesňovat až do poslední chvíle.
• Víkend není automaticky odepsaný. Venkovní program ano, ale s variantou přesunu pod střechu a s kontrolou radaru.

Proč se předpověď mění tak rychle

ČHMÚ aktualizuje výhled na třetí až pátý den jednou denně. Model ALADIN, který pokrývá krátkodobou předpověď srážek do tří dnů, běží čtyřikrát za 24 hodin. Každý nový výpočet může posunout načasování i intenzitu srážek, a u konvekčních bouřek, které závisí na lokálním zahřátí povrchu a vlhkosti, je to obzvlášť výrazné.

Proto formulace „zlom v předpovědi“ neznamená, že meteorologové celou prognózu přepsali. Spíš jde o to, že zatímco páteční obraz je stabilní a jasný, víkendový se teprve doostřuje. Synoptické mapy ČHMÚ zakreslují přechod front a změnu tlakového pole na tři dny dopředu, a právě ta sobotní a nedělní mapa vypadá výrazně jinak než páteční.

Co udělat před víkendem

Nejužitečnější nástroj pro víkendové plánování není jednorázový pohled na předpověď ve středu, ale průběžná kontrola. ČHMÚ provozuje aplikaci Počasí s funkcí „k-appka“, která na základě radarových dat dokáže predikovat množství srážek a upozornit na silný déšť až třicet minut předem. Pro víkend plný lokálních přeháněk je přesně tohle typ servisu, který rozhodne mezi promoklým a suchým odpolednem.

Pár zásad pro víkendový plán:

• Sledovat výstražný portál ČHMÚ – v době přípravy tohoto článku nebyla aktivní konkrétní výstraha před silnými bouřkami, ale situace se může změnit během hodin.
• Neplánovat celodenní akce bez záložní varianty – kratší výlety s možností rychlého úkrytu jsou bezpečnější sázka.
• Nepanikařit – teploty zůstávají nadprůměrné, návrat přeháněk a bouřek na konci května není nic neobvyklého.

Od pondělí 1. června se podle dostupných přehledů rýsuje návrat k teplotám kolem 24–25 °C bez dramatických signálů. Víkend tak vypadá spíš jako krátká přestávka v jinak teplém a slunečném závěru května, ne jako předzvěst deštivého června.

Článek Konec slunečné idylky! Meteorologové vydali zdrcující zprávu, o víkendu se v Česku rozpoutá bouřkové peklo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je tepelná poklička a proč teď sedí nad Evropou

Pojem „tepelná poklička“ zní jako novinářská zkratka. Není. Jde o blokující výši, rozsáhlý útvar vysokého tlaku ve vyšších vrstvách atmosféry, který brání promíchávání vzduchových hmot. Vzduch pod ním klesá, a při sestupu se stlačuje a zahřívá kompresí. Výsledek: pod pokličkou se hromadí stále teplejší vzduch, zatímco chladnější atlantické fronty obcházejí blokaci ze severu a do zasažených oblastí se nedostanou.

V tomto případě hřeben postupuje ze severozápadní Afriky přes Pyrenejský poloostrov až k Britským ostrovům. Meteorologický server Severe Weather Europe popsal situaci jako rychlý obrat synoptického vzorce: po chladnější epizodě se subtropický hřeben zesílil a usadil nad západní Evropou ještě v poslední květnové dekádě. Letní režim se tak rozběhl o týdny dříve, než bývalo obvyklé.

Kde je nejhůř a kdy přijde úleva

Jádro horka leží nad jihozápadem Pyrenejského poloostrova, kde modely počítaly s maximy v horních 30 °C a lokálně kolem 40 °C. Portugalský meteorologický ústav IPMA vydal žluté výstrahy na vysoké teploty platné minimálně do 28. května, včetně Lisabonu a Évory. Kdo v těchto dnech letí na prodloužený víkend do Algarve, musí počítat s tím, že odpolední teploty budou odpovídat spíš polovině července.

Francie zažívá epizodu od 21. května. Météo-France hlásí, že 26. května padl rekord nejteplejšího květnového dne v rámci celostátního teplotního indikátoru: průměr za celou zemi dosáhl 24,8 °C. Na jihu a západě země se maxima pohybovala mezi 36 a 39 °C. Úleva? Podle oficiálního výhledu nejdříve o víkendu, kdy by měla blokaci narušit chladnější atlantická hmota doprovázená bouřkami.

V Anglii Met Office po rekordním pondělí čekal kolem 31 °C ve středu, 32 °C ve čtvrtek a asi 30 °C v pátek. Britská zdravotní agentura UKHSA prodloužila oranžové a žluté zdravotní výstrahy minimálně do čtvrtka 28. května. Formulace „bez úlevy“ tedy neznamená týdny, ale několik po sobě jdoucích dnů v teplotách, které normálně patří do letních špiček, a to stačí k tomu, aby se zdravotní systém dostal pod tlak.

Květen, nebo červenec? Srovnání s roky 2019 a 2022

Absolutní čísla zatím nedosahují rekordů z posledních velkých evropských vln horka. V létě 2019 Francie naměřila 46,0 °C ve Vérargues, národní rekord, který stále platí. V červenci 2022 Velká Británie poprvé v historii překročila 40 °C. Obě epizody ale přišly v plném létě, na konci června nebo v červenci.

Květen 2026 je jiný právě kalendářem. Odchylka od květnového normálu dosahuje v zasažených oblastech 10 až 16 °C. Když se nad jihozápadem Evropy udrží teploty kolem 38–40 °C v době, kdy by normál měl být sotva kolem 25 °C, jde o posun, který mění celou optiku. Podle nás je právě tohle nejsilnější pointa: ne další vedro, ale vedro, které přišlo o měsíc dřív, než by ještě před pár lety kdokoli čekal.

Klimatický kontext dodává zpráva WMO a ECMWF o stavu evropského klimatu z dubna 2026: Evropa je nejrychleji se oteplující kontinent na planetě. Vlny horka přibývají, nastupují dříve a trvají déle. Tepelný dóm jako synoptický vzorec není nic nového; nový je teplotní základ, na kterém pracuje. Stejná blokace, která by před třiceti lety přinesla příjemně teplý květnový týden, dnes generuje extrém.

Co to znamená pro Česko a pro české turisty

Česká republika neleží v hlavním jádru jevu. ČHMÚ pro období do 7. června 2026 počítal spíš s průměrným až podprůměrným teplotním charakterem a na 27. května ukazoval maxima kolem 27 °C, příjemně, ne extrémně. Okrajový vliv teplého vzduchu se projeví, ale iberský scénář nehrozí.

Jiná situace je pro Čechy, kteří právě teď sedí v letadle do Lisabonu, Sevilly nebo Londýna. Praktický přehled:

• Portugalsko: horní 30 °C, na jihozápadě lokálně kolem 40 °C, žluté výstrahy do 28. května.
• Španělsko: jihozápad Pyrenejského poloostrova na hraně 40 °C, vnitrozemí Andalusie a Extremadury nejteplejší.
• Francie: jih a západ 36–39 °C, epizoda trvá do víkendu.
• Anglie: po rekordních 35,1 °C postupný pokles k 30–32 °C do pátku.

Jak se chránit: servis, který může zachránit zdraví

Při teplotách přes 35 °C nejde jen o nepohodlí. UKHSA i Météo-France upozorňují, že ohroženi nejsou jen senioři a chronicky nemocní; při silné epizodě se riziko týká i jinak zdravých lidí, zvlášť pokud pracují venku nebo sportují v odpoledních hodinách. Nebezpečné jsou i tropické noci, kdy se tělo nedokáže zregenerovat.

• Pít pravidelně, i bez pocitu žízně.
• Omezit pobyt venku mezi 12. a 16. hodinou.
• Přes den zavřít okna a zatáhnout žaluzie na osluněné straně.
• Nosit lehké, světlé oblečení a pokrývku hlavy.
• Kontrolovat starší lidi v okolí; sami si o pomoc často neřeknou.
• Znát příznaky vyčerpání z horka: bolest hlavy, nevolnost, svalové křeče, zmatenost. Při zmatenosti nebo bezvědomí volat záchranku.

Květen 2026 ukázal, že prázdninové vedro už nemusí čekat na prázdniny. Pro západní Evropu se sezona extrémního horka posunula o týdny dopředu, a podle klimatologů není důvod čekat, že se vrátí zpět.

Článek Evropa jako v obřím papiňáku: Efekt „pekelné pokličky“ je horší než kdy dřív, teploty letí ke 45 °C! se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sucho se budovalo od zimy

Požární riziko na konci května nevzniklo přes noc. Týdenní zprávy systému HAMR ukazují, že sucho se začalo zřetelně prohlubovat už v týdnu 7.–13. dubna 2025. Příčina: slabé srážky v únoru a březnu, nadprůměrné teploty a podprůměrné zásoby sněhu, ty v patnáctém týdnu roku dosáhly pouhých devíti procent dlouhodobého průměru.

Nejcitlivějšími oblastmi se staly Polabí a Poohří. Už na přelomu března a dubna tam HAMR evidoval střední půdní sucho, v následujících týdnech se situace nezlepšila. Hladiny podzemní vody na severu a severozápadě Čech zůstávaly silně až mimořádně podnormální ještě na konci května. Když pak přišly dva dny s teplotami nad třicítkou, krajina reagovala jako troud.

Přitom květen 2025 byl celkově teplotně podnormální. Většina srážek spadla až ve druhé polovině měsíce a týdenní souhrn HAMR pro 26. května až 1. června popisuje týden jako spíše chladnější a deštivý, s oteplením soustředěným právě do úvodního víkendu a pondělí. Úleva tedy přišla rychle. Ale dvoudenní okno stačilo k tomu, aby se požární riziko vyšplhalo na úroveň vyžadující oficiální výstrahu.

Proč nestačí říct „bude 33 stupňů“

Současný systém integrované výstražné služby (SIVS) pracuje převážně s klimatologicky stanovenými prahy: maximální teplota, náraz větru, úhrn srážek za určitý čas. Žlutá, oranžová, červená. Čísla jsou přesná, ale pro běžného člověka málo vypovídající. Rozdíl mezi 31 °C po týdnu dešťů a 31 °C po třech měsících sucha je v krajině obrovský, v současném systému ale vypadá stejně.

Právě proto ČHMÚ připravuje přechod na dopadový výstražný systém. Podle oficiálního oznámení se nový systém spouští 1. července 2026. Klíčová změna: výstraha nebude hodnotit jen splnění meteorologických limitů, ale i faktory, které dopady zesilují, tedy nasycenost půdy, načasování jevu do dopravní špičky či zranitelnost zasažené oblasti. U teplot navíc ČHMÚ oddělí výstrahy podle dopadu na hospodářství a infrastrukturu od výstrah zaměřených na zdraví člověka.

Barevné stupně žlutá–oranžová–červená zůstanou. Změní se ale struktura některých jevů, zejména u teplot, sněhu a námrazy. A hlavně se změní jazyk: místo „maximální teplota 33 °C“ by výstraha měla popsat, co taková teplota v kombinaci s dalšími podmínkami reálně způsobí.

Jak to dělají jinde

Česko není průkopník, spíš dohání evropský standard. Světová meteorologická organizace (WMO) tento přístup popisuje jako posun „od toho, jaké počasí bude, k tomu, co počasí udělá“. Britský Met Office staví varování na matici kombinující pravděpodobnost jevu a úroveň očekávaných dopadů; pro jednotlivé jevy má tabulky konkrétních následků v kategoriích doprava, zdraví, energie, záchranné složky. Německý DWD u předběžných varování běžně uvádí vedle popisu nebezpečí i doporučené jednání.

Legislativní oporu pro českou změnu dává nový zákon o hydrometeorologické službě č. 262/2024 Sb. a vyhláška č. 106/2025 Sb. Nejde tedy o kosmetickou úpravu webu, ale o systémovou reformu zakotvenou v právu.

Co dělat, když výstraha platí

Květnová epizoda připomněla i praktickou stránku. V lese platí podle § 20 lesního zákona celoroční zákazy, které v období sucha nabývají na naléhavosti:

• Zákaz kouření a rozdělávání otevřeného ohně v lese
• Zákaz otevřeného ohně do 50 metrů od okraje lesa (bez výjimky vlastníka)
• Zákaz odhazování hořících nebo doutnajících předmětů
• Zákaz táboření mimo vyhrazená místa

Lesy ČR v tiskové zprávě ze 17. dubna 2025 navíc doporučily nechat doma i přenosné vařiče a neodhazovat sirky ani nedopalky. Případná krajská nebo obecní opatření mohou zákazy dále zpřísnit, vyplatí se sledovat aktuální výstrahy na webu ČHMÚ nebo v aplikaci Výstrahy ČHMÚ, která nabízí SMS notifikace pro samosprávy i veřejnost.

Jeden příklad za celý systém

Dva dny horka na konci května 2025 by ve starém systému vypadaly jako rutinní žlutá výstraha s teplotním číslem. V dopadovém systému, který ČHMÚ spustí od července 2026, by tatáž situace nesla informaci o tom, že krajina vysychá od února, že podzemní vody jsou mimořádně nízké a že riziko požáru je reálné i při teplotách, které jindy nikoho nevyděsí.

Právě v tom je rozdíl mezi výstrahou, kterou člověk přečte, a výstrahou, podle které jedná.

Článek Česko spalují tropy a hrozí požáry. Meteorologové od léta navíc kompletně překopou systém výstrah se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úterý: ještě relativní shoda, ale nůžky se otevírají

Celostátní předpověď ČHMÚ počítá pro úterý 26. května s maximem kolem 29 °C. Praha se dostane na 30 °C, Jihomoravský kraj rovněž na 30 °C, Olomoucký kraj na 28 °C a Moravskoslezský kraj na 27 °C. Rozdíly zatím nepřekračují tři stupně. Kdo se ale podívá na středeční čísla, pochopí, proč meteorologové mluví o frontálním rozhraní, ne o plošném ochlazení.

Klíčové je, že fronta nepřijde všude naráz. Severovýchod republiky se ocitne v chladnějším proudění dřív. Jih Moravy zůstane déle v předfrontálním teplém sektoru. A právě tento časový posun vytváří kontrast, který se v jedné malé středoevropské zemi normálně nevidí.

