Šedesát let starý paradox: tyčinka, která se nevejde do váčku

Sestavený prokolagen I měří kolem 400 nanometrů. Transportní váčky, jimiž buňka běžně posílá proteiny z endoplazmatického retikula (ER) směrem ke Golgiho aparátu, mají průměr 60 až 90 nanometrů. Jak nacpat čtyřsetnanometrovou tyč do devadesátnanometrového balíčku? Na tento rozpor narážela buněčná biologie od šedesátých let minulého století. Řešení se hledalo ve speciálních zvětšených nosičích, a právě laboratoř Malhotry před zhruba dvěma dekádami objevila protein TANGO1, který měl takový nadrozměrný váček organizovat.

Nová studie ale říká: problém nebyl v malém váčku. Problém byl v tom, že si vědci představovali náklad špatně.

Kapénky místo tyčinek: co přesně studie ukázala

Tým pracoval s lidskými jaterními hvězdicovitými buňkami (linie LX-2), aktivovanými růstovým faktorem TGF-β, modelem fibrotického procesu, při němž buňky chrlí kolagen. Po aktivaci stoupla sekrece kolagenu I přibližně trojnásobně za 24 hodin; v krátkém čtyřhodinovém testu dokonce šestinásobně.

Vysokorozlišovací mikroskopie živých buněk odhalila v ER diskrétní kulovité útvary prokolagenu I, od 53 do 613 na jednu buňku, s průměrnou plochou 0,63 µm² a průměry zhruba 0,5 až 1,4 mikrometru. Tyto útvary se chovaly přesně jako biomolekulární kondenzáty:

• Fúzovaly a štěpily se v reálném čase.
• Po fotobělení rychle obnovovaly fluorescenci (test FRAP), což svědčí o dynamické výměně molekul s okolím.
• Při stresu ER ztrácely kulovitý tvar a dispergovaly se, přesně tak, jak se chovají kapalné fáze, ne pevné agregáty.

Klíčové bylo vyloučit, že nejde o hromady špatně složeného odpadu. Kondenzáty neobsahovaly BiP, senzor chybně složených proteinů. Nekolokalizovaly s lysozomy, tedy nebyly určeny k likvidaci. Naopak byly bohaté na chaperon Hsp47, který selektivně rozpoznává správně složené kolagenní trojšroubovice, a na další skládací pomocníky: kalretikulin, PDIA1 a PDIA6. Šlo o funkční, řádně složený prokolagen v kapalném stavu.

Nový model exportu: kapalná extruze místo balení do krabice

Dosavadní představa fungovala jako poštovní logistika: protein se zabalí do membránového váčku, váček se odštípne od ER, doputuje ke Golgimu, tam se otevře. Za popis tohoto systému dostali James Rothman, Randy Schekman a Thomas Südhof Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu v roce 2013.

Pro kolagen ale tento model vždy skřípal. TANGO1 měl problém řešit tím, že na výstupním místě ER zorganizuje větší nosič. Nová data ukazují jinou mechaniku: TANGO1 není potřeba k tomu, aby se kondenzáty vůbec vytvořily, po jeho umlčení se kapénky prokolagenu dál tvořily. Je ale nezbytný k jejich zachycení u výstupních míst ER. Bez TANGO1 se kondenzáty vzdalovaly od těchto míst, sekrece kolagenu klesla přibližně 1,5krát a uvnitř buňky se hromadil nezpracovaný materiál.

Molekulární spojku mezi TANGO1 a prokolagenem zprostředkovává právě Hsp47, navázaný na SH3-like doménu TANGO1. Autoři navrhují model „kapalné extruze“: kondenzát se na výstupním místě ER nezabalí do váčku jako tuhý předmět, ale protlačí se dál do mezikompartmentu ERGIC jako tvárná hmota. Vivek Malhotra to v tiskové zprávě CRG shrnul následně: kdyby kolagen uvnitř buňky ztuhl do vláken, buňku by to zabilo.

Proč na tom záleží: fibróza, nádory a české laboratoře

Přepsání modelu exportu kolagenu není akademická kuriozita. Všude, kde nadprodukce kolagenu rozhoduje o průběhu nemoci (jaterní fibróza, plicní fibróza, hojení ran, nádorové mikroprostředí), se otevírají nové terapeutické uzly. Autoři výslovně navrhují dvě strategie k ověření: cílit na TANGO1, aby se kondenzát nezachytil na exportním místě, nebo rozpouštět samotný kondenzát, aby se náklad správně neorganizoval.

V Česku na příbuzná témata pracuje hned několik skupin. Laboratoř experimentální hepatologie v IKEMu se zaměřuje na časnou diagnostiku jaterní fibrózy. Skupina Zuzany Šumbalové Koledové v Ústavu molekulární genetiky AV ČR zkoumá fibroblasty a remodelaci extracelulární matrix v organoidových modelech. V Národním ústavu pro výzkum rakoviny studuje tým Karla Smetany fibroblasty asociované s nádory a skupina Lucy Vannucci přímo interakce imunity a kolagenu v nádorové nice. Žádná z těchto skupin zatím nepracuje s modelem kapalných kondenzátů prokolagenu, ale právě jim barcelonská studie nabízí nový rámec, do kterého mohou svá data zasadit.

