víra – VědaŽivě.cz

Lékaři jen kroutili hlavou. Nadpřirozený zásah z Německa zachránil umírajícího chlapce

Tereza Říha — Sat, 11 Apr 2026 03:34:00 +0000

Na tomhle příběhu je nejméně nadpřirozené právě jeho dlouhé prověřování. Když jsem v redakci VědaŽivě prošla oficiální podklady, vyšel z nich střízlivější obraz: nic nepřiletělo z Německa, rodina v Colorado Springs se modlila za přímluvu německé řeholnice Marie Theresie Bonzel.

Titulek slibuje víc, než případ skutečně říká

Titulek přehání. Případ se podle vatikánského přehledu dekretů a materiálů arcidiecéze Paderborn odehrál v Colorado Springs a „zásah z Německa“ znamenal modlitby za přímluvu Marie Theresie Bonzel, německé řeholnice z Olpe.

Přímluva je modlitba k zemřelému věřícímu, aby prosil u Boha za konkrétní věc, ne fyzický zásah na dálku. Právě to jsem v redakci VědaŽivě potřebovala narovnat hned na začátku.

Luke onemocněl po těžké virové střevní infekci v září 1998. Podle Catholic News Agency a textu National Catholic Reporter ho měsíce ničily vodnaté průjmy, bolesti břicha a úbytek hmotnosti.

Paderbornské materiály dodávají, že po léčbě a výrazném zhoršení považovali lékaři uzdravení z medicínského hlediska za vyloučené. Proto rodina i lékaři řešili víc než běžné dětské potíže.

Napětí vyvrcholilo těsně před dalším zákrokem. Los Angeles Times popisují, že lékaři plánovali vyšetření tlustého střeva a zvažovali i nádorové vysvětlení.

Ve stejné době sestry podle Catholic News Agency rozběhly novénu, tedy devítidenní modlitbu za konkrétní úmysl. Den před plánovaným vyšetřením se nemocniční realita střetla s poslední rodinnou nadějí, a právě tady začíná přesná časová osa obratu.

Obrat nepřišel po troškách

Zlom přišel 22. února 1999. Catholic News Agency i Today’s Catholic shodně uvádějí, že po devítidenní novéně Luke poprvé od září 1998 neměl příznaky.

Potíže neustoupily po troškách. Veřejné zdroje ten moment popisují jako náhlé vymizení symptomů, které se už nevrátily.

Církevní proces pak ten obrat shrnul přísnou formulací: rychlý, úplný a trvalý. Tuhle váhu ale nevytvořilo samotné svědectví rodiny.

Vytvořily ji roky papírů, výslechů a odborných posudků, které z jedné silné události udělaly prověřovaný případ. Tady se podle mě v redakci VědaŽivě celý příběh láme z roviny víry do roviny procesu.

Zázrak tu nikdo nevyhlašoval přes noc

Prověřování trvalo zhruba čtrnáct let. The Gazette píše, že po žádosti z roku 1999 přijel na začátku roku 2000 vatikánský právník vyslýchat svědky a v únoru 2001 zasedal v Colorado Springs beatifikační tribunál.

Řádový materiál He Leads, I Follow pak pro rok 2001 uvádí i decree of validity, tedy potvrzení, že spis prošel formálně správně. Zázrak tady nikdo nevyhlašoval přes noc.

Pak následovalo další síto. Veřejně dohledatelná shrnutí pracují s diecézním šetřením v roce 2001, s posuzováním lékařskou komisí a teology v roce 2012, se souhlasem kardinálů a biskupů v lednu 2013 a s papežským dekretem oznámeným ve vatikánském bulletinu 28. března 2013.

Komise tím „nedokázaly nadpřirozeno“. Po prověřování jen nenašly medicínské vysvětlení a případ uznaly v rámci církevního procesu, což působí mnohem střízlivěji než legenda.

Neskončilo to svatořečením

Výsledek navíc mnoho čtenářů odhadne špatně. Bonzel se nestala svatou, ale blahoslavenou.

Beatifikace je církevní uznání, že daný člověk může být veřejně uctíván v omezeném rámci, a právě k ní tenhle případ otevřel cestu. Papež František při modlitbě Anděl Páně 10. listopadu 2013 oznámil její beatifikaci v Paderbornu ještě téhož dne.

Tím to neskončilo směrem ke svatořečení. Svatořečení je vyšší stupeň, po kterém církev člověka prohlásí za svatého, a to se u Marie Theresie Bonzel nestalo.

V přehledu beatifikací Dikasteria pro kauzy svatých, v textu arcidiecéze Paderborn i v direktoriu arcidiecéze pro rok 2025 zůstává vedená jako blahoslavená. I to jsem si v redakci VědaŽivě ověřovala, protože titulky rády přeskočí o stupeň výš.

Nejpoctivější verdikt proto zní prostě. Vatikán neuznal titulkovou show ani doslovný „zásah z Německa“, ale zázrak připisovaný přímluvě Marie Theresie Bonzel, tedy uzdravení, pro které církevní proces nenašel medicínské vysvětlení, jak stojí ve vatikánském bulletinu o promulgaci dekretů i v materiálech Erzbistum Paderborn. A možná právě proto ten případ dráždí dodnes: skromnější tvrzení někdy působí mnohem tvrději než nejhlasitější legenda.

Článek Lékaři jen kroutili hlavou. Nadpřirozený zásah z Německa zachránil umírajícího chlapce se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Poznejte svého strážného anděla. Existují znamení, že nad vámi někdo nahoře drží ochrannou ruku

Redakce VědaŽivě — Sat, 30 Aug 2025 08:56:33 +0000

Existují ale znamení, která dávají najevo, že na vás opravdu někdo dohlíží a ten někdo je občas pěkně nablízku. Našli jste v poslední době bílé peříčko? Navíc na místě, kde je jeho přítomnost opravdu podivná a nepravděpodobná? Dost možná jste zrovna obdrželi „vizitku“ jako vzkaz, že nahoře opravdu někdo sleduje vaše počínání. Nějaká bytost vám tímto způsobem dává na vědomí, že máte být v klidu a nevzdávat se.

Mince a pocit nejasného doteku

To samé, co se týká pírka, platí i pro nečekaně nalezenou minci. V určité situaci se dokonce jedná o tzv. haléře z nebe. Anděl vám skrze ně radí, že máte jeho lásku i podporu pro vaše konání. Občas mají tato platidla i osobní význam, zvláště při řešení nějakého problému. Je to pak znamení toho, že všechno nakonec dobře dopadne. Dalším znamením je i pocit něčí přítomnosti, když jste přitom reálně dokonale sami.