Středa: šest stupňů mezi Brnem a Ostravou

Ve středu 27. května se nůžky rozevřou naplno. Podle krajských předpovědí ČHMÚ:

• Jihomoravský kraj – maximum 29 °C
• Olomoucký kraj – maximum 24 °C
• Moravskoslezský kraj – maximum 23 °C
• Praha – maximum 24 °C
• ČR celostátně – maximum 26 °C

Rozdíl mezi jihem Moravy a Moravskoslezským krajem činí šest stupňů. V praxi to znamená: v Brně krátké rukávy a sluneční brýle, v Ostravě mikina a úvahy, jestli vzít bundu. Lokálně, zejména ve vyšších polohách Beskyd a Jeseníků, kde ČHMÚ vede samostatné horské předpovědi pro polohy nad 600 metrů, může být kontrast ještě ostřejší. Hranice deseti stupňů se z veřejných krajských dat nedá přímo potvrdit, ale v kombinaci nížin jihu Moravy a horských hřebenů severovýchodu ji nelze vyloučit.

Praha jako lakmusový papírek

Nejčitelnějším měřítkem je Praha. A ta ukazuje, že nejde jen o moravský fenomén. Z úterních 30 °C spadne hlavní město za jediný den na 24 °C. Šest stupňů dolů během čtyřiadvaceti hodin. Celá republika se ochlazuje, týdenní výhled ČHMÚ ukazuje pokles celostátního maxima z 29 °C na 26 °C, ale tempo a hloubka ochlazení se zásadně liší region od regionu.

Proč? Model ALADIN, na kterém ČHMÚ staví krátkodobé předpovědi, výslovně upozorňuje na silný vliv nadmořské výšky a orografie. Studený vzduch od severu naráží na horské bariéry, stéká do kotlin a údolí severovýchodu, zatímco nížiny jižní Moravy zůstávají chráněné a prohřáté. Není to anomálie. Je to geografie v akci.

Co to znamená pro výlety a zahrádky

Prakticky vzato: kdo plánuje na středu výlet, měl by se rozhodovat podle cílové destinace, ne podle bydliště. Jih Moravy znamená letní režim, pitný režim, opalovací krém, lehké oblečení. Severovýchod a hory vyžadují vrstvy. Praha a střední Čechy budou někde mezi, ale blíž chladnějšímu konci spektra.

Pro zahrádkáře na severu a v horských polohách: plošný přízemní mráz v nížinách z aktuálních výstupů ČHMÚ neplyne, ale opatrnost v mrazových kotlinách a nad 600 metrů dává smysl vždycky, když fronta přináší studený vzduch na konci května.

Dvě stě kilometrů vzdušnou čarou, šest stupňů rozdíl. Podle nás je to nejlepší důvod, proč se před odchodem z domu podívat na předpověď pro místo, kam jedete, ne pro místo, odkud vyrážíte.

Článek Užijte si slunce, dokud to jde: Meteorologové upřesnili, kdy přesně dorazí nebezpečné bouřky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Úterý letní, středa podzimní

Klíčový den je úterý 26. 5. Praha i Brno by měly dosáhnout maxim kolem 30 °C, České Budějovice rovněž, Ostrava kolem 27 °C. Ještě v úterý odpoledne to bude vypadat na solidní letní den. O čtyřiadvacet hodin později se ale krajina změní.

Ve středu 27. 5. předpovědní modely ukazují pro Česko jako celek pokles z 29 na 22 °C. Regionální rozpad je přitom nerovnoměrný a severovýchod republiky to odnese výrazněji:

Nejostřeji to pocítí pohraničí a severní Čechy. Na Jesenicku a v Liberci se maxima propadnou pod dvacítku, z odpoledne v tričku rovnou na bundu. Naopak jižní Čechy si z teplého vzduchu udrží víc: České Budějovice zůstanou i ve středu na 26 °C. Celkově jde o ověřitelný pokles v rozmezí 4 až 7 °C v denních maximech během jediného dne. Pokud se trajektorie studeného proudění ještě posune, lokálně, zejména v horách a mrazových kotlinách, může být propad i dvouciferný, ale plošně to z aktuálních veřejných dat nevychází.

Dvě Evropy na jedné mapě

Právě kontrast s jihozápadem kontinentu dělá z této situace víc než běžné květnové ochlazení. Ve stejné dny, kdy Praha spadne na 23 °C a Varšava dokonce na 17–18 °C, se Paříž bude pohybovat kolem 28–29 °C. Madrid pohodlně překročí 34 °C.

Rozdíl mezi Prahou a Madridem tak ve středu 27. 5. dosáhne zhruba 12 °C. Mezi Libercem a Paříží to bude téměř deset stupňů. Evropa se doslova rozpůlí podél linie, která zhruba kopíruje hranici mezi Francií a Německem a táhne se dál na severovýchod.

Za tímto rozložením stojí konkrétní atmosferický mechanismus. Český hydrometeorologický ústav popisuje synoptické typy, při nichž se přes Britské ostrovy a Francii vytáhne hřeben vyššího tlaku, zatímco do střední Evropy při zemi proudí studený vzduch od severu až severovýchodu. Jihozápad Evropy přitom zůstává zcela mimo dosah chladné vzduchové hmoty. Není to náhoda ani chaotický výkyv, je to důsledek polohy tlakových útvarů, které fungují jako rozdělovač mezi dvěma odlišnými vzduchovými masami.

Květen umí překvapit – a tohle není výjimka

Květen je v Česku klimaticky nejrozkolísanější měsíc. Historické extrémy ČHMÚ to dokumentují názorně: absolutní květnové maximum na území ČR činí 35,0 °C, absolutní minimum −13,1 °C. Rozpětí téměř padesáti stupňů v rámci jednoho kalendářního měsíce. ČHMÚ navíc výslovně upozorňuje, že i v teplotně nadprůměrném období může přijít krátkodobý pokles pod normál, přesně to, co se nyní rýsuje.

Chladnější režim by měl vydržet minimálně do pátku 29. 5. Víkend přinese jen mírné zvednutí na 23–24 °C a měsíční výhled ČHMÚ pro první červnový týden nepředpokládá návrat trvalého horka, spíš teplotně průměrné dny. Týden od 8. do 14. června by pak měl být dokonce slabě podprůměrný. O studeném létě ale mluvit nelze. ČHMÚ sezónní předpovědi pro střední Evropu nevydává, protože jde o obtížně předpověditelnou oblast. Aktuální zlom je epizoda, ne trend.

Co to znamená v praxi

Po zlomu klesnou noční minima v nižších a středních polohách většinou na 6–10 °C. V pohraničí a na horách bude chladněji. Plošný přízemní mráz v nížinách z aktuálních předpovědí nevyplývá, ale zahrádkáři by měli zpozornět, rozdíl mezi teplým úterním odpolednem a chladným středečním ránem bude citelný.

K ochlazení se mohou přidat přeháňky a bouřky. Paradoxně to ale neznamená konec sucha. ČHMÚ upozorňuje, že srážkový deficit v Česku přetrvává a ani očekávané srážky ho nemusí vyrovnat. Chladněji zkrátka neznamená automaticky mokřeji.

Kdo plánuje na přelom května a června venkovní akci, nemusí rušit, ale měl by mít mokrou variantu a sledovat předpověď tři až pět dní předem. Sázet na stabilní letní počasí by byl hazard.

Hranice mezi teplou a studenou Evropou tentokrát vychází tak, že Česko stojí na špatné straně. Není to katastrofa, není to konec léta. Je to květen, který dělá přesně to, co umí nejlíp, překvapí.

Článek Z extrémních 32 °C na pouhých 18 °C během pár hodin! Na Česko se řítí brutální teplotní facka se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od svetru k plavkám za dva dny

Časová osa, kterou nakreslil Český hydrometeorologický ústav, vypadá jako jízda na horské dráze. Pátek: ranní minima kolem 7 °C, odpolední maxima 22 °C. Sobota: ráno 10 °C, odpoledne už 25 °C. Neděle: vrchol. Podle předpovědi ČHMÚ citované meteorologem Josefem Hanzlíkem se maxima v nejteplejších oblastech dostanou na 25 až 31 °C. Pondělí drží podobný scénář, jihozápadní polovina republiky 26 až 31 °C, severovýchod 24 až 28 °C.

Kde přesně hledat nejvyšší čísla? Poohří a Polabí, tradičně nejteplejší české kotliny. Třicítka může padnout i v Praze a širším Středočeském kraji. Naopak severní Morava, Slezsko a horské oblasti zůstanou spíš pod 30 °C, navíc tam meteorologové připouštějí ojedinělé přeháňky při přechodně zvětšené oblačnosti.

Historický kontext: šest dnů před průměrem

Pokud se neděle skutečně stane prvním tropickým dnem roku 2026, bude to dříve, než bývá zvykem. Klimatolog Pavel Zahradníček z CzechGlobe spočítal na základě dat za posledních šedesát let, že dlouhodobý průměr prvního tropického dne v Česku připadá na 30. května. Letošní 24. květen by tedy znamenal náskok zhruba šesti dnů. Není to rekord, ale potvrzuje to trend, na který Zahradníček upozorňuje: první tropické dny se v posledních dekádách posouvají směrem k začátku května.

Návrat k realitě: co čekat po víkendu

Tady přichází změna v opačném směru. Širší měsíční výhled ČHMÚ pro týden 25. až 31. května už nepočítá s tropickým režimem. Týdenní průměry denních maxim se mají pohybovat zhruba mezi 19 a 24 °C, tedy o 7 až 12 stupňů níž, než co nabídne nedělní špička v nížinách. Květen je přechodový měsíc a rychlé střídání teplého a chladnějšího vzduchu k němu patří víc než k plnému létu. Přesto: skok z 31 °C na nízké dvacítky během tří dnů je citelný.

Důležité je, že nejde o žádný předčasný konec léta. Výhled ČHMÚ do 7. června ukazuje teplotně průměrné období, týden 8. až 14. června pak slabě podprůměrné hodnoty. Žádná dramatická studená vlna, jen návrat k normálu.

Sucho jako tichý spoluhráč

Vedle teplot stojí za pozornost ještě jeden údaj, který snadno zapadne. ČHMÚ pro období do konce května očekává podprůměrné srážky a další prohlubování srážkového deficitu. Víkendové horko bez výrazných dešťů tento trend jen prohloubí. I kdyby se v pondělí nebo úterý lokálně objevily přeháňky, plošně to na doplnění zásob nestačí.

Pro venkovní plány to znamená jediné: víkend je nejteplejší a relativně nejstabilnější okno nadcházejícího období. Kdo chce využít skoro letní počasí, neděle je ten pravý den, s dostatkem vody v batohu a opalovacím krémem. Na přesné načasování případných bouřek v úterý a středu je ale zatím brzy; spolehlivá předpověď přijde až 24 až 48 hodin předem.

Letošní květen si zkrátka nechává to nejintenzivnější na poslední víkend. Třicítka přijde, odejde a po ní zůstane zase obyčejný konec jara. Ale těch pár hodin tropického vzduchu si paměť zapíše.

Článek Meteorologové varují: Počasí, jaké jsme letos ještě nezažili! Na Česko se řítí drsná změna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dvě okna, devět krajů, jeden scénář

Meteorologové rozdělili situaci do dvou varovných oken. První platí od pondělí 13:00 do 23:59 a pokrývá:

• Jihočeský kraj (Dačice, Jindřichův Hradec)
• Ústecký kraj (Děčín, Litoměřice, Rumburk, Ústí nad Labem, Varnsdorf)
• Liberecký kraj
• Královéhradecký kraj
• Pardubický kraj
• Kraj Vysočina
• Jihomoravský kraj
• Olomoucký kraj (Olomouc, Prostějov, Přerov, Šumperk, Šternberk a další ORP)
• Zlínský kraj (Holešov, Kroměříž, Otrokovice, Uherské Hradiště)

Druhé okno startuje v 15:00 a běží až do úterý 05:59. Posouvá těžiště dál na východ, k Hranicím na Olomoucku, části Zlínského kraje a celému Moravskoslezskému kraji. Právě tam ČHMÚ počítá s celkovým úhrnem 20 až 50 milimetrů, protože po bouřkách přijde ještě déšť.

Obě výstrahy jsou vedeny jako žluté. Nejde tedy o nejvyšší stupeň mimořádnosti, ale o situaci, která může lokálně způsobit reálné škody.

Co přesně hrozí

„V pondělí odpoledne a večer očekáváme ojediněle silné bouřky s úhrnem kolem 30 mm. Nejsilnější bouřky se zformují v oblasti Českomoravské vrchoviny a východních Čech kolem 19. hodiny, budou postupovat dále k východu a během noci přecházet do deště,“ upozornil ČHMÚ.

Třicet milimetrů za krátkou bouřkovou epizodu stačí na rychlé lokální zatopení podchodů, podjezdů a sklepů. ČHMÚ varuje také před přívalovou povodní, malými kroupami, silným větrem, pády větví a rizikem zásahu bleskem. V členitějším reliéfu Vysočiny a podhorských oblastí Jeseníků může voda stékat z kopců rychleji, než ji stačí pojmout kanalizace.

Ochlazení o deset stupňů přes noc

Jakmile bouřky v noci přejdou do deště, za frontou se přivalí výrazně chladnější vzduch. Celostátní předpověď ČHMÚ ukazuje pro úterý 12. května maxima kolem pouhých 10 °C, tedy o plných deset stupňů méně než v pondělí. Minima klesnou k pěti stupňům. Chladnější ráz vydrží minimálně do středy, kdy se ranní teploty mohou přiblížit jednomu stupni nad nulou.

V praxi to znamená: kdo v pondělí vyrazí v tričku, bude v úterý potřebovat bundu. A kdo má na balkóně přesazené květiny, udělá dobře, když je přes noc přikryje.