Co studie neříká

Zjištění se týká prokolagenu I v endoplazmatickém retikulu. Neříká nic o účinnosti kolagenových doplňků stravy ani kosmetických přípravků, ty operují s hydrolyzovaným kolagenem a zcela jinou biologickou cestou. Nepotvrzuje zatím, zda stejný kapalný princip platí i pro další typy kolagenu mimo typ I, byť autoři to považují za pravděpodobné. A nepřináší hotový lék: jde o základní buněčnou biologii, klíčové mikroskopické snímky vznikly teprve v květnu 2024 a cesta ke klinickému ověření bude trvat roky.

Kolagen mimo buňku zůstává tím, čím vždycky byl, tuhým stavebním lešením těla. Uvnitř buňky je ale od června 2026 oficiálně kapalinou. A právě v tom přechodu mezi dvěma stavy se skrývá prostor, kde se jednou možná podaří fibrózu nebo nádorový štít zastavit dřív, než vůbec vzniknou.

Článek Kolagen se uvnitř buněk chová jako kapalina, ukázala nová studie. Vědci byli dodnes přesvědčeni o opaku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Vypracované břicho není nejdůležitější

I když asi žádná žena nepohrdne pevným a svalnatým trupem, překvapivě to není to první, co upoutá jejich pozornost. Daleko důležitější jsou podle dotázaných žen široká ramena a vypracované ruce, protože zdůrazňují mužnost a sílu, díky čemuž se obdivovatelky cítí více žensky. Čím širší ramena, tím užší se jeví trup, a postava tak působí více atleticky. Obrácený trojúhelník, jak se tento tělní typ označuje, je u žen velice oblíbený.

Výška je i v dnešní době důležitá

Máte pod metr osmdesát? Pak vás asi moc nepotěšíme. Jak se ukázalo ve výzkumu, ženy stále preferují muže, kteří se vyznačují vyšší postavou. Jestli je to z toho důvodu, že se cítí bezpečně, více chráněny či ženštěji, není úplně jasné. Většina žen však uvedla, že opravdu preferují muže s výškou nad metr osmdesát.

I ženy umí ocenit pěkné pozadí

Je tomu opravdu tak, nejen muži se otáčí za pěkným zadečkem. Více než polovina žen uvedla, že pěkné pozadí je při volbě ideálního mužského těla klíčové. Nic se však nemá přehánět. Většina žen totiž svou odpověď doplnila také o informaci, že příliš vypracované pozadí je stejně neatraktivní jako to, kterého si člověk sotva všimne. Nejlepší tedy bude držet se na zlaté střední cestě.

Dokonalý muž

Jak tedy ve výsledku vypadá takový dokonalý muž? Možná vás to překvapí, a dokonce vám to dodá odvahu. Nejedná se totiž o svalovce, jako je například Dwayne Johnson. Většina žen by místo hory svalů volila spíše muže „taťkovského typu“ s výškou přes metr osmdesát a širokými rameny, jako je například herec Gerard Butler či miláček Leonardo DiCaprio. Dost možná právě hollywoodské hvězdy mohou za vzestup v oblibě tohoto typu postavy, jelikož ji prostě umí nosit.

I když nemůžeme změnit barvu svých očí či naši výšku, na většině věcí se pracovat dá. Pokud tedy nejste se svou postavou spokojeni, možná je na čase s tím něco udělat. Ať už je vaše postava jakákoliv, nejdůležitější je cítit se dobře ve vlastní kůži. Sebevědomí muži jsou totiž obvykle ti nejatraktivnější.

Jste se svou postavou spokojeni, nebo byste chtěli něco zdokonalit?

Zdroj: IFLScience

Článek Výzkumy zjistily, který typ mužské postavy je pro ženy nejpřitažlivější. Výsledek je víc než překvapivý se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Prozatím nediagnostikováno

„Mnoho pacientů si stěžuje na problémy s usínáním a noci bez odpočinku, což se projevuje ospalostí následující den.“ Dle průzkumu z roku 2005 může mít tento syndrom dokonce jeden ze sedmi Norů. Badatelé tehdy kontaktovali náhodný vzorek lidí a kladli jim různé otázky ve snaze identifikovat právě tuto poruchu. Tito lidé přitom od svého lékaře nikdy podobnou diagnózu neslyšeli. Někteří také zažili projevy v mnohem větší míře než ostatní.

Jestli si ale myslíte, že tohle obvykle postihuje náctileté chlapce, kteří neumí udržet nohy v klidu ve třídě, pak jste na omylu. Ve skutečnosti je tato porucha častější u žen než u mužů a taky více postihuje starší ročníky. Stále je však záhadou, co vlastně způsobuje tento lezavý pocit právě v konkrétních časech dne. „Co se děje v těle lidí trpících RLS zatím zůstává komplikovanou záhadou,“ konstatuje Waage.

Dědičnost a výskyt u sestřiček

Víme však, že jde často o dědičný problém, takže geny hrají svou roli. Dalším podstatným faktorem je podle některých vědců neuropřenašeč dopamin. U postižených totiž mozek neumí správně kontrolovat a regulovat hladiny této látky. Během roku 2012 byla také zkoumána skupina 1 800 zdravotních sestřiček a vyšlo najevo, že RLS se projevuje u 27 % z nich. To vnuklo badatelům nápad, jestli nejde o obrácený efekt.

Jinými slovy nevede naopak špatný spánek k tomu, že dotyčné lidi pak takto zlobí nohy? Sestřičky běžně pracují noční směny a některé z nich měly citelně více služeb než ostatní. „Víme, že práce na směny vede k narušení spánkového režimu, a hlavně noční směny jsou jasně spojeny s kratším spánkovým cyklem,“ vysvětluje Waage. Navzdory těmto skutečnostem ale tým jasnou spojitost neobjevil.