To se může projevit i jasným, i když lehoučkým poklepáním na rameno. Ohlédnete se sice, jenže za vámi zrovna nikdo nestojí, ani nikde poblíž. I takhle se projevuje, že anděl je zrovna ve vaší blízkosti. Způsobem jejich komunikace je též náhlá a nečekaná změna teploty. Zničehonic vám je najednou horko, případně se vám zimou zježí chloupky na rukou. Přestože k němu není důvod, ucítíte kolem sebe závan chladu.

Vůně a symboly v mracích

Také jste jako děti hledali v mracích nejrůznější tvary a symboly? Pro anděly je to velmi oblíbená metoda, jak k vám vyslat vzkaz. Stejným způsobem pracuje také s čajovými lístky, hrou stínu a pěnou. Podobným nástrojem jsou pro ně také vůně, velmi specifické pachy, pro které na místě není důvod. Případně taková, kterou cítíte jen vy, a není přitom možné zjistit, odkud se line a co ji vlastně způsobuje.

Může se jednat i například o parfém milovaného člověka, který nedávno zemřel. Existují i svědectví, že po smrti člověka jeho blízcí cítili typickou vůni ještě celé týdny nebo měsíce. Spolu s vůní je tu i jasný pocit přítomnosti dané osoby. Pokud se do takové situace dostanete, zpozorněte. Jasně si uvědomte, s kým byla tato vůně spojená. Napoví vám to, co se vám andělé snaží sdělit nebo kam vás směrují.

Kde jste jako děti nejčastěji hledali různé tvary a symboliku?

Zdroj: PillarCatholic

Článek Poznejte svého strážného anděla. Existují znamení, že nad vámi někdo nahoře drží ochrannou ruku se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Reinkarnaci pozná i běžný člověk. Existují 4 znaky, které prozradí, že už se duše po světě pohybovala

Redakce VědaŽivě — Tue, 26 Aug 2025 05:28:00 +0000

Že duše opouští po smrti fyzické tělo, je víra společná prakticky všem duchovním systémům světa. Při víře v reinkarnaci to ale tímto nekončí. Duše totiž stráví nějaký čas mimo tento svět a pak se vrací do fyzického těla. V buddhismu se tento cyklus opakuje, dokud člověk nedosáhne osvícení neboli nirvány. Duše se ovšem nemusí vracet do člověka, ale klidně i do zvířat. Z toho pochází i mnohé anekdoty typu ten kocour se chová jako náš dědeček.

Zjišťování předchozího života

Možností průzkumu případné reinkarnace je více. Jedním je například regresivní hypnóza. Podobně během opravdu hluboké meditace můžete intuitivně vycítit svou předchozí přítomnost. Pak jsou tu 4 znaky, které se projevují i v běžném životě.

Jste velmi dobří ve čtení lidí

Prakticky instinktivně odhadujete charaktery lidí. Mnohdy od pohledu, ale po několika minutách v něčí přítomnosti jste si jisti, s jakým člověkem máte co do činění. Je to proto, že jste už kdysi viděli archetyp takové osobnosti, tudíž víte, co očekávat. Vaše duše během své historie komunikovala s tisíci osobností. V důsledku toho neexistuje typ nebo varianta osobnosti, se kterou byste se nesetkali. Pak už je to jen o konkrétním zařazení.

Libujete si o samotě, téměř v izolaci

Nemáte vůbec problém se samotou, ačkoli vám nevadí ani přítomnost dalších lidí. Nejste osamělí, jen jste rádi sami se sebou. Noci strávené s knihou nebo koukáním na hvězdy dáváte přednost před bujarými večírky a velkou společností. Nejste žádný zapšklý poustevník. Ale společnost je pro vás volba, nikoli nutnost. Nepotřebujete si skrze ostatní nic dokazovat, jste si vědomi svých sil i slabin. Byli jste tu mnohokrát a víte, že společnost je jen hra.

Nezapadáte do běžných „škatulek“

Prakticky v každém kolektivu v životě jste se do nějaké míry cítili jako vyděděnec. Škola, pracoviště, rodinné oslavy. A lidé kolem vás pořádně nevědí, jak s vámi mluvit. Chovat se dle společenských očekávání je pro vás divadlo, ale nikdy jste se to pořádně nenaučili. Vlastně vám nejde do hlavy, proč se lidé chovají tak, jak to zrovna dělají. A nejde jen o to, že máte kolikrát naprosto jiné zájmy než ti, kteří jsou kolem vás.

Podstatné je, že vy vlastně nevíte, jak toho „zapadnutí“ docílit. Často to pak vede i k porušování společenských konvencí či konfliktům.

Duše zralejší než tělo

Lidé k vám mohou klidně chodit pro radu, i když jsou o několik generací starší. Oceňují vaše znalosti, moudrý pohled na věci a obvykle také přímost. Aniž byste se projevovali jako egoisté, máte velké porozumění životu i lidem. Stejně tak jakýsi univerzálně platný pohled na životní výzvy – větší než průměrný člověk. Prožili jste už životů několik, proto chápete důležitost introspekce, trpělivosti a upřímnosti. A skrze ně pomáháte ostatním.

Jakmile se na úrovni „srdce“ s někým dalším propojíte, je to pro vás naprosto přirozené. Sami také toužíte duchovně růst a na stejnou úroveň dostat i ostatní. Právě ona moudrost a zkušenosti jsou tím, čeho si v životě nejvíce ceníte. Nesejde vám na slávě, majetku nebo společenském postavení. Stejně jsou to jen iluze.

Článek Reinkarnaci pozná i běžný člověk. Existují 4 znaky, které prozradí, že už se duše po světě pohybovala se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Záhadný taneční mor: Lidé tančili několik dní v kuse, dokud nepadli kompletním vyčerpáním

Redakce VědaŽivě — Thu, 04 Apr 2024 02:31:00 +0000

Ve středověku a raném novověku zažila Evropa hned několik morových ran. Většinou se jednalo o klasickou epidemii černé smrti, která dokázala vymýtit až třetinu evropské populace. Historie však mluví i o jiných epidemiích, které působí spíše úsměvně a nad kterými dodnes zůstává rozum stát. V létě roku 1518 zachvátil středověký Štrasburk takzvaný taneční mor. Akademici se stále přou, zda šlo o výjimečný případ otravy houbami nebo o masovou hysterii.