Jak situaci sledovat a co udělat do 13:00

Praha ani Středočeský kraj v tuto chvíli aktivní bouřkovou výstrahu nemají, ale to neznamená nulovou šanci na slabší přeháňku. Pro všechny ostatní regiony platí jednoduchý itinerář:

• Do 13:00 – zkontrolovat výstražnou mapu ČHMÚ, zkrátit nebo přesunout venkovní aktivity.
• 13:00–19:00 – sledovat radarovou a nowcastingovou mapu, která ukazuje aktuální srážky i extrapolační předpověď na 90 minut dopředu.
• 19:00 a dále – v pásu Vysočina–východní Čechy–Morava maximální opatrnost; neparkovat v podjezdech a nížinách, při jízdě výrazně zpomalit.
• Noc na úterý – na východě republiky pokračuje déšť, ráno už chlad.

Kdo bydlí v členitém terénu blízko vodních toků, může průběžně kontrolovat i indikátor přívalových povodní na webu ČHMÚ.

Pondělní odpoledne a večer si vyžádají rychlé rozhodování, bouřky přicházejí náhle a lokálně umějí překvapit i tam, kde je radar ještě minutu předtím neukazoval. Úterní ráno pak přinese úplně jiný svět: ticho, chlad a teploty, které připomínají spíš konec března než polovinu května.

Článek Už za pár hodin to vypukne! Bouřkový pás zasáhne 10 krajů, meteorologové varují před 30 mm srážek se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co říkají čísla, ne titulky

NOAA ve své dubnové prognóze nepíše o „nejdrsnějším létě v historii“. Mluví o pravděpodobnostech. Klíčová čísla vypadají takto:

• 61 % — šance, že El Niño nastoupí v květnu až červenci 2026.
• 25 % — šance, že epizoda dosáhne kategorie „very strong“ (index Niño 3.4 ≥ +2,0 °C) v listopadu 2026 až lednu 2027.
• +4 °C — podpovrchová teplotní anomálie v rovníkovém Pacifiku, kterou NOAA v březnu popsala jako „palivo“ pro možné El Niño. Nejde o teplotu celého oceánu, ale o lokální zásobu tepla v hloubce kolem 300 metrů.

Kolumbijský institut IRI přidává vlastní multimodelový odhad: 70% pravděpodobnost přechodu k El Niñu už v dubnu až červnu. Evropský Copernicus pro léto 2026 signalizuje nadprůměrné teploty nad většinou střední Evropy. Shoda mezi centry tedy existuje, ale jde o zvýšené riziko, ne o hotovou katastrofu.

Hansen versus instituce: kdo varuje ostřeji

James Hansen, klimatolog spojený s Columbia University a jeden z prvních vědců, kteří v 80. letech upozornili americký Kongres na skleníkový efekt, publikoval od února do konce dubna 2026 tři texty, v nichž postupně zostřuje tón. V únoru napsal, že i středně silné El Niño může přinést rekordní globální teplotu v roce 2026. V dubnu už mluví o „super-duper El Niñu“ a tvrdí, že rok 2027 bude ještě teplejší.

Hansenova logika stojí na dvou pilířích. Za prvé: podpovrchové teplo v Pacifiku připomíná situaci z roku 1997, kdy se rozvinulo historicky nejsilnější El Niño. Za druhé: celá planeta je dnes o více než stupeň teplejší než tehdy, takže i srovnatelná epizoda uvolní teplo do atmosféry z vyšší základny.

Peter van Rensch, klimatolog z australské Monash University, v rozhovoru pro AFP potvrdil, že oceánská podpovrchová anomálie „vypadá silně a připomíná rok 1997/98″, zároveň ale varoval před nejistotou. Jaro je pro předpovědi ENSO tradičně nejzrádnější období, takzvaná „predictability barrier“, a i mimořádně silné epizody se v minulosti dokázaly překvapivě zpomalit.

Rozdíl je tedy jasný: NOAA mluví o čtvrtinové šanci na velmi silnou epizodu. Hansen říká, že to bude rekord. Pravda se ukáže na podzim.

Co to znamená pro Česko

Přímá vazba „El Niño = konkrétní počasí v Česku“ neexistuje tak spolehlivě jako v tropech. Evropské telekonekce ENSO jsou slabší a variabilnější. Přesto existují reálné přenosové kanály:

Vedra a sucho. Copernicus pro červen až srpen 2026 ukazuje zvýšenou pravděpodobnost nadprůměrných teplot nad střední Evropou. ČHMÚ zároveň hlásí mimořádně suchý duben 2026. Pokud se suché blokující situace udrží, zvyšuje se požární riziko a tlak na vodní zdroje, a to i bez přímé „viny“ El Niña.

Energie. Česko není hydrozávislé jako Norsko nebo Rakousko, jádro a uhlí pokrývají přes tři čtvrtiny výroby. Ale i tak: ERÚ hlásí, že výroba vodních elektráren v roce 2025 klesla o 40,2 %. Evropská studie z roku 2026 vyčíslila, že sucho na kontinentu v letech 2017–2023 vynutilo dodatečných 180 terawatthodin fosilní výroby. Pokud se letní sucho prohloubí, poroste tržní cena elektřiny i v Česku.

Potraviny. Světová banka v dubnovém výhledu výslovně jmenuje kávu, rýži, jedlé oleje a cukr jako komodity ohrožené silným El Niñem. FAO přidává obecné riziko pro plodiny a chovy v zasažených regionech. Do českého regálu se to propíše se zpožděním a selektivně, nejdřív u importovaných položek, ne u domácího chleba.

Proč je rok 2027 klíčový

Globální teplota na ENSO reaguje se zpožděním. Analýzy NOAA a NASA ukazují, že nejvyšší korelace roční průměrné teploty bývá s ENSO signálem z předchozí zimy. El Niño vrcholící na přelomu let 2026 a 2027 by se proto nejsilněji propsalo do kalendářního roku 2027.

Navíc tu působí efekt, který studie Cai et al. z roku 2014 a Wang et al. z roku 2017 popisují jako zdvojnásobení rizika extrémních El Niño událostí v teplejším klimatu. NOAA proto od února 2026 přešla na nový index RONI, který lépe odděluje přirozený cyklus ENSO od dlouhodobého oteplování oceánu. Starý index ONI by dnes ukazoval nadhodnocené anomálie, protože oceán je celkově teplejší.

Podle nás je právě tohle jádro příběhu: „něco horšího“ není jeden exotický jev navíc, ale fakt, že každé další El Niño přichází do světa, který je teplejší než při tom předchozím. Výkyv, který by v roce 1997 znamenal extrém, je dnes jen další vrstva na už tak vysokém základu.

Co dělat, než se ukáže, jak silné to bude

Pro domácnosti v Česku nejde o katastrofický scénář vyžadující zásoby konzerv. Jde o praktickou přípravu: sledovat požární a meteorologické výstrahy, šetřit vodou v zahradách i průmyslu, počítat s tím, že káva a olej na podzim pravděpodobně podraží. Na systémové úrovni má smysl posilovat vodní hospodářství, diverzifikovat energetický mix a brát sezónní výhledy Copernicusu vážně, ne jako jistotu, ale jako signál ke zvýšené ostražitosti.

Jedno je jisté už teď: i kdyby se letošní El Niño nakonec ukázalo jako „jen“ silné, ne rekordní, planeta, do které vstupuje, už rekordní je. A to mění pravidla hry pro každý další výkyv.

Článek Horší léto, než jsme si dokázali představit. Klimatolog popsal katastrofický scénář pro příští měsíce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Od minus dvanácti k téměř třicítce za tři dny

Ve čtvrtek 30. dubna se většina Česka probudila do teplot mezi nulou a minus pěti stupni. Na Jizerce teploměr ukázal téměř −12 °C. O pouhé tři dny později, v neděli odpoledne, naměřili v Doksanech na Litoměřicku 28,6 °C, tedy první letní den roku v meteorologickém smyslu, kdy maximum překročí 25 °C. V Praze-Komořanech padlo 28,3 °C, nad pětadvacítku se dostaly i stanice v Plzeňském a Středočeském kraji. Proti čtvrtečním minimům na Jizerce jde o skok přes 40 °C.

Absolutní květnový rekord to ale nebyl. Ten drží Dobřichovice s 35,0 °C z 29. května 2005 podle historických extrémů ČHMÚ. Denní rekord pro 3. května padl jen na zhruba 11 % ze 170 dlouhodobě měřících stanic, jak uvedl hydrometeorologický ústav na síti X. Mimořádnost neděle tedy nestála na absolutních číslech, ale na rychlosti, s jakou se Česko přehouplo z pozdního mrazu do plného léta.

Lyžování v tričku: Potůčky jako symbol absurdity

Skiareál Potůčky v Krušných horách na Karlovarsku provozuje jedinou 550metrovou sjezdovku s převýšením sto metrů. V neděli tam teploměr ukazoval 22 °C, a přesto se jelo. Ředitel areálu Marek Plachý pro TN.cz uvedl, že během prodlouženého víkendu dorazilo téměř 500 návštěvníků. Kolik jich přišlo jen v neděli, přesně nezaznělo, ale reportáže shodně mluví o „stovkách lyžařů“.

Jak je možné, že sníh vydržel? Oficiální web areálu žádnou výšku vrstvy neuvádí, zato upozorňuje, že provoz je nepravidelný a aktuální stav je třeba sledovat na Facebooku. Jde zkrátka o dojíždění posledních zbytků sněhu na krátké sjezdovce, nikoli o standardní jarní lyžování. Kdo chtěl stihnout poslední oblouky sezony, musel se smířit s měkkým podkladem a slunečním krémem místo kukly.

Maraton ve vedru: 163 ošetřených, tři ve vážném stavu

Zatímco v Potůčkách šlo o kuriozitu, v Praze mělo teplo tvrdé zdravotní důsledky. Organizátoři Pražského maratonu kvůli předpovědi posunuli start z obvyklých 9:00 na 8:00. Ani hodina navíc nestačila. Mluvčí pražské záchranné služby Karel Kirs popsal bilanci dne: záchranáři ošetřili 163 lidí, 35 z nich odvezli do nemocnic. Tři pacienti byli ve vážném stavu, dva skončili na ARO napojeni na plicní ventilaci, jeden na JIP.

Přehřátí, vyčerpání, kolapsové stavy, křeče. Kombinace vysoké fyzické zátěže a teplot, na které tělo po chladném dubnu nebylo aklimatizované, se ukázala jako nebezpečnější než samotné číslo na teploměru.

Co přijde dál: fronta, déšť a zpátky k patnáctce

Letní epizoda měla krátký dech. Už na začátku nového týdne začala přes Česko přecházet zvlněná studená fronta od západu. Ve čtvrtek měla odpolední maxima v Čechách klesnout na 10 až 15 °C, na Moravě a ve Slezsku na 15 až 20 °C. S frontou přišly přeháňky, déšť a místy bouřky. O víkendu se má mírně oteplit, ale o návrat k třicítce nejde.

Česko tak během jediného týdne prožilo mráz, první letní den roku i návrat do chladného jara. Kdo v neděli sjížděl krušnohorský svah v tričku, zažil jednu z nejpodivnějších sezónních koláží, jaké zdejší květen dokáže nabídnout.

Článek Z mrazu rovnou do pekelného vedra. Na některých místech ČR bylo naměřeno přes 28 °C se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak velký je ten propad ve skutečnosti

Čísla mluví jasně: pokud maxima klesnou z 30 °C na 12 °C, jde o osmnáctistupňový skok. I v mírnějším scénáři, z 29 na 15 °C, je to čtrnáct stupňů za den nebo dva. Klimatický normál pro Česko přitom činí 16,5 °C v červnu a 18,3 °C v červenci (měsíční průměr za období 1991–2020 podle historických dat ČHMÚ). Denní maxima kolem 10–15 °C by na přelomu těchto měsíců působila jako výlet do pozdního března.

Samotný mechanismus přitom výjimečný není. ČHMÚ popisuje studenou frontu jako rozhraní, za nímž většinou přichází ochlazení, přeháňky a v létě i bouřky s nárazovým větrem, přívalovými srážkami a občas kroupami. Výjimečná by byla rychlost a hloubka propadu, pokud se potvrdí.

Proč to zatím nelze potvrdit na hodinu přesně

Klíčová informace, kterou většina počasových článků přeskočí: ČHMÚ dává spolehlivou denní předpověď zhruba na 5 dní dopředu. Regionální rozpad po krajích, tedy odpověď na otázku, zda fronta dorazí dřív do Čech, nebo na Moravu, je k dispozici jen na aktuální den plus tři následující. A měsíční výhled, který vychází každé pondělí kolem 17. hodiny, popisuje pouze charakter období pro celou republiku bez konkrétních denních maxim.

Prakticky to znamená:

• Dnes — lze hovořit o trendu a pravděpodobném scénáři.
• 5 dní před zlomem — ČHMÚ potvrdí denní maxima a srážky celoplošně.
• 3 dny před zlomem — model ALADIN ukáže regionální mapy teplot, aktualizované čtyřikrát denně.
• 36–12 hodin před jevem — přicházejí případné výstrahy pro konkrétní kraje a ORP.

Formulace „během pár hodin“ proto zatím zůstává orientační. Přesné načasování přechodu fronty bude jasné až v krátkodobé předpovědi.

Vítr pod prahem výstrahy, ale nad prahem bezpečí

Modely pro úterý kolem zlomu ukazují nárazy kolem 55 km/h. To je pod hranicí samostatné výstrahy ČHMÚ na silný vítr, která startuje od 65 km/h. Jenže 55 km/h pořád stačí na to, aby:

• shazovalo lehčí zahradní nábytek a stany,
• lámalo suché větve nad zaparkovanými auty,
• komplikovalo jízdu dodávek a přívěsů na dálnici,
• zvedalo vlny na přehradách, kde se ještě den předtím koupaly stovky lidí.

Pokud se situace posune do bouřkového režimu, nárazy mohou lokálně výrazně překročit i práh výstrahy, a bezprostřední upozornění na velmi silné bouřky přichází někdy až v řádu desítek minut.

Kdy měnit plány

Nejsilnější rada není „užijte si teplo“, ale „sledujte konkrétní produkty ČHMÚ ve správný moment“. Pět dní před očekávaným zlomem zkontrolujte celostátní předpověď. Tři dny předem otevřete krajskou předpověď a mapy ALADINu. A v den přechodu fronty mějte zapnuté notifikace výstražného portálu, tam se dozvíte, jestli jde o žlutý stupeň nebezpečí, nebo o oranžový.