Těhotenství, cukrovka a role alkoholu

RLS se vyskytuje také v dalších skupinách, například u těhotných žen nebo dětí s poruchou ledvin. Do rizikové kategorie patří také lidé s cukrovkou a alkoholici. Když se RLS sejde s další diagnózou, obvykle se s ním pracuje jako s druhotnou poruchou, zatímco pokud je jediným problémem, pak je brán jako porucha primární. Bývá tedy posuzován jako dvě rozdílné diagnózy, ovšem podle týmu jde o umělé dělení. Některé nedávné výzkumy naznačují, že jde ve skutečnosti o jedno a to samé.

Nicméně jedna skupina trpících výrazně vyčnívá. Jde o osoby s nízkým obsahem železa v krvi. Každý postižený by proto měl být otestován právě na tento prvek. Výzkumy ukazují, že železo může chybět mozku i v případě, že krevní testy ukazují normální hladinu. Mohou také pomoci techniky pro kvalitnější spánek, masáže svalů a léky na zvýšení dopaminu v mozku. Pohyb poskytuje jen dočasnou úlevu, příčina potíží je však někde jinde.

Jaké potíže s končetinami vás během života trápily?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Neklid, škubání nohou a z toho pramenící potíže nejen se spánkem. Za vším možná stojí syndrom neklidných nohou se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Deformace a komplikace

Její odchod později popsal jako „největší smutek v životě“. Otec se znovu oženil ani ne za rok, Merrick opustil školu, aby mohl pracovat. Nakonec se dostal do továrny, kde balil cigarety. Ani ne za dva roky se mu však ruka natolik zdeformovala, že nemohl dělat ani tohle a musel místo opustit. Jeho otec, který vlastnil galanterii, mu proto zařídil licenci podomního obchodníka. Merrick se tedy vypravil do ulic prodávat jeho zboží. Výsledek?

Jeho znetvoření už bylo tak extrémní, že nemohl ani pořádně mluvit. Lidé z něj tak byli buď rovnou zděšeni, nebo mu minimálně nerozuměli. Jednoho dne ho otec zbil, protože nevydělal dost peněz. Merrick ho opustil a krátce přebýval na ubytovně Leicester Union Workhouse, bylo mu 17 let. Prostředí nesnášel, nebyl však schopen obstarat si cokoli jiného. V roce 1884 se rozhodl využít k obživě svoje deformace. Tedy najít si místo v show podivností.

Hvězda cirkusu podivností

Brzy vystupoval jako „Sloní muž – napůl člověk, napůl slon“ a v Leicesteru i Nottinghamu měl velký úspěch. V listopadu se pak vydal do Londýna. Nosil kápi a závoj, aby svoje deformace na veřejnosti zakryl. Davy ho však na cestách stejně obtěžovaly. V Londýně se ubytoval naproti nemocnici, odkud ho často navštěvovali studenti i lékaři. Logicky je zajímalo jeho postižení. Nakonec ho pozval chirurg Fredetick Treves, aby ho mohl pečlivě vyšetřit.

Ukázalo se, že všechny deformace jsou už naprosto extrémní. Jeho hlava měla obvod 90 centimetrů, zápěstí 30 centimetrů. Celé tělo bylo pokryto nádory, nohy i boky byly tak nakřivo, že musel používat hůl. Jinak se však těšil poměrně dobrému zdraví. Treves ho představil Londýnské patologické společnosti, pak ho požádal, zda by přišel na další vyšetření. On však odmítl, později vzpomínal, že se cítil jako zvíře v kleci na trhu.

Stav se zhoršuje

Později se celá show podivností stěhovala do Belgie, kde měli jen drobný úspěch. Jeho manažer ho však okradl o peníze a zmizel. Když se Merrick vrátil do Londýna, byl napaden davem a ocitl se ve vazbě. Policie mu nerozuměla, ale našla u něj Treversovu vizitku. Jeho postižení postoupilo a neustále byl v bolestech. Nemocnice se o něj ovšem nedokázala postarat, pomohla až veřejná výzva o pomoc. Přebýval i v londýnské nemocnici.

Přidalo se i několik majetných Angličanů včetně šlechty. Jednou za čas si mohl dopřát výlet do přírody nebo navštívit divadlo. Navzdory podpoře se však jeho stav zhoršoval. Zemřel nečekaně 11. dubna 1980 ve věku 27 let. Kvůli obrovské hlavě musel celý život spát v sedě, s hlavou opřenou o kolena. Oficiální příčina smrti byla, že mu hlava rozdrtila průdušnici. Dle Treverse si ovšem vlastní váhou hlavy prakticky zlomil vaz, když zkoušel spát normálně.

Článek Napůl muž, napůl slon: Joseph Merrick se na veřejnosti snažil schovávat, ale lidé mu nedali pokoj se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

1. Neuvěřitelně rychlí poslové

Zprávy z lidského mozku se po nervech šíří rychlostí až 322 km/h. To je jako nejrychlejší elektromobil na světě.

2. Malé potvůrky na řasách

V řasách máte roztoče. Nazývají se Demodex folliculorum a jde o parazity, kteří žijí na vlasových folikulech. Pokud vás často svědí oči, mají to na svědomí právě tyto malé potvůrky.