Taneční mor ve Štrasburku

Je slunečný červnový den a ulice Štrasburku zachvátil dav podivných tanečníků. Nikde nehraje žádná hudba ani nikdo nezpívá. Přesto všichni vesele poskakují, podivně se kroutí a trhají rukama i nohama na všechny strany. Štrasburk právě zachvátil taneční mor. Podle dobových záznamů byla prvním „nakaženým“ tanečníkem mladá žena jménem Frau Troffea, která dopoledne opouští dům a tancuje jako smyslů zbavená. Tancuje bez přestání tři dny v kuse a postupně se k ní přidává více a více lidí.

Taneční mor

Městská rada zasahuje

Taneční mor se během chvilky vymyká kontrole. Mnozí tanečníci padají vysílením a umírají na celkové vyčerpání organismu nebo infarkt. Nikdo z nich nejí ani nepije. Dokonce se ani na chvíli nezastaví. Lékaři té doby přicházejí s teorií, že se jedná o velké množství horké krve v těle obětí, které je opravdu nejlepší vytancovat. Rada města proto nažene dav na rozlehlé náměstí, najmou hudebníky a několik dní to vypadá, jako by město pořádalo velkou nepřetržitou oslavu. Mezitím se místní lékaři snaží tanečníkům pouštět žilou.

Tanec svatého Víta

Když se počet obětí během organizované taneční zábavy znásobí, přichází tentokrát církev se svým vysvětlením. Je to boží trest, který postihl všechny hříšné občany města. V tu chvíli městská rada zakáže hraní na veřejnosti, zavře všechny vykřičené domy a hazardní herny. Taneční mor však stále neustupuje a mrtví se hromadí. V posledním zoufalém pokusu o řešení vyžene církev a rada všechny tanečníky na nedaleký kopec, který je zasvěcený svatému Vítovi.

Intoxikace nebo davové šílenství?

Davová psychóza

Nejpravděpodobnějším vysvětlením tohoto úkazu je davová psychóza. Středověká Evropa byla známá svým církevním fanatismem, který do lidí vtloukal odstrašující příklady hříšného chování. Takový člověk může velice lehce podlehnout přesvědčení, že ho stihla nějaká kletba a jeho tělo začne podvědomě reagovat podle fanatického naprogramování. Těžko říct, co mohlo být spouštěčem u první oběti, ale ostatní taneční mor „nakazil“ na principu davového šílenství.

To by také vysvětlovalo, proč až tanec u sochy svatého Víta dokázal toto šílenství zastavit. Mysl, která věří, že ji postihla boží kletba, uvěří léčbě pouze od svatého.

Článek Záhadný taneční mor: Lidé tančili několik dní v kuse, dokud nepadli kompletním vyčerpáním se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Starodávný indický chrám Padmanabhaswamy skrývá tajemné dveře, které se dodnes nikomu nepovedlo otevřít

Redakce VědaŽivě — Sun, 26 Mar 2023 03:13:00 +0000

To místo se jmenuje Padmanabhaswamy a nachází se v indickém Thiruvananthapuramu. Je tu osm tajných komnat, které mají skrývat záhady a také neuvěřitelné poklady. Z těchto dveří zatím úřady otevřely celkem sedm. Poslední dveře nebylo možné otevřít hned ze dvou důvodů. Blokovaly je fyzické překážky, ale také ty duchovní. Jaké záhady a mystéria se tedy skrývají za posledními dveřmi, které místní věřící tak důsledně ochraňují?

Zkoumání chrámu a nacházení pokladů

Brána je vstupem do poslední tajné komnaty tohoto chrámu. Střeží ji dva svatí. Uvnitř má být rozlehlý prostor, který je dle pověstí plný neuvěřitelných tajemství, pokladů nevyčíslitelné hodnoty a také starověké moudrosti. Svatí říkají, že dveře jsou zamčeny zvukovými vlnami z tajného místa. A to se nedá najít, neboť informace o něm se během staletí ztratily. Ti, kteří otvírali předchozí komnaty, byli zmocnění nejvyšším indickým soudem.

Ten stejně tak pověřil sedmičlenný tým záznamem avizovaných pokladů. Když začala skupina hledat poklady spolu s administrátorem chrámu, našli šest komnat. Pojmenovali je jednoduše A, B, C, D, E a F. Byly tam i 2 podzemní kryty, pro pořádek písmena G a H. Otvírání se však ukázalo jako skličující mise. Tým se však nevzdal a postupně nacházel zlato, diamanty, drahokamy i sochy z drahých kovů, koruny i celé trůny starověkých vládců.

Dveře, jaké jinde nenajdete

Všechny tyto poklady měly dle prvních odhadů hodnotu 20 miliard dolarů (cca 500 miliard Kč). Celková hodnota je však dosud neznámá, protože skupina nemohla otevřít poslední dveře krytu B. Podle expertů na esoteriku může být právě tento krok velmi riskantní. Brána nemá mechanismus, kliku, matici nebo tlačítko. Krom toho jsou po stranách vyryty dvě hadí postavy, tedy předzvěst hrozného osudu, který čeká na jakéhokoli vetřelce.

Bránu měli dle víry uzavřít Naga Bandhana nebo Naga Paasam. Cenné věci se uzavíraly právě symbolem nagy, hada podobného kobře. Samotnou proceduru nelze najít v žádné zapsané formě. Jde o hluboké tajemství známé jen nejvyšším svatým. Ti kdysi žili v Siddhashramu, tajném a mystickém kraji v hlubinách Himálaje. Podle mnoha zdrojů jsou nagy typem zámku, který funguje na zvukových vlnách. Konkrétní osoba tedy vysloví konkrétní formuli.

Riziko při použití kýmkoli jiným

To přináší malé specifické vibrace, které tento mechanismus spustí. Pokud stejnou formuli použije někdo jiný, vlny změní směr, probudí zlo a zaútočí blízcí hadi. Podle indických mudrců může být tato brána otevřena jen učenci poučenými ve zpěvech Garuda mantry, což dovolí nagy deaktivovat. Podle chrámových svatých se ale v současné chvíli nevyskytuje jediný člověk, který by byl schopen tento zpěv provést a dveře otevřít.

Bylo by je pravděpodobně možné otevřít pomocí moderních technologií. I tak ale místní svatí varují Indy i celý svět před rizikem velké katastrofy při použití takového postupu. V květnu 2016 se ovšem k nejvyššímu soudu dostala petice za otevření posledního krytu. Proces však dosud blokuje královská rodina Travancore, stejně jako někteří hodnostáři chrámu. Dle neoficiálních zpráv by mohl dostat přednost moderní výzkum. Dveře by tedy byly otevřeny.