Podle nás je nejhorší strategií ignorovat vývoj s tím, že „je přece léto“. Léto v Česku umí překvapit, a propad o patnáct stupňů za noc je přesně ten druh překvapení, na které se vyplatí být připravený o den dřív než o den později.

Článek Užijte si poslední hodiny tepla, protože na Česko se řítí teplotní sešup. Během pár hodin nás doslova zmrazí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde přesně je nejhůř

K 26. dubnu evidoval systém InterSucho odchylku sucha v celém půdním profilu na 87 procentech území republiky. Patnáct procent plochy Česka se už nacházelo v extrémním suchu, téměř polovina ve třech nejhorších stupních.

Nejkritičtější oblasti podle našeho zjištění:

• Jih Čech – Prachaticko, Českokrumlovsko, Českobudějovicko, Jindřichohradecko
• Pomezí středních Čech a Vysočiny – Kutnohorsko, Havlíčkobrodsko
• Východní Čechy – Pardubicko, Chrudimsko, Náchodsko
• Morava – Blanensko, Šumpersko, pomezí Olomouckého a Moravskoslezského kraje

V hlubších vrstvách půdy se přidávají Domažlicko, Klatovsko, Příbramsko, Chebsko, Děčínsko a Vsetínsko. Hluboké vrty vykazují podle ČHMÚ nejhorší stav nejen mezi všemi dubny od roku 1991, ale mezi všemi měsíci od tohoto data.

Co už je v krajině vidět

Sucho není abstraktní číslo na mapě. Terénní reportéři InterSucha z okresů Nymburk a Kutná Hora popisují situaci jako „velmi vážnou“ až „katastrofální“ – jařiny slabě vzcházejí, porosty podsychají, lokálně dochází k větrné erozi. Ovocné stromy poškodil kombinovaný úder pozdních mrazů a nedostatku vody.

V lesích je obraz stejně tvrdý: 53 procent lesních porostů se podle týdenních aktualit InterSucha nacházelo ve vysokém stresu a dalších 19 procent v extrémně vysokém stresu. K 30. dubnu bylo požární riziko na celém území ve druhém nejvyšším stupni.

Průtoky řek už v březnu klesly na 30–65 procent obvyklých březnových hodnot. Přibývaly profily, kde voda tekla pod čtvrtinou dlouhodobého březnového průměru.

Proč zatím nejde o kolaps zásobování

Důležitý kontext: vybrané vodárenské i víceúčelové nádrže byly podle zprávy Ministerstva zemědělství za březen naplněny z 56 až 100 procent a dokázaly zabezpečit požadované odběry. Správci povodí aktivně vylepšují průtoky – jen v březnu pustili z nádrží do toků přes 18 milionů kubíků vody, od začátku roku celkem 89 milionů kubíků.

ČHMÚ současně vyhodnocuje hydrologické sucho po jednotlivých obcích s rozšířenou působností a rozlišuje povrchové, podzemní i kombinované sucho. Ministerstvo zemědělství zveřejňuje měsíční přílohu s vydanými omezeními nakládání s vodami – lokální zákazy odběrů tedy mohou přicházet rychle a bez celostátního vyhlášení.

Pitná voda z kohoutku zatím ohrožena není. Rezerva, ze které se čerpá, se ale tenčí každým týdnem bez deště.

Co by muselo přijít, aby se situace otočila

Vůči dlouhodobému průměru chybí za březen a duben zhruba 51 milimetrů srážek. Lokální přeháňky nestačí. K znatelnému obratu v povrchové vrstvě půdy by muselo přijít několik plošných dešťů v řádu vyšších desítek milimetrů během dnů, ne týdnů. Hlubší půda a podzemní vody mají větší setrvačnost – tam by obrat trval měsíce i při nadprůměrných srážkách.

Bez významnějších srážek InterSucho očekávalo, že do začátku května zasáhne mírné až výrazné sucho asi 80 procent republiky. A rok 2025 byl celkově srážkově podnormální – 571 mm proti normálu 684 mm. Česko tedy vstupuje do hlavní vegetační sezony s deficitem, který se hromadí déle než jeden suchý měsíc.

Nejsilnější na celém příběhu není samotné rekordní číslo. Je to načasování. Stromy teprve rozbalují listy, tráva teprve roste, pole teprve potřebují vodu – a krajina už nemá co nabídnout.

Článek Česko vysychá v přímém přenosu a situace je podle meteorologů nejhorší od roku 1961 se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Čísla, která vše vysvětlí

Klíč k pochopení letošní situace leží v březnové zprávě ČHMÚ. Na celém území České republiky spadlo za březen pouhých 19 milimetrů srážek, tedy 41 % normálu za období 1991–2020. Šlo o pátý nejsušší březen od roku 1961. V samotných Čechách bylo ještě hůř: 14 milimetrů, tedy jen 30 % normálu.

A ani duben deficit nezacelil. Pro srovnání: loni v dubnu naměřil ČHMÚ 31 mm srážek, tedy 79 % normálu, a ani to nestačilo na to, aby se podzemní vody dostaly z podnormálu. Letos je ale situace úplně jiná. Zima bez výrazné sněhové pokrývky a teplé jaro krajinu doslova vycucaly jako houba. A když se k tomu přidá tradice, při níž po celé zemi vzplanou tisíce otevřených ohňů, může být zaděláno na opravdu velký problém.

Kde už platí omezení a kde ještě mohou přijít

Celostátní zákaz pálení čarodějnic vyhlášen nebyl. Opatření ale přicházejí zdola, kraj po kraji, a tempo se zrychluje.

• Plzeňský kraj: HZS k 29. dubnu 2026 informoval, že na základě varování ČHMÚ vstoupilo v platnost krajské nařízení. Čarodějnické ohně budou výrazně omezeny.
• Karlovarský kraj: Hasiči evidují od února 87 požárů v přírodním prostředí a informovali hejtmana. Pokud suchý trend vydrží, navrhnou vyhlášení období zvýšeného nebezpečí vzniku požárů, což by znamenalo plošný zákaz rozdělávání ohňů.
• Ostatní kraje: Jednotný centrální přehled zákazů neexistuje. Kdo chce mít jistotu, musí ověřit tři místa: web HZS svého kraje, úřední desku krajského úřadu a obecně závazné vyhlášky své obce.

Považujeme za pravděpodobné, že se seznam omezených krajů do středečního večera ještě rozroste. Stačí totiž jeden den silného větru při stávajícím suchu a hejtmani se krizovému opatření nejspíš nevyhnou.

Kdo si chce před víkendem ověřit požární riziko pro svůj region, najde aktuální mapu na stránce ČHMÚ Předpověď rizika přírodních požárů. Nejde o přehled probíhajících požárů, ale o předpověď, kde oheň snadno vznikne a může mít vážné následky.

Článek Čarodějnice v ohrožení! Zapomeňte na déšť, letos nás čeká nejhorší scénář za 40 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Na příjemný nástup jara zapomeňte

Česko totiž podle našeho zjištění čeká pořádný teplotní sešup, který nás během 48 hodin teleportuje z jara zpátky do regulérní zimy. A začne to už dnes odpoledne, kdy začne úřadovat studená fronta od severozápadu, a ve čtvrtek ráno nás pak čeká nefalšovaná ledová sprcha. Teploty totiž klesnou až k 8 °C. Ale tím to pořád ještě nekončí.

Česko se rozdělí na dvě poloviny – jedna si sněhu užije, druhá ne

Nejstudenějším dnem bude pátek. Ráno se můžete „těšit“ na mráz. A pokud bydlíte v té polovině republiky, kterou pokrývají hory nebo alespoň vysočiny, pak vás pravděpodobně nemine menší sněhová nadílka (v Beskydech a Jeseníkách se dokonce očekává okolo 10 centimetrů nového sněhu!).

V nížinách pak půjde spíš o déšť nebo sněhovou břečku. A jen tak mimochodem – sníh se může objevit už od poloh 300 metrů nad mořem, což znamená, že zbělat může klidně i Praha nebo Brno (minimálně ráno).

A pozor dejte také na vítr: bude vát od severozápadu a dá se očekávat, že na silnicích vytvoří pořádné sněhové jazyky, zejména v polohách nad 600 metrů. Proto raději počítejte s tím, že cesty přes hřebeny mohou být na letních gumách nesjízdné.

Výhled na víkend je trošičku přívětivější

V sobotu se sice už konečně trochu vyjasní, ale ranní mrazy (až -4 °C) nám připomenou, že zima se své vlády vzdává v březnu jen nerada. Teploty se budou vracet k desítce jen velmi neochotně a od neděle se opět zatáhne. Takže pokud chcete vyrazit do přírody, pak zkuste raději sobotu, v neděli už totiž bude za okny zase nepříjemně sychravo.

Článek Česko zase zasype sníh, sněhová mapa rozdělí zemi na dvě poloviny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Teplý únor byl jen klid před bouří

Možná vám přišlo, že letošní zima byla nějaká slabší. Leckdo ani pořádně nevytáhl zimní bundu a hřejivá ušanka s kožíškem zůstala na polici skoro určitě. A nebyli byste sami. Únor byl na mnoha místech Evropy nezvykle teplý. Třeba ve Francii nebo Španělsku se teploty vyšplhaly skoro ke 30 stupňům, což je na tuto dobu opravdu nezvyklé. A i u nás to leckdy bylo jen na svetřík.

Jenže podle meteorologů to ani náhodou nebyl konec zimy. Ve skutečnosti to byla spíš jen taková malá pauza.

Teploty půjdou dolů a vítr přidá na síle

Teď se má ovšem situace opravdu prudce otočit. Studený vzduch ze severovýchodu se začne tlačit do střední Evropy, a to včetně Česka. A výsledkem toho všeho bude prudký pokles teplot, návrat ranních mrazů a jako nechtěný bonus i značně nepříjemný vítr, který pocit chladu ještě zesílí.

Takže pokud jste už schovali zimní bundu do skříně, nezamykejte ji. Dost možná po ní totiž budete moci v nejbližších dnech zase sáhnout. Počasí si zkrátka dělá, co chce, a jaro si tentokrát dává na čas.

Rána pro přírodu i zahrádkáře

Nejde ale jen o to, že nám bude zima. Náhlé ochlazení může pořádně zamíchat kartami i v přírodě. Stačí se jen podívat ven. Stromy už začínají rašit, květiny se probouzejí a právě teď jsou mnohé z nich na mráz nejcitlivější. Což o to, na záhoncích můžete většinu rašících rostlin na pár dní zakrýt jutou nebo netkanou textilií, ale horší to bude s ovocnými stromy. V posledních letech totiž nečekaně silné mrazy poškozují brzy nakvétající odrůdy už pravidelně a jak to vypadá, ani letos to nebude jiné. Koneckonců – zahrádkáři dobře vědí, že jarní mrazíky umí nadělat víc škody než celá zima.

Co vlastně znamená „bestie z východu“?

Na závěr se ještě podívejme na neobvyklé slovní spojení, které jsme použili v nadpisu. Tenhle výraz se používá pro situaci, kdy se do Evropy dostane velmi studený kontinentální vzduch z oblasti Ruska a Sibiře. Často ho přitom doprovází suchý, ostrý vítr a s ním související výrazný pokles teplot. A když tohle všechno zvážíte, máme v redakci za to, že jde o pojmenování vcelku výstižné.

Článek Jaro stopne „bestie z východu“. Do Evropy se vrací krutý mráz. A vydrží tu dlouho se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když se zima přetahuje s jarem

Nicméně máme teprve začátek března, takže jsou podobné výkyvy poměrně běžné. Problém je ovšem v tom, že tenhle je opravdu extrémní. Podle meteorologů totiž v následujících hodinách dorazí do části Evropy velmi výrazná studená fronta. Ta s sebou přinese hlavně silný vítr.

A když říkáme silný, myslíme opravdu silný. Poryvy mohou na některých místech přesáhnout rychlost i 100 kilometrů za hodinu. Takový vítr zlomí i silnější větev jako peříčko – a o komplikacích v dopravě ani nemluvě. Nejvíce větrno by mělo být na severu a západě Evropy, ovšem tahle změna počasí se postupně projeví i ve střední části kontinentu.

Déšť se brzy změní ve sníh

Jakmile se ochladí, začne se ale podle našeho zjištění charakter srážek rychle měnit. V nižších polohách bude pršet, ale ve vyšších oblastech přijde na řadu sníh – a to už od nadmořské výšky 500 metrů. Dobrou zprávou je jen to, že ve středních polohách půjde většinou o mokrý sníh, který se dlouho neudrží.

Hory na tom ale budou hůře. Na sjezdovkách může přibýt až 30 centimetrů nového sněhu (největší sněhovou nadílku očekávají meteorologové především v Alpách), přičemž poslední sněhové přeháňky by se mohly vyskytnout ještě v neděli odpoledne. Pro lyžařská střediska by to paradoxně mohla být dobrá zpráva, protože sezona by se díky tomu mohla ještě o něco prodloužit, ovšem obyčejní lidé z toho jistě příliš nadšení nebudou.

A samozřejmě se také výrazně ochladí. A bude to podle informací, které naše redakce získala, opravdu velký rozdíl. Zatímco v posledních dnech se odpolední teploty pohybují kolem 12 až 17 stupňů Celsia, další dny mohou klesnout klidně i na polovinu. Zimní bundy tedy ještě rozhodně do skříně neuklízejte.

Článek Počasí se náhle zlomí. Meteorologové varují před větrem a silným sněžením. Napadnout může až 30 centimetrů sněhu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Březen začne hezky – dva týdny slunce a tepla

První polovina března by měla být podle předpovědi poměrně příjemná. Denní teploty se budou většinou držet mezi 9 až 13 stupni, což je pro začátek jara velmi slušné. Leckde si tak budeme moci dovolit chodit bez trička i mikiny. Rána sice zůstanou chladná (teploty se mohou držet i kolem bodu mrazu), ale během dopoledne budou nízké teploty rychle zapomenuty.