3. Velmi dlouhý orgán

Váš trávicí trakt je soustava propojených orgánů, která se táhne od úst až ke konečníku. Celá soustava je dlouhá přibližně devět metrů.

4. Vyvíjíme se od zadku

Při vývoji lidského embrya se nejprve vyvine řitní otvor. Člověk patří do skupiny živočichů nazývané druhoústí (Deutorostomia). Když se embryo vyvíjí, vytváří se nejprve otvor zvaný prvoústa. Ten se u druhoústých následně mění na řitní otvor a až poté se na opačné straně prolomí druhý otvor – ústa.

5. V průběhu života ztrácíme kilogramy kožních buněk

Každou hodinu člověk uvolní asi 600 000 částeček kůže, což odpovídá váze 1,5 kilogramu ročně. Do 70 let věku člověk ztratí asi 105 kilogramů kůže. To je jako váha nadprůměrného kulturisty.

6. Plný bazén slin

Průměrný dospělý člověk denně vyprodukuje až dva litry slin. To je dost na to, aby za celý život naplnil dva plavecké bazény.

7. Špinavá břicha

Říkala vám někdy maminka, abyste si umyli vnitřek pupíku? Měla k tomu dobrý důvod. Průměrný pupík je plný velkého množství bakterií – přesněji až 67 různých druhů.

8. Chuť tělo rozliší rychleji, než mrkne

Tělo dokáže rozpoznat chuť za 0,0015 sekundy, což je rychleji než mrknutí oka. Chuťové pohárky přitom nejsou pouhým okem vůbec viditelné; malé hrbolky, které na jazyku vidět jsou, jsou ve skutečnosti papily, na jejichž vrcholu spočívají chuťové pohárky.

9.  Syndrom explodující hlavy

Někteří lidé trpí tzv. syndromem explodující hlavy, jinak zvaným občasný lebeční smyslový šok, který způsobuje, že dotyčný při usínání nebo krátce po probuzení slyší hlasitou ránu. Tento zvuk připomíná explozi bomby či silnou ránu do činelu. Nejde o bolestivý vjem, přesto může být tento pocit děsivý. Není jasné, co ho způsobuje, ale podle některých odborníků může hrát roli úzkost a stres.

10. Máslový mozek

Látka, ze které je váš mozek vyroben, není taková, jak si možná myslíte. Pravděpodobně si ho představujete jako poměrně pevnou hmotu, jako mokrou hlínu nebo houbu. Ve skutečnosti je však mozek měkký jako rozpouštějící se máslo.

11. Kosti pevnější než ocel

Kost je pětkrát pevnější než stejně široká ocelová tyč, ale je křehká a při nárazu se může zlomit. Největší kostí v lidském těle je stehenní kost. Udrží třicetinásobek hmotnosti lidského těla.

12. Balónek naplněný krví

Když umíráte, vaše krev se pomalu přesouvá směrem ke spodní části těla. Tomu se říká hypostáza, která způsobí, že vaše tělo nabobtná a změní barvu na červenofialovou, jak se v něm zvyšuje tlak. Z vašeho těla se v podstatě stane krví naplněný balón, který je připraven prasknout.

13. Velmi výkonná pumpa

Když už mluvíme o krvi, průměrné srdce pumpuje krev pod tlakem, který je dostatečně vysoký na to, aby v případě prasknutí tepny krev vystříkla devět metrů přes celou místnost.

14. Prsty nemají svaly

Prsty nemají svaly, které by umožňovaly pohyb. Šlachy v prstech se ve skutečnosti pohybují pomocí svalů předloktí.

15.  Svítíme ve tmě

Lidé jsou bioluminiscenční. Podle japonské studie z roku 2009 lidé vydávají světlo. Svítíme ale příliš slabě na to, aby to bylo lidské oko schopno zachytit.

Zdroj: News24

Článek 15 zvláštností o lidském těle, které jsou tak trochu nechutné a děsivé zároveň. Věděli jste, že se v řasách nachází roztoči? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Důvody podráždění nosu při konzumaci kořeněných jídel

Štiplavou chuť pikantního pokrmu způsobuje sloučenina zvaná kapsaicin. Je obsažena v silných paprikách, jako je chilli. Štiplavost způsobuje i např. sloučenina allylisothiokyanát, která je přítomna v jiných rostlinách, jako je hořčice či např. ředkev. Tyto rostliny se používají jako druh biologické zbraně, která má zabránit predátorům. Dráždí téměř jakoukoli měkkou tkáň, se kterou přijdou do styku. Proto onen pocit pálení na jazyku.

Sliznice a její funkce

Podráždění se taktéž rozšiřuje na sliznice, což spouští rýmu a tvorbu slz jako součást obranného mechanismu. Nosní sliznice produkuje hlen, aby udržela dýchací systém mimo alergeny a jiné nežádoucí látky. Když si dáte nějaké kořeněné jídlo a teče Vám z nosu, sliznice ve skutečnosti odstraňuje dráždivé sloučeniny nosními průchody. Nemohou tedy způsobit vážnější problém.

Efekt tohoto dráždění je pouze dočasný. Přestože kapsaicin a allylisothiokyanát rozšiřují nosní dutinu, aby byl tělu zaručen nadměrný přísun vzduchu, receptory ve Vašem nose doručí signál do mozku, a nos se tak brzy vrátí do původního stavu. Následný a relativně zdravý stav pro většinu lidí bývá „stále plný nos“. Imunita těla bývá každou novou generací slabší, a alergie je tedy velice běžnou záležitostí. Rýma je tedy něco jako nežádoucí součást našeho života, které se dá přizpůsobit stejně jako slzám.