Článek Starodávný indický chrám Padmanabhaswamy skrývá tajemné dveře, které se dodnes nikomu nepovedlo otevřít se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Její tělo se vznášelo před 170 lidmi, Michael pokousal 2 kněze: Jak probíhaly nejšílenější případy exorcismu

Redakce VědaŽivě — Wed, 15 Mar 2023 03:23:00 +0000

Hodně lidí má ovšem dosti zkreslenou představu o tom, jak vlastně exorcismus probíhá či co všechno obnáší. Téma přitáhlo obecnou pozornost v roce 1973 filmem Vymítač ďábla založeném na knize Exorcista – souboj s ďáblem od Wiliama Petera Blattyho. Exorcismus byl však součástí každého náboženství, které kdy existovalo. V Babylonu používali rituály spojené s woodoo, v Persii používali nám známější svěcenou vodu.

Vymítání George Lukinse

V roce 1778 se začal krejčí George Lukins chovat podivně. Mluvil zvláštními hlasy, vydával nelidské skřeky a zpíval hymnu pozpátku. Během obřadu v Bristol Temple Church přikázalo hned 7 kněží démonům, kteří ho evidentně posedli, aby tělo opustili. Když byl obřad u konce, Lukins pronesl modlitbu a poděkoval jim. Šlo o jeden z mála případů vymítání s dobrým koncem.

Rok 1906 a Clara Germana Cele

Claru Cele, 16letou dívku z Jižní Afriky, slyšeli uzavírat smlouvu s ďáblem. Zakrátko se začala chovat velmi nevyzpytatelně. Trhala na sobě oblečení, vrčela, mluvila podivnými jazyky a vykazovala nadlidskou sílu. V letech 1906 a 1907 provedli dva kněží rituál, během kterého její kůže „hořela“ po kontaktu se svěcenou vodou. Její tělo se vznášelo před 170 svědky. Jakmile ale „hrozný zápach“ opustil její tělo, byla prohlášena za volnou.

Anna Ecklund, rok 1896

Nebylo to její pravé jméno, ale jde o klasický případ posednutí známý díky hororu The Exorcism of Anna Ecklund z roku 2016. Skutečná dívka se narodila v roce 1882 a ve věku 14 let ji otec obvinil z posednutí. Odmítla totiž jeho sexuální návrhy. Po pár letech a dalších obřadech (které byly podvrhem) byla osvobozena zásahem otcovy milenky Miny. Ta praktikovala černou magii a „Anna“ se stala volnou v prosinci 1928.

Michael Taylor, rok 1974

Když se otec 5 dětí setkal s 21letou pastorkou Marií Robinson, ulevilo se mu od návalů depresí. Taylor věřil, že šlo o její dovednost vymítat démony, kteří ho nakazili. Jeho žena ho ale konfrontovala kvůli podezření na poměr s pastorkou. On pak svou ženu napadl, což vedlo ke skutečnému exorcismu v říjnu roku 1974. Michael měl záchvaty, plival kolem sebe a oba kněze pokousal. Řval jazyky, které nikdy neznal. Den nato svou ženu brutálně zavraždil.

Nebyl nicméně obviněn, protože jeho obhajoba ho skrze posednutí prohlásila za šíleného.

Terrance Cottrell, rok 2003

Osmiletý autista byl zabit během bohoslužby, která měla „vyhnat zlé duchy způsobující jeho psychický stav“. Oficiální příčinou smrti bylo udušení vnějším tlakem na hruď, uvedlo CNN, tedy zardoušení. Otec Ray Hemphill, který rituál prováděl, mu podle svědků seděl na prsou, dokud chlapec nepřestal dýchat. Duchovní byl nakonec usvědčen z vraždy.

Rok 2005 a Maricica Irina Cornici

Římské sestřičce bylo 23, když začala slyšet hlasy, měl k ní hovořit ďábel. Ačkoli byla léčena se schizofrenií, potíže se vrátily a stal se z ní případ exorcismu. Byla připoutána ke kříži s ručníkem v ústech a nechána v tmavé místnosti bez vody a jídla po 3 dny. Podle zpráv CBS zemřela sestra na zadušení a celkovou dehydrataci.

Článek Její tělo se vznášelo před 170 lidmi, Michael pokousal 2 kněze: Jak probíhaly nejšílenější případy exorcismu se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Objev tří starověkých textů představuje hrozbu pro tradiční pojetí historie. Mluví o civilizacích, o kterých jsme dosud neměli tušení

Redakce VědaŽivě — Sun, 16 Oct 2022 02:21:00 +0000

Teoreticky tyto starověké záznamy líčí historii a původ lidského druhu. A co je překvapivější, pojednávají o mnoha starověkých civilizacích, které na Zemi existovaly ještě před Adamem a Evou. V důsledku toho podle historiků představují hrozbu pro tradiční pojetí historie. Některé z těchto starých památek musí nejspíš kompletně zničit populární přesvědčení a také dogmata. Tedy informace, které jsou moderní společností považovány za zcela solidní.

Kolbrinská bible stará 3 600 let

Dle mnoha učenců se jedná o první židovsko-křesťanskou bibli, která vyjasňuje naše porozumění evoluci, stvoření a intelektuálnímu vývoji. Matematické základy Kolbrinu ukazují zájem starých druhů o astronomii, matematiku i porozumění dávným katastrofám. Hodně badatelů datuje text do doby před 3 600 lety, může být ještě mnohem starší. Dle expertů měl vzniknout v době Starého zákona a sestává z celkem 11 svazků.

Zajímavé je, že tato bible vypráví příběh lidského počátku a také několika lidí, kteří žili na planetě ještě před stvořením Adama a Evy. Někteří učenci proto Kolbrinskou bibli klasifikovali jako první „bibli“ starověku. Nakonec staré texty popisují především padlé anděly. Svazky obsahují i četná varování před budoucími katastrofami. Těch se během historie dostávalo prakticky všem starověkým civilizacím.

První kniha Henochova (Book of Enoch)

Jeden z nejznámějších starozákonních apokryfů. Celkově 5 původně samostatných knih spojených postavou Henocha nebo Enocha. Ten přijímá zjevení o běhu i podstatě světa. Od svého objevu je kniha Henochova považována za jeden z nejděsivějších a nejvíc ohromujících starověkých textů světa. Jde o starověký židovský rukopis. Dle historických pramenů došli badatelé k závěru, že Henoch by měl být prapradědem biblického Noeho.

Experti z oblasti religionistiky se také domnívají, že právě Henochova kniha je jedním z nejdůležitějších nekanonických apokryfních textů historie. Předpokládají, že měla výrazný vliv na formování křesťanských věr. První část textu popisuje zmizení „Strážců“, andělů, kteří stvořili nephilima (v mnoha mytologiích bytost vzešlá ze spojení anděla a člověka). Henochova kniha sestává ze Strážců, Podobenství, Astronomie, Snů a Henochových dopisů.