Velkou roli bude v celé situaci hrát takzvané anticyklonální počasí. Jednoduše řečeno tlaková výše nad střední Evropou se nám postará o stabilitu a krásné jaro. Obloha bude často jasná nebo polojasná, jen ráno se mohou objevovat mlhy, které se ale během dne většinou rozpustí.

Třetí týden přinese ochlazení

Ovšem jakmile se přehoupneme do druhé poloviny měsíce, přijde velká změna. Meteorologové očekávají výrazné výkyvy teplot a hlavně ochlazení. Nejchladnějším obdobím by měl být třetí březnový týden, tehdy totiž denní maxima klesnou i pod 10 stupňů. Noční teploty pak zůstanou většinou kolem nuly, ale výjimkou nebudou ani lehké mrazíky.

Ale vlastně si není na co stěžovat. Takové střídání je podle zjištění naší redakce pro březen zcela typické. Stačí změna proudění vzduchu a během pár dnů se může oteplit nebo naopak citelně ochladit. Nicméně máme pro vás i dobrou zprávu.

Ochlazení by totiž nemělo trvat dlouho. Podle aktuálního výhledu se v posledním březnovém týdnu teploty znovu vrátí k hodnotám kolem 12 stupňů a přívětivé jaro bude pokračovat.

Článek Přívětivé jaro končí. Meteorologové hlásí brzký studený obrat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jaro už se pomalu hlásí o slovo

Podle aktuální předpovědi od Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) se můžeme po celý příští týden těšit na jasné nebo polojasné dny, které budou ovlivněné vysokým tlakem vzduchu. Nebude se tedy opakovat situace z předminulého týdne, kdy byly pracovní dny sice velmi pěkné, ale víkend nás donutil zalézt pod teplou deku.

V následujících dnech by však na našem území měly z pomalu ustupující zimy znít jen nepříjemné ranní mlhy a nízká oblačnost. Mlhy by se však měly rozpustit už během dopoledne, až do večera se budou držet jen výjimečně.

Jarní teplotní apríl? Spíš pohodový rozjezd

A jak to bude s teplotami? Rána mají být pořád okořeněná trochou mrazu – teploměry naměří kolem 0 °C, někde i lehce pod nulou. I tak se ale odpoledne můžeme těšit na příjemné teploty kolem 12–13 °C, což je pro začátek března rozhodně víc než přívětivé. Jedinou výjimkou bude pondělí, tehdy se totiž ještě tak moc neoteplí, denní maxima by měla dosáhnout jen k nějakým 11 °C.

Tento trend zapadá i do výhledu počasí na celý měsíc – meteorologové očekávají, že březen bude teplotně průměrný až mírně nadprůměrný (což je pro milovníky sluníčka rozhodně dobrá zpráva), se srážkami spíše průměrnými. Nepřívětivé sucho, které tak nenávidí zahrádkáři, by nám tak hrozit nemělo.

Slunce, teplo… a co bude dál?

Bylo by ale chybou domnívat se, že teď už bude jen „dobře a teplo“. Předpovědi z minulých let bohužel ukazují, že pokud se výrazně oteplí ještě před příchodem astronomického jara (tedy před 21. březnem), pak se zima obvykle vrátí. Je tedy dost dobře možné, že duben nás zase donutí vytáhnout teplé kabáty. Ale kdo ví, možná si letos konečně užijeme příjemnou výjimku z toho pravidla.

Článek Počasí chystá tento týden radikální obrat. Jaro by mělo udeřit plnou silou, ale s jednou výjimkou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kdy se slaví Velikonoce 2026?

Letos připadají tyto oblíbené svátky na období od pátečního 3. dubna do pondělí 6. dubna 2026. A s tím souvisí i to, že počasí bude patřit do typicky aprílové kategorie – budeme se tedy moci „těšit“ na střídání tepla, deště a leckde dokonce i sněhu, a to klidně během jediné hodiny.

Jaké počasí nás čeká? Slunečno nebo deštivo? Klidně všechno najednou!

Meteorologické statistiky ukazují, že průměrné denní teploty na začátku dubna bývají kolem 6–7 °C, odpolední maxima se běžně dostávají mezi 13 až 18 °C. Jenže v noci, hlavně během brzkého rána, to může být klidně zase čistá nula nebo ještě méně. A právě tyhle prudké přechody mezi teplým dnem a mrazivou nocí jsou typickou „zábavou dubna“, která se nám letos promítne právě i do Velikonoc.

Dlouhodobé prognózy naznačují, že duben 2026 by mohl být celkově teplotně spíše nadprůměrný, což zní slibně. Ale bohužel také bude mít vyšší pravděpodobnost srážek než v minulých letech. Ve vyšších polohách se proto nejspíš jen tak nezbavíme možnosti sněhových přeháněk – i když ty se nejspíš na chodnících dlouho neudrží.

Meteorologové v této souvislosti také často mluví o tzv. „rudolfském oteplení“ – krátkém teplém období, po kterém může přijít náhlé ochlazení, což je zase takzvané „vojtěšské chladno“. Nicméně v závěru dubna se nejspíš počasí uklidní a teploty budou dost možná atakovat i 22–25 °C. Vyskytnout se však mohou i bouřky nebo vydatné deště. Mimochodem pamatujte si na přísloví, které říká, že „Na svatého Huga se zima ještě tluče s jarem?“ Letos nejspíš bude příznačnější než kdy jindy.

Článek Velikonoce 2026 pod lupou: Apríl si na nás připraví pořádné překvapení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sobotní mrazivé probuzení

O víkendu to ale ještě na žádné oteplení ani náhodou vypadat nebude. Noční teploty totiž mohou ještě během sobotního rána lokálně spadnout hluboko pod nulu, někde i kolem −10 až −12 °C při jasné obloze a slabém větru. Víceméně jde o podobnou situaci, jakou meteorologové zaznamenávají při typických arktických nárazech chladného vzduchu. Takže kdo chce ještě vytáhnout lyže nebo běžky, ten si přijde na své.

Na horách může navíc ještě sněžit, ovšem v nížinách to vypadá spíše na déšť nebo mokré sněžení. Tato kombinace může místy vytvářet vrstvy námrazy a ledovky, takže při venkovní procházce nebo cestě do práce buďte pro jistotu patřičně obezřetní.

Ovšem už během soboty a hlavně v neděli nás začne pomalu, ale jistě zaplavovat teplejší vzduch od jihozápadu, který přinese další oblačnost a srážky. Zkrátka dobře, bude to vypadat, jako by se k nám mílovými kroky blížilo jaro.

Ze zimní bundy skoro do plavek

Ale ten největší šok přijde v příštím týdnu. Meteorologické modely totiž během těchto dní počítají s tím, že od pondělí až do středy by mohly denní maxima vystoupat až k 12–13 °C, což představuje oproti sobotním mrazům nárůst bez nadsázky o desítky stupňů. Noční minima se budou pohybovat kolem 1–3 °C, a to celorepublikově. Mezi mraky také častěji vykoukne sluníčko – ideální lék na zimní deprese. Ale jak dlouho tenhle obrat k lepšímu vydrží, se bohužel příliš přesně odhadnout nedá.

Článek Teplotní šok pro Česko. Z minus dvanácti až k jarním 13 stupňům během pár dní. Tak enormní rozdíl tu už dlouho nebyl se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kde napadne nejvíc sněhu? Míst bude hodně

Během soboty se má sněžení objevit na většině území republiky. Zpočátku půjde místy o déšť nebo smíšené srážky, ale už k večeru začneme očekávat pořádnou sněhovou duchnu. Nejvíce sněhu očekávají meteorologové na Českomoravské vrchovině, ve střední a severní Moravě a ve Slezsku.

Ano, právě tam může od sobotního večera do nedělního rána napadnout 7 až 15 centimetrů nového sněhu, ojediněle i víc. Výstraha před novou sněhovou pokrývkou platí od soboty 20:00 do neděle 9:00 a určitě byste ji neměli brát na lehkou váhu. Takové množství srážek totiž dokáže život značně zkomplikovat.

Sněhové jazyky a vítr

Ale když se ke sněžení přidá vítr, bývá to teprve nadílka. V noci na neděli a během nedělního dopoledne se proto kvůli mírnému severnímu větru mohou lokálně tvořit i nebezpečné sněhové jazyky. Pozor by si na ně měli dát zejména řidiči na Vysočině, ve střední a severní Moravě a ve Slezsku – ovšem objevit se mohou téměř kdekoliv.

Sněhové jazyky jsou totiž zrádné hlavně tím, že se tvoří nerovnoměrně. Ze suchého asfaltu se tak můžete rázem dostat na zasněžený pruh. Všichni řidiči by tak měli pro jistotu sundat nohu z plynu a počítat s delší brzdnou dráhou. Výstraha před sněhovými jazyky platí podle ČHMÚ od nedělní půlnoci do 15 hodin.

Co to znamená v praxi? Hezký víkend na výletování nečekejte

Největší komplikace se čekají v ranních hodinách v neděli. Sněžení sice začne postupně slábnout, ale jeho následky tu s námi bohužel ještě nějakou chvíli zůstanou. Motoristé by proto měli počítat se zhoršenou sjízdností, lidé na horách pak s omezením dopravy a ti pěší s kluzkými chodníky. Pokud nemusíte, je rozumné cestu naplánovat mimo nejhorší hodiny nebo si přivstat.

Článek Meteorologové hlásí šílený zvrat už během víkendu a zároveň mají jasno, kde napadne nejvíce sněhu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Sobota jako z března, neděle jako z ledna

V noci na sobotu se teploty budou držet kolem nuly a přes den mohou vyšplhat až na příjemných 9 °C. Určitě se tak najde pár nadšenců, kteří vytáhnou na silnice kolo nebo si naplánují nějakou tu delší procházku. Jenže tahle pohoda nebude trvat dlouho – v noci na neděli přijde zlom. Rtuť teploměru spadne na minus 3 až minus 7 stupňů a přes den se bude držet jen lehce nad nulou. A i když víme, že to nebudete chtít slyšet, musíme chtě nechtě konstatovat, že na řadě míst dokonce zůstane pod nulou i odpoledne.

A aby toho nebylo málo, pocitovou teplotu srazí čerstvý severozápadní vítr s nárazy kolem 55 km/h. A nebude to žádný příjemný vánek. Takže i když teploměr ukáže minus dva, vy budete mít pocit, že je o pět méně. To už není na lehkou bundu, ale na pořádnou zimní výbavu, která vás zahřeje opravdu za všech okolností.

Sníh bude i v nížinách, těšit se můžete na návrat zimních radovánek

Ovšem pro milovníky sněhu máme zprávu veskrze dobrou. Už v sobotu večer by mělo v Čechách sněžit ve všech polohách, na Moravě a ve Slezsku pak hlavně na horách. V neděli mohou přeháňky pokračovat a místy napadne až 10 centimetrů nového sněhu. Jinými slovy – bude stačit jeden jediný den na to, aby se republika schovala pod bílou peřinu.

A pokud chcete vyrazit na hory, pak máte do notýsku jednoznačné plus. Podmínky pro technické zasněžování budou na konci týdne velmi příznivé. A v noci na pondělí může při vyjasnění teplota klesnout až k minus 11 stupňům. A to už je mráz, kterému už ledacos vydrží (tedy pokud nepočítáme třeba zamrzlé potrubí na chatě, že ano).

Článek Češi se musí připravit na prudký obrat v počasí. Během 24 hodin se nebudete stačit divit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Léto může přinést teplotní rekordy po celém světě 

Velkou pozornost meteorologů poutá především jev El Niño, který v posledních měsících slábne a do léta nejspíše téměř vymizí. „Mizení El Niña neznamená úlevu od horka. Ne v době, kdy se svět otepluje kvůli klimatickým změnám způsobeným člověkem,“ upozorňují experti s tím, že právě ústup tohoto jevu může paradoxně otevřít dveře dalším teplotním rekordům.

Klíčovým faktorem je přitom dlouhodobé oteplování planety. „Žijeme v mnohem teplejším světě než dřív, takže dopady budou jiné,“ uvedla klimatoložka Michelle L’Heureux. Podle ní mohou být výsledkem aktuálního stavu podnebí delší vlny veder, sucho i častější výkyvy počasí.

Pokud dojde ke vzniku La Niñy, vše se ještě zhorší 

Současně se začíná mluvit o tom, že by se během roku mohla postupně prosadit opačná fáze – La Niña. Ta zase bývá spojována s jiným rozložením teplot oceánů a rovněž může mít dopad na počasí po celém světě. V oblasti Atlantiku by například mohla přispět k aktivnější hurikánové sezóně, neboť teplejší oceány poskytují bouřím více energie. 

Odborníci proto zdůrazňují, že ačkoliv jde zatím o dlouhodobé odhady, signály nejsou příliš uklidňující. Kombinace klimatických cyklů a pokračujícího oteplování planety může znamenat léto plné extrémů – od tropických veder až po prudké bouřky. Další předpovědi se budou ještě zpřesňovat, ale už teď je jasné, že počasí v roce 2026 může znovu překvapit svou intenzitou.

Článek První předpověď na léto 2026: Meteorologové nemají dobré zprávy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co se děje nad našimi hlavami

Naše redakce zjistila, že klíčovou roli hraje především takzvané náhlé stratosférické oteplení. To sice zní nadějně, ale ve výsledku vede k úplně opačnému efektu, než si nejspíš myslíte. Když totiž v horních vrstvách atmosféry dojde k prudkému oteplení, polární vír to oslabí a doslova ho to roztrhne na dvě části. Tím se naruší tryskové proudění, což neznamená nic jiného, než že se mrazivý arktický vzduch může vcelku bez překážek vydat na dlouhou cestu na jih.

Nejhůř má být v Americe, Evropa ale také neunikne

Nejtvrdší dopady se očekávají v Kanadě a ve Spojených státech amerických, ale vážné dopady pocítí i Evropa, včetně střední části kontinentu. A nepůjde jen o záležitost několika málo dní. Naše redakce zjistila, že podobné narušení polárního víru často vede k prodloužení zimních anomálií klidně o několik týdnů. Pro nás to bude znamenat nejen třeskuté ranní mrazy, ale i zvýšené riziko komplikací v dopravě, problémy s energetikou a vyšší zátěž pro infrastrukturu. A vyloučeny nejsou ani husté sněhové chumelenice a mrazivý vichr.