Zařadili byste pikantní jídlo do svého oblíbeného jídelníčku?

Zdroj: Science

Článek Proč slzíme a teče nám z nosu, když jíme pálivé jídlo? Odpověď je jednoduchá, avšak málokoho napadne se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pohled kvantové fyziky

Zatímco jsme neustále ve fyzickém kontaktu s vnějším světem, v těle probíhá paralelní biochemická reakce, kdy jsou do mozku posílány informace z kůže o tom, kde a čeho se dotýkáme. V nejhlubším smyslu jde o čistě kvantově mechanický proces. Když se náš prst přiblíží ke stěně, začnou se atomy v nejvzdálenějších kožních buňkách vašeho prstu výrazně překrývat s atomy ve stěně.

Když k tomu dojde, Pauliho princip vyloučení (který nám říká, že je nemožné, aby dva elektrony byly na stejném místě ve stejném čase) vytváří odpudivou elektromagnetickou sílu. Tato odpudivá síla tlačí atomy ve vnějších vrstvách naší kůže zpět a je dostatečně silná, aby zastavila její pohyb. Tato síla překáží hlubším vrstvám pokožky, které se spolu s celou vaší rukou stále snaží pohybovat vpřed proti zdi. Tímto způsobem se tlak přenáší přes vnější vrstvy odumřelých kožních buněk do vnitřních vrstev, kde tlak pociťujeme.

Dvoubodová diskriminace

Nejlehčí tlak, který člověk může cítit na konečcích prstů, odpovídá 0,1-0,2 gramu neboli 1-2 millinewtonům. Což je tlak tenkého chloupku ohýbajícího se na kůži. Citlivost kůže se dá vyjádřit i jiným způsobem. Dvoubodovou diskriminací, tedy vzdáleností dvou bodů, které od sebe dokážeme rozlišit. Na ruce je dvoubodové rozlišení velmi přesné, jeden až dva milimetry. Na krku, zádech a břiše je horší, až čtyři centimetry. Vysoká rozlišovací citlivost na konečcích prstů se hodí například při čtení Braillova písma.

Citlivost kůže je částečně určena množstvím specifických nervových buněk v kůži a pod jejím povrchem. Když jsou aktivovány, pošlou signály přes míchu do mozku. Schopnost oddělit dva body je však převážně mozková činnost.  Právě úzká integrace mezi mnoha různými nervy nám umožňuje rozlišovat materiály, ale i teplo, chlad nebo vlhkost. 

Kdy vás překvapila citlivost vašeho hmatu?

Zdroj: Forskning

Článek Tajemství hmatu: Jak to, že si nevšimneme lezoucího klíštěte, ale Braillovo písmo přečteme bez problémů? se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Káva a alkohol

Káva, a to dokonce i ta bez kofeinu, podporuje tvorbu žaludečních šťáv, které vám mohou přivodit pálení žáhy a další zažívací potíže – pokud ji vypijete nalačno. A jestli po kávě přeskočíte zbytek snídaně, pravděpodobně se dočkáte snížené hladiny serotoninu a po zbytek dne budete jen mrzutí a podráždění. Jestli se nedokážete vzdát kávy jako prvního ranního nápoje, přidejte do ní mléko. Tuk v něm obsažený omezí negativní dopady, jen si neberte to sušené.

Pít jakýkoli alkohol na prázdný žaludek je rychlá cesta k pořádné nevolnosti. Vstřebání alkoholu se totiž zdvojnásobí a je to podobné, jako kdybyste si ho píchli přímo do žíly. A jako by tohle nestačilo, proces jeho odbourávání bude citelně pomalejší, takže vás čeká opravdu náročná kocovina. Jestli jste v situaci, kdy nemůžete odmítnout sklenku, zvolte raději chlazené a nesycené nápoje, vstřebají se pomaleji. A snězte aspoň něco malého a tučného.

Žvýkací guma a odchod na lože

Jakmile začnete žvýkat žvýkačku, přijdou do akce žaludeční šťávy, které při prázdném žaludku poškozují jeho výstelku. Holdování této kombinaci může vést až k jeho zánětu. Je také vědecky prokázáno, že lidé mající v oblibě žvýkačky obvykle konzumují ne zrovna kvalitní jídlo, a to na úkor ovoce a zeleniny. Pokud nemůžete odolat, volte žvýkačky s přírodními sladidly (xylitol, sorbitol) a obecně nežvýkejte jednu déle než 10 minut.

Hlad a nízká hladina glukózy v krvi nám účinně brání usnout, vedou k povrchnímu spánku a brzkému probuzení. Zajímavé také je, že nedostatek spánku zvyšuje hladinu „hladových hormonů“. Ty mají na svědomí mechanismus, kdy po vynechání večeře doháníme následující den jídelní deficit. Večerní přejídání je také špatný nápad. Nejlepší volbou jsou mléčné výrobky kvůli hořčíku a vápníku, které vám pomohou k vydatnému spánku.

Intenzivní cvičení a nakupování

Existuje názor, že cvičení s prázdným žaludkem pomáhá spálit více kalorií. Pravdou však je, že to nemá co dělat se spalováním tuků. Reálná je spíše ztráta svalové hmoty. Intenzita takového tréninku je také otázkou, protože tělo na něj jednoduše nemá energii. Nahraďte intenzivní cvičení jednoduchým aerobikem nebo procházkou. Trápí-li vás zažívání, dejte si před každým cvičením malou svačinku.