Kniha obrů, The Book of Giants

Po pečlivém studiu bylo stáří odhadnuto na 2 000 let. Podle mnoha badatelů tento text odhaluje, že nephilimové byli skuteční lidé minulosti a popisuje také jejich vyhlazení. Byla objevena před dekádami v jeskyních Kumránu, kde byly nalezeny také Svitky od Mrtvého moře. Kniha obrů vypráví příběh bytostí, které žily na Zemi v dávné minulosti, a jejich zničení. Učenci ji pokládají za neúplnou a nephilimy popisuje velmi odlišně.

Podle obsažených informací byli nephilimové obři, kteří si uvědomili rizika vlastního ničivého chování. Na základě toho požádali Henocha, aby jejich jménem promluvil s Bohem. Texty velmi detailně popisují, jak nephilimové žili na Zemi, jak ji ničili a vládla mezi nimi naprostá anarchie. Výklady podstaty nephilimů se různí. Podle některých jde skutečně o obry, jiní je vidí jako padlé anděly nebo potomky postav jako Set nebo biblický Kain.

Článek Objev tří starověkých textů představuje hrozbu pro tradiční pojetí historie. Mluví o civilizacích, o kterých jsme dosud neměli tušení se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Jeskyně vyhloubená člověkem skrývala podivné symboly a rytiny. Badatele a historiky mate už víc než 250 let

Redakce VědaŽivě — Thu, 22 Sep 2022 02:55:00 +0000

Royston cave je umělá jeskyně v anglickém hrabství Hertfordshire. Podle dalších dohadů šlo o augustiniánské skladiště. Mohlo jít také o neolitický důl na pazourky. Žádná z těchto hypotéz se definitivně nepotvrdila a původ jeskyně tak zůstává záhadou. Byla objevena v roce 1742, když prodejce na trhu kopal základy pro sloupek. Během práce narazil na mlýnský kámen a postupně odhalil šachtu vedoucí až do těchto prostor.

Jak trhovec kopal, až objevil

Jeskyně byla v době nálezu do poloviny zaplněna blátem a kameny. Objevily se pokusy tento obsah odstranit, pak od nich bylo ale upuštěno. Dle některých hlasů se tu měl skrývat i poklad, nicméně vyčištění půdy nic takového neodhalilo. Našly se pouze sochy a řezby na stěnách. Za zmínku stojí, že moderní technologie by dovolila podrobný rozbor půdy, která však byla v mezidobí odstraněna. Nalezené sochy byly staré asi 800 let.

Ačkoli se na nich už nachází jen zbytky barev, pravděpodobně byly kdysi natřeny celé. Svatá Kateřina, ukřižování, svatý Vavřinec držící rošt, na kterém byl ukřižován, a postava s mečem. To může být buď svatý Jiří, nebo Michael. V děrách pod sochami byly nejspíš umístěny svíce, které umění osvětlovaly. Jednou z nejpopulárnějších myšlenek stran původu jeskyně je využití řádem Templářů ještě předtím, než je papež v roce 1312 rozpustil.

Skladiště mnichů a důl na pazourky

Dle některých expertů měla dřevěná podlaha místa dvě části. Poblíž poškozené části je obraz dvou rytířů jedoucích na jediném koni, což by mohl být pozůstatek templářského znaku. Dle historika architektury Nikolause Pevsnera je datum vzniku jeskyně neznámé. „Je těžké to odhadnout. Říkali si anglosasové, ačkoli jde spíše o práci amatérů, nikoli vyučených a zkušených řemeslníků.“ Dle jiných hypotéz mělo jít o augustiniánské skladiště.

Tento řád byl založen biskupem svatým Augustýnem v Africe roku 1061. Následně dorazil do Anglie během Jindřichovy vlády. Royston a okolí byly od 12. století centrem klášterního života a klášter augustiniánů tu byl po více než 400 let. Místní mniši měli z jeskyně udělat perfektní skladovací prostor, do kterého ukládali církevní úrodu. Nakonec je tu možnost neolitického dolu na pazourky, který by patřil do doby 3 000 před Kristem.

Přes více možností stále tajemná

Z pazourku se tehdy vyráběly sekery i další nástroje, křída v této lokalitě poskytuje jen malé kousky. Ty jsou na výrobu nevhodné, což hypotézu podráží. Původ tak zůstává záhadou a je velmi možné, že jeskyni jedna skupina opustila a následně prostor využil někdo další. Tato záhada, stejně jaké přítomné rytiny, z ní dělají velmi zajímavé místo pro turisty. Ti se – stejně jako badatelé – často hádají, co stálo na počátku jeskynních prostor.

Kvůli přítomnosti červů a larev vyžaduje Royston pravidelný úklid, což se setkalo s úspěchem v srpnu 2014. Místo použití chemických pesticidů archeologové odklidili většinu půdy, takže breberky přišly o potravu. Doufejme, že další opravy a údržbové práce povedou k tomu, aby bylo místo uchráněno od vibrací okolních zemských aktivit. Byla by škoda, kdyby budoucí generace o toto velmi zajímavé a dodnes nevyřešené místo přišly.

https://www.youtube.com/watch?v=845gx8dfCuI

Článek Jeskyně vyhloubená člověkem skrývala podivné symboly a rytiny. Badatele a historiky mate už víc než 250 let se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Požírají své nepřátele a spí na jejich lebkách – seznamte se s asmatskými válečníky. Kmenem, který zabil i prezidentova syna

Redakce VědaŽivě — Sun, 28 Aug 2022 02:34:00 +0000

Neprobádané husté džungle skrývají izolovaný kmen se zlověstnou pověstí. Je o něm totiž známo, že systematicky loví své nepřátele a pak je rituálně pojídá. Konkrétně jde hlavně o hlavy, čímž je během obřadu vyjádřena síla válečníka a věrnost kmeni. Podle zprávy Daily Star ovšem takový krok vyžaduje četné přípravy. Celý kmen přitom navíc žije převážně na stromech a jeho ženy při porodu odchází hluboko do okolní džungle.

Hostina a přechodové rituály

Příprava hlavy k hostině zahrnuje oškrábání kůže, takže zůstává pouze holá lebka. Ta se následně peče na ohni, přičemž celý postup ukazuje nadřazenost – ostatní kmeny má tedy vystrašit. Asmatská komunita se řídí vírou, že hlava člověka je posvátná část těla, něco jako ovoce rašící ze stromu, jak uvádí Puls Nigeria. Těla bez hlav jsou častou pomůckou pro přechodové rituály dospívání. Tehdy se mladým chlapcům pokládají mezi nohy.