Zimní bundy tak rozhodně ještě neuklízejte. A pokud jste už u svého auta vyndali sněhovou výbavu a uložili ji třeba do garáže, vraťte ji zase zpátky. Vypadá to totiž, že se vám bude ještě doopravdy hodit. A vyplatí se zkontrolovat i topné domácí systémy a množství posypových materiálů pro dvorek. Dělat tohle všechno na poslední chvíli se totiž může hodně prodražit.

Článek Meteorologové náhle změnili předpověď počasí. Další vlna extrémního počasí vezme Česko útokem se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rok 2026 znovu mezi rekordmany

Britský Met Office zveřejnil dlouhodobý výhled – a ten opravdu není nijak povzbudivý. Podle něj totiž bude rok 2026 globálně výrazně teplejší než období před průmyslovou revolucí. Abychom byli konkrétní, počítá se s nárůstem průměrné teploty o zhruba 1,46 °C (měřené období se vztahuje k letům 1850 až 1900). To sice znamená mírný pokles oproti extrémnímu roku 2024, ale na nějakou oslavu to opravdu není. Ve hře jsou bohužel pořád hodnoty, které byly ještě před pár dekádami nemyslitelné.

Čtvrtý rok nad kritickou hranicí

Meteorolog Adam Scaife z Met Office upozorňuje, že by rok 2026 mohl být už čtvrtým rokem v řadě, kdy globální teplota překročí hranici 1,4 °C. A to opravdu není pěkné zjištění. Právě to je totiž podle klimatologů zlomový moment, ačkoliv to tak na první pohled nemusí vůbec vypadat. Čísla totiž hovoří jasně. Ještě donedávna se planeta držela pod 1,3 °C, jenže současná čísla ukazují, že se posouváme do zcela nového klimatického režimu.

Paradoxem zůstává, že extrémní teplo se očekává i v roce, který začal nezvykle chladně. A platí to jak pro Česko, tak i pro Velkou Británii, odkud původně tyto předpovědi pocházejí. Podle deníku The Guardian se má v Británii začít výrazně oteplovat už na jaře a Met Office nevylučuje, že v průběhu roku padnou docela nové teplotní rekordy, ze kterých mít radost určitě nebudeme. Současná třeskutá zima tak může být jen krátkou epizodou před dlouhým teplým obdobím. A ještě rádi na ni budeme vzpomínat.

Článek Meteorologové už mají jasno v předpovědi na rok 2026. Čekají nás chmurné vyhlídky se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studený vzduch ze severu míří na jih – a pohroma je na světě

Má k tomu dojít už brzy – konkrétně na přelomu ledna a února. Právě tehdy má totiž nad Evropu znovu vpadnout mrazivý vzduch ze severu, který tu opravdu vidět nechceme. První známky téhle apokalypsy si „užije“ Velká Británie a později se rozšíří i dál. Podle meteorologů postupně zasáhne severovýchodní i střední Evropu a ani Česko nebude výjimkou.

Za změnou stojí podle všeho rozpad polárního víru. Jde o jev, který drží studený vzduch běžně u severního pólu, ale jakmile zeslábne nebo se „roztrhne“, vznikne problém. Zadržovaný mráz se pak rychle vydá na cestu k jihu. A podle všeho se má právě tohle v nejbližších dnech stát.

Jak to vidí předpovědi pro Česko

Podle 14denní prognózy mohou teploty kolem 30. ledna klesat k minus osmi stupňům přes den a v noci až k minus deseti. A to není právě dobrá vyhlídka. Podle Českého hydrometeorologického ústavu má jít o nejchladnější období následujících čtyř týdnů. Oteplení má přijít až později v únoru, a i to bude spíš opatrné, takže doporučujeme na něj příliš nespoléhat.

Proč mrazy přicházejí častěji

Zajímavé je, že za častějšími výkyvy může stát klimatická změna. Může to být jednoduše tím, že se Arktida kvůli měnícímu se klimatu otepluje rychleji než zbytek planety, což ke slábnutí polárního víru značně přispívá. Na podobné katastrofické scénáře si tak nejspíš budeme muset v následujících letech zvyknout. Mírné zimy se bohužel na čas odporoučí do zapomnění.

Článek Dosavadní prognózy meteorologů dostaly na frak. Očekávaná změna počasí bude prudší, než se čekalo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

La Niña balí kufry, ale ještě se rozloučí

Jako první se podívejme na studený proud La Niña, který ovlivňuje počasí po celém světě už od loňského léta. Ten ovšem začíná podle odborníků slábnout. Nezmizí ale jen tak lusknutím prstu – její dopad na atmosféru se potáhne ještě do začátku jara. Atmosféra totiž reaguje o něco pomaleji než oceánské masy.

A jak to bude vypadat? Zatímco sever Severní Ameriky může čekat chladnější proudění, Evropa by se měla dočkat spíš teplejšího vzduchu. Těšit se na oteplení může především západ kontinentu a společně s ním i trochu my. Jaro by tak mělo přijít o něco dříve a s nadprůměrnými teplotami než obvykle. Pro milovníky hezkého počasí dobrá zpráva, pro přírodu možná další zátěž.

El Niño už klepe na dveře

Ale ještě se ani nestihneme oklepat z vlivu jednoho jevu a už si na nás bude brousit zuby druhý. Podle současných modelů by se El Niño mohl začít rozvíjet už během léta a jeho vliv by měl sahat až do zimy na přelomu let 2026 a 2027. Ovšem zatímco v Severní Americe El Niño často znamená teplejší zimy, v Evropě to může být spíše naopak. Nic ale zatím není jisté. Aktuální modely ukazují možnost vzniku koridoru chladnějšího vzduchu, který by mohl vést od jihu Velké Británie přes střední Evropu až na jihovýchod kontinentu. Jestli ale opravdu vznikne, to teprve ukáže čas.

Článek Obrat o 180 °: Meteorologové zveřejnili výhled až do roku 2027. Všechno bude jinak, než jsme zvyklí se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mrazy nepoleví ani ve dne

Podle aktuální předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu sice středeční ráno přineslo o chloupek vyšší teploty než v předchozích dnech, ale rozhodně nešlo o žádné oteplení. Spíše to vypadá tak, že se zima jen tak nesměle nadechovala před dalším úderem.

V dalších dnech totiž celé Česko zůstane pevně sevřené celodenním mrazem a stejný scénář bude platit i pro čtvrtek. Jinými slovy: co přes noc namrzne, to přes den rozhodně nepovolí.

Začátek volných dní bude vypadat slibně

Malá změna přijde až ke konci týdne. V pátek a v sobotu se totiž mohou podle předpovědi dostat denní teploty místy lehce nad nulu, jenže radost z toho mít moc nebudete. S oteplením totiž dorazí i srážky. Žádné procházky rozmrzající krajinou si tak neplánujte. Na většině území se totiž budete muset prodírat sněžením, na jihozápadě Čech se mimo horské oblasti může objevit i déšť se sněhem nebo dokonce mrznoucí déšť. Pozor by si tedy měli dávat jak řidiči, tak i chodci. Ale to ještě stále není to nejhorší.

Na horách v Čechách může během těchto dnů připadnout až 20 centimetrů nového sněhu. Hory tak čeká pořádná zimní peřina, zatímco nižší polohy dostanou spíše nadílku ledovky a rozbředlého sněhu.

Zima nekončí ani po víkendu, ba právě naopak

Ovšem na začátku následujícího pracovního týdne počasí ve svém obratu ještě přitvrdí. Na horách opět nasněží (a to především na horách na severu a severovýchodě republiky) a noční teploty mohou klesnout až k minus osmi stupňům. Přes den pak rtuť na teploměru vystoupá zhruba o pět stupňů výš, nad nulu se však nedostane ani náhodou. Takže žádné jarní vyhlídky, spíš klasická poctivá zima, která tu s námi ještě nějaký ten pátek pobude.

Článek Kritické hodiny před námi: Česko sevřou další mrazy a na části napadnou desítky centimetrů sněhu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Kritický moment léta Páně 536

V nedávné době našli badatelé v Norsku a Švédsku řadu jasných důkazů o katastrofě, která před 1 500 lety postihla planetu. Právě obě zmíněné země musely být zasaženy skutečně tvrdě – stejně jako v případě takzvané černé smrti. To samé se mohlo stát v baltských státech, Polsku a severním Německu. V roce 1910 pak švédský geograf Rutger Sermander poprvé představil teorii o reálném proběhnutí fimbulské zimy.

Podle něj šlo o skutečnou událost v severských zemích. Hypotéza pracovala s tím, že šlo o následek klimatické katastrofy, která se odehrála před 2 000 – 2 500 lety. Lidé teorii několik let naslouchali, pak ale přišly pochybnosti. Archeologové totiž nemohli najít žádné stopy, jež by takovou možnost potvrzovaly. Dnes ovšem víme, že klimatická katastrofa svět – a hlavně severní oblasti – zasáhla pouhých 1 500 let zpět.

Švédský archeolog a NASA

Nový hon na fimbulskou zimu nastal v roce 1983 ve spolupráci s NASA. Dva její vědci tehdy zveřejnili studii známých vulkanických erupcí z minulosti. Jejich práce stála hlavně na ledových jádrech ze starých grónských ledovců. Archeologové na základě této práce došli k závěru, že v roce 536 se muselo stát něco opravdu dramatického. Klíčovou osobou nového výzkumu se stal Bo Gräslund, nyní profesor archeologie na odpočinku.

Ten prvně navrhl, že fimbulská zima by mohla být skutečná událost a že proběhla právě někdy po roce 536. Poukázal také na to, že historik Snorre ze 13. století nebyl ve své knize Edda znepokojen jen tím, že byla velká zima a spousta sněhu. Jeho hlavní obava plynula z toho, že se už několik let za sebou vůbec neprojevilo léto. Fimbulská zima znamenala právě tohle a o následcích pro tehdejší obyvatelstvo můžeme jen spekulovat.

Nové objevy přírodovědců i archeologů

V posledních letech bylo provedeno několik objevů, podle kterých má Gräslund evidentně pravdu. V Norsku našli v bažinách částice pylu, jež poskytují důkaz dramatických událostí, které měnily celou krajinu po dlouhou dobu. Letokruhy starých stromů jsou také důležitou indicií. Když už teď badatelé vědí, po čem se dívat, nacházejí stop po minulých jevech stále víc a víc. Lidé se stěhovali nebo zmizeli, z této doby se nedochovaly prakticky žádné hroby.

Nevyráběly se šperky a zanikla i nádherná tradice norského hrnčířství a keramiky. Život byl nejspíš hodně mizerný a také bylo bohům obětováno mnohem více zlata. Celé farmy byly opuštěny, celkově šlo o podivně tichou dobu. Po ní navíc do Evropy přišel v roce 541 Justiniánský mor. Ten měl ohnisko v Etiopii, pak se dostal do Egypta a následkem probíhajících válek zachvátil celé Středomoří.

Rok 1816 byl rokem bez léta

V západní Evropě bylo roku 1816 neobvykle chladno, stejně tomu bylo i na východě Ameriky. Panovaly také nezvykle silné srážky a v roce 1817 vzrostly ceny obilí v mnoha částech Evropy až na dvojnásobek. Hlavní příčinou takto chladného léta byla exploze vulkánu Tambera v Indonésii. Tato přírodní katastrofa měla sotva rozsah té, která přišla v roce 536, i tak se ale jednalo o mohutnou událost se značným vlivem.

V roce 1816 už probíhal intenzivní mezinárodní obchod a lodě byly schopné dodat hodně jídla. Lidé v nouzi se mohli vydat do Ameriky a hodně jich tak učinilo. Několik zemí mělo určitý druh sociální podpory, která mohla pomoct těm nejchudším. Pokud bychom dnes čelili takovým katastrofám, jsme na to mnohem lépe vybaveni. Mnoho z nás sice stále věří na mýty, ovšem fimbulskou zimu už nejspíš nikdy nezažijeme.

Jakou nejhorší zimu jste v životě zažili a co se dělo?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Předehra Ragnaröku není mýtus. Dlouhá, temná a drsná fimbulská zima se mohla skutečně projevit se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studená fronta jako blesk z čistého nebe

Během noci z 31. prosince 1978 na 1. ledna 1979 se přihnala tak náhlá studená fronta, že teplotní rekordy padaly po celé republice. Některá místa dosáhla mezi silvestrovským polednem a prvním lednovým ránem rozdílu neuvěřitelných 34 stupňů Celsia. Jednalo se navíc o rok 1979, kdy byla většina průmyslu stále odkázána na uhlí a ve stejné situaci se nacházely i mnohé domácnosti. Hlavně v menších městech bylo ústřední topení jen snem.

A při do té doby teplé zimě byly domácí zásoby uhlí dosti chabé. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že právě uhelné sklady budou mít v této situaci skutečné žně, ale situace tak jednoduchá zase nebyla. Ano, uhlí byly plné sklady i vagony na železnici. Jenže ty černé hrudky prostě zamrzly. Vzhledem k dřívějšímu teplému počasí a vydatným dešťům bylo uhlí silně nasáklé vodou a před příchodem mrazů nestihlo proschnout. Jednotlivé kusy se tak spojily v nerozbitné tmavé skály.

Bylo potřeba skutečně všude

Na uhlí nezávisely jen domácnosti a průmysl, používalo se naprosto všude. Topilo se jím v hotelech, školách i na úřadech. Nedalo se tudíž nic dělat a děti do škol zkrátka nemohly. Stejná situace potkala i řadu dospělých, protože kde to bylo jen trochu možné, uzavřely se provozy, obchody a kanceláře. Už tehdy tedy děti prožily „distanční výuku“, i když pouze na jeden měsíc. Byly vyhlášený tzv. uhelné prázdniny, jen bez internetu.

No jo, ale když neexistoval YouTube, Facebook ani e-maily, jak to celé vyřešit? Jednou za týden si děti došly do školy pro úkoly, které jim učitelé jednoduše dali na papírech. Vypracovaná látka se pak stejně nosila i zpátky. Ačkoli nebyla vyhlášena karanténa jako dneska, televize i rozhlas přece jen nabádaly obyvatele k opatrnosti. Hlavně pro děti totiž nebyl pohyb venku – kde bylo mínus 20 stupňů Celsia – rozhodně vhodný.