Staré pravidlo říká „Nečiň rozhodnutí s prázdným žaludkem“. To platí i pro nakupování, protože hladoví nakoupíme víc věcí, než reálně potřebujeme. Vnitřní myšlenka „Já chci jídlo“ se spojí s pouhým „Já chci“, což vede k dalšímu nakupování věcí, nejen jídla. Kromě držení se předem napsaného nákupního seznamu vám pomůže také placení v hotovosti. Když jasně vidíte, kolik peněz vydáváte, neutratíte jich tolik.

Citrusové nápoje a hádky všeho druhu

Citrusové plody obsahují kyseliny a dužninu, jež dráždí prázdný žaludek. Zvláště pokud trpíte zánětem žaludku nebo podobnými problémy, určitě to pocítíte. Řešením je naředění vodou v poměru 1:1 (pro ty s překyselením) nebo 2:1 (pro ostatní). Mimochodem existují i další potraviny, které byste neměli jíst na lačný žaludek, přehledně je uvádí video na konci. Dejte si je proto až jako další chody a budete v klidu.

Kdykoli jsme hladoví, jsme podráždění, neklidní a nevyrovnaní. Je to z prostého důvodu, že naše sebekontrola vyžaduje nějakou energii. S prázdným žaludkem je to silně nedostatkové zboží a hádky jsou tak kritickým bodem. Pokud vás čeká nějaká diskuse a nemůžete se najíst, aspoň vypijte něco teplého a nabídněte to samé druhé straně. Vaše interakce možná nebude nejsnadnější, přesune se ale přece jen do přátelštější roviny.

Trpíte nějakými žaludečními problémy? Jak se projevují?

Zdroj: BrightSide

Článek 8 činností, které není dobré dělat na prázdný žaludek. Zbytečně tělo rozhodí na celý den se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Skvrny na kůži, vyrážky a infekce

Jakmile přestanete se sprchováním, zhorší se postupně jakékoli trvalé problémy s kůží, které už máte. Bakterie, špína a mrtvé buňky začnou pracovat dohromady a vy se budete stále častěji drbat. Tento zásah do kůže způsobí její poškození, nezřídka až na krev. Takto narušená kůže je pak vynikající prostředí pro jakoukoli vnější infekci. Té normálně povrch těla klidně odolá, ovšem popraskání je pro vnější vlivy živnou půdou.

Kdykoli se dotýkáme dveřní kliky, mobilu nebo prkénka, setkáváme se s obrovským množstvím bakterií. A pokud nepřijde hygiena, aby je odplavila, pohodlně se skrze ruce, nos a pusu dostanou až do organismu. Z toho pak může pocházet jak obyčejné nachlazení, tak i žloutenka. Když jsme byli děti, všichni nám důrazně říkali, jak je důležité mýt si ruce. To se ovšem vztahuje i na pravidelnou očistu celého těla.

Houby a mrtvé kožní buňky

Na vrcholku možností, které postihují špinavý povrch těla, jsou houby a další kožní infekce. Při absenci hygieny obsadí prostor a způsobí celou řadu problémů. Mohou totiž přežívat na kůži, v ústech nebo v oblastí genitálií. Větší sklony k nim mají děti, těhotné ženy a také lidé trpící nadváhou. Klíčovým faktorem je ovšem opět mizerná hygiena. Čištění právě těchto míst, kde se usazuje pot, je důležitým krokem pro zachování vlastního zdraví.

Jakmile si pod proudem vody promnete kůži, odplavíte mrtvé buňky a na jejich místě mohou v klidu vyrůst nové. Pokud k tomuto aktu nedojde, postupně se mohou na povrchu celého vašeho těla nahromadit i kilogramy těchto kožních buněk. A to rozhodně není stav, kterého by kdokoli normální chtěl dosáhnout. Silný tělesný zápach, podle kterého se špatná hygiena prakticky neomylně pozná, je pak signálem i na celé metry daleko.

Genitálie, akné a pupínky

Při nedostatku pravidelné hygieny je klín (bez ohledu na pohlaví) asi nejpostiženější oblastí povrchu těla. Nejen, že bude opravdu nelibě páchnout, ale bude i zcela otevřen kvasinkovým infekcím všeho druhu. Dochází totiž ke kombinaci tří kritických faktorů – moči, potu a ochlupení, které všechno ostatní umí snadno zadržet. Pocit svědění se vší nahromaděné špíny a bakterií pak navíc způsobí stálý a postupně rostoucí diskomfort.

Při normální hygieně pupínky na kůži nejspíš ani nezachytíte. Pokud se objeví, záhy zmizí. Jenže když s ní přestanete, objeví se záhy nejen na kůži obličeje, ale na většině těla včetně hýždí. Nadbytečné bakterie způsobí infekci folikul a rostoucí vrstva mazu zablokuje potní žlázy, kdekoli to půjde. Postupně se tak bude jen drbat na stále více místech a také častěji, až si nejspíš rozedřete kůži do krve. O nevábných skvrnách mimo obličej nemluvě.

Jaké nejdelší období bez sprchy jste museli absolvovat?