Panuje totiž víra, že právě tímto způsobem přechází síla mrtvého muže. Jakmile skončí zdobení a příprava, jsou lebky dle tradice umístěny na oltářích v domech Asmatů. Často je tito lidé použijí také jako polštář, případně rozdělené na dvě části jako jídelní misky. Dovnitř už pak přijde jejich tradiční strava složená ze ságových červů a mozků zvířat. Podle zprávy Mirror byly ovšem tyto barbarské praktiky v 80. letech zastaveny.

Pohřeb vlastního ve stejném duchu

Kmen se usídlil u řeky, aby měl při vnějších útocích lepší bojové postavení. Nepřátelům pak válečníci brali spodní čelisti i části zad a používali je jako různé ozdoby. Zemřel-li příslušník vlastního kmene, smuteční hosté mu uřízli část hlavy a odstranili oči i mozek. Pak ještě ucpali nosní dírky, aby se do jeho těla nedostali okolní zlí duchové. Během historie došlo i k děsivým incidentům, když se ke kmeni dostali příliš blízko cizinci.

Asi nejznámějším případem byl Michael Rockefeller. Šlo o páté dítě amerického viceprezidenta Nelsona Rockefellera. Ten zmizel v této oblasti v roce 1961, tedy ještě v době asmatského praktikování kanibalismu. Podle některých teorií byl tento muž obětí tajné pomsty. Ta byla plánována poté, co holandská hlídka zabila roku 1958 několik příslušníků tohoto kmene. Další se domnívají, že si ho vesničané spletli s příslušníky „bílého kmene“.

Vyšetřování a „suvenýr“

Rockefellerova matka najala soukromého detektiva Paula Tooheyho, který pak v roce 1979 napsal silně kontroverzní knihu. V ní tvrdil, že za tři lebky vyměnil s kmenem lodní motor. Vesničané tehdy uvedli, že šlo výlučně o lebky bílých mužů, které jejich lidé zabili. Detektiv se s nimi vrátil do New Yorku a byl přesvědčen, že jedna je pozůstatkem dědice finančního impéria. Aktuálně odhadovaný počet Asmatů je asi 30 000 osob, jsou to lovci a sběrači.

Jako první je nejspíš navštívil mořeplavec James Cook v roce 1770. Posádka se tehdy setkala s kanoemi, které byly plné po zuby ozbrojených Asmatů. Dle svého zvyku vyhazovali do povětří hrsti vápna. Námořníci si to však vyložili jako kouř ze salvy a začali střílet. Tento „kontakt“ skončil 20 mrtvými námořníky a neznámým počtem Asmatů. Ještě během značné části 20. století si tato etnická skupina držela pověst nejhorších lovců lebek.

Zdroj: SmithsonianMag

Článek Požírají své nepřátele a spí na jejich lebkách – seznamte se s asmatskými válečníky. Kmenem, který zabil i prezidentova syna se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co říkají mormoni o stvoření světa a na čem jsou jejich teorie o vzniku založeny

Redakce VědaŽivě — Fri, 24 Jun 2022 02:47:00 +0000

Okolní svět je nesmírný, krásný a nepochopitelný. Lidstvo vždycky zajímalo, jak se všechno kolem nás děje a kdo nás stvořil. Každé náboženství má vlastní, trochu odlišnou verzi. Například mormoni mají také svou vizi počátku světa, která může být i docela zábavná. Jaké je jejich zdůvodnění a proč právě to jejich považuje tolik lidí za jedinou pravdu? Na to odpoví sama Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, jak zní plný titul jednoho ze 3 mormonských společenství.

Mormonský příběh o vzniku světa

Rozmanitost verzí o stvoření světa a jeho fungování je úžasná. Podle jedné havran omylem stvořil muže v lusku, dle džinismu zase všechno na Zemi plynule přechází z jedné formy do druhé. Veškeré tyto příběhy ovšem spojuje jedna základní myšlenka – odkud se lidstvo vzalo a proč? Mormoni jsou relativně mladým náboženstvím z přelomu 18. a 19. století. Začali působit na východě USA a rozšířili se i na celý americký západ.

Základy křesťanství se začaly po smrti apoštolů deformovat a do víry vstoupilo mnoho prvků, které tam nemají co dělat. To způsobilo odklon mnoha skupin od hlavního proudu, což je i případ mormonů. Jejich historie stvoření sahá 200 let dozadu a liší se od biblické tradice. Mormoni si totiž potřebnou literaturu napsali sami. I když považují Bibli za křesťanské písmo, jejich obraz doplňuje Kniha Mormonova, dále svazky Nauka a Smlouvy a Drahocenná perla.

Prvotní síly a organizace světa

Jejich poslem je Joseph Smith vycházející z jedinečného konceptu „Na počátku Bůh stvořil…“ Existuje mužský duch, kterého poznal Nebeský Otec. Mnoho ženských duchů je jeho manželkami, tzv. Nebeské matky. Z jejich spojení vzniklo obrovské množství dalších duchů včetně Ježíše a Lucifera. Vyrostli společně, oba se považovali za budoucí Spasitele, rada bohů ovšem rozhodla ve prospěch Ježíše. Lucifer pak spustil povstání.

To z něj udělalo Satana či Ďábla. Tato matoucí historie ukazuje mormonskou víru jako polyteistickou. Co se původu hmoty týče, ta podle nich existovala vždycky. Stejně jako u bohů nebylo Stvoření stvořením. Šlo spíše o násilné převzetí a masivní reorganizaci. Bibličtí hrdinové byli dělníci pomáhající při stvoření a do této skupiny patřil i Joseph Smith. Kniha Mormonova přitom zmiňuje další světy organizované pro jiné duchy.

Pozemská existence a nadpozemské říše

Dle mormonů existují tři království slávy – nebeské, pozemské a telestiální. Posmrtná sláva pak závisí na tom, co si člověk v životě zasloužil. Nebeská je pro ty, kteří přijali Ježíšovo svědectví a dosáhli dokonalosti. Pozemská čeká na ty, již Ježíše poznali, ale z nějakého důvodu od něj odešli. Telestiální sláva čeká na ty, kteří během života nepřijali Svědectví o Ježíši ani evangelium, ale byli na druhé straně vykoupeni z pekla.