Zastavila se celá republika

Doma zůstala také část dělníků, protože zamrzla většina strojů. Studená fronta tak zmrazila celou republiku, pokud něco jezdilo, mělo to obrovské zpoždění. Ledové řeky zcela paralyzovaly lodní dopravu a stát se na měsíc prakticky zastavil. Přestože se v dalších dnech počasí trochu umoudřilo, rtuť teploměrů byla stále pod nulou. Co tedy dostalo prvotní teplotní šok, to ve stejném stavu zůstalo i nadále. Všichni tak museli počkat, až se příroda smiluje.

To se postupně stalo v druhé polovině měsíce, kdy bylo možné zprovoznit některá zařízení. Následně se život pomalu vracel k normálu včetně jízdních řádů. Dnes si přitom stěžujeme na to, když pár dní opravdu mrzne a napadne trochu sněhu. Jak bychom se s takovou situací dnes vyrovnali? Dříve narození staré způsoby ještě nezapomněli, ale pokud by zima narušila i bezdrátové technologie, takoví mileniálové by naprosto neuměli fungovat.

Jakou nejhorší zimu si pamatujete? Kolik vám tehdy bylo?

Zdroj: Wikipedia

Článek Kdo pamatuje mrazivý počátek roku 1979? Bez uhlí, bez vlaků a s distanční výukou bez internetu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Když z nebe padají ryby a žáby 

To se také stalo v Austrálii, kde během určitých ročních období často vznikají tornáda. Příkladem je městečko Lajamanu na okraj pouště Tanami (asi 300 km jižně od Darwinu). Tam totiž jednou z nebe doslova pršely ryby a jednalo se o stovky živých okounovitých druhů o délce zhruba 20 cm. Příčinou byl přitom silný vzdušný vír, který nasál ryby i s vodou.

Redakce VědaŽivě

17 dubna, 2023

6 důvodů, proč byste měli jít na procházku bez ohledu na počasí

Taková přírodní síla dokáže snadno odnést živočichy stovky kilometrů daleko, a když zeslábne, začnou padat z nebe jako kroupy. Podobnou situaci zažilo také mětečko Trowbridge v roce 1939. Tam se však jednalo o žáby, a podle svědků byly některé z nich dokonce zamrzlé v kostce ledu. To mohla způsobit změna teploty v atmosféře, kam je vynesl proud vzduchu. 

Peníze nebo dokonce i slon 

Extrémnější případ se poté stal v Japonsku, na břehu jezera Senzumaru. V minulém století nasál silný větrný vír slona a následně ho zvedl několik metrů vysoko. Poté s ním praštil o zem a nechal ho na pospas tamní přírodě. Jelikož je tento obrovský savec v zemi symbolem štěstí, obyvatelé to považovali za jedinečnou událost a spíše se z ní radovali. 

Redakce VědaŽivě

6 února, 2023

Jak určit počasí podle mraků: Tenké bílé mohou varovat před hurikánem, ploché jsou typické pro déšť

Někdy mohou z nebe padat i příjemnější věci, třeba jako v roce 1975 v Chicagu. Tehdy z obrovského mračna začaly padat dolarové bankovky, které rozbušily srdce nejednomu obyvateli. Kdo stál za touto událostí nebo proč k ní došlo je doposud neznámo, ale pamětníci na ni dle webu Médium vzpomínají v dobrém. Kdy se něco takového přeci jen poštěstí. 

Článek Když se počasí zblázní: Z nebe pršely ryby i žáby, nejpravděpodobnějším vysvětlením je tornádo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Povodně v Praze

Neúprosná voda s sebou brala vše, co jí stálo při cestě. Velkou škodu napáchala především v Praze, kde zaplavila stanice metra, celé čtvrtě, památky i dokonce část zoologické zahrady. Jen v pražské zoo kvůli povodním zahynulo 134 zvířat. Nakonec muselo být evakuováno okolo 50 tisíc lidí a se škodami, které povodeň napáchala, se Praha potýká i po dlouhých 22 letech.

Neúprosná a krutá povodeň 

Nejhůře dopadly Metly a Zálezlice, které skončily téměř kompletně pod vodou. Evakuováno bylo celkem 225 tisíc lidí, nejvíce v Praze. Povodně měly obrovský dopad na celé hospodářství. Resorty byly zničení, doprava trpěla, špatně na tom bylo i zemědělství, potravinářství či lesní a vodní hospodářství. Velké drama zažívali i lidé v okolí neratovické chemičky Spolana. Celý areál se ocitl pod vodou a nakonec z něj uniklo přes 80 tun chloru. Velká voda pak nakonec napáchala škody za minimálně 73 miliard korun. O život nakonec připravila 92 lidí.

Může se letos vrátit? 

Totožný scénář by podle meteorologů mohl nastat i letos. Na Česko totiž míří extrémní srážky, které od 13. do 15. srpna budou zužovat celou Českou republiku. Meteorologové zde vidí podobnost s rokem 2002, kdy vznik podvodní tehdy umožnily dvě tlakové níže. V roce 2002 místy spadlo až 400 litrů vody na m2, v Krušných horách 12. srpna spadlo až 312mm srážek. Letos jsou podle ČHÚ očekávaný podobné srážky a to v okolí Jeseníků, kde mohou dosáhnout až hodnoty 300mm. Kvůli vydatným srážkám jsou poté předpokládány výrazné vzestupy hladin vodních toků.

Vážná hrozba

V Olomouckém kraji již byla svolána povodňová komise a v souladu s povodňovými plány již probíhají přípravy na možné povodně. Na území Moravy se očekávají srážky okolo 250mm. Kromě vody se očekává také silný vítr. Podmáčený terén v důsledku srážek by mohl větru pouze pomoci, proto je potřeba počítat i s tím, že se budeme potýkat i s vyvrácenými stromy.

Článek Povodně 2002: Před 22 lety napáchaly velké škody, letos by se mohly opakovat se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vzkaz psaný v oblacích

Výsledný snímek pak lidé z NOAA ještě přiblížili, a vedle obrovského „G“ se vyjevil ještě kruhový útvar. To by naznačovalo menší písmeno „O“, dohromady tedy anglické slovo „Go“, v překladu „Vpřed“ nebo „Vyrazit“. Znamená to něco? Vysílá k nám naše planeta tímto způsobem nějaké poselství, kterého si máme všimnout? Vzor tvořící písmena se samozřejmě ukázal jen jako vtipná náhoda a shoda okolností, fantazii ovšem nelze zabránit.

Mnoho lidí si tak rádo myslí, že planeta sama promlouvá a dokonce nás podporuje v našem směřování. V každém případě, pokud jste například s něčím váhali a čekali na nějaké znamení shůry, nic výmluvnějšího asi najít nemůžete. GOES-East je důležitý nástroj pro sledování počasí, sluneční aktivity i klimatických podmínek. A rozhodně se nejedná o první satelit ve vesmírné flotile NOAA. Jeho série navždy změnila monitoring životního prostředí.

Znaky jenom v naší hlavě

Pokud se stále snažíte přikládat onomu „Go“ nějaký význam, vězte, že významy všeho kolem nás, a hlavně znaků a symbolů, jsou jen v naší hlavě. Jsme živočišný druh, který velmi rád hledá ve všem významy a souvislosti. Náš mozek prostě nemá rád nahodilost a tzv. prázdná místa. Právě to je důvodem, proč vidíme například údajný ďáblův obličej v oblacích kouře, které se objevily během teroristických útoků v USA 11. září 2001.

Stále proměnlivé počasí a hlavně tvary na nebi jsou pak pro tento náš sklon přímo živnou půdou. A jakmile má mozek byť jen základy známých struktur, velmi ochotně si doplní zbytek a vyloží si celek jako něco, co mu dává smysl. Oblakům je ovšem zcela lhostejno, jak si kdo jejich tvary vyloží. Takže se klidně bavte nad hlavami lvů, oblačnými velrybami nebo čímkoli dalším. Není však třeba z těchto tvarů dělat něco víc, než reálně jsou.

Jaký nejhezčí tvar jste v mracích kdy našli?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Satelit v oblacích zaznamenal „zprávu lidstvu“. Co má tajemný vzkaz znamenat? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Video upoutalo enormní pozornost

Video zachytila uživatelka TikToku jménem Nesha Higgins při jízdě po dálnici v Arizoně. Její záznam měl sotva pár dnů po zveřejnění 3,5 milionu zhlédnutí. Skutečným překvapením však není samotné UFO, ale tento typ mraku. Čočkovitá oblaka totiž opravdu vypadají jako typický létající talíř. Vyskytují se běžně v horských oblastech a souvisí s povětrnostními podmínkami.

Jedná se o pohyby větru v různých směrech při jeho stoupání a klesání. Díky tomu mají mraky tvar podobný klobouku. Ačkoli mohou být utvořeny kdekoli na světě, jsou vidět zvláště nad sopkami nebo horami. Tyto informace poskytla veřejnosti již zmíněná meteoroložka Adams. Zároveň zdůraznila specifičnost povětrnostních podmínek, aby se takový mrak vůbec dokázal vytvořit.

Mraky spojované s UFO

Meteorologická služba dochází k závěru, že tyto mraky vznikají, když je vzduch stabilní a vítr vane přes kopce a hory. Samozřejmě ze stejných směrů v rámci troposféry. Dokonce poukazuje na to, že je běžné je zaměňovat s UFO, což by mohlo vysvětlit mnoho údajných pozorování. Hodně lidí si přesto tyto oblaky spojuje se znaky mimozemské existence.

@neshahiggins #ufo #ufosky #area51 ♬ original sound – Nesha Higgins

Článek Američani natočili podivný objekt na obloze a většina z nich je přesvědčena, že jde o UFO. Vědci ale tvrdí, že je to mrak se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Mraky, které vznikají, když Slunce zahřívá Zemi

Kupovité mraky (cumulus) jsou nejběžnějším typem oblaků. Když na ně svítí slunce, jejich baculaté vršky se zbarví do jasně bílé, zatímco spodní strana zůstane tmavá. Vznikají, když slunce zahřívá Zemi. Nepřinášejí žádné srážky, a proto se jim říká oblaka slušného počasí. Zpravidla se objevují v pozdních ranních hodinách. Během dne se zvětšují a v pozdním odpoledni mizí.

Jeden z typů oblačnosti

Stratusové mraky vypadají jako ploché, jednolité vrstvy šedých mraků, které visí nízko na obloze. Vypadají jako mlha, která zahaluje obzor. Stratusová oblaka se tvoří z velkých vzduchových mas, které stoupají nahoru a následně kondenzují. Tento typ oblačnosti je typický pro šedé zatažené dny, kdy přetrvává mlha nebo prší.

Tma o něco dříve než obvykle

Když se zdá, že večer nastal v ulicích s předstihem, tak to znamená, že oblohu zakryly nimbostratové mraky. Jsou poměrně husté, takže špatně propouštějí sluneční světlo. Nimbostratus je nejběžnějším typem dešťových mraků. Objevuje se, pokud je velká oblast země pokryta deštěm nebo sněhem nebo když má přijít déšť nebo sníh. Taková oblačnost vzniká v důsledku postupného hromadění vlhkosti na velké ploše.

Slunce schovávající se za mraky

Oblaka altostratus se jeví jako šedé nebo modrošedé vrstvy, které pokrývají část nebo celou oblohu. Ale i přesto můžete skrze takovou oblačnost stále vidět slunce. Oblaka altostratus mají tendenci se tvořit před teplou frontou. Také tento typ oblačnosti se může vyskytovat spolu s kupovitou oblačností, když se blíží studená fronta. Neprodukují silný déšť, ale často signalizují přiblížení oblaků nimbostratus.

Tenké bílé mraky

Cirrusové mraky jsou tenké bílé mraky, které jsou místo kapiček vody tvořeny drobnými ledovými krystalky. Leží totiž ve výšce více než 6 km, kde je zima a málo vodní páry. Cirrusové mraky se obvykle tvoří za pěkného počasí, ale mohou se tvořit i před teplými frontami a velkými bouřkami či hurikány.

Článek Jak určit počasí podle mraků: Tenké bílé mohou varovat před hurikánem, ploché jsou typické pro déšť se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Počátky a první pokusy

V letech 1962 až 1983 proběhly experimenty, kdy vědci „nasévali“ bouře jodidem stříbrným s nadějí na oslabení systému. Tzv. seedování mraků je člověkem vytvořený způsob, jak změnit množství nebo typ srážek v meteorologickém systému. Původní teorií bylo, že pokud se pustí jodid stříbrný do oka tropického cyklónu z letadla, mohlo by to spustit přestavbu nového a většího oka bouře.

Větší oko by pak pomohlo snížit větry bouře snížením tlakového gradientu systému. Doufalo se, že se to podaří předtím, než se systém dostane na pevninu, aby se snížily potenciální škody způsobené bouří. I obyčejné snížení bouřkových větrů o pouhopouhých 10 % by mohlo výrazně zmenšit ničivou sílu hurikánu nebo tajfunu.

Stále to zkoušeli

V roce 1963 se vědci pokusili oslabit hurikán Beulah. Větry v systému klesly po zasetí o 20 %. To byl první pozitivní výsledek ve snaze upravit tropický systém. Výsledky však byly neprůkazné, protože vědci nevěděli, zda výsev mraků ovlivnil bouři. Dalším významným výjevem bylo modifikování bouře s hurikánem Betsy roku 1965. Zpočátku se vědci snažili zasadit bouři na pevnině, ale výsledky byly opět marné.

Jeden velice odvážný projekt

Představitelé projektu Stormfury zaznamenali největší úspěch roku 1969, kdy upravovali hurikán Debbie. V jednom okamžiku, konkrétně po nasetí, klesla rychlost větru bouře o 31 %. Úspěch s Debbie vypadal velmi slibně, ale další výzkum vedl k méně nadějným výsledkům. Projekt časem vytáhl ještě jedno eso z rukávu. Jejich poslední úprava tropického cyklónu v atlantické pánvi přišla v roce 1971 s hurikánem Ginger. Kvůli struktuře této bouře nedošlo po zasetí k žádným změnám. Po Ginger hurikánu už nové pokusy nepřišly a projekt oficiálně skončil na počátcích 80. let.