Zdroj: BrightSide

Článek Když se nesprchujete, dějí se s vaším tělem hrůzostrašné věci. Absence hygieny ohrožuje drasticky vaše zdraví se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Studie rozdílů mužů a žen

Britští badatelé dali mladým heterosexuálním bílým mužům a ženám možnost vytvořit si vlastní ideální těla. Jedno pro sebe a jedno pro hypotetického partnera. Výzkum publikovaný v roce 2012 použil 40 mužů a 40 žen v průměrném věku přes 19 let, většinou se jednalo o univerzitní studenty. Každý z nich měl k dispozici počítačové 3D modelování těla, které mohli všichni upravovat, až našli svůj vysněný tvar.

Tyto ideální formy byly pak srovnány s vlastním tělem konkrétního účastníka studie. Výsledky odhalily několik překvapení, z nichž prvním byla skutečnost, že se ideály v závislosti na pohlaví sotva liší. Muži i ženy se výrazně shodovali v pohledu na ideální tělo, ať už šlo o model pro muže, nebo pro ženu. Mužským ideálem je v zásadě obrácená pyramida se širokými rameny a úzkým pasem. Ženský ideál jsou zase klasické „přesýpací hodiny“.

Ideál versus realita

Zadruhé muži i ženy preferovali hubenější ženská těla, než jakými skutečné ženy disponovaly. Ženy zase upřednostňovaly větší hrudník, než jaký se vyskytoval u mužů. Dle Martina Tovée, jednoho z autorů studie z Institutu pro neurovědu v Newcastlu, šlo o lehké překvapení. Je totiž docela možné, že ženy během modelování přeháněly tu část těla, která pro ně byla zvláště důležitá. Muži tuto část také „nafoukli“, relativně k ideální formě stanovené ženami.

Podle mnoha odborníků vycházejí ideály těla z toho, co značí zdraví a plodnost člověka. Jiní věří zase v kulturní vliv, a hlavně prezentaci médií, která má mnohem větší dopad než genetika nebo evoluce. Lamma podle jeho slov zaujalo, že i když jde o ideální těla, na něž by člověk musel dřít hodiny v posilovně, těla samotných účastníků studie vypadají stále dobře. Důvod rozdílů mezi ideálem a realitou leží nejspíš v tom, co vidíme v médiích.

Univerzální nastavení vnímání

Tovée, který strávil roky terénním bádáním, věří, že máme něco jako základní nastavení, díky němuž vnímáme některé fyzické rysy. Kulturním srovnáním pak vychází najevo rozdíly, které jsou spojené s bohatstvím a dostupností potravin. Čím náročnější je ve společnosti získat jídlo a další zdroje, tím více muži upřednostňují baculatější ženy. Vyvinuli jsme se s určitými preferencemi, jenže kultura stanovuje průměr těchto preferencí.

Když jsou lidé dotázáni na to, co je podle nich „průměrná“ žena, vybírají z možností hubenější ženy s menším poměrem boků k pasu, než je tomu ve skutečnosti. Naše představa o průměrné ženě je dokonce extrémnější než cokoli, co kdy člověk uvidí na obálce nebo uvnitř vydání magazínu Vogue. A tohle se utváří někdy v pátém roku života člověka. Jenže všechno je také otázka kontextu, skrze který tyto míry vnímáme.

Snažili jste se někdy dosáhnout ideálního těla?

Zdroj: Today

Článek Jak vypadá perfektní tělo v případě mužů a žen? Ideál krásy nemá s realitou nic společného, ukazují studie se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Pravidelná konzumace alkoholu uškodí vaší postavě

V případě, že se snažíte zhubnout, nebo své tělo trápíte dlouhé hodiny v posilovně, může i pouhá jedna sklenička alkoholu denně vaše plány překazit. V roce 2014 byla provedená studie, která se zaměřovala na to, jak konzumace alkoholu ovlivňuje výsledky dlouhodobého tréninku. Všech osm sledovaných mužů vykazovalo snížený růst svalové hmoty poté, co začali pravidelně konzumovat alkohol. Ten totiž negativně ovlivňuje rychlost svalové obnovy.

Podobně negativní vliv má pravidelná konzumace alkoholu i na vaši snahu zhubnout. Dle Coral Dabarery Edelson vede (přílišná) konzumace alkoholu ke zvýšené inhibici a nadměrnému příjmu kalorií. Lidské tělo pak alkohol využívá jako primární zdroj energie a zbylé živiny (sacharidy a tuky) ukládá ve formě tukových zásob.

Dalším negativním následkem pití alkoholu je nekvalitní spánek. Každodenní konzumace alkoholu totiž zvyšuje vaši tepovou frekvenci a znemožňuje tělu se plně uvolnit. To vše vede k přerušovanému a nekvalitnímu spánku, který je často doprovázen chrápáním či potížemi s dýcháním. Dýchací obtíže vznikají v důsledku uvolněných svalů hrdla a tím částečně uzavřených dýchacích cest.

Nemoci u vás dostanou zelenou

Mezi vážnější zdravotní obtíže, které vznikají při pravidelné konzumaci alkoholu, patří: zvýšené riziko mrtvice a infarktu, snížená obranyschopnost, narušení střevní mikroflóry, zažívací obtíže a alkoholové onemocnění jater. Poslední zmíněné onemocnění se při nadměrném pití alkoholu vyvine až u 15 % lidí. Jeho záludnost spočívá v tom, že v raných fázích se nijak zvláštně neprojevuje a řadě lidí je tak diagnostikováno poměrně pozdě.