Země je pozemský svět, který je v morální nevědomosti. Svedení Evy Luciferem způsobuje Pád. Elohim vyčítá ďáblovi jeho čin, ten oponuje, že neudělal nic, co by neudělal v jiných světech. Krom toho má jen hrát roli v předem připraveném plánu. Bez pokušení by nedošlo k Pádu. Bez Pádu by reprodukce počínající Adamem a Evou nikdy nedala možnost zrození bezpočtu duchovních dětí a přijetí lidské podoby.

Pád se tak kupodivu jeví jako božská nutnost pro vývoj zbytku historie.

Který pohled na svět a nebe vás zaujal nejvíc?

Zdroj: ScienceNews

Článek Co říkají mormoni o stvoření světa a na čem jsou jejich teorie o vzniku založeny se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Co je to vlastně Boží hněv? Badatelé rozlouskli tajemství biblické pohromy, která se odehrála na území Sodomy a Gomory

Redakce VědaŽivě — Sun, 01 May 2022 02:03:00 +0000

Podle Písma svatého byla obě místa vymazána z povrchu Země Božím hněvem, protože obyvatelstvo upadlo do neviditelné zkaženosti a už se ničeho nebálo. Skutečnost – jak to tak bývá – ale byla mnohem prozaičtější, říká hlavní autor výzkumu profesor James Kennett. Sodomu a Gomoru podle jeho závěrů totiž zničil obrovský meteorit, který spálil veškeré budovy a zabil na 8 000 lidí. Stejná událost možná zbořila slavné hradby Jericha.

Ohnivá koule Božího hněvu

Tato hypotéza vypadá jako velmi pravděpodobná, vezmeme-li v úvahu okolnosti. Jericho se tehdy nacházelo asi 25 kilometrů od epicentra „živlu ohně“. Badatelé vysvětlili, že vizuálně to, co se stalo v Sodomě a Gomoře, nutně vypadalo jako Boží hněv. Na město totiž s velkou pravděpodobností dopadla z nebe obrovská ohnivá koule. Následovala exploze, která zničila severní část údolí Jordánu a srovnala se zemí budovy na ploše o rozloze 100 akrů.

Nádherný palác, který popisují také starověké prameny, byl zcela zničen, stejně tak lehly popelem městské domy a desítky malých vesniček kolem. Vědci z Kalifornie jsou přesvědčeni, že tuto katastrofu tehdy nikdo nepřežil. K masivní explozi došlo asi 2,5 kilometru nad zemským povrchem a následující rázová vlna se šířila rychlostí asi 800 km/h. Rozbory nalezených lidských pozůstatků ukazují, že byly obětí požáru či výbuchu.

Smrt všeho živého v extrémním žáru

Řada kostí má mnoho prasklin, případně jsou rozštěpené. James Kennett uvádí, že tyto kostry byly vystaveny extrémnímu žáru přesahujícímu 2 000 stupňů Celsia. K obdobným závěrům došly i mezinárodní týmy odborníků po studiích úlomků keramiky a stavebního materiálu. „Tohle všechno se roztavilo a proměnilo ve sklo,“ uvedl profesor Kennett. Takové škody rozhodně nemohla způsobit tehdejší technika.

Profesor Kennett přirovnává celou událost k pádu tunguzského meteoritu, ke kterému došlo v roce 1908. Tehdy 12megatunový „vesmírný projektil“ zničil v oblasti východní Sibiře 80 milionů stromů na ploše asi 900 kilometrů čtverečních. „Možná je to podobné i úderu, který způsobil vyhynutí dinosaurů, ovšem v mnohem menším meřítku,“ poznamenal vědec. Ve vzorcích půdy i vápencových usazeninách byly nalezeny roztavené kovy.

Důkazy ve vzorcích všude kolem

Vzorky obsahovaly železo i oxid křemičitý. I to je třeba vnímat jako důkaz, že se na místě stalo něco mimořádného. Celé okolí bylo během chvilky vystaveno extrémní teplotě. Sodoma a Gomora zabírají dohromady plochu 10krát větší než Jeruzalém a 5krát větší než Jericho. Badatelé v této oblasti stále nacházejí vzorky popraskaného křemene. „Křemen je jeden z nejtvrdších minerálů a způsobit jeho praskání je opravdu náročné.“

Badatelé z celého světa momentálně provádějí vykopávky na místě starého města Tel el-Haman. Podle mnohých tvrzení je tato osada přesně tím, co Bible nazývá Sodomou. A hodně vědců se domnívá, že velká katastrofa, ke které tu došlo, dala vzniknout ústnímu podání příběhu. To později inspirovalo i tvůrce k legendě o Božím hněvu, kterou uvádí Bible. A je možné, že stejné kataklysma, které zasáhlo obě zhýralá města, má na svědomí i legendu o pádu hradeb Jericha.

Který příběh z Písma svatého vás opravdu zaujal?

Zdroj: Science

Článek Co je to vlastně Boží hněv? Badatelé rozlouskli tajemství biblické pohromy, která se odehrála na území Sodomy a Gomory se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Středověcí písaři psali na okraje textů poznámky o magii, lékařství i náboženství. Rukopisy skrývají záblesky každodenního života

Redakce VědaŽivě — Mon, 31 Jan 2022 04:38:00 +0000

Hodně z nich se také objevilo proto, aby si písař vyzkoušel, jestli mu funguje pero. Z toho důvodu se jimi také nikdo nezabýval podrobně. Mezi řádky a stránkami se na 1 300 let starém rukopise skrývají záblesky každodenního života středověku. A dosud je nikdo neprobádal. „Vědci nikdy tyto texty systematicky nezkoumali, takže to teď zkouším,“ prohlásil profesor Ildar Garipzanov z univerzity v Oslo ke své studii.

Prázdné stránky a zkouška nástroje

Zápisky se z většiny objevují kvůli tvarům tehdejších zápisů. Cokoli bylo totiž v době mezi roky 700–1000 zapsáno, mělo několik prázdných stránek před sebou i za sebou. Ty chránily samotný obsah rukopisu před vlhkem a opotřebením. V té době ještě nedorazil do Evropy papír a na výrobu jednoho rukopisu bylo třeba kůže 70–100 ovcí. Není tedy překvapující, že pro zápis bylo použito každé prázdné místo a prázdná stránka.

„Když se na tyto texty díváme, můžeme opravdu říct něco o kultuře raného středověku,“ podotýká Garipzanov. Odhaduje, že revize přibližně 9 000 evropských rukopisů, které se zachovaly do roku 900, nám odhalí několik tisíc těchto drobných textů. A ty nikdy předtím nebyly podrobně zkoumány. Nejde tedy jen o analýzu rukopisů a nějaké široké předpoklady. Tento projekt nám ukáže středověkou kulturu nejspíš v jiném světle.