Zdroj: Science

Článek Projekt Stormfury – dlouhodobý proces, kterým se vědci snažili ovládat počasí. Riskantní kroky překvapivě zaznamenaly úspěch se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Předpovědi a osévání mraků

Každý rok se sice možnosti meteorologických předpovědí posouvají dopředu, ale stále si nejsme nikdy zcela jisti, jestli si deštník vzít nemusíme, nebo raději ano. Počasí se totiž dokáže měnit natolik rychle a hlavně lokálně, že ani se vším pokrokem matematických modelů nevíme zdaleka všechno. Co kdybychom ale přesně věděli, jaké počasí čekat každý den, protože budeme jeho tvůrci? A co kdybychom vám řekli, že lidé to dovedou?

Existuje například tzv. osévání mraků (cloud seeding), při kterém přidáváme chemikálie do atmosféry. To dovoluje spustit na některých místech déšť nebo redukovat riziko bouří a hurikánů. Chemie má vliv na mikrofyzikální procesy uvnitř mraků a mění celkový objem srážek. Tento postup může dešti například zabránit narušit zahájení olympiády v Pekingu. Potřebujete jen několik desítek letadel a rozptýlit částice jodidu stříbrného.

Ovládání atmosféry všeho druhu

Do bouřkových mraků umíme dokonce vypálit laserové pulsy a usměrnit tak trajektorii blesků. Pravda, terénní testy nebyly úplně úspěšné, laboratorní ovšem prokázaly, že to v principu jde. Samozřejmě nejsme schopni tvořit počasí, jen ho lehce ovlivnit. Zemská atmosféra je natolik rozsáhlá, že jí zkrátka nemůžeme nadiktovat, co má přesně dělat. Ale co kdybychom opravdu mohli? To by naši vládu nad ní dostalo na zcela novou úroveň.

Zkrotili bychom katastrofální bouře pouhým laserovým paprskem. Rozptýlili bychom trochu suchého ledu a vytvořili superstudený mrak, který by zamezil vlnám těžkých veder. Mohli bychom zastavit tornáda, hurikány a povodně, které berou lidem domovy a ničí majetek. Ovládali bychom počasí a zemědělství by jen vzkvétalo. Sucho? Přivedeme déšť. Moc vody? Stačí otočit srážkovým kohoutkem a je to vyřešené.

Rizika a možnosti rozhodování

Konečně bychom také mohli reálně snížit teplotu planety a eliminovat lidský vliv. Nezní to krásně? Jenže ovládání počasí je velmi vážná věc. Kdo by ho vlastně kontroloval? A kdo by kontroloval ty, kteří ho řídí? Vlády by mohly vytvořit něco jako ministerstvo počasí, nebo by to skončilo u soukromých společností. Pak by nejspíš existovaly ceníky slunečného dne nebo naopak výživného deště. Dalo by se počasí použít jako zbraň?

Lidé k válečným účelům dovedou použít cokoli. Mohli bychom zasahovat nepřátele blesky. A co kdyby se priority v počasí staly předmětem válek mezi národy? S touto možností vyvstává obrovské množství otázek a také hrozeb. Nicméně (nejspíš naštěstí) zatím nevypadá, že bychom nad ním získali plnou kontrolu kdykoli v blízké budoucnosti. Dokud to tak bude, budou mít lidé po celém světě alespoň něco, na co si mohou vždy postěžovat. A to děláme moc rádi.

Používáte nějaké rituály nebo talismany například na zahnání deště?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Co kdybychom se naučili ovládat počasí – mohla by to být naše budoucnost? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jak vytvořit tornádo

Potřebujete vysokou sklenici na pití, lahev perlivé vody, stolní sůl a dlouhé míchátko. Nalijte do sklenky sodovku, aby byla ze 2/3 plná. Míchejte co nejrychleji, aniž byste ji vylili přes okraje, pak přidejte trochu soli. Dívejte se, jak bublinky oxidu uhličitého formují tornádo.

Jaké plyne poučení? Tornáda vznikají při střetu teplého vlhkého vzduchu se studeným a suchým. Často se vyskytují společně s bouřkovými mraky, které obsahují víry, tedy spirály stoupajícího vzduchu. Jak tento vír nasává okolní vzduch, pohybuje se stále rychleji a zaplňuje prostor.

Jak vytvořit vítr

Potřebujete dva plechy na pečení, dvě desky odolné vyšším teplotám, chňapky a velkou krabici. Dále suchý písek, led, vonnou tyčku, zápalky a nůžky. První plech naplňte pískem a dejte do trouby zapnuté na nejnižší výkon. Nůžkami odstřihněte předek krabice a dejte dovnitř vedle sebe podložky odolávající teplu. Druhý plech naplňte ledem a dejte na jednu z podložek. Ještě chvíli počkejte, aby se první plech zahřál, pak ho chňapkami vyndejte a dejte do krabice.

Umístěte oba plechy tak, aby se téměř dotýkaly. Zapalte vonnou tyčinku a držte hořící konec přesně mezi plechy. Kouř se bude vždycky pohybovat směrem k tomu s pískem. Jaké z toho plyne poučení? Plech s ledem ochlazuje vzduch nad sebou, což působí jeho pokles. Horký písek vzduch zahřívá a způsobuje jeho stoupání. Těsně nad pískem je tak vrstva tlaku a vzduch nad ledem tento tlak vyrovnává. Proto od chladného moře fouká na pevninu.

Jak můžete měřit rychlost větru

Budete potřebovat papírový talíř, čtyři papírové kelímky, barevnou pásku, napínáček s plastovým koncem a tužku s gumou. Ještě oboustrannou lepicí pásku a stopky. Jeden z kelímků zvenku olepte barevnou páskou. Na talíř nakreslete „X“, a to co nejblíže středu. Oboustrannou páskou přilepte každý kelímek k talíři tak, aby všechny mířily otevřeným koncem doleva a byly umístěny na všech 4 liniích nakreslených tužkou.

Do středu talíře zapíchněte napínáček a připíchněte celou konstrukci ke gumě na konci tužky. Najděte stránky, které uvádí rychlost větru ve vaší lokalitě. Pak spočítejte, kolikrát se kelímky otočí za 30 vteřin. Zopakujte to několikrát za den, takže budete moci spočítat rychlost větru a za chvíli nemusíte ani chodit na internet. Profesionální anemometry (větrometry) používají několik rotujících disků připojených na elektroniku, která otáčky počítá.

Skleníkový efekt v praxi

Potřebujete vysokou láhev od limonády, sklenici natolik malou, aby se vešla do lahve, teploměr a nůžky. Nůžkami odstřihněte dno lahve, odstraňte nálepku, ale nechte nahoře vršek. Do sklenice dejte teploměr, dejte ji na slunné místo a za hodinu zkontrolujte teplotu. Dejte láhev na sklenici a za hodinu opět zkontrolujte teplotu, srovnejte s předchozím měřením.

Druhá bude znatelně vyšší než ta první. Sluneční energie mířící do sklenice se totiž změnila v teplo, které nemůže pryč. Atmosféra naší planety funguje velmi podobně jako plastová láhev. Dovoluje energii ze slunce, aby prošla skrz, ale pak jí brání uniknout do vesmíru.

Který experiment jste zdárně provedli?

Zdroj: ScienceDirect

Článek Vytvořte si počasí na míru. Jednoduché domácí experimenty předvedou i to, jak vzniká tornádo se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Rizika kluzké vozovky a deště

Když se dostanete během jízdy na kluzkou vozovku, dávejte zvláštní pozor při najíždění na mosty a sjíždění z nich. Směs soli a písku se z nich dostává pryč velmi rychle, což znamená pro řidiče zvýšené riziko. Jedna z hlavních britských pojišťovacích společností nedoporučuje používat během deště zadní mlhovky, protože mohou zakrýt brzdná světla. To pak zmate řidiče za vaším autem.

Pokud se za jízdy dostanete do silného deště během noci, mějte na paměti riziko kapek na čelním skle. Mohou odrazit světlo a vás jako řidiče tudíž oslnit. Silné proudy deště také vytváří odrazy, pokud do nich něco zasvítí. Proto je namístě pečlivě regulovat sílu předních světel, tak se jejich proud nedostane příliš nahoru. Noční řízení vytváří určitý dojem izolovanosti od prostředí a vlastní světla mohou proto být ještě zrádnější.

Sněhové závěje a prachové bouře

Když se na silnici střetnete s výraznými sněhovými závějemi, nestrhávejte volant do opačného směru. Je naopak potřeba nechat auto jet v původním směru a dostat se zpátky na vozovku jednoduše kontinuálním přidáváním plynu. Trochu jiný postup je namístě v případě prachové nebo písečné bouře. Krom dalších metod doporučuje jeden velký výrobce opustit silnici, zaparkovat u krajnice a vypnout přední světla.

Pokud je necháte zapnutá, protijedoucí i další auta si mohou vaše stojící auto splést s běžnou dopravou a vrazit do něj. Při jakémkoli jízdním režimu je základem bezpečnosti chovat se předvídatelně. Kromě toho, že tak předcházíte problémům na své straně, usnadňujete maximálně jízdu i řidičům okolo sebe. Každý „kiks“ se totiž na vozovce obvykle řetězí a vede k větším nehodám, za špatného počasí to platí dvojnásobně.

Které počasí za jízdy nejvíce nesnášíte a proč?

Zdroj: BrightSide

Článek Správný postup řízení za špatného počasí může pomoci se vyvarovat čtvrtečnímu drama na D5. Jen menšina ale ví jak na to se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Blíží se bod bez návratu

Z nové zprávy v první řadě plyne, že prostředí se proměňuje čím dál rychleji, nikoli konstantním tempem. Důvodem jsou neubývající emise skleníkových plynů, v první řadě oxidu uhličitého. V tomto ohledu jsou na vině hlavně stále oblíbená fosilní paliva, proto je podstatná jejich regulace. Zpráva je výslednicí asi 1 400 samostatných studií a celkově tak obsahuje údaje od 234 autorů z 39 zemí. Výsledkem jsou odhady nezvratných změn v horizontu jednotek dekád.

Nejpozději do dvaceti let se totiž celá planeta ohřeje o 1,5 stupně Celsia, což vytvoří markantní rozdíl oproti předprůmyslové éře. Tento limit spustí změny po celém světě, které už nepůjdou jakkoli zastavit. Jedná se hlavně o růst hladin moří a oceánů v důsledku tání ledovců. Současné teploty se na Zemi naposledy vyskytovaly před 125 tisíci lety a tehdy byly hladiny o 5–10 metrů výše. Nynější zátěž CO2 ve vzduchu tu byla naposledy před 4 miliony let.

Akcelerované dopady změn

Například od roku 1900 – pro pohled do současnějších dob – se hladina moří zvedla celkově o 20 centimetrů. To nevypadá jako značný posun, jenže během posledních deseti let dosáhlo toto tempo dokonce trojnásobku. Střední Evropa bude v důsledku těchto změn trpět hlavně povodněmi a zesilujícími bouřemi. Střídat je budou ovšem periody výrazného sucha. Tento trend už je ostatně patrný z minulých let.

Taková období se samozřejmě vyskytovala už v minulosti. Jenže postupně se mírné a ojedinělé epizody takových výkyvů v počasí stávají dlouhými obdobími se stále většími extrémy směrem nahoru i dolů. Stejným problémem jsou také velmi prudké přechody, kdy teploty klesají nebo stoupají o mnoho stupňů v rámci pouhých dní. Dopady jsou vidět na plodinách, které potřebují stálejší režim. Jasným příkladem toho jsou například změny populací hub. Pozorujete i vy nějaké změny v počasí v průběhu posledních let?

Zdroj: NationalGeographic

Článek Bod zvratu klimatu nastane za pouhých 10 let, urgují odborníci. Pak už nebude cesty zpět se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Změny v povětří, moři a oblacích

Přibližně 3–4 dny před příchodem hurikánu se rozbouří hladina moře a vlny budou dorážet na pobřeží v rozmezí 6–9 vteřin. Přibližování hurikánu znamená častější a mohutnější příboj. Ten bude kulminovat 24 hodin před hurikánem s rychlostí větru asi 55 km v hodině. Ještě 72 hodin před hurikánem je atmosférický tlak stabilní. 36 hodin před ním se rapidně zvýší rychlost větru, 12 hodin před příchodem pohromy budou ve větru poletovat první trosky.

Pouhých 6 hodin do propuknutí hurikánu má vítr rychlost 144 km za hodinu a je dost silný na odnesení těžkých předmětů a ničení stromů. Tři dny před příchodem této katastrofy bývá obloha poseta kupovitými mraky, zhruba den a půl poté se objeví řasovitá oblačnost. V ten moment jsou lidé v nížinách vyzvání k evakuaci ze svých domovů. Intenzivní oblačnost přinese záhy silný déšť, který začíná 18 hodin před samotným hurikánem.

Jako když se nebe otevře

Nevypadá to ani jako déšť, spíš jako když se samo nebe otevře a zaplaví pevninu. Déšť je extrémně prudký a pokračuje až do úplného konce hurikánu. Jakékoli varování před hurikánem je třeba brát velmi vážně. Pokud bydlíte v oblasti, kde je jejich výskyt častý nebo pravidelný, vždycky mějte připravené pohotovostní zavazadlo pro případ nutnosti opustit domov. Obecným klíčem k bezpečnosti je vlastní pozornost.

Jakmile se hurikán sám usadí a vyčerpá, bude trvat ještě asi 36 hodin, než se počasí zcela stabilizuje. Proto je třeba mít kromě dalších potřebných věcí v zavazadle i potraviny a nezapomenout také na zvířata, která doma chováte. Nakonec jsou to další členové vaší rodiny. Hurikány slábnou, jakmile se dostanou nad pevninu, kde přijdou o vodní zdroj, ovšem z různých důvodů se dostávají stále dále do vnitrozemí.

Zdroj: ScienceStruck

Článek Varovné signály blížícího se hurikánu. Lze takto předpovídat i prudké deště a tornáda v Česku? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.