Každodenní pití alkoholu také trvale poškozuje sliznici trávicího traktu a žaludek, čímž narušuje i zdravou střevní mikroflóru. Vy můžete bezprostředně poté pociťovat nevolnost či zažívací obtíže. S poškozením střevní mikroflóry souvisí i snížená obranyschopnost vašeho organismu. Nadměrná konzumace alkoholu rovněž zvyšuje riziko mrtvice a srdečního infarktu, a to tím, že zvyšuje množství tuku, které se hromadí v tepnách kolem srdce.

Začali jste během pandemie konzumovat alkohol častěji než předtím?

Zdroj: EatThisNotThat

Článek Kolik piva, vína a dalšího alkoholu už je moc? Pravidelné pití funguje jako magnet na nemoci a drasticky škodí tělu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Neutralita, pozitivita a ta třetí

Celkově vzato pak atomy mají tendenci zachovávat si poměrně stabilitu, pokud jde o tři typy nabitých částic. Na druhé straně elektrony mají mnohem neklidnější povahu a neustále cestují z místa na místo. Což znamená, že je při běžných činnostech nabíráme například na svoje oblečení a při dalších kontaktech je zase pouštíme dál. A právě tyto převody částic jsou odpovědné za občasné výboje elektřiny, která není nic jiného než jejich projev.

Říká se tomu také statická elektřina a dochází k ní v momentě, kdy se hladiny energií potřebují vyrovnat. Klasickým příkladem je třeba dítě v parku, které sjede po plastové skluzavce. Obecně při kontaktech s plasty můžete zažít pocit mravenčení a máte pocit, že kolem vašich rukou něco je. Dítě v parku se třením látky šatů o plast skluzavky nabije elektrony. Když mu pak maminka podá míč na hraní a jejich ruce se dotknou, dojde k výboji.

A vždycky, když mám svetr

Některé konkrétní materiály nám rády elektrony nabírají, zatímco jiné spíš vysílají „jiskry“. Největšími vodiči elektřiny jsou samozřejmě kovy. Pokud jde o šaty, vedou umělá vlákna jako třeba polyester. Jejich vodivost je sice mnohem menší, ale stejně jsou takového převodu schopna. A toto umělé vlákno je dodnes hojně používáno při výrobě nábytku či oblečení – například ve svetrech a obecně v tom, co nás má v zimě zahřát.

Pokud se chcete statické elektřiny vyvarovat, existuje několik způsobů. Vyhněte se gumovým podrážkám a vlhčete si kůži, například krémem. Statická elektřina má ráda suché a studené prostředí. Preferujte oblečení z bavlny, umělá vlákna vás mohou „praštit“ kdykoli si je oblečete. Dotýkejte se pravidelně kovových věcí, které vás budou průběžně zbavovat nerovnováhy, místo abyste zažili jeden silnější náboj jednou za čas.

Zdroj: BrightSide

Článek Stává se vám, že při dotyku určité věci či člověka dostanete slabý elektrický šok? Důvod tohoto jevu je jednoduší, než si myslíte se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Dívejte se nám do očí

Průkopnická studie odhalila, že než jsme se dostali na úroveň savců, měli naši předci třetí oko, tzv. parietální. Jeho úkolem byla hlavně termoregulace a ztratili jsme ho jako součást změny na teplokrevný druh. Když jsme u té termoregulace, při lhaní se nám nos sice nezvětšuje, ale stoupá jeho teplota, v důsledku čehož zčervená. Až vám tedy někdo bude něco tvrdit a zrudne mu prostředek obličeje, dejte si na jeho slova pozor – a na něj nejspíš taky.

Lidskou světelnou auru nevidíme, ale bioluminiscence existuje a během dne skutečně svítíme. Nejvíce se to týká čela, krku a tváří. Při buněčném dýchání vznikají volné radikály, které reagují s určitými molekulami ve vzduchu a vytvářejí fotony, tedy částečky světla. Všimli jste si někdy té růžové tkáně v rohu oka hned u nosu? Tohle je pozůstatek skutečnosti, že jsme měli kdysi membránu, která nám zakryla oko. Tento orgán najdeme u ryb, ještěrů, ptáků i některých savců. Další dědictví po předcích.

Ocásek, skvrny, vlasy, kosti a dech

I když je to dosti vzácné, někteří lidé mohou mít ocásek, ovšem nemohou s ním pohybovat. Jedná se o defekt páteře vzniklý ještě před narozením a obvykle je v útlém dětství odstraněn chirurgicky. S narozením souvisí také mateřská znaménka, která se mohou vyskytnout až v 9 barvách včetně modré. Takto nezvykle zbarvená znaménka se nazývají mongolské skvrny a obvykle jsou na zádech dítěte. Zmizí ovšem zhruba v období 3–4 let věku dítěte.

Když se naše tělo nachází ve vyšším atmosférickém tlaku – v letadle nebo při potápění – naše vlasy rostou rychleji. Vědci dokonce zvažují, že využijí plazmu z atmosféry pro budoucí léčbu plešatosti. Pokud jste někdy viděli rentgen svých nohou, možná vás zaujalo, kolik je na nich kostí. Naše chodidla totiž obsahují celou čtvrtinu počtu kostí našeho těla, kterých je celkově asi 210. Sarah Connorová uváděla v druhém díle Terminátora přesně 215, tak má asi přehled.

Zdroj: BrightSide

Článek Zmizelé třetí oko a další tajemství o lidském těle, která dokazují, že člověk je plný překvapení. Tyhle fakty vám ve škole zatajili se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.