Soupis znalostí a náboženství

Zatím nalezl čtyři rozdílné typy textů, které mniši, kněží a další písaři zapsali na okraje a prázdné stránky knih. Zapisovali praktické informace, praktickou liturgii a také poznatky z magie a lékařství. Témata se přitom často míchala, ostatně v té době byla jen krátká cesta od lékařství k náboženství a od náboženství k magii. Praktické informace se týkaly klášterů a katedrál a jejich vztahu k vnějšímu světu.

Jedním z příkladů byly zápisky mnichů odpovědných za finance. Udávaly objem obilí, které obdrželi farmáři chovající prasata, aby mohli zvířata krmit celou zimu až do jara. Liturgické zápisky zase poskytují znalosti o rozdílných rituálech, které se dostaly do církevní praxe. Doteď se badatelé dívali na formální či normativní texty. Vývoj ovšem probíhal už 100 nebo 200 let předtím, než se informace o praxi dostaly právě do oficiálních materiálů.

Bohové a démoni

Magie a náboženství jsou obvykle studovány odděleně. Ve středověku mezi nimi ovšem existovalo zcela jasné spojení. Několik textů popisuje zaříkání, volání Boha a prosby o boj proti démonickým silám a zlu, kteréžto síly do církevního učení nepatří. Garipzanov popisuje rukopis z 9. století, který obsahuje zákony z Lombardie v dnešní Itálii. Na poslední stránce je malý popis věcí, které církevní činitelé ve skutečnosti zakázali.

Jsou zde například informace o tom, jak mohou být koptské okultní nauky kombinovány s křesťanskou modlitbou k Otci, Synu a Duchu svatému. Výsledkem tohoto postupu má být amulet, který bude svého nositele ochraňovat před zlými silami. Z toho je patrné, že přestože oficiální materiály zakazovaly některé kombinace a postupy, praxe někdy vyžadovala sáhnout i k zakázaným učením, pokud bylo třeba vyřešit problém.

Magie a medicína

S náboženstvím a magií se nevyhnutelně mísila také medicína. Prakticky všechny nemoci byly viděny jako spojení se zlým duchem, bylo tedy potřeba znát správná kouzla. „Ve srovnání s literárními prameny vypráví tyto texty zcela jiný příběh tehdejšího běžného života. Průměrná délka dožití byla 40–50 let a lidé umírali velmi brzy na nejrůznější choroby.“ Vidí také paralely s tím, jak lidé v Norsku věřili na lesní duchy nebo temné anděly.

Je potom otázkou, jak proti takovým silám bojovat. Podle oficiálních textů je jen potřeba se modlit k Bohu. Jenže tyto texty mluví přímo k démonům a dalším silám. Lidé se potřebovali uzdravit – odkud pomoc přijde, už bylo vedlejší. Knihy byly velmi drahé a autor je nezahazoval, dokud nebyly opravdu poškozené. Hodně jich také obsahovalo malé kletby, které slibovaly hrozná muka každému, kdo takový svazek ukradne nebo zkusí zničit.

Jaké další reálie odlišné od oficiálních verzí středověku vás napadají?

Zdroj: ScienceNorway

Článek Středověcí písaři psali na okraje textů poznámky o magii, lékařství i náboženství. Rukopisy skrývají záblesky každodenního života se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.

Chudák ďábel: Koncept Prince temnoty je těžce nepochopený a značně zavádějící, ukazují poslední výzkumy

Redakce VědaŽivě — Sun, 17 Oct 2021 03:23:00 +0000

Bible samotná neobsahuje téměř žádné důkazy o vlastnostech, které jsou Satanovi tak často a přesvědčivě připisovány. Henry Ansgar Kelly pak v knize Satan: Životopis představil dosud nejspíš nejpřesvědčivější důkazy pro pozitivní úlohu ďábla. Bible podle této studie představuje mnohem laskavější a jemnější verzi nechvalně proslulého antagonisty, než jak je Satan obecně vnímán. Mýtus zlého čerta a ničitele je potřeba zevrubně revidovat.

Přesvědčený úředník

Pečlivé přečtení Bible totiž v základu ukazuje Satana mnohem méně jako Darth Vadera, ale spíše jako příliš horlivého prokurátora. Není to nějaká hrdá a následně naštvaná figura, která se odvrátí od Boha. Satanův základní cíl a úmysl je odhalení špatných skutků a zrady, bez ohledu na to, jak horlivý při tom musí být. Rovněž nebere ohled na následky. Stále je však součástí božího administrativního aparátu. Tento náhled jde ovšem proti víře nejen mnoha křesťanů.

Stejné zavádějící náhledy pak zasahují i koncepty typu prvotního hříchu a samotné povahy dobra a zla. Pokud není Satan zlý a nebojuje proti Bohu, znamená to totiž, že spor dobra a zla není autentickou součástí křesťanské víry. Toto tvrzení je pro mnoho lidí naprosto skandální myšlenkou. Pro profesora Kellyho to ovšem není první bublina, kterou se rozhodl prasknout, a tím uvést věci na pravou míru. Stejné pozornosti se od něj dostalo i svátku sv. Valentýna.

Případ Světlonoše

Pokud jde o Starý zákon, Satan se ve všech 45 knihách objevuje jen třikrát, nejznámějším případem je kniha Jóbova. V každém z těchto výskytů je pevnou součástí božích pomocníků a veškeré jeho aktivity se odehrávají „na přání šéfa“. Jeho činy ale nejsou zlé, jak by šlo odvodit od překladů slov „ďábel“ nebo „Satan“, která v řečtině i hebrejštině znamenají doslova „protivníka“. Satanovou prací je testovat lidské ctnosti a vedení hlásit jejich případná selhání.

Pak je řečeno, že Lucifer spadl z nebe. Protože to nemůže odkazovat k lidské bytosti, musí jít o Satana. A církevní hodnostáři shledali tuto verzi přesvědčivou, stejně jako všichni, kdo jejich výklad následovali. Vnímání Bible je obecně vysoce ovlivněno právě výkladem několika jednotlivců. Ironií je, že jediná zmínka o Luciferovi v Novém zákoně – jsou tam tři – odkazuje na Ježíše. Ježíš je nazván „Světlonošem“ nebo „Jitřenkou“, protože představuje nový začátek.

Jak vnímáte postavu Satana vy?

Zdroj: Phys

Článek Chudák ďábel: Koncept Prince temnoty je těžce nepochopený a značně zavádějící, ukazují poslední výzkumy se nejdříve objevil na VědaŽivě.cz.